PALBA.CZ

Jomkipurská válka začla 6. října 1973 ve 14:00h tím, že současně provedl Egypt v oblasti Suezského průplavu a Sýrie na Golanských výšinách překvapivý útok na Izrael a to v den nejvýznamnějším židovském svátku Jom Kippur(Yom-Kippur).V menší míře se pak zapojil Irák a Jordánsko,Kuvajt a SAE.
Útok byl vlastně reakcí arabských států na předchozí události : porážku v Šestidenní válce(1967) a dílčí půtky ve válce Opotřebovávací (1970).
Poté co egyptský president A.Sadat podepsal se SSSR smlouvu o spolupráci,dorazily do Egypta velké dodávky moderních zbraní(včetně PL systémů a tanků) a to zvedlo jeho sebevědomí a víru ve vítězství – zničení státu Izrael. Po dohodě se Sýrií vymysleli ambiciózní plán oboustranného synchronizovaného útoku. Izrael byl navíc plánem dosti překvapen, neboť žil v přesvědčení,že předchozí porážky Arabů pro ně byli dostatečnou lekcí a pohyb vojsk u svých hranic proto považoval za manévry a demonstraci síly. Později se objevily spekulace,že Izraelská ministerská předsedkyně Golda Meirovoá o útoku předem věděla a neprovedla mobilizaci proto,aby mohli být Arabové jednoznačně označeni za agresory.
Ať už to bylo jakkoliv, tato nepřipravenost se mohla stát Izraeli osudnou.
V první fázi bojů (6. a 7. 10.) Egypťané a Syřané s velkou převahou útočili a Izraelci se jim snažili i za cenu sebeobětování bránit v postupu aby mohli dorazit mobilizované zálohy.Na Golananách se to s krajním vypětím dařilo,nikoliv však na Sinaji. Když se Izraelský ministr obrany Moše Dajan vrátil 7. 10 z obhlídky obou front, informoval o vážnosti situace, rozsahu škod a lidských ztrátách ministerská předsedkyně G. Meirovou. Ta rozhodla připravit k nasazení „zbraň posledního soudu“. Na vojenské letiště bylo dopraveno 13 jaderných bomb vlastní izraelské výroby, byly připevněny pod bojové letouny typu Kfir. Pokud se postup nepodaří zastavit konvenčně, budou použity jaderné zbraně - na Syrsky i Egyptsky postup. Mělo se jednat o 2 x 2 pumy o ekvivaletnu 500kT TNT(tj 25x silnejsi nez ta Hirosimska) svržené na postupující vojska a zbytek proti Egyptským a Syrským městům.
Naštěstí se Izraelcům podařilo odbourat nebezpečí bez uvedení tzv. plánu Jericho do praxe. (existenci tohoto plánu však Izraelská strana nikdy nepotvrdila a navíc do dnes popírá vlastnictví JZ)
Hlavní zásluhu na tomto má druhá fáze bojů(8-10.10) kdy nastupující zálohy zastavily postup na Golanách úplně a na Sinaji markantně zpomalily. Bylo to ale vykoupeno velkými ztrátami a to i díky tomu,že Izraelské letectvo bylo z velké míry paralyzováno PL SAM,kterými byli oba agresoři vybaveni velkou měrou.
Ve třetí fázi (11.-14.10) byl pak zahájen Izeraelský protiútok na Golandské frontě a Sýrii přichází na pomoc posily z Iráku,Jordánska,Kuvajtu a SAE. Na Sinajské frontě se zatím pokouší Egypt o rozvinutí větší pozemní ofenzívy.
Čtvrté a závěrečné období (15. 10. -25. 10.) začalo operací „Nickel Grass“ – letecký most dodávek výzbroje z USA. V období 14.10- 14.12 bylo dodáno celkem 22.500 t tanků,letadel,dělostřeleckých kompletů a munice Izraeli jako reakce na dodavky zbraní SSSR arabským zemím.
Izraelci tak zastaví poslední Egyptskou ofenzívu a 15.10. v 17h zahájí vlastní o ofenzívu v obou směrech. Již 16.10 ve 3h ráno začínají překračovat Suez. V noci ze 17. na 18. 10. se podařilo Izraelcům dopravit k Suezu ohromný „most na kolečkách“ a začíná masivní přesun techniky na druhý břeh. Začíná průnik hlouběji na území Egypta.Na druhé straně se přibližuje protiútok Izraelské armády k Damašku.
Dne 22. 10. ve 12. 52 hod. přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci č. 338. Vyzývala k zastavení palby a zahájení rozhovorů o „spravedlivém a trvalém míru“. Na její uplatnění bylo stanoveno 12 hodin, které věnují Izraelci bojům.Pokouší se o dobytí města Suez, proniknou do přístavu Adabíja a obklíčí 7. a 9. egyptskou divizi na východním břehu. Izraelská armáda však 22. 10. neukončila boje a pronikají až k Damašku. Druhý termín zastavení palby je stanoven na 24. 10. 7 hod. ráno. Izraelci opět porušili příměří a zaútočili na Suez. Sovětský svaz proto hodlá zasáhnout vojensky a zahájil částečnou mobilizaci výsadkových, leteckých a námořních sil a jejich přesun do oblasti. USA v protireackci také začíná s posilováním svých vojsk v oblasti a tlačí na Izrael,aby začal dodržovat podmínky rezoluce OSN. Boje byly definitivně ukončeny 25. října.
Z vojenského hlediska skončila válka vítězstvím Izraele, ovšem při těžkých a z dlouhodobého hlediska neúnosných ztrátách; z politického a globálního hlediska šlo o remízu nebo velmi mírné vítězství arabské koalice, která si své ztráty mohla dovolit. Konflikt ukázal, že vojenská převaha Izraele již není tak velká jako dříve – jednoznačnou převahu v něm měly pouze izraelské námořní síly, které likvidovaly arabské lodě, kdekoli se s nimi střetly.

Izrael měl 2,656mrtvých a 7,250raněných. 400zničených tanků neopravitelně a 600 opravitelně. A 102 sestřelených letadel.
Arabská koalice mela(odhadnuto) 8,5-15 tis mrtvých a 20-35tis zraněných. Zničeno či zajato bylo 2250 tanků a 432 letadel.

Toto téma je celkem rozsáhlé,tak ještě připravím 2 pokračování: detailnější pohled na Sinajskou a Golanskou frontu. Je na co se těšit.



Golda-Meir, Anwar Sadat, Moše Dajan

Konečně nějaký článek, díky Pegeucko.

P.S. Škoda že ty mapy jsou malé

Tam odkud jsem je bral,šli "štípnout" jen tyto náhledy. Celé mapy to nedalo a nedalo.

Fakt je, že nebýt zastavení bojů, tak kdoví kam by mohli Izraelci zajít...hnaly Egypťany a Syřany svinským krokem.

Humorné je, že v Egyptě je tato války vydávána stale za zdrcující vítězství...neustále je omílán úspěšný přechos Suezu...ale zbytek je jaksi pomíjen...

Jo, jenomže Jom-Kipur stál Izrael (a to trval 19 dní) celoroční HDP. Ekonomicky to bylo dost pochybné. Navíc je obecně známo, co udělaly Arabské státy ve chvíli, kdy se Egyptu a Sýrii (netvořily tehdy dokonce jeden stát? Vím, že jednu dobu ano) přestalo jaksi dařit.

Jistě, ale právě tento (dodnes kamuflovaný) neúspěch přinutil Egypt k mírovým rozhovorům a normalizaci vztahů, čili se to vyplatilo...

Ano, Sinaj za mír:-))

Myslím z pohledu Izraele skvělý kšeft.

No,Goldu Meirovou to stálo místo. Stala se sice v r.1974 znovu ministerskou předsedkyní, ale po výsledku šetření příčin úvodních izraelských porážek odstoupila a vystřídal jí Jicchak Rabin.
A Sadat dopadl ještě hůř. Za usmíření s Izraelem a později mírovou smlouvu z Camp Davidu dostal sice Nobelovu cenu,ale jeho vlastní lidi ho za to následně při atentátu rozstřílely.
Co je tedy měřitkem ůspěchu a porážky.

Sadat taky zavrhl SSSR jako svého partnera a dodavatele zbraní

Z celkového pohledu vítězství izraele...draze zaplacené, ale o to významější...

Ještě že nedošlo na atomovky!

Jinak ty obrovské dodávky sovětských zbraní do Arabských zemí nebyly výsledkem skvělých výrobních kapacit sovětského hospodářství.
To jen většina vnitrozemských vojenských okruhů v SSSR zůstala zcela bez tanků a dělostřelecva. Staly se z nich (dočasně) pěší útvary.

Tak tak, ale soudruzi se tvářili že mají ještě trojnásobek v záloze....

No teď zrovna čtu o cvičení "Dněpr" 1967 , s tim spojené problémy s T64 a jejich urychleném nahrazovaní zpět T- 55.
Když si vzpomenu jak byli západní pozorovatelé "vyděšeni",jak brilatně RA překročila řeku velikosti Rýna a teď se dočítám,co bylo ve skutečnosti pozadí,tak se upřímě bavím
Zkusím o tom udělat článek.

Myslíš jak to koryto řeky vydláždili? Ano, dobrý trik!

Ano vydláždili.Pomocí ocelových výstuží a pletiva s betonovými bočnicemi vytvořily více jak 100 podvodních koryt.Tanky pak zajely do vody,najeli do umělého koryta a na druhé straně naprosto přesně vyjeli na určeném místě. Celkově 5187 tanků překročilo řeku naprosto bezchybně, k naprostému úžasu zahraničních pozorovatelů. To,že v bojové situaci by bylo prakticky nemyslitelné aby někdo 4 měsíce dělal okolo řeky přípravy, to se samozrejmě nikdo nedozvěděl.
Další finta spočívala v tom,že veškeré jednotky byly tvořeny výhradně z důstojníků,profesionálně trénovaných pro každý druh zbraně. Byly navlečeni do uniforem záklaďáků bez značení hodnosti a "hráli" i úlohu obyčejných "bigošů".
V okamžiku cvičení pak u ostatních útvarů třeba na úrovni pluku zůstali 1-2 důstojníci(pluku velel třeba poručík) a všichni ostatní byly na "demonstračním cvičení" Dněpr 67. Zbytek armády SSSR tak dočasně zůstal prakticky bez důstojníků.

Škoda, že nebyl Dněpr 68. To by bylo obsazování naší vlasti...:-)

Ad ještě zpět k Izraeli. Neví někdo, za co to vlastně Egypt a Sýrie kupovaly? Nepředpokládám, že i velkolepě "rozdávačný" Rudý bratr by jim to dal jen tak. A co to bylo za protiletadlový? To samý, z čeho Amíky bolela hlava ve Vietnamu?

Jednalo se o raketový "deštník" tvořený systémy SA-2,SA-3 a čerstvě dodané SA-6 v počtu několika desítek baterií a to na obou frontách. A klasicky je zakoupily. Ta technika byla dle světových měřítek považována za levnou a sami rusové jí již považovali za zastaralou(druhořadou). Rádi se jí zbavili,aby se samy mohli vyzbrojit modernějšími typy.

A vzhledem k poměru ztrát se dá předpokládat, že většinu z těch 100 sestřelených izraelských letadel mají na svědomí právě systémy SA.

Velice zajímavé těším se na pokračování a připojuji,že tam v té válce bylo zajímavé,že vůbec prvně byla bombardována letiště v Izraeli což se jim od vzniku státu Izrael nestalo.

V 48 nebylo pomalu co bombardovat, v 56 nebyl čas, 67 nebylo čím:-))