Boj o Kavkaz I. Část Úvod.

Krym - Sevastopol - Kavkaz

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Boj o Kavkaz I. Část Úvod.

Příspěvek od michan »

Mapa bojů mezi Donec a Don 28.6. - 23.7. 1942.

Obrázek



Boj o Kavkaz – I. Část Úvod

Boj o Kavkaz se bude skládat ze čtyř částí:
1) Boj o Kavkaz – I. Část Úvod
2) Boj o Kavkaz – II. Část Přístupy
3) Boj o Kavkaz – III. Část Boje v horách
4) Boj o Kavkaz – IV. Část Konečná linie

V úvodu je nutné nejprve říci jak vzniklo nástupiště pro útok na Kavkaz. Nejprve pohovoříme o postupu směrem na Rostov, rozdvojení operace Hitlerem, dobytí Rostova a vytvoření samotného nástupiště.
Dne 6. července 1942 se dostane 1. prapor 3. pluku 3. td jako čelo 40. ts jižně od Voroněže do vzdálenosti asi 80 km od města Rossoše. Pro obrněné jednotky je nedostatek PHM. Přesto se bojová skupina rozhodne pokračovat v útoku dvěma obrněnými rotami a baterií 75. dělostřeleckého pluku. Po třetí hodině ranní dne 7. července 1942 se překvapivým útokem daří získat most v Rossoši. Němci se zde dozví, že je tam vysoký sovětský štáb. O Rossoš se rozhoří prudké boje, které rozhodnou až hlavní síly 3. td. V Rossoši se podaří obsadit mapové oddělení štábu Timošenkova frontu a zajmout 20 štábních důstojníku v hodnosti plukovníků.
Generálmajoru Breithovi se tak podaří s jeho slavnou berlínskou 3. td opět jeden velký úspěch.

Podle původního plánu, dne 9. července 1942 začíná Třetí fáze operace „Modrý“, která má rozhodnout velkou letní ofenzívu roku 1942. Útok předpokládá, že jižní rameno kleští se 17. armádou generála Ruofa a 1. TA generálplukovníka von Kleista zaútočí směrem na Stalingrad, kde se spojí s vojsky ze Severní skupiny. V obklíčení mají zůstat všechny Timošenkovy jednotky mezi řekami Donec a Don. Ale útok jižního křídla ničeho nedosahuje, a jen před sebou tlačí uhýbající ruské svazky.
Spolu se zdržením u Voroněže vzniká nová situace, kterou Hitler řešil rozdělením boje na 2 části. Stejně jako rozdělením skupiny armád Jih na A a B.

Německý 40. ts, který narazil u Rossoše na ustupující Rusy, je tlačí před sebou. I po železnici a silnici jižně od Millerova ustupují sovětské jednotky na jihovýchod. Německé divize v tuto chvíli nejsou dost silné, aby sovětské ustupující proudy zastavily. Ale i odporem sovětských zadních vojů u Millerova nemohou prorazit k dolnímu toku Donu, kde by Sovětům přetnuly jejich ústupové cesty.
Celá ohromná bitva se valí na jih. Hitler si je jist, že Sověti zmateně ustupují. Je si tak jist, že dokonce Mannsteinovu 11. armádu, která dobyla Kerčskou úžinu přeloží na sever. Dá jí úkol dobýt Leningrad.

Dne 20. července 1942 dosahuje 40. ts generála Freiherr von Geyer po urputných bojích dolní Don. U obcí Konstantinovka a Nikolajevskaja si vytváří předmostí.
Také 1. TA se vnitřním obkličovacím ramenem nové operace probojuje na jih, překročí Donec a se 17. armádou postupuje od západu z prostoru Stalino. Připravují se k útoku na Rostov. Toto rozsáhlé předmostí sovětské jednotky zvláště urputně brání.

Dne 19. července 1942 německá 17. armáda prolomí západně od Rostova sovětská obranná postavení a postupuje s 57. ts vlevo a 5. sborem vpravo k Donu mezi Rostovem a Batajskem. Generál Kirchner nasadí 57. ts k útoku na Rostov. Chce toto důležité město u ústí Donu obsadit překvapivým útokem a získat nepoškozený most přes Don mezi Rostovem a Batajskem. K 57. sboru patří 13. td, mechanizovaná divize SS „Viking“, 125. pěší divize a slovenská „Rychlá divize“.
Na Rostov také útočí ze severu 3. ts generála von Mackensena, ve které je 14. a 22. td. Jsou to stejné svazky, které na Rostov útočily v roce 1941.
Již 22. července 1942 se 22. td plukovníka Rodta dostane severovýchodně od Rostova do těžkých bojů. Její 204. tp zaútočí na jih a v té chvíli se 14. td stáčí na Novočerkassk. O severní část města Rostov probíhají těžké boje celý den a noc proti silně opevněnému a překážkami prošpikovanému okraji. Tento den (22. července 1942) zaútočí ze západu a severozápadu i 13. td generálmajora Herra a mech. divize SS „Viking“ generála Waffen SS Steinera.
Rostov je pevnost!
Sověti tuto pevnost budovali od začátku roku 1942. Mimo silně opevněného předmostí má ještě 3 kruhová postavení s rozsáhlými minovými poli, protitankovými příkopy a zátarasy.
Úderným skupinám 57. ts se však přesto podaří prolomit obranná zajištění na okraji města.
Pěší jednotky z bojové skupiny 13. td útočí svým 93. plukem ze západu a obrněná skupina posíleného 4. tp postupuje podél silnice Stalino – Rostov a do města postupuje ze severu. Vpravo od ní útočí tanková skupina Gille z mechanizované divize SS „Viking“. Před skupinou Gille je spousta ruských hnízd odporu a protitankové příkopy. Po jejich překonání je dobyt vnější prstenec obrany a tankový prapor SS Sturmbannführera Mühlenkampa obsadí rostovské letiště.
Od 23. července 1942 pak proniká 22. td od severu k okraji města. Také 57. ts svou 13. td ten den pokračuje v útoku do města. I mechanizovaná divize SS „Viking“ vstoupí do města a zprvu uvázne v těžkých pouličních bojích. Tento den na divizi SS „Viking“ naváže i německá 125. pěší divize. O bojích a celkové situaci v Rostově od 23. do 25. července 1942 nejlépe hovoří zpráva generála Alfréda Reinhardta, který tehdy v červenci 1942 velel, jako plukovník, 421. pěšímu pluku ze 125. pěší divize.
Jsou zde popsány urputné pouliční boje v centru Rostova, které trvají i několik dní ještě po 25. červenci 1942. Ve zprávě říká, že krvavé boje o ulice a domy v zabarikádovaném městě, byly vedeny takovým způsobem a s takovou urputností (v té chvíli ještě nebyly známy boje ve Stalingradu), jaké se snad už nikdy neopakovaly. A dále, že takové boje mohla německá vojska očekávat v Moskvě a v Leningradu. Co jeho zpráva nabízí, cituji:
„Je 23. červenec večer. Končí horký den. Prapory švábského 421. pěšího pluku stojí v severní části Rostova. Tankové roty a vojáci 13. a 22. tankové divize a mechanizované divize SS „Viking“ postoupily na obou stranách města až k Donu. Bojují rovněž i v centru, ale nedaří se jim všude postupovat silně opevněným středem města. Asi jim chybí něco z bojové síly jednotek pěchoty. Ale musí zde projít, pokud chtějí útočit po velkém mostu přes Don na jih a dále na Kavkaz.
Ženisté, příslušníci NKVD, a další jednotky tajné policie Rostov zabarikádovaly a brání ho do poslední patrony. To říká vše. Tyto ochranné jednotky bolševického režimu, Stalinova SS, páteř státní policie a tajné služby, jsou svým způsobem elita. Fanatičtí, perfektně vycvičení, tvrdí až krutí, znalý všech možných bojových triků a bezpodmínečně poslušní. Příslušníci NKVD jsou především mistry v pouličním boji, protože v tom bylo i jejich hlavní poslání jako ochranného sboru režimu proti možným revolučním nepokojům.
To, co tito specialisté na pouliční boj udělaly z Rostova je nepředstavitelné. Silnice jsou rozkopané, dlažební kostky navršené do metru silných barikád. Boční ulice uzavřené bunkry z cihel. ‚Španělští jezdci‘ a miny zcela znemožňují jakékoliv nepozorované přiblížení. Domovní dveře jsou zazděné, z oken za pomocí pytlů s pískem vytvořené střílny, balkony přeměněné na kulometná hnízda. Na střechách jsou dobře zamaskovaní ostřelovači. A ve sklepech leží tisíce tzv. Molotovových koktejlů, primitivních, ale účinných protitankových bojových prostředků.
Tam kde lákal ke vstupu nezazděný vchod, tam určitě čekala mina, která explodovala při stisknutí kliky, nebo slabý drátek natažený těsně nad prahem a spojený s ďábelskou náloží trhaviny.
Taková aréna není bojištěm pro tankové jednotky a nabízí pramálo šancí na úspěch metodou nečekaného přepadu. Tankové jednotky sice vytvořily první rozhodující průlom, ale centrum Rostova je bojištěm pro úderné skupiny. Zde šlo o obsazování jednoho domu za druhým, ulice za ulicí, bunkru za bunkrem a postupné odklizování záludných pastí.“
Plukovník Reinhardt zde chce postupovat proti ruské obraně stejnou metodou jako oni – precizností, lstí a neohrožeností. Vytvoří metodu, kterou si zde popíšeme, cituji:

„1. prapor 421. pěšího pluku majora Ortlieba a 3. prapor kapitána Winzena jsou rozděleny do tří ‚úderných rot‘. Každá dostává jeden těžký kulomet, jeden protitankový kanon, 1 pěchotní dělo a pro hlavní ulici 1 lehkou polní houfnici.
Útok je vedený severojižním směrem. Plán města je rozdělen na přesné bojové úseky. Každá úderná roty smí postupovat v jí přidělené severojižní ulici jen k určité konečné linii, která na plánu města platí pro všechny roty a vede od západu na východ (linie A, B, C a D).
Potom musí být vyčištěna celá čtvrť a navázán styk se sousedními údernými skupinami. Na těchto liniích bylo nutné setrvat do té doby, dokud se sousední jednotky nedostaly na stejnou úroveň a pluk nevydal rozkaz k dalšímu útoku. tímto způsobem bojuje těch 6 úderných skupin neustále na stejné úrovni. Rota, která postupuje rychleji, nemůže být napadena nepřítelem z boku. Tak zůstává boj ve spleti domů a ulic stále pod pevnou kontrolou vedení.“

Poté, když úderné skupiny 1. a 3. praporu plně ovládnou svou čtvrť, vytvoří tehdejší plukovník Reinhardt z 2. praporu dalších 6 úderných skupin. Těchto 6 úderných skupin pak prohledává každý dům od sklepa po půdu, včetně střech ( pracné, ale účelné).
Civilisté včetně žen a dětí jsou odvedeni mimo místa bojů a shromážděni v předem určených místech.
Generál Reinhardt pokračuje svou zprávou:
V domech tak za údernými skupinami nezůstane jediná ruka, která by mohla hodit granát, nebo držet samopal.. Na čele bojující roty mají zcela bezpečné zázemí.“
Plán fungoval přesně. Rostov, se Němcům podařilo poměrně rychle vyčistit, přes úpornou obranu především sovětských jednotek NKVD, právě díky tomuto plánu generála Reinhardta. Boj to byl, tvrdý, nemilosrdný a trval 55 hodin.
Generál k tomu dál uvádí, cituji:
„Boj o centrum Rostova byl bojem nemilosrdným. Obránci se nenechávali zajmout. Bojovali do posledního dechu. I zranění obránci vedli palbu. Když je německé jednotky nezpozorovaly a minuly, stříleli dál, dokud je Němci nepobili. Vlastní ranění museli být ukládáni do obrněných transportérů a střeženi. Pokud tomu tak nebylo, nalézali jsme je ubité nebo probodnuté.“
Zpráva dále líčí nejtěžší boje v centru Rostova, které probíhaly na Taganrogské ulici, která ústí přímo do nájezdu na most přes řeku Don. Útoky německé úderné skupiny jsou zde několikrát odraženy, neboť průzkum nemohl pořádně zjistit dobře zamaskované obránce z NKVD s jejich kulomety.
Nechme mluvit generála a jeho zprávu:
„ Nad ulicí se vznáší prach, tmavý dým a jiskry z hořících domů. Kapitán Winzen doběhne podél domů k velké barikádě, odkud volá muže s lehkou polní houfnicí: ‚ Do toho, hoši, oholit všechny balkóny.‘
Obsluha protitankového kanonu běží se svou zbraní dolů ulicí a zaujme palebné postavení za barikádou. Nakonec se k ní připojí i obsluha jednoho pěchotního děla.
Ukáži vojákům balkon s oranžovými bednami. Právě se tam zvířil písek. Tam leží Ivan. : ‚ Rychle, ten balkón musí pryč!‘
Druhým výstřelem balkón sundává těžké pěchotní dělo. V prachu zdiva je vidět, jak Rusové i s jejich kulometem padají na ulici. Přivolávám několik tanků 13. td. Tanky postupují ulicí a pod jejich ochranou se malé skupinky probojovávají vpřed.
Nejhorší je to však ve starém městě a v přístavní čtvrti. Doposud do určité míry pravidelně probíhající ulice se zde mísí do spleti uzoučkých a klikatých uliček. Zde již není místo pro pěchotní dělo, dokonce ani s kulometem se už nic nepořídí.
Boj zblízka! Doplazit se až k sklepnímu okénku, ke dveřím, k rohu domu. Člověk cítí dech nepřítele. Slyší, jak pohybuje závěrem karabiny a s bušícím srdcem poslouchá, jak si šeptá se svým sousedem. Pevně uchopit samopal, rychle se postavit, vystřelit dávku a znovu se ukrýt.
Na druhé straně uličky je plamenomet. Vybuchují tam ruční granáty. Do jednoho sklepního okna padá kumulovaná nálož. Strašidelnou uličkou se pak rozléhá pronikavý křik zasaženého vojáka, protáhlý, bolestný křik: ‚ Zdravotník, zdravotník…‘
Dřevěné domy pohltí plameny. Štiplavý kouř ztěžuje boj, i když vane příznivý vítr, který žene kouř směrem k Donu. Když je konečně dosažena linie D, už se stmívá. Již jen několik stovek metů dělí roty 421. pp od bojových skupin tankových svazků, které jsou na severním břehu Donu po obou stranách silničního mostu do Batajska.
Přichází noc. Muži leží mezi dřevěnými baráky, skladišti s materiálem, kůlnami a sutinami. Nocí se nese štěkot kulometu. Světlice vždy na několik sekund jasně ozáří strašidelnou kulisu.
Vrchní šikovatel Rittmann leží se svou četou 11. roty u jednoho přístavního skladiště. Z protějšího domku neustále střílí nějaký Rus.
‚ Vpřed!‘ velí Rittmann a se třemi muži ruský kulomet umlčí. Pak běží dál. Hází vlevo i vpravo ruční granáty. Okolo 23,00 je Rittmann a jeho muži na břehu Donu, kde se zakopávají.“
Když potom ráno za svítání dne 25. července 1942 začínají úderné roty z 125. pěší divize znovu útočit, je odpor slabší a jde to dopředu rychleji. Velká část sovětských jednotek totiž unikla v průběhu noci za Don.
Do 5,30 ráno 25. července 1942 dosahují Donu všechny německé úderné skupiny a Rostov je v německých rukou.
Ovšem branou do Kavkazu se stane Rostov teprve tehdy, až bude k mostu přes Don ještě dobyta 6 km dlouhá hráz přes bažinu na druhé straně řeky, jež vede do Batajska.
Teprve za Batajskem je rovina, a to je ta volná cesta na Kavkaz.
Již 24. července překročil 43. motocyklový prapor, jako první řeku Don . S nimi postupovali ženisté z 13. td a půl roty zvláštní jednotky z pluku „ Brandenburg“ ( rusky mluvící, v ruských uniformách oblečení specialisté - němečtí záškodníci – nazývejme je „braniboři“ – když byli chyceni, byli okamžitě popraveni).
Tato speciální jednotka má za úkol získat mosty před Batajskem, především však 3 km dlouhý viadukt na jižním břehu Donu, který je vlastně složen z mnoha malých mostů. Tudy tedy vede jediná silnice na jih.
Zvláštnímu oddílu se prvotní útok v noci z 24. na 25. července daří. Překvapí Rusy, kteří si myslí, že se ještě bojuje v Rostově. Potíže nastávají až u velkého mostu. Když se braniboři a vojáci 43. motocyklového praporu vydají na druhou stranu mostu, Rusové něco zaslechnou a začnou pálit z kulometů a minometů. Německé minometné a kulometné krytí spustí palbu na Rusy. Útočící braniboři s vojáky 43. motocyklového praporu dál utíkají přes most. Podaří se jim dostat se za most. Odehnat ruskou ostrahu mostu a vytvořit malé předmostí. Okamžitě jsou tam přemístěny i podpůrné zbraně.
Předmostí tento oddíl brání 24. hodin před ruskými protiútoky. Všichni velitelé, jak velitel oddílu z 43. motocyklového praporu nadporučík Grabert tak poručík Hiller velitel braniborů padnou. Padnou poddůstojníci a mnoho vojáků. Doslova se pro mosty obětují.
Situaci zachraňují nalétávající Stuky, které ničí sovětské protiútoky. Potom přijíždějí a přicházejí po mostech posily.
Dne 27. července 1942 se přes mosty valí tanky a motorizované jednotky německého 57. ts.
Míří na Kavkaz!

V období bojů o Rostov se koná porada u Hitlera dne 23. července 1942 v hlavním stanu, hluboko v Rusku, blízko Vinnice na Ukrajině. Při poradě Hitler nedá na své maršály, kteří říkají, že se sovětská vojska stahují plánovitě na východ k Stalingradu a na jih k předhůří Kavkazu. Špatně vyhodnocuje situaci a tvrdí, že jsou Rusové v rozkladu a že je nutno je jen dorazit.
Náčelník generálního štábu pozemního vojska generálplukovník Halder ho zapřísahal, aby nerozděloval vojska skupiny armád „ Jih “ na „ Stalingradskou “ a „ Kavkazskou “ a aby na Kavkaz zaútočil až si zajistí týl a bok na Donu a mezi Donem a Volhou, tedy východní bok. Hitler nedbal a dokonce provedl neodpustitelné chyby které se později vymstily.
Po dobytí Krymu odvelel 11. armádu s Mansteinem k Leningradu. Divizi SS „ Leibstandarte,“ výborně vyzbrojený a vycvičený svazek stáhl s fronty a poslal jej do Francie na přezbrojení na tankovou divizi.
Další elitní svazek, jižní fronty, pěší motorizovanou divizi „ Grossdeutschland “ po dosažení přehrady na Manyči přikáže vyvést z boje a přesunout do Francie k dispozici OKW, tady však hrál trochu roli i nedostatek pohonných hmot. Celkem tedy stáhne z boje sedm divizí. Osudný omyl, který by skoro jistě předešel pádu Stalingradu a sérii katastrof, které následovaly. Tak situaci hodnotí po válce angličtí a němečtí historici i generálové a maršálové, kteří se bojů na východní frontě účastnily. Prostě nikde nebyly ani zálohy, ani dostatek sil. Na základě této špatně vyhodnocené situace Hitler vydal 23. července večer „ Směrnici č. 45,“ která byla v rozporu se „ směrnicí č. 41 “ plán Modrý. Některé nejdůležitější body ze směrnice č. 45 ze dne 23. července 1942 zde ocituji, pro pochopení celé situace.
1) Nejbližším úkolem skupiny armád A je obklíčit a zničit nepřátelské síly, kterým se podařilo uniknout přes Don, v prostoru jižně a jihovýchodně od Rostova.
K tomu účelu zasadit z předmostí, které bude třeba vytvořit v prostoru
Konstantinovskaja - Cymljanskaja, ve směru na jih, přibližně na Tichoreck,
motorizované síly. Pěší, lehké pěší a horské divize pak zasadit z prostoru Rostov přes
Don.
Vedle toho platí i nadále úkol přerušit předsunutými silami železniční trať Tichorec –
Stalingrad.
2) po zničení nepřátelského uskupení jižně od Donu zůstává nejdůležitějším úkolem
skupiny armád A obsazení celého východního pobřeží Černého moře, a tím i vyřazení
jeho přístavů a nepřátelského Černomořského loďstva. Dalším uskupením sil, ve
kterém budou soustředěny všechny zbývající horské a lehké pěší divize, si vynutit
přechod přes Kubáň a obsadit vyvýšenou oblast u Majkopu a Armaviru.
3) Uskupením sil, které bude vytvořené z motorizovaných svazků, je rovněž nutné
obsadit Groznyj a částmi těchto sil přehradit hlavní Osetinskou a gruzínskou
vojenskou silnici, pokud možno v místech horských průsmyků. Následným úderem
podél Kaspického moře obsadit Baku.
Skupina armád může počítat s pozdějším přisunutím italského alpského sboru. Tyto operace skupiny armád A dostávají krycí název „ Edelweiss.“ Toto je doslovný překlad třech bodů Směrnice č. 45.
Skupina armád A se skládala z 17. armády, 1. tankové armády a 4. tankové armády.
Ve 4. bodě byl rozkaz pro 6. armádu k dobytí Stalingradu a následují směrnice pro letectvo a námořnictvo.

Obrázek


25. července 1942 tento rozkaz obdrželi jednotky a začaly jej rozpracovávat pro útvary.
Historici upozorňují na další chybu Hitlera a jeho štábu, čtyři horské divize, které by zde velmi pomohly byly roztroušeny po celém světě a německé velení si to uvědomilo, až když zůstanou horští myslivci generála Konráda viset na hřebenech Kavkazu.
Polní maršál List, ve své skupině armád A disponuje jen třemi horskými divizemi, které na tak rozsáhlé bojiště jako je Kavkaz nestačí!

Použité podklady pro celou Východní frontu:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Paul Carell – Operace Barbarossa a Spálená země.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Dějiny Velké vlastenecké války.
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Mé poznámky a mapy.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Východní fronta - operace na jihu“