PALBA.CZ

Při leteckém mostu (např. u Stalingradu) vypomáhali při transportu i He111. Tam zásoby, zpět zranění. Kolik osob mohla He 111 zpátky přepravit při pětičlenné posádce? A ještě: je možné, aby bombardér He111 H-16 ve špatném počasí (QBI) zakufroval tak, že přistál 900 km západně od cíle přistání?

Ty zásobovací lety ne vždy probíhaly s plnou posádkou, spíš právě naopak. Často se létalo v noci a Sověti noční stíhací letectvo de facto neměli. Nehrozilo odtud tedy prakticky žádné nebezpečí a střelci nebyli potřeba. Užitečné zatížení He 111 bylo okolo 4000 kg, takže v případě potřeby z hlediska hmotnosti cca 40 lidí v plné polní . Nicméně předpokládám, že se na palubě i 20 lidí (bez plné polní) dosti mačkalo. Nepředpokládám, že by zrovna tyto bombardéry nějak často létaly s lůžky, to byla výsada spíše Ju 52. Počítej s tím, že se do stroje mohlo na kratší přelet namačkat 15 - 25 lehce zraněných (sedících a stojících) vojáků (+2 členi posádky). On to nebyl zase až tak malej drobek a síly měl celkem dost.

K té navigaci: Verze H-16 už je dosti pozdní a pokud se nepletu, tak už byla vybavena přijímačem na radiomajáky. Problém východní fronty byl ale v tom, že tam jich příliš mnoho nebylo . Pokud byly v dosahu radiomajáky, pak pro vycvičenou posádku nebyl problém se i bez vidu navigovat velmi přesně (na jednotky kilometrů), směrem k paprsku samozřejmě zcela přesně. Jenže potíž nastala, když radiomaják k dispozici nebyl. Pokud na východní frontě jakýkoliv letec zcela zabloudil, tak se zpravidla pokoušel letět co možná nejdále na západ. Důvodů byla celá řada - velká jistota, že tamní území je v rukou Wehrmachtu, známější prostředí, nad kterým se někdy dříve mohlo operovat a především zpravidla hustější síť letišť i civilizace. Hlavní důvod byl ale samozřejmě v mnohem větší šanci, že je území v rukou přátel. Je krajně nepravděpodobné, že by si navigátor spletl svou pozici o 800 km (samozřejmě pokud byly přístroje funkční). Je ale velmi reálné, že skutečně mohl přistát až takhle hluboko v zázemí v situaci, kdy se zcela ztratil.

Jsou známy nějaké případy dezerce (úletu) celé posádky i s bombardérem? Je možné, že po nouzovém přistání uvedla posádka falešná jména? Třeba při plnění zvláštního úkolu? Místo nouzového přistání na území ovládaném Němci.

O ničem nevím. Vlastně si nevybavím, jestli jsem vůbec někdy četl o dezerci letců Luftwaffe.

V případě zajetí bylo asi i na východní frontě lepší nahlásit jména pravá. I tam byla větší šance přežít jako výlečný zajatec, než být odhalen jako jakýsi "agent". On Rus nebyl úplně hloupý.

Srovnáním dvou letadel (letadla A s letadlem B) dostávám víc než nápadnou podobu. Jde o velkou náhodu, nebo se jedná o stejné letadlo. Informace jsou ze dvou zcela nezávislých dobových zdrojů. Údaje jsou pro větší názornost zobecněny, kromě Kennung, kde skutečná písmena C a G jsou snadno zaměnitelná, zejména při čtení ručního zápisu v knize letů. Zásadní rozdíl je však ve jménech posádky a místě havárie. Co o tom soudíte?

letadlo A letadlo B
Jednotka - Staffel a Gruppe shoduje se
Baumuster – He 111 shoduje se
Typ - H-20 shoduje se
Místo startu shoduje se
Datum startu shoduje se
Čas startu shoduje se
Čas pádu letadla shoduje se
Počasí – špatné shoduje se
Příčina pádu – nedostatek paliva shoduje se
Důvod – zabloudění shoduje se
Wernummer ??
Vzdálenost start – pád shoduje se
Posádka vyskočila shoduje se
Zraněn - FF shoduje se
Zahynul - BF shoduje se
Počet členů posádky 5 4
Kennung – rozdíl jen v 3.písmenu G C
Místo havárie letadla odlišné
Jména členů posádky odlišná

To může být to samé éro, ale nevím, co si z toho vyvodit

Je to velmi zajímavé. Tím spíše, že část informací čerpám z prestižního díla Waltra Waise "Kronika KG 27 Boelcke." Obsáhlá a podrobná kronika, která je k mání bratru cca za 300 Eur, zabere půl regálu v knihovně a v západní Evropě je často citovaná i na mnoha podobných servrech, jako je tento.
I když autor avizuje, že údaje nejsou zdaleka úplné a mohou obsahovat nepřesnosti, četnost a charakter chyb(?) mne překvapuje. Například na jedné straně je třikrát uveden He111 se stejným Kennung i stejným Werknummer, který v jeden den byl tikrát zničen a zyhynuly v něm tři různé posádky. Je hodně pravděpodobné (podle dalších údajů tam uvedených), že se skutečně jedná o jeden a týž letoun s pasažéry. Proč na to autor nepřišel, je zarážející. Podobných příkladů lze v "Kronice" nalézt více.
Divné je i to, proč někteří letci nejsou uvedeni v seznamu "Luftwaffe Officer Career Summaries" od Henryho L. deZenga, který osahuje téměř 30000 jmen. Přitom ve zmíněné kronice jsou krom jména uvedeny také funkce, hodnost, jednotka i datum narození. Spekulace nechám na čtenářích.

Chyby jsou bohužel běžné. Co se dá dělat, prostě pořád a znovu analyzovat. Ostatně když vznikal tenhle článek o He 111, tak jsem musel odfiltrovat až absurdní množství dezinformací a nepodložených "faktů".

Ty "kompletní seznamy" nejspíš jen nebudou kompletní. Tam bych nějaké konspirace (apod.) nehledal.

Asi to tak je. Ještě mám slibnou stopu v archivu. Jestli to dám dohromady, pochlubím se. Děkuji za podnětné názory, pomáhají, když jsem na rozcestí.

Vlákno o He 111 obsahuje spoustu informací. Šlo by doplnit výrobní čísla (série od-do)? Zdroje z kterých čerpám se totiž rozcházejí. Možná nejsou úplné. V té souvislosti se opětovně ptám: Werknummer 244009 je Heinkel, nebo Messerschmitt?

Ten werknummer neodpovídá sériovým číslům Bf 108, Bf 109, Bf 110, Me 210, Me 410, Me 163 ani Me 262. Takže to nebyl Messerschmitt.

Špatně jsem to asi vyhodnotil a chytil se falešné stopy. Údaj je převzatý z ručně německy psaného dokumentu. Pravděpodobně se jedná o hlášení četnické stanice. Číslo je určitě správně, ale patří před ně ještě písmena WL (možná WH - méně pravděpodobné). Zřejmě by se tedy mohlo jednat o identifikační číslo nějakého vozidla. Děkuji Farky za pátrání.

Někde jsem již četl, že He 111 měl prosklenou kabinu. Žádný He 111 jsem naživo neviděl (v některém muzeu) a zajímalo by mne, jestli to opravdu bylo sklo, nebo něco jiného. A jestli prosklení mělo čirou barvu, nebo nějaký barevný nádech. Stejný dotaz mám k oknům.

nn, v téhle době se u letadel už používalo plexisklo. Klasické sklo se svými střepy by pro posádku bylo příliš nebezpečné. Barva byla pokud možno co nejvíce čirá, ale s postupujícími roky a šizením jak materiálů, tak i výrobních postupů, mohlo plexi získat určitý jemný tón. Navíc plexi je samozřejmě mnohem lehčí, než klasické sklo, což se v letectví hodí.

Dostal jsem očekávanou a logickou odpověď na poněkud přitrouble položenou otázku. Vím, že plexi lze vyrobit i ve velmi dobře průhledných odstínech, jestli to uměli již tenkrát netuším. V každém případě na palubě mohli mít šampaňské a skleněné střepy na místě havárie nelze tedy vyloučit.
Hansi, netušíš, jestli se mohly do kulometů používat náboje vyrobené firmou Bellot & Sellier ve Vlašimi? Já myslím že ano, ale nemám to čím doložit. O střelivu se zde moc nepíše, a tam kde se píše jsem to nedohledal. Možná to ví někdo další.

Jestli ta továrna vyráběla munici pro MG 17 (7,92x57) či MG 131 (13x64B), pak je to více než pravděpodobné

Šampaňské a další věci se vážně příliš nevozily. Šetřil se každý kilogram, který tě mohl donést domů. Nehledě na to, že byly nějaké bezpečnostní předpisy. Ne každý si z toho mohl dělat dobrej den, jako Adolf Galland

Jak to bylo? Záznam o letu se zapisoval do Flugbuch. Byl v knize záznam doplněn i v případě, že posádka havarovala na neznámém místě a zahynula? Předpokládám, že kniha se nevozila v letadle, ale zůstávala u jednotky.

Na jedné straně máš záznamy Staffel, které zůstávají za všech okolností na zemi. Tam se zapisovaly posádky, letouny, stavy...atd. Vše pod správou technického důstojníka. Tam se samozřejmě zapisovaly i informace o pohřešovaných posádkách a mašinách. Sem tam v nějaké knize je vidět nějaký kratší úryvek. Případně nějaké přepisy z událostí, které se "nepovedly", najdeš třeba v deníku JG 26 od Donalda Caldwella.

Vedle toho máš ale deník daného stroje, kam se zapisuje např. údržba. Tyto se v dnešní době vždy vozí na palubě letadla a předpokládám, že to tak nejspíše bylo i tehdy.

Práve že... "denník lietadla" sa NIKDY nedopravoval lietadlom, ku ktorému patril (aspoň nie v období pred a po plyši).
Keď to nešlo inak, napríklad pri preletoch, viezla ho buď iná mašina (napríklad z dvojice či roja), alebo lietadlo dostalo len "jeden list", na ktorý potom cudzí mechanizi zapisovali vykonané činnosti a zároveň na cieľovom letisku existoval "denník cudzích lietadiel", kde sa zapisovali rovnaké údaje.

Na internetu jsem našel ukázky z "Flugbuch" Hermana Winklera z KG 27. Knížka formátu A5 naležato, na řádky do předtištěných sloupců se zapisovalo: na levé straně -poř. číslo letu, jméno velitele, jméno doprovodu, typ letounu, Kennung letadla. Na pravé straně záznam pokračoval v pořadí: datum startu, čas startu, místo (cíl), datum přistání, čas přistání, doba letu, kilometry a v posledním sloupci poznámka. Za Hermana Winklera nemusel nikdo nic dopisovat, protože se dočkal konce války a zemřel někdy kolem roku 1979.
Evidence (záznamy) letů u Staffel jsou jistě podrobnější, dnes ale sotva snadno dostupné, jestli se vůbec dochovaly. To by bylo napínavé čtení.
Jak to bylo se záznamy letů, které podléhaly určitému stupni utajení mi není známo.