Micubiši G3M Nell

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
Uživatelský avatar
Micuhide Akechi
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 141
Registrován: 11/10/2006, 11:13
Bydliště: Příbram

Micubiši G3M Nell

Příspěvek od Micuhide Akechi »

Obrázek
Japonská strategie byla ovlivněna tradiční ideou, kdy měl být protivník rozdrcen v jediné obrovské rozhodující bitvě. Snad nejvíce se projevila v námořnictvu. V případě konfliktu se silným protivníkem mělo v úmyslu nejdříve zadržet jeho první protiútok a řadou menších potyček jej nalákat za sebou do neklidných vod kolem japonských ostrovů. Zde, za pomoci bombardérů, mělo dojít k rozhodující bitvě. Na přelomu 20. a 30. let došlo velení k názoru, že pro tyto účely potřebuje zcela novou kategorii pozemních bombardérů dlouhého dosahu.
Vývojem byla pověřena firma Micubiši. Ta v r. 1934 představila prototyp Ka-9. Splnil veškerá očekávání a přestože posloužil jen k ověření možností této koncepce, získal označení G1M1. Velení námořnictva vyzvalo firmu k dalšímu vývoji jeho nástupce. Následující rok vzlétl prototyp Ka-15. Letecké testy potvrdily, že jde o vynikající obratný a snadno ovladatelný letoun s výjimečným dosahem. Námořnictvo objednalo ještě 21 dalších ověřovacích strojů, lišících se v různých detailech. Nakonec byl typ úspěšně přijat do výzbroje v červnu 1936 jako Micubiši G3M1 Typ 96 model 11. Od spojenců později získal kódové jméno Nell. Pro snazší rozlišení od podobného ale většího Hiro G2H1 Typ 95 dostal přezdívku Čuko. Ta vznikla zkrácením čúgata kogekiki – střední bombardér. Poháněly jej motory Micubiši Kinsei 3 o výkonu 678 kW. Výzbroj tvořily 3 kulomety 7,7 mm ve dvou výsuvných věžičkách na hřbetě a jedné pod trupem. Na vnějších závěsnících bylo možno nést pumy do váhy 800 kg nebo jedno torpédo. Osádku tvořilo pět mužů. Vyrobeno bylo 34 strojů.
O rok později vznikl G3M2 model 21 s motory Kinsei 41 a 42 o výkonu 790 kW. Objem nádrží mírně vzrostl na 3874 l. Letounů této verze postavila firma Micubiši 343 ks a nesly hlavní tíhu bojů v tzv. čínském incidentu. Tato nikdy nevyhlášená válka se rozhořela v létě r. 1937. Čuko plnily úlohu strategického bombardéru a napadaly čínské vnitrozemí. Letouny operovaly daleko za dosahem vlastních stíhačů a protivzdušná obrana jim způsobovala značné potíže. Ztráty převyšovaly dodávky nových strojů a brzy musely přejít k nočnímu bombardování. Situace se zlepšila až po připlutí letadlové lodi Kaga se zbrusu novými stíhači A5M1 Claude, kterým se podařilo vybojovat vzdušnou nadvládu. Bombardovací ofenzíva pokračovala i v následujících letech. Přes postupné vylepšování však Claude nemohl sledovat bombardéry po celý let a ztráty stále zůstávaly na nepříjemně vysoké úrovni. Přesto intenzita náletů stále stoupala. Zvrat nastal až v roce 1940, kdy námořnictvo konečně získalo vynikající stíhačku s dostatečným doletem – slavné Zero. Ta během krátkého času zcela rozdrtila čínské letectvo a umožnila devadesát šestkám nerušeně Číňany terorizovat.
Mezitím na těžké ztráty reagovala firma Micubiši novou modifikací G3M2 model 22. Významně posílena byla obraná výzbroj. Svrchní zadní střeliště bylo rozšířeno, jeho překryt získal podobu jakéhosi želvího krunýře a kulomet nahradil kanón Typ 99 ráže 20 mm. Spodní věž byla odstraněna a na bocích za odtokovou hranou křídla přibyla dvě prosklená kapkovitá střelecká postavení s kulomety 7,7 mm. Čtvrtý kulomet byl umístěn v pilotní kabině, kde byly zřízeny výstřelné štěrbiny. Osádka se zvětšila na 7 mužů. Letouny byly vybaveny autopilotem typu Sperry, radiokompasem a získal nové motory Kinsei 45 s lepší výškovostí. Mezi roky 39 a 41 bylo v Micubiši vyrobeno 238 strojů.
Poslední verzí byl G3M3 model 23 s motory Kinsei 51 o výkonu 970 kW. Objem nádrží byl zvětšen na 5182 l a dolet se tak prodloužil na neskutečných 6200 km. U jednotek se objevil v r. 1941, stejně jako jeho nástupce G4M Betty. Výroba tohoto modelu probíhala výhradně u firmy Nakadžima.
Do r. 1943 bylo vyrobeno celkem 1048 letounů všech verzí. Z toho 412 dodala firma Nakadžima. Není známo, kolik z nich bylo ve verzi G3M2 a kolik G3M3.
Při vpádu Japonců do tichomoří byla polovina jednotek vyzbrojena Čuko. Přestože se s nimi západní pozorovatelé seznámili již v Číně, jejich schopnosti, zvláště dolet, spojence teď nepříjemně zaskočily. Zvláště se proslavily účastí na potopení britských lodí Prince of Wales a Repulse 10. prosince 1941. Bylo to poprvé, kdy letadla potopila bitevní loď na širém moři. Britové tak ztratili šanci na zastavení Japonců v Malajsii. Čuko dál sloužily v úvodní útočné fázi. V té době již byly po všech stránkách zastaralé a postupně je u prvoliniových útvarů nahrazovaly modernější Betty. To ovšem neznamenalo konec aktivní služby, nadále se, vybavené radarem, využívaly při námořním průzkumu, nebo upravené na dopravní L3Y.

Technické údaje (G3M1 / G3M2 model 22 / G3M3)

Rozpětí 25 m
Délka 16,5 m
Nosná plocha 75 m2
Hmotnost prázdná 4770 / 4965 / 5250 kg
Vzletová hmotnost 7642 / 8000 / 8000 kg
Max. rychlost 350 / 370 / 415 km/hod
Cestovní rychlost - / 280 / 295 km/hod
Výstup na výšku 3000 m za 9 min 47 s / 8 min 19 s / 5 min 29 s
Dostup 7480 / 9130 / 10300 m
Dolet - / 4300 / 6200 km



Obrázek
G3M2 model 21 z Mihoro Kokutai

Obrázek
G3M2 model 21 s vysunutými střeleckými věžičkami

Obrázek
G3M2 model 22 nebo G3M3 z Genzan Kokutai[/align]
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Micuhide, trochu jsem ti ten článek upravil. Obrázky se vkládají do forumfoto a potom odkazem, princip je vysvětlen ZDE

Jinak k G3M2 - dolet je teda obrovský, ale zase jen 800 kg pum nebo torpédo - to je dost málo. Ona vůbec tato posedlost japonců doletem....
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Dořekni to, na úkor nosnosti, přeci jenom méně technicky zdatní Jap to nezvládali. To válčiště svou rozlohou ( ten krajíc byl silný a veliký), vyžadovalo mnohem větší technické zázemí. Přes všechny snahy to jap nezvládali. Buď nosnost, nebo dolet.
ObrázekObrázekObrázek
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

Jistě, ale to byla prostě předválečná japonská konstrukční škola. U bombardérů fenomenální dolet na úkor nosnosti, u stíhaček zase až extrémní obratnost, silná výzbroj a velký dolet na úkor odolnosti a částečně i rychlosti. Jenomže, jak píšeš, Pacifik jako bojiště byl nad síly kteréhokoliv letounu. Ale to co si mohli díky doletu dovolit Japonci když letouny z Rabaulu napadaly americký výsadek na Guadalcanalu, na to neměl v té době nikdo.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

1941, polovina ani né 1942. Jap. to dál prostě konstrukčně, kapacitně nezvládali. Platí Jamamotovo - 6 měsíců, možná rok - pak nás ten medvěd převálcuje ( tentokrá je medvěd USA, kde jamammoto byl jako vojenský přidělenec). To kterékoliv letadlo potvrzuji.
Když to mám doříct tak řeknu, ještě v roce 1942, částečně i trochu začátek roku 1943, stejně Amíci prioritu ve všech dodávkách měli přípravu invaze Afrika a potom Evropa - 70 -85 % všech kapacit šlo do přípravy Afrika Evropa. Přesto např od P 36 až 40, B - 17, 26, 25 a na všechny si stejně nevzpomenu. No všechny typy, které měli ve výrobě.
Jenže kapacity a kapacity!!!! Myslím tím jap A USA.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

S tou silnou výzbrojí bych byl opatrný, A6M byla první stíhačka která byla solidně vyzbrojena. Jinak to byla klasika, 2 x 7,7 mm, hlavně u vojenského letectva. I A5M měla jen dva kulomety.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

sa58 píše:S tou silnou výzbrojí bych byl opatrný, A6M byla první stíhačka která byla solidně vyzbrojena. Jinak to byla klasika, 2 x 7,7 mm, hlavně u vojenského letectva. I A5M měla jen dva kulomety.
Máš pravdu, narážel jsem na Reisen.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
Micuhide Akechi
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 141
Registrován: 11/10/2006, 11:13
Bydliště: Příbram

Příspěvek od Micuhide Akechi »

Díky za pěkný obrázek v záhlaví. S tou galerií se polepším.

Japonci skutečně upřednostnili dolet před nosností. Pro třídu středních bombardérů, jako byl G3M, se původně uvažovalo o nosnosti 1000 kg. Navíc tehdy Jamamoto požadoval i bombardér, který by dokázal doručit 2000 kg pum na vzdálenost téměř 4000 km. Ale výsledek – Hiro G2H toto vůbec nedokázal naplnit. Podobně tehdy krachnul i armádní projekt Ki-20 a Japonci na nějakou dobu na vývoj skutečně těžkých bombardérů rezignovali.

Ta „silná výzbroj“ u prvních verzí Reisenu byla ve skutečnosti trochu horší než se na první pohled zdá . Kanón Typ 99-1 neměl zrovna oslňující vlastnosti. Nízká rychlost střelby, úsťová rychlost i dostřel a pouhých 60 nábojů. Navíc zkušení piloti byli zvyklí používat kulomety. Například Sakai prohlásil, že většinu svých sestřelů dosáhl právě kulomety. Typ 99-1 byl ale jedním z nejlehčích kanónů na světě, a proto se v Japonsku ujal.
Obrázek
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tunac »

Posedlost doletem? Japonci jako ostrovní stát museli počítat s tím, že jejich letadla budou létat přes moře, a tam je potřeba dolet. Letadlové lodě ještě nebyly vyzkoušené jako rozhodující faktor války. V době vzniku letadla se s letadlovými loděmi spíš počítalo jako obrana bitevních lodí před vzdušným napadením.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Spíš bylo hloupé, že na kratší vzdálenost nemohlo být neseno více, to bylo nepochopitelné...800 kg při obrovském doletu bylo OK a plně ospravedlnitelné, ale při malém to klidně mohlo být mnohem více...ale nemohlo, neb nebylo kam pumy umístit. Chyba, která se později mstila.

K výzbroji A6M starších versí jen tolik...byla v podstatě stejná, jako u Bf 109 E-3/4/7...i u "Zer" byly později zavedeny bubny po 100 nábojích a od modelu 23a podstatně lepší kanony typ 99 model 2
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Micuhide Akechi
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 141
Registrován: 11/10/2006, 11:13
Bydliště: Příbram

Příspěvek od Micuhide Akechi »

Ještě jednou k doletu a výzbroji. Bohužel, údaje o maximálním doletu jsou pěkné, ale o běžném bojovém dosahu se mi těžko hledají. Vím, že G3M ze Saigonu napadly přibližně 1000 km vzdálený Singapur. Kolik toho nesly nevím. Dalo by se říci, že těch 800 kg je zvýšená nosnost na kratší vzdálenosti. Často nosily jen 500 kg (ať už 2 x 250 nebo 1 x 500). Dokonce jsem narazil na poznámku, že několik G3M při pátrání po Prince of Wales neslo plnou zásobu paliva a byly proto vyzbrojeny jen 2 x 50 kg!

Japonské kanóny Typ 99-1 a německé MG-FF společně vycházejí z Oerlikonu FF F. Ty německé jsou přesto trochu účinnější a s lepšími náboji. Podstatné však je, že když Japonci napadli spojence, Němci už používali vynikající MG 151/20. Japonci si s Typem 99-1 ještě dlouho vystačili. Ovšem během té doby neměly Reiseny v Japonsku konkurenci.
Obrázek
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Ono na Japonce se toho špatně hledá více...viz. třeba otázka maximálních rychlostí některých stíhačů (Ki-61 II, Ki-84, J2M...)
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Odpovědět

Zpět na „Bombardovací a bitevní letouny“