Byla obava SSSR z jaderného útoku pouze paranoia?

Konflikty a války po roce 1945 - Izrael, Korea, Vietnam...
Zamčeno
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Jak se kontrolovaly hlavice netuším. Ale když nám kontrolovaly helikoptéry tak dojeli a vlezli si úplně ale úplně všude. A nedalo se říci ani popel. Ale tak to má být - smlouva je smlouva a pokud to je domluveno, má to být.

Třeba šli po letišti a uviděli domeček. Takovej úplně malinkatej, s dveřma, bez oken a vedlo z něj několik slepých trubek.

Dotaz: Co to je?

Odpověď: Ani netuším.

Dva borci, dva krumpáče a dveře se museli na počkání vylomit. Stalo se. V domečku naprosto nic jen z podlahy tam trčelo několik šroubů. Ostuda.
Pak si kdosi vzpoměl, že před 40 letama to byla kompresorovna pro nafukovací haly.

Teď si vemte jak to muselo vypadat jinde kde domečků mohlo bý i několik set...
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

pátrač: Možná tě špatně chápu - ale studenou válku nemůžeš řešit bez ideologie (stejně jako třicetiletou bez náboženství). Spor mezi ideologiemi patří mezi základní problémy vzniku studené války. Ten se promítal i do roviny mezinárodních vztahů. Čili nemůžeš o studené válce přemýšlet bez něj. Američané objektivně přeceňovali možnosti tehdejšího SSSR (v letech 45-50). Zároveň dospěli k závěru že 1)SSSR je považován za nepřítele s nímž se nemá jednat a jehož zájmy se mají ignorovat 2)USA k zajištění své bezpečnosti sázejí od samého počátku především na sílu a na politiku donucování, aby v případě ozbrojeného konfliktu byly tím kdo jej bude kontrolovat a kdo bude rozhodovat o jeho eskalaci. Síla a rozhodnost spolu s náskokem v oblasti jaderných zbraní jsou vrcholovými pojmy amerického bezpečnostního paradigmatu.

Za další Američané (Kennan) dospěli v roce 47 k závěru že: Zahraniční politika SSSR stojí na dvou základech 1) antagonismus mezi socialismem a kapitlaismem a neomylnost Kremlu. Zároveň dospěli k závěru, že sovětští politikové si jsou svojí převahou natolik jistí, že necítí potřebu spěchat nebo vzájemné střetnutí nějak urychlovat. Kennan dále dospěl k závěru že nedojde k jednomu rozhodujícímu střetnutí se SSSR ale naopak na dlouhodobé, systematické a hlavně neústupné zadržování kdekoli na světě. Zadržování vysvětlil jako "ostražité a pozorné uplatňování protitlaku kdekoli na světě, kde bude působit, manévrovat a své cíle prosazovat SSSR"

Američané během dvou let po skončení ww2 prostě ztratili důvěru ve strýčka Joea. Kissinger k tomu napsal "jakmile totiž Američané ztratili důvěru v jeho dobré úmysly, byla mu uzavřena snadná cesta zpět. Stalin zašel v prosazování svého stanoviska příliš daleko, protože nikdy zcela nepochopil psychologii demokracií, zvláště Ameriky". Prostě v této době byl překročen bod ze kterého už nebylo návratu.

Kdo si tu tuším psal že tvrdá rétorika ze strany SSSR následovala až po Trumanově doktríně a že teprve tehdy došlo ke konfrontačnímu vidění poválečného svět a jeho uspořádání. Na druhou stranu Stalin 9.2. 1946 ve svém projevu prohlásil „dokud existuje kapitalismus, jsou války nevyhnutelné“což tu v diskuzi nezaznělo, ale hlavně, což si druhá strana mohla vysvětlit a také vysvětlila jako defkato přípravy na válku.

edit: Hodní a dobří? No minimálně jedni hodlali prosadit na světě totalitární systém všemi možnými způsoby a druzí se jim v tom snažili zabránit taktéž všemi možnými způsoby - i to je podle mě jedno z možných a poměrně logických vidění studené války, bez kterého to dle mého soudu nejde.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Já přece neříkám že tuto otázku máme řešit bez ideologie. Politika a zahraniční zvláště vždy odráží vnitropolitickou a ideologickou situaci. Ale na základě toho, že SSSR byl komunistický stát s ideologií vědeckého komunismu a hlavně toho, že nás v 68 přišlápl či na základě toho že měl Gulagy nemůžu tvrdit, že on byl ten zlý. Je to zkratka a nesmysl.

Navíc:

I ten zlý se může cítit jednáním druhé strany ohrožen. To že je Zlý neznamená, že je proti pocitům hrozby imuní. A to že je ohrožen tím Dobrým na tom nic nemění, protože pro něj je ten zlý on.

I ten zlý je tvořen národem kde je X-milionů lidí a tvrdit o nich, že jsou všichni zlouni zlounští je nesmysl. Většina těch lidí prostě nemá jinou volbu. Já se prostě narodil v roce 1965 v socialistickém Československu a tedy jsem patřil ke světové socialistické sopustavě. Kdo si přivlastní právo říci, že jen proto jsem příslušník nečeho zlého?

I ten zlý má právo se chovat na mezinárodním kolbišti tak jak kdokoliv druhý, tedy tak, aby ze všeho vytěžil co nejvíce. Nemá to nic společného s morálkou, jde pouze a jen o prospěch vlastního státu a v tomto se všechny státy chovají stejně. Takže pokud se SSSR rozhodl, že uzavře smlouvu s Německem tak to udělal. Pokud si v ní uzavřel tajný dodatek, tak to udělal. Tak jak to před ním i po něm udělalo mnoho jiných států a mnoho jich to ještě udělá. Nemusí se mi to líbit. Můžu říci, že to byla lumpárna. Ale je to o mém subjektivním pocitu. Když proberu dějiny najdu mnoho podobných aktivit a nikoho to nevzrušuje. Protože my tady víme kdo je Zlý a kdyby se přelomil , tak pořád bude Zlý a nemá nárok na nic.

I ten zlý má právo na to aby chránil své obyvatelstvo a pokud na to má smluvní rámec i své spojence. Toto mu upírat s tím, že je Zlý a tedy na to nemá právo tedy na vlastní obranu a je povinen strpět cokoliv si druhá strana - ta Dobrá zamane je nesmysl.

I ten zlý má právo dělat co uzná za vhodné. Takže jestli SSSR měl snahu vyvážet socialismus, plnil tím postulát své ideologie. Ten komu se to nelíbilo měl právo se bránit a má právo bránit i své smluvní partnery pokud je má a oni si to přejí.

Takže USA může všude kam si zamane vyvážet demokracii a svobodné volby, což se mu tak skvěle daří třeba v Afganistanu či Íráku. A Afgánci mají právo se tomu bránit a jelikož je to jejich země je to jejich volba a právo.

Řešit zde kdo je zlý více či méně je skutečně hovadina. Koneckonců tato diskuse se začala točit v kruhu. Počkáme na kolegu Dzina až nám dodá ta čísla o která jsem ho požádal a třeba se posuneme dál.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 31/1/2011, 13:15, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

Jen dotaz budeš uplatňovat podobný "metr" i pro nacistické Německo?
.
edit: ukázala se ideologie SSSR životaschopná - nikoli. Hlásá třídní boj - hlasá. Je totalitární? - je. Chtěla nastolit - a nastolovala - totalitární systém ve státech které ovládala - Chtěla a nastolovala. Byla politika chápana jako expanzivní - byla.

Lze totalitární systém hodnotit pozitivně?

Co bylo teoretickým cílem SSSR resp komunismu? Co bylo teoretickým cílem demokratckých státu resp USA?

Z hlediska použitých metod si obě strany nemají co vyčítat z hlediska cíle je to ovšem diametrálně odlišné.

Afgoš a zejména Irák sem netahej je to naprosto jiná situace, jiná doba, - jiné prakticky všechno. Válka v Afghansitánu má jasnej mandát OSN a je vedená proti Tálibanu/Al-Kaidě nikoli Af. jako státu. Válka v Iráku plný mandát neměla (nicméně přeze všechno byl Irak hodnocen jako nebezpečí pro svět. mír čislo rezoluce si nevzpomenu) a byla vedena proti státu. To, že to odserou normální lidi je jasné.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Bleu píše:Jen dotaz budeš uplatňovat podobný "metr" i pro nacistické Německo?
Jistě. Zní to možná šíleně, ale pokud řešíme zahraniční aktivity země a hlavně metody, které se při tom používají, Německo nijak nevybočilo ze zavedené praxe - tedy podrazy, vyhrožovaní, intervence, okupace a pokud se dotyčný bránil tak byl trestán.
Kolego, já možná jsem jen omezený trouba. Ale když Liddel Basil Hart napíše, že obvinit v Norimberku Německo z toho, že se rozhodlo získat co mu nepatřilo silou, tedy vojenskou intervencí a okupací je jeden z největších příkladů pokrytectví, který dějiny mezinárodní politiky znají, tak mu věřím - já to tak vidím také.
Bleu píše:edit: ukázala se ideologie SSSR životaschopná - nikoli. Hlásá třídní boj - hlasá. Je totalitární? - je. Chtěla nastolit - a nastolovala - totalitární systém ve státech které ovládala - Chtěla a nastolovala. Byla politika chápana jako expanzivní - byla.
Tvrdil jsem někdy něco jiného? Ale co to má společného s tím, co zde řešíme? Tedy to zda se SSSR cítil ohrožen oprávněně nebo ne?
Bleu píše:Lze totalitární systém hodnotit pozitivně?
Jak to mám vědět? Dneska se to jeví jako nepodařený experiment dějin. Ale zajdi si do lékárny a až tam uvidíš starou paní jak doplácí na léky 8 nebo 9 stovek tak se jí zeptej na to samé. Možná se budeš divit co se dovíš. Ona totiž bude problém vidět jinak než ty nebo já. Ona bude mít pocit, že ji nový demokratický režim považuje za přítěž a nejraději by byl, kdyby ona nebyla vůbec. A na dobu socialimu bude vzpomínat jako na nejlepší období co zažila.

Demokracie i ta špatná je vždy lepší než jakýkoliv totalitní režim. S tímto skutečně nemám problém, naopak. Ale je to opět něco jiného než se zde pokoušíme zjistit.
Bleu píše:Co bylo teoretickým cílem SSSR resp komunismu? Co bylo teoretickým cílem demokratckých státu resp USA?
To první je na samostatnou práci. To druhé je jednodušší ale také na samostatnou práci.
Bleu píše:Z hlediska použitých metod si obě strany nemají co vyčítat z hlediska cíle je to ovšem diametrálně odlišné.
Konečně jsme u merita věci. My zde nemáme řešit cíle SSSR a Varšavské smlouvy na straně jedné a USA a NATO na straně druhé. My zde máme řešit metody, které na prosazení svých cílů používaly. A já jsem rád, že jsme se shodli na tom, že to bylo jednou za 18 a podruhé bez 2 za 20. Já nic jiného od počátku netvrdím.

A hlavně si myslím, že to co sem vkládá kolega v.m. jsou velmi závažné věci které stojí za pozonost. Ukazují, jak se jaderný pragmatismus vyvíjel a vyvíjí.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 31/1/2011, 17:23, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17708
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Jelikož Afghánistán 21.století nemá absolutně nic společného s tímto tématem, byly tyto OT příspěvky přesunuty
ObrázekObrázekObrázek
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

Z jiného, snad přijatelnějšího soudku

Příspěvek od v.m. »

skelet píše:Jelikož Afghánistán 21.století nemá absolutně nic společného s tímto tématem, byly tyto OT příspěvky přesunuty
Doufám, že přesun nemá nic společného se sílou argumentací, kterou jsem uváděl. Ta neměla nic společného ani s Iránem, ani s Afghánistánem, alespoň ne s pokusem provést analýzu tohoto dění.
Měla poukázat výhradně na postupy v prosazování velmocenských zájmů, v tomto případě USA a co jsou schopny udělat, aby prosadily své ekonomické a politické zájmy, které se navzájem prolínají. O demokracii vůbec nejde a nikdy ani nešlo!! V SSSR a některých jiných zemí to byla hrozba komunismu, v Iráku hrozba ZHN, v dalších oblastech „pouze“ hrozba terorismu, nebo pouhé ohrožení ekonomických zájmů USA. Důvod se musí najít, nebo musí být problém „uměle“ nastolen, ale hlavně, musí se o tom přesvědčit široká veřejnost! I za cenu lží, podvodů, manipulací, podvratných akcí, podpory terorismu včetně „státního“, financování kohokoliv, kdo je ochoten za peníze a pozdější moc se toho chopit (viz krátké poznámky k bývalé Jugoslávii). Samozřejmě, stejně by bylo možno hodnotit jiné zájmy Ruska, dříve SSSR, např. z roku 1968. Ale abyste se nemýlili. Také USA, v době tzv. „Karafiátové revoluce“ v Portugalsku (svržení fašistické diktatury Salazara), měly připraveny do akce dvě výsadkové divize k zásahu, kdyby se vývoj obracel příliš doleva. Fašistický režim, v podobě věrného spojence USA, měl přednost před demokratickým vývojem v zemi.
Já jsem diskuzi o Afghánistánu neinicioval. Když ale někdo prohlásí (pozn. „ Bleu“), že pro Afghánistán zde je "jasný mandát“, tak jsem musel poukázat na to, "že takto vznikají iluze", které jsou potom vydávány za pravdy!! A to je celá podstata věci. Na jedné i druhé straně byly a jsou zamlčovány skutečné pravdy a „vypouštěny“ připravené informační kampaně, s cílem ovlivnění veřejného mínění. Tyto polopravdy, či dokonce lži, jsou pak „národy“ přijímány jako zásadní informace. To jsem právě dokumentoval v prvním příspěvku, když jsem hovořil o operaci „Pouštní bouře“. Ne proto, že by to byl nejsilnější argument, ale proto, že i ti mladí si to pamatují a byla jim vnucena HSP určitá představa, která je na „hony“ vzdálená realitě.
Skutečností ale zůstává, že v celém poválečném období si v tomto směru vedly USA podstatně agresivněji, než SSSR. Nejprve z titulu toho, že jsou jediným vlastníkem jaderné zbraně. Později z toho, že monopol sice už ztratily, ale jejich vlastní území v zásadě nemůže být předmětem jaderného napadení. V roce 1957 přišel šok v podobě „Sputniku“. Nebyl to „Sputnik“ co Američany šokovalo, ale zjištění, že by mohli být předmětem napadení jadernými zbraněmi na svém vlastním území. A to by pro USA znamenalo katastrofu, protože se obávali, že by okamžitě přišli o spojence. Na jiném místě a vlákně tuto situaci rozebírám. Nejvyšší představitelé USA dospěli k závěru, že stačí, aby na území USA vybuchla jediná „atomová“ zbraň a i nejvěrnější spojenec v Evropě – Velká Británie, „zvedne ruce“ a vyhlásí neutralitu. Takže bylo zapotřebí urgentně dopravit na ostrovy jaderné zbraně, v první etapě i bez souhlasu vlády jejího Veličenstva, aby VB nemohla couvnout. S tím se pojí i jeden omyl, že VB byla první zemí, kde USA umístily v zahraničí své jaderné zbraně. Bylo to Tunisko, kde už tehdy si USA jistily své velmocenské postavení, z hlediska přístupů k životně důležité surovině – ropě.
S Německem si starosti dělat nemuseli, zde působili jako okupační velmoc. Nedělají si z něj nic ani doposud. Když NSR společně s jedním dalším státem NATO v posledních letech vyšla s iniciativou „Evropa bez JZ“, bylo důrazně odkázáno na svou roli v systému NATO. Snad příliš neodbočím s touto pravdivou historkou, která se na první pohled zdá neuvěřitelná: Před sjednocením obou Německých států, vykazovali na jednáních představitelé USA značnou nervozitu, která vyústila v kontakt některých představitelů socialistického bloku s požadavkem: „Dělejte něco, aby ke sjednocení německých států nedošlo“! Na odpověď, že to byla politika USA, která toto sjednocení prosazovala od samého počátku, odpovídali: „ No jo, ale to jsme si mysleli, že to Sověti nikdy nedovolí“! Myslím, že není zapotřebí dalšího komentáře.
Ale abych se příliš nerozepisoval. Ještě dnes penzionovaná generalita USA ve svých vzpomínkách lituje, že do toho v padesátých letech nešli. Jedné, co jim v tom zabránilo, byly jejich vlastní omyly, respektive omyly v hodnocení jaderné síly SSSR. Dnes můžeme porovnat skutečné stavy JZ SSSR s rozbory CIA a armádní rozvědky a vidíme, že se skutečnost od odhadů lišila ve stovkách kusů. Později, podívejte se na mou studii „Taktické jaderné zbraně“, porovnejte možnosti SSSR v „šedesátých“ letech s jadernými prostředky USA, rozmístěných na území centrální Evropy a Turecka. Zjistíte, že se sebevětší konvenční armádou se nemohla pustit do konfliktu s USA, protože by to byla sebevražda.
Motto: 122 rb SSSR v Hranicích na Moravě, nikdy nebyla v bojové pohotovosti k odpálení do 15 minut, dokonce neměla ani stále instalovány „ostré“ jaderné hlavice u raket. Protějšek, kvůli kterému tam byla dislokována „Pershing II“ v NSR, byl trvale v 15 minuté pohotovosti k odpálení na palpostech.
PS: Doufám, že takto podaný příspěvek bude akceptovatelný osobám odpovědným za toto vlákno!
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17708
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

v.m.: bereš si to příliš osobně. Přesun jsem provedl jelikož zde to bylo totálně OT a zapadlo by to. Takže provedl jsem přesun nikoliv smazání!

http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=90623#90623
ObrázekObrázekObrázek
Pravičák
četař
četař
Příspěvky: 65
Registrován: 9/7/2010, 00:00

Odpověď

Příspěvek od Pravičák »

Pánové jen jedna otázka,jakou retoriku používal Stalin vůči Polsku?Když i za ministra obrany dosadil maršála Rokossovského.Rokossovskij se na vlastní žádost stal polským ministrem obrany. Navíc získal titul Maršála Polska. Společně s Rokossovským bylo do téměř všech velitelských postů polské armády jmenováno několik tisíc ruských důstojníků. Mnoho dalších bylo zaměstáno na postech poradců,byl zodpovědný za potlačení polského hnutí za nezávislost a stalinizaci a sovětizaci Polska obecně a ještě důsledněji Polské lidové armády.

Pro v.m.nevím,kdes čerpal své znalosti ohledně 122 rb SSSR v Hranicích na Moravě,ale cca v roce 2000 jsem se bavil s jedním vysokým důstojníkem bývalé těžké děl.brigády v Hranicích na M.a ten mi potvrdil opak.Jeden palpost měli i mezi vesnicemi Bělotín a Kunčicemi.Dnes už tam není.Osomně na tento palpost jsem se ho ptal a vše mi potvrdil.Jak jsem koupil tak prodávám.
-------------------------------------------------------------------------------------
"Historie se nám může a nemusí líbit. Můžeme ji obdivovat nebo z ní zvracet. Ale nejhorší by bylo, kdybychom ji zapomínali, potom se s jistotou zopakuje."
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

Na pokraji jaderné apokalypsy

Příspěvek od v.m. »

Úvod:
Reakcí USA na vypuštění první družice země (SSSR- Sputnik v říjnu 1957), bylo aktivování ze strany SAC (Strategického vzdušného velitelství), pohotovostních strategických letů bombardérů B-52, s JZ na palubě.
SAC v počátcích aktivovala 11% svého potenciálu z celkového počtu 1.528 strategických bombardérů a 766 letounu tankerů, což představovalo přibližně 170 bombardérů a 84 tankovacích letadel. K roku 1959, uvedla SAC 20% a v roce 1960 33% svých prostředků do pohotovosti (nepřetržitá bojová pohotovost ve vzduchu a na zemi).
Prostředky ve vzduchu byly schopny provést prakticky okamžité provedení jaderného úderu. Letouny na zemi měly 15 minutovou startovní pohotovost, která, k roku 1961, byla z 1/3 síly SAC, zvýšena až na 1/2 celkového počtu prostředků.
Později připadlo SAC i velení mezikontinentálních balistických střel. První ŘS THOR (IRBM) a ŘS ATLAS (ICBM) byly aktivován, na základně Vandenberg, v roce 1958.

Činnost těchto sil ve vzduchu popisuje Dušan Rovenský ve svém příspěvku z října 2009„Na pokraji jaderné Apokalypsy – Operace Chrome Dome.
Vzhledem k obsažnosti a kvalitě příspěvku, uvádím jeho přepis níže, tak, jak byl zveřejněn.
Pouze v poznámkách za článkem jsem upřesnil několik dílčích otázek.
Na pokraji jaderné Apokalypsy - Operace Chrome Dome Dušan Rovenský, říjen 2009

Po dobu 24 hodin denně a 7 dní v týdnu se v průběhu Studené války nacházelo ve vzduchu 12 strategických bombardérů U.S. Air Force. Na jejich palubách, v zapečetěných obálkách, se nacházely mapy, satelitní snímky a šifrovací tabulky. A v jejich útrobách to nejdůležitější - vodíkové bomby, připravené kdykoli rozpoutat jadernou Apokalypsu. Jejich cíle - v Sovětském svazu. Jejich návrat zpět v případě války - nemožný.
Osádky letounů, držící tuto nepřetržitou hlídku, byly součástí "flotily" více než 1500 bombardérů Strategic Air Command (SAC; Velitelství strategického letectva), připravených provést jaderný úder proti cílům na území SSSR.
Američtí vojenští plánovači však měli (oprávněnou) obavu o schopnost letounů SAC přežít jaderné údery sovětských mezikontinentálních balistických střel. Zatímco v případě sovětského preventivního útoku by let sovětských střel ke svým americkým cílům trval maximálně 30 minut, americkým bombardérům by tato doba stačila sotva pro vzlet a opuštění základen.
Program nepřetržitého leteckého hlídkování byl zahájen v roce 1958 operací Head Start (Náskok), na níž v roce 1961, navázala operace Chrome Dome (Chromová kopule). Tento program zahrnoval nepřetržité hlídkování amerických strategických bombardérů, plně vyzbrojených jadernými zbraněmi, ve vymezených prostorech. Jakmile jedné skupině 12 letounů končila hlídka, její místo okamžitě přebírala jiná dvanáctičlenná skupina.
Hlavními hlídkovacími oblastmi byly: Grónsko (pro útok na SSSR přes Severní pól), Středozemní moře (pro útok na západní a jižní část SSSR) a Tichý oceán mezi Aljaškou a Japonskem (pro útok na východní část SSSR). Poslední hlídkovací oblastí bylo okolí základny Thule (v Grónsku), kde se nacházel radar včasného varování, který měl sloužit k odhalení případného sovětského preventivního úderu proti USA.
Osádky strategických bombardérů prodělaly týden před plánovaným startem předletovou přípravu a v den samotného startu následovala tříhodinová předletová kontrola letounu. Kapitán letounu mezitím převzal od zpravodajského důstojníka uzamčený kufřík se zapečetěnými obálkami obsahující mapy tras, informace o přidělených cílech a klíče k odjištění bezpečnostních pojistek vodíkových bomb.
Kapitán se zpravodajským důstojníkem otevřeli kufřík a po té, co podle seznamu zkontrolovali obsah, ho znovu uzamkli.
Kapitán následně kufřík místil do pilotní kabiny letounu, kde ho připevnil řetězem a zámkem. Start letounů k "jaderné hlídce" byl denně plánován na 10:00 dopoledne (aby se osádky dostatečně vyspaly a netrpěly brzkým vstáváním).
Služba letců SAC byla nudná - za 24 hodin měli uletět přibližně 17 500 km (s doplňováním paliva za letu) stálou rychlostí přes 700 km/h (při tom se vyvarovat prudkých zatáček a manévrů z důvodu snížení spotřeby paliva) a vyčkávat na případný povel k útoku. Po dobu letu si osádky snažily, krátil dlouhou chvíli čtením knížek a časopisů a ti členové, kteří mohli, se střídali a pospávali zachumlaní do spacích pytlů na studené pogumované podlaze. Kdo chtěl, mohl si ohřát konzervovanou stravu a najíst se.
Po celou dobu letu byly osádky ve spojení s velitelským letounem EC-135C Looking Glass, který se pohyboval po vlastní trase nad územím USA. Velitelský letoun, na jehož palubě se nacházel minimálně jeden generál U. S. Air Force, měl sloužit v případě zničení velitelství SAC jako záložní velitelské stanoviště. Letouny. „Looking Glass“ se střídaly v dvanáctihodinových směnách a startovaly z letecké základny „Offutt“ v Nebrasce.
V případě vydání povelu k útoku bylo nezbytné provést řadu kontrolních úkonů, které snižovaly možnost náhodného rozpoutání jaderného konfliktu na minimum. Povel byl v letounu signalizován sérií čísel a písmen (kód), které se zobrazily na konzoli v pilotní kabině, a zároveň se rozezvučel akustický signál.
K ověření signálu kapitán a další dva členové osádky (obvykle druhý pilot a navigátor) rozpečetili obálky s autentickým kódem, který nařizoval provést útok. Pokud se přijatý kód shodoval s kódem v obálce, rozpečetil kapitán další obálku, ve které se nacházely informace o (primárních a sekundárních) cílech a jejich podrobné mapy.
Tyto dokumenty následně předal navigátorovi, který zahájil navádění letounu na let do hloubi SSSR. Mezitím se další dva členové osádky přesunuli průlezy do pumovnice, kde rozlomili bezpečnostní pečetě a s pomocí klíčů odjistili pojistky (čímž došlo k aktivaci elektrických obvodů) vodíkových bomb nebo řízených střel. Začala mise, ze které nebylo návratu.

„ A když Beránek rozlomil čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti: „Pojď!“
A hle, kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt, a svět mrtvých zůstával za ním. Zjevení Janovo 6:7-8
-------------------------------------------------------------------

P.S. V průběhu let 1958 - 1991 (kdy program nepřetržitého leteckého hlídkování existoval) došlo minimálně ke 3 leteckým nehodám, při kterých došlo ke ztrátě, zničení nebo poškození jaderných zbraní, které se nacházely na palubách zničených letounů - v Kalifornii v roce 1961, ve Španělsku v roce 1966 a v Grónsku v roce 1968. Definitivní tečku za érou Studené války učinil prezident George H. W. Bush, když v listopadu 1991 nařídil konec "jaderné hlídky".
Poznámky:
1) Operace SAC nesly různá kódová označení, jako např.: Head Start, Chrome Dome, Hard Head, Round Robin[1], a Operation Giant Lance; v jednotlivých obdobích se lišily (viz obr.přílohy).
2) Na operacích se podílely tyto letecké jednotky:
Strategic Air Command Divisions: 494th Bombardment Wing, Sheppard Air Force Base; 821st Strategic Aerospace Division; 822d Air Division; 306th Flying Training Group; Homestead Joint Air Reserve Base; Strategic Air Command in the United Kingdom
3) V průběhu trvání operací došlo k těmto následujícím jaderným nehodám:
• 1961 Yuba City B-52
• 1964 Cumberland B-52 [Notes 1]
• 1966 Palomares B-52
• 1968 Thule Air Base B-52 (v průběhu mise „Butterknife V“, se čtyřmi termonukleárními pumami na palubě - typu B 28).
4) Mise SAC po kódovým označením „Hard Head“ sloužily k pozorování radarových zařízení v THULE. Podstatou byl vizuální kontakt se základnou k vyhodnocení, zda došlo k jejímu napadení, nebo ne, např. v případech přerušeného spojení.
5) Jaderná havárie v Thule způsobila ukončení programu pozorovacích letů nad THULE, s jadernými zbraněmi na palubě, v lednu 1968.
Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek

PS: Pokud moderátoři uznají, že příspěvek neodpovídá danému tématu, nechť jej laskavě přemístí na správné vlákno. Tento článek je upravenou statí, původně publikovanou na webu fortifikace.
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

Představovaly postupy jaderného plánování hrozbu pro SSSR ?

Příspěvek od v.m. »

Nukleární strategie USA a základní postupy jaderného plánování do roku 1965
Motto: “Not surprisingly, just as the Soviet and Czech documents imputed the most aggressive purposes to NATO, the U.S. documents ascribed comparable aggressive purposes to the Warsaw Pact side”.
William Burr, May 24, 2000 - U.S. Planning for War in Europe, 1963-64

I. Úvod do problematiky:
Zdroj: Vladimír Pitschmann – Jaderné zbraně: Nejvyšší forma zabíjení, kapitola 4, Rozvoj technologie-I kapitola „Zahraniční politika a jaderné zbraně“, Nakladatelství Naše vojsko, s.r.o. ISBN 80-206-0784-6

Po skončení války v Evropě se ve dnech 17. července až 2. srpna 1945konala v postupimském zámku Cecilienhof pod krycím názvem „Terminal“ konference představitelů Spojených států, Velké Británie a Sovětského svazu, která měla na programu poválečný osud Německa, ale svým významem se týkala i budoucnosti celého světa.
Ačkoli se jednalo o setkání tří hlavních mocností protihitlerovské koalice, samotný průběh svědčil spíše o diplomatickém zápasu budoucích nesmiřitelných rivalů.
Už před konferencí vyjadřoval nový americký prezident Harry Truman přesvědčení, že Sovětský svaz bude brzy vykázán do svých mezí a Spojené státy se ujmou vedení světa. Za hlavní argument považoval jadernou bombu „Gadget“ připravenou ke zkoušce v Alamogordu:
„Jen aby vybuchla, a já se domnívám, že se tak stane. Pak budu mít v ruce klacek, kterým této zemi zasadím ránu“.
Den před zahájením konference obdržel americký ministr obrany Henry Stimson šifrovaný telegram se zprávou o úspěšném testu „Trinity“ a informoval o něm prezidenta v jeho rezidenci na Kaiserstrasse v Babelsbergu. Harry Truman se okamžitě rozhodl svolat pracovní poradu a posoudit vliv fyzické existence jaderné zbraně na válečné operace na japonských ostrovech i na jednání v Postupimi. Na této poradě generál George Marshall přednesl myšlenku, která se stala důležitou esenci celé americké poválečné
…“je třeba vzít v úvahu i politický význam nové zbrani, na niž má Amerika monopol, je žádoucí, abychom toto dali na srozuměnou celému světu a zvláště Sovětskému svazu."

Winston Churchill se v období války nijak netajil svým obdivem k hrdinským činům Rudé armády, ale už několik měsíců po posledním výstřelu vyzval ve svém projevu 5. března 1946 v americkém Pultonu národy Velké Británie a USA ke společné obraně proti narůstajícímu útočnému ohroženi křesťanské civilizace ruským komunismem.
Jeho další projev v Mandudnu v říjnu 1948 dokonce vyzněl jako výzva k zahájení preventivní jaderné války proti Sovětskému svazu, dokud ještě trvá americký atomový monopol.
"Půvab" Churchíllovy agitace, často považované za oficiální vyhlášení studené války, spočívá mimo jiné v tom, že v ní teoreticky zdůvodnil nutnost nového masového zbrojení a jaderného vyzbrojování zvlášť. Toto zbrojení mohlo přinést tržní ekonomice některé nesporné výhody, aniž by bylo nutné rozpoutat skutečnou a v nových podmínkách velice riskantní válku.

Ačkoli byly Spojené státy na rozdíl od Sovětského svazu jako diktatury proletariátu klasickou demokracii, z tohoto pohledu „byly pravděpodobně nebezpečnější“.

Hlavní cíle zahraniční politiky a způsob jejich dosažení vyjadřuje zahraničněpolitická doktrína Její součástí je vojenskopolitická strategie, která určuje zásady výstavby ozbrojených sil a způsoby užití vojenské sily v mezinárodních vztazích."
Bez stručného připomenuti amerických poválečných doktrín a vojenských strategických koncepcí lze jen stěží pochopit přeměnu jaderné technologie na dosud nejúčinněji zbraňové systémy s globálním účinkem. Sovětská doktrína v podstatě své základní postuláty neměnila, a pokud ano, pak zpravidla pod vlivem amerických.

Jedná se o spojené nádoby, proto platí i opačná závislost, rozvoj technologie umožňuje formulaci nové doktríny a strategie. Sjednocujícím prvkem všech amerických strategických koncepcí byla strategie nebo filozofie odstrašování, kterou uplatňoval již starý' Řim pod heslem „když chceš mír, připravuj válku.' Tato římská strategie byla uplatňována po celá staletí, ale nikdy nedokázala uhájit mír, ba právě naopak. Je tedy možné, že objev strategie jaderného odstrašováni, jejímž základem se stalo modelování a pěstováni obrazu nepřítele a snaha o získání absolutní vojenské převahy nad ním, byl patentem na mír?

Americký spisovatel, filozofa publicista Walter Lippmann ve své knize „Zahraniční politika a válečné dle Spojených států“ v roce 1943 napsal: „Teprve v této druhé ze dvou velkých válek tohoto století náš národ poznává skutečnost, že období naší jedinečné bezpečnosti, která nestála žádnou námahu je u konce, až Spojené státy musí být nyní hájeny jako všechny ostatní velké státy dějin diplomacii, politikou a zbraněmi.'

Po druhé světové válce 12. března 1947 Harry Truman pronesl v Kongresu projev, který vstoupil do dějin jako Trumanova doktrína. Obsahoval poselství nástupu bipolárního světa, na jehož vrcholech měly být Spojené státy a Sovětský svaz. Trumanova doktrína nabízela i řešeni.

Zpočátku strategii preventivní války proti Sovětskému svazu a později, když SSSR demonstroval svou schopnost vyrobit jadernou zbraň, strategii zadržování komunismu. Tato strategie, která byla založená na teoretických představách George Kennana a Paula Nitzea, vedla USA do korejské války.

Plodem strategie zadržování komunismu bylo také založení Organizace severoatlantické smlouvy (North Atlantic Treaty Organisation. NATO) ve Washingtonu 4. dubna 1949. Členy NATO se kromě USA staly Belgie, Dánsko, Francie, Island. Itálie. Kanada. Lucembursko. Nizozemsko. Norsko, Portugalsko a Velká Británie. Později vznikla i další vojenská uskupení, zejména SEATO (South-East Asia Treaty Organisation. 1954) a CENTO (Bagdádský pakt, 1955).

Nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 1974 švédský vědec Gunnar Myrdal konstatoval: „
Zatlačování komunismu se stalo v rostoucí míře vrcholnou motivaci zahraniční politiky Spojených států… „Vnucovaly neochotným západoevropským zemím a celému nekomunistickému světu tzv. strategické embargo, které ve skutečnosti bylo obchodní diskriminací evropských komunistických zemi a později Činy. Rostly výdaje Spojených států na zbrojení, v některých případech dosahují více než poloviny federálního rozpočtu; vojenské základny byly vytvořeny na celém světě a obklíčily komunistické země; součásti této politiky obkličování se staly politické a vojenské aliance s vládami všeho druhu. V rozvojovém světě byly podporovány vyloženě fašistické režimy, a tím byl vytvářen obraz Spojených států jakožto zdroje útlaku a reakce v globálním měřítku."

Ještě v dimenzích Trumanovy doktríny vyhlásil v lednu 1954 prezident Dwight Eisenhower strategii masové odvety, která znamenala, že reakci na jakýkoliv lokální konflikt musí být hromadný jaderný úder na strategické cíle v Sovětském svazu a Číně.

Tato Eisenhowerova strategie, rozpracovaná v direktivě Rady národní bezpečností (National Security Council) NSC-162/2, se pokoušela zabránit zejména otřesům způsobným rozpadem britského impéria a upravit terén pro roli USA jako světového četníka.
Ale ještě téhož roku Moskva prokázala schopnost dosáhnout balistickou raketou americké území, čímž ve Washingtonu vyvolala permanentní krizi doktrín.

Logickou reakcí na nefunkční strategii masové odvety se stala strategie pružné reakce, kterou pro vládu prezidenta Johna F. Kennedyho vypracovali Henry Kissinger, W. Kaufmann. R. Osgood a M. Taylor. Spojené státy měly být příště schopny vést totální jadernou válku se SSSR, vést lokální války s použitím konvenčních i jaderných zbraní (tzv. omezenou jadernou válku) a vést studenou válku.

Důsledkem této koncepce bylo z technologického hlediska formování strategické triády a účast na vietnamské válce. Když vojenští odbornici spočítali, že Sovětský svaz by si zachoval schopnost jaderného úderu i po útoku amerických strategických sil, tzv. schopnost druhého úderu, v květnu 1964 prezident Lyndon Johnson vyhlásil doktrínu budování mostů, která zahrnovala nový strategický prvek, propagandu a boj proti marxistické ideologii.

Pod vlivem vojenského neúspěchu ve Vietnamu prezident Richard Nixon prohlásil, že asijské státy musí v budoucnu převzít za svůj osud větší díl odpovědnosti.
Poznámka:Nepřipomínají tato slova i současného zdůvodňování postupů v Iráku a Afghánistánu?

Z tohoto základního principu tzv. Nixonovy doktríny je odvozena strategie realistického zadržování, kterou uplatňoval i prezident Gerald Ford a která se velkou měrou zasloužila o uvolnění mezinárodního napětí v 70. letech.

To však v žádném případě neznamenalo ústup od základního strategického cíle, zničení socialistických zemi, ba naopak, v technologické rovině došlo k zásadní modernizaci jaderné výzbroje zavedením vícenásobných hlavic se samostatně naváděnými střelami. Prudký nárůst počtu jaderných hlavic v následujícím desetiletí roztočil další kolo zbrojení.

V nové doktríně, kterou vyhlásil prezident James Carter v lednu 1980 ve své zprávě o stavu Unie, se objevila nová geografická oblast amerických životních zájmů. Perský záliv. Strategie vyrovnávajícího kontrapůsobení, ztělesněná v prezidentské direktivě č. 59 podepsané 25. července 1980, formulovala provedení jaderných útoků proti nepřátelským raketovým a vojenským základnám, vojenským, velícím a kontrolním stanovištím, jako alternativu k mohutným útokům na města.

Tehdejší ministr obrany Harold Brown, ve své památné řečí na Naval War College, charakterizoval direktivu č. 59 jako další stupen v přirozené evoluci amerického strategického myšleni. Sovětský generálporučík Michail Milštejn v interview pro New York Times 25. srpna 1980 reagoval: „Absolutní fantazírování… Raketová sila, letiště, námořní základny, nejsou umístěny ve vesmíru. Kolem nich jsou lidé“.

Kromě toho USA rozběhly politickou kampaň na ochranu lidských práv s cílem poukázat na výjimečnost americké demokracie jako protikladu k socialistickému totalitarismu. Jako poslední zaslouží zmínku doktrína křižáckého protikomunistického taženi, která nesla některé mysticko-náboženské rysy. Zrod nové doktríny je datován únorem 1985, kdy prezident Ronald Reagan ve své zprávě o stavu Unie vyzval do boje za svobodu a tento zápas prohlásil za sebeobranu.
Ačkoliv i Sovětský svaz nemilosrdně démonizoval svého protivníka, nechápal studenou válku v „křižáckých pojmech běžných ve Washingtonu"." Realizace křižáckého tažení vyžadovala jasnou strategickou převahu, proto dostaly zelenou i ty nejfantastičtější jaderné zbrojní programy. Následky nového kola zbrojení v politické, ideologické, vojenské a technologické rovině se jeví jako zásadní a dlouhodobé.

Zámysl použití JZ ze strany USA a potažmo i NATO

S použitím materiálů Naval Historical Center „CONSTRAINING OVERKILL CONTENDING APPROACHES TO NUCLEAR STRATEGY, 1955-1965“ od David Alan Rosenberga, „NATO Strategic Planning and Nuclear Weapons 1950-57”, Nuclear History Program Occasional Paper 6 (College Park, Center for International Security Studies, 1990) od Roberta A. Wamplera, National Security Archive Electronic Briefing Book No. 31 “U.S. Planning for War in Europe, 1963-64” Edited by William Burr May 24, 2000

V zásadě můžeme říci, že do roku 1961 USA nepočítaly se žádnými omezeními v použití JZ. Po roce 1961 se sice objevily první prohlášení prezidenta USA o nepoužití JZ jako první (Kennedy březen 1961), nicméně v konkrétním plánování se to nikterak neodrazilo. Naopak, pod rostoucím vlivem MO McNamary, počty JZ v řádu 23.000 ks narostly do poloviny šedesátých let na nějakých 32.500 ks JZ.

Je historicky dokázáno, že jako protiváhu konvenčním silám SSSR, plánovaly a realizovaly USA rychlý rozvoj svých jaderných kapacit, s cílem uplatnit je v jaderné ofenzivě. Rychlé zavádění umožnil technologický pokrok zejména ve dvou oblastech:
1) snížení rozměrů a váhy JZ s dopady na možnost dopravy na cíl různými prostředky na velké vzdálenosti,
2) zavedení termonukleární technologie, která spotřebovávala méně jaderného materiálu a umožnila zvýšení produkce JZ

Už v roce 1948 plánovaly USA 30 denní jadernou ofenzívu proti 70 městům na území SSSR se 133 jadernými pumami. Cílem bylo snížení sovětský průmyslové kapacity o 30 – 40% a způsobení ztrát ve výši 2.7 milionů populace.

Do roku 1955 vzrostl jaderný potenciál USA na 2280 JZ a plánovači předpokládali zničení 118 ze 134 hlavních sovětských měst se ztrátami představujícími 77 milionů raněných a okolo 60 milionů mrtvých.

K roku 1961 SIOP předpokládal celkově 285 milionů mrtvých na území SSSR a Číny. Lze jednoznačně prokázat, že v období let 1945 až 1974, neměly USA jasnou politiku použití JZ a stanoviska NSC byly tak všeobecná, že nikterak nelimitovala zasazení JZ a nechávala je na potřebách OS. Zvítězily tak postoje USAF (hlavního nositele JZ), nikterak neomezovat vojenské nasazení JZ.
Prezident USA si pouze ponechal konečné rozhodnutí (viz stanovisko z roku 1948, v době Berlínské krize, kdy odmítl nasazení JZ a nařídil použít „konvenční“ alternativu). Ale v oblasti plánování dal vojákům pravomoc plánovat jejich zasazení na základě potřeb druhů vojsk. (Annex „C“ k JSCP(Joint Strategic Capabilities Plan) a postoje představitelů nově vytvořeného velitelství SAC). Více NSC 30, "United States Policy on Atomic Warfare“.

Poznámka:
V roce 1948 měly USA k dispozici 35 ks modifikovaných bombardérů B-29, do léta 1950 tento počet vzrostl už na 264 a po roce 1955 SAC disponovalo přibližně 1200 bombardéry v operačním nasazení.

Ke snazšímu překonání PVO SSSR, byl plánován souběžný útok všemi silami najednou, proto také nebylo zapotřebí stanovovat priority napadení jednotlivých cílů.
Pokud se objevily pokusy definovat použití JZ pouze jako odpověď útoku SSSR na „Západ“, byly odmítány s poukázáním, že JZ zbraně musí být k dispozici OS stejně, jako jakákoliv jiná munice (viz např.: President Eisenhower was satisfied with existing language that "in the event of hostilities, the United States will consider nuclear weapons to be as available for use as other munitions“.

Rozumělo se samo sebou, že v případě napadení USA, „snad i Západní Evropy“ (bylo to alespoň deklarováno), použití JZ ze strany USA by následovalo automaticky. V ostatních případech by se vážilo, co nasazení JZ přinese.

K omezené modifikaci postojů došlo ve strategické koncepci NATO, schválené v období let 1954-1957. Základem byla formulace, že „ v případě Sovětského útoku, jaderné síly budou nasazeny od prvního počátku, společně s devastujícím jaderným protiúderem vedeným všemi prostředky, zejména pak prostředky US SAC proti území SSSR“. Varianta omezené jaderné války se nepředpokládala.

Je třeba vzít na vědomí, např. při konfrontaci s materiály „Zámysl ČaF pro použití jaderných zbraní, že:
1) V období let 1956-1957, vojenské špičky USA si nárokovaly JZ v celkovém počtu 151.000 ks, z toho 104.000 ks JZ pro použití na bojišti (tactical battlefield use), 25.000 ks JZ pro PVO a 20.000 ks pro podporu spojenců;
2) Typické uskupení „polní armády“ (AS), mělo použít, v průběhu jednodenní intenzivní bojové činnosti, celkem 423 ks JZ, přičemž do tohoto počtu nebyly zahrnuty JZ PVO;
3) V rozmezí let 1952 až 1958, plánované množství JZ v případě války, pro potřeby velitelství Spojeneckých sil NATO, vzrostlo z 80 na více než 3500 ks JZ;
4) JZ byly plně integrována do zbrojního arsenálu USA s tím, že budou buď:
a) použity v průběhu všeobecné války, na základě autorizace prezidentem USA
b) tato autorizace, z rozhodnutí prezidenta, může již být vydána před vypuknutím všeobecné války (NSC 30, para 5602/1) a v roce 1956 byla skutečně delegována, v případě použití JZ při protivzdušné obraně, na velitelské stupně; v květnu 1957 vydal prezident směrnici k použití jaderných zbraní, která dávala velitelským stupňům na válčišti možnost použití JZ v celé řadě krizových situací (plně autorizována a odeslána velitelům na válčišti a SAC v roce 1959); její obsah je i nadále utajován a má se zato, že platila ještě po roce 1964 s tím, že delegovaní čtyřhvězdičkoví generálové, mohli tyto pravomoci postoupit i tříhvězdičkovým generálům (např. úroveň sborů).
c) počítalo se s vedením všeobecné jaderné války od jejího prvopočátku, což na jaře 1956 MO USA (Wilson) formuloval takto: regardless of the manner of initiation, atomic weapons will be used from the outset."

V roce 1954, Eisenhowerova administrativa přijala také deklaraci cílů všeobecné války, které formulovala následovně:
-na prvním místě, vítězství, které garantovalo nedotknutelnost USA,
- v dalším, snaha ochránit spojence v možném rozsahu,
- omezení schopností SSSR a také Číny, bude-li třeba, aby tyto státy nemohly rozpoutat válku.

Pozdější deklarované cíle válečného konfliktu v zásadě potvrzovaly výše uvedené, nicméně byly doplněny o klausuli „ nezpůsobit, bude-li to možné, zbytečné ztráty a zničení těch zemí, které nebudou přímými účastníky válečného konfliktu. ¨

Na straně druhé, zde bylo prohlášení MO USA Gatese, „že jakákoliv válka s SSSR bude všeobecnou jadernou válkou (1960). Je třeba vzít na vědomí, že mezi léty 1959 až 1961, jaderná schopnost USA se zdvojnásobila (v průběhu pouhých 2 let vzrostla z 12.305 JZ na více jak 23.000 ks.
V roce 1961 vstoupil v platnost první plán SIOP-62 a v zásadě řešil použití strategických jaderných prostředků USA a část JZ pro použití na bojišti ve dvou rovinách:

a) jako odpověď na napadení,
b) předstihující úder

JÚ měl zajistit, v průběhu jediného dne, úspěšnost zničení vytypovaných cílů (jaderných, jiných vojenských, městských aglomerací a průmyslu) od 75 do 97% úspěšnosti. Na seznamu cílů bylo 3729 jednotlivých zařízení, které se často překrývaly, s tzv. požadavkem ničení „Designated Groud Zero ( DGZ) – úplné zničení. Plán pozůstával z 14-16 různých variant útoku, které vycházely z časových možností uvedení sil do pohotovosti. Základní varianty a možnosti nasazení prostředků byly:
1) při 15 minutové výstraze, mohly USA nasadit 1004 systémů dopravy na cíl s 1685 JZ a tonáží nějakých 2100 MT, určených pro 650 DGZ, na území SSSR a Číny;
2) při (nejméně)14 hodinové výstraze, plán uváděl do akce 2244 bombardérů a raket, s kapacitou 3267 JZ a celkovou tonáží více jak 7800 MT, na celkem 1060 DGZ, včetně 150 městských aglomerací. Z tohoto počtu bylo definováno jako „vojenské cíle“ okolo 800 DGZ.

SIOP-62 představoval válečnou strategii, která měla zajistit USA vítězství za jakýchkoliv podmínek zahájení válečného konfliktu. Byl sestaven jako „celistvý“ jednotný úder a v zásadě nebylo možno po jeho spuštění vymezovat určité cíle, které by „případně“ nemusely být napadeny (např. města apod.), protože to by degradovalo celý jaderný plán. Na druhé straně se vycházelo z předpokladu, že tak jako tak, by městské aglomerace byly zasazeny druhotnými účinky JZ a tudíž jejich „vyjmutí“ z přímých útoků by vlastně nic neřešilo.

V říjnu 1961 byly přijaty 2 nové směrnice ke změně americké jaderné strategie. První z nich byla NSAM 109 „U. S. Policy on Military Actions in a Berlin Crisis," (v rámci strategie pružné reakce), druhou byla „National Strategic Targeting and Attack Policy“, připravená Výborem náčelníků štábů a schválena McNamarou, jako vodítko pro provedení změn v plánech SIOP.

V zásadě měly připravit podmínky pro změnu strategie NATO v lokálních konfliktech. Mělo se také přehodnotit, jaké konvenční síly budou v těchto případech zapotřebí k dosažení stanovených cílů (před přijetím rozhodnutí k použití JZ).

Základní změna spočívala v tom, že se počítalo spíše se vznikem lokálních konfliktů, než se zahájením všeobecné jaderné války, jak tomu bylo doposud. Důvodem byla, mj. pokračující Berlínská krize a snaha USA vyhnout se napadení vlastního území, ke kterému by bezesporu došlo při vedení všeobecného jaderného konfliktu.

Strategie pružné reakce, popsaná např. v dokumentu NSAM, vztahující se stále k Berlínskému konfliktu, posuzovala možné 4 etapy vývoje, přičemž závěrečná fáze obsahovala použití JZ, jako reakci na významné nejaderné operace SSSR, a měla pozůstávat:
1) výběrové jaderné údery, jako demonstraci použití jaderné síly,
2) omezené taktické použití JZ k získání taktické výhody, nebo zvýšení tlaku na Sovětský svaz,
3) zahájení všeobecné jaderné války v případě, že předcházející kroky selhaly.
Jakým způsobem to provést, se stalo předmětem dlouhodobého posuzování prezidentem USA, Bílým domem a Pentagonem, které posléze vyústilo v přímou kritiku plánu SIOP-62.

Poznámka: 4. fáze byla konzultována pouze s nejbližšími spojenci v NATO a např. Francie nikdy nebyla s tímto plánem seznámena.

Dochovaný dokument k diskuzi (viz bod 3 výše), se zejména vztahoval k problematice, jak využít mezer v PVO SSSR, aby bylo možno zahájit překvapivý první úder, zaměřený na sovětské ICBM, IRBM a strategické bombardovací letectvo. Důvodem byly, že USA, ostatně jako vždy, chtěly zamezit odvetnému jadernému úderu ze strany SSSR na území USA, či jej alespoň významně minimalizovat.
Mezi navrženými variantami bylo mj. provedení nočního jaderného úderu 10 bombardéry B-52, z nichž každý by nesl 4 vodíkové pumy a 2 jaderné protizemní rakety, ve výšce 500 feet. Tento útok měl být synchronizován s útokem US raket ICBM a Polaris proti základnám v hloubce SSSR. Poté měl následovat úder letouny B-47, které byly ve stálé pohotovosti ve vzduchu, doplněný úderem letounů z letadlových lodí a pozemních základen, proti JZ SSSR na válčišti.

Vyhodnocením pravděpodobnosti úspěšnosti takovéhoto jaderného úderu se kalkulovalo, že SSSR nezůstane více jak 2 ICBM, okolo 30 IRBM, 45 středních bombardérů a 5 balistických raket odpalovaných z moře.
Americké ztráty se odhadovaly následovně:
1) Při protiúderu SSSR proti americkým městům se předpokládalo ne více jak 9 milionů ztrát;
2) Při úderu proti evropským cílům, ztráty by mohly dosáhnout až 36 milionů obyvatel;
3) Pokud by SSSR včas zjistil tento zámysl a jeho jaderné síly byly uvedeny do plné pohotovosti, protiúder SSSR proti USA a Západní Evropě by přinesl více jak 100 milionů mrtvých;

SIOP-63 (vstoupil v platnost v červnu 1962), už rozeznával 5 možných variant útoku, jednak jako předstihující opatření, a také jako protiúder proti SSSR a Číně. Jednotlivé varianty zahrnovaly 3 základní úkoly, v pořadí:

jaderné prostředky SSSR, ostatní vojenská síla a městské a průmyslové aglomerace. V tomto pořadí je také mohl prezident USA nařídit: - pouze proti jaderným hrozbám - jaderné cíle a další vojenské cíle – jaderné prostředky, vojenské cíle a průmyslové a městské aglomerace.

Mohla být stanovena i jistá omezení, jako neprovedení útoku proti satelitním státům a Číně, vládním a vojenským infrastrukturám velení v Moskvě a Pekingu, z důvodu, mít možnosti vést s nimi později jednání. Současně zůstávaly v záloze úderné prostředky s vysokým stupněm přežití, aby provedly dodatečný úder na městské aglomerace jako poslední hrozbu, pokud by se SSSR pokusil o odvetu.

Následně byla vypracována ještě celá řada dalších variant reakcí na možný konflikt v Evropě a to jak OS USA samostatně, tak i v „tripartitě“ (USA, UK a Francie), nebo i se zapojením sil Německa, přenesení konfliktu do odpovědnosti NATO, a zahájení jaderné války.

Prezident Kennedy k zámyslům vojenských plánovačů zaujal jednoznačné stanovisko: „Předpokládám, že v případě zatažení USA do války v Evropě, nebudeme mít jinou možnost, než použití jaderných zbraní“.

Celé toto období bylo charakterizováno poznáním, že „i když USA provedou jaderný úder proti SSSR jako první, ztráty na území USA z protiúderu budou v rozsahu, který je pro politické představitele nepřijatelný“.

Ministr obrany McNamara to charakterizoval takto:
"there was no way of launching a no-alert attack against the USSR which would be acceptable," and "thus, preemption, today or in 1968 is not an acceptable course of action." (volný překlad: nebyla zde možnost provést překvapivý útok proti SSSR, který by byl přijatelný a proto předstihující úder dnes, stejně jako v roce 1968, není přijatelný způsob provedení).

III. Závěr
S nárustem strategických sil SSSR dospěly USA k závěru, že plánování nenadálého úderu by způsobilo odvetu, která je jen stěží kalkulovatelná.

I když plán SIOP-64 zůstal v zásadě beze změn a v roce 1966 byl nahrazen plánem SIOP-4 (změna pojmenování), platným až do poloviny 70. let, pokračovaly postupně změny ve složení strategických sil USA zejména nahrazováním strategických bombardérů, jejichž úlohu přebíraly interkontinentální balistické rakety -1054 pozemních prostředků ve zpevněných a rozptýlených silech, a 41 jaderných ponorek se 656 balistickými střelami.

Účinky působení ZHN byly kalkulovány spíše z přímých, než druhotných účinků.

Při odchodu MO McNammary z funkce, tento požadoval zvýšení počtu samostatně naváděných MIRV na SLBM a ICBM až na 6000 kusů a to do roku 1976, jako odpovědi na sovětský systém protiraketové obrany. Schopnosti USA rozeznávat a analyzovat, v této době, případný druh hrozby ze strany strategických raket SSSR byl v podstatě nulový, protože první DSP (Defense Support Program) - infračervená detekce ze satelitu, byl zaváděn až od roku 1971.

Do té doby používaný systém BMEWS (včasné výstrahy), poskytl maximálně 15 minutové varování a nedával dostatek času pro přijetí konečného rozhodnutí.

Nutno vidět, že např. změna cílů pro systém raket Minuteman, v období platnosti SIOP-63, vyžadovala celých 90 dnů. Změna programu jednotlivé rakety bylo možno provést v průběhu 9 hodin. Poznámka: V létech 1975-76 bylo možno přeprogramovat cíl u Minuteman III se 3 MIRV během 36 minut.

Třebaže USA vyvinuly a zaváděly od roku 1960 velmi sofistikovaný systém C3 (včetně komunikačních kanálů k jaderným bombardérům, ICBS, ponorkami, vzdušnými velitelstvími všech stupňů apod.), nebyl odborníky, právě pro možnou zranitelnost systému C3, doporučován „omezený“ jaderný úder, ale všeobecný.

Motto, které jsem umístil v záhlaví, pravděpodobně nejpřesněji vyjadřuje situaci té doby: “Nepřekvapuje, že stejně jako české a sovětské dokumenty připisují nejagresivnější úmysly NATO, americké dokumenty přisuzují srovnatelné agresivní záměry Varšavské smlouvě”.
Příloha čís. 1: Kopie dokumentu : „The Management and Termination of War with the Soviet Union“
Doporučené materiály:
„U.S. Nuclear History: Nuclear Weapons and Politics in the Missile Era, 1955-68, Washington, D.C., 1998“
Robert A. Wampler, NATO Strategic Planning and Nuclear Weapons 1950-57, Nuclear History Program Occasional Paper 6 (College Park, Center for International Security Studies, 1990).
CONSTRAINING OVERKILL CONTENDING APPROACHES TO NUCLEAR STRATEGY, 1955-1965
by David Alan Rosenberg
National Security Archive Electronic Briefing Book No. 31 U.S. Planning for War in Europe, 1963-64
Edited by William Burr, May 24, 2000
SIOP Decision Handbook, ca. 1971, knihovna „Naval Historical Center „

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Příspěvek od Dzin »

Pátrač: Ale i faktograficky máme potvrzeno to, co zjednodušeně píši. Abych se neopakoval, viz. schrnutí Bleuem.

Hodnoty ekvivalentů TNT hlavic mám takhle z ruky u mezikontinentálních střel na zemi a ponorkách (ICBM a SLBM) jakožto hlavní jaderné zbrani pro rok 1969 a 1989.
USA:
1969 - 1870.4 - 2091.2 Mt
1989 - 1471.9 - 1593.7 Mt

SSSR
1969 - 2780.05 - 3971.9 Mt
1989 - 4685.5 - 6591.45 Mt

Rozsah je způsoben tím, že jednotlivé rakety mají různou bojovou konfiguraci hlavic, takže je brána vždy nejmenší a největší.

Jiný údaj mám pro rok 1987. Zde má USA celkem
1000 ICBM s 2310 hlavicema ekvivalentu 1043.7 Mt TNT
640 SLBM s 5632 hlavicema ekvivalentu 409.6 Mt TNT
celkem 1640 nosičů s 7942 hlavicema o ekvivalentu 1453.3 TNT
361 bombardérů a pro ně 5070 pum ekvivalentu 1593.9 Mt TNT

SSSR disponuje
1392 ICBM - 6846 hlavic - 3841 Mt
928 SLBM - 3232 hlavic - 1770 Mt
celkem 2320 nosičů - 10078 hlavic - 5611 Mt
155 bombardérů - 1170 pum - 808 Mt

Takže poměr nosičů je 1640:2320 (7942:10078 - 1453.3:5611) a poměr bombardérů je 361:155 (5070:1170 - 1593.9:808).

Francie, Británie i Čína nedisponovali a nedisponují takovou jadernou silou, aby dokázaly nějak znatelně ovlivnit vzájemný poměr. Jejich počty hlavic jdou řádově do stovek a ekvivalent do několika set Mt.


Nezapočítáváme nestrategické zbraně.

Když vezmu jiné zdroje, potom na tvůj dotaz toto
SSSR (hlavice pro ICBM/SLBM/Bombardéry/nestrategické)
1947 - 0/0/0/0
1950 - 0/0/0/5
1965 - 295/76/559/5200
1975 - 2277/869/596/15700
1985 - 7154/2377/966/28700

USA
1947 - 0/0/32/0 - 32
1950 - 0/0/369/0 - 369
1965 - 897/1882/6567/22297
1975 - 2251/6586/6911/11305
1985 - 2220/5645/6180/9090

A když už, tak pro porovnání Británie/Francie/Čína všechny hlavice celkem
1947 - 0/0/0
1950 - 0/0/0
1965 - 310/32/5
1975 - 350/188/185
1985 - 300/360/425
čili je evidentní, že jejich přínos na celkový stav nemá nějak zásadní vliv

Pokud bychom chtěli další rozdělení, potom
USA
ICBM (nosiče/hlavice)
1965 - 854/854
1975 - 1054/2144
1985 - 1020/2110

SLBM (nosiče/hlavice)
1965 - 560/1264
1975 - 656/4544
1985 - 600/5376

Bombardéry (nosiče/pum)
1947 - 270/32
1950 - 462/330
1965 - 650/3465
1975 - 396/3978
1985 - 297/4104

SSSR
ICBM (nosiče/hlavice)
1965 - 281/281
1975 - 1469/1799
1985 - 1371/6813

SLBM (nosiče/hlavice)
1965 - 75/72
1975 - 771/828
1985 - 980/2264

Bombardéry (nosiče/pum)
1965 - 163/532
1975 - 157/568
1985 - 160/920

A ještě z jiného soudku
USA (všechny JZ/Mt)
1947 - cca 30/0.3
1950 - cca 300/10
1965 - cca 32000/15000
1975 - cca 28000/7400
1985 - cca 23000/5400

SSSR (všechny JZ/Mt)
1947 - cca 0/0
1950 - cca 5/0,1
1965 - cca 6300/5000
1975 - cca 23000/19000
1985 - cca 40000/13000

Jenže i ty stovky základen představují pro SSSR minimální nebezpečí. Žádná není natolik silná, aby dokázala ohrozit na konvenční bázy SSSR. Jediné, co ohrožují, jsou expanzivní snahy SSSR. V případě globálního konfliktu na každou z těch základen stačí víceméně jedna dvě jaderné střely a je od nich pokoj. Jejich zranitelnost ostatně potvrzují i některé propočty NATO,kdy je v Západní Evropě cca 100-200 vojensky použitelných letišť (v 80. létech) a na jejich vyřazení stačí stejný počet JZ. Nebo dvojnásobný, pro jistotu. Čili pro sovětské síly žádný problém. Jediný problém představují JZ USA, která mají jako jediné schopnost zničit SSSR i jeho konvenční síly.
Konvenční síly Číny jsou maximálně tak lidsky početné, ale ne výzbrojí a v případě jaderného konfliktu je čína druhořadý hráč. Paranoia na Sovětské straně spíše vychází ze zakořeněného "žlutého nebezpečí" než z reálné čínské síly.

Jasně že se SSSR mohlo cítit ohroženo, ale toto ohrožení daleko víc než z reálné situace pramenilo z nahlížení a myšlení Sovětů. Bylo vytvořeno stereotypy myšlení. Navíc, ohledně ochrany obyvatelstva by ale SSSR stačily daleko menší síly, než měl.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

v.m. - dobrej počin si vytvořil, ale chci se tě zeptat, bude následovat něco podobného i o SSSR? Proč se ptám, protože si myslím, že mluvit o studené válce pouze z jedné strany je zhruba na stejné úrovni, jako napsat reportáž o fotbalovém zápase pouze na základě popisu hraní a chovaní jen jednoho z týmů bez závislosti na vývoji hry a hraní a chování soupeře.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17708
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Bleu, tohle je hlavně téma o tom jestli měl SSSR důvod k paranoii. Takže z opačné strany by to bylo zajímavé, ale patřilo by to do samostatného tématu.
Už by si někteří z nás měli konečně přiznat, že Studená válka byla prakticky jen o živení paranoii obou stran (od smrti Stalina), a nezmenšovala ji ani jedna strana.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

Však já to tak beru - tím spíš je to potřeba vidět z obou stran. Minimálně v tom smyslu, co Američané/NATO zamýšleli. A jak to SSSR/VS pochopilo a jak na to následně reagovalo. Z toho důvodu že jedno bez druhého nejde. Pokud tu však kolega v. m. napíše že: Winston Churchill se v období války nijak netajil svým obdivem k hrdinským činům Rudé armády, ale už několik měsíců po posledním výstřelu vyzval ve svém projevu 5. března 1946 v americkém Pultonu národy Velké Británie a USA ke společné obraně proti narůstajícímu útočnému ohroženi křesťanské civilizace ruským komunismem. Tak je to sice pravda (ne úplně Churchil pokud vím bolševiky přeci nesnášel, a vždy varoval před jejich rozpínavostí, takže nic nového pod sluncem) Ale jaksi už nenapíše že Stalin 9.2. 1946 řekl: "Marxisté nejednou prohlašovali, že kapitalistický systém světové ekonomiky je plný zárodků všeobecné krize a vojenských střetnutí, a z tohoto hlediska se nebude světový kapitalismus v naší době vyvíjet rovnoměrně a směřovat kupředu, nýbrž bude procházet krizemi a vojenskými katastrofami.“ Kapitalismus a socialismus si nemohou porozumět, a proto je válka nevyhnutelná.. - ale opět to byla jen reakce na nový kurs nastolený Američany prakticky hned na podzim 45. Jenže to opět vycházelo z jejich přecenění tehdejších schopností SSSR.

následně Churchil reagoval svým projevem z 5. března 46, kde po boku Trumana: „Na místa teprve nedávno ozářená spojeneckými vítězstvími dopadl stín. Nikdo neví, jaké jsou v tuto chvíli bezprostřední úmysly sovětského Ruska a komunistické mezinárodní organizace a jaké meze mají… jejich expanzivní sklony. Mám hluboký obdiv a velikou úctu k hrdinnému sovětskému lidu a svému příteli z dob války maršálu Stalinovi… Chápeme, že si Rusové potřebují zabezpečit západní hranice odstraněním všech možností německé agrese…
Je však mou povinností, abych vás seznámil s fakty, jak je skutečně vidím a předložit vám některé skutečnosti o nynější situaci v Evropě.
Od Štětína na Baltu až po Terst na Jadranu byla napříč celým kontinentem spuštěna železná opona. Za touto linií leží všechna hlavní města starých států střední a východní Evropy. Varšava, Berlín, Praha, Vídeň, Budapešť, Bělehrad, Bukurešť a Sofie, všechna tato proslulá města i s obyvatelstvem jejich zemí se ocitla v oblasti, kterou musím nazvat sovětskou sférou a všechna jsou vystavena nejen té či oné formě sovětského vlivu, ale i vysoké a v mnoha případech rostoucí míře ovládání z Moskvy. Jediné Athény – tedy Řecko se vší svou nehynoucí slávou – mohou svobodně rozhodnout o vlastní budoucnosti ve volbách konaných pod dohledem britských, amerických a francouzských pozorovatelů. Polské vládě ovládané Ruskem se dostalo povzbuzení, aby se neoprávněně zmocnila rozsáhlých německých území a právě probíhá masové vyhánění Němců, jehož hrozivý dosah si až dosud nikdo nedokázal představit. Komunistické strany, které v těchto zemích byly velice malé, získaly postavení a moc zdaleka přesahující počet jejich členů a ze všech sil se snaží prosadit totalitní vládu. Téměř ve všech případech byl nastolen policejní stát a prozatím nikde, s výjimkou Československa, neexistuje skutečná demokracie.
Turecko a Persie (dnes Írán) jsou hluboce znepokojeny a zneklidněny požadavky, jaké jsou na ně kladeny i tlakem, který na ně vyvíjí moskevská vláda. Rusové se ve svém okupačním pásmu v Berlíně právě pokoušejí vytvořit jakousi komunistickou stranu tím, že skupinkám německých levicových předáků udělují zvláštní výhody…
Jestliže se sovětská vláda pokouší na svém obsazeném území vytvořit prokomunistické Německo, způsobí tím nové vážné potíže v britském a americkém pásmu a poražené Německo si bude moci vybrat v dražbě mezi Sověty a západními demokraciemi… Tohle rozhodně nebude osvobozená Evropa, ze kterou jsme bojovali. A také to nebude Evropa uspořádaná tak, aby v ní mohl nastat mír…
V Itálii je vliv komunistické strany značně omezen tím, že je tato strana nucena podporovat požadavky, jež komunisty vyškolený maršál Tito vznáší na bývalá italská území na severním konci Jaderského moře. Přesto zůstává budoucnost Itálie na vážkách.A nikdo si nedovede představit obnovenou Evropu bez silné Francie… V celé řadě zemí vzdálených od ruských hranic a rozsetých po celém světě se vytvořily komunistické páté kolony a ty působí v naprosté jednotě a slepé poslušnosti pokynům, jež dostávají z komunistického ústředí…
Na základě toho, co jsem u našich ruských přátel za války spatřil, jsem přesvědčen, že nic neobdivují tolik, jako sílu a k ničemu nechovají menší úctu, než k slabosti, především vojenské. Z tohoto důvodu ztratila stará politika mocenské rovnováhy své oprávnění. Nemůžeme si dovolit… pohybovat se v mezích nepatrné převahy a tím se vystavovat možnosti, že by někdo mohl podlehnout pokušení a pokusit se o vzájemné změření sil…“


Pokud chceme mluvit o tom kdo byl či nebyl paranoidní a měl či neměl k tomu důvod nedá se dělat jedno bez druhého. To je dle mého soudu si třeba uvědomit. Protože jinak to pak vypadá jako postmodernistický pokus o ztrátu historické paměti. Což ostatně vyjádřil dobře historik Karel Durman v úvodu ke své práci "Útěk od praporů"
Naposledy upravil(a) Bleu dne 2/2/2011, 11:19, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
v.m.
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 249
Registrován: 19/1/2011, 18:51

Příspěvek od v.m. »

Závěrem k mým příspěvkům na toto téma
Myslím, že už název tématu je částečně zavádějící. Pokud chceme formulovat otázku, zda v SSSR, byly obavy z možného ohrožení ze strany USA opodstatněné, odpověď zní jednoznačně ano! Pokud nechceme vidět celou řadu důkazů vojenskopolitického vývoje z období tzv. „studené války“, stačí se podívat na současný vývoj v Evropě a ve světě.
Je zcela nepochybné, že se USA po celé období po II. světové válce zcela se plánovitě pokoušely oslabit SSSR a nyní Rusko, a nastolovat v různých zemích ne demokracii, ale proamericky orientované režimy, bez ohledu na to zda byly, jsou, či budou skutečně demokratické. Pokud nestačil na to politický vliv, nastoupily „peníze“, jiné formy, nebo vojenská síla. Jediným brzdícím „elementem“ v těchto snahách byl, v průběhu „studené“ války, „bipolárně rozdělený svět“ a obavy USA, že případná termojaderná válka plně zasáhne i její území. Zda jim šlo o to „likvidovat“ svého nejvážnějšího vojenského soupeře ve snahách ovládnout světové dění, rovněž svědčí současný vývoj, reprezentované úsilím USA, aby NATO převzalo úlohu „světového četníka“ a aby rozhodnutí RB OSN neměly na tento vývoj rozhodující vliv.
Z hlediska vojenské síly. Pokud studujeme příslušné dobové dokumenty, např. SIOP, ve všech, podtrhuji, ve všech nalezneme formulaci, „ že USA si musí udržet převahu v oblasti jaderných zbraní“ a „nedopustit, či alespoň minimalizovat dopady případné války na území USA“! Proto bylo věnováno takové úsilí budování systémů PRO, plánům „ předsunuté obrany“, projektům „Hvězdných válek“. Toto úsilí pokračuje i nadále. Otázka ochrany spojenců v Evropě je otázkou druhořadou. Pokud se vše odehraje na území Evropy, je to „OK“.
Několik poznámek k počtům jaderných prostředků SSSR a USA. Níže uvedená tabulka slouží pouze pro ilustrativní účely. Důležitější jsou poznámky pod tabulkou.

Obrázek

Volný překlad části textu:
„a) Podle START I, bombardéry, které neslouží jako nosiče ALCM, se počítají jako jedna hlavice, třebaže mohou nést až 16 jaderných pum; Bombardéry, které slouží jako nosiče ALCM se započítávají jako 10 hlavic, třebaže mohou nést až do 20 ALCM. S těmito zbraněmi zahrnutými do celkových počtů US strategické jaderné síly mohou nést okolo 7100 hlavic.“ ...........
To se to potom počítá, že? Když podle START II měly USA započítávat podle skutečných počtů JZ na palubě, tak raději od smlouvy odstoupily! Navíc, USA nikdy nepřistoupily na to, aby do počtů JZ byly započítávány i JZ v tzv. „rezervách“. Stávající „Pražská iniciativa“ jaderného odzbrojení prezidenta USA Obamy, a zní vyplývající smlouva, je jen „velkou bublinou“, která v zásadě nemá rozhodující dopad ani jednu ze stran, a s jaderným odzbrojením nemá vůbec nic společného.
I když je diskuze vedena k tomu, zda se SSSR mohl cítit reálně ohrožen, bylo by neseriozní neuvést alespoň pár slov na adresu Sovětského svazu. Není pochyb o tom, že také SSSR, dnes RF, měl, má a bude mít své zájmy ve světě, které bude prosazovat, jak nejlépe umí a k čemu mu stačí „síly“.
V minulosti těžil z výsledků II. SV a zcela nepochybně měl zájem na tom, aby dále posiloval své velmocenské postavení a „vyvážel“ světovou revoluci všude tam, kde proto byly vytvořeny, nebo mohl vytvořit „nějaké“ podmínky. Obecně to bylo nazýváno „regionální politika SSSR“. Zda se mohly i USA cítit ohroženy touto „politikou“? Bezesporu ano. Jestli si položíme otázku, zda byly postupy SSSR v celé řadě oblastí identické, či alespoň podobné krokům USA, tak rovněž musíme rovněž konstatovat, že ano! Jediné ne je u hodnocení, zda SSSR měl takovou vojenskou převahu, aby mohl rozpoutat III. SV.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Čekám trpělivě až kolega Dzin doplní nějaký přehled kolik měly obě jaderné monosti v ruzných obdobích jaderných hlavic. Nějak se odmlčel- má toho asi hodně a já na tom stojím - jde mi o to, že potom by z této kvantifikace mohlo být jasnější kdo měl skutečnou převahu.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Jři G.Záloha
Příspěvky: 5
Registrován: 3/11/2010, 23:52

Obavy SSSR

Příspěvek od Jři G.Záloha »

Myslil jsem si, že odpovím stručně, ale vy jste na Palbě nesmírně produktivní! Toho co jsem si odtud stahl jako pokračování debaty od mého příspěvku 25.1.. dnes mi zabralo 12 neformátovaných stránek ve Wordu, a to jsem leccos přeskočil.
Myslel jsem si také, že se s Patračem domluvím, na jeho příspěvek jsem reagoval, jemu jsem odpověděl. Ale to jaksi nejde. Rekapituluji ve zkratce:

Pátrač 26.1. : Tedy pane kolego, to je tedy rozbor, který bere dech. Zeptám ale jednoduše: Tak byla obava SSSR z jaderného útoku jen paranoidní blábol nebo ne?“ O tři dny později (29/1/2011, 22:56) se vrátil k pojetí, které prezentoval ve svých 8 bodech –původně a na které jsem reagoval svým příspěvkem z 25.1. …. aby 31/1/2011,…uzavřel .“ SSSR žádnou paranoiou netrpěl - je to nesmyslná fabulace. Jen se snažil být vybaven stejně a lépe než protivník. Pokud by to neudělal a nedělal to kontinuálně, byl by v roli toho, kdo jednostranně odzbrojil….….. jako reakce na to že „USA omotaly celý svět stovkami základen“…v reakci na jadernou Francii, jadernou VB a nepřátelskou Čínu, která sama o sobě je vojenky silná jako celé NATO- co se týká pozemních sil, tak je toho na zbláznění. Já zde nic paranoidního nevidím. Jen neuvěřitelný věnec možných hrozeb na které je potřeba reagovat…..“

Tak tedy Pátrač během minulých 5ti dní otočil o 380 stupňů: přesto že na začátku naznačil jistou ochotu brát úvahu co jsem uvedl, za 5 dní je to již úplně zapomento! Zejména mně mrzí, že zapomněl naprosto na svědectví Čepičky o odhodlání Stalina využít stávající vojenské převahy „socialismu“ na „pochod Evropou“ a který by „vyřešil všechny problémy socialismu“ vyplývajicí z hospodářské převahy Západu“ . Moc rád bych věděl, jak je možno tak lehce a rychle zapomenout! To zpochybnuje každou debatu. Moje stanovisko proto nejspíše =Dzin, Horny, Cover.
Řada dalších sekunduje Pátračovi tezí, že mezi USA a SSSR nebyl žádný rozdíl. A další jdou do extrému jako jmodrak a rosomak s odkazy na Vietnam nebo Dominikánskou rep. 1920, na Indiány a otroky….atp…vrcholící nehorázným tvrzením, že Guantanámo je horší než Gulag!

Chtěl jsem jen odpovědět Patračovi na jeho konkretní stručnou otázku z 26.1.: ano byla to především jejich paranoia (Stalina a vedeni SSSR obecně). I když tvrdím že otázka po „obavách“ není správně položená. Je něčím chybná. Podobně má málo smyslu ptát se jestli se mafiánští bossové bojí police! Ano i ne. Nebojí se jí natolik, aby se vzdali svých kriminálních záměrů, ale když po nich policie jde, utíkají, skrývají se –tedy se bojí? Fakticky se tedy nebojí, přesvědčeni, že policii vždy nějak podfouknou, podplatí a nakonec si to s nimi vyřídí. (jak to pak dopadne viz části Mexiko dnes, nebo Somálsko a jinde …..).
Podobné jednání a postoj vidím v jednáni Kremlu: co vedlo tu partu kolem Stalina k tomu aby 1945 ignorovala ujednáni z Jalty ohledně voleb v Polsku a Rumunsku a jinde? Proč se nechovali vůči USA a UK vztřícněji? Proč aspoň nepočkali až se stáhne US Army z Evropy? FDR řekl přece jasně, že se stáhne nejdéle za 2 roky –tj.1947?! (šlo o těch pár divizí okupačních sil v US zónách v Německu a Rakousku, vlastní US Army byla stažena už 1945) Právě ta jejich neschopnost „počkat“ vedla ke spojeni UK a USA proti SSSR již 1946! A tak se rozjela Studená válka!
Odpověd na to dává charakter jejich režimu. Tam prostě byli „rozumní“ a „opatrni“, tj. tedy ti co mohli mít „obavy“ ve smyslu Pátračovy původní otázky, v zásadní nevýhodě, ba v nebez-pečí života! Takoví mohli být obratem ruky prohlášeni za váhavce, za bezzásadové oportunisty, za hlásání maloměštansky nebolševického postoje (přesně z toho obviňoval Molotov Chruščova!) ano, klidně i za agenty imperialismu –a sbohem do Ljubljanky, do Gulagu, pokud si to s ními nevyřídila NKVD ihned na dvoře! Tento systém chtěli zavést všude.Nechápu, jak může tento systém někoho nadchnout, jak se ho může někdo vůbec zastávat, tvrdit: vždyt se jen bránili, byli tak malí, chudí, vyčerpáni válkou?Ach chudinky!?

Patrači a všichni ti kdo kladou USA = SSSR ,uvědomuje te si vůbec, že kdyby se tu tento systém udržel, tak bychom tuhle debatu nemohli vést? A už vůbec ne na internetu –také vynálezu amerického imperialismu –jako ta ATB! Ten by si vyhradila Ruda Armáda!) Uvědomte si laskavě, že svoboda debaty, kterou na Palbě léta praktikujete nám nespadla z nebe, ale byla doslova přivezena na amerických tancích, … a že tam, kam tyto americké tanky nedorazily (nebo se musely stáhnout –Saigon!) ji nemaji! Viz např, Minsk ..nebo Peking, Teherán (nebo ji mají jen občas a cenzurovanou) -o Pchongjangu se netřeba zminovat, nebo ano?!

Pátrač fakticky odvozuje vinu USA na StudV z jejich technického náskoku před SSSR (ony měli ATB, strategické bombardéry a absolutní hospodářskou převahu nad celým světem, tehdy USA = 50% globálního národního produktu, jiný připomíná Měnový Fond, prostě chudý SSSR se musel hájit, reagovat!) Lze to považovat za „vinu“ USA!?
Nikoliv: zde narážíme na zásadní problém smyslu a cíle bolševické revoluce v Rusku 1917! Jaký smysl měla proletářská revoluce v zemi, kde bylo ze 150 mil. obyvatel jen 500 000 dělníků?! Marx a Engels formulovali přeci svou teorii komunistické revoluce jako odpověd a řešení problémů kapitalismu, tj. nejrozvinutějších zemí světa! Proto ji očekávali v Anglii, Francii nebo Německu a vůbec ne na zaostalé periferií jako právě Rusko! Na tento zásadní fakt poukazovala už tehdy evropská levice. A uznával to i Lenin 1918 svou teorií „nejslabšího článku v řetězu“. Prostě jsme se chopili moci v zemi, která první zkolabovala následkem války. Ale rádi předáme vedení proletářům Německa nebo Západu, pomůžeme vám penězi nebo puškami, a bude to. Představme si jak by to vypadalo, kdyby revoluce zvítězila právě tam kde měla, kde byla očekávána, v UK, v Německu, prostě na Západě! Vše by bylo úplně jinak: okamžitě by se přenesla do kolonií, kde by se jí v horách a pouštích bránily polo-feudální režimy jako v Číně, Mongolsku, v jižní Americe, ano v Afghánistánu, nebo právě prostě v Rusku!
To se však nestalo. Naopak: na Západě byly proletářské masy totiž dostatečně integrovány do tehdejší společnosti na to, aby povstali. Většina z nich –a to ještě jen ve státech, které prohrály v Německu , v Rakousku-Uhersku, v Turecku…) žádala především demokracii a republiku a jen menšina z nich byla ochotna jít na barikády!
Proto se museli i bolševici v Rusku přeorientovat. Lenin prohlásil, že když carové mohli zemi vládnout pomocí 100 000 šlechticů, tak oni to pomocí 500 000 proletářů dokáží taky. Za těchto číselných poměrů ovšem bolševici museli zlikvidovat Dumu, kde byli v jasné meńšině a pověřit ČEKU, aby jim tu jejich moc zajistila. A tím začala cesta do pekel. Už 1924 umírající Lenin sám varoval soudruhy před „asijskými poměry“ šířícími se ve straně a v zemi, a jmenovitě před s.Stalinem! Ovšem vše marno: moc korumpuje a absolutní moc korumpuje holt absolutně! Stalin pak prosadil linii socialismu v jedné zemi, jejíž součástí byla teze o „kapitalistickém obklíčení“, kterou režim využil především jako záminku a legitimaci čehokoliv zejména teroru vůči vlastnímu lidu, včetně komunistů a genocidy minorit! A tak se bolševický režim nacházel v trvalé studené válce s celým ostatním světem– mluvit o nějakých jejich obavách je nesmysl! Jako mafiánští bosové si byli zcela jisti tím, že oni ten Západ prostě nějak podfouknou, bez ohledu na jeho drtivou kulturní, technickou a hospodářskou převahu. Přitom se konejšili jinou Leninovou moudrostí: však ti kapitalisté nám nakonec ještě i ten špagát, na kterým je oběsíme, rádi prodají (takže jaképak kapitalistické obklíčení, že?!?)……a tak to pokračovalo i přes r. 1945 …. až do r. 1991!
Jestliže má dnes někdo dojem, že SSSR jen reagoval na převahu Západu, tak at si stěžuje u kremelské zdi na Leninově hrobě! To vše byl jen důsledek jejich revoluce na špatném místě!

Z toho co jsem uvedl vyplývá i nesmyslnost odvolávání na Vietnam: konferencí 1955 bylo domluveno jeho rozdělení. Dalo by se prokázat, že toto rozděleni vedeni Vietnamské strany práce nerespektovalo a za pár let dalo pokyn ke startu guerilly proti jihu. Ta začala vraždami nejen policistů, ale i normálních úředníků správy a učitelů atd., a všech kdo nebyli nadšeni Vietkongem –ano původně jako Talibán, jen v noci! Jistě nebyl JižV žádný vzor demokracie (těžko v situaci podobné třeba Iráku), ale už jen to, že jeho spojencem byly USA (a ne nějaká totalitní supervelmoc) dávalo větší naději na pozdější demokratizaci, než na severu. Důkazem toho je jasný rozdíl mezi Jižní Koreou a Tajwanem ve srv. se SevKo, Japonska a Čínské Lidové Republiky! Tak mohl vypadat dnes i Již.Vietnam!
Do jaké míry byla komunistická diverze skutečně „lidové hnutí“ dokládá vývoj po pádu Saigonu 1975. Od lidí jako jmodrak očekávám, že mi např. uvedou kolik zástupců slavné Fronty Nár.Osvobození Již.V. se vůbec dostaly do vlády jednotného Vietnamu!? Nikdo! 1975 se jedna z nich stala starostkou Saigonua za pár let zmizela z obzoru! Prostě Sever dobyl a obsadil Jih! To souvisí taky s tím, že od 1966-67 USA nebojovaly s Vietkongem, ale hlavně s pravidelnou armádou SevV –na území jiného státu v JižVietnamu!
Ale především: tohle jejich „vítězství“ zásadně degraduje fakt, že od 1990 komunisté v Hanoji zavádí právě ten kapitalismus, který před tím za cenu 2 milionů vlastních lidí zlikvidovali! Můžete mi jmodráku & co. vysvětlit o co vlastně ve Vietnamu komunistům šlo??? USA 1945 prosazovaly zrušení kolonií, HoČi Minovy oddíly podporovala tehdy OSS! Také by jste mi a ostatním měli vysvětlit proč vlastně pod vedením KS Číny bylo nutno zaplatit tutéž historickou obkličku 40 miliony mrtvých? A podobně pro každou další zemi v níž „zvítězil socialismus“ –jako Kuba, (právě dnes zavádí kapitalismus), Afghanistán, Mozambik atd ….

Remember Kambodža: přes všechny kompromisy s diktátory a pomoci US Marines United Fruit Co v Karibiku, nemaji USA na svědomí miliony mrtvých na Grenadě, Guatemale v Chile či jinde. Už jen proto, že ti gangsteři se kterými byli nuceni spolupracovat (Batista, Franco, Marcos na Filipinách) byli proti soudruhům v Kambodže úplná kozlátka neviná!
Proto v konečné bilanci celá ta historie 1917-1990 jak se zdá naopak dovoluje kousavě cynicky uzavřít: co když i ten Pinochetův puč (samozřejmě s pomocí CIA, jak odhalilo Rudé Právo) nakonec nezachránil Chile před podobnou obkličkou, jakou si musel projít Vietnam, ČLR, Rusko samo -ovšem ne za cenu tisíců, ale milionů mrtvých!
Všichni ti kdo popírají významný politický, sociální a kulturní rozdíl mezi USA a SSSR, potažmo mezi Západem a Východem, co tady připomínají tisice mrtvých v Kongu 1960, v My-Lai, Guatemale, Nikaragui …atd, at mi vysvětlí svou lhostejnost vůči desítkám milionů mrtvých obětí experimentu jménem „reálný socialismus“! Vaše ignorace a lhostejnost vůči těmhle milionovým hromadám mrtvol vaše odkazy na oběti „amerického imperialismu“ přímo zesměšňuje! Vy prostě Západ, USA, demokracii nenávidíte –a basta! Přesně tak jako je nenáviděli bolševici od 1917, kteří byli právě proto ochotni se spojit s nacistickým Německem (1939) a militaristickým Japonskem (1940), aby jim jejich válku proti Západu ulehčili, ba dokonce v ní i pomohli!
Vám zcela jasně vadí spíš to Guantanámo, než že Mao prohlásil, že mu je jedno jestli „to Italie nepřežije“. Hlavně že přežije 300 milionů Číňanů a socialismus zvítězí! Pochybuji nakonec, že vám o nějaké lidské životy vůbec jde! Nelitujete nakonec, že k tomu nedošlo? Překvapuje mne, že nechápete, že přitom mohlo jít i o vaše životy, vašich rodičů a vašich potomků! Vždyt ten „vítězný pochod Evropou“, který Stalin plánoval a Mao propagoval by ČSR taky nepřežila! To vám nedochází? Opravdu?
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

Nic není jenom černé anebo jenom bílé.
(Jaksi mi začíná unikat smysl této debaty. :) )

EDIT:
Tak tedy Pátrač během minulých 5ti dní otočil o 380 stupňů:
To jest - změnil svůj názor o 20 stupňů. Jinak - stejný názor - obrat o 360 stupňů, opačný názor - obrat o 180 stupňů. (jenom techn.poznámka)
Naposledy upravil(a) Stuka dne 2/2/2011, 16:39, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

Ano, historická pravda není ani rudá, ani modrá, ani černá, ale je vždycky šedivá, a především, není politicky koretktní.

V tomto mi ta debata dává smysl zcela jednoznačně.
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Zamčeno

Zpět na „Události a konflikty po roce 1945“