PALBA.CZ

Dovoluji si začít příspěvek obrázkem, který vložila Stuka.







Wellman a Atlantik



Dobytí severního pólu nárokovali Frederick Cook roku 1908 a Robert Edwin Peary roku 1909. Kolem jejich nároků byla spousta tahanic, ale Walter Wellman uznal svou porážku. Měl i jiné plány a jeden z nich byl jako první přeletět Atlantik.



Nová America, která jej měla přes Atlantik přenést, byla opět neztužené koncepce. Plynové těleso bylo do třetice prodlouženo; při délce 69,5 m a největším průměru 15,8 m mělo objem 9770 m3 a dávalo vzducholodi nosnost téměř 11 tun. V tělese bylo umístěno šest balonetů, plněných dmychadlem; pomocný motor pro pohon dmychadla poháněl zároveň dynamo.

Pod plynovým tělesem byla zavěšena nová gondola, rovněž postavená Vanimanem. Byla opět průřezu písmene V, 47.5 m dlouhá a 2,44 m široká. Kýl gondoly tvořila ocelová palivová nádrž na 1500 galonů benz ...

Pohonná jednotka sov. středních a těžkých tanků
Proč vznětový motor?

Motor , je ta součást tanku, která tuto zbraň mění ze statického bunkru na pohyblivý výkonný bojový stroj.
Tedy je jasné, že o volbě motoru tanku probíhaly a probíhají velké a rušné diskuze.
U středních a těžkých tanků provenience SSSR v období WW2 volba pohonné jednotky nebyla výjimkou. Ve všelijakých zdrojích se dá dozvědět, jak konstruktéři tanku T 34 vzali odpovědné osoby na nějaký dvůr, kde byly přichystány dvě otevřené nádoby, v jedné benzín, v druhé nafta.
A předváděli, jak lze otevřeným ohněm snadno zapálit benzín a nesnadno naftu.
(Mě tedy napadla „kacířská myšlenka“: co konstruktéři těžkého tanku KV? Ti nepředváděli divadlo se zapalováním PHM?)
Ve skutečnosti nemuseli, v reálu nástup vznětových motorů do tanků v SSSR měl jiný průběh a důvody jejich zavedení byly ryze praktické(hořlavost druhu PHM byla pouze minoritním důvodem).

Ekonomický faktor provozu vznětového a zážehového tankového motoru
Srovnání motorů M 17 ...

Co svět světem stojí, jsou dějiny válek nerozlučně spjaty s dějinami různorodých diverzí, diverzantů či diverzních jednotek. Jazykem jednadvacátého století populárně nazývaných „speciálové“. Oporu ve svém tvrzení mohu nalézt v mnoha historických dokumentech nebo archiváliích napříč epochami. Vždyť, vzpomeňme třeba na Trojského koně či zde na Palbě uveřejněný Parmezánův článek z období Prusko-rakouské války. O to více však překvapí ta skutečnost, že vojenskou jednotkou naplňující svým určením význam definice diverzní, disponovala i v křečích se rodící armáda Republiky Československé.



článek z období Prusko-rakouské války. O to více však překvapí ta skutečnost, že vojenskou jednotkou naplňující svým určením význam definice diverzní, disponovala i v křečích se rodící armáda Republiky Československé.



...

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 40.



Mapa bojů v karpatsko-dukelské operaci od 8. září do 27. listopadu 1944 i se všemi hlavními







body v terénu.

Důstojník pro zvláštní úkoly při Přikrylově 2. paradesantní brigádě, vlastně jeho pobočník, poručík Mastný, vyrazil s rozkazem od velitele brigády k 1. praporu, kde jej měl předat jeho veliteli kapitánu Uchytilovi. Byla noc z 16. na 17. září 1944. Rozkaz říkal, že 1. výsadkářský prapor má, za podpory i těžkých sovětských tanků, ráno 17. září útokem "proniknout do vesnice Pulawy, dvanáct kilometrů do týlu nepřítele." Po dohodě z náčelníkem štábu štábním kapitánem Hlásným (na fotografii z okolí vesnice Besko, v září 1944, je zleva štábní kapitán









body v terénu.

Důstojník pro zvláštní úkoly při Přikrylově 2. paradesantní brigádě, vlastně jeho pobočník, poručík Mastný, vyrazil s rozkazem od velitele brigády k 1. praporu, kde jej měl předat jeho veliteli kapitánu Uchytilovi. Byla noc z 16. na 17. září 1944. Rozkaz říkal, že 1. výsadkářský prapor má, za podpory i těžkých sovětských tanků, ráno 17. září útokem "proniknout do vesnice Pulawy, dvanáct kilometrů do týlu nepřítele." Po dohodě z náčelníkem štábu štábním kapitánem Hlásným (na fotografii z okolí vesnice Besko, v září 1944, je zleva štábní kapitán





...

Begleitpanzer 57 AIFSV

V polovině 70. let, v Západním Německu, vznikl pozoruhodný projekt podpůrného vozidla pěchoty, pod označením AIFSV (Armored Infantry Fire Support Vehicle). Samotný termín begleit-panzer, znamená doprovodný obrněnec a přesně vystihuje jeho poslání. Vozidlo vzniklo jako soukromá iniciativa společností Thyssen-Henschel a Bofors. Jako nosný podvozek bylo použito bojové vozidlo pěchoty Marder (z roku 1971). Prostor pro výsadek byl zrušen, aby se vytvořil prostor pro ložisko nové věže, munici a zbraňové operátory (střelec a velitel). Dveře pro výsadek byly odstraněny a zaslepeny. Samotná, nízko profilová věž byla asymetricky tvarovaná a kanon byl usazen ve speciální kolébce, která mu umožňovala vést palbu i proti nízko letícím cílům. Hlavní zbraň měla úctyhodnou ráži 57 mm. Jednalo se o rychlopalný kanon Bofors 57 mm/L70 Mk 1, s automatickým nabíjením (čtyři náboje v pohotovostním režimu) a celkovou zásobou 48 kusů munice 57×438R. Našel jsem ale ...

ÚVOD



Před nedávnem jsem na Palbě.cz zveřejnil práci pojednávající o prvním kole vojenského obsazování Slovenska. Přes počáteční osobní závazek, že se druhou fází vojenských operací svedených za účelem rozhodnutí, komu bude Slovensko opravdu patřit, nebudu realizovat já, jsem názor změnil. Podkladů mám dost. Jde také o to, že tím dojde k propojení cyklu mých prací o československém vojenském plánování, vojenské doktríně a vyzbrojovaní nové armády, který jsem zpracoval od roku 1918 až po rok 1955, tedy po vznik Varšavské smlouvy.



Po zajímavé a místy vyhrocené diskusi k první práci, jsem také chtěl tuto práci ...

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 37.

Mapa karpatsko-dukelské operace od 8. září do 27. listopadu 1944. Uprostřed mapy, v její







pravé části, je vidět šipka - zasazení a útok 2. paradesantní brigády (azbukou 2. čechosl, pbr - 2. paradesantní brigáda) plukovníka Přikryla ve směru Pulawy. Odečíst se dají i další osady, u kraje mapy, Sanok před nimi Nowosielce, Zarszyn, dále Odrzechowa, Nadolany a atd.

Ve stejné době, tedy k večeru 12. září 1944, když nastupovaly jednotky 1. parašutistického praporu do průzkumu bojem, přicházely, zcela vyčerpány, roty 2. praporu do osady Zarszyn. Jednotky ihned zaujímaly obranu na východním okraji oblasti, kterou měla 2. paradesantní brigáda plukovníka Přikryla bránit a z které měla pak útočit. Byl to přesně onen prostor, který před příchodem 2. praporu majora Vovese střežily vlastně jen hlíd ...

Pokusíme-li se o zmapování historie počátečního nasazení rychlých motorových člunů u válečných námořnictev obecně. Dojdeme kupodivu již k úvodnímu dějství dramatu, v současné době nazývaného I. světovou válkou. Rovněž pak může být pro některé malým překvapením, že kromě veskrze známé Itálie se na prvenství v zařazení tohoto malého, laciného, leč efektivního bojového prostředku do služby podílela i Velká Británie. Velká Británie, pyšnící se v oné době stále přívlastkem „Královna moří“. Nicméně nic netrvá věčně a tak flotily těchto států v brzkém sledu následovala válečná loďstva Německa a v minimální míře i Rakouska-Uherska.



Jako etalon této lodní kategorie, jsou dnešním zájemcům o námořní historii velmi dobře známy italské torpédové čluny MAS (Motosfafo Armato Silurante), proslavené mj. potopením rako ...

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 34.

Mapa všech bojů sovětské 38. A a 1. čs. armádního sboru v karpatsko-dukelské operaci, v







období od 8. září do 27. listopadu 1944.

Nasazení 2. paradesantní brigády v karpatsko-dukelské operaci.

Již na začátku historického pojednání bylo řečeno, že 1. československý armádní sbor se skládal ze tří základních brigád: 1. pěší brigády, 2. paradesantní brigády a také 3. pěší brigády. 1. a 3. pěší brigáda byly nasazeny hned druhý den karpatsko-dukelské operace, tedy 9. září 1944 ve směru na město Dukla, ale o 2. paradesantní brigádě bylo řečeno, že ještě docvičovala své nováčky z Volyňska. Všichni z 2. paradesantní brigády, které velel plukovník Přikryl, očekávali, že budou na padácích vrženi do SNP. Sověti však rozhodli jinak. Existovalo a existuje mnoho dohadů o nasazení. Po prostudování všech ...

Hrady Athénského vévodství









V počátcích zajištění Franského výboje byly použity existující byzantské pevnosti na antických akropolích Sfittos, Aigosthena Livadia, Anavyssos, Athény. . Záhy však byly upravovány dle potřeb a zvyků západních rytířů. Přesto na území Athénského vévodství vznikla jen velmi omezená skupina staveb, kterým bychom mohli říkat hrady. Tak byla přestavěna Livadie, rezidenční Athény a vznikl hrad v Thébách. Na jihu Thesálie byla přestavěna byzanstská Lamia. A to je z velkých a „opravdových“ hradů vše. Zde sídlila nejvyšší vrstva aristokracie. Většina šlechty žila ve městech a neměla reálný pozemkový majetek, jak tomu bylo zvykem v západní Evropě. I pro to zde nevznikaly hrady, které by měly tyto majetky bránit.



Vznikla zde ale svérázná skupina staveb na první pohled připomínající francouzské donjony. Jednalo se stavby nižší šlechty, která si nemohla dovolit bydlení ve městech a usadila se na venkově. ...