Palubní útočný letoun Nakajima B6N Tenzan

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Palubní útočný letoun Nakajima B6N Tenzan

Příspěvek od YAMATO »

Vývoj nového palubního útočného letounu začal v roce 1939 podle specifikací 14-Shi. Jejich cílem bylo získat do cca. dvou let nástupce tehdy standartního B5N. Požadavky byly dosti vysoké, rychlost měla být nejméně 460 km/h, dolet s 800 kg výzbroje 1850 km. Hlavním omezením konstrukce byla velikost výtahů na letadlových lodích. Vzhledem k jednoznačnému úspěchu předchozího B5N byla pro vývoj vybrána přímo firma Nakajima. Hlavním konstruktérem nového typu, označovaného 3K (nebo také N-10), byl ing. Kenichi Matsumura. V zásadě vycházel z řešení uplatněného u B5N, samozřejmě s řadou změn.

K pohonu byl vybrán nový motor Nakajima Mamori 11 (NK7A) o výkonu 1370 kW, ačkoliv Kaigun Koku Hombu požadovalo motor Mitsubishi Kasei. Jak se později ukázalo, byl motor Mamoru největším problémem ve vývoji tohoto letounu. První prototyp byl hotov v březnu 1941. Rozměry byly podobné jako u B5N, což při zvýšení hmotnosti znamenalo výrazné zvětšení plošného zatížení. Aby toto negativně neovlivnilo start a přistání, byly použity klapky typu Fowler, přesto však byl letoun v tomto ohledu horší než předchůdce a ne na každé letadlové lodi byl stroj schopen operovat. Poprvé vzlétl prototyp 14. března 1941 a postupně vyšla najevo řada nedostatků. Pro zlepšení stability bylo nutno zvětšit SOP, zároveň byla odchýlena o 2°10´ doleva pro rekompenzaci reakčního momentu vrtule. Při zkouškách na letadlových lodích Ruyho a Zuikaku se ukázala malá pevnos záchytného háku, což bylo rychle napraveno jeho zpevněním. Nejvíce problémů však činil nový, nedopracovaný motor Mamori, který byl velmi poruchový a nedosahoval plánovaných výkonů. Motor byl uznán za relativně spolehlivý teprve koncem roku 1942 a až potom, čili o dobré dva roky později než bylo plánováno, byl letoun zaveden do sériové výroby jako palubní bombardovací torpédový letoun Tenzan model 11 čili B6N1.

Sériové B6N1 se od prototypů dosti lišili řadou modifikací. Byla zesílena obranná výzbroj, ke kulometu typ 92 ráže 7,7 mm v zadní části kabiny přibyl druhý na výsuvné lafetě na spodní části trupu. Prvních 70 vyrobených strojů mělo v centroplánu levé poloviny křídla zamontován kulomet typ 97 ráže 7,7 mm, ukázalo se však, že efektivita tohoto kulometu je minimální jak při obraně proti stíhačům, tak při palbě na pozemní/námořní cíle a proto bylo od 71. stroje upuštěno od jeho montáže. Upraveno bylo zavěšení torpéda, které bylo vychýleno o 2° dolu. Upraven byl výfukový systém. Některé stroje byly upraveny pro možnost použití startovacích raketových motorů, v praxi se však tento systém nerozšířil. Zkoušeny byly také chráněné nádrže, ale množství paliva by kleslo o 30%, což nepřijatelně zmenšilo dolet, takže z nich bylo rezignováno. Od února do července 1943 bylo v továrně Nakajima v Koizumi vyrobeno 133 B6N1.

Vzhledem k přetrvávajícím problémům motoru Mamori a také nechuti zvětšovat množství vyráběných motorů a s tím spojeným logistickým potížím bylo fimě Nakajima nařízeno přepracovat B6N pro motor Kasei, tedy ten, který požadovalo již na začátku vývoje. Vybrána byla varianta Kasei 25 (MK4T) o výkonu 1356 kW. Instalace se ukázala bezproblémová, pouze bylo nutno motor, vzhledem k jeho nižší hmotnosti, posunoud více dopředu a poněkud přepracovat jeho kryt. Byl také použit nový výfukový systém, každý válec motoru dostal individuální výfukovou trubici. Ostruhový podvozek byl změněn na pevný. Stroj byl označen B6N2 a jeho výroba se rozběhla od června 1943. Od listopadu 1944 byla montována silnější obranná výzbroj, v horním střelišti byl nyní kulomet typ 2 ráže 13 mm, ve spodním typ 1 ráže 7,92 mm. Tato varianta nesla označení B6N2a. Od jara 1945 byla cca. každý třetí vyrobených strojů vybaven protilodním radiolokátorem typ 3. Tyto letouny nedostaly žádné speciální označení. Celkem bylo v závodech Nakajima v Koizumi a Okawě vyrobeno 1133 kusů B6N2/2a.

Ke konci války vznikla ještě varianta B6N3, určená pro operace pouze z pozemních základen, neboť Japonsko již prakticky nemělo žádné letadlové lodě. Byly na ní přestavěny dva B6N2a. Použit byl motor Kasei 25c (MK4T-C) o stejném výkonu, změněny byly kryty motoru a kabiny, odstraněno sklápění křídla a záchytný hák. Výkony se však nijak zvlášť nezměnili, takže z výroby sešlo.

TECHNICKÉ ÚDAJE (B6N2)

ROZMĚRY
Rozpětí: 14,89 m
Délka: 10,87 m
Výška: 4,32 m
Nosná plocha: 37,2 m2

HMOTNOST
Prázdná: 3080 kg
Vzletová: 5200 kg
Maximální: 5650 kg

VÝKONY
Max. rychlost: 480 km/h
Dostup: 9000 m
Max. dolet s 800 kg výzbroje: 1750 km
Přeletový dolet: 3050 km

Obrázek
B6N2 Tenzan m.12.

Obrázek
B6N1.

Obrázek
B6N2 s radarem.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Odpovědět

Zpět na „Bombardovací a bitevní letouny“