Temná stránka západní politiky z dob studené války

[CAT]

Milos: Ad1: Ano podrobnosti známy nejsou ale toto jsou spíše obecné informace bez technických a jiných podrobností...

Ad2: O tom se nepřu ale nikdo nebrání vydání své "pravdy" za tvé peníze... Pokud chceš tak si tyto informace seženeš...

Ad3: Já v.m. nehodnotím - jeho názor mi přijde poměrně zajímavý i když ho úplně nesdílím. Jen si myslím že prezentace uvedených skutečností jako něčeho absolutního, to že v.m. nereaguje na některé argumenty v mých očích jeho zajímavou práci devalvuje (omlouvám se jestli si nějaké odpovědi připravuje a jenom je neprezentoval)... A to je taky moje vlastní věc a pokud si přečteš jiná témata tak je následná diskuse stejně naučná jako samotná práce - to ovšem musí diskutovat obě strany. Navíc v.m. musí počítat s tím že se ho lidé kteří s ním nesouhlasí budou snažit vyargumntovat...

[v.m.]

Pátrač: I ČSLA se připrtavovala zasadit nepříteli první jaderný úder. Tím doufala, že zničí jeho vlastní jaderné prostředky a nebu jimi napadení. Není to totéž, co strategie "First Strike" u Američanů?

Správa dělostřelectva a raketového vojska vydala v roce 1964 "Raketové vojsko a dělostřelectvo v útočné operaci v počátečním období války". A v ní se praví, aby byla "našimi vojsky provedena taková opatření, která by nedovolila nepříteli použít jaderných zbraní. Toho se dosahuje získáním a vybojováním palebné převahy ještě do zahájení útočné operace". Dále zde máme řečeno že, "palebná příprava je prováděna bezprostředně před přechodem vojsk do útoku a má za cíl zničení pozemních prostředků jaderného napadení nepřítele a letectva, zničení jeho hlavních uskupení... palebná příprava zahrnuje jaderné údery raketových vojsk a letectva..." "bojová činnost v počátečním období války bude zahájena hromadnými jadernými údery všemi současnými prostředky napadení."

Osciluje tak jen sovětskou strategii předstihujících jaderných úderů.

cernakus: vím zde se ovšem mluvilo (Pátrač velice jasně naznačoval a Bleu mu odporoval) o nevyprovokovaném... Já si stejně jako Bleu myslím že neočekávaný útok má přijít po nějaké například politické/diplomatické krizi... Ještě se Pátrač zmínil že neví o žádné doktríně VS která říká to samé co doktrína USA tzn. zabránění použití jad. zbraní nepřítele včasným úderem z čehož Pátrač vyvozuje správnost tezí od v.m... Dzin zde podal ukázku toho že stejné plány existovaly i na druhé straně... Zajímalo by mě jak Pátrač a v.m. revidují svůj názor.

Nepopírám tu existenci jestřábů na obou stranách. Spíš zpochybňuji schopnost jestřábů získat politickou moc dostatečnou k provedení svých myšlenek... Stejné je to s nějakým poslancem který chce povolit nějaké promile za volantem - to že o tom mluví on že se s tim dostal do televize to že má určitou základnu příznivců prostě neznamená že má tu nejmenší šanci uspět - a tu on prostě nemá...

Tuto "pravdu" totiš nikdo netají, je volně dostupná a za její przentaci není nikdo persekuován... A za slovíčkem "pravda" se zde schovává slovíčko názor... Autor nám zde prezentoval FAKTA poskládaná tak aby mu z nich vyšla jeho "pravda" (tedy jeho názor).

Len krátko odpoviem a bude to aj trochu-dosť OFF TOPIC (preto prosím o zhovievavosť).
Ad1) Túto pravdu nikto netají...nebol by som si taký istý.
Pretože: podla procedúry FOIA (USA zákon o slobodnom prístupe k informáciám) si síce môžeš vyžiadať mnohé zaujímavé dokumenty, ale niektoré časti stále podliehajú utajeniu a dokonca sa stalo že niektoré dokumenty sa opätovne ocitli v režime utajenia. (na stránke ACIG.org bola rozoberaná knižka jedného amerického autora, ktorý na základe takýchto dokumentov napísal, že v roku 1967(!) USAF tajne poskytlo izraelu štvoricu lietadiel RF-4C. Pritom izrael niečo také rezolútne popiera a označuje to za arabskú propagandu.)

Ad2) není nikdo persekuován...Áno tuná ťa nikto nezavrie na psychiatriu ako v ZSSR, ale to v dnešnej dobe ani nie je treba. Stačí zaplatiť vydanie nejakej seriózne sa tváriacej publikácie na príslušnú tému. Tak to robí USA, tak to robí Rusko a tak to robia aj iné štáty, ktoré na to majú peniaze.

Ad3) To že tu pán v.m. prezentoval nejaké údaje a informácie tak ako ich on považuje za správne, je jeho osobná vec, nikto z nás mu do duše nevidí. Tak ako ja, pán v.m. alebo ktokoľvek z nás nežije vo vákuú, nikto z nás nie je objektívny a každý má svoje vlastné skúsenosti, poznatky a informácie, na základe ktorých si formuje svoj svetonázor. Práve preto je dôležité mať k dispozícií čo najviac informácií aby si človek vedel vyhodnotiť to čo mu je inými ľuďmi prezentované.

PS: z faktu, že USA nie sú výlučne "dobrý strýčko Sam" nie je možné dôvodiť, že ZSSR sú uctievania hodným garantom spravodlivosti a morálky.

Je naprosto směšné myslet si že by USA vedli nevyprovokovaný jaderný útok na SSSR (že je těm nahoře jedno kdo kde umře je vtipná poznámka). Je směšné si myslet i opak. Je to naprosto iracionální...

To není vtipná poznámka, to je čirá realita. Protože když někdo ve velení nebude měkkosrdcatej a prostě vojáky do boje pošle, tak je pošle a může jich tam zařvat tisíc či sto stisíc nebo milión, jemu je to jedno, on válčí, on vede válku. V tu chvíli jsou to pro něj jen pajduláčci na mapě. A pokud nebude nucen se nějak mírnit, tak si prostě s těmi pajduláčky bude hrát.

Kdyby byli všichni tak čisté duše, jak ty tvrdíš, tak se nikdy žádné války nevedou, Stalin a Hitler jsou jen vymyšlená pohádka atd. Pokud je to totiž v "zájmu státu", tak se dají ospravedlnit různé věci...a mrchy jsou po celém světě, narýsovat přímku a všechny ty zlouny poslat jen na východ je opravdu komický. Jde jen o to jak moc velkou kouli má ta dotyčná mrcha na noze a tudíž co si může dovolit. Nejdřív západ dodá tuny chemických srágor, aby s nima mohl Saddám kropit kurdy a když už Saddám není hodnej kluk, tak najednou kurdové jsou utlačovaní a Saddám je ďábel a používal proti nim světe div se chemické zbraně!...to samé v bledě modrým pro tuny dalších africkejch a jinejch diktátorů a diktátorků. Dokud je Noriega CIA friendly, tak je to ok, pokud začne zlobit, šup, je to arcinepřítel. A ty záhadně nikdy nenalezený chemický zbraně v Iráku taky asi škodolibě jenom schovala bývalá KGB ....jak už jsem tu psal, nemám rád Rusy, mám z nich husí kůži, ale tohle černobílý vidění mě dost irituje

Raketo-jadrové zbrane urobili z vojny medzi porovnateľne vybavenými štátmi pre ich predstaviteľov "osobnú" záležitosť. Raketo-jadrové zbrane totiž vniesli do medzištátnej politiky vec predtým nevídanú - "osobnú zodpovednosť" predstaviteľov štátu za agresiu voči inému vlastníkovi raketo-jadrových zbraní.
Takáto situácia do konca druhej svetovej neexistovala - rozhodnutie o začatí vojny prijímali predstavitelia štátov bez bezprostredného osobného rizika, vojna sa viedla na frontoch, vzdialených často tisíce kilometrov od metropoly a v prípade porážky mali dosť času z vojny nejak vycúvať, dohodnúť prímerie či mier a o pár rokov ho zasa porušiť.
Jadrové zbrane a balistické rakety priniesli zvrat - za debilné rozhodnutie priletí smrtonosná odplata do hodiny a nedá sa ani ukecať ani podplatiť.

Proste prvým cieľom jadrového útoku alebo protiútoku sú politické centrá, centrá velenia a riadenia štát a armády na najvyššej úrovni atď. Použitie jadrových zbraní by si teda vedúci predstavitelia štátu vyžrali z prvej ruky a to pravdepodobne spoločne so svojimi rodinami a blízkymi. Šanca na prežitie je u predstaviteľov napadnutého štátu údajne menej ako 10%, u predstaviteľov útočiaceho štátu menej ako 25% (majú lepšiu šancu a viac času sa niekam zašiť). Práve toto držalo a drží na uzde všetkých politikov, ktorý môžu o veci rozhodovať - rozhodnutie o vojenskom napadnutí druhej strany si prostredníctvom raketo-jadrových zbraní zliznú osobne.

Tiež civilisti, ktorí boli v minulosti obvykle podstatne nadšenejší pre vojnu ako samotní vojaci, si musia zvážiť, či budú vojnychtivých politikov podporovať. Na hrdinskobohatierske kecy pri pive, ako by oni viedli vojnu a čo všetko by dokázali, keby boli na fronte (ktorej sa však všemožne vyhýbali) už nikdy nezostane čas - vojna začne a skončí skôr než sa k tomu pivu vôbec dostanú. A to, čo po takejto vojne zostane, už rozhodne nebude svet, kde sa čapuje pivo a vedú pivné reči. Našťastie si to mnohí civilisti už stihli za tie roky uvedomiť a prebrať do dôsledkov.

Tak nejprve k prvním dvěma otázkám zda na základě informací od DZINA reviduji své názory.

Odpovím takto: Cituješ z příslušného předpisu (alespoň tak předpokládám). Co takhle si přečíst mou studii „Taktické jaderné prostředky ČSLA“, dovíš se tam podstatně více, prakticky všechno, nejenom jednu citaci z předpisu. Pokud budeš pozorně číst, dovíš se, jak to s JZ na straně ČSLA bylo (i ostatních států VS mimo SSSR). Budeš-li mít potom zájem, seznámím tě s jistými poznatky, jak to bylo na druhé straně!

Takže bohužel, revize se nekoná, vyjádřil jsem se k tomu v jiných příspěvcích na cca 170 stranách. Rád si přečtu podobnou studii o taktických jaderných prostředcích např. NSR, kterou zpracuje někdo z oponentů.

Jako tradičně se Alchymista vyjadřuje velmi přesně a trefně.

„Díky bohu“, že Sověti uměli prodat i to co neměli. Nejsilnější termojaderná bomba „CAR“, o váze více jak 7 tun a délce k 8 metrům. Už vidím, jak ji „vezou“ do USA aby ji tam odpálili, protože jiný prostředek na dopravu takového monstra neměli! Jaderné „dělvo“ v podobě např. „KONDENSATOR“ hrdě jedoucí na májové přehlídce v Moskvě, přičemž nikdy do výzbroje nebyl tento prostředek zaveden. První taktické rakety s jadernou hlavicí „FILIN“, které musely,( později), být nahrazeny „LUNOU“, protože pro bojové použití se nehodily (vyrobeno pouze cca +20 kusů). Také hrdě mašírovaly na Krasnoj Plošťadi. MIG 25 zjištěný průzkumnými prostředky USA nad SV, letící rychlostí 2,5 Machu v obrovské výšce, co na tom, že po přistání šel do šrotu. Počty JZ odhadované zpravodajci USA na + 150 ks, v době, kdy jich měli Sověti k dispozici méně než 10. Ale fungovalo to, „zaplať pánbůh“, i když nejsem věřící.

Polarfox, „zvulgarizovaně“ (což mu vůbec nevyčítám, naopak, ono to často lépe funguje), velmi trefně postihnul celou řadu stěžejních problémů a chování.

I to co napsal Milos 984, sedí jak ……

Není to hodnocení. Jen jsem využil“ Polarfoxovu“ metodu, abych si také trochu zavulgarizoval!

-------------------------------------------------------------------------

Proto i motto: "Z jedné prdele jsme vylezli a do druhé vlezli, až nám ani polobotky nekoukaji"!

[Pátrač]

Pátrač: I ČSLA se připravovala zasadit nepříteli první jaderný úder. Tím doufala, že zničí jeho vlastní jaderné prostředky a nebu jimi napadení. Není to totéž, co strategie "First Strike" u Američanů?

Správa dělostřelectva a raketového vojska vydala v roce 1964 "Raketové vojsko a dělostřelectvo v útočné operaci v počátečním období války". A v ní se praví, aby byla "našimi vojsky provedena taková opatření, která by nedovolila nepříteli použít jaderných zbraní. Toho se dosahuje získáním a vybojováním palebné převahy ještě do zahájení útočné operace". Dále zde máme řečeno že, "palebná příprava je prováděna bezprostředně před přechodem vojsk do útoku a má za cíl zničení pozemních prostředků jaderného napadení nepřítele a letectva, zničení jeho hlavních uskupení... palebná příprava zahrnuje jaderné údery raketových vojsk a letectva..." "bojová činnost v počátečním období války bude zahájena hromadnými jadernými údery všemi současnými prostředky napadení."

Osciluje tak jen sovětskou strategii předstihujících jaderných úderů.

Pane kolego musím před Tebou hluboce smeknout. Já jsem čekal kdy si někdo všimne, že jsem se pokusil trochu si ulevit. Jenže to máš tak. Jelikož jsem se rozhodl, že budu kopat za svoji stranu, necítil jsem v daný moment potřebu uvádět argumenty proti sobě.

O co jde. Já mám zásadní pravdu, že nic o předstihovém jaderném útoku na potenciálního protivníka v našich polních řádech nebylo. Tedy úroveň velení od družstva až po divizi, zejména v 60. letech tuto možnost zahájení válečného konfliktu neznala. Možnost, kterou jsi odcitoval, tedy nařízení Správy dělostřelectva a raketového vojska měla svoji působnost, která znalostí končila u velitelů armád a jejich náčelníků dělostřelecké a raketové služby. A je otázkou zda to opravdu proniklo tak nízko.

Přistižen při činu lenosti a nedůslednosti vložím pár slov, která jsou zdánlivě a možná i nezdánlivě proti mně.

Pravda další je, že plán na to, že by naše armáda v podobě Československého frontu podle dnes už chronicky známého dokumentu „PLÁN POUŽITÍ ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY VE VÁLCE“ , číslo jednací 008074-ZD-1964 byla použita v prvním sledu útoku vojsk Varšavské smlouvy směrem na západ s konečným cílem na linii francouzského města Dijon existoval. A to včetně velmi silné jaderné přípravy.

Jeho věrohodnost podporuje několik věcí:

- rukopisná forma, která vyloučila, že by se s ním mohl seznámit nějaký písař

- přesně stanovený omezený počet lidí, kteří jej mohou znát. Celkově šlo o pouhých 13 lidí.

Plán přímo uvažuje o tom, že pro podporu vlastního válečného úsilí ČsF bude použito 131 jaderných úderů a dokonce stanovuje, jak budou rozděleny:
41 v prvním jaderném úderu
29 při plnění bližšího úkolu
49 při plnění dalšího úkolu
12 jaderných úderů bylo určeno k ponechání v záloze.

Tyto údery měly zasadit tyto celky:
311. armádní raketová brigáda od 1. armády
321. armádní raketová brigáda od 4. armády
331. frontová raketová brigáda jako frontový útvar
Část měla být realizována leteckým bombardováním silami frontového letectva.

Sovětská armáda měla, pokud by to situace povolila, přisunout dvě raketové brigády. Jestli se měly podílet na našem úkolu udeřit na protivníka 131 jadernými výbuchy není úplně jasné.

Na druhou stranu v té době prokazatelně na našem území jaderné nálože ani jaderné letecké pumy nebyly. Měly být předány podle zvláštního plánu našim silám ve stanovený čas i s technickou podporou sovětskou stranou. Tímto ale celá idea překvapivosti jaderného napadení nic netušícího protivníka z naší strany není úplně relevantní. Proč tomu tak je? Je to prosté.

Zahájit takovou masivní útočnou operaci je možno až tehdy, když:

- je provedena mobilizace,

- je provedeno bojové stmelení mobilizovaných sil

- když jsou všechny síly a prostředky ve výchozích postaveních a prostorech.

- k tomu aby bylo možno navíc provést překvapivé jaderné ničení protivníka je potřeba předstihem přisunout jaderné nálože do raket a jaderné pumy.

Pokud je Dzine pravda to co to píšeš - zde bych prosil o zdroj, rád bych se na to podíval sám na vlastní oči – tak je nepochybně možné, že i VS měla svoji podobu plánu jak jaderně s předstihem ničit protivníka. Jen ji nerozšířila níže než na úroveň nejvyšších špiček. Z toho pohledu je tedy tento její plán lépe utajen.

Ale zpátky k relevantnosti myšlenky zda byla naše armáda potažmo VS schopni zasadit nečekaný JÚ či těchto úderů stovky. Pokud jde o naši armádu tak nepochybně v této době to nebylo možné, tedy myslím tím dobu do roku 1969.
Pokud jde o VS tak asi ano jelikož měla prostředky jaderného napadení včetně jaderných náloží umístěné v NDR v rámci zde rozmístěných sovětských vojsk.

Jenže jelikož jsem zažil ledacos, mimo jiné i mobilizaci velkého vojenského celku, neumím si představit, že by bylo možno mojí maličkostí výše citované možno vykonat tak, aby si toho nikdo nevšiml. PROČ:

- odvést od rodin cca 450 000 mužů,

- odebrat z národního hospodářství několik desítek tisíc dopravních a speciálních prostředků,

- zabrat tisíce objektů škol, tělocvičen, kulturních domů,

- zastavit provoz či snad jen silně omezit provoz dalších tisíců vozidel,

- rozvinout vojenské součásti v záložních a ostrých prostorech

- zahájit odběry tisíců tun potravin, milionů litrů PHM ze skladů federálních hmotných rezerv

To se nedá utajit déle než asi tak 12 hodin. Po této době druhá strana zahájí to samé a o jakémkoliv překvapení nelze mluvit. Pouze armáda, která má jaderné prostředky u prvosledových sil a prostředků od samého počátku by to za jistých okolností mohla dokázat. Tedy zasadit překvapivý jaderný úder. A nebo by to musela udělat silami mimo dohled napadeného. Tedy z ponorek a sil USA a to samé ze strany SSSR.

Musí ale přiznat, že toto jsou pouze a jen akademické úvahy, je otázka, zda lze tento dokument považovat za víc než jen strategickou úvahu, která po projednání skončila v trezoru jako jedna z možností a zůstala bez další akce. To ale rozhodně nijak nesnižuje význam toho, že tato úvah v nějaké podobě směřoval k praktické přípravě k možné realizaci-

Z toho potom plyne, že ani v tomto mezi VS na straně jedné a NATO na straně druhé nebyl žádný rozdíl. Trochu více by do dané věci mohlo být vneseno větší jasno, kdyby se podařilo nade vší pochybnost zjistit jaká byla časová posloupnost. Tedy k do tímto nápadem přišel dříve.

A děkuji Tobě i dalším kolegům za zajímavou diskusi. Leč pokračujme.

cernakus: vím zde se ovšem mluvilo (Pátrač velice jasně naznačoval a Bleu mu odporoval) o nevyprovokovaném... Já si stejně jako Bleu myslím že neočekávaný útok má přijít po nějaké například politické/diplomatické krizi... Ještě se Pátrač zmínil že neví o žádné doktríně VS která říká to samé co doktrína USA tzn. zabránění použití jad. zbraní nepřítele včasným úderem z čehož Pátrač vyvozuje správnost tezí od v.m... Dzin zde podal ukázku toho že stejné plány existovaly i na druhé straně... Zajímalo by mě jak Pátrač a v.m. revidují svůj názor.

Platí dál že nevím nic bezpečného o tom, že by tak jako USA měla VS či alespoň SSSR DOKTRÍNU PRVNÍHO PŘEKVAPIVÉHO, NEVYPROVOKOVANÉHO ÚDERU. To co píše pan Minařik ve své knize o :

- strategii odstrašování, kterou zahájili USA díky monopolu na jadernou zbraň. Když ji získal i SSSR bylo to na plichtu a autor mluví o jaderném patu.

Dále v souvislosti se SSSR píše autor o novém pohledu na válku v Evropě o vypracování strategií – tedy několika, které měly společné prvky:

- že by tyto války měly útočný charakter, dobře proč ne.

- válka by byla zahájena s překvapením což je od samého počátku blbost ale opět budiž

- od svého vzniku by byla války vedena za pomoci jaderných zbraní.

Přímo cituje dvě takové strategie:

- Strategii hromadného odvetného úderu

- Strategii předstihujícího hromadného jaderného úderu

Tedy nic nového, to známe i ze strany USA. Jenže díky tomu co je v tomto vláknu víme časovou posloupnost na straně USA. Ale nevíme jak to bylo u SSSR a není tedy možno posoudit kdo byl, sportovně řečené, první. Prostě není citován žádný oficiální odtajněný dokument, který by to potvrdil tak jako ledacos ukazují dokumenty dodané v.m. o druhé straně.

To pan Minařík nikde neuvádí. Navíc tvrdí, že tato druhá strategie byla přijata všemi státy Varšavské smlouvy. I to je jak přes kopírák stejně jako s USA a státy NATO. Ale opět bez oficiálního potvrzení nějakým dokumentem. I když si myslím že je to pravda, rád bych to měl potvrzeno

Znovu to potvrzuje to, co tvrdím od počátku – nevidím rozdíl v chování obou protivníků. Prostě pokrok v rozvoji technických prostředků vedení války vedl k podobným závěrům při vyhodnocování jejich použití v boji. A protože oba měli své cíle šli za nimi a každý způsob jim byl dobrý.

Revokovat nic nemusím - vše co jsem zde uvedl je volně dostupné a známé už několik let. Jediné co udělám je to, že přiznám, že jsem chtěl aby jste takto vyargumentovali v.m. a moji maličkost vy, protihráči v diskusi. Takto jsem to udělal za vás. Tedy to pro mě není diskuse ale monolog.

ALE: vše co jsem napsal je pouze a jen z druhé ruky - tedy nemám možnost posoudit nakolik to opravdu odpovídá realitě té doby. Tedy ani netuším, jestli to je pravda.

PS: z faktu, že USA nie sú výlučne "dobrý strýčko Sam" nie je možné dôvodiť, že ZSSR sú uctievania hodným garantom spravodlivosti a morálky.

Pane kolego a kdo zde v tomto vláknu či v jiném tvrdil, že SSSR je uctívání hodným garantem spravedlnosti a morálky? To bych prosil i zaměření kde tato podivuhodnost je, rád si to přečtu.

Jinak si myslím, že je škoda, že asi není reálné podobné soubory informací jako nám sem předložil kolega v.m. získat a předložit i z druhé strany.

v.m. kde je k mání ta studie o které píšeš? Je možno ji získat třeba na dobírku?

[CAT]

Pátrač: Pokud to napíšeš takto tak nemám výhrad... Revizí jsem myslel objasnění což se zde stalo...

[cover72]

Pátrač: pokud bych se mohl přidat svou trošičkou do mlýna - podle toho mála, co jsem všude možně přečetl se měly JZ navézt letecky z Ukrajiny cca 12-24h před zahájením úderů (podle toho, co jsem četl se počítalo s navezením právě v případě eskalující krize). Z letišť měly přijít do dočasných/překládacích skladů "Granit" (byly tuším 4 verze v rámci "Akce Javor" a případně dalších: Granitů I/II/III se postavilo pár kusů až desítek kusů, Granit IV byly snad 2 nebo 3 a ty vnikly ke konci okupace a byly záhy po dostavění zasypány), odkud měly být rozvezeny přímo k jednotkám, jež je měly dopravit na cíl. Manipulace s JZ - pokud je mi známo - byla nacvičována, stejně např. jako "lobované odhozy" u letectva.
Negarantuji správnost - toliko prodávám, jak jsem koupil. Kdysi jsem to někde četl a viděl i pár fotek, od té doby se po tom naprosto slehla zem a ani s využitím všech pokročilých parametrů googlu jsem nic nenašel. Což mě dost irituje.

P.S.: mělo by to ještě jeden důsledek: v případě vážné krize by sem hypoteticky mohly být navezeny JZ, přeloženy do Granitů a pak zase odvezeny nazpět a nikdo "z provozu" by o ničem nemusel vědět. Jen takový nápad.

[sojuz2003]

Pátrač: tú štúdiu preberá v.m. aj tu v tomto vlákne : Zámysl použití JZ ČsF

A ako PDF sa dá stiahnuť tu :

Taktické jaderné prostředky ČSLA

[skelet]

v případě vážné krize

pokud je mi známo tak během Able Archer, o této krizi věděly jen sovětské jednotky.

[Rosomak]

Pátrač: I ČSLA se připravovala zasadit nepříteli první jaderný úder. Tím doufala, že zničí jeho vlastní jaderné prostředky a nebu jimi napadení. Není to totéž, co strategie "First Strike" u Američanů?"

To mohlo platit jen do roku 1982. Závazek že SSSR nepoužije jaderné zbraně jako první, byl mnohokrát zostuzen, napaden ale přesto byl SSSR jediný jaderný stát, který s k něčemu takovému zavázal.
Ale čeho se dočkal? Cvičení Able Archer v roce 1983, rozmístění nových atomových zbraní a hlavic. Za projev slabosti (bráno optikou USA) se platí.
A nesmyslným rozšířením NATO Rusko tento závazek odvolalo.
To bylo keců po převratu, že vojenská konfrontace končí, Varšavská smlouva a NATO že jsou již jen relikty studené války.
Havlíčku, Havle, to ses Ty a Tvoje fronta hezky otočili na obrtlíku, že?

A co dnes díky těmto pracím (v.m. + zmíněné zdroje o NATO) víme? Na směrech hlavních postupů byly rozmístěny a připraveny (ano, to se domnívám a přijde mi to logické, protože na jejich zavezení do oblasti útoku už není čas a je to riskantní že se to nepodaří) jaderné miny. Jak by se tato skutečnost líbila obyvatelům Německa, že jim - pokud by VS dosáhla určité hloubky vniku - spojenec (USA) přeatomuje zahrádku a rozsvítí jim rodinku i při konvenčně vedeném útoku?

I dnes je tato otázka velmi ožehavá a může dosti silně zatřást veřejným míněním - nezapomeňte, USA plánuje použití svých zbraní na cizím - ač spojeneckém území - a musí (když to neodtajnil, ani nestáhl všechny hlavice tak je to pořád platné) s tím souhlasit vláda dotčených zemí.
A doopravdy nevím, jestli by Němci byli ochotni se v zájmu zastavení komunismu nechat částečně vyhladit, když měli tu demokracii...

[Polarfox]

I dnes je tato otázka velmi ožehavá a může dosti silně zatřást veřejným míněním - nezapomeňte, USA plánuje použití svých zbraní na cizím - ač spojeneckém území

To je další věc. A proto věřím, že dosud v archivech na západě kejsne takových s prominutím sviňáren, že to až není hezký. Protože zveřejnit je nepřipadá v úvahu pro udržení image. A nechce se mi věřit, že vlády, co jsou ochotny obchodovat s diktátory a teroristy, tajit a podvádět, by se v případě plánování války s východem chovali jak míliusové.

[cernakus]

Dzin:

ten závěrečný odstavec myslíš vážně? Prvně nikde se nepíše, že jaderné miny měly zastavit první útok VS, ale prostě zastavit její útok. třebas i takový, kdy USA nahážou na SSSR atomovky a začne tak se SSSR válku. Takže to žádnou agresivitu nepotvrzuje ani nevyvrací.

Ovšem co to potvrzuje je, že Němečtí civilové neměli pro USA a VB (to byl jejich nápad tuším) naprosto žádnou hodnotu a byli ochotní jim snížit šance na přežití v tomto konfliktu jako spojenci ještě více, než je snižovala vojska VS jako nepřátelé a to už je prosím k zblití. Moc se nedivím, že Německo je jako kamarád ameriky hodně vlažný spojenec.

Očividně ne tak nízkou, aby se kalkulovalo s mohutnými (pokud to má přeorat zem) a silně radioaktivními (aby to zdrželo na déle než pár dní) výbuchy na našem území. Samozřejmě, že se počítalo s tím, že na území přes které se bůh ví kolikrát převalí fronta bude mortalita hodně vysoká. Ovšem stále je větší šance uniknout konvenční genocidě (taktické jaderné údery se max. plánovaly na vojenské cíle fronty) než genocidě jaderné zastavovacími minami. Plkat si o tom můžeme jak chceme, ale faktem je, že Němcům se to očividně nelíbilo (dělat s tím ale nic nemohli ani jako člen NATO) a nejspíše proto tak silně tlačí na jaderné odzbrojení a nejspíše proto jsou z celého NATO vůči USA nejodměřenější.

[Dzin]

cernakus: Jasně, jaderné miny rozmístěné na území útočníka jsou vyloženě takoví nástroj agrese, že každá armáda, která je v obraně na svém území se musí před nimi přímo třást strachy, aby je nepřítel proti ní nenasadil a nezničil její pozice...

Obvzláště, když USA vlastní tak mizivě silnou jadernou triádu, že kdyby se rozhodli ji naházet na SSSR a VS, tak by to mělo tak nízký dopad na jejich schopnost vést ozbrojené boje, že by ihned přešli do ničivého útoku, který by dokázaly zastavit jen ty jaderné miny. Vlastně USA neměl jako hlavní odstrašující zbraň jadernou triádu, ale jadernou kvadriádu...

[cernakus]

Dzine, dzine:

kde zacit a kde skoncit aby z toho nebyl flame.

Shrnu to. Umisteni jadernych min na "svoje" uzemi k zastaveni protivnika prece nemuze implikovat jestli je nebo neni soused agresivni.
Za druhe atominy nebyly rozmisteny na svem uzemi, ale na uzemi nekoho jineho. I zde vidno rozdilny pristup, kdy SRN bylo v NATO povazovano po celou studenou valku spise jako uzemi + kanonenfutr, nezli rovny clen. Zatimco SSSR Pristupoval velmi zahy k DDR stejne jako k ostatnim clenum VS. Bylo to dano internacionalistickou ideologii, ale to neni pro USA+VB omluva, pokud maji byt ti "dobri".

[Rosomak]

Rosomák: A proč něco takového Brežněv vyslovil? Protože mu byla jasná převaha SSSR v konvenční výzbroji. Jde jen o další pokus v rámci sovětské strategie o snahu vymotat se z jaderno-konvenčnícho patu, jaderného štítu USA.

V roce 1983 převaha v konvenční výzbroji?

Ano, např. jsme měli v červenci 1988 4.585 tanků.

Jen nechápu, proč mám srovnávat Leopardy 2 a Abramsy s T-55 či s T-34 (a v MZ jich nebylo zrovna málo, cca 700, ještě by se tam našly i nějaké německé kořistné stroje, takový Tiger by asi u německého obyvatelstva vyvolal jisté sympatie).
No a kolik jsme měli T-72 v roce 1983?
Napovím, v roce 1985 jsme jich měli 556, v roce 81 celých 31 kusů ze SSSR dovezených již v roce 1979...
V roce 1991 jsme jich měli 815.

A tak to bylo u nás s veškerou konvenční výzbrojí.
No a jistě dodáš počty, co tu měl SSSR a kolik toho bylo v NDR či v Polsku a provedeš srovnání počtů jednotlivých typů s konvenční výzbrojí NATO.

[Bleu]

Ja si myslím že tu není až tak podstatně jak to bylo ve skutečnosti. Daleko podstatnější je jaké informace mělo NATO o VS, a opačně, a co z těchto informací vyvozovalo. Tzn data retrospektivně zjištěná pro nás nejsou podstatná protože neměla (jak by taky mohla mít) na rozhodování vliv.

[v.m.]

Několik poznámek ke stávající diskuzi

Obávám se, že ti Bosňáci, kterým na nich přijela srbská armáda, případně četnici do vsi, to za milé zpestření nepovažovali. Ostatně, jak dlouho v Peru požívali předválečné tanky od Pragy?

„Bosňáky“ bych tady nepletl. Pokud to byl jen výstřel „do neznáma“, prosím! Chceš-li se věnovat tomuto tématu, samozřejmě na jiném diskusním vláknu, jsi vítán a rád se do diskuse zapojím! Pokud chceš čerpat pouze z našich či oficiálních „sdělení“ NATO, nebudu v takové diskusi ztrácet čas!

Jaderná mina která by byla utajeně přepravena na území protivníka a tam odpálena, by byla jeden z nejzákeřnějších prostředků vedení války. V 60-tých letech v rámci toho co jsem psal kdesi nahoře armáda USA předpokládala infiltraci území protivníka a vedení války nekonvenčním způsobem tedy za všech prostředků dostupných k jejímu vedení. Jestli mělo jít i o jaderné miny nevím.

Měli jsme velmi spolehlivé informace o nasazení těchto zbraní v našem týlu. Kromě „ jaderných min“ by byly použity i Bzk „Davy Crocket“ s jadernými hlavicemi speciálními aeromobilními silami.

Předem odpovídám na otázku, zda SSSR měl ve své výzbroji „jaderné miny“, ano! Pokud jste si povšimli, vždy se snažil odpovědět na každý druh výzbroje zavedeného do USA, svým vlastním prostředkem přibližně stejných charakteristik.

K početní převaze konvenčních sil VS.

Pokud bereme pouze počty jako takové, je více než zřejmé, že byly vyšší, než na straně „potenciálního“ protivníka. Co se týká srovnatelných bojových kvalit, zde už otázka stojí jinak (ne v každém období).

Nejprve použiji citaci „generála studené války“ k tankům a ptřs:

Cituji: Tanky NATO a Varšavské smlouvy

Tanky amerických ozbrojených sil na evropském válčišti (Abrams) a také tanky německého bundeswehru (Leopard 2) v osmdesátých letech poprvé předstihly kvality tanků ČSLA, i když Sověti měli tanky stejných kvalit. Předností tanků NATO byla hlavně výrazně vyšší účinnost střelby za pohybu. Mohly ničit přímou střelbou cíle vzdálené 3 až 3,5 km s pravděpodobností zásahu první ranou téměř 90 %, zatímco československé T 54M a T 55M se systémy řízení palby Kladivo měly účinnou dálku střelby za pohybu nejvýše 2 km a pravděpodobnost zásahu první ranou se pohybovala mezi 60 a 70 %. Podobně horší výsledky vykazovala i střelba za nočních podmínek. Aktivní zdroje přístrojů nočního vidění navíc prokazatelně demaskovaly naše tanky rozmístěné v terénu a dělaly z nich mnohem snáze dostupné cíle. Naopak přístroje NATO (noktovize) tímto nedostatkem netrpěly a umožňovaly přesnou střelbu na vzdálenosti až o 1000 m větší. Podobně lze charakterizovat rovněž přístroje řidičů pro jízdu v noci. Naše nejmodernější tanky T 72 navíc postrádaly kvalitní řízení palby. Připravoval se sice moderní systém Palcát, ale ten už nebyl realizován.

Protitankové zbraně NATO

Vojska NATO měla dobře promyšlenou koncepci ničení našich tankových uskupení. Armádní sbory měly organicky přidělené vrtulníkové brigády o 60 až 100 velmi kvalitních vrtulnících nesoucích protitankové řízené střely. V 80. letech byly zahájeny testy nového systému Assault Breaker. Letoun létající v bezpečné vzdálenosti od předního okraje bojujících vojsk (až 100 km) po zjištění tankových jednotek přidělil cíle k ničení svým prostředkům (dělostřelectvu či letectvu) a jejich střelbu naváděl po infračervených paprscích. Pravděpodobnost zničení se tak zvyšovala až 1500krát. Konec citace

K tomu pro zamyšlení vzpomínka na cvičení ZIMA 8.. (?).

Cvičení, pozorované, s účasti více jak 25.00 osob ve VVP, pod řízením VZVO (v té době také Vacek). Útok prováděla 1. tanková (nejmohutnější tanková jednotka, kterou jsme měli). Sněhu po pás, teploty kolem -15 stupňů. Divize se přeřítila po tankových cestách a zmizela v nedohlednu. Pozorovatelé (západní), pouze kroutili hlavou!

Pouze jeden jediný tank, který zpozoroval „značkovaný“ odpor vlevo od hlavního směru, sjel z tankové cesty a jal se postupovat proti vrcholu, kde byl odpor. Vedl palbu, 2x či 3x zapadnul, sám se vyprostil, postupoval, až odpor zničil a i on poté zmizel za vrcholem.

V řadách československé generality na pozorovatelně zavládl zmatek: „ čo je to za čuráka“, co to dělá, zjistit, potrestat apod.

Po cvičení se provádělo vyhodnocení.

Na něm, po vystoupení našich představitelů, si vzal slovo velitel tankových sil v NSR, obrátil se k Vackovi se slovy: „Víte, pane generále“ my máme jinou představu o vedení tankových bitev. Nicméně, i vy máte jednoho „skutečného profesionála“ ve svých řadách! Je to ten velitel tanku, který se „utrhnul“ z hlavních sil mizících v dálce, bojoval, zničil cíl!

Zde, poté sundal nejvyšší takové vyznamenání ze své blůzy, Vás, pane generále, žádám, abyste toto vyznamenání předali onomu tankistovi, protože to je „pan tankista“!

Generalitě ČSLA „spadla čelist“, Vacek vyznamenání převzal!

Vyberte si z toho, co chcete. Ale myslete přitom, prosím…… !

----------------------------------------------------------------------------

Motto: Z jedné prdele jsme vylezli a do druhé vlezli, až nám ani polobotky nečouhají!

[Rosomak]

To v.m.: Vzhledem k velkému počtu plánovaných jaderných útoků a v podstatě používání JZ jako běžné munice je velmi velkou otázkou, jak byly tyto zbraně konstruovány, aby je bylo možné použít na bojišti.

Napadá mne takovéto dělení:
a) způsobující silné zamoření, ale krátkodobé či nastavitelné v nějakém rozsahu
b) neutronové, působící především zářením na živou sílu
c) se zesílenou tlakovou vlnou, určenou především k destrukci měst a komunikačních tras
d) Se silným EMP účinkem pro likvidaci energetiky či spojovacích tras a center
e) způsobující dlouhodobé zamoření (odvetné zbraně)
f) jiné, co doplní jiní

Píšeš o nasazení těchto zbraní v týlu. Vzhledem k odtajnění velitelských stanovišť víme o jednom typu cílů a jejich umístění, ale jaké byly ty ostatní? Může se něco zveřejnit, kam chtěli amíci u nás JZ útočit?

A opačně - které směry případného útoku chtěli Jadernými minami přehradit, případně - zase je-li možné - kde?

NATO plánovalo velkou výsadkovou operaci v Krkonoších. Proč tam?

[Dzin]

Rosomák: A proč porovnáváš NATO jen s ČSLA?

v.m.: V tom článku autor pomotal dva údaje dohromady, účiný dostřel a praděpodobnost zásahu. 3-3,5 km je účiný dostřel kanonu Rh 120mm. Pravděpodobnost zásahu první ranou se ale vztahuje k menšímu dostřelu, např. Leopard 2 a M1A1 Abrams může vést účinou palbu na vzdálenost 3 - 3,5 km přičemž pravděpodobnost zásahu první ranou na 2 km je 0,8-0,9. T-55AM2 má na 1600m pravděpodobnost zásahu první ranou 0,7. Ale je zajímavé, že se neporovnávají třeba Leopardy 1 s T-72...

Stejně tak ničení tanků ATGM. Jednak je VS měla také a za ono teoreticky je hezké ničit tanky na vzdálenost až 100 km, ale reálně to nakonec dopadlo tak jak víme, tedy max. se pálí na 4 kilometry, obvykle ale na bližší vzdálenosti. Stejně tak ty vrtulníkové brigády, jejich vrtulníky nejsou jen bojové, ale i průzkumné a dopravní, které ATGM nenesou.

[rabo]

v.m. hneď na začiatok musím povedať, že zdieľam Tvoje názory a nevidím v nich rozpor s mojimi, ale...
Po stránke konvenčných síl získavala VS zhruba od polky 80. rokov nie len kvantitatívny, ale už aj kvalitatívni náskok pred NATO. Je pravda, že NATO malo stroje Abrams. Leo 2, Chall2, ale podstatné je koľko ich mali v Európe. Málo. Gro ich výzbroje tvorili staršie, až staré stroje . Na strane VS / aby sme boli presný tak SA / bola výrazná prevaha v počte moderných strojov ako T-64.., T80.., T-72B. Rosomak uviedol číslo 556 pre tanky T-72M v ČSLA pre rok 85. Bola to ohromná sila. Najlepší US Army tank tej doby bol M1 Abrams s delom 105mm, neschopný ho čelne ohroziť / tabuľkovo / Prvé M1A1 len zliezali z výrobných pásov.

Tie presnosti sú naozaj len tabuľkové, lebo aj nedávne testy M1A2, Leo2A6, Leclerc v Grécku poukázali na to, že ich dostatočná presnosť je pri stac. cieli tak do 2,5km a pri pohyblivom do 2 / testovalo sa do 1,6km / a k úplnej eliminácii tejto presnosti dochádza pri použití tank riad. striel tankov Sov. školy / od Kobry /.
Termovízory. V 80. rokoch boli na tankoch typy 1. generácie. Boli fajn, ale určite nie tak super, aby na bojisku, plnom svetla / veď napr. osvetľovacie bomby neboli len tak pre nič za nič / , spravili v porovnaní s pasívnymi systémami / technika VZ /, taký náskok. Na vozidlách VZ boli až 3 nočné pas / akt systémy, pre každého člena vlastný, NATO len 2.

U útočných vrtuľníkov je to obdobné. Koľko malo NATO v Európe lepších strojov ako Mi-24 D,V,P ? Koľko taktických strojov ako Su-25, Su-22... ?

Dosť podstatnou vecou bolo, že napr. v rámci PVO malo VZ v Európe viac ako 3 násobný počet vojakov v porovnaní s NATO a iné.

Čo sa týka toho uvádzaného cvičenia a následného zhodnotenia pozorovateľom z Bundeswhru. Neviem posúdiť. No som presvedčený, že to nebolo také vážne a už vonkoncom nepoukazovalo na silu celej VS. Hlavne keď zoberiem do úvahy, že VS bolo hlavne o sile SA a nie o ČSLA. Tak ako Bundeswehr nebolo celé NATO, ale jeho "top". Ale to by bolo na veľmi dlhu debatu. Ich fiaská počas cvičení a dokonca ostrých konvenčných konfliktov sú na samostat. kapitolu / myslené členov NATO /.
Faktom je, že VZ by NATO v Európe konvenčne "prečíslili" prakticky vo všetkom, dokonca aj v zabezpečovacích jednotkách. Jedinou "záchranou" v tom období na strane NATO boli skutočne len tie jadrové zbrane a ich použitie hneď na začiatku.

PS: to, že boli na skladoch VZ aj staručké stroje napr. T-34/85, bol spôsobené aj tým, že stále bolo dosť posádok a munície pre ne.

[Bleu]

Když tady tak pěkně poměřujete VS a NATO - nenapadlo vás že za pádem železné opony stojí především ekonomická neschopnost/zaostalost východního bloku a zřejmě víc než cokoli jiného? Trošku mi přijde že pro stromy nevidíte les. Je sice pěkné že VS měla kvantitativně a podle některých i kvalitativně lepší armádu, ale k čemu to když ji nedokázala ufinancovat?

[v.m.]

To v.m.: Vzhledem k velkému počtu plánovaných jaderných útoků a v podstatě používání JZ jako běžné munice je velmi velkou otázkou, jak byly tyto zbraně konstruovány, aby je bylo možné použít na bojišti....

Samozřejmě to byla a je jedna ze zásadních otázek, jak účinky JZ ovlivní činnost vlastních vojsk. Že USA stále považují JZ “jenom” jako součást celého zbraňového arsenálu, pouze s větším účinkem než zbraně klasické, je nabíledni. Není to ale jen jaderný výbuch, který zamořuje, viz poznatky z bojů v Iráku, bývalé Jugoslávii apod., z použití střel z “ochuzeného” uranu. Je to ale otázka komplexní a nelze ji “smést” jednou větou. Měli bychom se k ní vrátit, pravděpodobně ale na jiném vlákně.

v.m.: V tom článku autor pomotal dva údaje dohromady, účiný dostřel a praděpodobnost zásahu. 3-3,5 km je účiný dostřel kanonu Rh 120mm. Pravděpodobnost zásahu první ranou se ale vztahuje k menšímu dostřelu, např. Leopard 2 a M1A1 Abrams může vést účinou palbu na vzdálenost 3 - 3,5 km přičemž pravděpodobnost zásahu první ranou na 2 km je 0,8-0,9. T-55AM2 má na 1600m pravděpodobnost zásahu první ranou 0,7. Ale je zajímavé, že se neporovnávají třeba Leopardy 1 s T-72...

v.m. hneď na začiatok musím povedať, že zdieľam Tvoje názory a nevidím v nich rozpor s mojimi, ale...

V zásadě souhlas, pouze upozorňuji na to, že jsem citoval generála Vacka, ve své době NGŠ ČSLA a později MO, z jeho knihy, beze změn. Chtěl jsem tím pouze demonstrovat, že kvantita ještě nemusí být kvalita a při hodnocení poměru sil je nutno posuzovat otázky komplexně a mohou na to být i různé názory.

Když tady tak pěkně poměřujete VS a NATO - nenapadlo vás že za pádem železné opony stojí především ekonomická neschopnost/zaostalost východního bloku a zřejmě víc než cokoli jiného? Trošku mi přijde že pro stromy nevidíte les. Je sice pěkné že VS měla kvantitativně a podle některých i kvalitativně lepší armádu, ale k čemu to když ji nedokázala ufinancovat?

Takhle bych to neviděl. SSSR sice musel řešit své vnitřní problémy, které byly velmi vážné, včetně ekonomických, ale jak je potom možné, že právě v tom období produkoval vůbec to nejlepší, co bylo, vezměme jenom jako příklad u nás raketové systémy TOČKA, OKA. Je tady celá řada otázek, které je třeba teprve rozšifrovat. V každém případě to byl ústup od regionální politiky, motivovaný snahou uvolnit si ruce právě pro řešení vlastních problémů, přičemž se nepočítalo s tím, že to spustí takovou lavinu, právě díky neschopnosti vedení jednotlivých socialistických států.

Dále co uvádím, nepochází ode mne, je to spíše „science fiction“, ale pro zajímavost:
PS: Omlouvám se za délku textu, ale dělat "výcuc" by nebylo vhodné!

Operace Golgota
(Tajný plán perestrojky)


Byl Gorbačov skutečně hlavní příčinou změn, které postihly bývalý SSSR a jeho spojence po celém světě? Desítky politiků a politických autorů tak věří. Píše tak N. Ryžkov (Perestrojka - dějiny zrady), nebo J. Ligačov (Hádanka Gorbačov), B. Olejnikov (Kníže temnoty), Falin (Politické paměti), W. Gerns (Říjen a budoucnost lidstva), E. Honecker (Poslední zpověď) a desítky dalších. Mýlili se všichni tito velcí politikové?
Podle gen. Michaila Ljubimova se všichni mýlili, protože hlavní příčinou nebyl Gorbačov, který byl jen následkem. Hlavní příčinou byl dřívější generální tajemník KSSS J. V. Andropov, který Gorbačova v rámci skrytých aktivit KGB nechal "zplodit-vybrat-nasměrovat".
stručné vylíčení této tajné akce, nazvané samotným Andropovem "Akce Golgota", nám v následujících řádcích podává generál KGB Michail Ljubimov, bývalý náčelník Prognostického odboru První hlavní správy KGB, jeden z nejskrytějších, ale také nejmocnějších mužů bývalého SSSR.
Články vyšly v časopise Soveršenno sekretno č. 2/1995 a poprvé je u nás přeložila a vydala bratislavská Alternativa.

***
V ten zamračený únorový večer roku 1983 jsem se díval na televizi. Bylo to celkem klidné politické údobí, poznamenané jen vnějškově neprojevovanými očekáváními. V listopadu [1982] zemřel L. I. Brežněv a J. V. Andropov byl zvolen za generálního tajemníka ÚV KSSS.
Zazvonil telefon. Za den jich bylo dost, ale když jsem zdvihl sluchátko, pocítil jsem podivnou předtuchu. - "Dobrý večer, Michaile Petroviči, poznáváte mě?"
"promiňte, nepoznávám," popravdě jsem odpověděl. Nemám rád, pokud se mi lidé nepředstavují.
"Vy už se asi nepamatujete na svoje analyticko-prognostické elaboráty?" A volající udělal delší pomlku, aby mi umožnil dostat se ze šoku.
"Proboha, Jurij Vladimirovič?! Jste to Vy osobně?!"

***
Jak bych si nepamatoval ty nešťastné, prokleté prognostické elaboráty, když se s nimi vlastně začalo! V roce 1980 jsem byl náčelníkem prognostického odboru na První hlavní správě KGB (nyní přejmenované na Službu zahraniční rozvědky). Na rozkaz samotného Andropova jsme v mém odboru začali s vypracováváním analytické prognózy všech možných variant rozvoje SSSR. Na nejmodernějších západních počítačích. Do této práce byly zapojeny nejen informační systémy KGB, Ministerstva obrany (zejména Hlavní správa rozvědky), Státní plánovací komise a Rady ministrů. Dokonce i ASU, svatyně nejsvětější v celé naší zemi - ÚV KSSS. Při práci jsem používal nejmodernější americké a naše metodiky. Programy braly do úvahy vlivy statisíců vnějších i vnitřních faktorů, určujících rozvoj SSSR.
Po určitém výběru se mi tehdy dostalo na stůl deset variant. Všechny vyúsťovaly do naprostého ekonomického a politického krachu naší země. Nebyla mezi nimi ani jedna varianta s poněkud optimističtějším východiskem. Přiznám se, že jsem byl ohromen, něco podobného jsem nečekal.
S velkými pochybnostmi jsem dokumenty odevzdal náčelníkovi Správy V. A. Krjučkovovi, sice náročnému, ale spravedlivému člověku, aby se s nimi obeznámil.
V. A. Krjučkov si je ponechal dva týdny, což se stávalo dost zřídkakdy. Nakonec mi dokumenty s povzdychnutím vrátil.
"Budete osobně referovat předsedovi!" (= Andropovovi - pozn. aut.) chladně přikázal. Bylo zcela jasné, že ani Krjučkov se nechce "vystavovat", neboť je známo, že v Rusku se poslům zlých zpráv stínají hlavy.
Již následující den jsem se vypravil z našeho Hlavního stanu v Jasněvě do předsedova přijímacího salonu v Ljubljance. Přijal mě celkem normálně, mimořádně pozorně mě vyposlechl, i když jsem očekával mimořádně ostrou diskusi s tím, že mě roznese za tyto nedobré prognózy. Byl velmi mlčenlivý, ale rozloučil se se mnou přátelsky.
Tím větší bylo ale moje překvapení, když si mě za dva týdny zavolali na Správu kádrů a oznámili mně, že jsem propuštěný do důchodu za přesluhování. Na rozkaz samotného Andropova mě vyškrtli ze záloh KGB a dokonce jsem byl zbaven práva na rezortní polikliniku. - Mimořádná tvrdost...!

***

"Michaile Petroviči, je už sice pozdě, ale nemohl byste za mnou přijet?" pokračoval překvapivý večerní rozhovor s Andropovem po telefonu.
"Samozřejmě, Juriji Vladimiroviči," ihned jsem souhlasil. Srdce mně bušilo vzrušením jako zvon. Jak se mohl cítit důchodce vyhozený na smetiště, náhle vytažený přímo na Ljubjanku?!
"Ne na Ljubjanku, ale na Kolpačný. V zájmu utajení Vám nepošlu auto. Pečlivě si prověřujte, zda Vás nesleduje stín, dobře?"
"Rozkaz, Juriji Vladimiroviči!" Dlouhá služba v rozvědce mně odnaučila klást nadbytečné otázky, zejména v telefonu.
V reprezentativní vile na Kolpačném pereulke, kde kdysi sídlil náčelník SMERŠe, V. A. Abakumov, zastřelený ihned po Stalinově smrti, jsem byl několikrát na různých poradách s představiteli rozvědek socialistických zemí.
O hodinu později jsem již mačkal zvonek na dveřích vily. K mému dalšímu překvapení dveře otevřel samotný J. V. Andropov. Byl jsem jako v mátohách.
"Nezmrzl jste nám cestou?" mile se Andropov umíval. Stoupali jsme vzhůru do prvního poschodí, do kabinetu vyloženého ořechovým dřevem, s množstvím knih dokola. Sedli jsme si do křesel, Andropov zapnul samovar a z bufetu vyňal pečivo a sušenky.
"Jak se Vám daří v důchodu?"
"Co mám povídat...? I z polikliniky mě vyhodili."
To vše jsem úmyslně zařídil já, abychom Vás izolovali od čekistického prostředí," usmíval se Andropov. "Neurazilo Vás to snad mnoho?"
Mlčel jsem. Leccos se nepřekousne lehce.
"Tak promiňte... Nepochopil jste, proč Vás vlastně uvolnili?"
"Myslím, že pro moje nešťastné prognózy," řekl jsem přímo v očekávání bouřky.
"Vaše vynikající prognózy," opravil mě Andropov, čímž dovršil můj zmatek.
"Nic úžasnějšího jsem nečetl, potom jsem několik nocí nespal. Jednoznačně se skončily moje dosavadní pochybnosti. Neexistuje východisko. Jste připraven splnit úkol mimořádné důležitosti, který Vám hodlám uložit?"
"Nepochybně," řekl jsem celkem upřímně. Přiznám se, že J. V. Andropova jsem vždycky bezvýhradně zbožňoval.
"Ptám se Vás stejně jen formálně. Chválabohu vím všechno o Vašem životě, o Vašich náladách, dokonce možná víc, než víte sám."
Nepochyboval jsem ani vtěřinu o tom, co povídal. V krátkém důchodu jsem zřetelně pociťoval, že se nacházím v nejaktivnějším rozpracování, které bylo cítit všude. Celý můj život byl pod soustavným dohledem.
"Všechno, co jste předpověděl, je strašlivá, tragická pravda," pokračoval Andropov. "Tento proces je nezvratný a již L. D. Trockij předvídal rozklad strany a Thermidor. Naše společná strategická úloha je: nastolit skutečný socialismus, který by byl zbavený všech nánosů minulosti," pokračoval úvod do mých nových úkolů.
"Jste přesvědčený, Juriji Vladimiroviči, že náš lid takový socialismus potřebuje?" dovolil jsem si trochu ideologické drzosti.
"Jsem zcela přesvědčen, že tato země je stvořena pro kolektivní spolužití. Většina lidu, lidové masy, nemohou žít jinak než na úkor energické, talentované, produktivní menšiny. Většinovou masu nemůžeme donutit pracovat, jinak se nám hned začne bouřit. Jaké je tedy východisko? Zlikvidovat celý národ? To by byl stalinismus. Nezbývá nic jiného než vytvořit novou společnost!"
"Promiňte mi upřímnost, Juriji Vladimiroviči, ale Vaše první kroky coby generálního tajemníka podle mého názoru nemíří ani v nejmenším k takovému cíli. Přece honěním povalečů na ulici nebo důslednou kontrolou příchodů do práce lidi pro výstavbu sopcialismu nezmobilizujeme! A Vaše usnesení o snížení cenxy vodky, které si získalo popularitu u lidí..., co to má být?"
"Cynismus?" zeptal se Andropov s úšklebkem.
"Ano..." rozohnil jsem se.
"Ale, Michaile Petroviči, vyjasnil jste nám vynikajícně strategickou úlohu, ale zatím jste stále nepochopil cesty, jak jí dosáhnout. Systém zemřel a obnovit ho není možné. Ani netřeba! Na co by nám byla živá mrtvola? Úloha spočívá v tom, abychom systém definitivně zničili, urychlili jeho skomírání a místo něho vybudovali skutečný socialismus, který by podporoval všechen lid, a to prostřednictvím svobodných voleb.
"Přiznávám se, Juriji Vladimiroviči, že Vám celkem nerozumím, nechápu. Nebude to velmi nezpečná manilovština, uvěřit v socialistický entuziamus lidu?"
"Tak a tím přicházíme k podstatě celé operace. Láska k sociaslismu u nás vyrůstá z nenávisti ke kapitalismu. Proto se Vám ukládá vypracovat plán nastolení kapitalismu v SSSR a přitom ne měkkého, švédsko-sociáldemokratického typu. My musíme uvrhnout celou zemi do dravého, bezuzdného kapitalismu, kde vládne jen zákon džungle!" Andropovovy oči mne probodávaly, vyzařovaly sílu přesvědčení.
"Všechno jsem pochopil, Juriji Vladimiroviči, nebude to však až příliš velké utrpení pro náš lid?" pozvolna jsem kapituloval.
"Samozřejmě, neuvěřitelně velké! Ale jiné cesty není! Nebo si snad myslíte, že naše ubohá, neefektivní propaganda může probudit nenávist ke kapitalismu? Musíme použít vlastní zkušenost, protože naše osvěta je neschopná k takovému úkolu. K tomu, abychom zákusek dobře vychutnali, musíme ho nejprve sníst. To napsal ještě papá Friedrich [Andropov měl na mysli Engelse - pozn. aut.]. K Vaší dispozici Vám odevzdávám všechny Vaše osobní šifry a právo používat resortní sledování, odposlouchávání a celou agenturu. Samozřejmě máte otevřeny baše resortní účty v západních bankách. Zůstanete ve stínu a maskování si budete vybírat v závislosti od podmínek... Nechutnají Vám snad moje oblíbené sušenky, Michaile Petroviči?"
Andropov na mě hleděl přes svoje brýle tak soustředěně, že jsem se cítil jako hypnotizován.
"Můj mozek již pracuje naplno, jak všechno co nejlépe zvládnout a zorganizovat." Ze slušnosti jsem si vzal sušenku a trochu ji ohryzával. Cítil jsem se jako proměněný, zachvátila mě chuť pracovat.
"Tak, ať pracujete a přesně za měsíc v devět večer Vás tady budu čekat s prvními návrhy na realizaci operace..."
J. V. Andropov mě objal - něco takového se mi nikdy v životě ještě nestalo - a doprovodil mě po schodech dolů až ke dveřím.
"Co je zajímavého u nás v kultuře?" zeptal se ještě cestou po schodech.
"Nedávno jsem viděl film Sedmnáct zastavení jara," poznamenal jsem, "podle románu S. Kuzmiče [Cviguna, podpředsedy KGB - pozn. aut.]. Tichonov je tam výborný."
"Za Sedmnáct zastavení jara dostal Tichonov mimořádnou cenu na XV. Všesvazovém filmovém festivalu v Tallinu. Dali jsme tam ceny i Gabrielovičovi a Jutkevičovi za filmové ztvárnění leninského tématu. Jak paradoxně je zařízen náš svět! Ať Stirlitz, ať Lenin - na plátně - naprosté fikce. Nic podobného v životě nebylo! A taková je tedy cena celého systému. K čemu nám je...?"
J. V. Andropov otevřel dveře a pustil mě ven na ulici. Teprve nyní jsem si uvědomil, že v celé vile jsme snad byli jen sami dva.

***
Prosím, ať mi čtenář odpustí, ale kvůli dodržení etických norem jsem nucen upustit od uvádění skutečných jmen pracovníků agentury a celkem se nešířit podrobněji o některých zcela profesionálních technologiích naší práce. Proto konkrétní fakta se budou prolínat se zcela literárními fabulacemi a líčeními.
Tajné schůzky s J. V. Andropovem jsem míval až do konce jeho života v únoru 1984. Skutečně až do tohoto nejsmutnějšího dne v mém živoětě. Operace se stále podrobněji propracovávala. Andropov plán podepsal krátce před svojí smrtí. Dostal kódový název "Golgota" a členil se na čtyři části:
1. systémový rozklad současného politicko-ekonomického mechanismu v naší zemi,
2. převrat a protlačení nastoletí kapitalistického systému dravého typu,
3. usměrňované prodlužování chaosu a zmatku jako prostředku mobilizace rozvášněného davu pro boj s mocí pod socialistickými hesly,
4. socialistická revoluce, podporovaná veškerým lidem, radikální anihilace kompradorské buržoazie a s ní spojených politicko-ekonomických struktur.
"Jistě, již v těchto fázích bychom mohli svrhnout všechny vážené "stariky", jako Černěnka či Grišina, Solomenceva či Ščerbického, i s Kunajevem, ale náš plán musel mít určité prvky idiotismu. V každém případě v první etapě je třeba ponechat stále u moci tyto milé starčeky, to zapálí v lidech vášeň pro reformy, my pak tyto vášně podpoříme, až vášeň pak bude pokračovat již sama. Celkově je první etapa v určitém smyslu nejzávažnější, neboť je nutné probudit k životu síly, které jsou nyní zahnané do hluboké ilegality. Čím se ve skutečnosti odlišuje socialismus od kapitalismu? Kapitalismus, hlásaje svobodu a demokracii, dává svobodu všem nejtemnějším lidským instinktům a homo sapiens, vážený Michaile Petroviči, na naše společné neštěstí je chamtivý, egoistický, podlý a načisto neschopný ke kolektivnímu spolužití. V dosavadním systému jsme tvrdě, až nepřirozeně, potlačovali podlou duši v homo sapiens. Proto, veřte mi, stačí jen trochu nadzvihnout stavidla a všechny výkaly rychle vyplavou ven na povrch!"
"Ale přece - kdo bude v čele řízení této první etapy?" ptal jsem se J. V. Andropova, přestože po důkladném seznámění s tajnými "kádrovými" materiály z ASU ÚV KSSS jsem již měl vcelku jasnou představu, na jaké osoby se bude sázet.
"Je velkým štěstím, že v bývalém systému prakticky nebylo vzdělaných politiků a ekonomů. Na vysokých školách výuka politické ekonomie socialismu, kterého, jak dobře víme, de facto nebylo, úplně zdeformovala mozky dokonce takovým našim vynikajícím ekonomům, jako Aganbegijan nebo Šatalin. Bude potřeba celé nové pokolení k tomu, abychom ekonomice porozuměli, zejména pak trhu. Politiku v naší zemi také nemáme. Za politiku se považují jakési zákulisní hry aparátu. Proto se do čela první etapy dosadí Gorbačov, který byl na tuto úlohu připravován od začátku. Člověk poměrně mladý, nesmírně ctižádostivý (všimněte si, že nemůžeme potřebovat vojáky, kteří netouží být generály; takoví nemají v politice místo), hýřící přitažlivými, romatickými, ale líbivými hesly, jaké tvořil Dubčekův "socialismus s lidskou tváří". A propos, snad se pamatujete, jak perfektně se mohlo celé slavné Pražské jaro [1968] lehce udusit? Celá první etapa by byla stále zastavitelná! Gorbačov má mnoho kritiků, kteří tvrdí, že je mnohomluvným mluvkou a že je nerozhodný. Ale nebyl také Cicero mnohomluvný? Překáželo to snad jeho politické kariéře? Nopak, historie nás učí, že lid miluje žvanila, zejména pokud slibuje ráj na zemi. A co se týče nerozhodnosti? Michail Sergejevič Gorbačov chápe politiku jako nekonečné lavírování mezi různými skupinami a seskupeními, což je dosti ideální typ pro stávající sovětskou politiku:"
"Souhlasím, Juriji Vladimiroviči, nadto je Gorbačov jediným člověkem v naší zásobě trumfů, který může být přijatelný pro Západ. Má uhlazené způsoby, je vždy dobře, po evropsku oblečený. Má jediný nedostatek: svým podřízeným soustavně tyká..."
"Správné připomínky. Pokud jde o tykání, neznepokojujme se. V angličtině neexistuje "ty", a proto se tento nedostatek neprojeví negativně na našich vztazích s hlavním partnerem - USA. Dále Raisa Maximovna - ze všech žen našich mladých vůdců nejvíce imponuje svojí elegancí a vkusem. A to je to, co zahubí i Gorbačova."
"Náš lid těžko snáší vyparáděné ženy našich představitelů. Ale přesto, Juriji Vladimiroviči, stále mám jisté pochybnosti... Čím by bylo nejlépe začít reformy první etapy?" zeptal jsem se.
"Začátek jsme si již načrtli, nestavte se nepozorným! Jde o velmi vážnou věc. Gorbačov a jeho nejbližší musí od samého začátku zkompromitovat stranu před Ruskem tím nejidiotštějším krokem. Bojem proti alkoholismu! Pozoruhodné je, že M. S. Gorbačov sám nepije. Ale takový Ligačov, ačkoli je pro plně střízlivý způsob života, se někdy neudrží. Je to zcela čestný člověk a na jeho bedra padne celá tíha protialkoholické kampaně a tím i úplná diskreditace strany. Pamatujte si: boj proti alkoholismu nesmí být papírový, jak to ve straně bývalo. Třeba vyklučit vinohrady, zavřít a zdemolovat vinařské závody, lihovary, likérky, vylučovat ze strany, propouštět z práce, případně soudit a zavírat za opilý stav na veřejnosti.
Začátek Golgoty se musí projevovat krajním idiotismem - to je velmi důležité. Neuškodí na veřejnosti přistižené opilce oblékat do pytlů a nechat celý den zametat ulice. Nekrvavá revoluce musí pracovat šokujícími absurditami, nelogickými protiklady a do nebe volajícími zhovadilostmi."
Nato jsme se rozloučili.

***

Z autorova deníku:
Skon J. V. Andropova v únoru roku 1984 mi dodnes hlodá srdce. Na vytvoření příznivých předpokladů pro realizaci "Golgoty" (čím je noc tmavší, tím jsou zářivější hvězdy) byl určen Černěnko, který však do roka zemřel. Dubnové plénemu roku 1985 jsme uskutečnili v plném souladu s plánem "Golgota": za generálního tajemníka byl zvolen M. S. Gorbačov. Ještě za života Černěnka zastupoval SSSR v prosinci 1984 na setkání s M. Thatcherovou v Anglii. Pro vytvoření jeho mezinárodní reputace jsem před jeho návštěvou, pod cizím jménem, odjel do Anglie na setkání s místní agenturou, která zabezpečovala vliv KGB na britskou vládu a na královský dvůr. Anglie byla obvykle využívána na diskreditaci určených sovětských činitelů. Svého času byl do Anglie vyslán na služební cestu bývalý šéf KGB Alexander Šelepin, Brežněvův rival, proti kterému byly s naší iniciativou zorganizovány velké protisovětské demonstrace, což pochopitelně natolik narušilo jeho pozici, že byl brzy nato vyloučen z politického byra. Protože se o naší metodě dozvěděly anglické tajné služby, bylo nevyhnutelně nutné způsoby vlivu změnit. Madame Thatcherové bylo vnuknuto, že její případné příznivé výroky ve prospěch Gorbačova definitivně rozloží politické byro a podkopají sovětskou moc, čímž se velice potěšila a připravila Gorbačovovi vynikající reklamu. Samotné dubnové plénum roku 1985 se uskutečnilo bez jakýchkoli neočekávaných příhod. Skupina "stariků", která vsadila na Grišina, se sice naježila, ale marně. Nejvýznamnější úlohu sehrál na tomto plénu Gromyko. Ještě před plénem jsme zabezpečili, aby se k němu přes naši agenturu soustavně dostávaly zprávy o tom, že Gorbačov si vysoce váží nejen Gromykovovy zkušenosti v zahraniční, ale i v domácí politice (přitom Gromyko nevěděl o poměrech ve vlastní zemi vůbec nic a na některých zasedáních plén ÚV KSSS se třeba divil, jak je to možné, že jsou města, ve kterých není k dostání maso aj.) a že s ním počítá jako se svojí oporou.
Tak se dostal do čela řízení celé země Gorbačov. Jeho oporou se stal Ligačov a Ražkov, který se sám považoval za dobrého ekonoma, podobně jako všichni naši ředitelé, kteří uměli z celé ekonomie jen všechny možné způsoby, jak žádat o peníze a vydávat rozkazy nalevo a napravo. Zatím nebylo jasné, co se Ševarnadzem, který byl příliš emocionální, ostatně jako všichni Gruzínci. Zřejmě bude nutné postupně na jeho bedra navalit tíhu vztahů se Západem. Můžeme si pak představit, jaký dojem asi vyvolá tento vznětlivý Gruzínec u chladných západních pragmatiků?
První fáze "Golgoty" ho bude ale v této pozici potřebovat!

Gen. Michail Petrovič Ljubimov