Pozemní útočný bombardér Mitsubishi G4M

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Pozemní útočný bombardér Mitsubishi G4M

Příspěvek od YAMATO »

Obě složky japonského letectva měly jeden chvályhodný postup: jakmile byl k dispozici nový stroj určité kategorie, byl automaticky brán jako postupně zastarávající a tedy již musely probíhat práce na jeho nástupci. Proto jakmile se v roce 1937 začaly používat nové pozemní útočné bombardéry G3M, byly vydány specifikace 12-Shi, které určovaly parametry nového stroje. Ty nebyly malé. Byla požadována maximální rychlost 398 km/h (v 3000 m), dolet 3700 km s 800 kg nákladu a 4820 km pro průzkum, tedy parametry v té době v mnoha ohledech opravdu maximalistické. K tomu se měla přidat silná obranná výzbroj včetně kanonu.

Vzhledem k vysloveně povedenému stroji G3M byla pro vývoj vybrána přímo firma Mitsubishi, jejímž byl výtvorem. V září 1937 byly dodány požadavky, nad kterými se začal zamýšlet Joji Hattori, protože Kiro Honjo, tvůrce G3M a tedy i hlavní kandidát na post šéfkonstruktéra, byl na stáži v USA. Hlavními spolupracovníky se stali Nobuhito Kusakabem a Shiro Kushibem. Když se později v dubnu 1938 vrátil ze stáže v USA Honjo, byl předán post šéfkonstruktéra jemu.

Již Hattori však záhy při studiu požadavků zjistil, že s požadovanými motory Mitsubishi Kinsei 21 o výkonu 770 kW je splnění požadavků naprosto vyloučeno. Proto prosadil použití motorů Mitsubishi MK4A Kasei 11 o výkonu 1122 kW, tehdy úplně nových. Také původní úvahy o vývoji na bázi G3M byly rychle opuštěny ve prospěch úplně nové konstrukce. Vývoj byl pro urychlení rozdělen mezi Yokosucký námořní letecký arsenál, kde byl vyvíjen trup, a Mitsubishi, kde vyvíjeli vše ostatní.

Vývoj se přesto dosti táhl, mimo jiné i pro zaneprázdnění Mitsubishi prací na palubním stíhači A6M. Ačkoli tedy výroba prvního prototypu začala už na podzim 1938, tak byl tento dokončen až v září 1939. Vznikl rozměrný středoplošník velmi čistých linií. Dvounosníkové křídlo ukrývalo integrální palivové nádrže, další byly v trupu, celkem bylo neseno 4900 l paliva. Do pumovnice bylo možno naložit náklad o maximální hmotnosti 800 kg a to buď 1 x 800 kg puma, 1 x 500 kg puma, 2 x 250 kg puma, 12 x 60 kg puma, případně později často používané kombinace 250 kg pumy a 60 kg pum, nebo jedno torpédo typ 91. V případě instalace rozměrnější výzbroje však bylo nutno demontovat její dveře. K tomu ostatně v praxi docházelo často, neboť při jejich otevření došlo k zhoršení zaměření, mimoto byl dost poruchový mechanismus jejich otevírání. Obrannou výzbroj tvořil především kanon typ 99 model 1 ráže 20 mm v ocasním střelišti, doplňovaný čtveřicí kulometů typ 92 ráže 7,69 mm, jedním na přídi, jedním na hřbetě a po jednom v střelištích na bocích trupu. Posádku tvořilo sedm mužů.

Tento prototyp, označený G4M, započal zkoušky 23.11.1939, kdy proběhl první let na základně Kagamigahara. 24.1.1940 byl předán námořnímu letectvu na základnu Yokosuka. V březnu 1940 se přidal druhý prototyp, lišící se zvětšenými ocasními plochami. Při zkouškách vyšlo najevo, že požadavky specifikace 12-Shi jsou splněny nebo dokonce překonány, např. maximální rychlost byla 444 km/h a dolet až 5560 km!

G6M1

Vysoké výkony prototypů zavedly však námořní letectvo na scestí. G3M začaly mít totiž v Číně dosti vysoké ztráty, zapříčiněné absencí stíhacího doprovodu, zaváděním výkonnějších stíhačů na straně nepřítele a poměrně slabou obrannou výzbrojí. Jako řešení byla zvolena úprava nového stroje na těžký doprovodný stíhač instalací zesílené výzbroje označením G6M1. Pod trup byla instalována gondola s dvěma kanony typ 99 model 1, jeden mířil vpřed, druhý vzad. Další kanon stejného typu byl umístěn v trupu namísto bočních kulometů, ten mohl střílet na obě strany. Zachován byl kanon v ocasním střelišti a kulomet na přídi, hřbetní kulomet byl odstraněn. Posádka stoupla na deset mužů. Vzhledem k zatížení stroje bylo nutné odstranit část nádrží. Zbylé byly částečně opatřeny ochranným obalem.

Postaveno bylo od srpna 1940 třicet těchto strojů. V praxi se rychle ukázalo, že jsou natolik těžké, že strojům G3M po odhození pum nestačí a tedy že nejsou schopny plnit roli doprovodného stíhače. Pro námořní letectvo to bylo velké zklamání.

Japonci nebyli jediní, kteří podlehli vydině těchto těžkých eskortních stíhačů. Podobný nápad měli i v USA a to o tři roky později, když vznikly prototypy YB-40 a YB-41, což byly doprovodné stíhací varianty B-17 a B-24. Byly rovněž neúspěšné.

G6M1-K

Všech třicet G6M1 byly přestavěno na cvičné stroje pro výcvik posádek G4M. Odstraněna byla veškerá výzbroj, pouze na hřbetě byl nově namontován kulomet typ 92 do střeliště. Kanonová gondola pod trupem byla rovněž odstraněna

G6M1-L2

Později proběhal přestavba G6M1-K na transportní pro dopravu 20 výsadkářů nebo ekvivalentního nákladu. Na boku trupu se oběvily velké dveře. Posádku tvořilo pět mužů.


G4M1 model 11

Jako pozemní útočný bombardér typ 1 byl G4M1 do výzbroje přijat v dubnu 1941. Výroba začala v továrně Mitsubishi v Nagoji ve stejný měsíc a to nejdříve 13 předsériovými stroji pro operační zkoušky. Při těch se ukázal problém s průsakem paliva z integrálních nádrží, což bylo odstraněno. Od května 1941 pak jela výroba sériových strojů v provedení model 11. Výroba běžela do března 1943 a dala celkem 405 strojů (včetně prototypů).

G4M1 model 13

Ve výrobě byl model 11 nahrazen vylepšeným modelem 13. Ukázalo se totiž, že přes velmi dobré výkony není model 11 ani zdaleka prost chyb. Fatální se ukázala především naprostá absence pasivní ochrany posádky a především nádrží. Stroj dostal mezi posádkami velmi nelichotivou přezdívku "létající zapalovač". Ochrana paliva pomocí oxidu uhličitého, na kterou se hodně spoléhalo, totiž naprosto zklamala. Velké problémy dělal také omezený dostup s nákladem pum, což z letounu dělalo snadný terč protiletadlové palby.

V únoru 1942 bylo proto rozhodnuto instalovat motory Kasei 15, se stejným výkonem, jako Kasei 11, ale lepší výškovostí. Upraven pro ně byl jeden G4M1 model 11, u kterého se povedlo také snížit celkovou hmotnost stroje v porovnání se standartním modelem 11. Jeho zkoušky započaly v dubnu 1942 a prokázaly zlepšení výkonů, hlavně stoupavosti, dostupu a maximální rychlosti. Od modelu 11 se letoun odlišoval vstupy vzduchu do kompresorů motorů na horní části jejich krytů. Stroj byl zaveden do výroby jako model 13 od března 1943. Výroba běžela do ledna 1944 a dala celkem 1294 strojů. V jejím průběhu byly zavedeny i další úpravy. Především to byla částečná ochrana nádrží (od 258 vyrobeného modelu 13), která poněkud snížila rychlost i dolet, později byly také zavedeny ejektorované výfuky (od 950 vyrobeného modelu 13), které rychlost opět poněkud zvedly.

G4M1-L1

Stroje přestavěné z bombardovacích na transportní, podobné jako G6M1-L2.


G4M2 model 22

V listopadu 1941 zadalo námořní letectvo požadavek na vestavění hřbetní věže s 20 mm kanonem do G4M. Věž byla vybavena kanonem typ 99 model 1, byla otočná o 360° a s elevace 80°. Problém byl v její hmotnosti, se vším všudy plných 900 kg! Aby nedošlo k výraznému zhoršení výkonů, byly spolu s instalací věže také vyměněny motory za výkonnější Kasei 21 o výkonu 1320 kW a s možností vstřiku směsi vody a metanolu pro krátké zvýšení výkonu.

Výraznou rekonstrukcí prošel nakonec celý drak a s trochou přehánění vznikl skoro nový letoun. Především křídlo bylo výrazně změněno, dostalo jiný profil, který při nezměněném odporu umožňoval nést větší množství paliva. Kapacita nádrží vzrostla z 4900 l u modelu 11 na 6490 l! Většina z nich (mimo nádrží vně motorových gondol) byla opatřena ochrannými obaly. Zvěršeny byly také ocasní plochy. Odlišně bylo řešeno prosklení přídě, kde ke kulometu v příďovém střelišti přibyly další dva v kloubových závěsech na bocích přídě. Boční (zadní) střeliště byla místo kapkovitých plochá. Ocasní střeliště bylo upraveno pro větší pohyblivost zbraně. Prostory posádky byly částečně vybaveny pancéřováním. Pumovnice byla zvětšena, jinak byly řešeny její dveře, které později (od 65 vyrobeného G4M2) byly vypuklé, díky čemuž nebyla při nesení rozměrnějších nákladů potřeba je odstraňovat. Také způsob jejich otevírání byl změněn k lepšímu. Standartně již bylo možno nést až 1000 kg pum oproti 800 kg u předcházejících provedení.

První prototyp stroje G4M2 model 22 byl hotov v listopadu 1942, zálet proběhl 17.12. v Nagoye, poté probíhly zkoušky v Suzuce. 9.2. 1943 převzalo stroj námořní letectvo, které jej přijalo. V červenci začala sériová výroba, která dala celkem 274 strojů model 22. Od února 1944 byla rozjeta výroba také v Mizushimě, celkem zde bylo vyrobeno 512 G4M2 více versí.

Následovala varianta G4M2a model 22a, vyrobená v 50 kusech. Lišíla se obrannou výzbrojí v bočních střelištích. Místo kulometů zde byly dva kanony typ 99 model 1, přičemž pravé střeliště bylo posunuto poněkud dozadu, aby se střelci vzájemně nepletli. Mimo to se také nově instaloval protilodní radar typ 3 model 6. Ten měl teoretický dosah až 150 km, v praxi však přišlo zklamání, když to bylo pouhých 50 km. Byl používán i u následujících versí

Varianta model 22b se lišila od modelu 22a instalací kanonu typ 99 model 2 do věže. Tento kanon se lišil od provedení model 1 celkově vyššími parametry a také municí podávanou v pásu. Postaveno bylo 176 strojů tohoto provedení.

G4M2A model 24

Od května 1944 byla vyráběna tato varianta, lišící se především instalací motorů Kasei 25 s výkonem 1338 kW, lepší výškovostí a nižší spotřebou. Jinak se model 24 výrazně nelišil od modelu 22. Vzniklo však pouze 14 strojů tohoto provedení.

Následovalo opět 14 strojů model 24a s výzbrojí ve standartu model 22a.

Poté konečně vznikla větší série 170 strojů model 24b s výzbrojí a la model 22b.

Konečným standartem pak bylo provedení model 24c, odpovídající modelu 24b, ale místo kulometu typ 92 byl na přídi v odlišně řešeném střelišti kulomet typ 2 ráže 13 mm. Boční příďové kulomety již nebyly používány. Postaveno bylo 450 těchto strojů.

Asi obecně nejznámější variantou je G4M2E model 24d. Toto provedení bylo určeno pro nesení speciálních sebevražebných strojů MXY-7 Ohka ( ZDE ). Ty byly zavěšovány do upravené pumovnice, jejíž dveře samozřejmě byly odstraněny. Stroje byly velmi přetížené, vždyť měly původně nosit max. 1000 kg a Ohka model 11 vážila 2140 kg! Proto byly před VOP instalovány startovací raketové motory typ 4, nedostaly se však ani zdaleka na všechny. Stroje model 24d nebyly stavěny jako nové, ale vznikaly přestavbou ze strojů model 24b/c. Celkem takto bylo přestavěno cca 70 letounů.

G4M2B model 25

Experimentální stroj s motory Kasei 27, označený model 25. Jednalo se o přestavěný druhý prototyp G4M2 model 22. Mimo motorů byly také údajně testovány jiné dveře pumovnice.

G4M2C model 26

Neboli model 26. Dva pokusné stroje vybavené motory Kasei 25b.

G4M2D model 27

Třetí prototyp G4M2 model 22 přestavěný pro motory Kasei 25 Ru (což byly Kasei 25b vybavené turbokompresory). Letoun byl dokončen 9.8.1944. Při testech v Suzuce byla plameny vyšlehujícími z výfuku turbokompresoru poškozena pravá polovina křídla. Vývoj byl zastaven, pokusy s motory pokračovaly na další versi (viz. níže).


G4M3 model 34

V listopadu 1942 byla námořní letectvem zadána další modernizace G4M. I přes velké změny u G4M2 byla ochrana stále považována za nedostatečnou. Nová verse měla být v tomto ohledu podstatně lepší. Hmotnost ochrany byla získána na úkor neseného paliva, konkrétně požadavky zněly na dolet 1100 km v bombardovacích misích a 1300 v průzkumných.

Opět bylo radikálně změněno křídlo. Z dvounosníkové konstrukce bylo změněno na jednonosníkové. Celkově bylo neseno 4490 l paliva. První prototyp byl zalétán 1.1.1944. Přeletěl z Nagoye do Suzuky k testům. Postupně vznikly další dva prototypy. Ve všech třech případech se jednalo o přestavby G4M2. Výkony se ukázaly být na dobré úrovni, ale byly zde obavy z pevnosti jednonosníkového křídla. Teprve po jeho vyztužení byla rozjeta výroba.

Výroba se rozběhla v říjnu 1944. U sériových strojů se již uplatnilo nově řešené ocasní střeliště, plně uzavřené a lépe pancéřované. V důsledku jeho instalace došlo k posunu těžiště, což bylo eliminováno úpravou VOP (jejím vzepětím). Jinak výzbroj odpovídala modelu 24c. Vlivem bombardování Nagoyeské továrny vzniklo pouze 60 strojů. O případné výrobě v Mizushimě není nic známo.

Valná většina vyrobených strojů model 34 byla upravena na protiponorkové G4M3a model 34a, s pouze pětičlennoun posádkou a omezenou obrannou výzbrojí. Část strojů byla později upravena pro operaci Tsurugi-go Sakusen (sebevražebný útok na Mariany na základny B-29). Tyto stroje byly zbaveny veškeré výzbroje, byla demontována hřbetní věž, otvor byl zaplechován. Podobně byly upraveny i stroje řady G4M2. Letouny měly nést sebevražebné pěšáky, které měly dopravit na letiště používaná B-29. K operaci pro konec války nedošlo.

G4M3C model 36

Dva stroje model 34 přestavěné začátkem roku 1945 pro motory Kasei 25 Ru, tedy stejných, jaké měl model 27. Do konce války nebyly dokončeny jejich testy.


TECHNICKÉ ÚDAJE (model 11 / model 22 / model 34)

ROZMĚRY
Rozpětí: 24,88 m/ 24,89 m/ 24,89 m
Délka: 19,97 m/ 19,63 m/ 19,5 m
Výška: 4,9 m/ 4,8 m/ 4,8 m
Nosná plocha:

HMOTNOST
Prázdná: 7000 kg/ 8000 kg/ 8300 kg
Vzletová: 9500 kg/ 12500 kg/ 12500 kg
Maximální: 12500 kg/ 15400 kg/ 14300 kg

VÝKONY
Max. rychlost: 438 km/h (v 4200 m)/ 437 km/h (v 4600 m)/ 470 km/h (v 4900 m)
Dostup: 9200 m/ 9000 m/ 9000 m
Dolet: 6030 km/ 3270 km/ 2350 km


A JAKÝ VLASTNĚ BYL?

Paušálně jsou japonské "těžké" bombardéry odsuzovány pro velmi malou nosnost, maximálně 1000 kg. Skutečně to není mnoho, je však nutno si uvědomit, že nosnost byla obětována ve prospěch jiného parametru a tím byl dolet. Prostory, ve kterých byly plánovány a kde posléze skutečně probíhaly bojové operace, byly svými rozměry nesrovnatelné s evropskými a dolet byl právem brán jako prioritní.

G4M (a před ním i G3M) byl mimoto plánován v prvé řadě pro útoky na nepřátelské flotily na velké vzdálenosti, nikolo jako strategické bombardéry. Měly vlastně doplňovat letadlové lodě, kterých nikdy nemohlo být dostatek. Vzhledem k charakteru útoku byla nosnost na takovou vzdálenost velmi slušná. Že v této roli byly velmi účinné, o tom svědčí např. zničení britského svazu Z ( ZDE ) a mnoho dalších akcí.

V prvních versích byla největším záporem absence jakékoli pasivní ochrany. Ta byla obětována právě ve prospěch maximálního doletu. V podmínkách vlastní vzdušné převahy a s doprovodem vlastních stíhačů nebylo toto až zase tak na závadu. Po krvavém poučení byl u pozdějších versí tento nedostatek odstraněn, ale v podmínkách stále větší převahy Spojenců to již nebylo mnoho platné.

Obrázek
G6M1.

Obrázek
G6M1-L2.

Obrázek
Kapitulační G6M1-L2.
Naposledy upravil(a) YAMATO dne 1/11/2006, 11:17, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

G4M1...
Obrázek
Model 11 bez dveří pumovnice.

Obrázek
Model 11 pro noční útoky-viz. tlumiče plamenů.

Obrázek
G4M1 model 13-všimněte si vstupů do kompresorů.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

G4M2...
Obrázek
G4M2 model 22.

Obrázek
G4M2A model 24.

Obrázek
G4M2A model 24b.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

G4M3...G4M2E

Obrázek
odhoz.

Obrázek
Model 24d s MXY7.

Obrázek
G4M3-všimněte si odstranění věže pro operaci Tsurugi.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Reisen
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 200
Registrován: 27/11/2005, 17:47
Bydliště: Louny

Příspěvek od Reisen »

Jako vždy SUPER! :D
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

:oops:
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Jája
praporčík
praporčík
Příspěvky: 314
Registrován: 9/2/2006, 12:35
Bydliště: Brno

Příspěvek od Jája »

Praktická ukázka toho co znamená nedostatek pasivní obrany spolu s přesnou muškou pilota, na sestřelení stačilo 86 kulek!!!

Původní text k obrázku:
"November 19, 1943. Lt. (jg) Hamilton McWhorter III becomes the first pilot to claim all five victories in the Grumman F6F Hellcat. Operating off the USS Essex as a member of VF-9, Lt. (jg) McWhorter claims a Mitsubishi G4M medium bomber, code-named "Betty" with one burst from his .50 caliber machine guns. Traveling at approx. 400 mph, McWhorter closed on the low flying bomber for a full deflection shot. Snapping out a short burst, his bullets strike the Betty's fuselage, pass through the cockpit, and destroy the port engine which erupts in a ball of flame. The Betty yaws to the left, skips once, and then impacts the waves, immediately turning into a ball of flaming wreckage. Following recovery aboard Essex, Lt. (jg) McWhorter's armorers check his ammunition supply, and are surprised to discover that only a total of 86 rounds were expended, forever afterward earning him the nickname "One-Slug." The following February, Lt. (jg) McWhorter downed his tenth Japanese plane to become the world's first Hellcat double ace."

http://www.stenbergaa.com/

Obrázek
Doufám, že umřu dřív, než vymře lidstvo.
Uživatelský avatar
Fatale
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 1383
Registrován: 18/8/2005, 14:43
Bydliště: ano

Příspěvek od Fatale »

Tenhle článek mi nějak utekl :D

Bettyna byla proslavenou pochodní, opět "nádherná" představa těžkého bombardéru :lol:

btw: v USAAF vypočítali, že na sestřel stíhačky bylo průměrně třeba 9x0.5cal, takže mě těch 86 hitů docela překvapuje, tipnul bych si i míň 8)




jedna technická:
Max. rychlost: 238 km/h (v 4200 m)/ 437 km/h (v 4600 m)/ 470 km/h (v 4900 m)
238 km/h? to museli lítat na klapkách, aby to nespadlo, ne? 8)
válka je vůl
Jája
praporčík
praporčík
Příspěvky: 314
Registrován: 9/2/2006, 12:35
Bydliště: Brno

Příspěvek od Jája »

Míň? Těch 86 není počet kulek, které zasáhly ten bombardér, ale počet co vystřelil, tedy i ty co minuly a šly do vody. Podle mě úctyhodnej výkon, zvlášť když střílel s předsazením a v rychlosti kolem 400 mph (640 km/h).
Uživatelský avatar
Fatale
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 1383
Registrován: 18/8/2005, 14:43
Bydliště: ano

Příspěvek od Fatale »

na sestřelení stačilo 86 kulek!!!
srrrrrrrry, blbe jsem to pochopil, ja vychazel z tohodle, anglickej text jsem necetl 8)

Tim padem je to jeste lepsi, Betty sla snad sejmout i pistoli :mrgreen:
válka je vůl
Uživatelský avatar
Micuhide Akechi
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 141
Registrován: 11/10/2006, 11:13
Bydliště: Příbram

Příspěvek od Micuhide Akechi »

Já tyhle bombardéry nechápu. K čemu je dobrý dlouhý dolet, když nejsou schopny se o sebe sami postarat a splnit úkol? I v případech, kdy zaskočily lodě bez vzdušné ochrany, utrpěly nepříjemné ztráty. A pokud tam byla letadlovka – katastrofa. Kdyby byli Japonci ve válce nováčky, tak si řeknu fajn, spletli se. Ale už jeho předchůdce G3M masakrovalo nepříliš silné čínské letectvo. A když srovnám, jaký pokrok prodělali stíhači a jaký byl rozdíl mezi G3 a G4, tak si myslím, že na tom byla Betty ještě hůř. Nějak moc se spolehli na ochranu Reisenů.
Obrázek
Uživatelský avatar
Fatale
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 1383
Registrován: 18/8/2005, 14:43
Bydliště: ano

Příspěvek od Fatale »

Jj, japonskej nahled na leteckou valku byl usmevnej 8) teprve ke konci pochopili o co jde....
válka je vůl
Odpovědět

Zpět na „Bombardovací a bitevní letouny“