Německý ponorkář ve Vracově
Napsal: 29/6/2014, 21:22
Zdravím všechny. Naše podzemní (dílnu máme ve sklepě u kolegy) modelářsko - historicko - militaristické uskupení objevilo u nás ve Vracově (JV Morava, Slovácko, oblast Kyjovsko) německého mariňáka Bedřicha (Fritze) Kudláče, který podle všeho sloužil na německé ponorce U-315 během jejích posledních dvou plaveb. První plavba byla zkouška schnorkelu a druhá ostrá, bojová.
Máme jeho originál bílou mariňáckou uniformu, pracovní uniformy od RAD i maríny, dále SA uniformu jeho bratra a další spousty artefaktů, které jednak nasafoval, jednak zprivatizoval po kapitulaci v Trondheimu.
Čekáme jen na vyjádření berlínského archivu, který má dodat nějaké info o Bedřichovi. Máme sepsaný celkem obsáhlý příběh, i když doplněný o historické souvislosti a netrpící korektností a už vůbec ne suchostí někerých autorů historických děl.
Zde ukázka první kapitolky. Předcházející příběh je o jeho otci, Martinu Kudláčovi.
Fritz Kudláč - námořník
Kapitola 1
Dětství
Fritz se narodil jak syn československého legionáře Martina Kudláče a jeho ženy, Němky pocházející ze střední společenské třídy, Elsy Louisy Drechselové. Stalo se to 5. července 1927 v Drážďanech. Po otci měl československé státní občanství a když přišel na svět, měl už čtyři starší sourozence: nejstaršího bratra Erhardta, Waltera, sestru Elfriedu a dalšího bratra Hanse. Otec děti vedl k uvědomí si toho, že jsou českoslovenští státní občané a později že nejsou poslušní Němci „panáčkující“ před Hitlerem.
Fritz chodil v Drážďanech do německé školy, kde slušně prospíval, alespoň o tom svědčí jeho „propouštěcí vysvědčení“, což byl jakýsi doklad pro školu vyššího stupně.
Tehdy končil v Německu školní rok Velikonocemi a začínal taktéž Velikonocemi. Maminka Fritzovi tak nějak stále podsouvala, že by se mohl stát řezníkem, aby převzal dědečkovu živnost a Fritz s tím neměl problém.
S tímto vysvědčením a touhou po řezničině šel tedy již skoro šestnáctiletý Fritz na pracovní úřad. Tam se ovšem k jeho smůle přerozdělovaly děti podle schopností každého jednoho, kam si který úředník akorát myslel, že to bude pro Říši nejlepší. Psal se rok 1942, bylo jaro a Říše ještě vítězila na všech frontách. Německo ale ještě nejelo na plnou válečnou výrobu. I tak: nebylo tehdy možno si svobodně povolání zvolit a skutečně to jít studovat. Úředníci si vysvědčení prohlédli a konstatovali, že je Fritz dobrý v technických dovednostech a poslali ho na technického kresliče nebo chcete-li rýsovače do učení v Raadebeulu, což je západní předměstí Drážďan, takže daleko se Fritz ještě nepodíval. V městečku se ale pro zajímavost nachází muzeum Karla Maye, oblíbeného spisovatele příběhů z amerického Divokého západu.
Teď už si Fritz mohl na to svoje vytoužené prase akorát namalovat úsečku a kružnicí, kam ho tím pantokem řízne.
Máme jeho originál bílou mariňáckou uniformu, pracovní uniformy od RAD i maríny, dále SA uniformu jeho bratra a další spousty artefaktů, které jednak nasafoval, jednak zprivatizoval po kapitulaci v Trondheimu.
Čekáme jen na vyjádření berlínského archivu, který má dodat nějaké info o Bedřichovi. Máme sepsaný celkem obsáhlý příběh, i když doplněný o historické souvislosti a netrpící korektností a už vůbec ne suchostí někerých autorů historických děl.
Zde ukázka první kapitolky. Předcházející příběh je o jeho otci, Martinu Kudláčovi.
Fritz Kudláč - námořník
Kapitola 1
Dětství
Fritz se narodil jak syn československého legionáře Martina Kudláče a jeho ženy, Němky pocházející ze střední společenské třídy, Elsy Louisy Drechselové. Stalo se to 5. července 1927 v Drážďanech. Po otci měl československé státní občanství a když přišel na svět, měl už čtyři starší sourozence: nejstaršího bratra Erhardta, Waltera, sestru Elfriedu a dalšího bratra Hanse. Otec děti vedl k uvědomí si toho, že jsou českoslovenští státní občané a později že nejsou poslušní Němci „panáčkující“ před Hitlerem.
Fritz chodil v Drážďanech do německé školy, kde slušně prospíval, alespoň o tom svědčí jeho „propouštěcí vysvědčení“, což byl jakýsi doklad pro školu vyššího stupně.
Tehdy končil v Německu školní rok Velikonocemi a začínal taktéž Velikonocemi. Maminka Fritzovi tak nějak stále podsouvala, že by se mohl stát řezníkem, aby převzal dědečkovu živnost a Fritz s tím neměl problém.
S tímto vysvědčením a touhou po řezničině šel tedy již skoro šestnáctiletý Fritz na pracovní úřad. Tam se ovšem k jeho smůle přerozdělovaly děti podle schopností každého jednoho, kam si který úředník akorát myslel, že to bude pro Říši nejlepší. Psal se rok 1942, bylo jaro a Říše ještě vítězila na všech frontách. Německo ale ještě nejelo na plnou válečnou výrobu. I tak: nebylo tehdy možno si svobodně povolání zvolit a skutečně to jít studovat. Úředníci si vysvědčení prohlédli a konstatovali, že je Fritz dobrý v technických dovednostech a poslali ho na technického kresliče nebo chcete-li rýsovače do učení v Raadebeulu, což je západní předměstí Drážďan, takže daleko se Fritz ještě nepodíval. V městečku se ale pro zajímavost nachází muzeum Karla Maye, oblíbeného spisovatele příběhů z amerického Divokého západu.
Teď už si Fritz mohl na to svoje vytoužené prase akorát namalovat úsečku a kružnicí, kam ho tím pantokem řízne.