Mitsubishi A7M Reppu

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
Reisen
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 200
Registrován: 27/11/2005, 17:47
Bydliště: Louny

Mitsubishi A7M Reppu

Příspěvek od Reisen »

Mitsubishi A7M Reppu / Sam

Následníkem snad nejznámějšího japonského letadla, jímž byl asi Mitsubishi A6M Reisen, byl moderně koncipovaný palubní stíhací Mitsubishi A7M Reppu. Tento letoun měl za sebou v roce 1945 již poměrně dlouhý a složitý vývoj. Ten byl odstartován již v roce 1941, tehdy totiž vydalo velení námořního letectva velmi náročné specifikace 16-Shi. Vývojem byla pověřena firma Mitsubishi, ale úkol byl v roce 1941 nad její síly, to uznalo i velení JNAF a práci na projektu odložilo na rok 1942, kdy vydává nové specifikace 17-Shi. Pro představu maximální rychlost byla požadována 639 km/hodinu ve výšce 6000 metrů a tam se měla stíhačka dostat během šesti minut. Pilot měl být chráněný pancéřováním a nádrže zase samosvornými obaly. O tom že námořnictvo neustoupí z požadavků na obratnost letadla svědčil požadavek, že nový letoun musí být stejně obratný jako A6M3 Zero.

A7M1 – M-50
Jiro Hirokoshi, duchovní otec Reisenu, od samého počátku počítal s dobou nejméně třech let potřebných pro vývoj. První problém, který nový letoun potkal byla volba motoru. Hirokoshi chtěl použít dvouhvězdicový osmnáctiválec Mitsubishi MK9A o vzletovém výkonu 2200 koní, jeho výkon však ještě nebyl dokončen a tak námořnictvo doporučilo použít méně výkonný motor Nakajima NK9K. Tak se také stalo, ale celé to mělo jednu malinkou chybičku, letoun s továrním označením M-50 nesplnil výkonové požadavky směrnice 17-Shi. Prototyp byl dokončen až v dubnu 1944, protože jeho stavba a vývoj probíhal bez velkých priorit. Celkem byly postaveny pouze dva prototypy, námořnictvem přijaté jako A7M1 model 11 a první vzlet se konal 6.5.1944. Piloti hodnotili kladně letové vlastnosti a oceňována byla vysoká obratnost letadla a také jeho moderní vybavení, to vše umožňovalo být letounu soupeřem moderním americkým stíhačkám, výkon však pro tento úkol nebyl dostatečný. Motor Nakajima NK9K totiž ve výšce 6000 m poskytoval výkon pouze 1300 koní, ale konstruktér počítal s výkonem 1700 koní. Výzbroj byla složena ze dvou kulometů typu 3 ráže 13,2 mm a dvou kanónů typu 99 model 2 ráže 20 mm. Zásoba střeliva byla 400 nábojů pro každý kulomet a 200 granátů pro každý kanón

A7M2
Vývoj motoru Mitsubishi MK9A byl již ukončen a tak Jiro Hirokoshi konečně mohl tento motor nainstalovat. První vzlet se konal 13.10.1944 a výsledky byly nyní vynikající. Postaveno bylo celkem sedm prototypů a jeden letoun v sériovém provedení. Nová stíhačka dostala bojové jméno Reppu – Uragán a vyznačovala se takovými vlastnostmi a výzbrojí, že by byla velmi zdatným protivníkem Hellcatů a Corsairů. Křídla měla sklopné konce a trup byl opatřen brzdným hákem, stále bylo s Reppu počítáno jako s palubní stíhačkou. Výzbroj tvořily čtyři kanóny typu 99 model 2. Námořní letectvo objednalo sériovou stavbu, ale proti Japonsku se však postavilo téměř vše. Velké a silné zemětřesení v prosinci 1944 téměř zcela zničilo motorářskou továrnu a o další škody se potom postaraly B-29. Tím se stalo, že se ani zdaleka nemohla v červenci rozeběhnout sériová výroba, abych byl ale upřímný podepsal se na tom i dlouhý vývoj letadla a nedání potřebné priority při stavbě a zkouškách tohoto nadějného letounu. Po kapitulaci našly spojenecké zpravodajské skupiny několik prototypů a již jen tak pro formu jim přidělily kódové označení Sam.

A7M3 model 23
Byl v době kapitulace pouze rozestavěný prototyp, s jehož dostavbou a zahájením zkoušek se počítalo až na prosinec 1945. Měla to být palubní stíhačka, která již neměla sklápěcí konce křídel, v křídlech mělo být uloženo šest kanónů typu 99 model 2 a poháněn měl být výškovým motorem MK9C s dvourychlostním třístupňovým kompresorem, který umožnil dosažení maximálního startovního výkonu 2250 koní, ale především ve výšce 8700 m to mělo být ještě senzačních 1660 koní. Prototyp nebyl dokončen a výkony jsou vypočtené.

A7M3-J model 34
I tato verze nepřekročila stádium rozestavěného prototypu. Letoun měl operovat z pozemních základen a měl to být přepadový stroj s mohutnou výzbrojí čtyř kanónů typu 5 ráže 30 mm v křídle a dvou dalších v trupu pro střelbu šikmo vzhůru. Trup byl zesílen a prodloužen a křídlo mělo mít tlustější profil než palubní verze. Motor měl být turbokompresorový MK9A-Ru s vstřikováním chemikálií do kompresoru. Na tyto chemikálie byla v trupu nádrž o objemu 200 litrů. Dokončení prototypu bylo plánováno na říjen 1945.

Použité motory:

1x Nakajima NK9K Homare 22 o startovním výkonu 2000 koní, ve výšce 6850 m 1570 koní - A7M1

1x Mitsubishi MK9A o startovním výkonu 2200 koní, ve výšce 6000 m 1800 koní - A7M2

1x Mitsubishi MK9C o startovním výkonu 2250 koní, ve výšce 5000 m 1800 koní - A7M3

1x Mitsubishi MK9A-Ru o startovním výkonu 2200 koní, ve výšce 6800 m 2130 koní


Motor Nakajima NK9K měl zdvihový objem : 358377 cm³ a hmotnost 1035 kg
Motor Mitsubishi MK9A měl zdvihový objem: 41 563 cm³ a hmotnost 830 kg


TTD Mitsubishi A7M

Typ: A7M1 | A7M2 | A7M3 | A7M3-J
Výroba: popsáno v textu
Vyrobeno: popsáno v textu
Osádka: 1
Rozpětí: 14,00 | 14,00 | 14,00 | 14,00 m
Délka: 10,995 | 10,984 | 11,00 | 10,964 m
Výška: 4,28 | 4,274 | 4,28 | 4,28 m
Nosná plocha: 30,86 | 30,86 | 30,86 | 31,30 m2
Vzletová hmotnost: 4410 | 4720 | 5040 | 5732 kg
Motor typ: NK9K | MK9A | MK9C | MK9A-Ru
Max.výkon (koní): 2000 | 2200 | 2250 | 2200
Max.rychlost: 575 | 628 | 643 | 649 km/hod
Dostup: ? | 10950 | 10300 | 11500 m
Max.dolet: ? | 920 | ? | ? km
Výstup na 6000 m: 9 min 55 s | 6 min 7 s | 5 min 49 s | 6 min 5 s
Výzbroj: byla popsána v předchozím textu

Obrázek
Reppu.
Obrázek
Reisen
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 200
Registrován: 27/11/2005, 17:47
Bydliště: Louny

Příspěvek od Reisen »

Fotografie Reppu všechny zachycují verzi A7M2

Obrázek Obrázek
A7M foto. 2x

Obrázek
A7M2
Obrázek
Reisen
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 200
Registrován: 27/11/2005, 17:47
Bydliště: Louny

Příspěvek od Reisen »

Trojpohledový výkres

Obrázek
A7M2 3D.
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Stíhací letouny“