15cm SturmInfanteriegeschütz 33
Pokud si ještě vybavíte minulé díly této série, jednalo se samohybná děla postavená na podvozcích lehkých tanků. Tyto podvozky, určené původně pro nesení lehkých PT kanonů do ráže 37 mm, jsou náhle vystaveny většímu zatížení díky vetší hmotnosti neseného kanonu. Podvozky jsou přetěžovány, to samozřejmě přináší zvýšenou poruchovost. Některé lehké tanky jsou s přibývajícím časem vyřazovány z výzbroje, jejich čas již s příchodem moderních středních tanků na frontě vypršel. Je proto logické, že se armáda poohlíží po lepší platformě pro samohybná děla. Není třeba hledat dlouho... V tomto díle se podíváme trochu blíže na samohybné děla postavená na podvozku tanku Panzerkampfwagen III (dále jen Pz III).
Tank Pz III představoval v počátečních letech války základní typ středního tanku a ve výzbroji se udržel až do konce války. Jeho podvozek byl do verze E používán bez nějakých výrazných změn, největšího nasazení se však paradoxně dočkal coby podvozek útočného děla StuG III (verze G - více jak 7800 ks). Samohybná děla se na podvozku Pz III podobného rozmachu nedočkala, snad jen verze StuG III, Sturmhaubitze 42, vyzbrojená lehkou houfnicí lFH 18, se vyráběla ve větší sérii (1299 kusů).
Jak jsem již dříve uvedl, první typy samohybných děl postavených na podvozcích lehkých tanků připomínaly spíše nouzové přestavby (u Pz I tedy určitě), i pozdější typy ale nemohly díky omezené nosnosti podvozku nést plnohodnotnou uzavřenou nástavbu s odpovídající silou pancíře. Boje ve městě se s touto technikou rovnají skoro sebevraždě, shora otevřena nástavba vyloženě láká po vhození granátu či Molotovova koktejlu. Velitelé na východě proto požadují vozidlo s plně zakrytou nástavbou, schopné nasazení v první linii fronty, případně ve městech. Tento požadavek je vznesen na konferenci v září 1942, probíhající přímo ve vůdcově hlavním stanu.
Díky přímému zájmu vůdce byl značně urychlen vývoj nového samohybného děla. Nevypadalo jako jeho předchůdci, šlo o dobře pancéřované vozidlo s celouzavřenou nástavbou. Na podvozku Pz III byla umístěna krabicová nástavba s mírně skloněnými stěnami. Čelní pancíř nástavby měl sílu 80 mm, bočnice 50 mm, zadní stěna 15 a strop 10 mm. Na střeše byl umístěn obdélníkový poklop, na zadní stěně byla dvoudílná vrata, těmi se nakládala do vozidla munice.
V čelní stěně byla lafetována houfnice sIG 33 ráže 150 mm, doplňkovou výzbroj proti živé síle tvořil kulomet MG 34 ráže 7,92 mm, umístěný v napravo do houfnice. Palebný průměr byl pro houfnici 30 granátů ráže 150 mm, pro kulomet to bylo 600 nábojů 7,92x57.
Osádku tvoří klasická německá osádka pěti mužů – řidič, střelec/radista, nabíječ, střelec a velitel.
foto z KubinkyV říjnu 1942 je předáno armádě 12 vozidel, jejich vojenské označení je 15cm SturmInfanteriegeschütz 33. Dalších 12 vozidel je předáno v listopadu téhož roku. První tucet vozidel dorazil 8.11.1942 k 177. Sturmgeschütz Abteilung na stalingradské bojiště. Druhý tucet dorazil k Lehr. Batalion XVII, spadající pod 22. Panzer Division. V roce 1943 byla zbývající vozidla (7 ks) převedena pod 201. Panzerregiment (23. Panzerdivision). Zbývající vozidla byla vyřazena v říjnu 1943.
Technické data 15cm SturmInfanteriegeschütz 33
délka – 5,40 m
šířka – 2,90 m
výška – 2,30 m
hmotnost – 21,00 t
výkon motoru – 300 HP
max. rychlost – 20 km/h
dojezd silnice – 110 km
dojezd terén – 85 km
měrný tlak na půdu – 0,89 kp/cm2
osádka – 5
zdroje:
Ivo Pejčoch – Obrněná technika 2
Wydawnictwo Militaria 247 – 15cm sIG33 (Sf) auf PzKpfw I/II/III
Čekal bych skoro méně, ale už je to pár let, co jsem tu Pejčochovu ságu pročítal, tak si z toho nic nepamatuju. 