Panama mohla být dočasně obsazena japonským desantem, který by provedl destrukci průplavu. Z Havaje mohly startovat bombardéry schopné zaútočit na pevninu USA. Na americkou pevninu to měli Japonci nejblíže z obsazených Aleut v roce 1942, ostrovy Kiski a Attu. Američané je v květnu 1943 odtud vystrnadili.
Když toto Japonci nerealizovali museli se spokojit alespoň s diverzními akcemi. Měly být vyrobeny obrovské ponorky třídy I-400 schopné nést tři letadla. Kolem pěti tisíc tun těžké ponorky s dosahem 37 500 námořních mil mohly zůstat na moři po 4 měsíce bez čerpání paliva. V ponorce byly uloženy hydroplány Aichi M6A1 Seiran speciálně určené pro Panamský kanál. Seiran byl vybaven německým motorem Daimler-Benz DB 601.
Japonci plánovali napadnout průplav z Karibského moře. Poručík Atsushi Asamura měl velet letecké části operace. Měly být shozeny bomby a torpéda na vrata zdymadel a další nervová centra Panamského průplavu. Jednotka ponorek I-400 byla vytvořena v prosinci 1944 a jejím velitelem byl kapitán Ariizumi. Nová jednotka byla pod celkovým velením šesté flotily v Kure. Dvěma nejznámějšími členy jednotky byli důstojníci N. Fujita a S. Okuda, oba se už účastnili náletu na USA z ponorky I-25 dne 9. září 1942.
Ovšem 25. června 1945 vydalo císařské velitelství pokyny zastavit přípravy k útoku na Panamu a obdrželo nové rozkazy se zřetelem k americké hrozbě japonským ostrovům. Letadla Seiran měla provést kamikadze nálet ( operace Hikari ) proti americkým letadlovým lodím, ale brzy přišla kapitulace Japonska a operace nebyla uskutečněna.
Jo hoši žlutý plány rozhodně měli, ale měli nedostatek zdrojů k jejich realizaci. Jen jsem tím chtěl dokázat obsadit Havaj hned na začátku mohla být vzápětí následovat operace "Panama". Neříkám, že by Japonci museli Havaj udržet, ale využít jako dočasný odrazový můstek ...
Hydroplán Aichi M6A1 Seiran byl určen k drobným diverzním akcím. Na místo určení měl být dopraven ve složeném stavu ponorkou, poskládán a vybaven několika pumami. Tato taktika mohla z vojenského hlediska napáchat při omezeném nasazení malé škody. Ovšem z morálního to mohlo být mnohem zajímavější. Představte si ponorku, která se vylodí cca 100 km od New Yorku nebo San Franciska, a vyloží dva-tři lehké letouny vybavené zápalnými pumami.
V září 1942 doplula ponorka I-25 do bezpečné vzdálenosti od pobřeží státu Oregon a vypustila malý plovákový letoun Yokosuka E14Y1 (Glen). Pilotoval jej poddůstojník Fujita, který svrhl při dvou vzletech celkem čtyři zápalné pumy na lesní komplexy Oregonu. Požáry se podařilo zvládnout, ale bylo to určité varování i pro USA, aby nespoléhaly na zdánlivou odlehlost. Fujitova akce vyprovokovala námořnictvo k aktivnějšímu využití této techniky se strategickým zaměřením. V roce 1942 se vyvíjely velké ponorky třídy I-400 s výtlakem 4500 tun, cestovním dosahem 77 000 km a s vodotěsným hangárem pro dva letouny. Nakonec vzniklo jen 5 kusů s hangáry pro tři letouny.
I-400_malba.
I-400_hangar.
I-400_Seiran.
