Německá samohybná děla - díl 8 (SdKfz 165 Hummel)

dělostřelecké a PL samohybné komplety
Odpovědět
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Německá samohybná děla - díl 8 (SdKfz 165 Hummel)

Příspěvek od YAMATO »

Německá samohybná děla - díl 8
15 cm PzH 18 auf Fg PzKpfw III/IV "Hummel"

Obrázek


DŮVODY VZNIKU
Celkově vzato lze první dva roky praktické aplikace Blitzkriegu hodnotit jako navýsost úspěšné. Nicméně byly i problémy. Především se brzy ukázalo, že rychle postupující jednotky postrádají dostatečně mobilní dělostřeleckou podporu. Toto sice bylo řešeno jednou z klíčových zbraní Blitzkriegu, střemhlavými bombardéry, ale ty měly vždy jen omezené možnosti dané jejich počty a reakční dobou. Proto byly jako rychlá improvizace umístěny houfnice 15 cm sIG 33 (skutečná ráže 149,1 mm) na podvozky tanků PzKpfw I (ZDE). To samozřejmě nebylo dostatečné řešení, nicméně teprve boje na východní frontě, podstatně tvrdší, než jakými do té doby Wehrmacht prošel, zdůraznily nutnost zavést lepší zbraně této kategorie. Nemělo se již v žádném případě jednat o nějaká provisorní řešení, ale o plnohodnotné stroje s vysokou pohyblivostí, lepší ochranou osádky a s větší zásobou munice. Konkrétně byl požadován stroj vyzbrojený lehkou kanonovou houfnicí 10,5 cm leFH 18 (zaveden stroj Wespe, více ZDE), těžkou houfnicí sIG 33 (zaveden stroj Grille, více ZDE) a těžkou kanonovou houfnicí 15 cm sFH 18. V tomto článku bude popsán stroj vyzbrojený sFH 18.

Obrázek sFH 18/1


ZBRAŇ
Těžká kanonová houfnice 15 cm sFH 18/1 L/29,6 (skutečná ráže 149,1 mm) byla úpravou standardní tažné těžké kanonové houfnice Wehrmachtu, vyvinuté firmou Rheinmetall-Börsig (pro přesnost - lafetu vyvinula firma Friedrich Krupp, ale to pro nás v souvislosti se samohybnou houfnicí není tak důležité). Byla sice koncepčně poněkud zastaralá, ale dostatečně výkonná a spolehlivá. K dispozici byla (obecně pro všechny sFH 18) munice trhavá Gr.19 a Gr.36, tříštivotrhavá Gr.19 Stg, protibetonová Gr.19 Be, trhavá s doletem prodlouženým pomocí raketového motoru R.Gr. 19, zadýmovací Gr.19 Nb, Gr.38 Nb a Gr.40 Nb a protipancéřová Pz.Gr. 39 H1/A, Pz.Gr. 39 TS a Spr.Gr.42 TS.

Parametry některých typů munice:
Gr.19: hmotnost 43,5 kg, úsťová rychlost 495 m/s, dostřel 13250 m
R.Gr.19: hmotnost 45,5 kg, úsťová rychlosti 505 m/s, dostřel 18200 m
Pz.Gr.39 H1/A (HEAT): hmotnost 24,9 kg, úsťová rychlost 465 m/s, průbojnost 190 mm na 100 m a 167 mm na 1000 m
Spr.Gr.42 TS (APDS): hmotnost 29,6 kg, úsťová rychlost 660 m/s, průbojnost 220 mm na všechny udávané vzdálenosti


SPECIÁLNÍ PODVOZEK
Problém představoval výběr podvozku pro nesení těžké a rozměrné sFH 18. Využití podvozků lehkých tanků samozřejmě nepřicházelo v úvahu a jelikož vývoj speciálního podvozku nebyl z časových ani ekonomických důvodů přijatelný, nové vozidlo muselo vycházet z tanků PzKpfw III (ZDE) nebo PzKpfw IV (ZDE a ZDE). Vhodnější byl díky rozměrům druhý stroj, nicméně ani ten plně nevyhovoval a proto firma Alkett přeci jen nakonec zkonstruovala speciální stroj, nicméně to vyřešila šalamounsky, neb již z označení stroje, Geschützwagen III/IV (dělový vůz), je patrné, že šlo o kombinaci komponentů obou jmenovaných tanků. Z PzKpfw III Ausf. J byl použit motor Maybach HL 120 TRM o výkonu 221 kW (při 3000 ot/min), převodovka Zahnradfabrik ZF SGG 77 (5 stupňů vpřed, 1 vzad), hnací kola, elektrický a palivový systém (vezeno bylo 470 l benzinu OZ 74), z PzKpfw IV Ausf. F pak upravená vana, pojezdová a napínací kola, pásy, částečně chladící a výfukový systém. Popravdě netuším, proč je zdůrazňováno použití motoru a převodovky z PzKpfw III Ausf. J a čím se tyto lyšili od motoru a převodovky PzKpfw IV Ausf. F, který používal tytéž. Každopádně nových komponentů bylo naprosté minimu. Díky umístění motoru ve středu vozidla pak bylo možno zamontovat výzbroj v těžišti a vhodně řešit bojový prostor. Korba měla pancéřování o síle 30 mm zepředu a 20 mm zboku a zezadu.


NÁSTAVBA
Na tomto podvozku byla postaven zhora otevřená nástavba z plátů o síle 10 mm. V jejímž čele byla umístěna houfnice s pohyblivostí v odměru 15° na obě strany a s náměrem od - 3° do + 42°, místo průchodu hlavně čelním pancířem chránil kryt z posuvných plechů. Zaměřovač byl typu Rblf 36 (případně SflZF) s pětinásobným zvětšením a zorným polem 8°. Vezeno bylo 18 granátů. Pro obranu proti pěchotě či letadlům byl k dispozici kulomet MG 34 ráže 7,92 mm s 600 náboji, případně osobní zbraně posádky. V zadní stěně nástavby se nacházela dvojdílná vrata otevíraná do stran, sloužící k nástupu posádky a nakládání munice. Posádku tvořilo 6 mužů: v korbě se nacházely posty řidiče a radisty (obsluhující radiostanici FuG Spr f), v bojovém prostoru vzadu pak operoval velitel, střelec a dva nabíječi. Proti nepřízni počasí se tito čtyři muži mohli chránit pouze přetažením impregnované celty.

Obrázek Nástavba zezhora...

Obrázek...a zezadu


PROTOTYP A VÝROBA
Prototyp s továrním označením Gerät 807 byl vyroben firmou Alkett. Od sériových vozidel se lišil vanou, převzatou z tanku PzKpfw IV Ausf.F, a houfnicí pokusně vybavenou mohutnou úsťovou brzdou. Sériové stroje měly vanu vzadu mírně prodlouženou a houfnici bez úsťové brzdy.

Obrázek Prototyp s dobře viditelnými odlišnostmi


Stroj obdržel typicky německé označení 15 cm Schwere Panzerhaubitze auf Fahrgestell Panzerkampfwagen III/IV (15 cm PzH 18 auf Fg PzKpfw III/IV, kódové označení SdKfz 165), podstatně známější je však pod jménem Hummel (čmelák), které bylo přiděleno Hitlerem rozkazem ze dne 27. 2. 1944. V červnu 1942 bylo objednáno prvních 200 kusů k dodání do 12. 5. 1943. Na podzim téhož roku, po vyhodnocení stíhače tanků 8,8 cm PaK 43/1 (L/71) auf Fg PzKpfw III/IV Nashorn (ZDE), který byl až na výzbroj, kterou tvořil protitankový kanon 8,8 cm PaK 43/1 L/71, téměř identický, došlo ke změně, takže do udaného data bylo nařízeno dodat po 100 kusech od každěho typu.

Obrázek Výroba


Výroba se rozjela na jaře 1943. Nástavby vyráběla firma Deutsche Röhrwerke v Mühleheimu, kompletaci prováděla Deutsche Eisenwerke v Duisburgu. Začátkem roku 1944 došlo k přepracování pracoviště radisty, kdy byla i nad jeho post protažena nástavba kryjící post řidiče. Později vyrobené stroje neměly výfuk vybavený tlumičem. Malé množství strojů bylo údajně také vybaveno trubkovou konstrukcí s napnutým pletivem chránícím proti vhození granátů. Do roku 1945 vzniklo celkem 714 (724 ?) strojů.

Obrázek Starší provedení...

Obrázek...a pozdější


MUNIČNÍ VERZE
Jediným větším záporem Hummelů bylo malé množství vezené munice. Proto vzniklo 157 muničních vozů označených Munitionspanzer auf Fahrgestell Hummel. Byly samozřejmě nevyzbrojené, otvor pro houfnici byl překryt 10 mm pancířem. Osádku standardně tvořili pravděpodobně jen řidič a radista v korbě, což samozřejmě nevylučovalo přepravu dalších v prostoru pro munici. Kolik bylo převáženo munice se mi bohužel z žádného zdroje zjistit nepodařilo. V případě potřeby byla údajně možná instalace houfnice.

Obrázek Muniční vůz


PROJEKT SAMOHYBNÉHO RAKETOMETU
4. 11. 1944 byl předložen projekt Hummelu vyzbrojeného raketometem 38 cm RW 61 (Rakettenwerfer 61, Gerät 562), ale nebyl realizován, přednost dostalo umístění této zbraně na podvozek tanku PzKpfw VI Tiger (ZDE), čímž vznikl útočný raketomet Sturmtiger (ZDE).


NASAZENÍ
Samohybné houfnice byly organizovány v praporech samohybného dělostřelectva, typicky při tankových divisích, ale i některých divizích pancéřových granátníků. Tabulkově se prapor skládal ze tří baterií (Batterie), dvou lehkých, vyzbrojených stroji Wespe, a jedné těžké vyzbrojené Hummely. Každá baterie měla 4 nebo 6 strojů. K tomu měl prapor ještě dvě nebo tři štábní velitelská vozidla, celkem tedy čítal buď 14 nebo 21 strojů obou druhů. Praxe však musela být nepochybně jiná, neboť počet vyrobených strojů Wespe (682) logicky nemohl stačit.


Obrázek Asi nejhorším nepřítelem bylo letectvo...maskovat maskovat maskovat

Obrázek Noční palba


Bojový křest si Hummely odbyly u Kurska v létě 1943, kde jich bylo nasazeno okolo 100 kusů. Předvedly se jako velmi účinná zbraň, díky své samohybnosti byly schopny působit velmi pružně a doprovázet a podporovat útočící (nebo nakonec častěji stahující se) jednotky, čehož bylo klasické tažené dělostřelectvo schopno buď jen s velkými obtížemi nebo vůbec. Mimo klasických úkolů dělostřelectva se osvědčili i v boji s pancéřovou technikou, ke konci války dokonce nebylo úplnou vyjjímkou jejich nasazení i pro přímý boj s tanky. Hummely bojovaly ve všech větších střetnutích až do konce války jak na východní tak i západní frontě. Sloužily v jednotkách Wehrmachtu i Waffen SS.

Obrázek Trofejní sovětské stroje užívané u 27. armády, březen 1945, Maďarsko


PO VÁLCE
Málo známé je jejich použití po válce v Československu. Jednalo se o cca 12 Hummelů označených jako 152 mm ShH vz. 18/47. Označení 152 mm značí, že došlo k úpravám houfnic umožňujících použití sovětské munice této ráže. Byly ve stavu 1. a 2. praporu 8. pevnostní brigády, možné je i použití v 3. a 4. praporu. Někdy v období 1953-54 byly předány do brigádní dělostřelecké školy v Nových Sirovicích.

Ještě méně se ví o použití cca 5 Hummelů v Sýrii, kam byly dodány nejspíše z Francie.

Obrázek V Sýrii


TECHNICKÉ ÚDAJE

ROZMĚRY
Délka: 7170 mm
Šířka: 2910 mm
Výška: 2810 mm

HMOTNOST
Bojová: 23500 kg

VÝKONY
Max. rychlost na silnici: 40 km/h
Max. rychlost v terénu: cca 25 km/h
Dojezd na silnici: 250 km
Dojezd v terénu: cca 160 km

Obrázek

ZDROJE
Hummel, Nashorn, Brummbär, J. Ledwoch / H. Trojca / W. Trojca, Militaria 1994
Obrněná technika 2 - Německo 1919 - 1945, I. Pejčoch, ARES 2001
Nashorn, Hummel, Brummbär, U. Feist / M. Dario, In Action Armor No. 5, Squadron/Signal Publications 1973
8. pevnostní brigáda, M. Dubánek, ATM 11/2008 (údaje o poválečném použití v ČSR)
Internet
Naposledy upravil(a) YAMATO dne 4/6/2009, 16:48, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Add zastaralá koncepce sFH - situace je stejná jako dnes, rozhodují finance. U nás taky tvořily základ dělostřelectva houfnice vycházející z doby WW1, dělostřelectvo je prostě velmi drahá hračka. A pěšákovi je vcelku jedno, jestli ho sejme střepina z moderního děla nebo nějaká obstarožní vykopávka z muzea.

Jinak díky za článek, už se těším na Nosorožce.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Docela by mě zajímal dostřel za použití trhavé munice s doletem prodlouženým pomocí raketového motoru R.Gr. 19.

Dále jen doplním, že spotřeba PHM byla 200 L na 100 km na silnici a 350 L v terénu. Vezená zásoba PHM byla dle www.achtungpanzer.com 600 L a ne jak je uváděno v článku výše 470 L.

Prvních 8 Hummelů bylo do služby zařazeno v březnu 1943 a dalších 46 v dubnu stejného roku. Během akce Zizadelle (Kursk) bylo ve službě již nějakých 100 strojů.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Jsi to koukám moc nečetl, data k R.Gr. 19 tam jsou, 100 kusů u Kurska také.

Co se týče paliva, tak na tom se zdroje co mám shodují bez výhrad.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

jj...to ke R.Gr. 19 jsem v textu přehlídnul

Produkce Hummel:
1943 - 368 ks
1944 - 289 ks
1945 - 57 ks
ObrázekObrázekObrázek
Petrz
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 938
Registrován: 6/1/2009, 17:57
Bydliště: Děčín

Příspěvek od Petrz »

Velice dobrý článek .Pěkně napsáno. :)
Uživatelský avatar
Collombo
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 205
Registrován: 1/3/2009, 12:18
Bydliště: Plzeň

Dotaz/námět

Příspěvek od Collombo »

Zdravím všechny
Je to asi OT ale zaujal mě ten zničený tank za těma trofejníma Hummelama, jestli se nepletu tak to vypadá jako Sherman, Je někde článek o použití US tanků na východě, nebo o použití ot nebo motorek?
(O jeepech a nákladních autech nemluvím takovej vůl zas nejsem :D )

EDIT sa58: čeština dostává na prdel...

Nechám to tu, za své chyby se nestydím, ač mne straší ve snu, alespon už je nezopakuji...
Naposledy upravil(a) Collombo dne 20/8/2009, 00:11, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17708
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

zkus tyto stránky http://www.o5m6.de/
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Collombo
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 205
Registrován: 1/3/2009, 12:18
Bydliště: Plzeň

Příspěvek od Collombo »

Sakra,hned na poprví vostuda :oops: asi zbytkáč ze včerejška...
To Skelet a sa58 -děkuju
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Chlape, kdyby jen na poprvé! Proboha!
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Německá samohybná děla - díl 8 (SdKfz 165 Hummel)

Příspěvek od kacermiroslav »

Pro tyto německé samohybky mám docela slabost. Musím uznat, že za relativně malých konstrukčních změn se podařilo postavit účinný bojový prostředek. A to nejen co se primárního užití týče, ale dokonce i schopného protitankového boje. Docela by mě zajímala průraznost tohoto 150 mm děla/projektilu, když se nejednalo o specializovanou protitankovou zbraň. Ale asi to bylo něco podobné, jako v případě Sovětského SU-152, kde se kromě tříštivotrhavých projektilů používali i protitankové granáty BR-540 vážící 48,8 kg vystřelované úsťovou rychlostí 600 m/s. Tento protitankový projektil dokázal probít kolmý 90 mm pancíř na vzdálenost 2.000 metrů. I kdyby granát probil pancíř nepřítele, tak jeho kinetická energie dokázala tank zničit nebo aspoň vážně poškodit a to se týkalo i tříštivotrhavého.

Spíše mě překvapuje, že na něco takového Němci nepřišli dříve. Myslím na stavbu takového samohybného děla. Od použití 15 cm sIG 33 na podvozku Pz.I uplynuly více jak dva roky, než se Hummel začal sériově vyrábět.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Samohybná děla“