Pearl Harbor - 5.část, co mohli Američané vědět
Napsal: 15/1/2006, 16:36
Jedním z překvapivých zjištění hned první vyšetřovací komise byl fakt, že armáda i námořnictvo na Havaji až do srpna 1941 počítaly s překvapivým leteckým útokem na Pearl Harbor. Potom však byly v září překvapivě změněny priority a všichni se zaměřili na zamezení možnosti sabotáží. Je to velmi zvláštní vzhledem k tomu co Američané věděli nebo mohli vědět.
Zároveň se tento článek zakládá zčásti na spekulacích. Utajované dokumenty o této události byly z větší části vyňaty ze standardního režimu který je uvolňuje po uplynutí 50 let a mnoho z nich je i dnes klasifikováno jako přísně tajné.
Už admirál Richardson, jako velitel Tichomořské flotily prohlásil, že námořní základna Pearl Harbor je pro přítomné lodě dokonalou pastí. Kvůli jediné úzké přístupové cestě trvalo při vyhlášení plné bojové pohotovosti více než tři hodiny než poslední loď bitevní skupiny vyplula na moře. Útočníkovi pouze stačilo počkat až bude plavebním kanálem proplouvat první velká jednotka, tu potopit a zkáze by neunikla jediná loď. Stejně tak i nahromadění palivových nádrží, loděnice, obrovských skladů bylo pro nepřítele lákavým cílem. Nikomu to však nevadilo, armáda i námořnictvo celé předválečné období považovaly přidělení na Havaj jako stálou dovolenou, proloženou sem tam nějakým cvičením.
Nikdo však například nevyvodil patřičné závěry z námořně-leteckých cvičení Fleet Problems které v Pacifiku každoročně probíhaly od roku 1928. Zde Američané poprvé vyzkoušeli kombinované letecké údery proti lodím.
V tom roce napadla letadla z Langley Pearl Harbor a obrana ostrova zareagovala v až momentě kdy „útočníci“ přistáli na letadlové lodi a ta opouštěla operační zónu. V lednu 1929 napadlo 83 strojů z Lexingtonu zónu Panamského kanálu a v simulovaném náletu ho podle výsledků kompletně zničily. Lady Lex však byla potopena „spřátelenými letouny“ které ji považovaly za nepřátelskou Saratogu. Stejně dopadl Panamský kanál o rok později.
K největšímu cvičení došlo v lednu a únoru 1932. Tehdy Lexington a Saratoga napadly po mnohadenním utajeném přesunu Pearl Harbor. K útoku došlo v sobotu 6.2. po úsvitu. Stíhačky přibily k zemi letouny obránců zatímco bombardéry napadly lodě a zařízení základny. Podle závěrů byla většina námořních a leteckých sil obránců zničena, útočník přišel jen o několik letadel. Obránci se zmohli jen na konstatování, že útočník se nedržel námořních taktických příruček. Podobně dopadlo i velké cvičení v roce 1937 kdy byl navíc proveden souběžný úder proti Midwayi. Vyhodnocovací skupina byla doslova šokována následky celého útoku a rozsahem „katastrofy“. Jediným výsledkem bylo konstatování, že nově zavedené Devastatory mají kovový potah trupu a křídel nedostatečně chráněný proti korozi.
Stejně tak nikdo nevyvodil odpovídající závěry z operace Judgement, britského úderu na italskou základnu v Tarentu. Běžně používané protitorpédové sítě námořnictvo odmítlo s tvrzením, že by výrazně omezily pohyb na vodách základny. V lednu 1941 odeslal nový velitel průzkumného letectva na Havaji kontraadmirál Belinger dopis na velitelství námořních operací. Poukazoval na katastrofální situaci v průzkumu a leteckém zajištění Havaje. V březnu téhož roku se podílel na zpracování návrhu na obranu ostrova před překvapivým útokem. Tato studie se až překvapivě přesně shoduje se skutečným plánem operace K plánované v téže době Yamamotem – přiblížení severní přístupovou trasou, start ve vzdálenosti 250-350 mil severně, útok bez vyhlášení války v sobotu, neděli nebo v době státního svátku a souběžné zdržování diplomatických jednání. Dokument se dostal až k náčelníku štábu námořních operací admirálu Starkovi. Ten se s jeho závěry ztotožnil a seznámil s ním velitele námořních okruhů.
V polovině října 1941 však Stark prohlásil, že nevěří tomu že by Japonci vyrazili proti Američanům. K dalšímu zvratu v jeho názoru došlo o pouhý měsíc později. 27.11. poslal velitelům Pacifického a Asijského loďstva válečné varování v němž upozorňoval na možnost Japonských operací proti Borneu, Filipínám, Guamu nebo Siamu a v tomto případě nařizoval vykonání opatření na něž mělo později navázat provedení směrnice WPL 46 (plán Rainbow 5). Tedy opět ani slovo o možném napadení Pearl Harboru.
Přitom podle pozdějších svědectví existovalo mnoho náznaků.
V lednu 1941 se opil tlumočník peruánského velvyslanectví v Tokiu (pravděpodobně pracovník japonské zpravodajské služby) a na právě pořádané recepci začal přítomným vykládat, že Japonci v brzké době napadnou americké loďstvo. Peruánský velvyslanec kontaktoval 27.1. tajemníka amerického velvyslanectví a s událostí ho podrobně seznámil. Ten se souhlasem amerického velvyslance Josepha Grewa okamžitě informoval Washington. Depeši byl zprvu přikládán velký význam, po vyjádření zpravodajské služby že je to nemožné byla odložena. Je zajímavé, že její kopii obdrželi jak Kimmel, tak i Short.
V té době již měla Yamamotova skupina hrubý návrh útoku zpracovaný a začínaly se řešit detaily.
Mezitím probíhala diplomatická jednání ve Washingtonu. Japonci se pokoušeli zrušit obchodní omezení a embarga která na ně stále více doléhala. Američané totiž postupně zavedli zákaz vývozu na vysokooktanový benzín, kaučuk, mazací oleje, motory, optické přístroje a barevné kovy. 26.10.1940 bylo vyhlášena úplná kontrola vývozu oceli, šrotu a železných rud. To se projevilo poklesem produkce japonských oceláren na 68%. Už tehdy byl vyvíjen nátlak na představitele Nizozemské Východní Indie aby celý objem své těžby vyváželi do Japonska. Nizozemci se však postavili proti a pohrozili, že v případě napadení zapálí ropné vrty a zničí těžebná zařízení a rafinerie.
Další tvrdá rána dopadla na Japonsko 26.7.1941. Tehdy zablokovali Američané všechny japonské účty na něž mohli dosáhnout. Téměř okamžitě zavedli stejné opatření i Britové a Holanďané. Situace se prakticky přes noc změnila. Japonsko sice mohlo jednat o nákupu ropy, nemělo ale čím zaplatit. A zásoby na japonském území se odhadovaly maximálně na jeden a půl roku bojů.
V srpnu 1941 předložil velvyslanec Nomura ministru Hullovi návrh nové americko-japonské dohody. Za obnovení obchodu Japonci slibovali, že nepovedou vojenské operace mimo území Číny a Indočíny a zavázali se dodržet neutralitu Filipín pokud tam získají stejné postavení jako Američané. Americká strana ji však v dopise prezidenta Roosevelta odmítla.
Další podobně nerealistický návrh předložili Japonci 15.11. Současně obdržel velvyslanec Nomura šifrovanou depeši, že musí být dosaženo dohody do 25.11.1941, potom je prý pozdě. Je zvláštní, že Američané tuto depeši zachytili a rozluštili. Ale opět žádná adekvátní reakce. Hull však Nomurovi předložil vlastní návrh který za obnovení obchodu požadoval stažení všech japonských jednotek rozmístěných mimo území ostrovního státu a návrat ke stavu před japonským zásahem v Číně. Japonci to však vzali jako ultimátum a jejich vláda se odmítla tímto návrhem zabývat.
Již od září 1940 mohli Američané číst japonskou diplomatickou poštu. Mimo jiné zaznamenali mnoho požadavků na japonského atašé na Oahu. Diplomat měl pravidelně sděloval podrobnosti o chodu válečné základny, o pohybu lodí, o zvycích amerického námořnictva a podobně. Je zvláštní, že s obsahem depeší byl seznamován nejvyšší americký velitel na Filipínách, avšak velitelé na Havaji k nim přístup neměli. Přesto o nich byl Kimmel až do července 1941 neoficiálně částečně informován. Například požadavek z Tokia z října 1941 rozděloval Pearl Harbor na pět zón a japonský diplomat měl pravidelně hlásit kde se která loď v přístavu nachází. Těsně před útokem 6.12.1941 tak Američané zachytili hlášení, že není prováděn dálkový letecký průzkum a lodě nejsou chráněny protitorpédovými sítěmi. Zároveň byl přiložen podrobný seznam lodí a jejich pozice v přístavu a informace, že v přístavu se nenachází letadlové lodě a není naděje, že by se v nejbližší době vrátily.
Dalším varováním mohla být činnost jednoho z dvojitých agentů britské zpravodajské služby pracujícího naoko pro Němce. Ten byl v červnu 1941 poslán do USA a následně na Havaj. Tam měl zjistit veškeré možné informace o obranných zařízeních Pearl Harboru a přes kurýry tyto informace poslat Němcům. Kvůli chybám amerických zpravodajců kteří mu nevěřili Němci s agentem přerušili kontakt a odepsali ho.
Jedním z posledních signálů bylo tzv. „meteorologické hlášení“. Šlo o to, že 19.11.1941 bylo diplomatickou poštou kódovanou v Purpurovém kódu odesláno všem velvyslancům sdělení, že pro případ vyhlášení války budou informováni jednou ze tří kódových vět po jejímž přijetí mají zničit šifrovací klíče a kódové knihy (mimo přesně určené úřadovny, kde měli s likvidací materiálu ještě počkat).
Zároveň se tento článek zakládá zčásti na spekulacích. Utajované dokumenty o této události byly z větší části vyňaty ze standardního režimu který je uvolňuje po uplynutí 50 let a mnoho z nich je i dnes klasifikováno jako přísně tajné.
Už admirál Richardson, jako velitel Tichomořské flotily prohlásil, že námořní základna Pearl Harbor je pro přítomné lodě dokonalou pastí. Kvůli jediné úzké přístupové cestě trvalo při vyhlášení plné bojové pohotovosti více než tři hodiny než poslední loď bitevní skupiny vyplula na moře. Útočníkovi pouze stačilo počkat až bude plavebním kanálem proplouvat první velká jednotka, tu potopit a zkáze by neunikla jediná loď. Stejně tak i nahromadění palivových nádrží, loděnice, obrovských skladů bylo pro nepřítele lákavým cílem. Nikomu to však nevadilo, armáda i námořnictvo celé předválečné období považovaly přidělení na Havaj jako stálou dovolenou, proloženou sem tam nějakým cvičením.
Nikdo však například nevyvodil patřičné závěry z námořně-leteckých cvičení Fleet Problems které v Pacifiku každoročně probíhaly od roku 1928. Zde Američané poprvé vyzkoušeli kombinované letecké údery proti lodím.
V tom roce napadla letadla z Langley Pearl Harbor a obrana ostrova zareagovala v až momentě kdy „útočníci“ přistáli na letadlové lodi a ta opouštěla operační zónu. V lednu 1929 napadlo 83 strojů z Lexingtonu zónu Panamského kanálu a v simulovaném náletu ho podle výsledků kompletně zničily. Lady Lex však byla potopena „spřátelenými letouny“ které ji považovaly za nepřátelskou Saratogu. Stejně dopadl Panamský kanál o rok později.
K největšímu cvičení došlo v lednu a únoru 1932. Tehdy Lexington a Saratoga napadly po mnohadenním utajeném přesunu Pearl Harbor. K útoku došlo v sobotu 6.2. po úsvitu. Stíhačky přibily k zemi letouny obránců zatímco bombardéry napadly lodě a zařízení základny. Podle závěrů byla většina námořních a leteckých sil obránců zničena, útočník přišel jen o několik letadel. Obránci se zmohli jen na konstatování, že útočník se nedržel námořních taktických příruček. Podobně dopadlo i velké cvičení v roce 1937 kdy byl navíc proveden souběžný úder proti Midwayi. Vyhodnocovací skupina byla doslova šokována následky celého útoku a rozsahem „katastrofy“. Jediným výsledkem bylo konstatování, že nově zavedené Devastatory mají kovový potah trupu a křídel nedostatečně chráněný proti korozi.
Stejně tak nikdo nevyvodil odpovídající závěry z operace Judgement, britského úderu na italskou základnu v Tarentu. Běžně používané protitorpédové sítě námořnictvo odmítlo s tvrzením, že by výrazně omezily pohyb na vodách základny. V lednu 1941 odeslal nový velitel průzkumného letectva na Havaji kontraadmirál Belinger dopis na velitelství námořních operací. Poukazoval na katastrofální situaci v průzkumu a leteckém zajištění Havaje. V březnu téhož roku se podílel na zpracování návrhu na obranu ostrova před překvapivým útokem. Tato studie se až překvapivě přesně shoduje se skutečným plánem operace K plánované v téže době Yamamotem – přiblížení severní přístupovou trasou, start ve vzdálenosti 250-350 mil severně, útok bez vyhlášení války v sobotu, neděli nebo v době státního svátku a souběžné zdržování diplomatických jednání. Dokument se dostal až k náčelníku štábu námořních operací admirálu Starkovi. Ten se s jeho závěry ztotožnil a seznámil s ním velitele námořních okruhů.
V polovině října 1941 však Stark prohlásil, že nevěří tomu že by Japonci vyrazili proti Američanům. K dalšímu zvratu v jeho názoru došlo o pouhý měsíc později. 27.11. poslal velitelům Pacifického a Asijského loďstva válečné varování v němž upozorňoval na možnost Japonských operací proti Borneu, Filipínám, Guamu nebo Siamu a v tomto případě nařizoval vykonání opatření na něž mělo později navázat provedení směrnice WPL 46 (plán Rainbow 5). Tedy opět ani slovo o možném napadení Pearl Harboru.
Přitom podle pozdějších svědectví existovalo mnoho náznaků.
V lednu 1941 se opil tlumočník peruánského velvyslanectví v Tokiu (pravděpodobně pracovník japonské zpravodajské služby) a na právě pořádané recepci začal přítomným vykládat, že Japonci v brzké době napadnou americké loďstvo. Peruánský velvyslanec kontaktoval 27.1. tajemníka amerického velvyslanectví a s událostí ho podrobně seznámil. Ten se souhlasem amerického velvyslance Josepha Grewa okamžitě informoval Washington. Depeši byl zprvu přikládán velký význam, po vyjádření zpravodajské služby že je to nemožné byla odložena. Je zajímavé, že její kopii obdrželi jak Kimmel, tak i Short.
V té době již měla Yamamotova skupina hrubý návrh útoku zpracovaný a začínaly se řešit detaily.
Mezitím probíhala diplomatická jednání ve Washingtonu. Japonci se pokoušeli zrušit obchodní omezení a embarga která na ně stále více doléhala. Američané totiž postupně zavedli zákaz vývozu na vysokooktanový benzín, kaučuk, mazací oleje, motory, optické přístroje a barevné kovy. 26.10.1940 bylo vyhlášena úplná kontrola vývozu oceli, šrotu a železných rud. To se projevilo poklesem produkce japonských oceláren na 68%. Už tehdy byl vyvíjen nátlak na představitele Nizozemské Východní Indie aby celý objem své těžby vyváželi do Japonska. Nizozemci se však postavili proti a pohrozili, že v případě napadení zapálí ropné vrty a zničí těžebná zařízení a rafinerie.
Další tvrdá rána dopadla na Japonsko 26.7.1941. Tehdy zablokovali Američané všechny japonské účty na něž mohli dosáhnout. Téměř okamžitě zavedli stejné opatření i Britové a Holanďané. Situace se prakticky přes noc změnila. Japonsko sice mohlo jednat o nákupu ropy, nemělo ale čím zaplatit. A zásoby na japonském území se odhadovaly maximálně na jeden a půl roku bojů.
V srpnu 1941 předložil velvyslanec Nomura ministru Hullovi návrh nové americko-japonské dohody. Za obnovení obchodu Japonci slibovali, že nepovedou vojenské operace mimo území Číny a Indočíny a zavázali se dodržet neutralitu Filipín pokud tam získají stejné postavení jako Američané. Americká strana ji však v dopise prezidenta Roosevelta odmítla.
Další podobně nerealistický návrh předložili Japonci 15.11. Současně obdržel velvyslanec Nomura šifrovanou depeši, že musí být dosaženo dohody do 25.11.1941, potom je prý pozdě. Je zvláštní, že Američané tuto depeši zachytili a rozluštili. Ale opět žádná adekvátní reakce. Hull však Nomurovi předložil vlastní návrh který za obnovení obchodu požadoval stažení všech japonských jednotek rozmístěných mimo území ostrovního státu a návrat ke stavu před japonským zásahem v Číně. Japonci to však vzali jako ultimátum a jejich vláda se odmítla tímto návrhem zabývat.
Již od září 1940 mohli Američané číst japonskou diplomatickou poštu. Mimo jiné zaznamenali mnoho požadavků na japonského atašé na Oahu. Diplomat měl pravidelně sděloval podrobnosti o chodu válečné základny, o pohybu lodí, o zvycích amerického námořnictva a podobně. Je zvláštní, že s obsahem depeší byl seznamován nejvyšší americký velitel na Filipínách, avšak velitelé na Havaji k nim přístup neměli. Přesto o nich byl Kimmel až do července 1941 neoficiálně částečně informován. Například požadavek z Tokia z října 1941 rozděloval Pearl Harbor na pět zón a japonský diplomat měl pravidelně hlásit kde se která loď v přístavu nachází. Těsně před útokem 6.12.1941 tak Američané zachytili hlášení, že není prováděn dálkový letecký průzkum a lodě nejsou chráněny protitorpédovými sítěmi. Zároveň byl přiložen podrobný seznam lodí a jejich pozice v přístavu a informace, že v přístavu se nenachází letadlové lodě a není naděje, že by se v nejbližší době vrátily.
Dalším varováním mohla být činnost jednoho z dvojitých agentů britské zpravodajské služby pracujícího naoko pro Němce. Ten byl v červnu 1941 poslán do USA a následně na Havaj. Tam měl zjistit veškeré možné informace o obranných zařízeních Pearl Harboru a přes kurýry tyto informace poslat Němcům. Kvůli chybám amerických zpravodajců kteří mu nevěřili Němci s agentem přerušili kontakt a odepsali ho.
Jedním z posledních signálů bylo tzv. „meteorologické hlášení“. Šlo o to, že 19.11.1941 bylo diplomatickou poštou kódovanou v Purpurovém kódu odesláno všem velvyslancům sdělení, že pro případ vyhlášení války budou informováni jednou ze tří kódových vět po jejímž přijetí mají zničit šifrovací klíče a kódové knihy (mimo přesně určené úřadovny, kde měli s likvidací materiálu ještě počkat).