Vietnam 1964-1975 I. Úvod Č 1.

Francie a USA proti Ho Či Minovi
Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Vietnam 1964-1975 I. Úvod Č 1.

Příspěvek od michan »

Mapa Indočíny 1886.

Obrázek



Vietnam 1964-1975 I. Úvod Č 1.

Díl I.

Část 1.

Vietnam 1964 – 1975 – tak jako nic v dějinách lidstva není jednoduché, nejsou ani dějiny této války dějinami jednoduchými. Je to co do let, nejdéle trvající válečný konflikt 20. století, který ovlivnil i mnoho zemí okolo a především velmi poznamenal americké válečnictví.
Američtí historici tuto válku někdy nazývají – „Trauma amerického státu“.
Komunističtí, ale i nekomunističtí historici tuto válku nazývají – „Válka za nezávislost Vietnamu“.
O válce ve Vietnamu byly napsány desítky historických knih, tisíce článků a byly natočeny desítky seriozních i neseriozních filmů.
My se z dostupných i méně dostupných materiálů pokusíme sestavit ucelený obraz o co vlastně v tomto konfliktu šlo a jak se vyvíjel.
K pochopení souvislostí celé války musíme začít někde na začátku. Někde v hluboké historii vzniku Vietnamu, tedy někde, kde ještě existovala tzv. Francouzská Indočína (přesněji Indočínská unie).

V hluboké historii, tedy konkrétně ke konci 19. století, využívá Francie regionálních rozbrojů v oblasti Indočíny (viz. mapa), kde mezi sebou bojují jednotlivé národnosti a rodinné klany. Po těžkých bojích, z mnoha krizovými situacemi, zde potom Francie zakládá v roce 1887 tzv. Indočínskou unii. Svou moc tak rozšíří na koloniální panství, které se skládá ze 4 správních celků ( viz mapa):
1) Končinčina s hlavním městem Saigonem.
2) Annanské císařství ve středu země (s částí pozdějšího Laosu).
3) Tonkin na severu s hlavním městem Hanojí.
4) Kambodžské království.
Po zlomení odporu vojenskou silou začíná systematická kolonizace. Centralizuje se úřední správa, je omezena vesnická a rodová autonomie a jsou zavedeny nucené práce.
Veškerý vnitřní trh je uzavřen a v Indočínské unii je možno koupit jen vietnamské a francouzské zboží.
Půda je vyvlastněna a vznikají velké statky. Mnohem lepším (francouzským) obhospodařováním půdy vzniká velká nadprodukce rýže a kaučuku. Ohromným způsobem tak vzniká možnost tuto nadprodukci exportovat.
Staví se silnice, železnice a vodní kanály důležité pro dopravu zboží.
Podle francouzského vzoru se zlepší peněžnictví, bankovnictví a vůbec celá infrastruktura Indočíny. To jsou klady.
Záporem je, že se ničí rodové a vesnické vazby (společný majetek), obdělávání půdy a vznikají tak elity.
Rozděluje se i víra a náboženství. Vesnické obyvatelstvo tápe mezi původním (tradičním) konfuciánsko – buddhistickou tradicí a katolicismem západu. Městské obyvatelstvo a elita se přiklání ke katolicismu, stejně tak jako k francouzské kultuře a vzdělání.
Místní elita a městské obyvatelstvo má prospěch z „Pozápadnění“, stejně tak jako z toho, že se přiklání k francouzské správě. Těží z výsledků obchodů.
Ale mezi vietnamskými vzdělanci (intelektuály) začíná velmi brzy vznikat odpor ke kolonizátorům. Napomáhá k tomu především dozvuk povstání v Číně 1911 a také samozřejmě VŘSR (Velká říjnová socialistická revoluce) v Rusku 1917.
Tady musím na chvilku odbočit a pohovořit o ústřední postavě vietnamských dějin a dějin Indočíny. Tou postavou je nacionalista a komunista Ho Či Min (později pro komunisty a vietnamský lid – strýček Ho).
Ho Či Min se narodil v roce 1890 v rodině mandarína na císařově dvoře v Hue (Annanské císařství). Otec brzy opustil rodinu a stal se potulným učitelem. Ho Či Min musel něco z otce zdědit, především to bylo asi otcovo cestování.
V roce 1911 Ho jako plavčík na parníku pozná Bombaj, New York a Londýn. Před začátkem 1. světové války Ho Či Min zakotví v Paříži. Tady působí jako levičácký novinář (socialista).
Po skončení 1. světové války posílá výzvu americkému prezidentovi Wilsonovi, kde zdůrazňuje požadavek všech národů na sebeurčení.
V roce 1920 vstupuje Ho Či Min do francouzské komunistické strany, která byla jedinou stranou odsuzující kolonializmus a která na svém odsudku striktně trvala.
Svými články proti kolonializmu se Ho dostane do konfliktu s francouzskou policií a v roce 1924 je z těchto důvodů nucen opustit Francii.
Vede nyní kočovný život, z něhož dlouhá léta tráví v Moskvě, Číně a Thajsku. Všude si na chleba vydělává novinařinou a svými články. Mluví a píše nyní mnoha jazyky. Postupně se stává revolucionářem z povolání.
V roce 1929 zakládá v Hongkongu spolu s dalšími vietnamskými intelektuály „Komunistickou stranu Indočíny“.
V této době se mu stává krédem – boj za nezávislost Vietnamu, který musí vybojovat na koloniální velmoci Francii.
Ještě se k strýčku Ho několikrát vrátíme.

V 30tých letech nic nenasvědčuje tomu, že by koloniální panství Francie končilo. Naopak. Francie a její koloniální panství je v těchto letech v největším rozkvětu.
Potom však v roce 1930 vypukne ve světě, tedy i ve Francii a Vietnamu hospodářská krize.
I vietnamští intelektuálové, stejně tak jako intelektuálové na celém světě začínají diskutovat: Kapitalismus má největší krizi a SSSR se zdárně rozvíjí.
Vietnamští intelektuálové k tomu ještě přidávají další příklady o vietnamském odporu proti Číně, která vietnamské území po staletí ovládala.
Na konci 30tých let začíná francouzská koloniální správa ve Vietnamu tvrdě potlačovat všechny, kdo o francouzské správě smýšlí jinak. V roce 1939 je zatčeno 2 000 antikolonistů, nacionalistů a komunistů. Některým se podaří uniknout. Mezi těmi, kteří uniknou zatčení je například později velmi známý generál Vo Nguyen Giap (bude znám u Dien Bien Phu a v celém konfliktu 1964/75). Rodina Vo Nguyen Giapa zahyne celá ve francouzském internačním táboře.
Francouzské koloniální správě se tak ještě podaří, s jejími 27 000 vojáky ovládnout 18 miliónů Vietnamců té doby.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Vietnam 1964-1975 I. Úvod Č 2.

Díl I.

Část 2.

Komunistické straně Indočíny a všem národněosvobozovacím hnutím v Asii přinesly naději mezinárodní události.
Začala 2. světová válka.
Hitler rychle v červnu 1940 obsazuje Francii a je ustavena vláda ve vichistické Francii v područí Německa. Německo je spojeno s Japonskem a Itálií v tzv. Ose. Francouzská koloniální správa kolaboruje s Japonskem, když se hlásí k vichistické Francii. Japonsko obsazuje Indočínu od září 1940 do července 1941. Po japonském útoku na Pearl Harbour v prosinci 1941 pak Japonsko obsazuje velké části jihovýchodní Asie.
To tady, v jihovýchodní Asii, znamená konec evropské koloniální nadvlády. Náhle se všem národně osvobozovacím hnutím od Barmy přes Malajsii a Indonésii až po Indočínu zdá, že západní převaha nad asijskou kulturou i nad asijskou strategií a politikou je jen mýtus a falešný obraz. To přesto, že japonská okupace je mnohem brutálnější a krvavější, než evropská koloniální správa.
Ale kolaborantská francouzská koloniální správa dá o sobě také, pod japonským vedením, vědět.
V listopadu 1940 kolaborantská francouzská koloniální správa krvavě potlačuje povstání komunistických, protikolonialistických a antijaponských skupin. Neváhá proti tomuto povstání nasadit francouzské letectvo. Povstání je zardoušeno. Je zatčeno více jak 5 000 lidí a z toho je více než 100 popraveno.
Národněosvobozenecké hnutí Indočíny, spolu s komunisty Indočíny cítí potřebu vytvořit jednotné vedení a celé hnutí.
A tak je v květnu 1941 za významné účasti Ho Či Mina, který se v té době vrátil z Číny do Vietnamu, ustavena tzv. Liga boje za nezávislost Vietnamu (Vietnam Doc Lap Dong Minh Hoi) zkráceně se toto hnutí nazývá oním pověstným Viet Minh. Viet Minh, tedy původně není ryze komunistické hnutí, ale sdružuje komunisticky i nekomunisticky orientované skupiny, především mladých intelektuálů. Jsou to ti mladí intelektuálové z 30tých let, kteří ze začátku nebyli plně komunisty, i když se hlásili k levicovým myšlenkám a jen část jich vstoupila do KSI.
Viet Minh se tak stává hlavním hnutím, které se zapojí do boje proti francouzskému kolonialismu (nyní tedy francouzskému kolaborantskému vichistickému kolonialismu) a japonské okupaci na straně Spojenců.
Úspěch Viet Minhu v tomto boji je plně spjat s osobou Ho Či Mina.
Ho Či Min, mezinárodní revolucionář, získá ohromnou autoritu, prokáže vynikající organizační talent. Umí nadchnout a sjednotit lidi, což prokáže v letech 1941 až 1945, kdy se stane jednoznačně vůdcem vietnamského boje a hnutí za nezávislost. Otevře Viet Minh stejně tak intelektuálům, jako vojenským velitelům a venkovskému obyvatelstvu, které představovalo 95% Vietnamců. Zasazuje se za chudé lidi, především pracovníky v zemědělství. Viet Minh pod vedením Ho Či Mina provádí na vesnicích alfabetizační kampaň, vede ženy k tomu, aby se účastnily politického života, všem slibuje demokratické svobody (známe to jak to potom s demokracií dopadne). Viet Minh vykládá svět jednoduchými, pro obyčejné lidi srozumitelnými slovy. Vše vysvětluje na podkladě boje mezi dobrem a zlem (známe to jak snadno po získání moci komunisti umí obrátit dobro ve zlo).
Ho Či Minův Viet Minh čerpá poučky z Leninovy teorie národního svazku všech „pokrokových a protiimperialistických sil“ v koloniálních společnostech. Od čínského vůdce Mao Ce-tunga, který od 20tých let vede partyzánský boj s čangajškovci, převezme způsoby jak přenést komunismus na asijské poměry.
Vše co komunisté ve Viet Minhu vytvoří písemně je určeno pro prosté rolníky a má jim vysvětlit, jak vést účinně partyzánskou válku. Nekomunističtí členové Viet Minhu jsou pak krmeni vietnamským nacionalismem a bojem za nezávislost a proto se jim také ve Viet Minhu líbí. Tak vznikne ve Vietnamu soulad mezi nacionalismem a komunismem, který je směrován k protikolonialistickým představám.
Boj o ovládnutí Vietnamu směřuje Viet Minh nejprve na těžko přístupnou džungli a na hornatou oblast Viet Bac na vietnamsko – čínských hranicích.
Situace se změní, když v březnu 1945 Japonci ukončí fungování kolaborantské francouzské správy (Paříž je v srpnu 1944 osvobozena Spojenci a francouzskými jednotkami).
Japonci vyhlásí „nezávislost“ Vietnamu a císaře Bao Daie (již Francouzi ho vyhlásili za hlavu státu závislého na Japonsku) prohlásí hlavou tohoto opět nezávislého Vietnamu, závislého na Japonsku.
V tuto dobu získá Viet Minh kontrolu nad dalšími 6ti provinciemi na severu Vietnamu. Obyvatelstvo těchto provincií se přidá k Viet Minhu i z důvodů co prožilo v letech 1943 – 44. Japonci drancovali sever Vietnamu. Zabírali úrodu rýže pro válečné účely a tak se projevil nedostatek potravin a ohromná inflace. Věci došly tak daleko, že na severu, v Tonkinu, nastal v posledních dvou válečných letech hladomor, který měl na svědomí smrt 2 000 000 lidí. To byla vlastně 1/5 obyvatel Vietnamu. V této době se k Viet Minhu přidávají statisíce zchudlých a hladovějících Vietnamců, kteří zde vidí spásu.
Od března 1945 do kapitulace Japonska dne 15. srpna 1945 je hnutí Viet Minh i oficielním partnerem Spojenců.
Agenti americké OSS (výzvědná a záškodnická služba za ww2) využívají logistiku Viet Minhu. Od Viet Minhu dostávají i informace o pohybu japonských jednotek. Partyzáni Viet Minhu vyzvedávají a schovávají sestřelené americké piloty. Americká OSS pak Viet Minhu dodává zbraně.
Dokonce Ho Či Min (strýček Ho) je přijat do americké OSS jako agent pod krycím jménem Lucius.
Není se pak možno divit, že když všemi uznávaný revolucionář Ho Či Min dne 2. září 1945 vyhlásí „Vietnamskou Demokratickou Republiku“ (VDR), má za sebou Američany i Viet Minh. Vždyť agenti OSS a Ho Či Min tak dobře spolupracovali ( že to připomíná CIA a Bin Ládina o 40, 50 let později, to je prosím jen náhoda). V tuto dobu, září 1945 ještě nikdo netuší, že se tato válečná koalice velmi brzo rozpadne.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Vietnam 1964-1975 I Úvod Č 3.

Díl I.

Část 3.

Liga boje za nezávislost Vietnamu (Vietnam Doc Lap Dong Minh Hoi) zkráceně Viet Minh, tedy dosáhla vyhlášení nezávislosti Severního Vietnamu a v mnoha částech země se jí během války podařilo odzbrojit Japonce. Nyní musela řešit 3 priority:
1) Spravedlivé rozdělování potravin.
2) Rozšiřování vlivu působení Ligy.
3) Vybudování armády.
ad 1. ve Vietnamu byl hladomor a nedostatek potravin nutil Viet Minh, aby dávky potravin cíleně rozděloval mezi lidi.
ad 2. rozšiřování vlivu působení Viet Minhu, nebo Ligy úzce souviselo s bodem 1. Na konci války s Japonci měla Liga jen 5 000 aktivních členů. Svou politikou a především spravedlivým rozdělováním potravin se jí podařilo, že za 4 roky již měla 700 000 aktivních členů. Samozřejmě jich byla většina na severu, ale určitého vlivu dosáhla i v jižních oblastech a také městech. Zejména v Saigonu, městě na jihu měl Viet Minh poměrně dost členů. Přesto je nutné říci ještě jednou, že většina vlivu byla na severu. Na jihu totiž působily ještě 2 národně orientované sekty ovlivněné buddhismem, které spravovaly velmi nezávislé části mekongské delty a další oblasti. Tyto sekty, Cao Dai a Hoa Hao( budou hrát velkou roli v celé 30ti leté válce) měly každá okolo 1 000 000 členů.
ad 3. vojenské jednotky, které Viet Minh budoval, byly většinou umístěny na severu a koncem roku 1946 měly kolem 80 000 vojáků. K nim však musíme také připočítat i nepravidelné jednotky, které vznikaly po celém území Vietnamu a jejich počet není přesně znám. Tyto nepravidelné jednotky byly vybaveny zbraněmi všeho druhu, od starých francouzských zbraní, přes japonské zbraně, až po zbraně, které dostali od Spojenců.
A jak se vyvíjela politika světových mocností směrem k Vietnamu?
V době 2. světové války prezident USA Franklin D. Roosevelt přesvědčoval koloniální mocnosti, aby svým državám v Asii udělili nezávislost. Samozřejmě narazil.
Britové, Francouzi a Holanďané si nedovedli představit obnovu hospodářství po ww2 bez všech zdrojů ze svých kolonií. Roosevelt musel hodně slevit, především u Britů a Holanďanů. Chtěl být zásadový alespoň u kolaborantské Francie. Narazil na generála Charlese de Gaulleho, kterého silně podporoval Winston Churchill, který pro „Svobodné Francouze“ měl velké pochopení, neboť mu velmi pomohli při vedení války proti Japonsku v jihovýchodní Asii. Americká vláda i s prezidentem Rooseveltem musela slevit. Po smrti Roosevelta, když nastoupil Truman, bylo vše úplně jinak. Truman uznal před Spojenci, že Roosevelt zašel příliš daleko, a uznal nárok Francouzů na obnovení francouzského koloniálního panství v Indočíně.
Dle závěrů „Postupimské konference“ v červenci 1945 obsadí britské jednotky v září 1945 jižní část Vietnamu. Severní část Vietnamu obsadí až k 17. rovnoběžce Čangajškovci. Do jižní části Vietnamu, kde jsou Britové, jsou „americkými loděmi“ zároveň dopraveny francouzské jednotky generála de Gaulle. Francouzské jednotky vedené generálem Philippem Leclerc okamžitě zahajují boj s Viet Minhem a o 5 měsíců později hlásí vítězství na jihu.
Obě sekty Cao Dai a Hoa Hao, které byly nejprve na straně Viet Minhu udělají otočku a přidají se k Francouzům.
O francouzském vítězství se však mluvit moc nedá, neboť francouzské jednotky kontrolují Saigon a větší města, ale jakmile francouzské jednotky odtáhnou do posádek, vrátí se Viet Minh opět do vesnic.
V Saigonu se vysokým komisařem pro Indočínu stane admirál Georges Thierry d’Argenlieu, který dosadí do vysokých funkcí mimo Francouzů i pár vietnamských velkostatkářů, obchodníků a advokátů a myslí si, že uspokojil i nacionální cítění Vietnamců.
Sever Vietnamu je mnohem komplikovanější. Tady čínská armáda naprosto bezohledně rabuje. Ho Či Min vznáší protest u USA. Chce, aby zabránili řádění Čangajškovců, ale zároveň chce i zabránit návratu Francouzů. Věci se dávají do pohybu trochu jinak.
Čankajšek, nacionálně orientovaný vůdce Číňanů podepíše s Francií v únoru 1946 dohodu. Ta umožňuje návrat Francouzů do Tonkinu a jako protislužbu se pak Francouzi vzdávají hospodářských výhod v Číně.
Ho Či Min je mezi dvěma kameny. Dohodě může zabránit jedině za cenu boje proti Číňanům i Francouzům a nebo se nějakým způsobem domluvit s Číňany. Rozhodne se nakonec pro jednání s Francií. Jedná s pověřencem generála de Gaulla Jeanem Saintenym.
Ho Či Min podepíše dohodu s Francií, že bude respektovat na 5 let francouzskou kontrolu i na severu Vietnamu. Za tuto smlouvu je kritizován celým Viet Minhem. Své kritiky pak seznámí se svým postupem a způsobem myšlení, když jim řekne a já cituji:
„Pokud jde o mne, dávám přednost tomu, abych dýchal 5 let francouzský hnůj, než abych po zbytek života jedl po čínsku.“

Dohoda se však ukazuje jako cár papíru. Ještě v době kdy Ho Či Min jedná v Paříži o hospodářských problémech smlouvy, vyhlašuje v létě 1946 d’Argenlieu se souhlasem francouzské vlády separátní stát Kočinčínu. Již to překračuje všechny dohody z Paříže. Ho Či Min však zde vidí i naprostou neochotu Francie poskytnout i jakoukoliv autonomii Severnímu Vietnamu.
Francouzská koloniální armáda také, na celém území Vietnamu, řeší všechny lokální konflikty vojenskou silou.
Dokonce v listopadu 1946 chce francouzská armáda uštědřit Viet Minhu lekci. Dne 23. listopadu 1946, když v Haiphongu (přístav, který leží poblíž Hanoje a je jeho zásobovacím spojením) vzniknou nepokoje, nasadí francouzská armáda své letectvo. Letecké bombardování usmrtí okolo 6 000 civilistů.
Radikální část Viet Minhu tvrdě dotírá na Ho Či Mina a ten rozhodne. Tímto okamžikem se Viet Minh postaví se zbraní v ruce proti francouzské koloniální nadvládě. Začne tvrdý boj o Haiphong a Hanoj. Francouzské armádě se až po tvrdých a vleklých bojích podaří v prosinci 1946 Haiphong a Hanoj obsadit.
Začíná téměř 30 let trvající válka o nezávislost Vietnamu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Vietnam 1964-1975 I. Úvod Č 4.

Díl I.

Část 4.

Ještě než vstupovalo USA do 2. světové války prohlásil prezident Roosevelt k Američanům, ale i k světové veřejnosti, že Spojené státy musí na světě hájit demokracii a svobodu. Do 2. světové války tak po 7. prosinci 1941 vstupují milióny Američanů s tím, že jdou nejen odčinit potupu Pearl Harbour, napadení USA Japonskem, ale i s přesvědčením, že pokud zavedou demokracii a kapitalismus na celém světě vzniknou tak předpoklady, že již nikdy nebude válka.
Koalice vzniklá za války - USA, Velká Británie a SSSR pak spolu s Francií porazí Německo, Japonsko a Itálii. Ale již v posledním roce války dochází mezi USA, Velkou Británií a SSSR k roztržkám. Jaltskou a Postupimskou konferencí západní velmoci dovolí sice SSSR rozšíření sféry vlivu na východoevropské státy ( vzájemně se potřebovali a tak vznikla řada kompromisů). Netuší však, že Stalin a vedení SSSR bude provádět násilnou sovětizaci, brutální potlačování osobních svobod a postupné ničení všech demokratických stran ve státech, ve kterých má SSSR sféru vlivu. Roosevelt si Stalina hýčkal. Jeho nástupce Harry S. Truman je však jiného ražení. Je to muž, který má již „hýčkání“ Rusů plné zuby, s čímž se shoduje s drtivou většinou Američanů.
Začíná „Studená válka“.
Když pak Sověti začnou nad rámec všech dohod vyvíjet tlak na Turecko a podporovat partyzány v Řecku, vyhlásí Truman v březnu 1947 doktrínu takzvaného „zadržování“ (containtment), kterou uplatňuje nejenom v Turecku, ale i v Řecku. Doktrína slibuje pomoc a podporu USA všem národům, které bojují proti radikálním (komunistickým) menšinám a nebo těm, kteří jsou vystaveni zahraničnímu tlaku. Truman ve svých prohlášeních říká, že pro národy na celém světě nyní nastal okamžik, kdy se mají rozhodnout mezi svobodou a útlakem.
Vyhlášením takzvaného „Marshallova plánu“ utvoří USA pro tuto doktrínu i nástroj stabilizace národních hospodářství v (západní) Evropě a zároveň tak úzce spojují USA s Evropou.
V novém uspořádání světa po ww2 se také z bývalých nepřátel stávají přátelé. Japonsko, mocnost na Dálném východě, bude hrází proti čínskému a sovětskému komunismu, čímž přispěje k bezpečnosti USA.
Mírová smlouva s Japonskem (1952), založení Severoatlantického obranného společenství (North, Atlantic, Treaty, Organization – NATO) v roce 1949 a pozdější přijetí Německé spolkové republiky do západních vojenských struktur 1955 mají umožnit bezpečnostní a politické zapojení východní Asie a západní Evropy do globálního světového řádu USA.
Jasně z toho plyne, že je to Trumanova doktrína a Marshallův plán co slouží k „zadržování“ (containtment) sféry komunistického vlivu a podporuje rozvoj liberárního kapitalismu. Obě tyto složky mají zajišťovat americký způsob života (American way of life) – demokratický systém právního státu, který má každému jednotlivci zajistit maximální možnost konzumu, vlastního rozvoje a demokracie.
Samozřejmě v tomto způsobu života má i jihovýchodní Asii připadnout důležitá funkce. Nejprve má jihovýchodní Asie sloužit Japonsku a Evropě jako surovinový zdroj a odbytiště zboží a později se má stát samostatným účastníkem, který bude propojen s celým světem a bude nakloněn USA a západním hodnotám a jejich modelům společnosti.
USA nejprve Indočíně věnují malou pozornost, váhají mezi Ho Či Minem, který byl pro ně silnou osobností a u kterého se přikláněli k jeho nacionalismu. Varování však přicházela od některých novinářů a od pracovníků ministerstva zahraničí. Ti tvrdili, že i když nejsou známé přímé kontakty se SSSR a Mao Ce-tungem, že je to spíš tak, že mu obě strany tak věří, že nepotřebuje dozor.
USA tedy nejprve váhá mezi ukončením kolonialismu, když propaguje právo národů na sebeurčení a na druhé straně odmítá navazovat kontakty s komunistickými nacionalisty vznikajícího „třetího světa“. Přitom nabádají Francii, aby povolila ústupky ve Vietnamu.
Vznikne takzvaná „Elysijská dohoda“ z března 1949, tou Francie slibuje udělit Vietnamu „nezávislost“, jestliže za to obdrží hospodářské výhody. Ale zahraniční a vojenská politika má zůstat ve francouzských rukou. Vietnam, Laos a Kambodža musí vstoupit do Francouzské unie (která již existovala a nyní má být znovu smlouvou stvrzena), což samozřejmě nezávislost zpochybňuje.
Císař Bao Dai má být hlavou státu, i když není žádnou náležitou protiváhou Ho Či Mina. Vždyť Bao Dai tráví většinu času se svou rodinou na Cóte d’Azur (francouzské letovisko), nebo ve Vietnamu pobývá v odlehlém letovisku Dalat a o život Vietnamců a jejich problémy se vůbec nezajímá.
Do toho všeho přijde jako rána vítězství čínského komunistického vůdce Mao Ce-tunga v Číně a útěk čangajškovců na Tchaj-wan na podzim 1949. To je ohromná rána pro USA.
Republikánská opozice v kongresu označí jako viníka za „ztrátu Číny“ Trumanovu administrativu. Okamžitě ji obviní, že nedostatečně podporovala Čangajška a tím, že nebojovala s komunismem dost odhodlaně. V té době se i samotní Američané cítí ohroženi mezinárodním komunismem. Již v březnu 1947 nařídil prezident Truman prověřování všech státních zaměstnanců směrem k jejich kontaktům s americkými a světovými komunisty. Již tedy od roku 1947 „Výbor pro vyšetřování neamerické činnosti“ Sněmovny reprezentantů (House Un-American Activities Committe-HUAC) přezkoumává život amerických občanů. Vše podtrhne začátek války v Koreji viz: http://www.palba.cz/viewforum.php?f=115
Začne éra, kterou spustí republikánský senátor Joseph McCarthy – „Hon na čarodějnice“ v letech 1950 až 1954.
Jsou prověřováni intelektuálové, herci, liberálové a bývalí komunisté. Tato doba také přináší rozhodnější zahraniční politiku USA vůči komunistům.
Když Čínská lidová republika a SSSR v lednu 1950 uzná Viet Minh jako legitimní vládu VDR, provádí USA adekvátní kroky. Vše vyhodnotí v USA tak, že existuje těsná spolupráce mezi vietnamskými, čínskými a sovětskými komunisty.
USA reagují. Pět dní po ratifikaci „Elysijské dohody“ francouzským parlamentem USA uznává „Vietnamský stát“ v čele s císařem Bao Daiem za nezávislou zemi uvnitř Francouzské unie. USA okamžitě v březnu 1950 začnou finančně podporovat francouzskou válku v Indočíně a okamžitě poukáží Paříži 15 000 000 dolarů na vojenské účely. USA tím uznává Francouzskou koloniální nadvládu v Indočíně.
O moc ve Vietnamu tak nyní usilují 2 vlády. Jedna, VDR, je uznána východním blokem SSSR a Čínou. Druhá vláda Bao Daie je uznána západem a USA.
Jen s těžkým srdcem USA uznali Bao Daie (vždy se jim jevil jako slaboch), ale v době spiknutí komunismu proti západu a USA, jehož projevem se stal právě Vietnam (no samozřejmě i Korea) je to nyní jediná alternativa.



Vietnam 1964 -75 _ Použité podklady:

Vietnamský deník 1964 _ 1975 _ Chris Bishop.
Dějiny vietnamské války ¬_ Marc Frey.
Duely na obloze _ E. H. Sims.

Odkazy: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=908
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=615
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1029
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1436
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=501
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=524
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=675
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1632
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1626
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1420
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=558
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=844

PVO a PVOS Vietnamu: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1544
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1621
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1601


A další letité podklady a zápisky.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Vietnam“