Bitva o Guadalcanal - 4. část, evakuace

Od Pearl Harbouru po Tokijskou zátoku

Moderátor: Pátrač

Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Bitva o Guadalcanal - 4. část, evakuace

Příspěvek od Nelson »

V námořních bitvách u Guadalcanalu 12.-15.11. byla zastavena rozsáhlá japonská ofenzíva mající velkou šanci na úspěch. Japonci nyní se zaměřili na vyřešení problému jímž bylo zásobování jednotek na ostrově. Rozhodli se použít skupiny torpédoborců. Takzvaný Tokijský expres byl tak rychlý, že mohl bez problémů dorazit k ostrovu, vyložit vojáky nebo zásoby a ještě před úsvitem se stáhnout mimo dosah amerických letounů. Navíc byl zkoušen nový způsob vykládky materiálu. Vše bylo uzavřeno do kovových sudů jež byly svázány lany do skupin. Sudy byly rozmístěny po celé palubě torpédoborce a po přiblížení k pobřeží je prostě posádka naházela do vody. Vojáci na ostrově si potom sudy přivlekly motorovými čluny.
Poprvé byl tento způsob vyzkoušen v noci 30. listopadu. Na šesti Tanakových torpédoborcích bylo přes 1100 sudů se zásobami, zbylá dvě plavidla celou operaci kryla. Do vody se však podařilo dostat jen část dopravovaného materálu, Japonci byli překvapeni silným americkým svazem. Došlo k bitvě u mysu Tassafaronga a americká skupina utrpěla těžké ztráty. A opět na americké straně padaly otázky, co vlastně Japonci chystají.

Před japonskou stranou vyvstal další problém. Bylo nutno vyřešit co dál s ostrovem. O několik měsíců dříve prosadil premiér generál Tódžó prioritu Guadalcanalu na úkor kampaně na Nové Guineyi a teď začínalo být jasné, že námořnictvo samo ostrov obsadit nedokáže. Ministerský předseda však nebyl ochoten přiznat chybu a dál trval na stanovených cílech. Úspěchy na moři, jako například ten poslední u Tassafarongy jako by mu dávaly za pravdu.
Na začátek roku 1943 proto byla naplánován další rozsáhlý úder a do jeho příprav se zapojil přímo velitel 8. armádní oblasti generálporučík Imamura. V Rabaulu se začaly soustřeďovat čerstvé jednotky a velitelé na Guadalcanalu byli ujišťováni, že se schyluje k obratu v kampani a že se blíží slavné vítězství.

I na americké straně se připravovala rozsáhlá operace. Byly naplánovány další kroky severním směrem, do nitra Šalamounova souostroví. Na ostrov samotný přibývaly nové jednotky, letiště bylo rozšiřováno, na Tulagi vznikla velká základna torpédových člunů a začínalo se budovat kotviště lehkých plavidel. Japonský systém zásobování byl narušen protože ve dne hlídaly okolní vody letouny, zatímco v noci je zastoupily desítky rychlých člunů. Japonci, ať připluli kdykoliv, vždy narazili na odpor.

K prvnímu takovému střetnutí došlo už 3.12. Opět připlul Tokijský expres a jeho úkolem bylo doručit zásoby jejichž vykládku přerušila bitva u Tassafarongy. Do oblasti ostrova se dostal příliš brzy a ještě před setměním ho napadla skupina Dauntlessů a Avengerů. Japonské stíhačky však konvoj ubránily, jen jeden torpédoborec byl poškozen pumou. U pobřeží posádky naházely do vody sudy s potravinami a otočily zpět.
Další konvoj se objevil o čtyři dny později a opět ho napadly letouny. Dva torpédoborce byly poškozeny. Po setmění se objevily PT čluny a čtyři napadly japonský svaz torpédy a těžkými kulomety. Tanaka okamžitě otočil a vrátil se do Rabaulu. Další zásoby vezla ponorka I-3. Na ni narazily čluny 9.12. a dvě torpéda ji roztrhala na malé kusy. Další úspěch zaznamenaly posádky těchto malých plavidel 12.12. Dvě torpéda utrhla příď torpédoborce Teruzuki který se později po výbuchu munice potopil. Američané přišli o jeden PT člun.
Tři týdny trvalo, než vyplul další expres, torpédoborce byly příliš cenné než aby si je Japonci mohli dovolit ztrácet v roli nákladních lodí. Na zásobování ostrovní posádky se začaly podílet i ponorky které měly větší šanci vyhnout se střetnutí s nepřítelem. I zde utrpěli Japonci ztráty. Například I-1 byla 29. ledna 1943 potopena u Guadalcanalu dvěma novozélandskými korvetami.

Protože většina nových amerických jednotek patřila k USArmy bylo rozhodnuto o změně velení. Na Vandegriftovo místo nastoupil 9.12. velitel divize Americal generálmajor Patch a téhož dne se nejvíc zdecimované jednotky 1. divize námořní pěchoty nalodily na plavidla která právě vyložila další posily. V následujících týdnech na ostrov přibyla 25. pěší divize a 2.divize Marines. Z těchto dvou uskupení a divize Americal byl vytvořen XIV. armádní sbor a generálmajor Patch byl ustanoven jeho velitelem. Velení divize Americal bylo svěřeno generálmajoru Sebreemu.

Mezitím se Patch rozhodl pro ofenzívu omezeného rozsahu. Dráždila jej hlavně soustava pahorků a hřebenů několik kilometrů od pobřeží kolem řeky Matanikau. I když to byl jeden z prvních cílů vylodění hned v srpnu, pro obtížný terén a omezené síly zatím nebylo možno na japonská postavení na výšinách zaútočit. Přitom japonští pozorovatelé z něj měli výhled na celý nepřítelem obsazený prostor.
K akci byly určeny dva pěší prapory, Američané neočekávali větší odpor. A opět se opakovala stará chyba tentokrát pro změnu v americkém podání, podcenění nepřítele a přírody. Nebyl proveden dostatečný průzkum, přitom jen Austenův pahorek bránily dva japonské prapory s baterií horských děl. Na vedlejším hřebenu pojmenovaném Gifu bylo zakopáno dalších asi 500 Japonců. Původně plánované síly pro obsazení Austenova pahorku měla dokonce tvořit jediná rota. Celý útok začal 17.12 ráno, ještě dopoledne se do něj zapojily oba americké prapory . Celé tři dny byly útočící jednotky přibity k zemi palbou minometů a horských děl. Nebyly schopny postoupit i přesto, že na japonská postavení neustále útočily letouny z Hendersonu a pumami přeorávaly celý pahorek. Byla vyžádána podpora dělostřlectva a 22.12. spustily baterie generála del Valleho palbu jaká neměla obdoby. Pěší jednotky, které se o kilometr stáhly aby se náhodou nestaly cílem granátů po skončení ostřelování opět vyrazily kupředu. Po několika hodinách úmorného pochodu se zase ocitly před bráněnými japonskými zákopy. Vše začalo nanovo a dobýt Austenův pahorek trvalo celé následující dva dny.
Další postup byl zahájen po doplnění jednotek 31.12. a až do 16.1. se protivníci přetahovali o území o rozloze asi 1 km2. Tyto omezené šarvátky byly akcemi hlavně poddůstojníků. Velitel praporu, nebo pluku měl jen malou možnost ovlivnit i boje které se odehrávaly v blízkosti jeho stanoviště, mohl jenom předávat požadavky svých podřízených na leteckou nebo dělostřeleckou podporu na příslušná místa. Boje s nepřítelem, taktický postup, směry útoku nebo prioritu cílů často určovali i obyčejní seržanti.
Po dobytí a zajištění oblasti se americká ofenzíva stočila směrem na západ podél pobřeží k japonské základně ve vesnici Kokumbona.

Na konci prosince bylo v Tokiu konečně rozhodnuto o vyklizení ostrova. Velkou měrou k tomu přispělo i prohlášení námořnictva, že za současných ztrát není schopno udržet zásobovací linie a bez pravidelných dodávek hrozila jednotkám na ostrově smrt hladem. 31. prosince schválil ústup i císař a evakuace se mohla rozjet naplno.
O čtyři dny později předal zvláštní kurýr příkaz k evakuaci generálu Imamurovi v Rabaulu. Ten měl k dispozici už 50000 vojáků a plánoval jejich rychlý přesun na Guadalcanal. Teď měl celou operaci zrušit a naopak stáhnout všechny Japonce z ostrova. Stejný rozkaz byl doručen i Jamamotovi který začal okamžitě vytvářet skupinu torpédoborců pro evakuaci jednotek. Těmto "malým" plavidlům byla dána přednost před transportními loděmi kvůli jejich rychlosti a obratnosti. To však zároveň znamenalo, že na ostrově bude zanechána veškerá těžší výzbroj.

Poprvé se tato evakuační flotila přiblížila ke Guadalcanalu 14.1. Na jejich palubách bylo 600 výsadkářů pověřených krytím ústupu hlavních japonských sil a skupina vysokých armádních důstojníků majících za úkol dohlédnout na to aby byl rozkaz k evakuaci splněn. Téměř 18 hodin trvalo než se tito důstojníci dostali na velitelství 17. armády ke generálu Hjakutakemu. Ten byl rozkazem šokován protože celou dobu byl ujišťován že jsou na cestě početné posily a jen poukazování na souhlas samotného božského císaře zlomilo jeho odpor. Vojákům bylo sděleno, že jde jen o pouhé přeskupení sil v rámci nadcházejícího úderu. Zároveň začaly být ničeny zásoby a vybavení jež nebude možno odvézt.

Koncem ledna zjistil spojenecký průzkum soustřeďování velkého počtu torpédoborců a transportních lodí v Rabaulu. Jamamoto plánoval i vyslání těžkých hladinových lodí ke krytí odsunu, bylo mu však sdělěno, že není možno zajistit potřebné množství mazutu.
V téže době naplánovali i Američani dopravu dalších vojáků a zásob a zároveň evakuaci některých zdecimovaných jednotek. V souvislosti s tím do vod kolem jižních Šalamounů zamířil i křižníkový svaz kontraadmirála Giffena. Byl však napaden japonským letectvem a utrpěl ztráty v tzv. bitvě u Renellova ostrova.
Mezitím stále pokračovala americká ofenzíva na ostrově. 23.11. jednotky obsadily vesnici Kokumbona a 1.2. dosáhly řeky Bonegi poblíž osady Tassafaronga. U mysu Esperance se mezitím naloďovali Japonci na torpédoborce. 1. až 7. 2. bylo ve třech vlnách odvezeno téměř 12000 vojáků aniž to Američané zaregistrovali. Japonské krycí oddíly byly téměř úplně zničeny, splnily však svou úlohu dokonale. Ústupové boje byly vedeny s neobyčejnou tvrdostí, Američané si celou dobu mysleli, že před sebou tlačí celou japonskou posádku která byla v té době na cestě domů. Dokonce byly vysazeny jednoky na západ od mysu Esperance aby bylo možno sevřít Japonce ze dvou stran a zničit je.

Devátého února se tato dvě ramena kleští setkala u řeky Tenamby a krátce na to zaslal generálmajor Patch Halseymu zprávu, že organizovaný nepřátelský odpor na Guadalcanalu skončil.

Šest měsíců se válčilo na ostrově který si žádná strana nemohla dovolit přenechat nepříteli. Jeho strategický význam byl v tomto období obrovský.
Z 36000 Japonců kteří na něj vstoupili padlo v bojích více než 8500 a dalších přibližně 12500 zemřelo vyčerpáním a na následky nemocí nebo zranění, ještě dnes jsou občas ve vnitrozemí nacházeny ostatky japonských vojáků. Co je ale překvapivé, téměř 1000 Japonců padlo do zajetí. Zbytek, asi 2000 mužů, je dodnes veden jako nezvěstní. Tisícovky dalších zmizely v moři v útrobách potopených lodí a v kabinách letadel.
Americké ztráty byly mnohem menší, za celé období padlo na pevnině „jen“ 1600 příslušníků amerických ozbrojených sil. Obrovské materální a hlavně lidské ztráty ale vykázalo americké námořnictvo.

Bitva o Guadalcanal byla zlomem na Tichomořském válčišti. Po obsazení ostrova na něm vznikla velká americká základna, výchozí bod dalších ofenzivních kroků.
Zde skončila japonská ofenzíva, která během půl roku pohltila Indočínu, Malajsko, Filipíny, Hongkong a stovky ostrovů a ostrůvků Tichého oceánu. Poprvé zde byly zastaveny a odraženy elitní jednotky císařských ozbrojených sil a donuceny k ústupu z obsazených území. Poprvé zde američtí vojáci, námořníci a piloti dokázali, že jsou schopni vyrovnat se do té doby neporazitelným císařským orlům a tygrům. Začal být ohrožován vnější obranný perimetr území obsazeného Japonci.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Jája
praporčík
praporčík
Příspěvky: 314
Registrován: 9/2/2006, 12:35
Bydliště: Brno

Příspěvek od Jája »

Pořád mě není jasné, jak se Japoncům podařilo přímo pod nosem Američanů odvézt takové množství vojáků, vždyť všechno bylo proti nim:
- japonská doktrina - nemyslím si, že by cvičili evakuace a ústup a zvládnout vojáky, aby nepanikařili muselo dát práci a velitelé s tím určitě neměli zkušenosti.
- US kontrola okolních vod - tak jak ji popisuješ v článku, PT čluny nic nezjistili během nočních hlídek?
- US odposlouchávání - Amíci rozluštili japonský kód, tak se divím, že jim taková pro japonce naprosto netypická a nestandardní akce mohla uniknout (napadá mě jediná možnost - bylo "hluché" období, kdy Japonci kód pozměnili a Amíci ho neměli zrovna rozluštěný).

Možná se najde ještě něco, co stálo proti Japoncům. Mě napadá jediná věc, která hrála pro Japonce a nakonec jim vyšla a to: válečné štěstí.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Norad zde určitě na tvé otázky odpoví sám.
Já jen trochu řeknu ze svého pohledu, neboť Pacifik ve ww2 je též moje láska.
Oceán okolo Guadalcanalu a nebe nad ním po většinu konfliktu ovládali Japonci. V prvních fázích bojů tedy pro ně nebylo zásobování japonské armády problém. Zvláště v noci plně japs ovládali moře.
Amíci, jak rostla jejich letecká síla na Hendersonově letišti samozřejmě na jejich zásobovací lodě útočili. Ovšem Japonci měnili bombardováním a nočním ostřelováním loďstvem, neustále stavy letadel na letišti.
Dá se říci, že moře okolo Guadalkanalu nebylo nikdy plně v rukou Američanů - což Norad ve svých článcích popisuje.
Když složky japonského námořnictva a letectva ( samostatné složky - tím byla těžká koordince přes Tokio) oznámily, že 17. armádu nebudou moci na ostrově podporovat - musel si Tanaka pomoci sám.
Byly tam však z výše uvedených důvodů díry v Americké obraně okolí ostrova a ty využil k zásobování a později k evakuaci z ostrova.
Pravda je, že i tak byly některé zásobovací lodě Japonců objeveny a likvidovány ze vzduchu.
V celkové situaci se ale právě z popsaných důvodů, zásobování - né úplné a dostačující - dařilo. Japs byli skutečně skromní.
Stejně tak se ne úplně, ale ve velké míře podařilo odvézt z ostrova velkou část japonských vojáků.
Mimo těch mrtvých, co popisuje Norad.
Velitelé na těchto úrovních zprávy z prolomených kódů nedostávali. Když něco dostali - bylo to již přežmouláno tak, že ani tušit nemohli o co se jedná. Spíše zde fungoval odposlech radiostanic. A to bych řekl spíš na japonské straně. I když američané samozřejmě odposlech prováděli též.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Možná, že jsem měl vysvětlení ještě rozšířit o další skutečnosti k pochopení stavu.
Byla to první velká útočná kombinovaná operace Amerického námořnictva s pozdějším zapojením i pozemních složek.
Zde ještě nebyla plně nadvláda Amerických námořních a leteckých sil - ta byla až v dalších a dalších operacích - " Skok z ostrova na ostrov " - např. Filipíny a další.
Američané se doslova se zásobovacími loděmi na Guadalcanal kradli - aby dovezli to nezbytné pro námořní pěšáky a letecké složky ( PHM, náhradní díly a pod.). Moře a nebe ještě patřilo Japoncům.
Po nočních ostřelování ostrova a po leteckých útocích byl na letištích běžný " kanibalismus " leteckých techniků - když museli dát dohromady bojeschopné stroje. Nedostatek letadel a ND k nim je nutil, vybrat součásti z poškozených strojů a dát je do opravitelných strojů.
Jen takto mohli v prvních fázích letci vůbec bojovat.
Další problém, který zde byl, byl u Japonců. Oni sice dopravili zásoby na ostrov. Ale právě neschůdnost terénu, nesprávná rekognoskace a špatný průzkum v džungli a nevybudování si v tomto terénu ( ať již z důvodu utajení, nebo času) dopravních cest - vedla k tomu, že se zásoby nedostaly k bojujícím nebo vracejícím se jednotkám po boji.
A tak jedli kořínky a co džungle dala, měli nedostatečné ošetření raněných.
Přitom, rýže, obvazový materiál a zásoby byly u pobřeží odkud vyšli. To zase né, že by nebylo.
ObrázekObrázekObrázek
Jája
praporčík
praporčík
Příspěvky: 314
Registrován: 9/2/2006, 12:35
Bydliště: Brno

Příspěvek od Jája »

OK, tohle je mě jasné, tyto problémy Amíků v oblasti dle mého názoru panovali tak zhruba do konce roku 42, pak si myslím, že už situace byla pro ně lepší.
Samozřejmě, že se to ale nedá srovnat s pozdějšími obdobími, kdy měli Amíci naprostou převahu.
Jája
praporčík
praporčík
Příspěvky: 314
Registrován: 9/2/2006, 12:35
Bydliště: Brno

Příspěvek od Jája »

Ještě mě napadla jedna věc ohledně jap. evakuace.

Pokud těch 12.000 odvezených jap. vojáků skončilo v Rabaulu jako posila místní posádky, tak to byla pro Amíky de facto výhra na celé čáře. Protože po izolaci Rabaulu tam tahle "posila" mohla tak akorát pěstovat rýži a Amíci ušetřili síly a čas, který by je to stálo, pokud by je museli porazit (=vyhladit) na Guadalacanalu.
Pokud je ovšem odvezli někam jinam a oni se ještě dostali do boje, tak to zas bylo "vítězství" Japonců. ("Války se evakuacemi nevyhrávají" - W. Churchill po Dunkerque).
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Bylo to něco mezi - část jich zůstala v Rabalulu - ta menší - a část jich byla předisponována se 17. armádou na jiné ostrovy a bojiště.
ObrázekObrázekObrázek
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

K tomu co tu popsal Michan nemám nic podstatného na doplnění.
Byla to první kombinovaná americká operace. Nic ani vzdáleně podobného dosud Námořní pěchota nepodnikla. Všechny postupy a směrnice všeobecně používané v pozdějším období vznikaly za pochodu tady na Guadalcanalu.

S tou kontrolou okolních oblastí to bylo všelijaké. Všeobecně se píše, že pokud bylo v provozu letiště ovládali ve dne Američané okolí ostrova do vzdálenosti tak 300 nm. V noci to bylo jiné, téměř po celé období patřilo v noci moře Japoncům. Jen v posledních týdnech jim to trochu ztěžovaly PT čluny.
Je ale dost naivní myslet si, že pár rychlých člunů je vyrovnaným soupeřem skupině moderních torpédoborců. Jejich bojová taktika byla založena na rychlém útoku a ještě rychlejším ústupu. Jejich hlavňová výzbroj tvořená malorážními děly a těžkými kulomety nebyla pro japonská plavidla hrozbou. Zato jejich lehké trupy nebyly žádným problémem pro 5'' děla a pokud se Japoncům podařil první zásah bylo většinou vymalováno. Jistě PT čluny byly nebezpečné svými torpédy a částečně je chránila rychlost kolem 40 uzlů (cca. 75 km/h) ale to bylo vše. Navíc jich bylo málo.

I přes tyto okolnosti se pokoušely PT čluny zasahovat kde to šlo. Při první evakuační plavbě v noci z 1. na 2. února narazilo několik těchto plavidel na japonský svaz složený z dvaceti torpédoborců. O tři plavidla Američané přišli, vždy po jediném zásahu, aniž cokoliv dokázali. Jedinou japonskou ztrátou (totální) byl torpédoborec Makigumo který se zatoulal do amerického minového pole. Navíc po rozednění se nad japonskými plavidly objevily stíhačky z Rabaulu které Američanům příliš šancí na útok na lodě neposkytly.
Druhou evakuační skupinu tvořil lehký křižník a 20 torpédoborců, jen dva z nich byly poškozeny při náletu Dauntlessů a Avengerů. PT čluny v noci nevypluly vůbec.
Třetí cestu podniklo 18 torpédoborců a opět jen dva byly zasaženy při náletu.

To, že se evakuace povedla přičítám spíš tomu, že Američané s ní nepočítali. O těch japonských plavbách sice věděli, mysleli si že nepřítel ostrovní posádku posiluje, čili že se chystá nová ofenzíva. Podstatnou měrou se o to zasloužily elitní jednotky kryjící ústup. Postupem doby byly prakticky zničeny ale jejich boj vedený partizánským způsobem ze zálohy byl velmi efektivní. Američané časem prostě měli strach vlézt do džungle kde je čekalo kdovíco. Směr útoku byl podroben intenzivnímu náletu, potom do lesa pár hodin mlátilo polní dělostřelectvo a potom tam teprve vlezla pěchota. Tento postup sice v nejvyšší možné míře šetřil životy mariňáků, na druhou stranu byl ale velmi pomalý.
Američané ale předpokládali, že jednou Japonce někde doženou a donutí k boji, byli přece na ostrově. Ta evakuace byl sprostý podraz.
Naposledy upravil(a) Nelson dne 21/7/2006, 19:23, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Vidíš, jsi nenahraditelný a máš skvělé vědomosti. Ano je to tak. Já jsem si až pozdě odpoledne uvědomil co píšeš ty teď - Američané uvažovali o posilování a nikoliv o vyklízení. Sami, ale přiznávají, že by je stejně tehdy v té době prostě nezastavili. A ty přesně popisuješ proč. Ani námořní, ani letecká síla té doby nebyla dostatečná. A to ani při jejich vychloubání v dějinách.
Chlape vždy budu obdivovat tvé technické znalosti loďstva - není to běžné a já se ve svém životě s podobným znalcem asi nesetkal.
V České kotlině to je vzácný jev!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Víš nad čím jsem já odpoledne hloubal? Já jsem se někde ještě s japonskou 17. armádou setkal, ale moje skleróza i když k věku všechna čest. Já vím, že v Rabalulu zůstali zranění a nějaká týlová jednotka a ostatní přemístili na jiná bojiště.
Buď Čína, nebo někde Okinawa, já si právě vůbec nemůžu vzpomenout a hledat se mi to nechce. Vím jen, že jsem se s ní ještě někde setkal.
ObrázekObrázekObrázek
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

No s tou sklerózou jsme na tom asi stejně.
Po té 17. armádě se zkusím mrknout, mám takový dojem že jsem na ni už taky narazil.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Chlape díky, oba dva víme, že tato operace je v mysli lidí nedoceněna. Myslím si, že by o ní mělo vědět mnohem víc lidí. To byl počátek, který Amerikáni horko těžko dávali dohromady. Priority v zásobování byli v Evropě, zde se prali velitelé o každou stihačku, o každý buldozer, aby potom připravily Japoncům a světu překvapení.
ObrázekObrázekObrázek
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

17. japonská armáda byla oficiálně zformována 2.5.1942 a o tři dny později byl jejím velitelem jmenován Lt. General Harujoši Hjakutake ( omlouvám se za tu transkripci, ale rozsypaná rýže má vždy několik možností překladu a navíc je rozdíl jestli ji překládáte do angličtiny, němčiny nebo do češtiny). V jejím čele stál až do 1.4.1945 kdy ji převzal Lt. General Masatane Kanda. Poslední zmínky o ní pocházejí ze září 1945 kdy byla pravděpodobně rozpuštěna.

Kromě operace přímo na Guadalcanalu bránila vlastně celé Šalamouny. Její divize tedy vedly mimo jiné obranné boje na Mundě, Kolombangaře a na Bougainvillu.
Po pádu tohoto souostroví se nacházela v katastrofálním stavu a byla stažena k reorganizaci. její další nasazení zkusím najít. Je ale možné, že byla přesunuta na kontinent a v tom případě to pro mne bude trochu složitější.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Skvělé, jestli dohledáš, uvidíme etapu japonské armády.
ObrázekObrázekObrázek
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

michan píše:Skvělé, jestli dohledáš, uvidíme etapu japonské armády.
Nevím ale z toho asi nic nebude. Od podzimu 1943 je Lt. General Harujoši Hjakutake veden jako jeden z členů nejvyššího velení Kuantungské armády. A protože nepředpokládám, že by byl odloučen od svého bojového uskupení, jemuž velel až do dubna 1945, šla s ním na kontinent asi celá 17. armáda. O Mandžusku se toho ale celkově moc neví, celá ta obrovská skupina armád tam seděla téměř celou dobu prakticky bez jakékoliv činnosti. Pořád plánovali útok severním směrem do nitra Sibiře a zároveň měli za úkol zastavit Rusy kdyby se pohnuli na jih.
Myslím si, že o Hjakutakeho a jeho jednotky zakopli v roce 1945 Rusové během své letní ofenzívy a pravděpodobně ji zničili.
Je to ale jenom můj dohad.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Ale to je přece skvělé co jsi dohledal. Takže jsme o ni zakopli na kontinentě. Díky.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jirka vrba
četař
četař
Příspěvky: 62
Registrován: 22/11/2005, 22:55
Bydliště: Brno

Příspěvek od jirka vrba »

V jaké funkci je veden u Kantó Gun?
Podle J. Novotný: Causa Dohihara je k 1/1/1945 17. A spolu s 18. A podřízena 8. armádnímu okruhu (Homen Gun) na N. Británii a Rabaulu.
Uživatelský avatar
jirka vrba
četař
četař
Příspěvky: 62
Registrován: 22/11/2005, 22:55
Bydliště: Brno

Příspěvek od jirka vrba »

Jinak k 9/8/1945 by měla Kantó Gun vypadat takto:

1. arm. okruh
-4.A
-5.A
3. arm. okruh
-44.A
-30.A
4. sam A
2. LA
Armáda státu Mandžukuo
Armda knížete Te Wanga
Bělogv. oddíl

dále na korejském poloostrově (nebyl podřízen Kantó Gun)
17. arm. okruh
-34.A
-58.A
5.LA

-------
17.A tam není
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

Mimo jiné je uveden například tady - přidělen ke Kwantung Army HQ.
A jen o řádek níž je uveden jeho nástupce ve velení 17. armády gen. Masatane Kanda.
V podobném smyslu se vyjadřuje i John Tolland v díle The Rising Sun. the Decline and Fall of the Japanese Empire 1936-1945.

Je ale možné, že máš pravdu, já se do toho Novotného mrknu. Přiznám se, že jsem to hledal jenom tak zběžně.
Nebylo by to ale poprvé co bych narazil na protichůdné informace z WWII v Pacifiku a v Asii.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
jirka vrba
četař
četař
Příspěvky: 62
Registrován: 22/11/2005, 22:55
Bydliště: Brno

Příspěvek od jirka vrba »

Tak to je správná tma pod svícnem - na ty stránky jsem se díval a hledal jsem pomocí Ctrl+F - asi jsem udělal nějakou chybu ve jméně :lol:
Má to jeden závažný nedostatek - není tam žádný datum a v jeho případě tam není ani hodnost...Už jsem si všiml, proč jsem ho nenašel - Je tam psáno Hjakutate :lol:
Odpovědět

Zpět na „Námořní válka v Pacifiku“