Německá samohybná děla - díl 9 (StuPz IV "Brummbär")

dělostřelecké a PL samohybné komplety
Odpovědět
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Německá samohybná děla - díl 9 (StuPz IV "Brummbär")

Příspěvek od YAMATO »

Německá samohybná děla - díl 9
StuPz IV "Brummbär"


Obrázek

NOVÝ STURMGESCHÜTZ
Německá armáda (na popud von Mansteina) požadovala již před válkou vývoj a výrobu samohybných děl pro přímou palebnou podporu, schopných operovat přímo na bojové linii. Již počátkem války byl také takový stroj zaveden, jednalo se o známý StuG III (ZDE). Ten se ve své roli velmi osvědčil, avšak po útoku na SSSR byl stále častěji používán pro boj s tanky, v čemž se ukázal být nad očekávání úspěšný. Zavedení jeho varianty StuG 40 (ZDE), vyzbrojené dlouhohlavňovým kanonem 7,5 cm StuK 40, pak prakticky znamenalo jeho přeměnu na bezvěžový tank, neboť se v tomto provedení již plně specializoval na boj s pancéřovou technikou a použití pro palebnou podporu bylo podružné. Pěchota ale samozřejmě stroj pro palebnou podporu i nadále potřebovala, a jelikož kanon ráže 7,5 cm již nebyl považován za dostatečný pro takovou činnost, vznikla varianta označená StuH 42 (ZDE), vyzbrojená houfnicí 10,5 cm StuH 42 (což byla upravená LeFH 18). Tento stroj byl velmi povedený a velmi se osvědčil, zároveň byl ale požadován ještě učinnější stroj, vyzbrojený zbraní ráže 15 cm.

Obrázek 15 cm StuH 43/1


Její vývoj byl počátkem roku 1942 zadán firmě Alkett. Jelikož pro umístění zbraně ráže 15 cm již nebyl Stug III považován za dostatečný (jak do značné míry později potvrdil stroj sIG 33, více ZDE), stal se základem podvozek středního tanku PzKpfw IV (ZDE a ZDE). 14. 10.byl projekt s továrním označením Gerät 581 (také Sturmpanzerwagen 604/16) představen Hitlerovi, který nařídil vyrobit 60 vozidel do jara příštího roku. Přišel také s návrhem vyzbrojit vůz minometem ráže 21 nebo 22 cm, tento záměr však nebyl nikdy realizován ani v prototypu.

Obrázek Prototyp


Původně se pro stroj počítalo s označením Sturmgeschütz IV, ale na přímý rozkaz Hitlera to bylo změněno na Sturmpanzer IV (StuPz IV, kódové označení SdKfz 166) a to z důvodu eliminace záměny se StuG III (označení StuG IV však bylo nakonec také použito pro jiný stroj na bázi PzKpfw IV, na článku se pracuje). Nejznámější je ovšem pod neoficiálním jménem Brummbär. Výroba se rozběhla v dubnu 1943. V závodech Niebelungwerke v Saint Valentin, Eisenwerke v Oberdonau a Böhler v Kapfenbergu vznikaly podvozky, nástavby vyráběla Bismarckhütte v Chorzowě (Königshütte), montáž probíhala v Sauerwerke a v Simmering-Gratz-Paulker ve Vídni. V březnu vzniklo 6 strojů, v dubnu 40 strojů a v květnu 14 (jiné zdroje udávají 20 strojů v dubnu a 40 v květnu), tím byla splněna objednávka na prvních 60 vozidel. 52 jich bylo na bázi nových podvozků PzKpfw IV Ausf.G, zbylých 8 vzniklo přestavbou z PzKpfw IV Ausf.E a F. Další výroba sice byla plánována, ale nakonec k ní došlo až o půl roku později, jako důvod bývá udáván nedostatek podvozků. Od 15. 5. probíhaly na polygonu v Arys před Hitlerem a armádní komisí oficiální zkoušky prototypu, šlo ovšem o formalitu, neb objednaných 60 kusů již bylo hotovo.

Obrázek StuPz IV první série


POPIS
Podvozek byl bez větších změn přejat z tanku PzKpfw IV. V korbě měli svá místa řidič, který vyhlížel průzorem typu Fahrersehklappe 80, (převzatý z tanku PzKpfw VI Tiger, ZDE), a radista, obsluhující přístroje FuG 2 a FuG 5 a působící zároveň jako druhý nabíječ. Pancéřování korby odpovídalo PzKpfw IV, některé zdroje uvádí zesílení čelního pancíře na 100 mm.

Na podvozku byla instalována rozměrná nástavba s čelní stěnou o síle 100 mm, bočními silnými 50 mm, zadní o 30 mm a stropem o 20 mm. V čele nástavby byla lafetována houfnice 15 cm StuH 43 L/12 (skutečná ráže 149,1 mm), vyvinutá z tažné sIG 33 firmou Škoda. Zbraň vážila 1850 kg. Rozsah jejího pohybu byl v náměru od - 8° do + 30°, v odměru 10° (15° ?) do obou stran. Vezeno bylo 38 kusů munice tří typů: tříštivotrhavá JGr 33, tříštivotrhavá JGr 38 (obě o váze 38 kg) a protipancéřová Gr 39 H1/A (váha 24,9 kg, průraznost kolmého pancíře na vzdálenost 100 m 160 mm). Maximální dostřel 4300 m byl pro přímou palebnou podporu více než dostatečný. Zaměřovač byl typu Sfl ZF nebo Rblf 36 s pětinásobným zvětšením a zorným polem 8°. V nástavbě byli zbylí tři muži posádky, velitel, střelec a nabíječ. Velitel nastupoval samostatným poklopem nad svým stanovištěm, z něhož rovněž vyhlížel na okolní terén pomocí binokulárního dělostřeleckého zaměřovače vysunovaného z poklopu. Pro nástup a výstup ostatních členů posádky (včatně řidiče a radisty) a doplnění munice sloužil dvoudílný poklop v pravé polovině střechy (jeho přední část byla použitelná jako štít kulometu) a další na zadní stěně nástavby.

Obrázek První provedení, všimněte si poklopu použitého jako štítu pro kulomet


DALŠÍ VÝVOJ
Stroj se při prvním nasazení u Kurska ukázal být dosti povedený, nebyl však bez chyb. Především trpěl vysokou hmotností, jeho 28 tun představovalo podstatně více, než na kolik byl podvozek projektován. Hmotnost sice nijak výrazně nezhoršila jízdní vlastnosti, ale značně stoupla spotřeba paliva a především byl podvozek příliš namáhán a tím rychle opotřebováván. V říjnu 1943 bylo rozhodnuto tuto vadu odstranit použitím odlehčené zbraně, označené StuH 43/1. Dále byl také namísto pancéřové klapky výhled řidiče řešen otočným periskopem, hlaveň zbraně byla chráněna větším pancéřovým límcem a změněn byl systém ventilace bojového prostoru. Prvních deset takto zmodifikovaných strojů vzniklo v prosinci 1943, celkem jich bylo postaveno 80.

Obrázek


Tyto změny však nebyly uznány za dostatečné, neboť problém s přílišným namáháním podvozku nebyl mírným odlehčením vyřešen. Bylo nutno stroj ještě výrazněji modifikovat. Byla vyvinuta nová celokovová pojezdová kola, při tom byly využity i zkušenosti protivníka, konkrétně podvozků tanku KV (ZDE), který byl vybaven celokovovými pojezdovými koly. Pro StuPz IV se původně počítalo s celokovovými koly pouze na prvním vozíku podvozku, ale to nepřineslo dostatečné zlepšení, proto byla nahrazena kola na dvou předních vozících, to již bylo vyhovující. Výhodou bylo zároveň i ušetření deficitní pryže. Další změnou byla celková rekonstrukce nástavby vedoucí k jejímu zjednodušení, zároveň bylo nutné ji vybavit integrální protipěchotní zbraní, jejíž absence byla, vzhledem k bojovému určení, vážným nedostatkem. Na čele nástavby bylo umístěno střeliště typu Kugelblende 80 s kulometem MG 34 ráže 7,92 mm (s 600 náboji). Dále byl výrazně zlepšen výhled velitele instalací velitelské věžičky převzaté ze Stug 40 Ausf.G. Na ní bylo možno instalovat další kulomet MG 34. Z dalších změn jmenujme instalaci druhého ventilátoru, místo dvoudílného stropního poklopu byly dva malé, zvětšen byl zadní. Takto upravené stroje byly vyráběny od poloviny roku 1944 a vzniklo jich pravděpodobně 166. Pozdější stroje s podvozkem PzKpfw IV Ausf. J měly celokovová všechna pojezdová kola.

Obrázek Vrak stroje s celokovovými koly na dvou předních vozících

Obrázek Konečné provedení se všemi celokovovými pojezdovými koly


Menší počet strojů (všech provedení) byl vestavbou dalšího radiovybavení upraven na velitelské BefStuPz IV.

Obrázek Velitelský stroj na bázi nejstaršího provedení


Údajně také vznikl jeden prototyp (spíše model?) s protitankovým kanonem 8,8 cm PaK 43 L/71.

Většina vozidel (všech provedení) byla vybavena bočními pancéři Schürzen a pokryta antimagnetickou pastou Zimmerit proti příložným magnetickým minám. Výroba, běžící do března 1945, dala celkem 306 vozidel.


NASAZENÍ
StuPz IV sloužil u samostatných praporů útočných děl (Sturmpanzer Abteilung). Každý se skládal ze tří rot (Kompanie) po 14 strojích, další 3 tvořili velitelskou četu (Stabzug). Počet 45 strojů byl ovšem v praxi málokdy dosažen, neboť výroba nestačila nahrazovat ztráty.

První jednotkou vybavenou StuPz IV byl StuPzAbt 216, ustavený v dubnu 1943. Bojovou premiéru si odbyl u Kurska, kde ztratil většinu své techniky. Na východní frontě působil až do prosince, kdy byl přesunut na doplnění do Německa, odkud byl v únoru 1944 převelen do Itálie.

Další jednotkou byl StuPzAbt 217, zformovaný v polovině roku 1944 a v červenci odeslaný do Normandie. Bojoval v oblasti Caen, Falaise (zde byl z větší části zničen) a také se později zapojil do útoku v Ardenách.

V létě 1944 vznikly samostatné roty z.b.v. StuPzAbt 218 a z.b.v. StuPzAbt 2/218, každá s 10 stroji. První byla nasazena proti varšavskému povstání, i nadále pak působila na území Polska a v lednu 1945 z ní vznikl kompletní StuPzAbt 218. Z.b.v. StuPzAbt 2/218 byla v srpnu přesunuta do Francie, více o ní není známo.

Obrázek Brummbär pozdějšího provedení, z.b.v. StuPzAbt 218, Varšava


V září 1944 byl vytvořen StuPzAbt 219, který od konce roku bojoval v Maďarsku.


TECHNICKÉ ÚDAJE

ROZMĚRY
Délka: 5930 mm
Šířka: 2880 mm
Výška: 2520 mm

HMOTNOST
Bojová: 28200 kg

VÝKONY
Max. rychlost: 40 km/h
Max. rychlost v terénu: cca 15 km/h
Dojezd na silnici: 200 km
Dojezd v terénu: 120 km
Tlak na půdu: 0,98 kg/cm2

Obrázek První série


ZDROJE
Sturmgeschuetz s.Pak to Sturmmoerser, L. Jentz / H. L. Doyle, Panzer Track No.8, 1999
Hummel, Nashorn, Brummbär, J. Ledwoch / H. Trojca / W. Trojca, Militaria 1994
Obrněná technika 2 - Německo 1919 - 1945, I. Pejčoch, ARES 2001
Nashorn, Hummel, Brummbär, U. Feist / M. Dario, In Action Armor No. 5, Squadron/Signal Publications 1973
Internet
Naposledy upravil(a) YAMATO dne 5/11/2009, 10:37, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Po všech těch pokusech s sIG 33 na podvozcích lehkých tanků je toto konečně plnohodnotný podpůrný prostředek. Rozhodně je toto dobrý příklad jak utratit prostředky, přesný opak je Sturmtiger....
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Odpovědět

Zpět na „Samohybná děla“