Vietnam 1964-1975 XVI. Č 1.

Francie a USA proti Ho Či Minovi
Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Vietnam 1964-1975 XVI. Č 1.

Příspěvek od michan »

Mapa Invaze do Laosu – Lam Son 719.

Obrázek

Vietnam 1964-1975 XVI. Č 1.

Díl XVI.

Část 1.

Všeobecná únava amerického obyvatelstva z války ve Vietnamu se ještě zvýšila po invazi do Kambodže. Na konci roku 1970 se již téměř 60% Američanů domnívá, že válka ve Vietnamu je nemorální a více jak 2/3 je přesvědčeno, že válka ve Vietnamu je strašnou chybou. Únavu z války samozřejmě ovlivňuje i soudní řízení s nadporučíkem Calleym, který nařídil masakr v My Lai. Nejprve byl odsouzen k doživotí a po několika odvoláních, byl odsouzen na 3,5 roku vězení za vraždu 22 civilistů (soud a svědci dokázali, že 22 lidí zastřelil osobně).
Ale v USA dojde k mnohem většímu problému. V létě 1971 začínají v největších novinách, New York Times, vycházet dokumenty Pentagonu tzv. Pentagon Papers (z těchto dokumentů zde byly, v několika dílech, citovány spousty závažných událostí). Viz zde: http://www.mtholyoke.edu/acad/intrel/pe ... pent1.html
Co to bylo Pentagon Papers?

Obrázek


Pentagon Papers byly přísně tajné dokumenty, které předal novinářům Daniel Ellsberg,

Obrázek


jeden z pracovníků (poradců) Johnsonovy vlády. Pentagon Papers byly vypracovány v roce 1967 na přání tehdejšího ministra obrany McNamary. Byly to dokumenty, které ukazovaly historii americké účasti ve Vietnamu. Ve své nahotě ukazovaly, že politici, kteří rozhodovali o válce ve Vietnamu, se po desetiletí řídili víc hrozivými představami, než skutečně realistickými analýzami.
Pentagon Papers jasně ukazovaly, že Kennedy a Johnson veřejnost mylně informovali a americkou účast ve Vietnamu přikrašlovali.

Prezident Nixon reaguje tak, že se snaží zveřejnění těchto podkladů zastavit, aby zabránil soudním rozhodnutím. Nixon je totiž posedlý myšlenkou, že i spolupracovníci jeho vlády mohou tisku prozradit tajemství další. Nechá proto sestavit skupinu bezpečnostních expertů tzv. „Instalatéry“ (Plumbers). „Instalatéři“ (Plumbers) dostanou úkol, vydávat Ellsberga za psychopata.

Daniel Ellsberg v roce 2007.

Obrázek


„Instalatéři“ prováděli různé další ilegální akce. Mezi tyto ilegální akce patřilo – vloupávání se do úřadů, tajný odposlech, porušování listovního tajemství a porušování soukromí.
Všechny tyto akce, jako byl proces s Calleyem a zveřejňování Pentagon Papers, mají na aktivní protiválečné protesty úplně opačný vliv než by člověk očekával. Aktivní protiválečné protesty totiž slábnou. V dubnu a květnu 1971 sice ještě dojde k stotisícovým demonstracím, ale pak vše končí.
Studenty už totiž demonstrování unavovalo. Především však studenti dosáhli podstatných dílčích úspěchů. Branná povinnost, která byla předtím pozměněna v loterii, je v roce 1972 zrušena úplně.
Také Kongres USA je nyní sebevědomější a prezidentovy pravomoci silně omezí. Většina Američanů už nechce mít s válkou ve Vietnamu nic společného. Americké televizní stanice reagují tak, že z Vietnamu přenášejí čím dál tím míň záběrů, stejně tak jako přenášejí čím dál tím míň záběrů z protiválečných protestů. K tomu všemu také přispívá, že se silně snížily ztráty amerických vojáků ve Vietnamu. Za rok 1970 mají USA 4 200 mrtvých a za celý rok 1971 již jenom 1 300. Vše samozřejmě souvisí se stahováním Američanů z Vietnamu a s tzv. „Vietnamizací“. Jestliže ve Vietnamu bylo v amerických jednotkách v roce 1970 334 000 vojáků, je v amerických jednotkách v roce 1971 již 157 000 vojáků.
Samozřejmě „Vietnamizací“ trpí vojenské cíle USA ve Vietnamu. Americké jednotky přebírají převážně defenzivní úkoly.
Všichni, od generála Abramse po posledního vojáka, se v Jižním Vietnamu cítí jako „zadní voj“, jehož odchod je jen otázka času. Všechny válečné cíle USA ve Vietnamu jsou nyní jen abstraktní, nebo úplně mizí. Průběžně se začíná zhoršovat morálka amerických vojsk. Vojáci přechází s požívání měkkých drog na užívání tvrdých drog, protože nemají co dělat a prožívají svá traumata. Požívání drog armádou USA se stane vážným problémem.
Důstojníci ARVN jsou ti, kteří řídí přísun drog na jihovietnamský trh a do řad americké armády. Důstojníci ARVN si tak zařizují výdělek, který jim začal mizet, když USA začalo snižovat finanční pomoc RVN.

Z odhadů v roce 1970 plyne, že asi 40 000 amerických vojáků ve Vietnamu je závislých na heroinu.
Začíná se také množit rasistické násilí a neposlušnost vůči důstojníkům nabývá znepokojivých rozměrů (vojáci neuposlechnou rozkaz nadřízeného).
Na vracející se, demobilizované navrátilce z Vietnamu dopadají všechny důsledky „Vietnamizace“ a protiválečné nálady.
Do roku 1969 zápasili váleční veteráni většinou s osobními problémy. Důsledky války, válečné měnící se situace a nedostatečná psychologická péče vede k tzv. „posttraumatickým neurózám“, které nejdou léčit celá desetiletí.
Válečný veterán Philip Caputo, „posttraumatickou neurózu“ popsal, cituji z – Caputo, A Rumor of War, str. 4. takto:
„výkyvy v koncentraci, dětská bázeň před tmou, rychle se dostavující únava, chronické noční můry, přecitlivělost vůči hlasitým zvukům, náhle se dostavující návaly deprese a vzteku.“

Tak jak dochází k vzrůstající konzumaci drog u veteránů, spolu s nezájmem amerického obyvatelstva po roce 1969, vznikají i potíže s vracejícími se vojáky z Vietnamu. Koncem roku 1971 je v USA více veteránů bez práce (330 000) než je vůbec vojáků ve Vietnamu. Ale jsou ještě horší věci. V roce 1972 je ze 2 000 000 válečných veteránů, kteří prošli Vietnamem přes 300 000 navrátilců ve vězení. I morálně je vše tragické. V dřívějších válkách USA, byli její vojáci oslavováni jako hrdinové. Náhle jsou veteráni z Vietnamu viděni jako živoucí výraz potupy, nástroj ztroskotání politiky a pak především jako brutální zabijáci (pod dojmem My Lai).
Nejhorší je, že pro zmírnění všech těchto důsledků dělá vláda USA i její prezident hrozně málo. Nikdo neřeší psychické, sociální a hospodářské problémy válečných veteránů, kteří přišli z Vietnamu.

Ke všem problémům amerických vojáků, zpochybňováním jejich účasti ve Vietnamu se také přidává výkon jednotek ARVN.
V únoru a březnu 1971 podniknou jednotky ARVN další invazi tentokrát do Laosu. Protože Kongres USA zakázal americkým pozemním silám vstup do Laosu, musí celou akci provádět jednotky ARVN samy.
Operace DEWEY CANYON II./ Lam Son 719 má ty samé cíle, jako byla invaze do Kambodže v roce 1970. Také nyní chtějí jednotky ARVN zničit Ho Chi Minh Trail, sklady FNO a VLA. Také nyní v únoru a březnu 1971 chtějí v Laosu získat čas pro „Vietnamizaci“. Jako další cíl má DEWEY CANYON II./ Lam Son 719 přivést Hanoj k jednacímu stolu a americké veřejnosti chce ARVN ukázat úspěšnost „Vietnamizace“ a zároveň má invaze dodat sebevědomí vládě RVN.
Byl tady však háček. Generalita ARVN byla prolezlá špiony FNO a VLA. Špioni pracující pro Hanoj sehnali veškeré operační plány invaze DEWEY CANYON II./Lam Son 719 a předali je jednotkám FNO a VLA.
Když potom 8. února 1971 překročí jednotky ARVN severozápadní hranice s Laosem, očekává je tam v léčkách překvapení. Dobře maskované, velkou palebnou silou disponující jednotky VLA a FNO je všude ničí. Jihovietnamská generalita není schopna vůbec na vojenskou situaci v Laosu reagovat. ARVN okamžitě žádá o pomoc americké letectvo. Jen díky ohromnému leteckému nasazení všech složek USA se daří trochu zabránit panice. Americké letectvo bombarduje všechny zjištěné cíle nebývalou silou. Jednotky ARVN začínají z Laosu ustupovat a jejich ústup má daleko k ústupu spořádanému. Fiasko!!!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Vietnam 1964-1975 XVI. Č 2.

Díl XVI.

Část 2.

Nyní se podívejme jak vypadala vnitřní politika a vnější chování VDR po „Ofenzivě Tet“ v roce 1968. Jak vypadaly 3 roky války mezi „Ofenzivou Tet“ a invazí do Laosu z pohledu Severního Vietnamu. Tyto 3 roky války od roku 1968 do roku 1971 byly pro VDR nejtěžší etapou celého konfliktu. Jako první byla zastavena americká letecká ofenzíva v říjnu 1968, což umožnilo obyvatelstvu VDR opět trochu více svobody pohybu. VDR se opět mohla trochu soustředit na hospodářský rozvoj. Ovšem hrozné ztráty v „Ofenzivě Tet“, masivní americká pacifikace Jižního Vietnamu, změna americké strategie a intenzivní letecká válka nad Jižním Vietnamem, stejně jako bombardování pohraničních území Laosu a Kambodže, nutily komunistické jednotky na Jihu k přechodu do defenzivy. Roky 1968 a 1969 byly nejkrvavějšími roky vietnamské války. V tuto dobu Vietnamská lidová armáda (VLA) spolu s Lidovou osvobozeneckou armádou (LOA) podnikala nadále přepady malých jihovietnamských a amerických jednotek. Generál Giap v tuto dobu však hlavně usiloval o konsolidaci ozbrojených sil a o výstavbu takové armády, která by byla schopna vést konvenční válku. Giap opět ukazoval svou strategickou zdatnost. Nenechal si vnutit v těchto letech, kdy nebyl připraven, od USA konvenční válku. Místo toho zapletl Američany do drobných šarvátek (mimo útoků na města a Khe Sanh).
Generálu Giapovi byly jasné 3 důležité věci:
1) Síla amerických jednotek dosahuje vrcholu.
2) Ohlašuje se „Vietnamizace“ války.
3) Jihovietnamská armáda se postupně zapojuje do ofenzivních operací.
Generál Giap vidí, že na tyto změny musí reagovat změnou strategie, které musí nepřítele překvapit a musí umožnit jednotkám VLA/LOA znovu přejít do ofenzívy.
Souběžně s tím VDR začíná přikládat větší význam politice. V lednu 1970 se při setkání funkcionářů Vietnamské strany pracujících Lao Dong rozhodne, že VDR nebude jako dosud využívat mírových rozhovorů v Paříži pro svou propagandu. Pozice VDR se tak nemění, ale mírové rozhovory nebudou to nejdůležitější. On totiž krátce před svou smrtí dne 2. září 1969 (bylo to přesně 24 let po vyhlášení nezávislosti VDR) vyzval Ho Či Min kolektivní vedení Lao Dongu, soustředěné kolem Le Duana, Pham Van Donga a Vo Nguyen Giapa, aby se nikdy neodchýlili od cíle této války, kterou je nezávislost a sjednocení Vietnamu.
To vedlo k tomu, že pro VDR v Paříži neplatil žádný kompromis. Je tak jasné, že se americké a severovietnamské cílové představy vzájemně vylučují.
Vojenská konsolidace VDR nejprve naráží v mezinárodním společenstvím států na potíže. Hanoj rozpozná, že obě velmoci SSSR a ČLR mají zájem o sblížení s USA a že by se mohly pokusit o ukončení války ve Vietnamu, aby mohly využívat obchodních smluv a dohod s USA o odzbrojení. Rozezná také, že USA má pro Čínu i SSSR stejný význam jako rivalita mezi SSSR a ČLR. Že je to správné hodnocení dokazovaly konflikty na sovětsko – čínských hranicích, které vrcholily v roce 1969 na řece Ussuri. http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1112
Do této chvíle si Hanoj pěstovala svou vlastní propojovací koncepci, a dostávala další sovětskou pomoc tím, že se VDR účastnila intenzivně vědecké, technické, kulturní a ideologické výměny zkušeností v rámci Východního bloku. VDR tak vždy signalizovala SSSR svou vstřícnost a potvrzovala sovětské analýzy. SSSR tak spatřovala ve VDR, že ji berou jako jediného partnera v Jihovýchodní Asii. Zároveň ale do Pekingu posílala ujišťování o svém přátelství a ujištění, že se nepropůjčí sovětské globální strategii. To slyšeli Mao i Čou En-laj hrozně rádi, neboť sovětskou pomoc Severnímu Vietnamu sledovali s obavami. Kličkování VDR mezi SSSR a ČLR se dařilo. Do roku 1971 podepsalo VDR se SSSR mnoho dohod o dodávkách moderních zbraňových systémů a to až v hodnotě více jak 200 miliónů dolarů ročně.
Tato elastická politika Hanoje pomohla zemi k získání nebývalého množství moderních zbraní, aniž SSSR a ČLR získaly v Severním Vietnamu podstatný vliv.
Při těchto politických půtkách dál Giap pokračuje v taktické defenzivě a vyzbrojování zbrojními systémy od ČLR a SSSR získává VLA/LOA stále větší a větší bojovou sílu. Daří se i v Jižním Vietnamu. Přes americké tažení pomocí pacifikačních programů získává VLA/LOA pomalu kontrolu v části delty Mekongu. K tomu dopomůže i invaze USA a ARVN do Kambodže, neboť saigonská vláda musí z delty Mekongu přechodně stáhnout velkou část jednotek ARVN. Aby si znovu ARVN získala deltu Mekongu, musí po operaci v Kambodži stáhnout do delty Mekongu polovinu svých bojových jednotek. To zase znamená, že VLA/LOA získává jiná území v Jižním Vietnamu.
Po debaklu (fiasku), který utrpí jednotky ARVN na jaře 1971 v Laosu se ukazuje pro Giapa, že slabost jednotek ARVN stále přetrvává.
V polovině roku 1971 je tak jasné, že mezi Severem a Jihem Vietnamu nastává patová situace. Ani jednotky ARVN, ani jednotky VLA/LOA nejsou dostatečně silné, aby ve válce zvítězily.
Je tady však jedno velké plus pro VLA/LOA a tím je, že čas pracuje pro ně. Každých 6 měsíců se americké ozbrojené síly v Jižním Vietnamu zmenšují o 50 000 vojáků.

V červenci 1971 odjíždí poradce pro bezpečnost prezidenta Nixona, Henry Kissinger, jako první americký státník po roce 1949 do Pekingu. Jede tam s tajným posláním. Přislíbí tam vedení ČLR zlepšení vztahů na všech úrovních, jestliže Peking vyvine na Hanoj tlak a bude usilovat o mír ve Vietnamu.
VDR se o něco později o těchto rozhovorech dozví. V Hanoji nastává nejistota. Do Pekingu okamžitě cestuje předseda vlády VDR Pham Van Dong, aby Mao Ce-tunga odvrátil od plánované Nixonovy návštěvy v únoru 1972. Pham Van Dongova návštěva je neúspěšná.
Mao Ce-tung vše VDR vysvětluje přirovnáním, cituji z – William J. Duiker, China and Vietnam: The Roots of Conflict, Berkeley/CA, 1987, str:60. když Pham Van Dongovi řekl:
„Tak jako je naše koště příliš krátké na to, aby vymetlo Američany z Tchaj-wanu, je vaše zase krátké, aby udělalo to samé v jižním Vietnamu.“
Tato připomínka Maa příliš připomínala severovietnamskému vedení mírovou konferenci v Ženevě v roce 1954, na které také Číňané naléhali na Ho Či Mina a Pham Van Donga, aby přijali americké požadavky. Vietnamci se poučili.
Repríza mírové konference z Ženevy se prostě konat nebude.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Vietnam 1964-1975 XVI. Č 3.

Díl XVI.

Část 3.

Pojďme se nyní podívat, jak vypadala bojiště Indočíny a Jižního Vietnamu v roce 1971.
Již 2. ledna 1971 se ARVN a kambodžské vládní jednotky, s podporou amerických vrtulníků pokoušejí rozbít blokádu Phnom Penhu. Snaží se dobýt silnici číslo 4, kterou urputně brání komunističtí vojáci (VLA/LOA a Rudí Kmerové). Boje budou trvat 21 dní a spojeneckým silám se podaří blokádu silnice a jejího okolí prorazit. Po těchto bojích je však silnice číslo 4 tak rozsekaná, že se nedá používat.
Dne 3. ledna 1971 útočí americké letectvo těžkým bombardováním na Ho Či Minovu stezku a na stanoviště protiletadlových raket.
Od 6. ledna 1971 zahajuje velení MACV novou kampaň proti drogám u amerických jednotek v Jižním Vietnamu.
Jihovietnamské speciální jednotky útočí dne 17. ledna 1971 na zajatecký tábor Vietcongu nedaleko Mimotu. V samotném zajateckém táboře nenaleznou nikoho.
Dne 20. ledna 1971 obviňuje Hanoj USA, že používá chemické defolianty.
Mezi 20. a 24. lednem 1971 zesiluje boj okolo města Phnom Penhu a poprvé je v těchto dnech ostřelováno i centrum města.
V Khe Sanhu začíná dne 30. ledna 1971 operace DEWEY CANYON II., která po bombardování amerického letectva začíná přecházet v operaci ARVN s názvem Lam Son 719.
Mezi 3. a 4. únorem 1971 začínají kambodžské a jihovietnamské síly, s americkou leteckou podporou postupovat proti VLA/LOA a Rudým Kmérům v okolí Phnom Penhu a na dalších místech Kambodži.
Po několika dnech bombardování okolí laoských hranic americkým letectvem začíná ARVN dne 8. února 1971 „Invazi do Laosu“, když spouští operaci Lam Son 719.

Obrázek


Téhož dne, 8. února 1971, přebírá generál Sitik Matak vládu v Kambodži, neboť premiér generál Lon Nol utrpěl mrtvici.
Dne 12. února 1971 padne v boji kambodžský brigádní generál Neak Sam.
USA oznamují dne 20. února 1971, že budou financovat výstavbu nových cel v politické věznici v Noc Son, v Jižním Vietnamu (převýchova komunistů).
Mezi 20. a 28. únorem 1971 bombarduje americké letectvo odpalovací základny protiletadlových raket v Laosu.
Jihovietnamský postup v Laosu zastavují dne 22. února 1971 léčky a těžká palba VLA/LOA již pouhých 16 km za laoskými hranicemi ( Lam Son 719).
Dne 25. února 1971 Kongres USA zakazuje svým zákonem americké armádě, účastnit se jakékoliv invaze do Severního Vietnamu, bez schválení Kongresu USA.
Dne 27. února 1971 VDR v Paříži odsuzuje rozhodnutí, které umožňuje záchranu sestřelených amerických pilotů z Laosu americkým pozemním silám.
Od 1. března 1971 se na jihu RVN (IV. Corps) vystupňovává operace „Phoenix“, aby zde byly rozbity síly FNO.
Minometná a raketová palba FNO dne 2. března 1971 těžce poškodí palivovou rafinérii v Kampong Sonu v RVN.
V Laosu se ještě ARVN a vrtulníkovým jednotkám USA,

Vrtulník AH – 1G Cobra, který se spolu z ostatními z 1. jízdní ( aeromobilní) divize, jako letecká podpora, účastnil Lam Son 719.

Obrázek


podaří dne 6. března 1971 dosáhnout města Tchepone, ale ARVN a americké vrtulníkové jednotky hlásí těžké ztráty.
Od 10. března 1971 je 30% jednotek ARVN na ústupu zpět k hranicím mezi Laosem a Jižním Vietnamem.
Dne 17. března 1971 oznamuje Nový Zéland svůj plán na stahování některých svých jednotek z Jižního Vietnamu.
Dne 20. března 1971 unikne jen o chlup disciplinárnímu řízení 53 příslušníků 1. jízdní (aeromobilní) divize, přestože odmítlo uposlechnout rozkazy.
Dne 24. března 1971 končí operace Lom Son 719 – „Invaze do Laosu“.
ARVN a vrtulníkové jednotky USA (Spojenci) hlásí 1 160 svých mrtvých, ale číslo, které říká Hanoj je – 3 800 mrtvých vojáků ARVN a USA.
ARVN říká, že zabila spolu s americkým letectvem 13 688 vojáků VLA/LOA. Kdo ví, kde je pravda?
Mezi 28. a 31. březnem 1971 vyplení jednotky VLA/LOA město Duc Duc v Jižním Vietnamu.
Dne 31. března 1971 je nadporučík William L. Calley odsouzen na doživotí. Trest mu byl posléze změněn na 20 let (víme, že po dalším odvolání to bude 3,5 roku).
Na Centrální vysočině v jižním Vietnamu, na základně palebné podpory č. 6, blízko Dak To, vypukne dne 31. března 1971, mezi VLA/LOA a ARVN, těžká bitva, která trvá 12 dní.
Jednotky ARVN spouští 14. dubna 1971 v údolí A Shau operaci Lam Son 720. Tisk RVN jí nazve „vojenské cvičení“.
Dne 16. dubna 1971 ohlašuje ARVN, že prolomila obklíčení základny dělostřelecké podpory č. 6 u Dak To na Centrální vysočině.
Až teprve 18. dubna 1971 připouští ministerský předseda RVN Ky, že Lam Son 719 „Invaze do Laosu“ neskončila „triumfem“ pro ARVN.
Mezi 18. a 23. dubnem 1971 zesiluje americké letectvo svou bombardovací ofenzívu proti PVO VLA/LOA na Ho Chi Minh Trailu. Útočí nejen proti sítím základen protiletadlových raket, ale i na protiletadlové dělostřelectvo.
Vládní statistika USA ohlašuje dne 20. dubna 1971, že vzrostl počet útoků střelbou, nebo vyhazováním do vzduchu, na vlastní důstojníky, od vojáků USA. Jen v roce 1970 došlo tímto způsobem k 209 útokům, při nichž zahynulo 34 důstojníků USA.
Mezi 22. a 28. dubnem 1971 je kontrolními orgány USA (Kongres) zjištěno, že „Invaze do Laosu“ (Lam Son 719) se účastnily i některé jednotky amerických pozemních sil.
Ke dni 26. dubna 1971 se v Jižním Vietnamu nachází 281 400 amerických vojáků.
Dne 29. dubna 1971 překročil počet zabitých Američanů ve Vietnamu od začátku války číslo 45 000.
Mezi 10. a 12. květnem 1971 útočí letouny USA na vojenské cíle, které se nacházejí 75 mil severně od demilitarizované zóny.
Od 11. do 15. května 1971 útočí jednotky ARVN s americkou leteckou podporou na střediska VLA/LOA na území Kambodže.
V údolí A Shau, jsou dne 12. května 1971, v rámci operace Lam Son 720 hlášeny nejtěžší pozemní boje mezi jednotkami ARVN a VLA/LOA.
V Laosu zveřejňuje dne 12. května 1971 strana komunistů Pathet Lao svůj mírový program.
Dne 13. května 1971 vstupují tzv. „Mírové rozhovory v Paříži“ do 4 roku.
Mezi 16. a 18. květnem 1971 obsazují jednotky VLA/LOA „plato Baloven“ (planina) v jižním Laosu.
Mezi 19. a 22. květnem 1971 útočí VLA/LOA v Jižním Vietnamu na americkou základnu Charlie 2. Při útoku zahyne 30 Američanů, když jich 29 je zabito v jednom krytu při náhodném zásahu raketou 122mm, kam se při obědě, proti rozkazu nahrnulo 59 lidí.
Ženisté Vietcongu provedou dne 23. května 1971 sérii destrukcí na letecké základně Cam Ranh.
V Kambodži po těžkých bojích mezi 26. a 31. květnem 1971, obsadí VLA/LOA město Snoul.
V demilitarizované zóně, v květnu 1971 pokračuje ofenzíva VLA/LOA.
Mezi 5. a 6. červnem 1971 se americké vrtulníky účastní podpory jednotek ARVN v těžkých bojích kolem základny dělostřelecké podpory Charlie u Khe Sanh.
V Kambodži, u hlavního města Phnom Penhu probíhají dne 8. června 1971 prudké boje mezi Spojenci (kambodžské vládní síly a ARVN) a jednotkami VLA/LOA, které podporují Rudí Kmérové.
Dne 15. června 1971 je prolomeno obležení základny palebné podpory 5 na Centrální vysočině.
Těžké boje o základnu palebné podpory Fuller probíhají mezi 22. a 28. červnem 1971.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Vietnam 1964-1975 XVI. Č 4.

Díl XVI.

Část 4.

Od 8. července 1971 probíhá v Kambodži nová ofenzíva ARVN, která má pomoci kambodžským vládním jednotkám v boji proti VLA/LOA a Rudým Kmérům.
Od 9. července 1971 přebírají jednotky ARVN odpovědnost za demilitarizovanou zónu mezi Severem a Jihem Vietnamu od armády USA.
USA odmítá dne 13. července 1971 obvinění, že CIA má prsty v obsazení Planiny džbánů příslušníky laoských horských kmenů.
Dne 20. července 1971 je CIA obviněna, že napomáhá thajským silám při výstavbě stálých základen uvnitř Laosu.
Pod tlakem důkazů musí USA dne 2. srpna 1971 přiznat, že v Laosu operuje 30 000 neregulérních vojáků (žoldáků), kteří jsou vydržování z peněz CIA.
Dne 7. srpna 1971 obsazují kambodžské vládní jednotky Preykry.
Při stále intenzivnějších bojích podél demilitarizované zóny musí ARVN vyklidit svou základnu Baho.
Dne 15. srpna 1971 jsou uveřejněny zprávy o otřesném chování vojáků ARVN k civilistům v Kambodži. Kambodža požádá, aby se vojáci ARVN stáhli z Kambodže do Jižního Vietnamu.
Austrálie a Nový Zéland oznamují dne 18. srpna 1971, že konec roku 1971 je to datum, do kdy stáhnou své jednotky z Jižního Vietnamu. Austrálie oznamuje, že k 18. srpnu 1971 má 473 mrtvých a 2 202 raněných.
Poblíž hranic s Laosem spustí ARVN mezi 6. a 18. zářím 1971 operaci Lam Son 810. V rámci této operace bombardéry B – 52 bombardují cíle podél celé demilitarizované zóny.
Jižní Korea oznamuje dne 9. září 1971, že všechny své jednotky stáhne z Jižního Vietnamu někdy do poloviny roku 1972.
Dne 14. září 1971 začíná ARVN s leteckou podporou USA operaci v lese U Minh. Na konci operace je hlášeno 400 mrtvých vojáků VLA/LOA.
Vládní laoské síly znovu obsazují mezi 15. a 16. zářím 1971 Paksong na Planině Boloven.
Při bombovém útoku Vietcongu dne 16. září 1971 na saigonský noční klub, zahyne 15 civilistů.
Mezi 16. a 20. zářím 1971 útočí Vietcong na oblasti okolo Saigonu.
Dne 21. září 1971 bombarduje 200 amerických letounů vojenské cíle severně od demilitarizované zóny.
Dne 23. září 1971 je kapitán Ernest I. Medina, velitel roty C 11, divize Americal shledán nevinným ve všech bodech obžaloby, v souvislosti s masakrem My Lai v březnu 1968.
Jednotky USA a ARVN dne 26. září 1971 odvrací všechny útoky VLA/LOA na kambodžské hranici a sami podnikají protiútok.
Dne 28. září 1971 podepisují ČLR a VDR v Pekingu smlouvu o pomoci.
V deltě Mekongu u Kien Thien se dne 2. října 1971 střetne Vietcong v prudké bitvě s ARVN.
Americké B – 52 bombardují dne 7. října 1971 cíle po obou stranách hranic s Kambodžou.
Dne 8. října 1971 končí americké pozemní síly svou poslední velkou akci celé války ve Vietnamu, kterou byla operace „Jefferson Glenn“.
Američtí vojáci ze základny palebné podpory Pace, která leží kousek od kambodžských hranic, obviňují dne 11. října 1971 své nadřízené, že pod hrozbou disciplinárního trestu jim bylo nařízeno, že mají provést příhraniční bojové akce, jež jsou v rozporu s oficielní americkou politikou.
Dne 16. října 1971 pozastavil generál Lon Nol fungování kambodžského Národního shromáždění (diktatura).
Dne 18. října 1971 zahyne 18 vojáků ARVN, když je omylem americkými bombardéry bombardována jejich základna.
V Kambodži začíná dne 20. října 1971 nová ofenzíva ARVN.
Ke dne 29. října 1971 zůstává v Jižním Vietnamu ještě 196 700 vojáků USA.
Dne 31. října 1971 propouští saigonský režim (prezidentská amnestie – Thieu byl znovu zvolen na 4 roky prezidentem RVN) skoro 3 000 (2938) zajatců Vietcongu.
Kambodžské vládní jednotky prolomily dne 2. listopadu 1971 obležení u Prokhamu.
Obležení Rumlangu v Kambodži proměnily síly VLA/LOA ve vítězství, kambodžské vládní jednotky zde byly zcela zničeny dne 13. listopadu 1971.
USA zesílí dne 16. listopadu 1971 bombardování Ho Chi Minh Trailu v Kambodži a Laosu, neboť po Ho Chi Minh Trailu zesílil přesun jednotek a materiálu VLA.
Dne 19. listopadu 1971 oficielně požádá Kambodža Jižní Vietnam o vojenskou pomoc, neboť jednotky VLA/LOA a Rudých Kmérů se opět přibližují k Phnom Penhu.
ARVN spouští dne 22. listopadu 1971 novou rozsáhlou ofenzívu v deltě Mekongu a kolem Phnom Penhu, aby pomohla Kambodži.
Přes zákaz Kongresu USA je odhalena dne 23. listopadu 1971 přítomnost amerických poradců v Kambodži.
Jednotky ARVN spouští dne 27. listopadu 1971 novou rozsáhlou ofenzívu na Centrální vysočině (III. Corps).
Kambodžští komunisté – Rudí Kmérové – od 1. prosince 1971 provádí frontální útok směrem na hlavní město Kambodže Phnom Penh. V tu samou dobu jednotky VLA/LOA provádí těžký útok na silnici č. 6 proti demoralizovaným kambodžským vládním jednotkám, které tak rozdělují. Toto rozštěpení kambodžských vládních sil pomáhá Rudým Kmérům v jejich postupu na Phnom Penh. Již 7. prosince 1971 dopadají rakety ráže 122 mm z raketometů Rudých Kmérů na Phnom Penh. Tak jak postupují Rudí Kmérové na Phnom Penh zaplavují civilní uprchlíci hlavní město Kambodže a stěžují tak přesuny kambodžských vládních sil.
Dne 14. prosince 1971, v kombinované operaci kambodžských vládních sil a jednotek ARVN obsazují tito Spojenci komunisty držené město Chup.
MACV přiznává, že USA od začátku války ve Vietnamu ztratilo nad Jižním a Severním Vietnamem do 16. prosince 1971 - 8 053 letadel všeho druhu.
Protiválečné demonstrace konané 17. prosince 1971 v Phnom Penhu ještě více zhoršují vojenskou situaci kambodžských vládních sil.
Jednotky VLA/LOA dne 20. prosince 1971 dobyly Planinu džbánů.
Dne 22. prosince 1971 obviňuje SSSR Čínu, že se v souvislosti s Vietnamem chová proamericky.
Od 26. prosince do 30. prosince 1971 bombarduje US Navy a US Air Force, po 5 dní, vojenské cíle v Severním Vietnamu. Nejprve americké letectvo rozbije v koridorech PVOS VDR, když Severnímu Vietnamu zničí RL a stanoviště protiletadlových raket a baterie protiletadlového dělostřelectva. Potom stíhače bombardéry USA ničí letiště, sklady zásob a další vojenské cíle. Je to největší letecká kampaň za poslední 3 roky války ve Vietnamu. Americké letectvo provede 1 000 operačních letů.
US Navy ztratí za 5 dní bojů 1 F – 4 Phantom a 1 A – 6 Intruder a US Air Force 1 F – 4 Phantom. Celkem 5 pilotů je hlášeno jako nezvěstných a 1 letce z A – 6 Intruder se podařilo zachránit. Každý letoun byl dvoumístný.
Některé ničené cíle byly vzdáleny jen 75 mil jižně od Hanoje, hlavního města VDR.

Vietnam 1964 -75 _ Použité podklady:

Vietnamský deník 1964 _ 1975 _ Chris Bishop.
Dějiny vietnamské války ¬_ Marc Frey.
Duely na obloze _ E. H. Sims.

Odkazy: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=908
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=615
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1029
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1436
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=501
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=524
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=675
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1632
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1626
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1420
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=558
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=844
http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=34075#34075
http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=34801#34801
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2290

PVO a PVOS Vietnamu: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1544
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1621
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1601


A další letité podklady a zápisky.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Vietnam“