Divize Kuantungské armády nebylo tak jednoduché uvolnit. Ono tohle armádní uskupení bylo dost nezávislé. Také se sem uklízeli nepohodlní důstojníci kteří měli příliš velký vliv na to aby je bylo možné jen tak vyhodit.Atlantis píše:Hmmm, jen by mě zajímal důvod. To byli japonci tak slepí??? A každopádně, z Mandřutska se vždycky nějaká ta divize dala uvolnit, Stačilo cca 2000 mužů. Třeba Sendhai, ta byla poměrně slušná.
Myslím, že případnou spolupráci by zajistil snad jen císařský transkript (v Japonsku to znamenalo přání císaře-boha a jeho ignorování nebo nesplnění následoval příkaz k sepukku).
Druhým problémem byla nespolupráce japonských ozbrojených složek navzájem. Asi víte o neshodách mezi německou Luftwaffe a Kriegsmarine, ale proti situaci v Japonsku to byl slabý čajíček.
Japonské námořnictvo a armáda prakticky uzavírali smlouvy o spolupráci pro každou operaci zvlášť a jednání bývala podle účastníků dost složitá a dlouhá. Bez smlouvy však nebyla možná podpora ani na společném bojišti a jsou známy případy, že byla armádní nebo naopak námořní jednotka zničena jen proto že jí druhá složka ozbrojených sil odmítla pomoci.
Tato rivalita se naplno projevila například při obraně Palauských ostrovů. Ty námořnictvo považovalo za "své území" a proto japonským armádním jednotkám nepovolilo využít obrovskou síť bunkrů. Ty byly při americké invazi obsazeny výhradně námořními jednotkami a přítomná vynikající 14. pěší divize si musela vybudovat pouze lehká polní opevnění. A podobných paradoxů bylo mnohem víc.
Mimo jiné ...
