Hansi, vážím si Tvého pohledu na věc, i když někde se asi neshodneme. Částečně asi i díky nepochopení.
Přídák
Jistě, správné přistání příďovou nohu tolik nezatěžuje ... ale jsou taková všechna?
Pokud ne, platí to, co jsem psal o hybnosti motoru, kterou musí absorbovat tlumič.
Jistě, technicky by se to určitě zvládnou dalo, ale za jakou cenu? Speciální materiály a zvýšení hmotnosti.
Ostatně, že je příďák výhodnější se vědělo již před válkou, a kolik jednomotorových stíhaček s tažným motorem v přídi (klasický koncept) s příďovým podvozkem vzniklo? Žádná sériová? A proč asi?
Ano, se záďovým podvozkem nemusíš přistát na tři body, ale správné to není, že? Prostě přistání s příďákem je jednodušší.
Do 335
Hodnocení od Browna jsem četl. A nepoupravilo. Podle mne to bazmek byl - i když chápu důvody jeho vzniku. Byla to snaha "najít cestu" jak zvýšit výkony pístových stíhaček, pokud by nevyšla sázka na proudový motor. A nevyšla. Kolik letadel této koncepce vzniklo? Žádné? A proč asi?
Do 335 nedosáhl nic víc než klasické konstrukce stejné doby - deHaviland Hornet, Supermarine Spiteful; Hawker Sea Fury; Republic XP-72 nebo poslední verze P-51 (H) a P-47 (M)
P.S. Mezi "bazmeky" počítám i MiG-13, FR-1 Fireball či již zmiňovaný P-75 Eagle a další podobné "výtvory" ... aby bylo vidět, že nejsem ideologicky předpojatý
Bf-109 - vývoj
Se vším co jsi napsal souhlasím. Můj příspěvek byl čistě reakce na předcházející diskuzi o Bf-109. Byť to byla konstrukce z konce 30-tých let, byla na svou dobu vzniku velmi progresivní (stejně jako Spitfire) a de-facto se nic lepšího neobjevilo (po konstrukční stránce) po selou dobu války (s výjimkou Me-262 ovšem). Typy Bf-109, Spitfire, P-40 prostě dosáhly vrcholu konstrukce vrtulových stíhaček. Jedinou nevýhodou Bf-109 byla její "jednoúčelovost" stíhačky pro vybojování vzdušné převahy na prostorem bojů. Pro další rozvoj na víceúčelový stíhací letoun ale předpoklady neměla - kvůli velikosti.
Jinak nerozporuji schopnosti Bf-109 s MK-108 napadat těžké bombardéry, proto zásoba 60-ti granátů postačovala - nepostačovala ale pro následný boj s doprovodem - pokud k němu došlo. Na rozdíl třeba od FW-190 o P-51 ani nemluvě.
Dtto platí i o doletu - prostě příliš malý pro nesení dostatečného množství paliva.
Ostatně proto byl Bf-109 na Východní frontě považován za lepší stíhací letoun naž FW-190 ... a to po celou válku.
Logicky, bojovalo se jen na "úzké" frontě a VVS nedisponovaly smysluplným počtem těžkých bombardérů. Stíhačky VVS "trpěly" stejnými "nedostatky" jako Bf-109 = pravidla střetu byla stejná pro obě strany.
P.S. S tím K-áčkem to byl můj omyl. Nějak mi v hlavě uvízla informace o tom, že u Kurfirsta došlo k náhradě půlpalcových MG-131 dvojicí MG-151/15 ... ale to byl asi jen pokus. Takže opravuji, k nápravě, která by umožnila Bf-109 efektivně napadat těžké bombardéry a zároveň mu ponechala schopnosti plnohodnotné stíhačky. (nevím zda správně popisuji, co tím chci říci - BF-109 ani náhodou nehaním).
Nesouhlasím. Me 309 byl jen o málo menší než třeba Ta 152 C, větší než Fw 190 A a celkem srovnatelný s Fw 190 D. To vše při celkem podstatně nižší hmotnosti. Uvést tento argument jako důvod neúspěchu Me 309...? Ne.
Tady zas nesouhlasím já
Bf-109G ... délka 9,0 m; rozpětí 10 m; nosná plocha 16,2 m2
Me-309 ... délka 9,5 m; rozpětí 11 m; nosná plocha 16,6 m2
FW 190D ... délka 10,2 m; rozpětí 10,5 m; nosná plocha 18,3 m2
Ta 152C ... délka 10,8 m; rozpětí 11 m; nosná plocha 19,5 m2
Ta 152C ... délka 10,8 m; rozpětí 11 m; nosná plocha 19,5 m2
Ta 152H ... délka 10,8 m; rozpětí 14,4 m; nosná plocha 23,5 m2
S Mustangem, Spitfirem a dalšími obdobnými typy Me-309 ani neporovnávám.
Mimochodem, byl zhruba stejně velký jako sovětské stíhací typy (stejné určení, stejná velikost) - jenže po Me-309 se chtělo mnohem víc. A na to neměl - proto příklon k větším typům Kurta Tanka.