PALBA.CZ

Ruský expediční sbor ve Francii

Příběh Ruského expedičního sboru ve Francii představuje jednu z nejméně známých, a přesto pozoruhodných kapitol první světové války. Když se v roce 1915 ocitla západní fronta v krvavé patové situaci, francouzská vláda zoufale hledala nové lidské zdroje. Paříž proto přišla s ambiciózním požadavkem, aby carské Rusko vyslalo na západ až 300 000 mužů výměnou za dodávky moderních zbraní a munice, kterých měla Moskva fatální nedostatek. Ruské vojenské velení v čele s náčelníkem generálního štábu Michailem Vasiljevičem Alexejevem sice proti oslabení vlastních linií ostře protestovalo, ale muselo se podřídit přání cara Mikuláše II. Ten v tomto netradičním vojenském paktu viděl možnost, jak demonstrativně upevnit spojenectví států Dohody. Alexejev nicméně pro odesílané muže vybojoval přísné autonomní podmínky: jednotky si musely zachovat výhradně ruské důstojníky i polní soudy, zatímco francouzsk ...

Námořní bitva u Arnemuidenu

Bitva u Arnemuidenu, aneb zapomenutý masakr, který odstartoval éru palných zbraní na moři. Dne 23. září 1338 proběhla v ústí řeky Šeldy první námořní bitva stoleté války a zároveň vůbec první doložené námořní střetnutí v evropských dějinách, při němž byly na palubách lodí použity palné zbraně. Anglický král Eduard III. tehdy vznášel ambiciózní nárok na francouzský trůn, k vedení nákladné kampaně však nutně potřeboval enormní finanční prostředky. Ty v tehdejší době plynuly především z monopolního obchodu s vlnou. Anglická surovina putovala do flanderských dílen, kde se z ní tkalo luxusní sukno, a tento export představoval největší zdroj bohatství celého ostrovního království. Získané prostředky král obratem vynakládal na zajišťování klíčových spojenectví s knížaty v oblasti Nizozemí. V září 1338 proto vyplul směrem k Antverpám strategický konvoj pěti velkých anglických kog s masivním nákladem vlny, který měl tyto diploma ...

Čínský dobrovolník Petras Činša

Příběh čínského dobrovolníka v litevské armádě představuje jeden z nejbizarnějších a zároveň nejvytříbenějších případů válečné dezinformace v průběhu polsko-litevské války (1920).

Petras Činša, vlastním jménem Čchen Šan (陳山), se narodil v roce 1896 v čínském městě Čching-tao (o dva roky později tento přístav připadl Německu) do rodiny zámožného právníka a původně byl praktikujícím budhistou. Jeho osud se radikálně změnil během rusko-japonské války v roce 1904, kdy jej otec vzal do Mukdenu. Zde osmiletého chlapce převzal (či podle některých domněnek přímo unesl) důstojník carské armády, který si z něj udělal osobního sluhu a odvezl ho s sebou do Ruska. Od té doby Činša svou biologickou rodinu již nikdy nespatřil.
S vypuknutím první světové války doprovázel svého poručníka přímo na frontu, kde oba padli do německého zajetí. Činša z tábora uprchl a prožil měsíc skrýváním v lesíc ...

Běloruská lidová republika

Tragický stín a zapomenutá naděje: Kompletní historie Běloruské lidové republiky a její málo známé sepětí s Prahou. Dějiny Běloruska patří k nejméně probádaným a nejvíce tragickým kapitolám evropského kontinentu. Tato země, rozkročená mezi mocnými sousedy, byla po staletí vystavena brutálním asimilačním tlakům, geopolitickému dělení a válečnému pustošení, které opakovaně decimovali její obyvatelstvo. Naděje na svobodu a suverenitu se v moderní éře prosvětlila pouze v několika málo momentech, přičemž ten nejvýznamnější z nich našel své nečekané útočiště a intelektuální zázemí v meziválečném Československu.

Vleklé konflikty mezi Polskem, carským Ruskem a Švédskem o strategický přístup k Baltskému moři v 17. a 18. století se obzvlášť drtivě podepsaly na devastaci běloruského území. Během rusko-polské války (1654–1667), která vstoupila do dějin jako "Tragická ...

Wartenberger fehde, šlechta proti městům

Hned na počátku prosince 1433 Mikuláš z Keuschberka ve shodě s posádkami z Vartemberka a Lípy o síle 100 koní vyjel na přepad kupecké karavany. Také on, zdá se, měl v Lužici své lidi. Kupci ale měli s sebou silný doprovod a útok se podařilo odrazit. Nájezdníci tedy alespoň vyplenili a vypálili vesnici Ebersbach, odkud odvedli dobytek a zajali několik sedláků. Lužičané se za nimi pustili v drobné srážce je porazili, ale kořist zpět nezískali. Nezávisle na tom hejtman z Lipého Jan Černím z Vysoké s 400 lidmi vyjel za kořistí do Lužice. Opět u Ebersbachu je napadlo 100 jezdců zhořeleckého hejtmana Heintze von Kotwitz. Útok byl neúspěšný a husité odtáhli s kořistí domů.

Grabštejn, hrad základního bergfritového typu, jehož hmota je v dnešní zámecké dispozici stále dobře patrná

Pomalu se stíraly konfesijní spory a šlo už zejména o živobytí, majetek, případně o rivalitu mezi stavy. A to byl zřejmě i počátek Lužick ...

Za kalich a proti němu. Severní Čechy a Horní Lužice za husitských válek


Lužice byla po celé období husitských válek pevně na straně Zikmunda, což jí stálo nemalá finanční vydání, případně ztráty. Na druhou stranu města obdržela řadu privilegií, kromě těch reálných jako prodloužení splatnosti městských dluhů, byl Zhořelci roku 1433 polepšen erb, kam přibyl císařský orel a město mohlo pečetit žlutým voskem Do roka toto nařízení přebilo právo na pečetění červeným voskem.. No snad ta prestiž Zhořeleckým dělala aspoň radost, když se dívali na červená čísla v účetních knihách.

Hned na počátku válek do Žitavy přesídlila pražská kapitula i se svatovítským pokladem a místní úřady vůči kacířům velmi dlouho vystupovali dost nesmlouvavě. Severní Čechy byly zpočátku prakticky kompletně kontrolovány posádkami katolických pánů, kteří se ve shodě s Šestiměstím a lužickými šlechtici projevovali vůči husitům nepřátelsky.

Jejich sebevědomí ale začaly pomalu srážet nečekané vojenské úspěchy husi ...

Česko-Lužické pomezí za vlády Václava IV. a v první polovině 15. století I.



Následující trilogie nás přenese na neklidné středověké pomezí severních Čech a Horní Lužice. Kdysi dávno jsem o tom chtěl napsat knížku, tak se s tématem chci vypořádat alespoň takto. Převážná část děje se bude odehrávat v první polovině 15. století i když tím hlavním měla být původně jen válka mocného rodu Vartemberků s ještě mocnějším spolkem lužických měst v letech 1434-1444. No ale látka se jaksi rozrostla o podle mě dost zajímavé věci.

Erb Horní Lužice – identický se znakem Budyšína

Začneme krátkým úvodem do dějin Horní Lužice

Určitě ne všichni znají dějiny Horní Lužice a to, jak se dostala pod vládu Prahy. Nejprve tedy menší úvod. Celá oblast Lužice byla od konce 7. století postupně osídlena slovanskými kmeny, které pozvolna vytvářely mocenská centra. V Horní Lužici, která nás zajímá, to jsou kmeny Milčanů a minoritních Bzejunčanů v okolí dnešního Zhořelce. Od počátk ...

Protože byl BOJARIN určen pro Tichooceánskou eskadru, již krátce po vstupu do služby začalo velení floty připravovat jeho přesun na Dálný východ, a jestliže dříve ruské válečné lodě odplouvaly na Dálný východ jednotlivě nebo v malých formacích, nyní se na dlouhou plavbu chystalo mohutné uskupení kontradmirála E. A. Štakelberga složené z nově postavených válečných lodí. Kromě okázalé demonstrace posilování Tichooceánské se posádky podle původního bohulibého záměru měly během plavby v organizovaném uskupení pocvičit nejenom v ovládání zbraní, ale i např. v udržování přiděleného místa ve formaci či manévrech celého uskupení, stejně jako v nácviku průzkumu či hlídkování.

Podle plánu měly z Baltu společně vyplout bitevní lodě RETVIZAN a POBĚDA, pancéřový ...

John Fisher a nerealizovaný projekt úpravy HMS Inflexible
Rok 1882

Fisherův návrh na modifikaci z roku 1882


Jak je již mým zvykem, rád se zaměřuji i na různé nerealizované námořní projekty. Rád se dívám na to, jakým směrem vývoj šel, jak a jaké námořnictvo uvažovalo, kopírovalo, nebo se inspirovalo u jiných námořních velmocí. Na téma projektů tak na Palbě máme celou řadu příspěvků, tak doufám, že nebude vadit, když přidám další. I když v tomto případě se nejedná přímo o projekt nového plavidla, ale o modifikaci již existujícího. No a v případě britského námořnictva snad takový projekt nemůže pocházet od nikoho jiného, než pozdějšího Admirála Fischera, průkopníka projektů typů dreadnought a bitevních křižníků.

Rok 1882 zastihl Johna Arbuthnota Fishera ve věku jedenačtyřiceti let jako zkušeného kapitána Royal Navy. Za sebou měl již téměř třicet let služby a zkušenosti z dělostřelecké i torpédové služby, několika velitelských funkcí a především z velení jedné ...

Když v r. 1895 utichly boje čínsko-japonské války, usoudili ruští stratégové, že kvůli vzájemným rozporům ohledně sfér vlivu v Koreji a Číně je ve středně dlouhém časovém horizontu válka mezi Petrohradem a Tokiem velmi pravděpodobná, a že je tedy nutné podstatným způsobem posílit ruské námořní síly na Dálném východě. Proto byl už téhož roku schválen námořní program, který měl Tichooceánské eskadře do sedmi let zajistit převahu nad flotou Země vycházejícího slunce. Jenomže i Japonci v polovině devadesátých let přijali na jejich poměry vskutku grandiózní námořní plán, v jehož intencích měly být nákladem 246 miliónů jenů postaveny mj. čtyři bitevní lodě a šest pancéřových křižníků (1).

To znepokojilo ruské činitele natolik, že v r. 1898 došlo k revizi původního programu, který nyní předpokládal, že Rusko bude na Tichém oceánu do r. 1905 provozovat 10 bitevních lodí, 5 pancéřových křižníků a 20 (podle jiného zdroje 22) dalších kři ...