Korea 1950 - 1953 - Wonsan a Iwon

Události na Korejském poloostrově po roce 1945
Odpovědět
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Korea 1950 - 1953 - Wonsan a Iwon

Příspěvek od Nelson »

Obrázek Letecký pohled na Wonsan. V pozadí invazní svaz těsně před vyloděním.

Díky úspěchu výsadkové operace u Inčchonu a současnému útoku 8. armády z pusanské oblasti převzala vojska OSN strategickou iniciativu a hnala komunistické jednotky na sever. Hlavního cíle operace Chromite se podařilo dosáhnout dosáhout i přesto, že se jednotky 10. armádního sboru zdržely při bojích o Soul. Jádro severokorejských invazních sil bylo rozdrceno a formace, kterým se podařilo ustoupit se nacházely v katasrofální situaci. Soustavně na ně útočilo americké letectvo a ty které zvolily pro ústup pobřežní nížiny se navíc dostaly do dosahu dělostřelectva silných námořních uskupení. 30.září se čelní jednotky sil OSN dostaly téměř na 38. rovnoběžku, tedy na linii původní hranice. Tři posílené pluky námořní pěchoty obsadily strategické výšiny severně od Soulu a komunistické jednotky, které tím byly odříznuty od ústupových komunikací byly zničeny. Celé prapory se vzdávaly, na jihu korejského poloostrova zůstaly stovky tanků a děl jejichž obsluhy se pokoušely v civilních šatech uniknout na sever.
Po ústupu na vlastní území komunistickému velení zůstaly v podstatě jen druhosledové jednotky s minimem těžké výzbroje. Jejich jediným štěstím bylo, že se vojska OSN zastavila na původní hranici. Přesto se už pracovalo na jejich zničení. MacArthurův štáb začal koncem září pracovat na plánu nové obojživelné operace, tentokrát na východním pobřeží poloostrova ve Wonsanu. Vyloděný 10. armádní sbor (byl stažen z oblasti Soulu) měl koordinovat svůj postup s postupem 8. armády a podílet se na vytvoření nové frontové linie 50-100 mil jižně od hranice s Mandžuskem. Všechny zachycené komunistické jednotky měly být zlikvidovány. Na sever od této stanovené linie měly operovat jen jihokorejské divize.

Sedmého října padlo na půdě OSN rozhodnutí o sjednocení a demokratizaci korejského poloostrova. O dva dny později překročily americké jednotky hraniční čáru a z chodu prolomily komunistické obranné linie. Nikdo nedbal na týden staré varování Číňanů, že v tom případě se jejich jednotky zapojí do boje. Všichni to považovali za pokus o zastrašování a politické vydírání. Každý byl přesvědčen že do Dne díkůvzdání válka skončí.

Zvolení Wonsanu jako oblasti vylodění bylo velmi vhodné. Byl to pravděpodobně nejlepší přírodní přístav na korejském poloostrově a zároveň se zde nacházela velká rafinérie ropy. Oproti předchozí operaci u Inčchonu zde byla výška přílivu pouhých 30 centimetrů, jediné co omezovalo pohyb lodí byly mělčiny a množství malých ostrůvků před přístavem. Byla zde reálná šance odříznout komunistické jednotky ustupující nížinami kolem pobřeží, zpomalit je a nasměrovat do neschůdných hor západně od Wonsanu.
Plánovači zahrnuli do plánu i možnost výskytu minových polí v oblasti vylodění. S tím nač později invazní síly narazily však nepočítal nikdo. Přitom náznaky že jsou severokorejské vody rozsáhle zaminovány zde byly. První lodí která narazila na minu byl torpédoborec Brush v oblasti Tanchon. Patřil do skupiny plavidel jejichž úkolem bylo provokovat nepřátelské dělostřelce aby odhalili svá postavení. Třináct mužů posádky zahynulo, plavidlo se však podařilo zachránit. Podobně ještě téhož dne dopadl i torpédoborec Mansfield, zachraňující sestřeleného pilota u přístavu Chosan. Stejně jako byl i Inčchonu kritický nedostatek vyloďovacích plavidel u Wonsanu se podpůrnému svazu nedostávalo minolovek. Během WWII zabezpečovalo výsadek na Okinavě sto těchto plavidel, v Normandii to bylo přes pětset minolovek. Zde se s problémy podařilo zajistit pouhých třiadvacet jednotek, z toho dvanáct japonských (jejich nasazením se Japonsko fakticky zapojilo do korejské války). Jen část z nich však byla velká oceánská plavidla, schopná operací daleko od vlastních základen.
Počet min před Wonsanem byl postupně pomocí leteckého průzkumu poměrně přesně odhadnut na tři tisíce na ploše zhruba 400 mil². Problémem však bylo vytvoření těchto polí. Na pokládání se podílely zmobilizované čluny, džunky a sampany. Miny byly shazovány do vody bez jakéhokoliv schématu v rozestupech od 30 do 100 metrů. Většinou šlo o bývalé ruské kontaktní miny ukořistěné Japonci za války s Ruskem 1904-1905, menší část tvořily miny vyrobené Japonci a Rusy během WWII a několik desítek moderních dnových magnetických min.Obrázek Exploze minolovky před Wonsanem

Prvního dne odminovací operace (10.10) bylo zničeno pouhých jedenadvacet min. Tempo bylo velmi pomalé a tak byly zvažovány nekonvenční postupy. Byla nasazena komanda UDT, nedošlo však ke zrychlení prací a tak bylo přistoupeno k plošnému bombardování minových polí. Byly vyznačeny sektory a palubní letectvo do nich začalo svrhávat 1000 liberní tříštivé pumy. Objevily se však potíže se zaměřováním cílových prostorů a pozdější průzkum odhalil jen zhruba 10% úspěšnost.
Místo letadel tedy znovu nastoupily minolovky. Před jejich skupinou se vždy pohyboval vrtulník a pilot hlásil miny které se mu podařilo zahlédnout. Hned 12. října byly výbuchy potopeny minolovky Pirate a Pledge a při záchranných operacích vyšlo najevo, že minová pole chrání baterie umístěné na ostrůvcích před přístavem. Na ně se okamžitě zaměřila děla podpůrných plavidel a palubní letouny a severokorejské baterie byly postupně umlčovány. Z důvodu rozsahu minových přehrad a nedostatečných postředků k jejich likvidaci však došlo k výraznému zdržení celé operace.
Obrázek Vykládka ve Wonsanu
Výsadkové svazy nepospíchaly a tak připluly do oblasti až v podvečer 19. října. Vzhledem k faktu že dosud nebyly vyčištěny plavební koridory, se transportní lodě zdržovaly na širém moři. 25. října se konečně podařilo vytvořit volné průchody a útočné oddíly 1. divize námořní pěchoty začaly vstupovat na břeh. Dostalo se jim přátelského přijetí, celý přístav i s okolím byl již od 10. října obsazen 1. armádním sborem ROKA (Republik of Korea Army). Přesto, aby bylo vylodění jednotek co nejrychlejší, proběhlo ve stylu bojového výsadku. Obojživelné transportéry s vojáky opouštěly lodě asi kilometr od přístavu a na břeh se dostávaly vlastní silou. Výsadkové lodě ve dvojicích najížděly na břeh a vykládaly desítky děl a tanků, stovky automobilů a obrovské množství munice a zásob. Vyloděné jednoky se po přeskupení okamžitě přepravovaly na sever a zapojovaly se do konečné likvidace komunistických vojsk.
V případě 7.pěší divize však bylo rozhodnuto, že nebude vyloděna ve Wonsanu. Jako záložní místo jejího vylodění byl vybrán přístav Iwon, severovýchodně od Wonsanu. Na rozdíl od předchozího nebyly u Iwonu zjištěny žádné miny a tak se zde začaly první jednotky divize vyloďovat v poledne 29. října. Také tento přístav byl již obsazen, vyloděné jednotky se však mohly zapojit do bojů v okolních horách bez zdlouhavého přesunu. Zhroucení severokorejských vojsk na celé frontě bylo na spadnutí a všichni se připravovali na návrat domů. Mezitím však hraniční řeku Ja-lu překračovaly jednotky 4. čínské polní armády a došlo k prvním střetům. Najednou byl konec války v nedohlednu.Obrázek Vylodění v Iwonu

Celý výsadek u Wonsanu byl obrovským zklamáním. Pokud by proběhl včas, byla reálná šance vylodit silný taktický svazek v týlu ustupujícího nepřítele na jedné z mála možných tras jeho stahování. Všechny zaskočené jednotky by se dostaly mezi vyloděné divize na severu a 8. armádu na jihu a pravděpodobně by byly úplně zničeny. Kvúli nedostatku plavidel určených k likvidaci min však došlo k neočekávanému zdržení a v době kdy k vylodění došlo již bylo zbytečné. Zřejmě by bylo vhodnější se hned po pádu Wonsanu vykašlat na dokončení odminování a celý 10. armádní sbor dopravit k Iwonu. To co se nepovedlo na původním místě se mohlo zdařit právě tam. Nikdo však nepočítal s tím, že chaotický ústup komunistických divizí bude tak rychlý.
Použité zdroje:
Robert Moskin - Dějiny námořní pěchoty USA
Andrzej Makowski+Krzystof Kubiak - Korea 1950-1953 Boje na moři
http://afhra.maxwell.af.mil/korean_war/ ... r1950.html
http://www.i-mef.usmc.mil/MSC/1MARDIV/default.htm
http://www.1stmarinedivisionassociation.org/
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
Bruno
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 824
Registrován: 8/10/2004, 10:51

Příspěvek od Bruno »

Ta účasť Japoncov, to čumim...Pekný článok dík.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Najvačším nepriatelom mieru su pacifisti...
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Opět jak jinak skvělé a za mne dík.
Tak jak to popisuješ ve svém článku, znamená to, že Japs zanechali na území Koree námořní miny, které tam měli v době ww2, když okupovali Koreu, a něco dodali Rusáci? Mě se to tak zdá.
Jinak po zjištění takových minových polí, vytvořených lidovou tvořivostí - někde shoď a jeď pro další - měli být asi Amíci pružnější a asi operaci přendat. To myslím i naznačuješ.
No já na tohle nenarazil, takže jsem si to s chutí přečetl.
ObrázekObrázekObrázek
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

No já nevím jak ostatním, ale mně přijde výsadková operace u Wonsanu dost zbytečná. Ten samý den, kdy začaly odminovací práce byl přístav obsazen pozemními vojsky. Komunistům zůstaly v oblasti jen malé posádky na ostrůvcích před přístavem. A odminovací svazy se přitom další dva týdny mořily s vyčištěním plavebních koridorů aby potom námořní pěchota mohla předvést ukázkové vylodění.
Ale kdyby se hned 10. nebo 11. Američani sbalili a celý armádní sbor vyklopili u Iwonu který byl ještě v týlu nepřítele, měli by víc než týden na rozvinutí a vytvoření souvislé obranné linie ve vnitrozemí. A kdyby se to povedlo, tak by vlastně Číňani neměli komu pomáhat, severokorejská armáda by přestala existovat.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

Ještě k těm minám.
Převážnou část tvořily miny, které zůstaly ve skladech v Port Arturu (dnešní Lüshin) po jeho kapitulaci v lednu 1905. V podstatě ve stejných skladech je zajistila v roce 1945 Rudá armáda. Jako nepotřebné je později předala KLDR.
Kromě toho Korejci získali několik stovek použitých sovětských min vyzvednutých po válce například z vod Baltského zálivu a několikset kořistních japonských min. Všechno to byly kontaktní miny s kotvou. Tyto počty doplňovalo několik desítek moderních dnových magnetických min vyrobených po válce podle německých předloh.
Kromě min však Korejci ze Sovětského svazu získali i zhruba stovku protiponorkových hlubinných bomb a několik 21'' torpéd typu 53-39.

Velkou hodnotu však ale mohly mít informace. Sověti podle některých zdrojů předali Korejcům informace o parametrech amerických oceánských minolovek. Během WWII totiž sovětský Svaz několik těchto plavidel získal v rámci dodávek Lend Lease.
Na druhou stranu Američanům se ve Wonsanu podařilo objevit dílny, kde sovětští vojenští poradci nastavovali roznětky magnetických min. V blízkosti bylo objeveno skladiště plné přístrojů pro tuto činnost a zápisků o nastavených parametrech.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

To doplnění je svělé.
Je i tady v tom doplnění vidět jak si SSSR brousil kosu ( meč na Imperialisty), přes své poradce. Nejen tedy piloty na Migách. Byli prostě všude. Studená válka jen fičela.
No a taky říkáš - dříve potřebovali Sověti vše ( ve ww2), no a pak byli ochotni tuto pomoc vhodně použít proti dodavateli. Viz informace o minolovkách.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Korea“