Raketový letoun Mitsubishi J8M „Shusui“ (Ki-200)

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Raketový letoun Mitsubishi J8M „Shusui“ (Ki-200)

Příspěvek od kacermiroslav »

Japonské bodnutí mečem - Mitsubishi J8M „Shusui“ (Ki-200)
Japonsko
rok 1945

Obrázek
Často byli na toto letiště (Rechlin) zváni i zahraniční hosté ze spřátelených zemí. Také dnes se tu objevil nejen Göring se svým štábem, ale i letečtí důstojníci z Itálie a Japonska, aby sledovali poslední výkřiky letecké módy. (…) Všichni sledovali Pitzův stroj a ti, kteří Me 163 ještě neznali, ústa již nezavřeli. Pitz držel Me 163 co nezdélena zemi, pak ji trochu zvedl, odhodil podvozek a nejvyšší rychlostí vystřelil kolmo vzhůru. Ale ne příliš vysoko. Ve 4.000 metrech stáhl tah na první stupeň, přešel polovičním přemetem do polohy na zádech a nasadil poloviční výkrut, při kterém se zkušeně vyhnul negativnímu přetížení. Tím se dostal do normální polohy a střemhlav se řítil přesně na místo, kde stál Hermann Göring se svými věrnými a hosty. Jako padající meteor se řítil Pitzův Me 163 k zemi. Přibližně v 1.000 metrech dal Pitz opět plný tah a hnal se rychlostí 1.000 kilometrů za hodinu ohlušujícím řevem motoru přes generalitu i ostatní diváky, až jim přecházel zrak i sluch. Italové byli bledí jako jejich proslavené makarony. Hermann se přikrčil jako před apokalyptickými jezdci, a dokonce i stoičtí Japonci na okamžik ztratili věčný úsměv.

(Zdroj: Mano Ziegler – Messerschmitt Me 163, str. 67, 68 – Plzeň 1993)

Letadlo Shusui, český ekvivalent Šúsui nebo Shúso (v překladu „bodnutí mečem“ nebo též „ostrý meč“), mělo být japonskou reakcí na americké bombardovací svazy US Air Force tvořených bombardéry Boening B-17 a B-29, které ve velkém přeorávaly japonskou zem svým smrtonosným nákladem. Zejména B-29 Superfortress (super pevnost), o jejichž brzkém nasazení (od května 1944) se Japonci dozvěděli, jim nedával spát. Japonské stíhačky ve většině případu nedokázaly vystoupat do výšky, v jakých letových hladinách se B-29 pohybovaly, i rychlost bombardérů byla nad síly většiny japonských stíhacích strojů. Proto císařské ozbrojené síly požadovaly letoun s enormní stoupavostí a rychlostí, který by dokázal účinně zasáhnout proti nepřátelským bombardérům. Díky spolupráci s německou Třetí říši se zdál být tento problém vyřešen převzetím německé konstrukce Messerschmitt Me 163 Komet, který si japonská delegace měla možnost v Německu prohlédnout v roce 1943 u testovací a výcvikové jednotky Erprobungskommando 16 (založena v březnu 1943 v Peenemünde-West).

Letoun je svými výkony doslova šokoval. Japonsko pod dojmem výkonů Me 163 zakoupilo licenci v hodnotě 20 Mio Říšských marek za motor Walter HWK 509A. Smlouva byla podepsána počátkem roku 1944 a předmětem byly tyto následující body:

- Kompletní výkresová dokumentace Me 163B Komet včetně dokumentace k pohonné jednotce HWK 509A

- Jeden kompletní letoun dvousedadlový Komet spolu s příslušenstvím a montážními prvky

- Tři kompletní raketové motory HWK 509A

- Předání Informací o všech vývojových verzích a technických vylepšeních

- Poskytnutí návodů na údržbu jak letounu, tak i motoru

- Poskytnutí provozního návodů

Všechny předměty licenční smlouvy měly do Japonska z Kielu dopravit ponorky.

První z nich byla pravděpodobně ponorka RO-501 (ex U-1224), která německý přístav opustila 30. března 1944. Na palubě převážela rozebraný Komet spolu s další dokumentací. Cestou do přístavu Kobe byla ale 13. května 1944 potopena americkou eskortní letadlovou lodí USS Bogue.

Výkresovou dokumentaci a motor převážela ponorka I-29, která opustila Lorient ve Francii 16.dubna 1944. Do Singapuru se dostala 14.července 1944. Poté co opustila tento přístav, byla dne 26.července poblíž Filipín potopena americkou ponorkou USS Sawfish. Do japonských rukou se tak nakonec nedostalo prakticky nic, co bylo předmětem licenční smlouvy.

Americký úspěch by to byl prakticky 100% (i když samozřejmě až po válce se zjistilo, co bylo na těchto ponorkách převáženo) nebýt japonského důstojníka, který v Singapuru ponorku I-29 opustil. K Japoncům se tak namísto hotového stroje a dokumentace nakonec dostal pouze raketový motor Walter HWK 509 a provozní návod. Podle těchto skromných podkladů se konstruktérům v zemi Vycházejícího slunce podařilo postavit vlastní stroj s označením Ki-200 určeným pro pozemní armádu a J8A pro námořní síly. Kontrakt na obě verze obdržela společnost Mitsubishi, oddělení Jukogyo KK. Hlavním konstruktérem byl určen Mijiro Takahashi.

Němci se pokusili do Japonska dodatečně dostat další vzorový Me 163 Komet s ponorkou U-864. Ta ale byla potopena britskou ponorkou HMS Venturer v únoru 1945 poblíž Bergenu.

Přestože měli Japonští konstruktéři nelehkou úlohu a málo informací k dispozici, pokračoval vývoj rychle a již v září 1944 byl první prototyp dokončen. Během prvních letů se hmotnost paliva a motoru simulovala zátěží. Pravidelné klouzavé bezmotorové lety se začaly provádět od 8. ledna 1945. Stroj „Shusui“ byl vlečen na laně za letadlem Nakajima B6N1 stejně jako dnešní kluzáky. Po dosažení potřebné výšky byl hák s lanem uvolněn a „Shusui“ se dále k zemi snášel plachtěním. Přistání stejně jako u vzoru Me 163 probíhalo na lyžině. Zkoušky potvrdily správnost navržené konstrukce. Ta se díky nedodání výkresové dokumentace od německého originálu poněkud lišila.
Obrázek

První raketový motor Ro.2, který byl vyvinut ve spolupráci firem Mitsubishi, Nissan a Fuji, byl dodán až v červnu 1945. Ten používal stejně jako německý vzor pohonné látky označované jako „T“ a „C“ látka. V japonské verzi to byly látky „Ko“ a „Otsu“. Dnes již víme, že v případě látky „C“ se jednalo o směs složenou z 57% metanolu, 30% hydrátu hydrazinu a dalších chemikálií. Druhou látkou „T“, byl peroxid vodíku.

Po úspěšném zvládnutí kluzákového letu byl v červenci 1945 proveden první let s raketovým motorem Toko Ro.2 (KR10) s tahem 14,72 kN (1500 kg). Ten ale nedopadl dobře, jelikož prototypu během prudkého stoupání selhal motor, letoun havaroval a pilot v troskách nalezl smrt. Přesto se ale výroba rozběhla a dala sedm letounů. Pro americké bombardovací svazy byl tento malý počet postavěných letounů velkým štěstím, protože jistě nikdo nepochybuje o sebevražedném způsobu nasazení, kterého byli Japonci schopni (někdy se uvádí, že bylo rozestavěno na 60 letnounů). V takovém případě by dokonce sebevražedný letoun ani nemusel bombardér zasáhnout. Stačilo, aby pilot při průletu sevřeným svazem aktivoval výbušnou nálož, kterou by byl „Shusui“ zcela jistě naložen. Jako příklad nám může posloužit sebevražedná letounová střela Yokosuka MXY7 „Ohka“, zkonstruována podle německé V-1. Jen pro představu „Ohka“ (Třešňový květ) byla napěchována 1200 kg výbušnin.

Jinak Mitsubishi J8M „Shusui“ měl jako hlavní výzbroj dva 30mm kanóny Ho-105 s kadencí 400 ran za minutu a s úsťovou rychlostí 750m/s. Verze Ki-200 měla být vyzbrojena stejným počtem hlavní a ráže ale jiným typem zbraně. Mělo se jednat o kanón Type 5 s kadencí 450 ran za minutu a úsťovou rychlostí střely 720m/s. Vezenou zásobu munice jsem nikde nedohledal, ale podle Me 163 soudím, že to mělo být 50-50 střel na hlaveň.

Nevím, nakolik se Američanům podařilo zkrátit válku s Japonskem, ale domnívám se, že pokud by nebyly svrženy atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, tak by Japonci ve válce pokračovali dál. Jejich přípravy na obranu vlastních domácích ostrovů probíhaly v nejvyšším tempu. K boji byla připravená i domobrana vyzbrojená třeba i zašpičatělými bambusovými tyčemi. Američané pak měli v živé paměti, kolik energie a krve je stálo dobytí prvního kousku vlastních japonských ostrovů Okinawy. Není tedy pochyb o tom, že ve velkém na bázi Me 163 vyráběné raketové letouny, by se fasovaly mezi piloty ve velkém. Na rozdíl od Němců s jejich Kometou, kde se počítalo s návratem stejně jako u jeho stejnojmenného nebeského tělesa, tak Japonci mohli J8M použít skutečně jako smrtelné bodnutí mečem. Nepochybuji o tom, že Japonsko mělo válku prohranou. Otázkou tak zůstávalo, za jakou cenu pro Spojence.
Obrázek

Pracovní nasazení Japonců je všeobecně známé i v dnešní době, natož za Druhé světové války, kdy by raději dělníci vypustili duši, než aby nesplnili svůj úkol. Kapacitně by to tak jistě pilní Japonci dokázali nějak zařídit, aby měli k dispozici dostatek J8M. Ostatně v červenci 1945 kdy byl zalétán první stroj, tak již měli rozpracovanou řadu dalších.

Do konce války, do které zbývalo již jen několik dní, stihli dokončit celkem sedm strojů. Nicméně nedokážu posoudit, jak na tom bylo Japonsko v té době se surovinami, které byly potřebné k výrobě jak letounu, tak i pohonných hmot. Jak víme, japonské námořnictvo i letectvo bylo prakticky bez pohonných hmot koncem války. Nicméně pohonné hmoty pro „Shusui“ byly vyráběny na jiném principu, ale nejsem chemik a nevím, jaká byla jejich výrobní a surovinová náročnost.


J8M1 – jednalo se o námořní verzi, která měla být vyzbrojena dvěma kanóny Ho-105 ráže 30mm se zásobou 60 nábojů na hlaveň.

J8M2 – druhá námořní verze počítala pouze s jediným kanónem Ho-105 ráže 30mm. Uvolněný prostor a hmotnost měla být využitá pro větší přídavné nádrže a tudíž i pro větší akční rádius a dobu letu.

Ki-200 (Ki-202) – armádní verze byla nejvíce upřednostňovanou verzí, ale nakonec nebyl dokončen ani jeden ze dvou rozestavěných prototypů. Po válce byl jeden kořistní stroj předán Američanům ke zkouškám. Ty se ale nakonec neuskutečnily a stroj se dostal do muzea.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------
TTD – Mitsubishi J8M Shusui (Ki-200)
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 1
* Rozpětí: 9,50 m
* Délka: 6,05 m
* Výška: 2,70 m
* Nosná plocha: 17,73 m2
* Plošné zatížení křídla:
* Hmotnost prázdného letounu: 1.505 kg
* Vzletová hmotnost: 3.885 kg
* Maximální rychlost: 900 km/h ve výšce 10.000 m
* Cestovní rychlost rychlost: 347 km/h
* Výzbroj: 2 x kanón Ho-105 ráže 30 mm (verze Ki-200 měla mít 2 x kanón Type 5 ráže 30 mm)
* Dostup: 12.000 m
* Stoupavost (počáteční): 2.858 m/min (47,6 m/s)
* Dolet: 5,5 minuty
* Motor / Výkon: raketový motor Toko Ro.2 (KR10) s tahem 14,72 kN (1.500 kg)
* Vyrobeno kusů: 7 ks
* Uživatelé: Japonsko

Obrázek


Bezmotorový Yokosuka MXY8 „Akigusa“ (Ku-13)

Pro výcvik pilotů, kteří měli létat na strojích „Shusui“ byl rovněž navržen a postaven bezmotorový letoun Yokosuka MXY8 „Akigusa“ (v překladu „podzimní tráva“). První stroj byl dokončen v listopadu 1944 a měl rozměry: délka 6,05m, rozpětí 9,50m, výška 2,7m a plochu křídel 17,73m2.
Dne 8. prosince 1944 byl pilotem LtCdr Toyohiko Inuzakou zalétán ve vleku za letounem Kyúshú K10W1 ze 312.Kokutai (perutě). Toto samokřídlo bylo vyrobeno z nestrategických surovin (jen ze dřeva a ocele) a mohlo být vyráběno i v menších provozovnách mimo vlastní letecké firmy. Armáda si objednala tři prototypy. Jeden z nich byl dokončen, další dva zůstaly v rozpracovaném stavu. Námořnictvo obdrželo dva stroje s označením MXY-8 „Shusui“, které se od armádní verze lišily pancéřováním nádrží.
Obrázek

Yokosuka MXY9„Shuka“

Do budoucna se počítalo s dodatečným zastavěním motorů u námořní verze MXY-8 a využitím letounů pod označením MXY9„Shuka“ (v překladu „podzimní oheň“) pro bojové účely. Stavbou byla pověřena společnost Nakadžima Hikoki Kabušika Kajša. Dokončen byl jeden prototyp, druhý zůstal rozestavěný. Pohonná jednotka byla tvořena motorem Tsu-11 s tahem 1,7 kN.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------
TTD – MXY9„Shuka“
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 1
* Rozpětí: 10,00 m
* Délka: 8,13 m
* Výška: 2,95 m
* Nosná plocha: 13,29 m2
* Plošné zatížení křídla:
* Hmotnost prázdného letounu: 2.300 kg
* Vzletová hmotnost: 3.500 kg (max. 4.080 kg)
* Maximální rychlost: 682 km/h ve výšce 10.000 m (u země 620 km/h)
* Dostup: 10.700 m
* Stoupavost: do 10.000 za 26 minut
* Dolet: 937 km
* Motor / Výkon: raketový motor Tsu-11 s tahem 1,7 kN.
* Vyrobeno kusů: 2 ks (z toho jeden nedokončen)
* Uživatelé: Japonsko


Obrázek
Yokousuka_MXY8_Akigusa


Zdroje:

Jiří Fraus – Letadla 1939-45, stíhací a bombardovací letadla Německa 2.díl – Plzeň 1994
Koletiv – Encyklopedie letadel – Ivanka při Dunaji 1998
Mano Ziegler – Messerschmitt Me 163 – Plzeň 1993
http://www.druhasvetovavalka.estranky.cz
http://letectvi.wz.cz/japonsko/j8m/
http://www.wikipedia.org
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 10/3/2011, 11:38, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

Článek je jako standardně velmi kvalitní. Dovolil bych si jen malou poznámku:

Citace: "Po úspěšném zvládnutí kluzákového letu byl v červenci 1945 proveden první let s raketovým motorem Toko Ro.2 (KR10) s tahem 14,72 kN (1500 kg). Ten ale nedopadl dobře, jelikož prototypu během prudkého stoupání selhal motor, letoun havaroval a pilot v troskách nalezl smrt."

Podle Pejčochovy monografie pilot přežil havárii s těžkými zraněními, kterým podlehl až druhý den v nemocnici.

A jedna neuctivost k úvodní citaci: poručík Opitz zakončil exhibici havárií. Příčina odpovídala charakteru provozu Me163-do přistání se mu namotalo jiné letadlo. Opitz havárii přežil, byl „pouze“ poleptán.
Obrázek
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Taky sem si docela dobře početl.
Ale jedna drobnost, motor Tsu-11 rozhodně nebyl raketový. Jednalo se o motokompresorový reaktivní motor, kompresor poháněl motor Hitachi Hatsukaze Ha 11 ( licenční Hirth HM 504 ) o výkonu 82 kW (110 koní).
Motor je známější jako pohonná jednotka sebevražedného letounu Ohka Type 22.

Obrázek
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

vodouch píše:A jedna neuctivost k úvodní citaci: poručík Opitz zakončil exhibici havárií. Příčina odpovídala charakteru provozu Me163-do přistání se mu namotalo jiné letadlo. Opitz havárii přežil, byl „pouze“ poleptán.
Máš pravdu, pokud si to dobře vybavuju, tak se mi do cesty připletl Me 262, který šel na přistání. Jenomže Komet měl jediný pokus, když už letěl bez motoru, a tak sebou prostě nějak na zem musel seknout. I tak to ale byl obrovský úspěch, po kterém následovalo podepsání kontraktu s Japonci. Jak víme, tak se do Japonska kromě Me 163 dostala i licence na Me 262.

Kopapaka:
Díky za upřesnění toho motoru. Většinou jsem všude narážel na údaj "raketový".
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17708
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Od kdy Ohka vycházela z V-1?
Z V-1, respektive z její sebevražedné verze vycházela Kawaniši "Baika", a to zůstala jen na papíře
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jersey.se
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2466
Registrován: 20/1/2010, 21:16
Bydliště: I'm living on an endless road
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od jersey.se »

Obrázek

Je fakt že Ohka se ani moc V-1 nepodobala. I když odhlédneme od pohonu...
Naposledy upravil(a) jersey.se dne 28/3/2011, 10:48, celkem upraveno 1 x.
Smoke me a kipper, I'll be back for breakfast
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Re: Raketový letoun Mitsubishi J8M „Shusui“ (Ki-200)

Příspěvek od Destroyman »

kacermiroslav píše:První z nich byla pravděpodobně ponorka RO-501 (ex U-1224), která německý přístav opustila 30. března 1944. Na palubě převážela rozebraný Komet spolu s další dokumentací. Cestou do přístavu Kobe byla ale 13. května 1944 potopena americkou eskortní letadlovou lodí USS Bogue.
Jen technická. RO-501 (Norita) nepotopila USS Bogue (Voseller), ale torpédoborec Francis M. Robinson (Johansen) ze skupiny kolem Bogue.
Částečně měli Japonci smůlu a částečně si za to mohli sami. Připletli se totiž do honičky na ponorku U-66 (potopena o týden dříve torpédoborcem Buckley) a letadla hemžící se vzduchem je pořád honila pod vodu. I nenapadlo je nic lepšího než si na velitelství postěžovat o svém nelehkém osudu a asi to nebyl zrovna nejlepší nápad. Depeše byla lokalizována "huffduffem" a salva hedgehogu se čtyřmi hlubinnými náložemi z Francise M. Robinsona se postarala o přímou jízdenku do svatyně Jasukuni...
さようなら。
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

No vidíš...a já si doteď myslel, že Japonci něco jako reptání a ztěžování si...neznají. Jednou to zkusili a buch, jejich ztížnost je zamítnutá, ale k jejich smůle dost razantně:-)
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

jersey.se - takto se vkládají obrázky? :evil:
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
jersey.se
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2466
Registrován: 20/1/2010, 21:16
Bydliště: I'm living on an endless road
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od jersey.se »

Sorry, v daný moment jsem to nepovažoval za natolik důležité aby to tu muselo být na věčné časy, ale na napomenutí opraveno.
Smoke me a kipper, I'll be back for breakfast
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Proto jsem se ozval - je to příliš zajímavé, než aby to skončilo v zapomění. Ale napadla mě v souvisloti s tímto tématem jedna otázka.

Když jsem si prohlížel obrázky v původním článku, připadá mi to moc krátké na to, aby to mohlo být stabilní při vodorovném letu. Nakolik je posouzení chování při bezmotorovém letu transparentní pro let za použití motoru?

Je to jen akademická otázka, ale celé to ve mě budí pocit jakési nedomyšlenosti.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
jersey.se
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2466
Registrován: 20/1/2010, 21:16
Bydliště: I'm living on an endless road
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od jersey.se »

Bezocasých letadel je celá řada a jsou obvykle zajímavá právě proto že budí zdání nemožnosti letu. Ovšem obvykle létají bez problémů. Pokud působiště síly od motoru prochází přibližně těžištěm, nemělo by se dít nic nepředvídatelného a bezmotorový let je dostatečně průkazný, obzvlášť dá-li se vyzkoušet let střemhlav kterým se dá vyvinout značně vysoká podzvuková rychlost. Podzvukové bezocasé letouny jsou všechny obecně relativně krátké, protože veškeré seřízení pro stabilní let beztak obstará zadní část křídla (a někdy SOP). Z toho důvodu ovšem mají ve vodorovném ustáleném letu větší odpor než klasické letouny nebo kachny - holt malá páka, tedy potřeba větší síly tlačící zadní část profilu dolu. Sám jsem měl několik (dva :) )bezocasých RC modelů a rozdíl kluzu oproti motorovému letu byl snad menší než u klasických uspořádání, letové vlastnosti příjemné - prakticky nešly přetáhnout, ale letové výkony o něco málo řekl bych horší (i když tak tragicky jako pan Lněnička jenž je proti nim poněkud zaujatý bych to neviděl).
Smoke me a kipper, I'll be back for breakfast
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Pri posudzovaní podobných bezchvostých konštrukcií je vhodnejšie vychádzať z predstavy, že sa jedná o samokrídla, ktoré sú pre zlepšenie smerového riadenia doplnené kýlom a smerovkou.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
jersey.se
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2466
Registrován: 20/1/2010, 21:16
Bydliště: I'm living on an endless road
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od jersey.se »

Alchymista: Do jisté míry ano, jenže samokřídlo bez SOP je obecně mnohem problematičtější a vyžaduje skutečně velké prostorově zkroucené křídlo, což vede k tomu že ryzí samokřídla jsem viděl jen jako modely. Northropova křídla a B-2 si musí kvůli udržení směru pomáhat tím, že rozevírá či zavírá na jedné či druhé straně elevon sloužící jako aerodynamická brzda.

Edit: Další aplikací je Rogallovo křídlo, jenže tam stabilizační funkci SOP v zásadě přebírá flexibilní potah který je vzadu tak vydutý že v pohledu z profilu dostatečně zvětšuje plochu za těžištěm.
Smoke me a kipper, I'll be back for breakfast
Odpovědět

Zpět na „Stíhací letouny“