Forma jména Hyakutate je jeden z překladů jména tohoto generála. Někde jsem tu psal, že rozsypaná rýže má většinou několik možných překladů, a občas navíc ten kdo to překládá je jelito. Už jsem ale narazil na podivnější překlady jmen a názvů.
S tou chybějící hodností bych si taky hlavu nelámal. Z 12 jmen v tom prvním bloku je uvedena jen u 5 ale nepředpokládám, že zbytek jsou nástěnkáři a svačinářky. Ovšem to chybějící datování mi taky přijde divný, je možný že jsem se seknul. Když jsem procházel ta jména jedno po druhém, tak tam jsou důstojníci kteří tam sloužili na začátku války, nebo i před ní. A vedle toho jsou jména lidí kteří tam prokazatelně byli až na konci války. takže je klidně možný, že jde o seznam vysokých důstojníků kteří tu sloužili někdy v průběhu války. Potom je ale ten seznam na můj vkus dost krátký.
Ale čučel jsem do toho Novotného a máš pravdu. On 17. armádu umisťuje společně s 18. armádou do Rabaulu. Na druhou stranu, když zhruba vím kolik japonských vojáků Američani odřízli v Rabaulu a aspoň přibližně vím kolik z nich bylo příslušníky námořnictva, tak se mi tam dvě kompletní armády vejdou tak tak. No spíš ne. Jenom 17. armáda měla po reorganizaci cca. 40000 mužů.
Jenomže právě Tolland zmiňuje že některé jednotky (nejmenuje je ale) byly po těžkých ztrátách z let 1942-43 a následném doplnění stavů přemístěny na kontinent buď ke Kantó Gun nebo k čínskému expedičnímu sboru. A ono zase až tak moc japonských divizí a armád v tomhle období ještě nakladačku nedostalo.
Proto jsem tam ale doplnil, že jde jenom o můj odhad.
Ten seznam je fakt trochu pofidérní - namátkou jsem se tam koukl a jako důstojník u štábu Kantó Gun je tam uváděn i Dohihara. On ale nebyl přidělen ke štábu, ale před válkou velel 4. a potom 5. armádě. A pak toho neměl s Kantó Gun už moc společného - byl postupně členem Nejvyšší válečné rady, inspektorem armádního letectva, velitelem 7. okruhu v Singapuru a nakonec generálním inspektorem voj. vzdělání a výcviku ...
Pánové dobrá práce. Taky jsem trochu po té 17. armádě Japs pátral - došel jsem ke stejnému.
Našel jsem dokonce mapku dislokace 17., 18. a 19. armády na Šalamounových ostrovech. U 17. armády byla dislokace velitelství v Port Moresby.
Vyčerpané a některé jednotky zřejmě zůstaly, a část se jich přesunula na kontinent.
Přesnou trasu jsem nesehnal - pohyby tam však zřejmě byly.
Promiň -Jája. Tvá otázka skočila na Palbu těsně před mou a tak jsem si jí nevšiml hned.
Je to skvělá otázka. Nevím jestli Ti někdo tvůj seznam rozšíří - já ne.
Né, že bych nechtěl. Je tady jinný důvod.
Japonci ještě víc než Němci lpěli na územích dobytých pro svého " Božského Císaře".
Kam jednou pro císaře vstoupila japonská noha - tam musela být odtažena za obě z ostrova, nebo území. Tedy mrtvá.
V prvních letech války se ani v beznadějné - myslím vojensky - situaci japonci nevzdávali. Někteří ani v pozdějších letech.
Američané je museli doslova vystřílet. Nebo je izolovali a tato izolovaná místa pak museli až do vyhlášení míru hlídat. Japonci raději sebevražedným útokem dokončily válečnou situaci. Jejich velitelé spáchali harakiri - nedodrželi přísahu Císaři - nezvítězili, neudrželi území.
Je málo ostrovů a území, která Japs skutečně plánovaným ústupem vyklidili a to ani tehdy, když by to strategická situace vyžadovala. Nejznámější jsou skutečně ta, která jsi jmenoval. Ještě jsem si vzpomněl na Malajsii, kde po porážce u Kohimy, se také zbytky Japs stáhli.
Je to hrůzná skvrna na vojenství světa.
Jejich okřídlené rčení ze zákona "Bušido" - Smrt je jako pírko- je strašné. Též samurajské chápání světa, je tragedie národa založená na tradici a náboženství. Některé prvky u konzervativců přežívají dodnes.
Akt kapitulace Japonska měl jako jeden z hlavních bodů -Císař se vzdává božství.
To hovoří samo o sobě.
