Čech bojoval ve Vietnamu na straně USA

Francie a USA proti Ho Či Minovi
Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Čech bojoval ve Vietnamu na straně USA

Příspěvek od kacermiroslav »

Čech bojoval ve Vietnamu na straně USA
celý článek je publikován na: http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/2 ... e-usa.html


Publikováno dne: 18.října 2010
Manuel Vaněček je jedním z mála Čechů, kteří bojovali ve vietnamské válce – na straně Američanů. Svůj příběh tento emigrant, který utekl v roce 1968 na Západ, ke si změnil jméno na Manuel F. van Eyck, sepsal v knize Pěšákem ve Vietnamu. Vznikla na základě deníků, jež si pořizoval od chvíle, kdy emigroval. O svých osudech pověděl i Novinkám. Vzpomínal i na okamžiky strachu, ale také na to, jak zastřelil severovietnamského vojáka.

„Neměl jsem tu šanci účastnit se akcí, jaké byly v roce 1965 nebo 1968, kdy se vojenské jednotky střetávaly s nepřítelem ve větším počtu. Byli jsme v džungli a šlo jen o krátké kontakty, kdy se jich objevilo jen pár a my jsme začali střílet do džungle. Ani jsme si nebyli jisti, jestli jsme někoho poranili nebo zabili. Osobně jsem si vědom jednoho případu, kdy jsem jednoho zastřelil. Byl to takový mladý severovietnamský voják, kterého jsem střelil do prsou,“ vzpomíná Vaněček, který byl jako kluk fascinován filmem o boji Francouzů v Indočíně a chtěl to sám prožít.

Otevřeně přiznává, že na Vietnamce se nedíval jako na nepřítele nebo na chlapce, jakým byl on sám: „Absolutně ne, takové věci tam nepřicházely mně nebo někomu jinému na zřetel. Považoval jsem ho cíl, target.“

Úplně klidný však v akci nebyl nikdy: „Neměl jsem strach jako strach, ale cítil jsem žaludek. Stáhnutej žaludek.“

Strach ze zranění

Vaněček, který se dal k výsadkářům, se bál hlavně těžkého zranění. „Nebyl to strach, ale vidina, že kdybych na něco šlápl, ztratil bych nohu nebo ruku nebo oslepl. Doufal jsem, že budu mít aspoň jednu ruku volnou, abych se mohl zastřelit, protože s takovýmto zraněním bych nedokázal existovat, jako někteří kamarádi, které jsem potom viděl.“

Obrazy, kdy nálože trhaly těla jeho kamarádů, si nikdy nedokázal vymazat z paměti: „Vždycky, když slyším helikoptéru, tak mi vyvolá vzpomínku na případ, kdy jeden vojín stoupl na nastraženou nálož. Byla to katastrofa, ztratil ruku, jednu nohu a druhou pod kolenem. A taky oslepl. Doteď slyším jeho srdcervoucí výkřik - Nevidím, nevidím. A volá matku a tak. Po výbuchu je ticho. To ještě nereaguje. A pak všechno padá dolů, kusy jeho těla, hlína... Když dopadne, slyšíte jeho výkřik. My zalehneme, protože nevíme, jestli byla mina odpálená na dálku nebo ne, jestli nejde o přepad, jestli není nepřítel okolo a nebude se snažit zaútočit...“

Nebezpečí zranění bylo reálné. Nestal se pilotem, jak snil, ale když napodruhé udělal test z angličtiny, dostal se k výsadkářům ke slavné 101. výsadkové. Byl v první linii: „Byli jsme v oblasti tzv. free fire zone, to znamená, kde jakýkoliv člověk, který se objevil před námi v džungli, byl považován za nepřítele. Naším úkolem bylo zabránit nepříteli, ať už to byl Vietkong, anebo severovietnamská armáda, která pronikala přes Ho-či-minovu stezku, v jeho působení. Šlo o to najít jejich sklady zbraní a vyhodit je do povětří, nebo případně najít jejich uskupení."

Nakonec ani Vaněček, který utekl do zahraničí měsíc před invazí vojsk varšavské smlouvy a těžce se dostával do americké armády, protože neměl ani zelenou kartu, jen kartičku politického uprchlíka, svému osudu neunikl a byl zraněn. "Stalo se to při jednom výsadku, když jsme obsadili plochu pro přistávání. Nadskočila mi helma, tak jsem si ji chytil – přezky jsme neutahovali – a v tom okamžiku, když jsem dal ruce nahoru, Vietnamci odpálili do naší blízkosti minometný granát. A jak jsem měl ruce nahoře, zasáhly mi je střepiny,“ vzpomíná.

Vietnamský syndrom

Vaněček si prožil i vietnamský syndrom, dokonce se chtěl zabít. „To bylo v Detroitu, procházel jsem krizí. Šest měsíců po návratu. Říká se, že po šesti měsících se projeví deprese, snaha se zničit. Chtěl jsem se zlikvidovat. Nemůžu říci, co mi řeklo 'nedělej to'. Nezmáčkni to. Ale prostě jsem to neudělal, jsem tady.“

Autor: Alena Kovářová, Alex Švamberk, Novinky, Stream.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
pomala.jesterka
desátník
desátník
Příspěvky: 52
Registrován: 11/2/2010, 18:36

Příspěvek od pomala.jesterka »

Příběh Karla Mlynáře, který sloužil ve francouzské cizinecké legii a byl krátce nasazen ve Vietnamu:
http://www.lidovky.cz/jeste-ted-je-mi-s ... 2_lide_mev
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

On ten jeho příběh byl i z filmovaný. Film se jmenoval Černý prapor, byl natočen v roce 1958 a hlavní role v něm měli Václav Mareš a František Peterka. Ten film jde občas na CS filmu
http://www.csfd.cz/film/1398-cerny-prapor/
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lucius
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 182
Registrován: 7/10/2011, 11:52
Bydliště: Slovensko

Příspěvek od Lucius »

Ďalším čechom (ktorý sice nebojoval priamo na strane USA či Sev. Vietnamu, ale vo Vietname bojoval) bol čech Karel Hora. Svoje spomienky aj z Vietnamu uverejnil v knihe Moje matka cizinecká legie. Ďalšou publikáciou, v ktorej je osud čecha vo vietname, hoci opäť v 50. rokoch je kniha Černá je řeka legionářů, podľa rozprávania Jana Ryšavého z Prahy.
Uživatelský avatar
Firefly
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 175
Registrován: 25/12/2010, 13:58
Bydliště: Velký Beranov

Příspěvek od Firefly »

Film "Černý prapor" je silně "propagandistický" film o "omylu" jménem Cizinecké legie a ve své době byl šlágr. A teď trochu faktů. V první vietnamské válce bojovalo více než 2000 Čechoslováků v Cizinecké legii. Padlo jich přes 500 a 21 jich bylo zajato při těžkých bojích vietnamskou armádou. Přes rok přežívali v zajateckých táborech a pak transportováni do "lidově" demokratického Československa. Co následovalo si asi těžko můžeme představit. Ovšem o jejich "pochybení" právě pojednává již zmíněný film. :( Dalším s "velikánů" CL co okusil vietnamské bojiště, byl Pavel Knihař.
Obrázek

Největší životní úspěch? Nevím ještě. Ještě žiju! Josef Šnejdárek
Odpovědět

Zpět na „Vietnam“