ASYMETRICKÁ STRATEGIE VE VÁLCE. Díl 1.

Konflikty a války po roce 1945 - Izrael, Korea, Vietnam...
Odpovědět
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

ASYMETRICKÁ STRATEGIE VE VÁLCE. Díl 1.

Příspěvek od Pátrač »

ASYMETRICKÁ STRATEGIE VE VÁLCE. Díl 1.

Tato práce se bude týkat asymetrického válčení nebo spíše asymetrické strategie. Rozhodl jsem se ji zpracovat poté, co jsem na jinde a jindy zapadl do diskuse o tom jak se války mění. V roce 2005 vyšel v časopise ATM šestidílný seriál nazvaný asymetrická válka. Byl zajímavý a ve své podstatě se stal základem této práce. Při jejím zpracování jsem vycházel z dalších zdrojů a na konci bude uvedena bibliografie.

Než se ale pustím do jednotlivých dílů, chtěl bych předeslat jeden starý vojenský příběh. Pokud jste četli moji práci o Jie-lü Ta-šovi tak víte, že mám podobné příběhy rád. Berte ho jako úvod k celé práci i jako možné seznámení s jedním nejlepších vojáků německého císařství.

V historii válek by se našlo hodně vojenských událostí které by bylo možno považovat za asymetrické vedení války. A zcela jistě by se našlo i hodně zajímavých velitelů jejichž způsob vedení boje odpovídá tomuto pojetí boje. Většinou se ale do této situace dostali spíše pod tlakem událostí než na základě jasného plánu.

Patří k nim i postava velitele koloniálního sboru v Německé Východní Africe, plukovníka von Lettow-Vorbecka a tažení, které je dnes už vlastně neznámé. Přitom mělo svůj velký význam i v kontextu obrovských střetnutí první světové války v Evropě. Plukovník von Lettow-Vorbeck se právem může řadit mezi největší vojenské postavy své doby a jako jediný německý velitel své doby nebyl nikdy poražen. Přesto je jeho jméno a to co dokázal dnes známo pouze málu lidí.

Plukovník Paul von Lettow-Vorbeck započal svou válku v Německé Východní Africe s asi 230 bělošskými důstojníky a vojáky a 2 500 domorodými askaríi. Síla jeho jednotek nikdy nepřekročila 20 tisíc mužů včetně velkého počtu domorodých nosičů. Celá válka kterou vedl se stala souborem improvizací: nemohl čekat, že z metropole dorazí jediný náboj, jediné obinadlo nebo pytel mouky. Jeho sbor neměl moderní pušky, neměl žádné sklady ani polní lazarety.
Přesto se mu podařilo po téměř celou válku blokovat - našel jsem údaj - kolem 300 tisíc britských a spojeneckých vojáků, kteří ho pronásledovali po území větším než polovina Austrálie. Nikdy ho neporazili a nikdy ho neobklíčili a nechytili. Naopak jeho vojáci jim způsobili ztráty 60 tisíc mužů, z nichž cca 20 tisíc padlo.Postupně během války se na bojišti vystřídalo více než 120 generálů a náklady na jejich tažení dosáhly výše přibližně 150 miliónů liber.

Když byl postaven tváří v tvář problematickému úkolu bránit Německou Východní Afriku bez možnosti posil z Německa a s malou nadějí na jakékoli zásobování, bylo plukovníkovi čtyřiačtyřicet, šedivěl a chybělo mu jedno oko. První boj vybojoval 3. listopadu 1914 v Tanze, kde se Britové vylodili, aby okupovali tuto německou kolonii. V půli dopoledne bylo na břehu 4 tisíce mužů Němci čekali. Když 2 tisíce přibyli, čekali a čekali až do tří hodin odpoledne kdy už Britů bylo 8 tisíc a další se vyloďovali. Mezitím Britové obsadily přístavní město Tanga. Pak začal boj - Němci zaútočili v úzkém pruhu a vytlačili britské a indické jednotky z města Tangy s těžkými ztrátami.

Von Lettow-Vorbeck zastavil akci a čekal co Britové vymyslí. Dočkal se frontálního útoku a to na jediném místě, které bylo k masivnímu útoku způsobilé - v údolí sevřeném dvěma horskými hřebeny. Britský protiútok započal o půl páté odpoledne. Několik vln britských a indických vojáků postupovalo nezadržitelně přímo k německým pozicím. Nikdo nestřílel. Když se první vlna přiblížila na sto metrů k německým postavením, důstojnické píšťalky ohlásily bodákový útok a pěchota se rozběhla. Na vzdálenost padesáti metrů spustily německé kulomety palbu přímo proti řadám pěchoty , ale další vlny pěšáků přelézaly hromady mrtvých a raněných. V tu chvíli vyslal von Lettow-Vorbeck smluvený signál a kulometčíci na kopcích zahájili palbu z boků výsledek palby byl zničující a demoralizující.
Boj pokračoval i přes noc a britský velitel v něm vytrval až do svítání, kdy se rozhodl ukončit boj a evakuovat zbytek vojsk po moři. Nikým neohrožováni ostřelovali němečtí kulometčíci čluny, převážející britské vojáky k čekajícím lodím. Nakonec dosáhly britské ztráty nejméně 2 tisíce padlých a pravděpodobně stejný počet raněných. Němci ztratili jen 15 německých a 54 domorodých vojáků.

Po dalších osmnáct měsíců Britové německou jednotku nijak zvlášť neohrožovali ale ona ohrožovala je. Útočila na 700km dlouhou železniční trať z Mombasy k Viktoriinu jezeru a během této doby zničila dvacet vlaků a často trať přerušovala . Britská strana musela k její ochraně vybudovat velkou řadu opevněných pozic. Jaké byly možnosti němců a čím byly limitovány a nakonec i způsob řešení ukáže několik příkladů:

-pro Němce byla vždy největším problémem munice, respektive její nedostatek. V dubnu 1915 prolomila blokádu zásobovací loď, ale potom najela u Tangy na mělčinu. Němci část nákladu zachránili a bojovali dál.

-když došly zásoby uniforem, Němci spřádali ručně místní bavlnu a šili si oblečení sami; z volské kůže si šili boty.

-sbírali surovou gumu, vulkanizovali ji pomocí síry a vyráběli pneumatiky na těch pár motorových vozidel co měli a jízdní kola.

-když došel benzín, kořistil se na nepříteli a když nebyl ani ten destilovalo se podřadné palivo z kokosových ořechů.

Tito němečtí vojáci, se stali jedněmi z nejpodnikavějších a nejvšestrannějších guerilových bojovníků historie.

V dubnu 1916 zaútočilo asi 45 tisíc jihoafrických vojáků, vedených generálem Smutsem přes hranici Keni. Von Lettow-Vorbeck přijal boj a Jihoafričany v sérii srážek porazil. Dalším britským tahem bylo zaangažovat do situace ještě více domorodých vojáků - z Keni, Zlatého Pobřeží a Nigérie, a vybudovat k Tanzanské hranici železnici pro zásobování svých sil. Do dubna 1917 převaha nepřítele zatlačila Němce zpět do jižní části Tanzánie, ale pro spojence to žádné vítězství neznamenalo. Bílí spojenečtí vojáci odpadali po stovkách díky malárii a dalším nemocem, zatímco otužilí a přivyklí Němci a jejich domorodí vojáci byli v pořádku a v plné kondici.
Spojenecká ofenziva se stala nekonečnou, neslavnou a velmi nepopulární kampaní. Ztratila tempo, přesto ale generál Smuts nabídl dopisem von Lettow-Vorbeckovi možnost kapitulace, aby zabránil dalšímu krveprolití. Byl odmítnut ale naopak dotázán zda skutečně vydal rozkaz popravovat německé zajatce. Ten cokoliv takového odmítl. Houževnatého protivníka ctil a to natolik, že povoloval průchod polní pošty pro německé jednotky a dokonce jim jí i doručoval. Pravda je totiž i to, německá jednotka dodržovala válečné právo a nikdy nezavdala jakýkoliv popud k jeho nedodržení ze strany protivníků.
Koncem roku 1917 se na von Lettow-Vorbecka hrnuly potíže ze všech stran. Belgičané vyslali kolonu z Konga, Portugalci postupovali z Angoly a Mosambiku, Rhodézský expediční sbor se přibližoval z jihovýchodu a na severu se rozbíhal velký britsko-jihoafrický útok. V tuto chvíli měli Němci jen 4 tisíce mužů, ale nebyli to jen tak nějací vojáci. Byli zkušení, otužilí, tvrdí a loajální a mezi bílými a černými vojáky sice nepanovaly kdovíjak vřelé vztahy ale navzájem se respektovali jako spolubojovníci a dokonale spolupracovali.

Snad je z typické německé houževnatosti Němci přepadali portugalské posádky a vždycky vítězili. Lákali nepřátelské hlídky do léček a přepadali je ze zálohy a potom je likvidovali. 18. října 1918 byli Němci zase zpátky v Tanzánii připravení díky bohaté kořisti na další boj a bez otálení udeřili směrem na jih Rhodésie, kde v sérii bleskových nájezdů dobývali jeden vojenský sklad za druhým.

Zde nastal zlom. Dne 13. listopadu se připravovali na útok na Broken Hill, středisko Severní Rhodésie, ale k jejich překvapení zjistili od zajatého britského vojáka, že bylo podepsáno příměří. Když byla zpráva potvrzena, von Lettow-Vorbeck byl hluboce zasažen. Po zralé úvaze si plukovník uvědomil, že se musí se ctí příměří podřídit, třebaže pro jeho muže i něj samotného to bylo hořké zklamání.

Propustil své nosiče a hlásil se nejbližšímu spojeneckému vyššímu důstojníkovi - bylo to dva týdny poté, co válka skončila. Řekl mu: „Nevzdávám se, pouze se vám dávám k dispozici.“ Jemu i všem jeho mužům bylo povoleno ponechat si veškeré zbraně jako uznání za to, co dokázali.
Ve druhé světové válce už plukovník nebyl v činné službě a k jeho cti budiž řečeno že odmítl jakoukoliv spolupráci s nacistickou mocí. Jeho dva synové v této nové válce padli.
V Británii, zemi svého nepřítele se nikdy žádné velké publicity nedočkal, třebaže britští vojáci ho ctili jako čestného nepřítele a jako skvělého vojáka. Narazil jsem na informaci která je až neuvěřitelná, ale je pravdivá. Po válce, když von Lettow-Vorbeck žil v rozbitém Německu osamocený a v hluboké bídě, v té době už polní maršál Smuts navrhl několika svým zámožným přátelům, že by mu mohli jako výraz uznání za jeho udatnost vyplácet malou penzi. Nehledě na to, že Smuts později zemřel, byla pak tato penze vyplácena až do smrti plukovníka von Lettow-Vorbecka dne 9. března 1964.


Nyní se tedy po tomto úvodu pustím do slíbené práce o asymetrickém způsobu plánování, řízení provádění válečných operací.

Termín asymetrická válka byl v USA rozšířen v době následující po útocích na Pentagon a World Trade Center. Ačkoli je tento termín stále používán některými staršími členy americké administrativy, představitelé americké armády a ostatních ozbrojených složek z větší části tuto formulaci odmítly jako módní a spíše politickou frázi. Řečeno normálně, vojáci, tedy ti kdo ve válkách umírají jsou přesvědčeni, že válka vždy byla, je a bude z principu asymetrická. Vedení války je tedy popisováno pomocí schématu velkých bojových operací, stabilizačních a podpůrných operací a nepravidelného válčení – tedy použití speciálních sil. Jelikož se tyto oblasti překrývají a zahrnují téměř všechny vojenské operace, není podle nich použití dalšího názvoslovného schématu smysluplné.

Ti kdo termín asymetrické válčení preferují mají jeden zásadní problém: nejsou schopni nalézt stručnou a účelnou definici. Termín je však nadále používán vedoucími představiteli vlády. Tato práce tedy bude pojednávat o užívání termínu asymetrická válka jakožto konceptu pro pochopení současných konfliktů.

Asymetrická válka je tedy nepříliš nový termín. V souvislosti s prací o speciálních silách kterou jsem zpracovával asi před dvaapůl rokem, jsem zjistil, že v roce 2005 byla zřízena v USA jako nový druh vojenské struktury Asymmetric Warfare Group. Je to americká speciální vojenská jednotka vytvořená během globální války proti terorismu, aby se zabývala doktrínou asymetrického válčení (asymmetric warfare). Má tyto úkoly:
- nekonvenční válčení,
- aktivní ochrana amerických občanů v cizině,
- civilní záležitosti, psychologické operace a
- protiteroristické operace.
Asymetrické války jsou podle toho v centru pozornosti všech států, které si uvědomily, že se svět natolik změnil, že pro nejbližší dobu není reálný konflikt takového typu jako byla například II.SV, nebo spíše I.SV případně první pouštní válka proti Iráku

Západní civilizace jak ji vnímáme my v Evropě, Severní Americe a Austrálii s přilehlými zeměmi je vystavena ohrožení, které se liší od všech hrozeb, se kterými se setkávala v uplynulých několika stech letech. Za posledních 200 let Evropa i svět prošli válkami, jaké si jejich současníci nedokázali představit. Nástup vědeckotechnické revoluce změnil operační umění, taktiku formací i jednotek, prudce se zrychlil vývoj nových zbraní a jejich zavádění do výzbroje.
Ale zde se postupně projevil velmi zajímavý moment. Války se podle způsobu vedení, nasazení sil a prostředků rozdělily podle zastánců asymetrických válek do dvou kategorií.

A. VÁLKY SYMETRICKÉ - ty mezi sebou vedli úřadující velmoci. Byly symetrické na souši i na vodě a později od I.SV i ve vzduchu. Výzbroj se lišila jen minimálně a pokud se objevil revoluční krok - například zadovky u Prusů a které napomohly porážce RU armády ve slavné bitvě u Hradce Králové - trvalo postižené straně jen velmi krátkou dobu než srovnala krok. Tyto revoluční kroky mohly ale být i charakteru nemateriálního:
-například pruská nová strategie uplatněná v roce 1870, kterou jde stručně popsat slovy-postupuj jednotlivě a udeř koncentrovaně vedl k porážce MacMachonovy armády u Sedanu nakonec k porážce Francie jakou do té doby nezažila.
-i teorie a praxe bleskové války byla další přelomovou vojenskou filozofií, která pomohla wehrmachtu ovládnout většinu Evropy

Tyto války se vyhrávaly i hlavně díky tomu, že jisté prvky asymetrie byly dány lepší morálkou jedné strany, schopnějšími veliteli na operačním stupni, nebo překvapivostí zahájení války – potom napadená strana nebyla schopna včas shromáždit dostatek sil a podlehla. Někdy šlo i o kombinace více parametrů. Ale armády, operační umění a bojové možnosti vojáků byly více či rovnocenné.

Dvě největší války historie je možno považovat za symetrické. Byly vedeny na obou stranách masovými moderními armádami, podobnými zbraněmi a obdobnou taktikou. Při celkovém pohledu to, co jedna strana dokázala využít ve svůj prospěch - například bojové plyny, nástup letectva či první tanky po stránce technické nebo třeba aplikace bleskové války po stránce operační, dokázaly poškozené strany eliminovat, byť i za krutou cenu a nakonec používat stejně dobře.

Na moři byla situace podobná. Hlavní kategorie válečných lodí, taktika i schopnosti námořníků byl rovnocenné stejně jako u pozemních sil. Vítězství pak dosahovala jedna strana buď překvapivou taktikou v konkrétní bitvě, mimořádnou agresivitou a nebo tím, že se podařilo vytvořit lokální převahu. Nakonec vzniklo šest flotil, které neměly více méně konkurenci mimo tento klub. Šlo o flotilu Velké Británie, Francie, USA, Ruska, Německa a Japonska. A před první světovou válkou sem můžeme přiřadit i poměrně moderní flotily Rakouska-Uherska a Itálie. Když válka skončila, flotila Rakouska-Uherska, Německa přestaly existovat a Ruská se díky naprosté technické i lidské demoralizaci nedala považovat za vážnou sílu.

Se začátkem II.SV pak existuje šest flotil, které jsou opravdu na úrovni: italská, japonská, německá, britská, francouzská a flotila USA. Jak válka na moři vypadala víme -nakonec rozhodující boje nesvedly hladinové síly ale ponorky proti konvojům v Atlantiku a přilehlých mořích a v Pacifiku se hlasní střetnutí sestávala se střetnutí letadlových lodí nebo z útoků letadlových lodí na cokoliv. Ale námořní vložku by zcela jistě sestavili povolanější palbáci. Dalo by se ale říci že ponorka byla v obou válkách na jejich počátku silný asymetrický prvek.

B.VÁLKY ASYMETRICKÉ – tyto války byly všechny, které vedly koloniální velmoci proti národně osvobozeneckým silám na svém vlastním území, v koloniích a při obsazování dosud mezi koloniální velmoci nerozdělených prostorů. Z minulosti vzdálenější se dají uvést různé příklady ale není třeba ztrácet čas. Pohled na asymetrické války se změnil až v posledních 30 letech. Jejich prudký nárůst v poslední době je neuvěřitelný a zdá se, že poslední světový vývoj ukazuje že tento trend bude pokračovat.
Evropa v těchto stoletích požila krvavé boje mezi velmocemi, nesla hlavní tíhu dvou světových válek. Žila pod kuratelou studené války a 40 let se bála konečné světové termojaderné války. Toho se spolu s ní bál celý svět. Obě světové války se dotkly nejen Evropy ale rozsah škod a lidských ztrát byl v Evropě naprosto devastující. Ale od konce 19. století se objevují konflikty, které jsou jiné. Udělal jsem takový vzorový průřez:

Války v Číně která od 19. století musela čelit expanzi evropských mocností například opiové války v letech 1839-1842, 1856-1858 a 1858-1860, které zemi změnily v polokolonii a postupně Čínu zbavily jejích tradičních vazalů: Barmy, Koreje a Vietnamu. Podobně asymetrická byla i čínsko-japonská válka v letech 1894-1895, která připravila Čínu o Taiwan až do konce roku 1945, kdy ho obsadily jednotky kuomintangu pod vedením generála Čankajška. Dále pak boje ve válce zvané boxerské povstání v roce 1900. Zde se kontingenty moderních evropských armád samostatně i v koalici střetávaly s armádou, která po nic střílela z luků, raketami, zadovkami a snažila se je porazit hromadnými útoky. Z hradeb hradů a pevností na útočníky byly dokonce házeny oštěpy.

Krátká válka válečníků kmene Zuulů proti britské koloniální armádě měla dva zásadní momenty. Bitvu na místě dnes zvaném Isandlwana Battlefield (oblast Nqutu). 22. ledna 1879 zde asi 25 000 Zulů válečníků porazilo britské jednotky v počtu asi 1180 vojáků. Rychlopalba ze zadovek ani pověstná odolnost britských profesionálů nemohly obstát proti lavině smrtí pohrdajících bojovníků. Bitvu přežilo asi 120 Britů, kteří uprchli v průběhu boje.
Druhý pak byl bitva u Rorke´s Drift Battlefield (oblast Dundee)22 – 23. ledna 1879. Na tomto místě bojovalo 100 britských vojáků-pěšáků, ženistů i domobranců s armádou tvořenou asi 4000 Zuulů. Při boji trvajícím s přestávkami asi 18 hodin těchto 100 vojáků dokázalo díky lehkému opevnění, které dokázali postavit, rychlopalbě ze zadovek a až neuvěřitelné statečnosti Zuulskou armádu natolik poničit, že tato odtáhla. O tom jaký Britové svedli boj, svědčí skutečnost, že po této bitvě bylo uděleno celkem 11 Viktoriiných křížů. Porážka u Isandlwany otřásla britskou koloniální říší u samých základů.

Povstání sipáhiú roku 1857. Zde došlo ke vzpouře indických vojáků - profesionálů, zaměstnanců Vychodoindické společnosti. Stálo životy mnoha Britů. Zde britská armáda vedla tvrdou válku proti vojákům s dobrým výcvikem, velmi statečným a obětavým. Asymetrii do bojů vnesly evropské kontingenty vybavené moderními děly, nové typy rychlopalných zadovek - Indové je z náboženských důvodů nepoužívali. Zde se také objevily i rysy, které britským vojákům normálně nejsou vlastní - sebevražedná úpornost v boji a totální vyhlazování porážených povstaleckých jednotek. To způsobily vážné trhliny v morálce povstalců. Toto chování bylo způsobeno děsivými nálezy hromadných vražd britských zajatců, hlavně žen a dětí v postupně zpět dobývaných městech.

Poslední válka, kterou bych v tomto století připomenul je povstání dervišů v Súdánu roku 1884. Zde nacionalisticky a nábožensky zpracovaná masa domorodých bojovníků dobyla Chartúm a zlikvidoval místní posádku. Trestná výprava se s touto povstaleckou silou utkala až po dlouhých 14 letech v roce 1898 a to v generální bitvě u Omdurmánu. Zde se svět seznámil poprvé s palbou kulometů do sevřených mas bojovníků. To nebyla bitva - po 3 hodinách povstání zaniklo - padlo okolo dvaceti tisíc bojovníků chalífi Abdulláha. Britové sami ztratily okolo 500 mužů, toho jen asi 120 padlo.


Devatenácté století tedy téměř dokončilo formování koloniální struktury. Bílý muž přes dílčí neúspěchy díky lepší výzbroji, vysoké motivaci a adekvátnímu operačnímu umění a taktice vždy porazil protivníky a získal co chtěl.

Podobných válek bychom v minulém dvacátém století našli vícero. Zde se spolehnu na zcela jistou znalost a dohledatelnost a tak je někde i bez charakteristik připomenu:

Búrská válka propukla v roce 1899 poté, co Búrové definitivně odmítli udělit občanství (a tudíž i patřičná občanská práva) Britům, kteří se do země valili od roku1887, kdy se v ní našla bohatá ložiska zlata. Boje zahájili Búrové poté, co Velká Británie odmítla stáhnout nové vojenské jednotky ohrožující hranice búrských republik. Klasická válka zde snad možno označit za symetrickou (1899-1900), v níž Britové zpočátku utrpěli několik ostudných porážek, aby se nakonec prosadili díky obrovské materiální a početní převaze, byla nahrazena asymetrickou gerilovou válkou (1900-1902). Tu nakonec Británie vyhrála jen za cenu nasazení téměř 500 000 mužů (celá populace Búrů zahrnovala pouze 85 000 dospělých mužů), obrovských ztrát a použití extrémně brutálních metod - v dnešní době by je mezinárodní právo vyhodnotilo jako válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, které značně zdiskreditovaly myšlenku, že Britové přinášejí koloniím civilizaci. Asi nejdiskutovanější byla taktika spálené země a vytváření koncentračních táborů pro téměř všechny búrské obyvatele búrských republik (včetně žen a dětí), což někteří moderní autoři označují vzhledem k podmínkám v nich panujících za jednání s charakterem genocidy. Byly zde však i další „nešťastné okolnosti“ jako mučení a zabíjení zajatců či vyzbrojení 10 000 domorodců kmene Bantu moderními zbraněmi. Nutno ovšem říci, že řada Búrů se těmto metodám přizpůsobila. Druhá búrská válka skončila kapitulací Búrů v roce 1902, která znamenala zánik búrských republik. Bylo jim přitom přislíbeno, že se jim v budoucnu dostane rozsáhlé samosprávy.

Válka v Indočíně - 1945 až 1954, vedená proti francouzské koloniální moci a skončila porážkou Francouzů v pevnosti Bien Dien Phu

Válka v Palestině – 1945 až 1948, která provázela vznik státu Izrael

Alžírská válka – 1957 až 1962 která skončila odchodem Francouzů a získáním samostatnosti pro tento stát

Válka v Indonésii – od 10.11.1945 až do 1962, osvobození Indonésie od nadvlády Nizozemí,

Válka v Malajsii –od 1945 do 1957, občanská válka za účasti britské armády. Nasazeny i jednotky SAS

Válka ve Vietnamu - která mezi lety 1964 a 1975 proběhla jako pozemní válka v Jižním Vietnamu a pohraničních oblastech Kambodže a Laosu a jako bombardovací válka (operace Rolling Thunder) nad Severním Vietnamem.

Válka v Afghanistanu - byl konflikt probíhající v letech 1979 - 1989 jako součást občanské války mezi afghánskými komunisty podporovanými Sovětským svazem, a mudžáhidy, usilujícími o jejich svržení.

Omlouvám se za trochu rozvleklý popis Búrské války, já osobně ji považuji za prototyp asymetrické války a způsob jak válka symetrická do asymetrické přerůst může. Asymetrická byla z obou stran a zdá se že k této změně došlo pod vlivem okolností, které ani jedna strana nemohla předvídat. Ani jedna nebyla připravena na tento průběh a ani jedna nakonec lidsky neobstála.

Protože bych ale nechtěl vytvořit dojem že jsem chytřejší než zbytek světa od tohoto momentu nebudu používat termín VÁLKA ale přejdu na termín STRATEGIE, pokud to bude vhodnější a srozumitelnější v dalším textu

Pokud se týká prvního typu války a tedy strategie je definice možná. Ze všech, které jsou dostupné je mi nejbližší tato:

Symetrická strategie, taktika a myšlení je snaha porazit protivníka použitím podobných metod jaké používá protivník. Potom cesta k jeho porážce vede přes kombinaci kvantity ozbrojených sil, jejich kvality, co nejtvrdšího výcviku, taktiky a operačního umění.

Asymetrická strategie je něco úplně jiného. Nelze ji omezeně považovat za partyzánskou strategii. Je to dáno netradičním vojenským myšlením a co nejrevolučnější volba strategie.

Najednou se na bojištích o kterých jsme nikdy neslyšeli i na bojištích tradičních, tedy tam, kde jsme dříve mluvili o třetím světě objevuje protivník, který bojuje tak, že na to nejsme morálně, vojensky a hlavně systémově připraveni. Asymetrická strategie se projevuje nejrůznějšími způsoby. Já se pokusím nějak je specifikovat popsat. A bych byl i konkrétnější, pokusím se i specifikovat speciální síly, které se hodí k jejich provádění pokud se k nim uchýlí armáda západního typu a nebo které by je měli eliminovat, pokud je začne používat protivník, ať je to kdo chce.

1.Použití zbraní a zbraňových systémů.

Zbraně a zbraňové systémy jsou základní materiální prostředek bez kterého nelze válku vést a ani vyhrát. A je jedno zda jde o pistoli, kulomet, tank, letadlo nebo letadlovou loď. Pokud je bojující strany dokáží dopravit v čas na bojiště a nasadit do boje, rozhodne se na základě jejich počtu a schopnostech osádek spolu odpovídající taktikou. Takže můžeme říci, že zabránit přísunu výzbroje a v širším slova smyslu veškerého materiálu na bojiště protivníkovi, znamená odsoudit jej k porážce. Často je to i otázka prozíravosti a předvídání možného vývoje v oblasti či konkrétní zemi. V širším pojetí je pak možné provést kroky, které dokonce mohou zabránit skutečnému nebo potencionálnímu protivníkovi ničivý bojový prostředek vyvinout a vyrábět.
Otázka kterou si musíme položit tedy zní: Je v našich silách zabránit protivníkovi získat určité zbraně? Ano možné to je.

Uvedeme si příklady.

A. V roce 1981, přesněji 7.července, provedlo 14 izraelských letadel nálet na irácká jaderná zařízení v Osiraku. Byl poničen a vyřazen hlavně reaktor, který měl zajistit výrobu potřebných izotopů pro výrobu jaderné zbraně.Celý svět Izrael odsoudil. O 10 let později nepřítomnost jaderné zbraně v iráckém vlastnictví umožnila vítězství v první pouštní válce.

B. Ve válce o Falklandy v roce 1982 došlo k tomu, že argentinské letectvo použilo proti britské flotile protilodní střely Exocet. Celkově se jim jich podařilo odpálit 5. Škody byly veliké a potopení torpédoborce Shefield, mrzelo Royal Navy ještě hodně dlouho. Jejich další použití skončilo naprosto banálně. Byly provedeny potřebné kroky aby Argentina už další prostě nesehnala. A podařilo se. Tím se podařilo zajistit převahu na moři a vytvořit podmínky pro porážku Argentiny i na souši.

C. Dále v minulosti je pak typickým příkladem dlouhodobá snaha MOSSAD-u rozleptat egyptský raketový vývoj, který probíhal za pomoci NSR. Došlo to tak daleko, že ředitel egyptské společnost, která tento výzkum kryla, Dr. Krug zmizel beze stopy, a na další německé vědce byl činěn tvrdý nátlak včetně pokusů o atentáty. Je pravda, že Egypt vlastními silami nikdy opravdu bojeschopné rakety nezískal.

D. V Afgánské válce, kterou vedl tehdejší SSSR proti afgánské opozici nedokázal tento dostatečně účinně střežit horské hranice. Díky tomu se podařilo do rukou povstalců dostat ruční PL komplety amerického původu STINGER. Díky tomu Sověti ztratily schopnost vzdušné podpory pozemních vojsk a začali prohrávat.

Tolik příklady. Je z nich jednoznačně vidět, že pokud dokážeme vyhodnotit podle prostředí, demografických, politických a vojenských faktorů vyhodnotit, které zbraně či zbraňové systémy budou na bojišti nejvíce potřeba, je možno i předstihem konat tak, aby se tyto na bojiště vůbec nedostaly, nebo dostaly v počtu, který neovlivní výsledek války.

My si ale musíme uvědomit, že rizika získání ničivých zraní potenciálním protivníkem se rozšiřují. Jsou trvale monitorovány snahy získat:
- jaderné detonační zbraně jakéhokoliv původu
- chemické zbraně a to hlavně nervově paralytické-vzpomeňme na atentát na Tokijské metro sektou Óm Šinrikijó. Použit byl nervový plyn SARIN.
- takzvanou „ špinavou bombu“, tedy mohutnou konvenční nálož, což bez problémů zvládají a tuto doplnit několika sty kilogramy až tunami jaderného materiálu. Tím se dá ve vhodných podmínkách vytvořit dlouhodobé a silné radioaktivní opatření.
Mohli bychom hledat dál a našli bychom. Ale pro ilustraci to stačí.

2. Přeprava vojsk a zbraňových systémů na bojiště nebo do zájmové oblasti.
Válku a to jakoukoliv nelze vyhrát tím, že vojska zůstanou v mírových posádkách. Takže každou armádu, kterou čeká boj, čeká před jeho započetím a v jeho průběhu celá řada přesunů.

V asymetrické ale i v symetrické válce je úplně jedno, kolik má protivník vojáků, zbraní a materiálu. Bojovat musíme pouze s tím, co dorazí v bojeschopném stavu na bojiště. Náročnost přesunů roste s těmito faktory:
- se vzdáleností na kterou se přesun musí provést
- stavem komunikací
- početností přesunovaných sil a prostředků
- možností kombinovat různé druhy přeprav
- časový faktor. Závěry jsou jednoduché.
Zde je potřeba vidět že všechny uvedené faktory jsou platné pro obě strany - napadeného i útočníka, pokud se tito nachází na jednom kontinentu nebo dokonce spolu sousedí. Pokud je potřeba mezikontinentální doprava je situace pro obě strany složitější ale dává více možností řešení.
Ten kdo je dokáže využít ve svůj prospěch lépe nebo jejich vliv omezit vítězí.

Jak jsou na tom jednotlivé zbraně a zbraňové systémy při přesunu na bojiště?

Válečné a dopravní lodě – zdá se , že jsou na tom nejlépe. Je možno udržovat poměrně dobře plnou bojovou pohotovost a na vodní hladině se adekvátní prostředek útočníka.obtížně ukrývá. Jistou asymetrii do tohoto pohledu vnáší ponorková zbraň. Není potřeba vzpomínat na strašné ztráty spojeneckého válečného i dopravního loďstva v II.SV. Zatímco v hladinových silách Němci hráli jen třetí housle, v ponorkové zbrani byly neuvěřitelně nebezpeční. Do doby vytvoření symetrické odpovědi - konvoje, specializované eskorty, systém hlídkujících letadel a hlavně dešifrování ponorkového kódu, byl výsledek války na moři na západní frontě na vážkách. V dnešní době je situace díky vědeckému posunu jinde. Pokud mají lodě dostatek prostoru pro manévr a široký výběr tras pro přesuny, je útok a hlavně překvapivý útok na ně téměř nemožný.
Ale i v dnešní době lodě nemají na růžích ustláno, zvýšené nebezpečí jim hrozí:
-při plavbě v úžinách
-při kotvících manévrech na trase přesunu
-při přibližování se k nepřátelskému pobřeží.
Zde hrozí minové útoky nebo jiný způsob blokování cesty. Například Suezský průplav se na vyřadit z provozu i na několik týdnů potopením jakékoliv větší dopravní lodi. Pokud se tam bude nacházet loď válečná, je problém na světě. Události z II.SV, arabsko - izraelských válek i války o Suez, to mnohokrát potvrdily.

Pro asymetrické myšlení je však nejpřitažlivější zakotvená válečná loď v přístavu. Útok na americký torpédoborec COLE je toho nejlepším důkazem. Ten byl napaden dne 12.října 2000 malou lodí asi s 500 kilogramy výbušnin.Zahynulo 17 námořníků a loď byla zachráněna jen mimořádnou obětavostí posádky a včasné pomoci narychlo povolaných lodí. Pro toto pojednání o asymetrické válce jsou důležité závěry vyšetřovací komise, které přímo stanovily, že o „ tragédii pak rozhodlo 6 činitelů:
1.chybějící poučení posádky o riziku kotvení v Jemenu,
2. chybějící instruktáž palubní hlídky podle přísnějších bezpečnostních kritérií,
3. připuštění neautorizovaných plavidel do blízkosti torpédoborce a nedostatek kontroly a inspekce na pracovních člunech,
4. nedostatek kontroly a identifikace lodí v okolí,
5. neobsazené místo signalisty na můstku a
6. chybějící prostředky pro udržení jiných plavidel v dostatečné vzdálenosti“ Vidíte ty možnosti pro asymetrickou strategii?

Bojové letouny a vrtulníky. Jejich trvalá bojeschopnost je možná pouze u krátkých přeletů a v samotném boji. Při přeletu na velké vzdálenosti její úroveň klesá v souvislosti s únavou posádky.Pro potřeby asymetrického válčení je důležité:
-rozkrytí příletových a odletových tras a časů příletů a odletů
-odhalení všech ploch používaných zejména vrtulníky
-rozkrytí logistiky leteckých sil
Přímé sestřelení letadel a vrtulníků není vždy nutné. Stačí narušit logistiku, donutit přelétající letouny použít delší trasy a je možné že od nasazení vzdušných sil bude muset být upuštěno.
Další způsob je vytvoření možnosti ničení letecké techniky při vzletech a přistáních. Stačí si připomenout ztráty, které utrpěla letecká technika Sovětského svazu v Afganistanu. Dvě třetiny ztrát byly utrpěny právě v těchto fázích letu. Devastace morálky létajícího personálu došla tak daleko, že sovětští piloti ztratili převahu ve vzduchu v boji z protivníkem, který žádné letectvo neměl. Dokonalý příklad asymetrické strategie ve válce. Je to navíc skvělá ukázka blokace hlavních a záložních letištních ploch, silami, které by normálně neměli žádný význam. Nedá mi to a musím připomenout operace britských SAS proti letectvu v Severní Africe za II.SV.
Podobně i velká část amerických ztrát letecké techniky ve Vietnamu byla způsobena minami položenými v místech možných přistání a ostřelováním letišť lehkými zbraněmi a minomety. Američané sice nikdy převahu ve vzduchu neztratili ale i tak čelili asymetrickému působení vysoké účinnosti.

Pozemní a letecké zbraňové systémy. To je složitá záležitost.Pro jeho přesné definování je potřeba provést poměrně složitý rozklad.Napřed si musíme uvědomit fáze použití techniky. U jednotlivých fází pak zkusíme stanovit úroveň bojeschopnosti jednotlivých systémů.

A. Fáze přepravy do výchozích postavení: všechny pozemní zbraňové systémy jsou nebojeschopné. Je to dáno tím, že na palubách lodí, plošinách železničních vagonů či v trupech velkokapacitních letadel to prostě nejde jinak. Zbraně jsou přepravovány bez osádek, často bez munice a pohonných hmot. Navíc jsou v této fázi velmi lákavý cíl. Stačí si vzpomenout na válku o železnice na všech frontách v II.SV a likvidaci lodních přeprav. Na mořském dně po celém světě leží výzbroj pro desítky tankových a mechanizovaných divizí a stovky stíhacích a bombardovacích letek.
Asymetrická strategie vyžaduje studium způsobů, jak se bude protivník přesunovat do prostorů bojového nasazení a provést včasná opatření pro jejich narušení.

V této fázi platí – s technikou kterou zničíme v době kdy je daleko od prostoru bojového použití, nebudeme muset bojovat. Tankista bez tanku, letec bez letounu či raketčík bez své zbraně, jsou statisté a pro boj je jejich hodnota velmi malá.

B. Pochod do samotného boje nebo v průběhu boje na další čáru nasazení, k dalšímu manévru – třeba obchvat, obejití, pronásledování, ústup a podobně.
V těchto situacích je technika bojeschopná jen částečně. Vozidla jsou zpravidla v pochodových sestavách, osádka se snaží odpočívat. Zbraně jsou z důvodu bezpečnosti vybity - tedy jen při pochodu, je omezen výhled a výstřel. Zbraňové komplety speciálního určení - protiletadlové a protiraketové jsou z důvodu pomalého rozvinování do bojového postavení stoprocentně nebojeschopné. Pro vlastní síly jsou spíše přítěží. Vyžadují totiž ochranu a tím oslabují bojové sestavy.
Sestavy jednotek v pochodových proudech jsou velmi zranitelné. Stačí na správném místě zničit čelní a poslední vozidlo a katastrofa je na světě. Arabské armády za všech arabsko izraelských válek by o této metodě Izraelců mohli napsat učebnici. Další riziko je problém nedostatku průzkumu. Často na něj není čas a pokud se pochoduje na území ovládané protivníkem, výsledky průzkumu nejsou nikdy plně relevantní.
Nejrychleji dokáže reagovat pouze převážená pěchota. Asymetrické válčení je plné nekonečných sérií útoků na silniční konvoje bojových celků i kolon dopravujících logistickou podporu, které navíc díky malé vyzbrojenosti jsou ještě více zranitelné než proudy bojových jednotek. Útoky na konvoje jsou velmi reálně vykresleny ve filmech - je to vděčné a bohužel velmi reálné téma. Viz třeba film Devátá rota, Údolí stínů a podobně.
Protivník totiž ví, že pokud nemá dost sil na regulérní bitvu nebo prostě technologická převaha protější strany je taková, že nejsou šance na pozitivní výsledek, její postupné oslabování pomocí likvidace pochodových proudů bojových a logistických jednotek může zajistit, že k regulérní bitvě nikdy nedojde. Bojiště všech válek s asymetrickým prvky-dvě Vietnamské války, Alžír, Afganistan-posledních 150 let a podobně ukazují, že nakonec nekonečná trpělivost a vytrvalost v postupném otloukání nepřítele donutila i velmi moderní, vysoce motivované a bezesporu statečné armády odejít.

C. Samotný boj – zde se dá říci, že je to jediná situace kde je pozemní technika plně bojeschopná. Navíc se nachází situaci pro kterou je určena. Navíc nekonvenční válečníci se technice rozvinuté k boji vyhýbají. Není to jejich parketa.
Zbraňové komplety speciálního určení jsou zde opět ale v nevýhodě. Aby mohli podporovat boj vlastních pozemních sil, často se musí nacházet mimo jejich bojové sestavy, tedy v zápolí. A zde se opět projevuje jejich snížená bojeschopnost proti působení nekonvenčních válečníků. Jsou totiž proti pozemnímu napadení málo odolné. Pro ty je to dokonalá možnost způsobit ztráty protivníkovi na velmi citlivém místě. Navíc se jim tak může podařit podpořit získání vlastní převahy ve vzduchu.
V samotném boji je malý prostor pro asymetrické válčení. Ale najde se. Jde o vytváření klamných cílů a situací, které donutí protivníka zvýšit spotřebu munice, paliv a předčasně je donutí rozvinout zálohy.
Všichni známe ohromující TTD bojové techniky. Ale nikdo otevřeně neříká že stačí málo, a tyto parametry nejsou prostě pravda.Uvedeme si dva příklady:
-přímý mířený dostřel 3500 metrů je zbrani k ničemu, pokud ji donutíme protivníka používat na vzdálenosti s výhledem a výstřelem do 150 metrů, tedy v lese či horském terénu - viz vojáci USA ve vietnamských džunglích či sověti v Afganistanu. A nebo dále do minulosti, vzpomeňte si jaké potíže způsobilo spojeneckým jednotkám bojování v Normandii mezi tisíci živých plotů.
-to, že napíše výrobce, že zbraňový systém je bojeschopný za každého počasí ve dne i v noci, neznamená, že je za jakýchkoliv podmínek bojeschopný na sto procent. Není to pravda. Jeho bojeschopnost prudce klesá. Pokud donutíme protivníka, aby své dokonalé zbraně používal co nejčastěji v podmínkách deště, mlhy, v noci a nebo v umělém zadýmení, způsobíme mu vážné potíže.
Platí totiž zásada: palba do zadýmeného, zamlženého prostoru má třikrát nižší účinnost. Palba vedená ze zadýmeného či zamlženého prostoru je osmkrát méně přesná než za normálních podmínek.

V této fázi platí – není potřeba být stejně silný jako protivník. Je potřeba ho ale donutit, aby si to myslel. A tím ho přimět aby tak reagoval a vyčerpal se dříve, než by to bylo za situace, kdy by znal pravý stav věcí.

D. Doplňování spotřebovaného materiálu a odstraňování utrpěných škod, je pro asymetricko strategii ideální situace. I slabé jednotky zde mohou dosáhnout slušné výsledky. Veškerá technika která prošla bojem má snížené zásoby munice a pohonných hmot. Je často poškozena, má poničené senzory a periskopy. Osádky jsou unavené, pěchota utrpěla ztráty a pokud jsou většího rozsahu je částečně demoralizovaná. Technika je zranitelná i slabšími zbraněmi. Je to dáno tím, že velká část aktivních ochran je vyřazena a běžné pancéřování je tak vystaveno působení střel přímo bez předsunutých prvků.

Ještě větší rizika tato situace přináší, pokud vojska bojovala úspěšně. Nadšení a euforie z dobrého boje je velmi nebezpečná a nakažlivá. Přenáší se i na jednotky, které se boje neúčastnily. Prudce klesá ostražitost a to vytváří situace, které přináší možnost překvapivého napadení.

Důležité je to, že k technice musí dojet logistická podpora - materiál a servisní vozidla. Je potřeba odsunout raněné. Tím je sestava bojových jednotek oslabena přítomností velmi rizikových prvků. Dobrý zásah pancéřovkou do cisterny s palivem může způsobit mimořádné škody a to nemluvím o zasaženém muničním vozidle. Všeobecně platí že prostředky logistické podpory jsou velmi zranitelné jejich ničení velmi výrazně snižuje celkovou bojeschopnost.Je nepsanou zásadou že jako prioritní cíle jsou cisterny.Pokud přepravují PHM, je výsledek rychlý. Pokud vodu je to pomalejší ale výsledek je stejně nebezpečný. Své o tom ví pamětníci na arabské straně, kteří častokrát museli kapitulovat před izraelskými jednotkami jen proto, že izraelské výsadkové skupiny a letectvo jim zničilo možnosti přísunu materiálu a hlavně vody.

Správný asymetrický válečník ví, že sebevíc moderní technika vedená dokonalými profesionály je ve velké míře udržována v bojeschopném stavu nepancéřovanými nebo jen slabě zodolněnými vozidly, letouny a loděmi. A ty jsou obsluhovány sedřenými obsluhami, záložníky a rekonvalescenty. Jejich motivace je pochybná a často jsou přesvědčeni, že tam nemají co dělat.

Při nabíjení zbraňových systémů je obdobná situace. V jinak pevných pancířích se otvírají široké manipulační otvory - prudké oslabení bojeschopnosti. Některá technika je i v této situaci schopná přejít do boje v krátké době.Tedy tanky, OT, BVP a dělostřelecké systémy. Pokud nejsou schopné zahájit boj, jsou alespoň schopné ustoupit do prostorů, kde je možné zahájit obranu.Prostředky PVO a raketové systémy jsou na tom podstatně hůře. Jsou křehké a jejich rozvinutí k zásobování je činí velmi obtížně chránitelé. Tím spotřebují část sil a prostředků bojových jednotek na vlastní ochranu.
Na celkovém snížení bojeschopnosti se může odrazit i vyřazení velitelských vozidel, doprovodných podpůrných systémů. Ty se nahrazují hůře než běžná bojová technika.
Proto asymetričtí válečníci dělají vše proto aby navýšily potřebu protivníka doplňovat materiál, opravovat a odpočívat. Jde o to :
-poškozování komunikací, terénu, zavalování průsmyků, záseky – to vyvolává zastávky, zvyšuje spotřebu PHM a vyvolává poškození
-předstírané útoky a neustálá drobná napadání – to nutí stále udržovat bojovou pohotovost, zvyšuje únavu posádek, zvyšuje spotřebu munice.

V této fázi platí – není třeba vždy a za každou cenu ničit bojovou techniku. Stačí vyřadit zásobovací vozidla. A tato vozidla nemusíme ničit, pokud jim nedovolíme projet.

E. Návrat do polních táborů nebo mírových posádek. V případě cesty do polních táborů je riziko stejné jako při přesunu do přímého boje. Další problém je vtom, že pokud vojska bojovala jsou lidé unaveni, technika je poškozena, často se sníženou pohyblivostí. Průzkum je prováděn ale je poznamenán stejnými traumaty jako zbytek jednotek.
Asymetrická strategie zde tvrdí, že je úplně jedno kdy a kde nepřátelský prostředek zničíme. Jde o to ho zničit tehdy, kdy to bude stát nejméně sil a prostředků. Hlavní je aby se už nemohl zúčastnit dalšího boje.A proto se je potřeba zaměřit na to co by mohlo asymetrickému válečníkovi ztížit situaci:
-nevracet se po stále stejných komunikacích
-zajistit aby protivník nemohl zjistit jaký je stav munice, živé síly - nedat najevo oslabení
-vracející se letouny je potřeba přivádět z různých stran a zajistit ostrahu kolem letištních ploch tak aby byla udržena bezpečná zóna.

V této fázi pro asymetrickou strategii platí – jednotky, které odchází z boje je potřeba dostat pod takový tlak, aby si toho nevšimly a neměly možnost konsolidace.

Tímto bych zakončil první díl pojednání o asymetrické válce či strategii. Ale protože je to dost textu, udělám dílčí závěr.

Asymetrické válčení je možná opravdu historický fakt. V každé válce symetrické se v určitých fázích prvky asymetrie objevují.

Nasazení jednotek a zbraní do boje není trvalá spanilá jízda rytířů bez bázně a hany. Je to složitý a citlivý proces, kdy bojeschopnost vojáků, zbraní a celých jednotek kolísá od nejvyšších hodnot až k naprosté nule.

Sověti v Afganistanu a Američané ve Vietnamu, vojska OSN v Somálsku se dopouštěli opakovaně stále stejné chyby. Všichni byli přesvědčeni, že pokud mají skvěle vycvičené, dobře vybavené a dostatečně motivované jednotky, tyto si poradí se vším. Pokud ale protivník nebojoval podle „pravidel“, vše se začalo hroutit. Podcenění jakékoliv podružné nebo podpůrné fáze probíhajících operací se těžce platilo.A vedlo ke konečnému debaklu.

V asymetricky vedené válce nerozhoduje kvalita o všem. Tank Abrams či T-80, který nedorazil na bojiště protože nemá PHM nebo mu zavalila cestu hromada balvanů má pro boj stejnou hodnotu jako ta hromada kamení. Jako by nebyl.
Zničení správného mostu ve správný čas může znamenat krach celé masivní operace - všichni známe průběh operace Market Garden v II.SV. Zákonitosti boje jsou natolik ošemetné a nepředvídatelné, že i bezvýznamná lokální akce může mít operační důsledky.

Obrazně můžeme říci. Že asymetrický válečník ví, že bojovat s velmocí jejími způsoby je sice statečné ale stejně tak hloupé. Proto si hledá a bude hledat způsoby, jak této velmoci vnutit svůj způsob boje.

Asymetrický válečník si už dávno uvědomil jednu důležitou věc. Celá západní civilizace proti jejímž armádám vede svoji válku, je založena na modle zvané výkon a mentálně zabedněna na rychlost a efektivnost. Pokud se válka či boj zpomalí a nepřináší očekávané výsledky, obyvatelé a politické i vojenské elity, které tyto armády poslali se ptají: „Co se to děje?“. A pokud začnou narůstat ztráty, dochází k vážným politickým krizím. Vojáci na bojištích tak čelí asymetrické válce a doma nepochopení veřejnosti. Taková válka je doslova a do písmene mizerná.

Dokonale to vykresluje jeden moment ze seriálu JAG. Americký poradce se dívá, jak si válečník co má bojovat proti sovětům v Afganistanu sedí na kameni a vyřezává dřevěnou hračku. A zeptá se ho jestli je to vyřezávání důležitější než boj s okupantem. A ten mudžáhíd se na něj podívá, usměje se a řekne mu, že pokud chce někdo jako on bojovat s velmocí, musí se naučit trpělivosti. Všechno má svůj čas. A ktomu času se nakonec dostaneme také.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 24/11/2008, 11:39, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Pátrač- von Lettow-Vorbeck mě teda opravdu dostal.Osobnost a činy tohoto člověka by stálo za to zpracovat samostatně.Jinak článek je excelentní. :up:
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

von Lettow-Vorbecka zpracovávám....
snad jsem ho někomu nesebral
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

kacermiroslav-tak potom co jsem se dočetl v Pátračově článku, jsem na něj vážně zvědav. Už se těším...
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

kačermiroslav - já se o něj jen otřel. Na to co vytvoříš se moc těším -musel to být mimořádný voják. Večer Ti pošlu SZ pár dat k jedné excelentní knize o bojích ve všech německých koloniích za I.SV. Tedy pokud ji neznáš. Ale momnentálně si nevybavím jak se jmenovala
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

kacermiroslav+Pátrač-pánové, je to sice mimo téma, nebude někd z Vás zpracovávat Búrskou válku? To je taky velmi zajímavá kapitola válečné historie..
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Thór píše:kacermiroslav+Pátrač-pánové, je to sice mimo téma, nebude někd z Vás zpracovávat Búrskou válku? To je taky velmi zajímavá kapitola válečné historie..
Je to sice mimo OT, ale rád budu informovat, že jsem si nakoupil nějaké knižní podklady a mám ji v plánu. V plánu toho je ale mnoho, a tak nedokážu říct, kdy se k tomu dostanu.

Jinak von Lettow-Vorbeck bude hotov možná ještě dneska.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Tak nějak jsm to přečetl a tady je můj názor: Zbytečně moc humbuku pro nic.

Osobně si myslím, že asymetrická válka neexistuje. Když se bojuje tak se bojuje, ať je to na poli, v lese či na horách a ať se biou samopalama nebo klackama, furt jsou to bojovníci, kteří se snaží zabít jeden druhýho.
Pojem - Asymetrická válka - se začala používat hlavně kvůli Iráku a to kvůli masovému použití jiných prostředků k zabíjení, jako IEDD a sebevražedných útočníků, na které nebyli spojenci připraveni. Do té doby všechny války byly normální a podle mě i to co se děje dnes v Iráku a v Afghánistánu je normální válka 21.století. S použitím všeho co se dá (zbraně a média).
Je smutný fakt, že tyto dvě války nevyhrají vojáci ale rozhodne se o nich u politického stolu ač to Taliban stále odmítá. A je smutné že zemře tolik vojáků.

To, že někdo po vojácích střílí rakety, provádí léčky, pokládá miny a IED podél cest, posílá sebevrahy to přece není asymetrické, to je prostě použití jemu dostupných prostředků.

V Afgánské válce, kterou vedl tehdejší SSSR proti afgánské opozici nedokázal tento dostatečně účinně střežit horské hranice. Díky tomu se podařilo do rukou povstalců dostat ruční PL komplety amerického původu STINGER. Díky tomu Sověti ztratily schopnost vzdušné podpory pozemních vojsk a začali prohrávat – ztratili ji pouze dočasně a asi proto že neměli AWG.

A jinak NATO taky nedokáže uzavřít hranice a talibanci mají taky všechno co si vzpomenou, hlavě z Iránu a Pakistánu. Sice to nejsou tak movití sponzoři jako CIA ale pořád z nich něco teče.

Pro asymetrické myšlení je však nejpřitažlivější zakotvená válečná loď v přístavu. To je přesně ono, útočit na slabá místa nepřítele, když je tam jako na prázdninách tak mu dám přes čuňu, to je i v symetrické válce. Přece nemůže být něco co jsem podcnil asymetrické!!

Stačí si připomenout ztráty, které utrpěla letecká technika Sovětského svazu v Afganistanu. Dvě třetiny ztrát byly utrpěny právě v těchto fázích letu. Devastace morálky létajícího personálu došla tak daleko, že sovětští piloti ztratili převahu ve vzduchu v boji z protivníkem, který žádné letectvo neměl.“
Tak to nesouhlasím, vrtulníkaři byli to nejdůležitější na co se vojáci v Agfhánistánu mohli spolehnout i přes nasazení Stingerů, jako dnes, doletí kam to jde a když je třeba pomůžou i palbou. Rusové nechtěli létat v Čečně ale v Afghánistánu jsem o tom nikde nic nečetl a ani neslyšel.

Podobně i velká část amerických ztrát letecké techniky ve Vietnamu byla způsobena minami položenými v místech možných přistání a ostřelováním letišť lehkými zbraněmi a minomety. Američané sice nikdy převahu ve vzduchu neztratili ale i tak čelili asymetrickému působení vysoké účinnosti.“
Co to je za asymetrii položit někde protivýsadkovou minu? Normální způsob zřizování zátarasů.

Jak může být klamný cíl asymetrie? To je další ze součástí ženijního zabezpečení boje, vytvářet klamné prostory a cíle, za účelem snížení ztrát vlastních vojsk.

Zbraňové komplety speciálního určení – co to je?

Pochod do samotného boje – v současnosti už všechny přesuny jezdí s nabitými zbraněmi a při zastávkách si nemůžou dovolit nemít nabito. To se snad ani za VS neučilo. To je proti veškeré vojenské logice. Při představě všech možných jednotek, které tě mohou nastřelit, bych nabité zbraně nevylezl ze základny.

Dnešní průzkum je velice dobrý, viz.Mogadišu 1993, kdy máš k dispozici reálný snímek z bojiště a z cesty po které jedeš. UAVs atd. Průzkum na zemi už jenom ověřuje situaci.

Samotnému boji – to co píšeš je jenom o kreativitě zúčastněných v boji. Nic víc a asymetrii z toho necítím.


Asymetrická strategie zde tvrdí .......– ty nějakou znáš? Nebo je to tvoje dedukce. Zničit někoho je výhoda snad ve všech válkách?!

Po zkušenostech z Iráku, a už jsem to tady psal na jiném místě, amíci změnili pomalu všechny manuály o nasazení vojsk. Od zabezpečení přesunu, přes boje v obydlených oblastech až po stavění campů. Ty taktiky se měnili, mění se ze dne na den a není ani čas je napsat na papír.

Lék proti asymetrické válce? Kreativita! Být o jeden krok vzad a ne o dva za nepřítelem.

K tomu AWG:

Jeho úkolem je poskytovat operační podporu velitelům armádních a společných sil za účelem zvýšení bojové efektivity bojových jednotek a pomoci jim porazit asymetrické hrozby.

Cíl
The AWG je předurčena ke zlepšení schopností vést asymetrickou válku na operační a taktické úrovni, (tzn. v poli) v průběhu celého konfliktu. AWG zvyšuje schopnosti vlastních vojsk být rychleji odborníkem v odhalování a útočení na slabá místa nepřítele, a připravovat je na širší spektrum hrozeb.
Další informace jsou přístupné pouze pro příslušnky US army.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Mantra - brilantní- a ono toho bude více. Já jsem hned v úvodu napsal že ti nejpovolanější jsou proti termínu asymetrické války. Ale nic to. Nějak to celé vyhodnotíme až ten cyklus dokončím.

Ohledně vrtulníků v Afghanistanu mám jeden poznatek ale je to delší psaní a já musím odjet na Slovensko - zemřel mi přítel. Pokud budu duševně alespoň trochu in až se vrátím tak to sem dám.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
rabo
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 2134
Registrován: 16/1/2007, 11:52

Příspěvek od rabo »

to Mantra: na začiatku si uviedol, že asymetrická vojna nie je a na záver si citoval "The AWG je předurčena ke zlepšení schopností vést asymetrickou válku na operační a taktické úrovni " . Čo to ?

Musím však s Tebou aj s Pátračom súhlasiť, že asymetrická vojna, je len pomenovanie niečoho, čo tu už dávno bolo a bežne sa to používa aj regulárnym vojiskom v konfliktoch od nepamäti.

To mi pripadá, ako špecialita Američanov, vymyslieť pre niečo názov a tváriť sa, že to objavili. Podobne to je napr. so SEAD a DEAD / boj s PVO protivníka /. Robí sa to od veku vekov, ale nikto pre to nepoužíval špeciálny názov a teraz tu máme niečo nové a to SEAD a DEAD.

Troška som však odbočil.
To, že někdo po vojácích střílí rakety, provádí léčky, pokládá miny a IED podél cest, posílá sebevrahy to přece není asymetrické, to je prostě použití jemu dostupných prostředků.
To máš úplnú pravdu. Robí sa to takto stále, ale rozdiel je kto je protivník, či vojak, alebo nevojak. Doteraz boli vo väčšine konfliktov súpermi len vojaci, ale v prípade napr. Iraku a Afgánu. to tak nie je. A pre takýto konflikt by som dal kľudne názov asymetrický . Nie je to ani tak pre ich / domáce obyvateľstvo / spôsob vedenia vojny, ten je až na tých samovrahov používaný aj vojakmi, ale skôr pre spôsob ich riadenia, motivovania, výzbroje, vycvičenosti, rozmiestnenia, log. zabezpečenia....., ako aj samotnej príčiny vedenia vojny / nie je to vždy "oslobodenie" krajiny / , často sú tieto skutočnosti obrovskou neznámou. A to je problém, je ďaleko ťažšie bojovať proti takémuto neznámemu súperovi, ako proti napr. regulárnemu vojakovi o ktorom mám kopec informácií ešte pred začiatkom konfliktu .

Presnou ukážkou bol Irak. Regulárne Iracké vojisko porazili spojenci "ľavou zadnou" , lebo vedeli čo bude robiť, ako to bude robiť, kde to bude robiť, akú má výzbroj atď. Teraz však prebieha ďaleko dlhší konflikt , ale už nie s vojakmi, ale nevojakmi o ktorých majú málo informácií.

Podľa toho čo uviedol Pátrač o Asymmetric Warfare Group, tak práve na takých to "neštandardných" vojakov / nevojakov sa pripravujú.


Do té doby všechny války byly normální a podle mě i to co se děje dnes v Iráku a v Afghánistánu je normální válka 21.století. S použitím všeho co se dá (zbraně a média).
To máš opäť pravdu, len v minulosti išli špeciálne akcie, napr. diverzné, ruka v ruke so štandardnými, napr. letecké útoky, ale v súčasnosti sa už robia len tie špeciálne akcie a na to nie sú armády ešte dostatočne pripravené a obávam sa, že ani na 100% nikdy nebudú. Armády sa pomaly zobúdzali so zimného spánku z obdobia studenej vojny a následky toho nenechali na seba dlho čakať.




V Afgánské válce, kterou vedl tehdejší SSSR proti afgánské opozici nedokázal tento dostatečně účinně střežit horské hranice. Díky tomu se podařilo do rukou povstalců dostat ruční PL komplety amerického původu STINGER. Díky tomu Sověti ztratily schopnost vzdušné podpory pozemních vojsk a začali prohrávat – ztratili ji pouze dočasně a asi proto že neměli AWG.

A jinak NATO taky nedokáže uzavřít hranice a talibanci mají taky všechno co si vzpomenou, hlavě z Iránu a Pakistánu. Sice to nejsou tak movití sponzoři jako CIA ale pořád z nich něco teče.
Tu si dovolím len jednu poznámku. Po skončení vojny v Afganistane a skúsenostiach získaných tam, bola Sov. armáda asi najlepšie pripravená na bojisko 21. storočia. Následný rozpad ZSSR, chaos v armáde, odchody vojakov atď. však spôsobil, že skoro nič z toho sa na novej Ruskej armáde neodzrkadlilo . Až následné vojny v Čečénsku ho zase začali formovať. Nuž, museli zažiť znova.
Tak to nesouhlasím, vrtulníkaři byli to nejdůležitější na co se vojáci v Agfhánistánu mohli spolehnout i přes nasazení Stingerů, jako dnes, doletí kam to jde a když je třeba pomůžou i palbou. Rusové nechtěli létat v Čečně ale v Afghánistánu jsem o tom nikde nic nečetl a ani neslyšel.
Tak tu zase nesúhlasím ja. PLRK boli ďaleko väčší problém v Afganistane, ako v Čečénsku. Až v roku 2002 došlo v Čečénsku k určitému obmedzeniu letov vrtuľníkov / po zostrelení Mi-26 s cca 100 vojakmi / a z dôvodu zvýšeného výskytu PLRK medzi nepriateľmi. Ale to menšie množstvo letov vrtuľníkov v Čečensku, bolo spôsobené možnosťou alternatívy k nim, napr. vojenskými vlakmi.

Pochod do samotného boje – v současnosti už všechny přesuny jezdí s nabitými zbraněmi a při zastávkách si nemůžou dovolit nemít nabito. To se snad ani za VS neučilo. To je proti veškeré vojenské logice. Při představě všech možných jednotek, které tě mohou nastřelit, bych nabité zbraně nevylezl ze základny.
Pri nedávnom konflikte Rusko vs Gruzínsko, boli Ruskí vojaci pri pochodoch na vozidlách s nabitými zbraňami aj z dôvodu, že dochádzalo k útokom na nich, práve počas presunov. Počas jedného takého presunu, Gruzínske špeciálne jednotky zaútočili na kolónu v ktorej bolo aj vozidlo veliteľa 58.armády, pričom ho zranili. Pri inom doslova rozohnali vojenskú kolónu.




Ohledně vrtulníků v Afghanistanu mám jeden poznatek ale je to delší psaní
Dúfam, že sa Ti to podarí napísať, lebo už sa tu na túto tému nedávno viedla nejaká debata a bolo by fajn to ešte rozšíriť.
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

„Na začiatku si uviedol, že asymetrická vojna nie je a na záver si citoval "The AWG je předurčena ke zlepšení schopností vést asymetrickou válku na operační a taktické úrovni " . Čo to ?“

Pro mě osobně asymetrická válka jako taková neexistuje. Dnes jsem se dostal k dalšímu vysvětlení, že asymetrická válka je taková, kdy útočníci používají jiné zbraně, taktiku a zabezpečení než jejich protivník. Jenže to je snad princip války, bojovat s někým kdo je slabší. Přece nebudu bojovat s někým kdo je stejně silný nebo silnější. Proto studená válka skončila tak jak skončila.

Na wikipedii je k tomu tohle http://en.wikipedia.org/wiki/Asymmetric_warfare

Tak jak píšeš „ale rozdiel je kto je protivník, či vojak, alebo nevojak“, to je potom asymetrie a není to potom partyzánská válka?
Přesně jak píšeš, asymetrii vymysleli američani a tím pádem je to něco nového.

„Podľa toho čo uviedol Pátrač o Asymmetric Warfare Group, tak práve na takých to "neštandardných" vojakov / nevojakov sa pripravujú.“

Z mého pohledu je to spíš příprava na prostředky, které tito „insurgents“ – vzbouřenci mohou použít. Prostředky, které by se daly použít se dají lehce vystopovat, ale jaký blb na tebe vyskočí zpoza rohu, ti nikdo neřekne.
Když válčím s talibanem tak vím že tam budou všichni stejní, ale hlavně mě ohrozí to co můžou použít a kde to můžou koupit.
Proto USA nemá rádo Irán.


K vrtulníkům v afghoši, něco jsme prodiskutovali tady v tomhle topicu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2667
tak sem s dalšíma informacema.

Rakety byly problém, ale jenom do doby než na ně našli obranu. Je to asymetrie, ale o tom je válka najít slabinu toho druhého a tam mu zasadit úder.
Tak jako když sověti po celé 4 roky bez problémů ovládali vzduch v Afghánistánu, protože taliban neměl odpovídající zbraně na jejich sestřelení, taky asymetrie.
Teď má taliban smůlu, zatím se mu nedaří sehnat někoho kdo mu je prodal. Asymetrická výhoda na straně NATO. Nebo technologická převaha?
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Ten odkaz je velmi inspirativní. Ale sliby se mají plnit. Přítel je zpopelněn a já si už trochu napravil duševno. Takže těch pár slíbených řádek.

V roce 1988 jsem sloužil jako NSPHM u 31.rlrtz v Bechyni. Byl to okruhový útvar a byla to jednotka která se starala o 31.smlvpz. Měl jsem po stránce speciálních kapalin na starosti 4 vrtulníky Mi-2, 2 kusy AN-24 a jeden Turbolet. K tomu 6 kusů Mi-8T, jeden kus Mi-9 IV OLGA a pak to hlavní 3 kusy MI-8 PPA. To poslední byly létajcí rušičky. Byly to speciály, jediné tři v celé ČSLA.

Když měly odejít na GO tak to bylo v SSSR nevím kde. Bylo to tak tajené že jsme ta éra přichystali k odsunu a ze Svazu přiletělo letadlo s osádkou, která ten daný kus sama přelétla do opravy a zase ho přivezla zpět.

Na podzim jmenovaného roku se to dělo. Jenže nebylo počasí a ta ruská osádka musela vydržet 3 dny u nás. Tak jsme si je brali domů, chodili s nima chlastat a tak různě. Jeden znich byl podplkovník 27 let, měl Lenivův řád a ještě jiné hřmotiče a 4 stužky za zranění. Když jsme ho dost nalili tak nám vykládal věci že jsme nevěřili vlastním uším.

Popisoval nám improvizované pancéřování vrtulníků MI-17, osudy MI-24 které sestřelili snajpři zabíjením pilotů přes nepancéřované boční kryty kabin. Popisoval nám jakou paniku vyvolalo nasazení Stingerů mezi leteckými osádkami a štáby.

Říkal že nasazení leteckých útvarů na tomto bojišti byl zločin - některé pocházely z Ukrajiny a centrálního Ruska. Největší kopec co tak osádky znali byl velký krtičák. A najenou létání v horách, průsmyky a pod palbou zezdola i zhora.

Sám byl 3x sestřelen. Jednou v Mi- 24 a dvakrát v Mi-17. Jednou dostal zásah zespodu do kabiny a byl mu ustřelen celý spodek. Převáženou pěchotu tak vysypal z výšky 200 metrů na zem a sám s torzem které ještě točilo motory díky zbytku paliva v retenčních nádržkách u turbín přistál pomocí autorotace jen proto aby po dosednutí se sám stal terčem pozemního útoku. Zachránila je palba dalšího MI-17 který byl sestřelen jen 5 minut po nich.

Popisoval nám palebné pasti u letišť, popisoval nám v jakém stavu byly nalezeni někteří příslušníci Specnaz, kteří padli do zajetí. Například s usekanýma rukama v zápěstích, nohama v kotnících, bez očí, bez nosů a s probodnutýma ušima. Dokonale zaškrcení aby to přežili alespoń 12 hodin.
Jiné dva našli připoutané ke kolíkům s rozpáranými břichy a jejich střeva byla roztažena kolem nich. Ještě byli živí na plném poledním slunci. Aby nemohli volat měli jazyky probodnuté nožem a přivázané do stejně udělané díry ve tváři kusem drátu.

Nikdy se nesetkali spravidelnou jednotkou. Jen s gerilou. Byl celý šediví a když vyprávěl tekly mu slzy.

Byla to asi opravdu pro SA mizerná válka. Měli tam hoši prdlačku co dělat a i když způsobili v Afganu peklo nakonec odešli jak spráskaní psi.
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Tomu rozumím. Panika přišla ale našlo se na to řešení.

Teď si představ že do Afghánistánu lítají holanďani, který hory taky v životě neviděli. Teď do toho slabý výkony vrtulníků a máš polízanici jako nikdy. Mají jenom štěstí jak jsem psal, že po nich STINGERy nelítají.

To samé je použití IEDD v Iráku. Ze začátku maximálně sophistikované, použití mobilních telefonů na odpálení, elektronické součástky a po čase návrat k obyčejným tlakovým spínačům. Amíci reagovali velice rychle a sofistikované věci šli do kelu.

Nic proti sovětům a ukrajincům, kteří prošli Afghínistánem. Jednou nám ukrajinec 45let vyprávěl jak lítal na F4Phantomech, které dostali v rámci výměnného programu z třetí země.

Dělo se tam asi hodně zajímavého a nenávist si sověti vytvořili sami tím se chovali bezohledně k civilnímu obyvatelstvu.

Ale zpět k asymetrii, napadlo mě, že vlastně tebou uváděné konvenční vállky až tak konvenční nebyly. Neboť pokaždé stál na jedné straně ten co byl silnější a měl převahu v technologiích, materiálu apod a nebo využil slabiny toho druhého.
Takže zpátky na stromy, neboť američani objevili Ameriku, pardon Asymetrii!!
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Téma jsem rozdělil, díl dva je ZDE
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Odpovědět

Zpět na „Události a konflikty po roce 1945“