Operace Viking

Námořní operace v Norsku, bitvy v Atlantiku a přilehlých mořích, konvoje do SSSR a Anglie...

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Operace Viking

Příspěvek od Scrat »

Přátelská palba

[align=center]Operace Viking[/align]
Obrázek

Není to tak dávno co zde kolega destroyman zmínil akci při níž se do sebe jaksi omylem pustily dvě složky wermachtu a jejímž výsledkem byly citelné ztráty ve vlastních řadách. Protože však toto téma příliš nerozvedl pokusil jsem ho zastoupit a o celé události sesmolit několik málo řádků.
„Všechno co létá patří mně!“
S tímto sloganem se dlouho před zahájením války Hermanu Göringovi podařilo převzít kontrolu prakticky nad všemi letadly jimiž Německo disponovalo. Zní to sice logicky, jednotné velení, bezproblémová vzájemná součinnost nad bojištěm a jednodušší zásobování, ale konkrétně při operacích nad mořem bylo toto řešení spíše na škodu společné věci. Ovšem tlustý maršál měl u vůdce větší slovo než námořníci a tak Raederovi zůstaly jen letouny umístěné na bitevních lodích a několik skupin průzkumných strojů. Vše nakonec došlo tak daleko, že letectvo i námořnictvo používaly jiné číslování námořních map, jiné radiové frekvence a jiné kódování pomocí Enigmy.
Göring ale Kriegsmarine slíbil podporu a aby celý problém vyřešil nechal zřídit X. letecký sbor. Jeho polem působnosti byly hlavně operace nad mořem a také spolupráce s vlastními válečnými plavidly. Aby to ale nebylo zase až moc jednoduché tak velitel tohoto leteckého uskupení nebyl podřízen veliteli 2.letecké armády v jejíž operační oblasti v severním Německu měl v té době základny ale podléhal přímo Göringovu hlavnímu stanu. A ten zakázal jakoukoliv přímou komunikaci s Marine-Gruppenkommando West general-admirála Alfreda Saalwächtera, jehož lodě měl sbor podporovat. Veškerá komunikace tak probíhala stylem „nahoru a zase dolů“, od kapitána lodě přes několik stupňů až na velení Kriegsmarine, potom ke Göringovi a podle maršálovy momentální nálady od něj zpět hierarchicky až k veliteli příslušné letecké skupiny.
Tak vlastně došlo ke kurióznímu stavu kdy Luftwaffe i Kriegsmarine jako samostatné složky německých ozbrojených sil oficiálně bojovaly s Brity, mimo to však vedly ještě navzájem vedly svou malou soukromou válku.
Lidem, znalým specifik námořních operací bylo jasné, že nebude dlouho trvat a dojde k prvním problémům.


A události jim daly za pravdu hned v noci 22. 2 1940.
Toho dne zahájila Kriegsmarine operaci Viking jejímž cílem byla likvidace nebo ochromení činnosti anglických rybářských lodí v oblasti Dogger Banks. Tato plavidla totiž od počátku války podléhala Royal Navy a jejich hlavním úkolem byla hlídková služba, hlášení zjištěných nepřátelských ponorek a minové operace. Úkolem šesti moderních německých torpédoborců bylo obeplout celou oblast a od severozápadu zaútočit. Nepřátelské čluny měly být buď obsazeny a přivedeny do vlastních přístavů nebo potopeny. A silná výzbroj německých lodí, společně s jejich vysokou rychlostí nedávala Britům šanci ani na útěk.

Na tutéž dobu však velení X. Fliegerkorps naplánovalo vlastní operaci na potlačení britské plavby v Severním moři. Dvě letky středních bombardérů He-111 měly v oblasti na sever od ústí Temže napadnout vše na co narazí. Ke všemu byl útok letectva zprvu naplánovaný na dopolední hodiny kvůli nepříznivému počasí přesunut a tak letouny z eskadry KG26 odstartovaly až kolem 17:45 k noční akci. V 12:18 obdrželo oblastní velitelství Kriegsmarine (Marinegruppe West) zprávu o plánované akci KG26 proti příbřežní lodní dopravě na jih od Humberu mezi 19:30 a 0:00 tentýž večer. Přesto nikdo neuznal za vhodné informovat velitele skupiny torpédoborců. Sami námořníci také požádali o průzkum a leteckou podporu, svou žádost však adresovali „normálním“ jednotkám Luftwaffe v oblasti, na X. letecký sbor však tak nějak zapomněli. Ten byl až večer dotázán zda mohou jeho letouny poskytnout podporu lodím vracejícím se příští den. Informace však byla natolik neurčitá že se náčelník štábu X. Fliegerkorps major Martin Harlinghausen musel zpětně dotazovat zda mají námořníci v oblasti nějaká válečná plavidla. A když konečně po delší době přišla kladná odpověď bylo už na jakékoliv opatření pozdě.
Do zhruba stejné oblasti tak směřovala dvě bojová uskupení která nejen že o sobě vůbec nevěděla ale navíc nebyla ani schopna se při setkání navzájem identifikovat.

Těsně po 18.00 se na můstku vlajkového torpédoborce objevil velitel operace komodor Friedrich Bonte. Jeho pokyny zněly „kurz 300°, rychlost 30 uzlů a s výjimkou pochodového světla na zádi úplné zatemnění“. Kormidelníci nastavili určený kurz a celá první flotila vplula v kýlové formaci do volného koridoru ve vlastním minovém poli. Lodě skryla mlha která byla zároveň také příčinou předčasného ukončení leteckého průzkumu oblasti téhož dne odpoledne. Nikdo na palubách německých plavidel se však neznepokojoval, podobný výpad v minulosti provedli už mnohokrát a pokaždé se jim v určených oblastech podařilo naklást miny. Námořní síly protivníka nebyly očekávány, Britové si totiž mysleli že jejich vody minují pouze německé ponorky. Nedokázali si představit silný svaz německých torpédoborců operující na dohled vlastního pobřeží.

První náznaky potíží se objevily kolem čtvrt na osm kdy hlídky na vlajkové lodi Friedrich Eckoldt zaslechly slabý zvuk leteckého motoru. Za pár minut byla informace upřesněna že jde s největší pravděpodobností o dvoumotorový stroj. Protože nebyla německá skupina informována o vlastní letecké operaci usoudil Bonte že jde o britský průzkum a přikázal snížit rychlost. Po několika minutách se na obloze skutečně objevil letoun, zdálo se však že si torpédoborců nevšiml a opět zmizel ve tmě. Po nějaké době se však objevil znovu, tentokrát za zádí posledního plavidla Leberechte Maase a podle chování bylo jasné že o lodích ví. Bonte proto nařídil stroj sestřelit nebo alespoň zahnat.
Ve skutečnosti o nich posádka bombardéru už několik minut věděla, těsně po 19:00 tedy ještě před tím než letoun zjistily hlídky na lodích zahlédl jeden z pilotů na hladině stín který identifikoval jako nákladní loď. Kvůli lehké mlze se posádka rozhodla vrátit se a podívat se na plavidlo ještě jednou. Opětovné nalezení cíle se však trochu protáhlo a když se konečně letoun začal opět přibližovat byl napaden palbou protiletadlového flaku. Heinkel Feldwebela Jägera s označením 1H + IM se stáhnul, vystoupal na výšku zhruba 1500 metrů a kolem čtvrt na osm zaútočil na poslední loď v řadě.

V té době už po „britském“ letadle stříleli ze všech lodí. Samotný letoun byl na temné obloze vidět jen velmi nejasně, jeho posádka však měla práci velmi jednoduchou. Jednak ji spolehlivě naváděly záblesky při střelbě ale hlavně jí pomohlo to že Bonte musel udržovat stále stejný kurz. Pořád se totiž nacházel ve vyčištěném koridoru minového zátarasu Westwall jehož šířka pouhých 6 mil (cca 11 km) žádné divočejší manévrování, zvláště v noci neumožňovala.
První dvě svržené padesátikilové bomby ještě minuly, třetí již znamenala přímý zásah zádě Leberchta Maase. Šrouby a kormidlo napadené lodě byly zničeny (vlastně celá záď byla jen kusem pokrouceného kovu). a neovladatelné plavidlo vyslalo žádost o pomoc. Bonte nařídil nejbližšímu torpédoborci ( Friedrich Eckoldt) aby vzal Maase do vleku. Mezitím se znovu přiblížil „nepřátelský“ letoun a v 19:58 vysypal další příděl čtyř bomb. Pravděpodobně dvě z nich prorazily palubu v okolí druhé věže a následný výbuch muničního skladu roztrhl torpédoborec na dva kusy. Když se rozptýlil oblak kouře viděly posádky okolních plavidel jak příď i záď Leberechta Maase mizí pod hladinou. Útočící letoun mezitím zmizel na západě a jeho posádka si zaznamenala do palubního deníku „Minimálně dva přímé zásahy po nichž následovala velká ohnivá koule. Zasažená loď se rozlomila a potopila“. Teprve při odletu posádka zaregistrovala další plavidla svazu, rozhodla se však pokračovat do přiděleného hlídkového sektoru.

Na hladině Severního moře mezitím začala záchranná operace. Friedrich Eckoldt zastavil stroje a nechal se unášet do pole trosečníků. Jeho posádka spustila záchranné sítě a začala lovit promrzlé Němce. Ve 20:04 však došlo k další obrovské explozi a nad hladinou se objevila další ohnivá koule. Po chvíli byl Bonte informován že byl ztracen jakýkoliv kontakt s torpédoborcem Max Schulz. Obsluhy flaků zahájily naslepo palbu do mraků, útočící letadlo však nikdo neviděl ani neslyšel. Naopak obsluhy hydrofonů informovaly o možné ponorce a tak se zbývající německé lodě vysokou rychlostí rozprchly do všech směrů. Nejbližší plavidlo, Theodor Riedel zamířil ke kontaktu a svrhl čtyři hlubinné bomby. Měl však příliš nízkou rychlost a detonátory bomb byly navíc nastaveny na malou hloubku. Torpédoborec se tak nestačil dostat do bezpečné vzdálenosti a výbuchy těchto bomb mu vážně poškodily kormidelní stroj. Několik minut tak loď plula v kruhu než se zablokované kormidlo podařilo uvolnit a přejít na manuální ovládání. Hlídky na všech lodích mezitím hlásily „desítky objevených periskopů“. Nikdo přesně nevěděl co se děje, další čtvrt hodiny vládl naprostý chaos.
Teprve pak se Bontemu podařilo situaci trochu uklidnit a zbylé lodě se vrátily k trosečníkům. V ledové vodě jich však v té době už zbývalo jen pár, z 330 členné posádky Leberechta Maase jich bylo nalezeno jen šedesát. Z Maxe Schulze o němž nikdo nic nevěděl však nebyl objeven žádný přeživší.

Ve 20:30 bylo na velitelství Marinegruppe West zachyceno vysílání torpédoborce Friedrich Eckoldt že Lebercht Maas byl potopen neznámým letadlem. O půl hodiny později druhá depeše oznámovala že byl zničen i Max Schulz a že nejpravděpodobnějším důvodem této ztráty byl útok nepřátelské ponorky. Na pevnině však v tuto příčinu věřil málokdo, možnost útoku nepřátelské ponorky uprostřed rozsáhlého minového pole byla prakticky nulová. Většina zainteresovaných se přikláněla k názoru že druhý torpédoborec se při divokém manévrování zatoulal mimo vyčištěný koridor a narazil na minu. Bontemu, který v několika minutách přišel o třetinu své skupiny bylo důrazně doporučeno operaci Viking přerušit a vrátit se zpět.
Mateřské základny ve Wilhelmshavenu dosáhla 1. flotila torpédobordců brzy ráno 23.listopadu a Bonte se ihned vydal na velitelství aby přímo veliteli Marinegruppe West general-admirálu Alfredu Saalwächterovi podal hlášení o katastrofálním výsledku nájezdu. Nadřízený však už měl přesnější informace, na stole mu totiž ležela depeše rozeslaná štábem X. Leteckého sboru. Podle ní jeden z jejich letounů kolem 19:50 napadl a potopil nepřátelské plavidlo o výtlaku kolem 3000 tun které se bránilo lehkou protiletadlovou střelbou. Udávané souřadnice se sice trochu lišily od skutečné pozice ovšem popis¨útoku nenechával nikoho na pochybách že se jedná o stejnou událost. Vyšetřování ztráty druhého plavidla bylo uzavřeno s konstatováním že vyplul z volného koridoru a narazil na vlastní minu. K tomu jen dodám že po válce se dodatečně zjistilo že v noci z 9. na 10.2.1940 položily ve stejné oblasti několik málo min i rychlé čluny Royal Navy neboť Britům byla existence německého průchodu známa. Němci však nic takového nepředpokládali a tak je ani nenapadlo jej pravidelně kontrolovat. Nelze tedy jednoznačně říci čí mina měla na svědomí zkázu Maxe Schulze.

Celá událost však měla dohru v Berlíně. Hitler v záchvatu vzteku nařídil Raederovi jmenovat zvláštní komisi která měla za úkol vnést do celé věci více světla a hlavně určit konkrétní, potrestatelné viníky. Její vyšetřování došlo víceméně ke stejným závěrům co se týká bezprostředních příčin potopení obou lodí, s nalezením viníků to však bylo složitější. Vina byla totiž na obou stranách, prvotní příčinou byl již na začátku zmiňovaný fakt že německé námořnictvo mělo minimální přehled ale žádnou kontrolu nad leteckými operacemi nad mořem a neochota Hermana Göringa se o tuto kontrolu s někým dělit. Bezprostředním důvodem však byla nedostatečná komunikace mezi dvěma složkami německé armády a zde zase padá hlavní díl viny na Kriegsmarine. Přestože měli základní informace o akci X. Fliegerkorpsu nikoho nenapadlo upozornit na ni Bonteho svaz. Sami navíc zainteresovanou leteckou skupinu informovali až v době kdy již bylo na nějaká opatření pozdě.

Scrat
Naposledy upravil(a) Scrat dne 1/5/2011, 17:46, celkem upraveno 1 x.
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

No vida. Pro příště to budeme dělat tak, že napíšu jednu větu a Scrat dodělá zbytek? :-?
さようなら。
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Příspěvek od Zemakt »

Dobré, to byl tedy bordel a ještě k tomu "deutsche bordell" to se jen tak nevidí :D
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Tkuh
praporčík
praporčík
Příspěvky: 378
Registrován: 26/7/2009, 15:57

Příspěvek od Tkuh »

Opravdu katastrofálně provedená akce. Ztráta 2 ze 22 torpédoborců vlastními silami.
Jen dodám, co asi všichni ví. Leberecht Maass se jmenuje po stejnojmenném kontradmirálovi z první světové války (žil 1863-1914), který padl v první bitvě v Helgolandské zátoce na svém vlajkovém křižníku Cöln. Ještě jeho fotečka
Obrázek
Mám ještě dotaz. Napravila se pak dvojvláda nad německými operacemi v Severním moři? Pokud si to pamatuju tak v Biskajským zálivu se to nevyřešilo.
Uživatelský avatar
jersey.se
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2466
Registrován: 20/1/2010, 21:16
Bydliště: I'm living on an endless road
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od jersey.se »

Poslali kapitáni rybářských lodí Luftwaffe děkovné dopisy? :D
Smoke me a kipper, I'll be back for breakfast
zzz
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1033
Registrován: 7/5/2020, 11:58

Re: Operace Viking

Příspěvek od zzz »

Poutavě sepsáno.

Ovšem v širším kontextu to podtržené bylo poněkud jinak, než jak zní citovaná pasáž:
Scrat píše: A události jim daly za pravdu hned v noci 22. 2 1940.
Toho dne zahájila Kriegsmarine operaci Viking jejímž cílem byla likvidace nebo ochromení činnosti anglických rybářských lodí v oblasti Dogger Banks. Tato plavidla totiž od počátku války podléhala Royal Navy a jejich hlavním úkolem byla hlídková služba, hlášení zjištěných nepřátelských ponorek a minové operace. Úkolem šesti moderních německých torpédoborců bylo obeplout celou oblast a od severozápadu zaútočit. Nepřátelské čluny měly být buď obsazeny a přivedeny do vlastních přístavů nebo potopeny. A silná výzbroj německých lodí, společně s jejich vysokou rychlostí nedávala Britům šanci ani na útěk.

(...)Lodě skryla mlha která byla zároveň také příčinou předčasného ukončení leteckého průzkumu oblasti téhož dne odpoledne. Nikdo na palubách německých plavidel se však neznepokojoval, podobný výpad v minulosti provedli už mnohokrát a pokaždé se jim v určených oblastech podařilo naklást miny. Námořní síly protivníka nebyly očekávány, Britové si totiž mysleli že jejich vody minují pouze německé ponorky. Nedokázali si představit silný svaz německých torpédoborců operující na dohled vlastního pobřeží.
a) Britové a Francouzi věděli že německé hladinové operují v Severním Moři (mezi Německem a Británií). A to dokonce, že se odvažují relativně blízko britských břehů viz výsledek jedné z německých minovacích operací (provedenou německými torpédoborci) v 10/1939 - na minách se mj. potopil britský torpédoborec HMS Blanche. A to poblíž ústí Temže do moře
viz mapa https://uboat.net/allies/warships/ship/4352.html
přehled minovacích operací německých torpéborců viz např akce v listopadu 1939 https://www.wlb-stuttgart.de/seekrieg/39-11.htm

b) Nejen německé lodě pronikaly k britským břehům, ale i britské lodě směřovaly k břehům nacistického Německa. Konkrétně např. britská ponorka HMS Salmon v prosinci 1939 torpédovala 2 nejnovější německé lehké křižníky při výpadu německého svazu křižníků a torpédoborců do Severního Moře.
Orientační koordináty útoku z německého wiki ukazují na tuto lokalitu, kde britská ponorka zaútočila https://www.google.com/maps/place/56%C2 ... !4d4?hl=en



Nad rámec tohoto článku od Scrata:
Vcelku by mě zajímalo proč Kriegsmarine posílala své torpédoborce do akce typu Wikinger/Viking. Totiž víme, že Kriegsmarine měla v arzenálu spoustu dalších (menších, levnějších) lodí. A s řadou z nich si nevěděla úplně rady k čemu by mohly být dobré. Tj. když v cílové oblasti už v minulosti působily britské ponorky, tak proč raději do této únorové akce nebyly poslány obtížněji využitelné lodě třídy "F". disponující vysokou rychlostí. Avšak "F" byly více jednoúčelové ve srovnání s víceúčelovějšími torpédoborci.
https://en.wikipedia.org/wiki/F-class_escort_ship

Své zamyšlení myslím tak, že když za 6 týdnů od této akce Wikinger/Viking došlo k tomu že Hitler spustil útok na Dánsko a Norsko, tak Kriegsmarine měla mimo službu 4 torpédoborce, které byly na opravě kvůli bojovým i nebojovým poškozením. A pátý torpédoborec, který se nezúčastnil této dubnové akce (Z7 Hermann Schoemann) se porouchal těsně před akcí.

Vypadá to, že Kriegsmarine neměla šťastnou ruku, když zadávala lodě do stavby. Kromě nepříliš povedené třídy - tj. málo využívané - třídy "F" zahrnující deset lodí, tak Kriegsmarine dlouho nemohla využívat ani 10 torpédovek (velikosti menšího torpédoborce) třídy "1935", jejichž stavba celé této série byla zahájena postupně v letech 1936 až 1937, avšak až do cca poloviny roku 1940 nebyly tyto torpédovky (T1 až T10) ve službě.

Takže Kriegsmarine nadměrně "přetěžovala" své povedenější lodě. A pak byly mimo službu kvůli údržbě.

Na tuhle chybu Kriegsmarine se myslím zapomíná.
"Opravdu myslíte, že někdo, kdo vyhrál volby férově s 79%, potřebuje následně mlátit lidi na ulicích a vypínat internet??"
https://twitter.com/BenesikOndra/status ... 4985394178
Držím jim palce, ať se o vnitřní politice své vlasti můžou rozhodovat naprosto svobodně.
Moudře. Demokraticky.
Bez násilí. Sametově.
Odpovědět

Zpět na „Válka v Atlantiku“