Yokosuka P1Y Ginga / Frances

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
Reisen
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 200
Registrován: 27/11/2005, 17:47
Bydliště: Louny

Yokosuka P1Y Ginga / Frances

Příspěvek od Reisen »

Yokosuka P1Y1 Ginga / Frances

Na začátku projektu moderního útočného letounu pro námořní letectvo byly specifikace velení námořního letectva z roku 1940 15-Shi, které upřesnily v hlavních rysech požadavky na výkony a vybavenost nového typu. Vývojem byl pověřen 1. námořní letecký technický arzenál v Yokosuce. Projektu se ujali konstruktéři Masao Jamana a Tadanao Micujiha, Práce na tomto projektu začaly od jara roku 1941 a pod továrním označením Y-20 se začal rodit aerodynamicky pozoruhodně vytříbený středoplošník s poměrně štíhlým doutníkovitým trupem.

Podle specifikací to měl být rychlý bombardovací letoun, schopný jak torpédového útoku, tak i střemhlavého náletu pod úhlem až 60°, měl mít také dlouhý dolet, to vyřešilo celkem čtrnáct nádrží o celkovém objemu 5700 l benzínu. Vysoké výkony měly zajistit dva motory Nakajima NK9B Homare 11, které tehdy byly ještě nové a ne zcela vyzkoušené. Osmnáct válců bylo uspořádáno do dvojité hvězdice. Hlavní obranou nového letounu před nepřátelskými stíhači měla být rychlost přesahující 550 km/h, a tak byla obranná výzbroj slabá, tvořil ji pouze pohyblivý kulomet v přídi a pohyblivý 20 mm kanón na konci kabiny. V trupové pumovnici mohl letoun nést dvě pumy o hmotnosti 500 kg, nebo torpédo o hmotnosti 800 kg zavěšené pod trupem.

Vzlet prvního prototypu se odehrál v srpnu roku 1943 a piloti kladně hodnotili jeho rychlost a letové vlastnosti celkově. Jako snad všechna japonská letadla měl nový P1Y1 problémy s hydraulickým systémem a tento problém zůstal neustálým zdrojem potíží. Jako nespolehlivé se ukázaly také motory Nakajima NK9B Homare 11. Námořnictvo již objednalo sériovou výrobu, od jara 1943 byla pro tento účel připravována linka v továrně koncernu Nakajima v Koizumi. V té době ještě velení námořního letectva nebylo rozhodnuto s zařazením typu P1Y1 do výzbroje.

Za rok 1943 bylo dokončeno celkem šest prototypů P1Y1, ty byly intenzivně testovány a zkušenosti získané při jejich zalétávání přinesly řadu úprav, uplatněných při sériové výrobě. Například byly zavedeny individuální výfukové trubice, změnil se čelní štítek krytu kabiny, byly instalovány výkonnější motory NK9C Homare 12 se vzletovým výkonem 1825 koní. Ostruhové kolečko již bylo aretováno ve vysunuté poloze a výzbroj byla také měněna u sériových strojů P1Y1 model 11 ji tvořil kanón ráže 20 mm typ 99 model 1 v přídi a ten byl i v zadní části kabiny, verze P1Y1a nesla v zadní části kabiny kulomet typ 2 ráže 13 mm. Další verze P1Y1b byla vyzbrojena kanónem typ 99 model 1 v přídi, ve střelišti na konci kabiny byl zdvojený kulomet typ 2 a verze P1Y1c byla vyzbrojena v přídi jedním pohyblivým kulometem typu 2. Letoun byl do výzbroje přijat pod označením "námořní letoun Ginga model 11". Spojenci letounu přidělili kódové jméno Frances.

Vysoké výkony tohoto útočného letounu a nutnost najít účinné zbraně proti americkým bombardovacím letounům, útočícím v noci, to byl podnět k provedení uprav P1Y1, tak aby mohly být použity pro noční stíhání. Tak vznikl v roce 1944 "námořní noční stíhací letoun Byakko model 21", nebo P1Y1-S s výzbrojí tvořenou jedním obranným kulometem ráže 13 mm a dvěma páry 20 mm kanónů, pro střelbu kupředu šikmo vzhůru a dolu. Námořnictvo u tuto verzi neprojevilo zájem a tak zůstalo zřejmě u jediného prototypu. Dalším pokusem přizpůsobit P1Y pro noční stíhání byl pokus Kawanishi, kde byly instalovány dostupnějších motorů Mitsubishi M K4T-A Kasei 25a do jinak nezměněných draků P1Y1. Výroby těchto letounů se ujala společnost Kawanishi na své továrně v Konanu a od června 1944 postavila 96 letadel jako "námořní noční stíhací letoun Kyokko model 16", nebo P1Y2-S. Výzbroj se skládala z obranného dvacetimilimetrového kanónu v zadní kabině a dvou 20 mm kanónů typ 99, umístěných v trupu na úrovni odtokové hrany křídla a zaměřených kupředu šikmo vzhůru. Chybou byla malá výškovost jeho čtrnáctiválcových motorů Kasei 25a, které tak nezaručily výkony pro účinné noční stíhání. Proto byla většina takto vyrobených stíhaček zbavena šikmo uložených kanónů a létala jako "námořní bombardovací letoun Ginga model 16", resp. P1Y2 s různou obrannou výzbrojí. Některé z těchto strojů byly vybaveny protilodním radiolokátorem s anténou Yagi. Výroba letounů P1Y byla ukončena v srpnu 1945.

Operační nasazení: Letouny typu P1Y1 a P1Y2 byly do výzbroje přijaty až v říjnu roku 1944 a do operační služby se dostaly na jaře roku 1945. Rychle si získaly značný respekt u protivníka a často byl nasazen i u jednotek Kamikaze. Operační nasazení bylo zahájeno operací „Tan“, která začala dne 9. března 1945 přeletem japonského průzkumného letounu C6N Saiun nad atolem Ulithi kde kotvily americké letadlové lodě. Saiun podal zprávu na základnu v Truku. Jádro 58. operačního svazu tvořily velké letadlové lodě a ty se staly cílem útoku připravovaného štábem 5. letecké flotily japonského námořního letectva. 11.března dopoledne vzlétly ze základen z jižního cípu ostrova Kyushu dvě útočné skupiny, celkem čtyřiadvacet letadel P1Y1 a pět průzkumných letounů C6N1 a létajícím člunem Kawanishi H8K2 Emily. Nejméně třináct osádek na P1Y1bylo nuceno z různých technických důvodů postupně formaci opustit a hledat záchranu na základně Kanoya a na letištích, ležících na ostrovech Okinawa, Miyako Jima a Yap. Zbytek pokračoval a po více než desetihodinovém letu se dostal ke vzdálenému atolu Ulithi, kde měl být proveden útok na sedmnáct zde kotvících letadlových lodí. Útočné letouny nesly v pumovnicích osmisetkilogramové pumy a tak bylo jisté, že pro jejich osádky není návratu. Díky bezpečné vzdálenost se zde Američané opravdu cítili bezpečně, o to větší překvapení způsobil silný výbuch, to pilot jednoho z japonských bombardérů zasáhl svůj cíl - záď paluby letadlové lodě CV-15 USS Randolph, loď pak byla na dva týdny vyřazena z bojové činnosti. Osádka dalšího bombardéru zaútočila ve tmě na korálový útes zřejmě v domnění, že útočí na velkou loď. Touto téměř zapomenutou sebevražednou misí vstoupil na bojiště P1Y s poetickým jménem Ginga - mléčná dráha.

Nedokončený zůstal prototyp P1Y3 model 33, který měl nosit sebevražedné letounky Ohka model 22, prototyp nebyl dokončen vzhledem k ukončení války. Zajímavé je, že třetí prototyp sloužil při zkouškách motokompresorových TSU-11, tyto motory poháněly právě Ohku model 22.

Obrázek
P1Y2-S.
Obrázek
Reisen
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 200
Registrován: 27/11/2005, 17:47
Bydliště: Louny

Příspěvek od Reisen »

TTD Yokosuka P1Y
Výrobce:
Nakajima Hikoki Kabushiki Kaisha v Koizumi celkem 1002 letadel
Kawanishi Kokuki Kabushiki Kaisha v Konanu 96 letadel
Typ: P1Y1 11 | P1Y2-S | P1Y3 33
Výroba: 1944-1945 | 1944-1945 | nedokončen
Vyrobeno: 1002 | 96 | 1 (nedokončen)
Osádka: 3
Motory: 2x Nakajima NK9C | 2x Mitsubishi MK4T-A | 2x Nakajima NK9H
Výkon koní: 1825 | 1850 | 1990
Rozpětí: 20,00 | 20,00 | 22,00 m
Délka: 15,00 | 15,00 | 19,00 m
Výška: 4,30 | 4,30 | 4,30 m
Nosná plocha: 55,00 | 55,00 | 58,40 m2
Vzletová hmotnost: 10500 | 10500 | 13500 kg
Max.rychlost: 546 | 522 | 548 km/hod
Dostup: 9400 | ? | 9560 m
Max.dolet: 5370| 4330 | 6500 km
Výstup na: 3000 m 4 min 15 s | 5000 m 9 min 23 s | ?
Výzbroj:
hlavňová výzbroj byla popsána v předchozím textu
Pumy: 800–1000 | 800-1000 | 1600 kg
Reisen
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 200
Registrován: 27/11/2005, 17:47
Bydliště: Louny

Příspěvek od Reisen »

Trojpohledový výkres

Obrázek
P1Y1 3D.
Obrázek
Reisen
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 200
Registrován: 27/11/2005, 17:47
Bydliště: Louny

Příspěvek od Reisen »

Fotografie P1Y1 11

Obrázek Obrázek
P1Y fotka. 2x

Obrázek
P1Y1 fotka.
Obrázek
Uživatelský avatar
Atlantis
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 819
Registrován: 7/4/2005, 15:12
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Atlantis »

Kruci, nevycházel z nějakého jiného letadla? Něčím mi je děsně povědomej.
Odpovědět

Zpět na „Bombardovací a bitevní letouny“