Protiletadlová děla na kolopásových strojích
- sa58
- 1. Armádní generál
- Příspěvky: 3477
- Registrován: 4/2/2005, 12:43
- Bydliště: Zlínsko
- Kontaktovat uživatele:
Protiletadlová děla na kolopásových strojích
Protiletadlová děla na kolopásových strojích
Německá armáda samozřejmě nepoužívala pro boj se stíhacími bombardéry a taktickým letectvem pouze flakpanzery, ty byly přednostně určeny pro tankové divize. V daleko větší míře se používali PL děla na kolopásových podvozcích a upravených nákladních automobilech. Jejich výhodou oproti flakpanzerům byla cena a dostupnost podvozku, nevýhodou potom nízká úroveň ochrany osádky. Skoro na každý kolopásový podvozek či tahač byl umístěn Flak od ráže 20 mm až po klasickou ráži německých Flaků – 88 mm. Tady je krátký přehled některých typů.
Obrněné transportéry
SdKfz 250
U tohoto „malého haklu“ se v základní verzi PL kanon nemontoval, k ostřelování vzdušných cílů šla asi použít varianta SdKfz 250/9 s kanonem KwK 38. Ten měl náměr od -4° do +70°, což umožňovalo ostřelovat i vzdušné cíle. Otázkou je, zda byl k tomu uzpůsoben zaměřovač. Mimo tuto standardní verzi došlo k nainstalování 20mm kanonu Flak 30 nebo 38, to však byly jen lokální předělávky polních dílen a sériově se nevyráběly.
SdKfz 251
U tohoto klasického kolopásu dochází už k sériové výrobě PL děla. Verze SdKfz 251/17 prodělala oproti normální rozsáhlou přestavbu, do bojového prostoru byl instalován kanon „2 cm Flak 38“ ráže 20 mm. Po úpravě korby se dalo kanonem otáčet o plných 360°. Palebný průměr byl 600 ran
Další verzí byl SdKfz 251/21, v jeho bojovém prostoru byla umístěna plně otočná lafeta se třemi leteckými kanony MG 151/20 ráže 20 mm. Nakládalo se až 3000 nábojů, vozidlo mělo být přednostně určeno pro tankové divize a divize pancéřových granátníků. Byla však vyrobena jen menší série
kolopásové tahače a vozidla
SdKfz 6
Kolopásové vozidlo kategorie 5 tun, výroba běžela od roku 1935 do roku 1943 a bylo vyrobeno cca 3 500 ks. Verze SdKfz 6/2 byla určena PVO pozemního vojska, na plošině byl umístěn „3,7 cm Flak 36“ ráže 37 mm. Kanonem bylo možno otáčet o celých 360°. Celková hmotnost vozidla byla 10,4 tuny, max. rychlost 50 km/h, dojezd 317 km, osádka - 7 mužů.
SdKfz 7
Dělostřelecký tahač hmotnostní kategorie 8 tun, výroba probíhala od roku 1937 až do konce války a bylo vyrobeno okolo 12 000 vozů. S motorem o výkonu 140 HP dosahoval rychlosti 50 km/h na silnici.
Verze SdKfz 7/1 – na otevřenou plošinu je lafetován komplet Flakvierling 38 (4x20), schopný se otáčet o celých 360°. kolo plošiny byl nízký ocelový plůtek vyplněný pletivem, který se při střelbě sklápěl. Palebný průměr byl 600 nábojů. Osádka měla 6 mužů.
Verze SdKfz 7/2 – místo Flakvierling 38 byl použit „3,7 cm Flak 36“ ráže 37 mm, jinak úprava byla v podstatě schodná. Osádku tvořilo 7 mužů
V menším množství byla u obou verzí vyráběna verze s pancéřovanou kabinou.
SdKfz 8
Tahač kategorie 12 tun, vyráběný do roku 1944. Hmotnost 15 tun.
Na jeho základě vznikla malá série do té doby nevídaného PL děla – byl použit Flak 18 ráže 88 mm. Ten byl umístěn podobně jako na lehčích tahačích. Bylo vyrobeno jen 12 vozů v letech 1939 a 1940 u firmy Krupp
SdKfz 9
Nejtěžší německý kolopásový tahač, kategorie 18 tun. Vyráběl ho koncern FAMO ve spolupráci s Tatrou a Vomagem.
Oproti normálnímu stroji mělo PL dělo upravenou korbu a pancéřovanou kabinu o síle 14,5 mm. Za kabinou byl umístěn kanon Flak 37 ráže 88 mm s palebným průměrem 40 nábojů. Bylo vyrobeno jen 14 kusů v roce 1943.
SdKfz 10
Nejmenší kolopásový tahač kategorie 1 tuna. Bylo vyrobeno na 17 500 vozidel. Na jeho podvozku byl postaven obrněný transportér SdKfz 250.
SdKfz 10/4 – na korbě byl lafetován kanon Flak 30 ráže 20 mm, popřípadě modernější verze Flak 38 stejné ráže. Vznikly i verze s pancéřovanou kabinou. Okolo kanonu byly namontovány oceloví plůtky s pletivem. Osádku tvořili 4 muži.
schwere Wermachtschlepper
Pod tímto hrozným názvem se skrývá moderní konstrukce kolopásového vozidla z konce toku 1943 produkovaného až do konce války. Vznikla omezená série těchto vozů s kanonem Flak 43 ráže 37 mm. Vozidlo dosahovalo na silnici rychlosti jen 29 km/h s dojezdem 300 km.
Německá armáda používala i kolopásové stroje ukořistěné ve Francii, kde se několik firem věnovalo výrobě kolopásových strojů. Na podvozek UNIC P107 bylo pro Schnelle Brigade West postaveno samohybné dělo s kanonem Flak 38. Vyrobeno bylo 72 ks. Němci vozilo UNIC P107 označovali jako U 304 (f)
Použité zdroje:
I. Pejčoch – Obrněná technika 2
Německá armáda samozřejmě nepoužívala pro boj se stíhacími bombardéry a taktickým letectvem pouze flakpanzery, ty byly přednostně určeny pro tankové divize. V daleko větší míře se používali PL děla na kolopásových podvozcích a upravených nákladních automobilech. Jejich výhodou oproti flakpanzerům byla cena a dostupnost podvozku, nevýhodou potom nízká úroveň ochrany osádky. Skoro na každý kolopásový podvozek či tahač byl umístěn Flak od ráže 20 mm až po klasickou ráži německých Flaků – 88 mm. Tady je krátký přehled některých typů.
Obrněné transportéry
SdKfz 250
U tohoto „malého haklu“ se v základní verzi PL kanon nemontoval, k ostřelování vzdušných cílů šla asi použít varianta SdKfz 250/9 s kanonem KwK 38. Ten měl náměr od -4° do +70°, což umožňovalo ostřelovat i vzdušné cíle. Otázkou je, zda byl k tomu uzpůsoben zaměřovač. Mimo tuto standardní verzi došlo k nainstalování 20mm kanonu Flak 30 nebo 38, to však byly jen lokální předělávky polních dílen a sériově se nevyráběly.
SdKfz 251
U tohoto klasického kolopásu dochází už k sériové výrobě PL děla. Verze SdKfz 251/17 prodělala oproti normální rozsáhlou přestavbu, do bojového prostoru byl instalován kanon „2 cm Flak 38“ ráže 20 mm. Po úpravě korby se dalo kanonem otáčet o plných 360°. Palebný průměr byl 600 ran
Další verzí byl SdKfz 251/21, v jeho bojovém prostoru byla umístěna plně otočná lafeta se třemi leteckými kanony MG 151/20 ráže 20 mm. Nakládalo se až 3000 nábojů, vozidlo mělo být přednostně určeno pro tankové divize a divize pancéřových granátníků. Byla však vyrobena jen menší série
kolopásové tahače a vozidla
SdKfz 6
Kolopásové vozidlo kategorie 5 tun, výroba běžela od roku 1935 do roku 1943 a bylo vyrobeno cca 3 500 ks. Verze SdKfz 6/2 byla určena PVO pozemního vojska, na plošině byl umístěn „3,7 cm Flak 36“ ráže 37 mm. Kanonem bylo možno otáčet o celých 360°. Celková hmotnost vozidla byla 10,4 tuny, max. rychlost 50 km/h, dojezd 317 km, osádka - 7 mužů.
SdKfz 7
Dělostřelecký tahač hmotnostní kategorie 8 tun, výroba probíhala od roku 1937 až do konce války a bylo vyrobeno okolo 12 000 vozů. S motorem o výkonu 140 HP dosahoval rychlosti 50 km/h na silnici.
Verze SdKfz 7/1 – na otevřenou plošinu je lafetován komplet Flakvierling 38 (4x20), schopný se otáčet o celých 360°. kolo plošiny byl nízký ocelový plůtek vyplněný pletivem, který se při střelbě sklápěl. Palebný průměr byl 600 nábojů. Osádka měla 6 mužů.
Verze SdKfz 7/2 – místo Flakvierling 38 byl použit „3,7 cm Flak 36“ ráže 37 mm, jinak úprava byla v podstatě schodná. Osádku tvořilo 7 mužů
V menším množství byla u obou verzí vyráběna verze s pancéřovanou kabinou.
SdKfz 8
Tahač kategorie 12 tun, vyráběný do roku 1944. Hmotnost 15 tun.
Na jeho základě vznikla malá série do té doby nevídaného PL děla – byl použit Flak 18 ráže 88 mm. Ten byl umístěn podobně jako na lehčích tahačích. Bylo vyrobeno jen 12 vozů v letech 1939 a 1940 u firmy Krupp
SdKfz 9
Nejtěžší německý kolopásový tahač, kategorie 18 tun. Vyráběl ho koncern FAMO ve spolupráci s Tatrou a Vomagem.
Oproti normálnímu stroji mělo PL dělo upravenou korbu a pancéřovanou kabinu o síle 14,5 mm. Za kabinou byl umístěn kanon Flak 37 ráže 88 mm s palebným průměrem 40 nábojů. Bylo vyrobeno jen 14 kusů v roce 1943.
SdKfz 10
Nejmenší kolopásový tahač kategorie 1 tuna. Bylo vyrobeno na 17 500 vozidel. Na jeho podvozku byl postaven obrněný transportér SdKfz 250.
SdKfz 10/4 – na korbě byl lafetován kanon Flak 30 ráže 20 mm, popřípadě modernější verze Flak 38 stejné ráže. Vznikly i verze s pancéřovanou kabinou. Okolo kanonu byly namontovány oceloví plůtky s pletivem. Osádku tvořili 4 muži.
schwere Wermachtschlepper
Pod tímto hrozným názvem se skrývá moderní konstrukce kolopásového vozidla z konce toku 1943 produkovaného až do konce války. Vznikla omezená série těchto vozů s kanonem Flak 43 ráže 37 mm. Vozidlo dosahovalo na silnici rychlosti jen 29 km/h s dojezdem 300 km.
Německá armáda používala i kolopásové stroje ukořistěné ve Francii, kde se několik firem věnovalo výrobě kolopásových strojů. Na podvozek UNIC P107 bylo pro Schnelle Brigade West postaveno samohybné dělo s kanonem Flak 38. Vyrobeno bylo 72 ks. Němci vozilo UNIC P107 označovali jako U 304 (f)
Použité zdroje:
I. Pejčoch – Obrněná technika 2
Naposledy upravil(a) sa58 dne 24/11/2008, 20:24, celkem upraveno 1 x.
"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
používej editaci příspěvku.
o čem to mluvíš? jakej průměr 20-30? jaká ráže 40? to němci měly? pokud se nepletu tak na polopásy montovaly zbraně ráže 20mm a 37 mm. než něco napíšeš tak si pořádně přečti článek
o čem to mluvíš? jakej průměr 20-30? jaká ráže 40? to němci měly? pokud se nepletu tak na polopásy montovaly zbraně ráže 20mm a 37 mm. než něco napíšeš tak si pořádně přečti článek
"Nemůžeš-li střílet, staň se bunkrem, nemůžeš-li se hýbat, staň se zbraní, nemůžeš-li vyhrát, staň se hrdinou."
Zkus se řídit vlastní radou 8) ,sa58 píše:Opět by neuškodilo se trochu informovat před tím něž něco napíšeš - 40 mm PL dělo německo nevyrábělo, obvyklé ráže byli 20-30-37. 40mm byl Bofors, což je Švédsko.Akvaman píše:nebo možná až 40mm
od roku 1943 zaváděla Kriegsmarine do výzbroje 4 cm/56 Boffors Flak 28. Používal se na některých lehkých křižnících, ale hlavně na rychlých torpédových člunech S-Boot.
Od třídy S-38b se používal buď tento kanón (obšlehnutá kopie) nebo vynikající 3,7cm/69 Rheinmetal-Borsig M42.
Naposledy upravil(a) Nelson dne 27/5/2006, 13:30, celkem upraveno 1 x.
Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Nemám zájem tu nikoho poučovat, hlavně ne tebe.
To byla jenom reakce na tvé tvrzení že "40 mm PL dělo Německo nevyrábělo".Tys to taky nespecifikoval konkrétně na polopásové stroje.
I když k zavedení 4cm flaku do výzbroje wermachtu nebyl důvod. Konstrukce Rheinmetal-Borsig byly na minimálně stejné kvalitativní úrovni.
To byla jenom reakce na tvé tvrzení že "40 mm PL dělo Německo nevyrábělo".Tys to taky nespecifikoval konkrétně na polopásové stroje.
I když k zavedení 4cm flaku do výzbroje wermachtu nebyl důvod. Konstrukce Rheinmetal-Borsig byly na minimálně stejné kvalitativní úrovni.
Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
tady je maly odkaz http://www.mujweb.cz/www/bartsimpson/de ... lak28M.htm