ASYMETRICKÁ STRATEGIE VE VÁLCE. Díl 4.

Konflikty a války po roce 1945 - Izrael, Korea, Vietnam...
Odpovědět
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

ASYMETRICKÁ STRATEGIE VE VÁLCE. Díl 4.

Příspěvek od Pátrač »

ASYMETRICKÁ STRATEGIE VE VÁLCE. Díl 4.

Dneska bych zde prezentoval poslední díl práce o asymetrické strategii ve válce. Jde o poslední dva bloky.

Pro asymetrické válčení z pohledu který si probereme v prvním bloku platí tato poučka:

Kdo chce vyhrát bitvu, studuje mapu bojiště. Kdo chce vyhrát válku, studuje mapu území celého státu protivníka.

Znamená to, že hledáme slabé místo. Ne armády, ne zbraňových systému. Hledáme slabé místo státu. Protože protivníky nejsou vojáci nebo armády. Ty to jen odskáčí na bojišti. Protivníky ve válce jsou státy. Porazit v poli armádu nemusí znamenat nic jiného než to, že stát možná požádá o jednání. Ale spíše pošle armádu novou. Pokud ale porazíme stát, je poražena i jeho armáda. Žádná další už nepřijde.

Chceme-li porazit stát, musíme si zjistit demografickou situaci protivníka, jeho průmyslové kapacity, infrastrukturu a rozložení zbrojních kapacit jako samostatné linie ověřování. Musíme znát jeho energetickou situaci, zdroje a zásoby ropy.
Chceme-li aby asymetrická strategie měla naději na úspěch, musíme tedy soustředit pozornost jak na protivníka na bojišti tak i na schopnost státu protivníka pokračovat ve válce.
Znemožnit státu vést válku je obecně možno čtyřmi základními způsoby:

1.přerušení přepravy vojsk a materiálu na bojiště
2.narušením schopnosti vyzbrojovat a cvičit vojska
3.podlomením vůle státu bojovat
4.odvrácením pozornosti státu jiným směrem.

My se v tomto bloku podíváme na první dva body a v druhé části práce pak na zbývající dva a tím moje dlouhé pojednání o asymetrické válce bude u konce.

1.Cesta vojsk a materiálu na bojiště.

Zde je potřeba pečlivě vyhodnotit způsoby, kterými by mohl protivník dopravovat materiál a vojska na bojiště. Samozřejmě pokud opustíme teorie o tom, že klidně i cestou kolem světa, musí protivník hledat ekonomicky optimální metody a trasy. Jde o to co a kam musí přepravit. Specifický problém řešili v II.SV Spojené státy když přepravovali do Evropy své divize. Jiný problém měli Italové a Němci při posilování sil v Severní Africe. A úplně jiné problémy měli Němci a Sověti při boji s Rudé armády s wehrmachtem. Jsou to notoricky známé věci.

A. Nejlevnější a nejvydatnější doprava je lodní doprava.
V obou světových válkách se organizovaly blokády pobřeží, lodní dopravy a to za pomoci hladinových lodí a masivní ponorkové a letecké války. Výsledky byly pro obě strany strašné. Jen materiální převaha spojenců nakonec zajistila vítězství, i když se objevilo v obou válkách pár momentů kdy krize dorostla rozměrů blízkých k porážce. Takže pokud se dokážeme zaměřit na potápění lodí, protivník může utrpět vážné ztráty. Myslím že už jsem uvedl, že na mořském dně leží výzbroj pro několik polních armád .

Jenže zrovna tak můžeme působit na technickou způsobilost přístavů, vykládacích jeřábů, plavebních kanálů. Stačí pár vhodně umístěných min a přístav může být na dlouhé hodiny mimo provoz. Stačí zničit rozvodny elektrické energie a v přístavu se neotočí jediná kladka. A hlavně, je to výrazně levnější a někdy je možno sabotáže ukrýt pod nálepku poruch. Tento způsob nevyhrává války ale může vytvořit obtížně zvládnutelné logistické potíže. Koneckonců zahlcení přístavu nevyloženými loděmi rozruší celý koloběh nakládek, přeprav a vykládek. Osádky jsou stále více nazlobené, spotřeba paliva roste. Navíc kolony lodí před přístavy s mezenou možností pohybu jsou ideálním cílem pro letecký či ponorkový útok. To nutí protivníka přijímat opatření v oblasti PVO a protiponorkové obrany. Aniž by padl jediný výstřel, jeho náklady a morální opotřebení rostou.
Není potřeba ani nějak zvláště zdůrazňovat význam lodní dopravy pro USA,Velkou Británii a celkově většinu zemí G-7. A to zejména z pohledu provozu tankerů na ropu, paliva a zemní plyn.

B. Železniční přeprava.
Její výhody se projevily už za války Severu proti Jihu, v Prusko - Francouzské válce v roce 1870, za II.SV a hlavně za II.SV. Není potřeba popisovat bitvu o koleje v týlu německého wehrmachtu na východní frontě a ničení železničních systémů ve Francii před dnem D. Tato přeprava pokud se opírá o solidní železniční síť, dokáže téměř zázraky. Není komodita, kterou by po ní nešlo přepravit, s výjimkou naprostých extrémů. Její narušení je poměrně snadné. Pohled na mapu ukáže její slabá místa - tunely, mosty, horské soutěsky. Jejich organizovaná destrukce zastaví provoz na hlavních tazích a převod na vedlejší tratě může lehce vést ke kolapsu celého systému. Selektivní ničení pak může být podpořeno i maximálním úsilím o znemožnění rychlé opravy. Tedy poškozením nebo zničením speciální železniční techniky, zamořením poškozeného místa pomocí otravných nebo biologických prostředků boje. To není moc hezké co jsem právě napsal, ale pokud chceme válku vyhrát, nakonec si nikdo servítky nebere.

C. Silniční doprava.
Její výhody jsou dnes notoricky známé. Její význam roste s industrializací každého státu. Přitom je zajímavé, že čím je síť silnic hustší, tím je tato doprava méně zranitelná. Navíc na rozdíl od dopravy železniční jsou zničené úseky snadněji obejitelné. Slabá místa jsou stejná jako u železnice. Jen je podstatně složitější jich zničit tolik, aby to mělo nějaký zásadní význam.
Zde je snadnější se zaměřit na zdroje paliv, opravářské kapacity a hlavně ničit klíčové prvky silniční sítě s vazbou na to, co se po dané silnici vozí. Musíme si klást tyto otázky:
-Máme zde významný strojírenský podnik se speciální výrobou?
-Kolik do něj vede komunikací?
-Jsou na některých mosty, tunely či horské úseky?
Pokud ano, ničíme a bráníme v opravách těchto prvků. Tak produkci tohoto podniku nepustíme po určitou domu k vojskům a tím pádem ani na bojiště. Zde opět musím uvést, že značnou část těchto zjištění musí provést již v mírové době zpravodajské služby. A dobré zpravodajské služby to provedou jak u potenciálních protivníků tak i u spojenců. Nikdy totiž nevíme jak se bude politika vyvíjet. A to je zase něco, co se nerado slyší.

4. Letecká doprava.
Velmi náročná ale zároveň nejrychlejší cesta jak dopravit cokoliv kamkoliv. Letecká doprav je nejzranitelnější z pohledu asymetrického válčení. Její spotřeba PHM je taková, že stačí vyvolat v dopravě PHM na letiště disproporci a tato je vyřazena. Navíc pro potřebu vojenské dopravy jsou určeny speciální stroje - stačí tedy vyřadit z provozu alespoň 50% tohoto leteckého parku a velmi rychle zkolabuje.

5.Doprava potrubní.
Tato doprava, která navenek není vidět je pro industrializované země nejdůležitější z hlediska dopravy energeticky význačných komodit, tedy ropy a zemního plynu. Dobrá znalost dislokace přečerpávacích nebo kompresorových stanic, průchodů produktovodů přes vodní toky a míst jejich nadzemního uložení umožní při plánování asymetrické strategie za pomoci malých nákladů vyvolat velmi vážné ekonomické potíže a rychlý rozklad morálky obyvatelstva a zastavení motorů ve vojscích.

Jak je to se slabinami dopravy se pokusím ukázat na příkladu, který by mohl pomoci správnému pohledu. Snad tím udělám radost Mantrovi- chtěl více příkladů.

Jde o přepravu ropy. Jako příklad si vezmeme ČR. Naše země spotřebuje ročně asi 10 milionů tu ropy. To znamená 27 300 tun ropy denně. Ropa k nám chodí dvěma ropovody. Jde o ropovod Družba z Ruské federace a ropovod Ingoldstadt z Německa.. Pokud by eventuální protivník selektivním útokem dokázal zničit přečerpávací stanice na našem území - jde o pět cílů - museli bychom tuto komoditu dostat do rafinerií jiným způsobem. Jsou tyto možnosti:

A/ železničními cisternami. Budu optimista a řeknu že máme dostatek cisteren s kapacitou 60 m3 tedy 45 tun. Denně jich tedy musíme přepravit do rafinérií 610 a druhých 610 jich musí cestovat prázdných na plnicí místa. Standartní vlak čítá 40 cisteren je to tedy 15 vlaků tam a 15 zpět. Ovšem za měsíc je to dohromady 900 vlaků a to už je číslo, které je potřeba vážně vyhodnotit. Přitom stačí selektivním útokem vyřadit před rafinérií jakékoliv citlivé místo a celé snaha zkolabuje. Pak by musela nastoupit

B/ doprava silniční. A zde jsme v jiných číslech. Automobilní cisternové přepravníky uvezou maximálně 30 tun. To představuje potřebu 920 cisteren na cestování od plnicích míst do stáčíren. Tolik velkokapacitních přepravníků ani v ČR není. A kde je potřeba rozvozu paliv na letiště, k vojskům, pro občanské čerpací stanice, dopravu a průmysl ?

Závěr: nejde to vyřešit na více než pár dní. Pokud by se nepodařilo provést opravy na ropovodech, začne čerpání ze státních rezerv kde je zásoba na krizový stav země na tři měsíce a po této době by nastal kolaps veškeré motorové trakce.

Vše výše uvedené platí jak pro státní potřeby tak i pro potřeby ozbrojených sil. Je to široké pole působnosti a při správně promyšlené asymetrické strategii by nevelké náklady a nasazení minima sil způsobilo kolaps celého našeho hospodářství a bojující armády.

2. Vyzbrojování a výcvik vojsk

Dokud má stát fungující průmysl, výcviková zařízení, lidské a materiální zdroje, je schopen pokračovat v boji. A tady dám Mantrovi další příklad, třeba to ocení.

Pokusím se to ukázat na možném válečném úsilí naší země. Máme 10 milionů obyvatel. Máme solidní průmysl, který převeden do válečného režimu je schopen vyrobit pro potřebu boje skoro všechno. Zcela jistě ruční zbraně, lehké dělostřelectvo, obrněná a podpůrná vozidla a veškerou munici. Pro dlouhodobý KNI z cela dostatečné možnosti. Ročně se rodí 70 až 110 tisíc dětí. To znamená, že ročně se přesouvá do vojensky použitelného věku asi tak 30 a 40 tisíc mladíků.

Takto vybaveni - je mi líto ale je to realita, můžeme posílat do boje potřebné síly a měsíc co měsíc nenávratně ztrácet 1000 vycvičených a plně vybavených vojáků. A to vlastně tak dlouho, než s touto situací veřejné mínění něco udělá. Špatně se to říká, ale ekonomika země takový úbytek lidí vlastně ani nepozná.

Větší státy nají samozřejmě větší možnosti. Mohou prohrát i velké bitvy, ztratit rozsáhlá území, utrpět děsivé ztráty. A přitom budou stále bojovat a nakonec mohou i uspět. Příklad SSSR je natolik známý, že není třeba ho rozebírat. Ale pokud by byl zájem něco bych s tím udělal. Ale pokud se nad tím zamyslíme je jasné, kdyby šlo jen o materiál a lidský potenciál, dodnes by byli Američané ve Vietnamu a Rusové v Afganistanu.

A americké ztráty v Iráku jakkoliv otřesné pro postižené rodiny jsou tak nízké, že měřeno pohledem konfliktů v minulosti by nestály za víc než za vyplnění kolonky v denním výkazu ztrát.

Jde o to, že pokud mají vojáci vůli bojovat a hlavně čím bojovat, válku nelze zastavit jinak než politickým rozhodnutí. Lze ji ale znechutit tím, že omezíme schopnost státu vojáky cvičit a vyzbrojovat. Voják beze zbraní není voják. Házením kamení se protivník zahnat nedá. Dám příklad. Vzpomeňte si na palestinské intifády: - jede kolona izraelské motorizované pěchoty. Kolem pobíhá několik desítek Palestinců a hází kameny a z praků vystřelují dlažební kostky. To že to pokaždé neskončilo jejich zmasakrováním, svědčí pouze o jiných rozkazech vydaných izraelským vojákům, nikoliv o udatnosti Palestinců. Mezi námi - chovají jako idioti.

Takže zbrojní průmysl a případně dovoz zbraní jsou cílem prvořadé důležitosti. Globálně se dá říci že jde o:
- ničení leteckých továren, loděnic a těžké strojírenské výroby.
- dále pak o chemické provozy - výrobny munice a rafinérie ropy - paliva, umělé hmoty, mazací látky.
Pokud je poničíme tak. že není možno v době 3 až 5 týdnů obnovit výrobu, armáda v poli nemá s čím bojovat. To může být optimální čas pro vlastní akci, která přivede protivníka k jednání. Funguje to ale pouze proti malým zemím. Velké země nelze takto zdevastovat.

Příklady jsou známé:
A/ SSSR evakuoval rozhodující průmyslové kapacity o 2500 kilometrů a obnovil a postupně navyšoval výrobu.
B/ Německo naopak veškerou možnou výrobu rozmělnilo a skrylo pod zem. Veškeré letecké úsilí spojenců Německo zdevastovalo, zabilo statisíce lidí ale vyrábělo se do posledních dnů války.
C/ Dovedu si představit, jak by si připadal diverzant vysazený v USA pokud by viděl jejich gigantické výrobní kapacity a podíval se na svůj kufřík s 20 kilogramy plastické trhaviny.

Asymetrická strategie tedy hledá uzlové body výroby. Tedy to co je potřeba vyřadit, aby nebylo možno dokončit finální výrobek nebo tento výrobek používat.

Jak se podívat na možnosti v oblasti výroby zbraní?Prostě si položíme na stůl plán daného zbraňového systému a hledáme jak je komletován. Potřebuje odborníky na veškeré typy výroby, logistiky a zabezpečení lidských zdrojů.
Podívejme se třeba na výrobu letadel – FIKTIVNĚ – další příklad.

Zjistíme, že na území protivníka vyrábí leteckou techniku 15 továren. To je prostě moc. Ale proudové motory se vyrábí pouze na třech místech. To už je lepší. Ale můžeme zjistit že lopatky kompresorů vyrábí jedna firma. To už je návod k použití. To samé může platit pro výrobu palubních počítačů, zaměřovacích lokátorů, speciálních slitin a podobně. Výčet je veliký. Navíc při pečlivém vyhodnocení se může podařit spojit výsledky.

Jiné příklady:
-stačí eliminace jediné továrny na výrobu dělostřeleckých hlavní velké ráže a nesložíme finálně ani tanky, ani samohybné či tažené dělostřelecké zbraně.
-vyřazením jediné chemičky provádějící laboraci munice zastavíme novou výrobu tohoto naprosto nezbytného materiálu.
Následky jsou fatální a naprosto zřejmé. Z historie II.SV známe tyto příklady:
-pokus spojenců o zničení hlavní továrny na výrobu kuličkových ložisek v Německu.
-pokus o zničení závodů na výrobu syntetického benzinu taktéž v Německu a na území protektorátu Čechy a Morava
Další příklady si zcela jistě vzpomenete sami.

A jak se podívat na možnosti dopravy a energií?

Podobně. Povoláme další odborníky –technology,energetiky a znovu logistiky se zaměřením na dopravu. A mapa se nám začne plnit. Zdroje elektrického proudu, trafostanice, rozvodny. Zásobníky vyrobených paliv, rafinerie ropy, zásobníky plynů, výrobny a sklady technických plynů. Zdroje kovových rud, uhlí všeho druhu.
Zničením jediné hliníkárny na území protivníka tento ztratí schopnost vyrábět lehké kovové slitiny. Útok na pečlivě vybrané transformační stanice zbaví celá území a na nich rozmístěné výrobní kapacity nezbytných dodávek elektrického proudu.
Prostě vždy hodnotíme:
-význam pro zbrojní průmysl
-možnost rychlé náhrady
-nemožnost redislokace
-dostupnost cíle pro různé druhy útoku
-pasivní odolnost cíle
V ruku v ruce s těmito realitami se zase vrátíme k dopravě. Nic nelze vyrobit. Pokud nelze přepravovat cokoliv kamkoliv podle našich potřeb. Nakonec se zdá že nejúčinnějším způsobem asymetrického válčení je trvalý tlak na komunikace a dopravu. Příklady ze všech konfliktů od II.SV včetně to dokazují na velké řadě skutečností.

Vše co zasáhne hospodářství státu, se prudce odrazí na i na výcvikovém procesu nových vojáků.
Je málo PHM? Omezí se řidičský výcvik, výcvik obsluh agregátů a speciálních zařízení, nelze vycvičit kvalitní piloty.
Je poškozena průmyslová kapacita? Omezí se výroba výcvikových pomůcek, omezí se střelecký výcvik hlavně u drahých zbraní - PTŘS, PLŘS. RPG, z tanků a děl.

Na bojiště tak přichází nedostatečně vycvičení vojáci. V boji plýtvají municí, přichází o drahé zbraně. To zpětně vytváří tlak na výrobu.Vzniká začarovaný kruh. Historie opět zná spoustu příkladů které vše co jsem napsal potvrzují. Jak se zdá, je potřeba vidět různé cíle jsou napadnutelné nebo naopak kryté v závislosti na jejich profilaci. Nejvíce cílů je kupodivu nějak spojeno s dopravou čehokoliv kamkoliv. Takže je místo na vložku ohledně rozdělení cílů právě v dopravě.

Diverzní akce proti dopravních kapacitám nepřítele jsou pravděpodobně nejčastější formou resistence, jakou provádí civilní obyvatelstvo a tvoří i podstatnou část operací polovojenských (partyzáni ve všech podobách) a vojenských (přepadové a záškodnické armádní jednotky) sil na území okupovaném nepřítelem. Je tomu tak proto, že pod pojmem doprava, respektive cílové dopravní kapacity nepřítele si lze představit velmi širokou škálu cílů s rozdílnou úrovní obrany a tedy i mírou rizika pro útočníky.

A nyní trochu vojenské teorie:

Dopravní kapacity lze rozdělit z hlediska možností obrany na tři kategorie:
1) Lineární cíle - silnice, železnice, produktovody, metalické nebo optické infovody a pod.
2) Bodové cíle - křižovatky, mosty, přetlakové stanice produktovodů, trafostanice, retranslační stanice a pod.
3) Plošné (koncentrované) cíle - letiště, přístavy, řídí centra.


Samozřejmě toto dělení není neměnné vzhledem ke konkrétním okolnostem či určitým událostem. Například vlak vezoucí strategicky významný náklad může mít obranu (a význam) cíle o jedno nebo dvě kategorie vyššího. Nebo produktovod mezi rafinérií a nějakým strategickým podnikem může být chráněn stejně jako letiště či přístav, buď proto,že má takový význam, nebo proto, že to prostě vzhledem ke kratší délce a blízkosti policejních sil jde.

Lineární cíle - jejich délka zatím neumožňuje neustálou efektivní ostrahu, i když v budoucnu možná elektronika dokáže zázraky. Proto jsou relativně dostupným cílem pro každého od víkendového diverzanta po elitní komando. Ovšem to je vyváženo dvěma ale a/ "zisky" z jednotlivé akce jsou relativně malé a obvykle snadno nahraditelné; b/ způsobit významnější škodu vyžaduje buď hodně práce nebo zvláštní vybavení.

Obrana: žádná nebo v podobě mobilních hlídek hlídajících dlouhé úseky. Lze si představit i statickou obranu, ale ta má efekt spíš v okamžicích jakéhosi podezření či při přípravě významného přesunu. Pro útočníky zvláště z řad domorodců je spíš větší riziko v následném "policejním" vyšetřování a v celkové trestné reakci okupační moci.

Bodové cíle - tyto cíle lze alespoň částečně chránit, neboť jsou méně četnější než cíle lineární, ale to platí spíš jen o těch významnějších z nich, neboť i tak jich je obvykle více, než sil určených k jejich ostraze. V praxi se velmi rozlišuje jejich konkrétní význam a dle toho se určuje i jejich ostraha. Ovšem i zde platí přímá úměra - čím hodnotnější cíl, tím riskantnější útok. Ale pro místní obyvatelstvo na okupovaném území je zde jedna výhoda - dovede lépe posoudit význam křižovatky než okupační mocnost, takže s trochou štěstí může s relativně malým rizikem přerušit strategicky hodnotnou dopravní tepnu.

Obrana: jak je poznamenáno výše, od nulové po nepřetržitou s přítomností obrněných prostředků. Záleží na významu křižovatky. Obvykle bývá ostraha posílena při očekávání významnějšího přesunu, i kvůli řízení dopravy.

Koncentrované cíle - jejich charakter nabízí širokou škálu subcílů, navíc relativně snadno poškoditelných, navíc jakýkoliv vážně míněný zásah vyvolá vážné následky. Toto je však vyváženo jejich silnou ostrahou, která nepolevuje ani v mírových dobách. Ostatně i bájeslovné SAS vznikly jako jednotka mající za úkol provádět útoky na severoafrická letiště OSY a naopak bránit vlastní. Např. řídící centrum rafinérií Paramo hlídá i nyní nepřetržitě odřad brigády rychlého nasazení.

Obrana: těžko se pouštět do podrobnějšího rozboru, neboť je těžko říct něco víc, než že je obvykle masivní. Obvykle je přímo v místě přítomný oddíl připravený pohotově reagovat na jakoukoliv hrozbu.

Na závěr tohoto bloku napíšu pár vět které se nebudou každému líbit. Jde o dvě skutečnosti:

První skutečnost praví, že obě strany v II.SV předvedly, že není možno podcenit schopnost státu obnovit zničené výrobní kapacity. Dovednost a obětavost lidí zvláště pokud věří že bojují za správnou věc je zdrojem často až neuvěřitelných výkonů. Důkazů je dost. Takže domnívat se, že následky asymetrického působení budou mít trvalé vlivy není dobře. Jedinou možností je připravit celou sérii opatření, která neponechají čas na regeneraci a budou probíhat souběžně s operacemi na bojišti. Jde tedy o zajištění trvalého teroru na vybrané body státního úsilí.

Druhá skutečnost je populární ještě méně. Představa že naše speciální síly budou za války pronikat trvale do hloubky území protivníka je pitomost. Pokud tomu kdokoliv věří, je blázen. A souvisí to s glorifikací speciálních sil o kterých si lidé myslí že dokáží úplně všechno.Proto většina opatření která nám mají asymetrickou strategii umožnit musí být provedena v hlubokém míru. Jde o agenturní sítě, spící agenty, sklady trhavin, diverzní skupiny složené z našich sympatizantů na daném území. Trvale se musí obnovovat jejich připravenost a posilovat jejich odhodlání. Na případnou námitku že může jít o spojence nebo neutrální stát neobstojí. Stačí málo a ze spojence je tvrdý nepřítel. A válku vyhrává ten připravenější.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

No a zbývá nám poslední nápor. V předchozím textu jsem se zaměřil to jak a hlavně proč útočit na materiální podstatu bojeschopnosti státu. Jenomže bojeschopnost státu je tvořena i dalšími složkami. Jsou to:
-vůle
-morálka
-ochota přinášet oběti
-nálada vojáků i obyvatel
-jednota při postojích k válce
-vztahy napříč hierarchií společnosti
To jsou proměnné, které se mohou měnit i z hodiny na hodinu. A změnu můžou iniciovat i natolik nepodstatné události, že v mírové době by si jich možná ani nikdo nevšiml. A to je tématem posledního bloku o asymetrickém válčení.

Je potřeba si uvědomit, že pohled do dějin a velmi blízkých ukazuje že až překvapivě často válku prohrává strana, která měla vítězství skvělé kvantitativní a kvalitativní předpoklady. Pokud tedy budeme připravovat asymetrickou strategii, je přirozeným úkolem prostudovat fungování státu protivníka z nemateriálního hlediska.Jak na to? Pokusím se popsat několik možností na co se zaměřit.

A/ Zkoumání duše státu
Je to trochu nadnesené ale lepší termín mě nenapadl.Zatímco při minulém studování materiálního fungování státu jsme tvořili mapy materiálních toků, při vyhodnocování tohoto faktoru tvoříme mapy vztahů, vlivů,myšlenek, nálad a rozporů.
Cílem je nalezení slabých míst protivníka, skupin lidí a jednotlivců kteří mají největší vliv a pochopit vztahy uvnitř státu.
Zjednodušeně se dá říci, že nás zajímají vztahy ve vládě zvláště pokud je koaliční, síla a možnosti opozice, kdo opozici a vládu podporuje finančně, jaké mají zázemí v médiích, jak myslí jejich členská základna a jestli se v jednotlivých stranách objevují odstředivé tendence a pokud ano, tak proč.
Dále hledáme nezávislé skupiny, zájmové organizace, ekologická a pacifistická hnutí a zkoumáme jejich vliv na politiku opozice a vládních stran. Zajímají nás postoje mužské části populace - hlavně té, která je ve vojensky použitelném věku.
Hledání slabin napomáhá několik faktorů. Ale ten nejdůležitější je přirozený odpor k válce. A cynicky řečeno hlavně k té válce, která se přímo lidí které vyhodnocujeme dotýká.
Je totiž velmi pohodlné a lehké pobízet k válce jiné lidi nebo i celé národy než sám přinášet oběti. Na druhou stranu se v každém státě za určitých okolností mohou vyskytnout jestřábí nálady. Ale většinou jde o jevy dočasné a podmíněné vírou v laciné a rychlé vítězství. Pokud válka přináší stanovené cíle, jsou lidé národy přinést i mimořádné oběti- viz obyvatelstvo SSSR v II.SV. Na druhou stranu je-li tomu naopak, víra a nadšení rychle mizí. A pokud se zlomí jistá hranice, odpor k válce sílí až k úplnému vystoupení z boje. Tato hranice dejme tomu hranice odolnosti je pro každý národ, každého člověka a každou historicky jedinečnou dobu jiná. Ztráta ochoty bojovat přitom nemusí postihnout celu společnost. Selektivní výpadek jedné vrstvy, nebo významné mocenské skupiny může způsobit kolaps celého státu. Příklady si uvědomíte sami.
Zde jsou bohužel nejvíce zranitelné právě demokratické společnosti. Aktivní odpor již poměrně malé části politického spektra za vydatné pomoci médií dělá zázraky. Ani USA ani SSSR neměly ve svých válkách ve Vietnamu a Afganistanu prohrát. Ale rostoucí ztráty, prudká medializace obětí, válečných zločinů i mateřských státech vedla ke ztrátě vůle obou těchto mocných národů ve válce pokračovat. Navíc rostoucí počet obětí nebyl doprovázen adekvátním válečným úspěchem.
Snad je zde jasně řečeno co musíme při plánování asymetrické strategie zkoumat a připravovat abychom výše popsané dokázali využít.

B/ Hledání zárodků odporu.
V každé zemi byť sebemilitantněji nabuzené, jsou zárodky odporu k válce. A těmto zárodků je potřeba úspěšně pomoci. Dokonalý příklad je podpora mírových hnutí v západní Evropě ze strany SSSR a jeho spojenců. Podpora protiválečných skupin má tři cíle:

1 cíl: najít a všemožně podporovat jednotlivce skupiny které odpor k válce mají. Tyto skupiny musíme udržet v předsvědčení o vlastních dobrých úmyslech. Příkladem takové skupiny jsou rodiny vojáků. Kdo zvolí zastrašován¨í a drakonické metody zacházení se zajatci může naopak docílit opak. Takže vlídnost a trvalé přesvědčování o zbytečnosti vojenského řešení situace a naopak o výhodách ukončení bojů. Rodiny musí být přesvědčovány musí vzít za své že rychlý konec války pomocí mírových jednání jim jejich chlapce přivede domů.

2 cíl: najít nejvlivnější skupiny ve společnosti a hledat cesty jak je odradit od pokračování ve válce. Mohou to být představitelé vládních elit, pragmaticky myslící skupiny průmyslníků a finančníků v pozadí vlád. Mohou to být i vlivné mediální korporace, náboženské a zájmové skupiny. Tyto skupiny je potřeba přesvědčit o tom že ukončení nebo dokonce nezahájení války pro ně bude výhodné. Pokud to nejde je potřeba hledat jejich slabiny a přes tyto je donutit ke změně názorů. Lze i řešit jejich odstranění ale zde mám hodně pochybností.

3 cíl: je potřeba najít ty jedince skupiny které válku nejvíce podporují.Tyto musí být terčem těch nejrozhodnějších opatření. Může jít o jejich diskreditaci,oslabení jejich vlivu ve státní správě či ozbrojených sborech, ponižování, zesměšňování a hlavně je vykreslovat jako viníky všech válečných útrap které národu hrozí nebo už je musí snášet. Na tyto skupiny a jedince je možno uplatnit i všechny metody zastrašování a koneckonců i likvidace. Použité prostředky ale musí být takové abychom nevytvořily v postižené zemi mučednický syndrom který by naopak mohl vést k růstu válečnických nálad.

C/Vnitřní rozpory.
Vnitřní rozpory jsou v každém státě. Jsou dány dlouhodobým vývojem historických reáliích, vlivem náboženství, sociální skladbou společnosti, národnostním členěním, kmenovými zájmy a ekonomickými prioritami jednotlivců a skupin. Opět není potřeba dlouho vzpomínat najdete hodně příkladů sami. Některé vnitřní rozpory jsou tak hluboké že je problém s nimi žít i v míru. Viz německé obyvatelstvo na území Polska ČSR před II.SV.
Pokud chceme uspět zde, musíme přestat vidět stát proti kterému chceme bojovat jako jednolitý celek. Musíme studovat dějiny, sledovat každodenní politiku a mluvit s lidmi. Zde je potřeba nasadit už v době míru agenturní síť.
Každý zjištěný rozpor je potřeba podrobit analýze a ověřit, zda je využitelný pro naše potřeby. Musíme zjistit jaké akce události ho mohou posílit nebo naopak co nedělat aby se neotupěl. Je známo že společný nepřítel dokáže stmelit obyvatelstvo i jinak rozštěpeného státu. II.SV je toho opět příkladem. Nepromyšlené kroky ze strany Německa výrazně oslabily vliv izolacionistů v USA. Chování okupantů v SSSR pak proti nim postavilo bok po boku s Rusy i národy, které je nenáviděli a jejich bolševický režim zvláště.

D/ Propaganda.
Je to metoda stará a dalo by se říci profláknutá. Je to asi nejčastější způsob jakým se dá působit proti nemateriálním faktorům protivníka ale je to způsob u kterého jen těžko odhadneme jak to dopadne. Já dokonce uvažoval zda propagandu zasadit do pojednání o asymetrické válce ale myslím si že ji nelze pominout. Ale ne tu starou metodu někdy nazývanou „vnější propaganda“. Tedy takovou kdy protivník ví že jsme to my kdo se snaží ovlivnit cílové skupiny na jeho území. Jako příklad může sloužit vysílání rádia Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky. Každý věděl že vysílání organizuje politický a ideologický nepřítel režimu který vládl v naší zemi. Potom antipropaganda velmi lehce mohla jeho vlivy eliminovat a někdy je i obracet proti původcům. Naprostý neúspěch takové propagandy ukázal za II.SV debakl vysílání Německa pro občany Velké Británie. Pro Brity se nakonec stala zdrojem zábavy některé její části se stávaly součástí estrád pro vojáky v poli.
Pro asymetrickou strategii má větší váhu druhá forma. Taková která se dá nazvat „pod cizí vlajkou“. Příjemce neví že je pod vlivem protivníka. Myslí si že získávané informace pochází z místních ale vládou zakázaných či jinak perzekuovaných kruhů. Tím se ihned stává pro příjemce přitažlivou – lidé rádi věří takzvaným neoficiálním informacím. Zde je ale potřeba vytvořit už v hlubokém míru agenturní síť která bude tento úkol plnit. Pokud to není možné, je potřeba najít místní občany skupiny občanů kteří se tohoto úkolu ujmou.

E/ Podpora protiválečných sil a nositelů rozporů.Je to poměrně účinný postup. Je poměrně levný ale jeho výsledky mohou být mimořádně zajímavé. Používají se dvě metody:

1. Metoda nepřímé angažovanosti. Pomocí prostředníků-občanů státu protivníka-je poskytována materiální, finanční, organizační a informační pomoc. Pokud se podaří dokonale utajit náš vliv, násobí to výsledek.
Lze tak udržet při životě opoziční deník, vybavit jakýmkoliv materiálem odbojové skupiny. Možností je nekonečné množství a pouze požadovaný výsledek určuje priority.

2. Metoda přímé akce. Jde o akce organizované našimi silami, jejichž cílem je naznačit co by se mohlo stát, kdybychom opravdu chtěli. Myšleno je ohrožení politicky, nábožensky nebo hospodářsky klíčových objektů, životních podmínek obyvatel a podobně.

Jako příklad poslouží protiútok Izraelských sil na Golanách v roce 1973. Po počátečních bojích o život se podařilo izraelské armádě přenést boje na Syrské území. Po nějaké době se syrské síly začaly hroutit a došlo k několika odpalům raket proti Izraelským cílů. IDF-izraelské obranné síly došly na dostřel k Damašku. Po dopadu hlavic na Izraelské území provedli jeden jediný tvrdý úder na cíle v Damašku - mimo jiné srovnali se zemí objekty syrského generálního štábu. Tato hrozba postupného zničení všeho cenného v Damašku syrskou armádu donutila k zastavení raketového ostřelování izraelského území. Izraelci už poté na hlavní město protivníka neprovedli jediný útok.

Jiným příkladem by mohl být nálet letadel Avro Vulcan během války o Falklandy na cíle přímo na ostrovech ale i na pevninském území Argentiny. Akce byla složitá, velmi nákladná a přímý vojenský dopad byl pramalý. Ale účinek na myšlení Argentinské obyvatelstva a vojenských špiček byl překvapivě velký. Najednou se bylo potřeba obávat náletů, mrtvých a raněných. Najednou to nebyla válka někde na konci světa ale přímo na jejich zahradě.

F/ Válečný konflikt je pro každý stát tou nejzávažnější událostí. Proto se vyplatí provést potřebné analýzy, zda se neděje něco, co by odvedlo pozornost, síly a prostředky od hrozícího konfliktu. Mohla by to být i přírodní katastrofa ale na tu se soudný plánovač nespoléhá. Bylo by to asi vysloveně hloupé.
Proto se je potřeba zaměřit na vztahy protivníka se sousedními státy, důležitými obchodními partnery, národnostními menšinami, náboženskými skupinami a podobně. A hledat jak to udělat aby došlo k jejich co největšímu zhoršení. V historii najdeme hodně příkladů které to osvětlí.Uvedeme si tři:

1. Za I. SV se podařilo císařskému Německu vyvolat vážné nepokoje a nakonec i povstání v Irsku. To donutilo britskou vládu řešit situaci vojensky a nakonec udržovat v Irsku nemalé síly jako okupační moc.

2. Před II. SV využilo hitlerovské Německo silných německých menšin v Polsku-oblast Gdaňska, ČSR- oblast takzvaných Sudet na vyvolání nepokojů a nakonec v případě ČSR i povstání velmi dynamického průběhu. Dobrá politická práce s jeho porážkou přispěla k mnichovským událostem a ušetřila Německu jednu válku.

3. V posledních 30 letech je používána palestinská menšina v Izraeli, Libanonu a Jordánsku k vedení gerilové války proti místním vládám za podpory se Sýrie, svého času Egypta a Iránu.

Některé státy jsou tak složitě zkompilované, že jsou k podobnému působení doslova předurčeny. Prostě je potřeba najít způsob jak vše využít a zaměstnat protivníka natolik, že na válku s námi prostě nebude mít prostor. Jde o tyto možnosti:
-prudké zhoršení vztahů s jinými státy,
-jiná válka,
-občanské nepokoje které mohou přerůst v občanskou válku,
-osudové zhoršení ekonomické situace.
Není to tak jednoduché ale možnost zde je. Koneckonců v asymetrické válce jde o to, že hodně drobných větších a velkých strastí mohou chod státu protivníka natolik rozklížit, že k válce nedojde.

Jako další bych uvedl ucelený přehled potenciálních slabin nebo naopak silných stránek státu v nemateriální oblasti:

Morální faktory:
-postoj k válce: akceptování účasti státu ve válce, existence aktivního nebo pasivního odporu k ní
-odolnost: schopnost snášet těžkosti a oběti spojené s válkou a velmi důležitá schopnost překonávat porážky.
-kázeň: způsob plnění rozkazů,podřízení se vyšším zájmům, spolehlivost
-iniciativa: aktivita podřízených složek i bez příkazů, samostatnost v rozhodování a schopnost převzít zodpovědnost
-odvaha: schopnost přijmout riziko u vojáků, všech stupňů velení ale i politiků a civilního obyvatelstva

Odborné schopnosti:
-vycvičenost: obecná úroveň výcviku, vycvičenost záloh a systém výcviku
-technická zdatnost a zručnost: schopnost vyvíjet, opravovat, udržovat a využívat techniku, řešit technické problémy
-schopnost improvizace: umění pracovat v neobvyklých podmínkách a přijímat nestandardní řešení nečekaných problémů

Rozpory:
-vnitřní: národnostní, politické,náboženské, kmenové, regionální a ekonomické
-vnější: rozpory se sousedními státy, významnými obchodními partnery, dodavateli a důležitými tranzitními zeměmi.

Pokud jsem na něco zapomněl, klidně doplňte co vás napadne. Některým jsem se v textu věnoval podrobněji, některé jsem pominul a jsou pouze v tomto výčtu. Ale snažil jsem se o takové formulace aby nebylo potřeba vše rozebírat.


A nyní napíšu něco co se zase tak moc nelíbí. Jde o to, že vzpamatovat se poté co na naše území dopadnou první pumy a granáty je pozdě. Tady už toho moc jak vnitřně rozložit nepřítele nevymyslíme pokud i vymyslíme, nebude nám dopřán čas k realizaci. Těžiště musí být v preventivně provedených opatřeních. Války se vyhrávají v míru a to jsem zde několikrát opakoval. Je tedy potřeba v této oblast asymetrické strategie neustále:
- shromažďovat a vyhodnocovat všechny dostupné informace o nemateriálních faktorech bojeschopnosti protivníka,
- včas – tedy dávno před válkou - vybudovat sítě spolupracovníků, tajné sklady materiálu, krycí společnosti,
- zajistit potřebný vliv médiích
- oponenty a opozity nestačí podporovat. Je-li to možné je ji potřeba aktivně vytvářet
- existující rozpory je potřeba rozvíjet a pokud to jde vytvářet podhoubí pro vznik nových

Ale abych nebyl jen válečný štváč, je potřeba zde uvést že se někdy může zdát vhodnější zjištěné skutečnosti využít k nabídnutí pomoci s řešením čehokoliv. Společná spolupráce na odstraňování krize pak může válku zastavit spolehlivěji než vše co jsem v minulých a tomto dílech uvedl.
Vždy totiž bude platit:

NEJLEPŠÍ STRATEGIE JE TA, KTERÁ DOSÁHNE SVÝCH CÍLŮ BEZ VYSTŘELENÍ JEDINÉHO NÁBOJE.

Co závěrem k celé této rozsáhlé práci?
Asymetrická strategie není samospasitelná a může uspět jen tehdy, je-li řádně připravena,je překvapivá řádně zabezpečená a kvantitativně dostatečná. Je potřeba vidět, že jde daleko za normální rámec výcviku vojsk. Zahrnuje maximum přípravy v době hlubokého míru a narůstá v době eskalace napětí. Je přímo závislá na dokonalém utajení a tím pádem na pokud možno naprostém překvapení protivníka.

Její realizace musí být rozhodná a brutálně účinná.Pokud se pomocí dlouhodobě připravované operace díky selhání čehokoliv podaří z ničit 10 letadel místo předpokládaných 150, nebude to mít na průběh bojů vážnější vliv.

Velmi důležité je provázání asymetrických operací s operacemi polních vojsk a letectva - darmo provedeme destrukci mezilehlého pásma odřízneme první sledy protivníka od zásob, pokud tyto sledy nevtáhneme do boje a nepřinutíme ke spotřebě zachovaných zásob. Jakmile jim umožníme odstranit škody v týlu a obnovit potřebná spojení, z brilantní operace se stane jen epizoda bez valného vlivu na výsledek války.

Armády se těmto způsobům brání - nelíbí se jim to a připomíná jim to špinavé praktiky a banditismus - je to pod kuratelou válečných zločinů nebo by to k nim mohlo sklouznout. Doposud se zdá, že se k nim přistupuje pouze pod tlakem okolností. Vojákům se nezdá, že by měli dosáhnout vítězství pomocí temných her a spolupráce s vlastizrádci druhé strany.

Asymetrická strategie není odrazem méněcennosti nebo zbabělosti. Naopak někdy její realizace vyžaduje mimořádnou statečnost a odhodlání. Pokud asymetrická strategie umožní dosáhnout žádaného výsledku při menších ztrátách na obou stranách nebo dokonce odvrátit ozbrojený konflikt velkého rozsahu, je tou nejlepší volbou.

Takže vážený lide s Palbou spojený. Toto je poslední díl celého projektu o možnostech a předpokladech asymetrických válek. Pokud najdete chuť cokoliv doplnit, z oponovat a nebo znectít jako blbost, budu potěšen.
Krabik
Příspěvky: 7
Registrován: 21/2/2008, 11:49

Příspěvek od Krabik »

Jako první chci pochválit tvou rozsáhlou práci na totot téma je chválihodné že se do toho někdo pustil.

Jak tu rozebíráš kritické prvky ve struktuře fungování státu tak dost tomu odpovídá Kritická infrastruktura
Právě na ni by se potenciální útočníci mohli zaměřit.
V současnosti se její ochrana teprve rozvíjí zvláště v čr
Jako příklad uvedu dělení KI v čr a eu:

EU:
X. vesmír
XI. výzkumná zarízení
IX. chemický prumysl
VIII. doprava
VII. finance
VI. verejné zdraví
V. potraviny
IV. voda
III. komunikacní a informacní
technologie
II. jaderný prumysl
I. energetika

ČR:
9. verejná správa
8. nouzové služby
7. bankovní a financní sektor
6. komunikacní a informacní
systémy
5. doprava
4. zdravotní péce
3. potravinárství a zemedelství
2. vodní hospodárství
1. energetika (elektrina, plyn,
tepelná energie, ropa)

(omlouvám se za opačné číslování nechce se mě to přepisovat)

Jednotlivé oblasti jsou dále rozděleny podrobněj např v rámci čr to upravuje snad jen Usnesení vlády 30/2007 Legislativa se teprve připravuje co vím mělo by jít o začlenění do zákona 240/2000 (krizový zákon) kde by měly být práva a povinosti provozovatelů KI při její ochraně atd.

Pokud by vás to zajímalo (a nevím zda to sem vůbec patří ale podle mě v současnosti ovlivňuje války teměř všechno) můžu se pokusit to nějak podrobněj zpracovat např se zaměřením na energetickou bezpečnost a potenciálni rizika.
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

To psal u nás nějaký blb, eu je na tom o mnohem lépe. Bez komunikačních a informačních systémů se nikdo nedozví o výpadku/útoku např. na energetiku (organizovat bez nich nějaké akce je nesmysl). Pokud by šel první úder na centrální komunikační body (likvidace centrálních MSC mobilních operátorů a jejich záložních + IZS MATRA/Pegas, likvidace SS7 center Telefonicy O2, likvidace páteřních bodů NIXu a hlavních telehouse, tak v této republice si nikdo ani neškrtne, protože se téměř nikdo nic nedozví a zprovoznění hlavní komunikační infrastruktury by byla záležitost měsíců.
Teoreticky by mohla zůstat funkční armádní síť, případně síť drah, kdyby na ni útočníci zapomněli.
Uživatelský avatar
vencour
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 517
Registrován: 1/6/2007, 00:18
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od vencour »

Mam dojem, že pro případ zrušení/likvidace takové infrastrktury by i obyčejné wifiny mohly posloužit státu, jen by jich bylo potřeba o dost víc v řadě za sebou.
Obrázek
Ty nejhlubší objevy nečekají nutně za příští hvězdou. Jsou uvnitř nás utkány do vláken, která nás spojují, nás všechny. (Jonathan Archer, Enterprise)
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Teyd nečekal bych že poakové době se toto éma znovu oživí, o to větší mám radost.

Krabik - zajímavý přehled. Na nic nečekej a rozpracuj co uznáš za vhodné. Já osobně to vítám a těším se na to.

Rosomak - to máš zcela jistě pravdu ale považuji za mimořádný pokrok že to vůbe někdo začal brát v potaz a že se tím někdo zabývá alespoň v této rovině.

To je jako by se začalo blýskat na lepší časy.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Nápad to není špatný, zkusím pro přeformulovat takto:
Jednotlivé bezdrátové wi-fi sítě by mohly v určitém případě fungovat jako nezávislá komunikační infrastruktura, se kterou útočníci těžko počítají.

Jenže aby ji mohl někdo rychle slepit dohromady, tj. aby se např. mohla domluvit Olomouc s Prahou je minimálně záležitost několika dní ( a to tomu fandím) a to neřeším otázky stability a dostupnosti.

Mnohem důležitější a jednodušší řešení je využití radioamatérů, tak jak bylo počítáno dříve, když byli organizováni ve Svazarmu. Protože s wifinou za kopec nedosvítíš...

K napájení obého by se mohly s úspěchem používat autobaterie a případně automobily jako dobíjecí stanice, než by došel benzín/nafta.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Rosomak - nějak tápu - o čem je vlastně řeč?

Krabik - teďkonc mě napadlo - to jsi fakt přečetl všechny 4 díly? Jestli ano tak smekám.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
vencour
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 517
Registrován: 1/6/2007, 00:18
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od vencour »

Ad wifiny - napadla mne ještě czfree.net, ale jak koukam na jejich mapu, asi nejsou až tak všude. Přesto maj zkušenosti. Ohledně překlenutí kopce - tak se tam udělá retranslační bod. To už bych viděl potíže s napájenim vzhledem ke kratším hopům než třeba u optiky.
Taky: neni jen jedno pásmo, v případě nouze by stát snad obsadil licencovaná pásma apod. Případně lze v nouzi i použít satelity, televize je mají, tak vojáci snad taky?
Obrázek
Ty nejhlubší objevy nečekají nutně za příští hvězdou. Jsou uvnitř nás utkány do vláken, která nás spojují, nás všechny. (Jonathan Archer, Enterprise)
Krabik
Příspěvky: 7
Registrován: 21/2/2008, 11:49

Příspěvek od Krabik »

Přeji hezký den

Patrač - jj přečetl všechny 4 dík strategie a asymetrie mě zajímá už jsem někde četl i výraz disymetrie (www.army.cz/avis/vojenske_rozhledy/_2007/rozhledy3.pdf od str 15) Vnímám to spíš jen jako výraz přeci jen není pro mě hlavní jak se to jmenuje hlavní je o co běží :-)
Tak komunikační a informační syst. jsou v KI ČR Problém je jen že ještě není ošetřená legislativou to neznamená že není chráněná ale samozřejmě dost chabě to je ale v hodně zemích
Co takhle kdyby se naboural nějaký hacker a něco přenastavil je to celé zajímavé telekomunikační syst nejsou zrovna moje parketa Tak když by jste zpracovali nějaký menší přehled jestli se v tom někdo vyznáte Pár kamarádů jsou telefoňáci ale vždycky nevím o čem se baví 

Tenhle měsíc bych snad mohl něco vypotit budu dělat nějaký článek na konferenci ohledně budoucnosti energetických zdrojů a tak trochu jejich bezpečnosti tak to nějak zkusím upravit víc z pohledu armády a samotných rizik (princip sluneční koncentrační elektrárny vás asi moc nezajíme :-D) a hodím to sem
Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Příspěvek od cover72 »

Aha... Tak že je IT brána jako "kritická infrastruktura" slyším poprvé - ale vysvětluje to, proč mám na úřadě serverovnu za (pseudo)"trezorovými" dveřmi - proti nějakému fyzickému útoku a lá sabotáž bez zbraní by o fungovat mohlo...

Kdysi jsem na fortifikacích nebo tak četl i o síti komunikačních bunkrů - ty by stačilo zprovoznit a komunikace by už zase jely. IMO. Kabely by zůstaly tak převážně nepoškozené, ergo by armádě stačilo postavit pár přepojovacích mobilních ústředen, tím nahradit zničené centrály a opět - už to jede. Ale možná to vidím optimisticky...
Uživatelský avatar
vencour
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 517
Registrován: 1/6/2007, 00:18
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od vencour »

Nevim, v jaké souvislosti jsem to zaslech (jestli s ČR nebo s nějakou firmou z Evropy) ... nějaký operátor má poskytovat služby státní "správě", tedy i armádě, policii, záchrannému sboru, stejně tak má i mít možnost vypnout přístup do sítě pro "civily". I proto má mít svou síť dostatečně robustní ...
Arpanet byl koncipován jako decentralizovaná síť a to je cca před 40 lety, takže věřil bych, že nějaké možnosti jsou ... i proto, že třeba v Iráku v 90. letech komunikovaly uzly (snad přes AX.25) mezi sebou na rychlosti 19,2 kbps (jinej, lepší příklad nemam na skladě) ... to by měl vědět někdo bližší strategickému plánování, jak jsou na tom země v Evropě.
Obrázek
Ty nejhlubší objevy nečekají nutně za příští hvězdou. Jsou uvnitř nás utkány do vláken, která nás spojují, nás všechny. (Jonathan Archer, Enterprise)
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Dneska svět jede na "pokrokové" technologii IP a cpe se tam MPLS.
AX.25 je úprava protokolu X.25 pro radiomatérské potřeby, kdysi se to tady rozebíralo až do personifikované hloubky...

Ale jsme zkrátka už úplně jinde a Pátrač z nás nebude mít radost, že zde rozebíráme priority obrany infrastruktury ČR a EU.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Obrany infrastuktury kohokoliv sem dokonale patří. Právě na klíčová místa infrastruktury je možný jakýkoliv úder a to i asymetrického válčení. Jen bych znovu sám za sebe prosil, že by bylo dobré zkratky co tam střílíte jak z Gatlingu pokaždé vysvětlit. Já se v tom přestal orientovat.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Krabik
Příspěvky: 7
Registrován: 21/2/2008, 11:49

Rozdělení kritické infrastruktury

Příspěvek od Krabik »

Omlouvám se za zpoždění, ale nějak jsem nestíhal. Tady je rozložení kritické infrastruktury ČR a EU, kdyby to někoho moc zajímalo mám to i v tabulce ve wordu jen nevím jak to sem hodit do textu :-(


ČR
P.č. - Oblast KI - Produkt nebo služba
1 Energetika
1.1. Elektřina
1.2. Plyn
1.3. Tepelná energie
1.4. Ropa a ropné produkty
2 Vodní hospodářství
2.1. Zásobování pitnou a užitkovou vodou
2.2. Zabezpečení a správa povrchových vod a podzemních zdrojů vody
2.3. Systém odpadních vod
3 Potravinářství a zemědělství
3.1. Produkce potravin
3.2. Péče o potraviny
3.3. Zemědělská výroba
4 Zdravotní péče
4.1. Přednemocniční neodkladná péče
4.2. Nemocniční péče
4.3. Ochrana veřejného zdraví
4.4. Výroba, skladování a distribuce léčiv a zdravotnických prostředků
5 Doprava
5.1. Silniční
5.2. Železniční
5.3. Letecká
5.4. Vnitrozemská vodní
6 Komunikační a informační systémy
6.1. Služby pevných telekomunikačních sítí
6.2. Služby mobilních telekomunikačních sítí
6.3. Radiová komunikace a navigace
6.4. Satelitní komunikace
6.5. Televizní a rádiové vysílání
6.6. Poštovní a kurýrní služby
6.7. Přístup k internetu a k datovým službám
7 Bankovní a finanční sektor
7.1. Správa veřejných financí
7.2. Bankovnictví
7.3. Pojišťovnictví
7.4. Kapitálový trh
8 Nouzové služby
8.1. HZS ČR a příslušné jednotky požární ochrany
8.2. Policie ČR
8.3. Armáda ČR
8.4. Radiační monitorování…
8.5. Předpovědní, varovná a hlásná služba
9 Veřejná správa
9.1. Státní správa a samospráva
9.2. Sociální ochrana a zaměstnanost
9.3. Výkon justice a vězeňství


EU
Odvětví - Pododvětví
1. Energetika
1.1. Produkce ropy a plynu, rafinování, zpracování, skladování a distribuce potrubím
1.2. Výroba a rozvod elektřiny
2. Jaderný průmysl
2.1. Produkce a skladování/zpracování jaderných látek
3. Informační a komunikační technologie, (I.C.T.)
3.1. Ochrana informačních systémů a sítí
3.2. Automatizace přístrojů a kontrolních systémů (SCADA atd.)
3.3. Internet
3.4. Poskytování pevných telekomunikačních sítí
3.5. Poskytování mobilních telekomunikačních sítí
3.6. Radiová komunikace a navigace
3.7. Satelitní komunikace
3.8. Vysílání
4. Voda
4.1. Zásobování pitnou vodou
4.2. Kontrola kvality vody
4.3. Těsnění a kontrola množství vody
5. Potraviny
5.1. Zásobování potravinami a zajištění bezpečnosti potravin
6. Ochrana zdraví
6.1. Lékařská a nemocniční péče
6.2. Léky, séra, očkovací látky a léčiva
6.3. Biologické laboratoře a biologičtí činitelé
7. Finanční
7.1. Infrastruktury a systémy zúčtování a vypořádání obchodů s
cennými papíry
7.2. Regulované trhy
8. Doprava
8.1. Silniční doprava
8.2. Železniční doprava
8.3. Letecká doprava
8.4. Vnitrozemská vodní doprava
8.5. Zámořská a příbřežní námořní doprava
9. Chemický průmysl
9.1. Produkce a skladování/zpracování chemických látek
9.2. Potrubí pro přepravu nebezpečných látek (chemických látek)
10. Vesmír
10.1. Vesmír
11. Výzkumná zařízení
11.1. Výzkumná zařízení

Literatura: Návrh směrnice Rady o určování a označování evropské kritické infrastruktury a o posouzení potřeby zvýšit její ochranu; Dostupné: http://www.ecb.eu/ecb/legal/pdf/com2006_0787cs01.pdf
Literatura: Šenovský M., Adamec V., Šenovský P.; Ochrana kritické infrastruktury; SPBI Ostrava 2007; ISBN: 978-80-7385-025-8


Jak je vidět většina je obdobná což je logické vzhledem k tomu že ČR vychází z EU, jen EU kouká na problém z trošku širšího pohledu

Vzhledem k tomu že KI představuje základní prostředky pro chod státu je logické že jejich narušení, může zapříčinit vážné škody, případně i ztráty

Nedá se jednoznačně říct, která oblast je důležitější a které méně, samozřejmě narušení jedné oblasti např. (zdravotnictví) způsobí rozsáhlejší škody než např. narušení výzkumu. Je třeba se však na problém kouknout jak z krátkodobého tak dlouhodobého výhledu
Osobně Jako v současnosti jednu z nejzranitelnějších oblastí vidím energetiku, její narušení je relativně snadné a možné za vynaložení malých prostředků, Např přenosová soustava v ČR je nastavena na N<2 tzn. že pokud v jedné oblasti dojde k vyřazení dvou kritických prvků najednou hrozí zhroucení přenosové soustavy v celé oblasti (nejsem energetik tak vám to nepopíšu přesně), Co se stane když nejde delší dobu elektřina se ukázalo již několikrát a to jak v USA tak i EU. Pokud by jste měli někdo zájem to blíže projednat tak neváhejte a kontaktujte mě: jakub.rak@seznam.cz do předmětu uveďte palba ať vás nesmažu jako spam :) .

Oblast kritické infrastruktury sice není oblastí mého působení, ale zhruba 4 roky jsem ji studoval tak v teorii se trochu orientuju ale s praxí je to horší a tak se jakékoli polemice nebráním, tu můžeme vést klidně i tady na palbě.

Přeji hezký den všem a těm kterým nevyjde alespoň pevné nervy
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Když píšeš o té energetice, kdysi mi někdo tvrdil, že stačí v rozvodně šikovně přepojit dráty a rázová vlna sundá všechno VVN a VN vedení ze stožárů.
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Videl som kedysi, čo dokázal tvrdý skrat (prehodené dve fázy proti sebe) na 48kV rozvodni.
Des, jeden mrtvy, štyri nadrobno roztrhané reaktory (ochranné vzduchové cievky), vybuchnutý olejový stykač, odpálené rozpínače, vyhorená polka silovej časti rozvodne, zo svoriek utrhnuté vysokonapäťové káble... Pár kilometrov vedenia by to utrhnúť z izolátorov určite mohlo, ale treba sa v tom vyznať a nebáť sa smrti...

Krabik - v tejto oblasti je asi lepšie držať hubu... Myslím, že vôbec nie je vhodné rozoberať na verejnom či inom nechránenom fóre s neznámymi diskusnými partnermi možnosti a varianty útoku na kritické systémové prvky. Sú to veci uskutočniteľné - a vražedne nebezpečné.
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Já myslím, že tu nerozebíráme věci až na úroveň ohrožující bezpečnost.
Dokumenty, ze kterých Krabík cituje, jsou veřejně dostupné.
Bezpečnost se řeší na jiné úrovni a k příslušným dokumentům se mohou dostat pouze prověření lidé, kteří si zde určitě nebudou otevírat pusu na špacír.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Alchymista - možná jsou to nebezpečné. Ne jsou zcela jistě nebezpečné. Ale skutečně uvedené zdroje jsou legálně přístupné. Já když jsem to psal jsem o nich nevěděl, jen jsem osbíral konglomerát možností a seskládal jsem to.

I já jsem ale v prácí uváděl různé možnosti jak ublížit. Pravda je, že pokud někdo bude chtít tak si informace díky tomu, že naše společnost je příliš otevřená, najde. Nemyslím si, že by Palba byla možnou příčinou možného škodního jednání.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Krabik
Příspěvky: 7
Registrován: 21/2/2008, 11:49

Příspěvek od Krabik »

Určitě je riziko uvádět citlivé místa KI

Na druhou stranu jak tu mnozí píšou jsou to veřejné věci a osobně ti můžu říct že veřejné sou i mnohé věci ještě podrobnější a ty co jsou "neveřejné" se v určitých případech dají mnohdy sehnat :-( nebudu tu tedy uvádět příklady, ale i z praxe vím že teoreticky je vše OK a ve skutečnosti tomu tak bohužel není.

Např největším zvýšením bezpečnosti čr podle mě je vytvoření kvalitní krizové dokumentace, která bude funkční a efektivní, máme tu nějaké plány mobilizace, havarijní plány, krizové plány ale chtělo by je to trošku "zjednodušit a zefektivnit"

a představ si jak se v tom musí vyznat např energetik, který pracoval s naší přenosovou soustavou a zná skutečný stav jednotlivých prvků, nejzranitelnější místa atd.

No dost nebudu to tu rozebírat to by bylo na dlouho a máš pravdu že si tím může jen nadělat nepříjemnosti až za pár let někam budu chtít se dostat a někdo mě označí extrémistou :-(

ale fakt mě to štve už návrh na právní ošetření KI leží už půl roku v PS ale prostě teď se neschvaluje tak rizika musí počkat ;-)
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Kydž jsem tuto rozsáhlou práci koncipoval, vycházel jsem z toho, co bylo veřejně dostupné. Nic jiného jsem neměl. Ani největšímu zlosynovy by tedy nepřinesla nic více než co by si našel v knihovně.

Na druhou stranu jelikož nikdo se na záškodnickou akci nepřipraví lépe než záškodník, myslím si, že pokud by někdo podobné plány měl tak si informace zjistí.

Zdoje jsou velmi lehce přístupné. Například jednotlivá povodí mají zpracované plány na likvidaci havárií od protržených hrází. Ty jsou u nich a minimálně na dalších třech institucích. A zde se lehce dohledá co odborníci považují za slabé místo.

Energetici - ta samá situace. Komunikce - to samé. Informační kanály - to samé.

A při lehké zkorumpovatelnosti našich lidí si myslím, že naše psaní zde je naprosto neškodné a spíše zajímavé.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „Události a konflikty po roce 1945“