PALBA.CZ

A já se zase spíše shodnu s Foxem. Míro, vždyť si o Deutschlandu a spol. sám psal, takže víš, že tloušťka pancéře nebyla ani tak dána tím, že by jej Němci považovali za dostatečný, ale daleko spíše snahou dostat do výtlakového limitu silnou výzbroj a slušnou rychlost. Mám pro tyhle lodě slabost, ale byl to prostě kompromis, kdyby mohli, dají ho tam silnější.
Aby to nevyznělo špatně - na svůj výtlak a velikost byly thajské lodě opravdu silně vyzbrojeny a to, že měly i nějaké pancéřování je jednoznačně plus. Proti dělovým člunů, šalupám a dalším plavidlům užívaným Evropany k běžné koloniální službě, šlo o velmi dobře využitelná plavidla, která je jednoznačně převyšovala. Navíc pravděpodobně i za rozumné peníze. A o to Thajcům asi šlo. Holt narazili na křižník..
Foxíku, v těch specifických plavidlech mi chybí třeba Tromp a místo Argentinců, které považuji za "normální" těžké křižníky, bych tam spíš dal Krasnyj Kavkaz, to byl fakt unikát
Pardon, pokud poslední věta byla moc OT.

Bublifuk píše:Aby to nevyznělo špatně - na svůj výtlak a velikost byly thajské lodě opravdu silně vyzbrojeny a to, že měly i nějaké pancéřování je jednoznačně plus. Proti dělovým člunů, šalupám a dalším plavidlům užívaným Evropany k běžné koloniální službě, šlo o velmi dobře využitelná plavidla, která je jednoznačně převyšovala. Navíc pravděpodobně i za rozumné peníze. A o to Thajcům asi šlo. Holt narazili na křižník..

Ano narazili na křižník a skončili špatně. Ale pokud by Thajci nestříleli pánubohu do oken, tak na dně klidně mohl skončit ten křižník. Nechtěl bych ty obrněnce nějak vychvalovat, ale vyřídit jeden "papírový" lehký křižník opravdu bylo v jejich silách. Jenomže to by musely jejich posádky projít pořádným výcvikem. Ono nestačí nakoupit západní techniku, ale je třeba se jí naučit obsluhovat.

Jarl: No, zase jsme u toho, že i takřka nepancéřovaný křižník by pár zásahů z 200mm unést měl. Tedy pokud by nešlo o nějaký mimořádně šťastný zásah spojený s explozí muničních komor či tak něco. I tzv. zásoba plovatelnosti je u křižníku mnohem větší, než u Thajců, už jen kvůli jeho velikosti. A to považuji za velmi důležité. Thajci prostě nemohli absorbovat taková poškození, jako Francouzi. I těch granátů děl hlavní ráže křižník vypálil v jedné salvě dvojnásobné množství, takže pravděpodobnost zásahu byla prostě větší. O rychlosti palby bych spekuloval neb jí nevím, takže tou se zabývat nebudu. Ono /a teď mě neber úplně doslova, vím, že pozice Craddoka byla ještěhorší/ Good Hope měl u Coronelu taky výhodu větší ráže hlavních děl a těžších granátů. Ale 6 "dvěstědesítek" Scharnhorsta v boční salvě zasypalo Good Hope granáty, a to rozhodlo. Nějak mám dojem, že by to bylo podobné i zde. Thajci by Lamotte-P. při lepším výcviku mohli trefit, poškodit, ale nakonec by to skončilo stejně.
A abych stále jen nepolemizoval - s tím hodnocením technika x výcvik souhlasím 100%.
Jo a děkuji za další článek o málo známém konfliktu!

Já si myslím, že tohle prostě jen tak nevyřešíme. Každá z lodí měla klady i zápory a vše spíše než na lodích záviselo na velení, kvalitě obsluhy a na tomˇprvním šťastném zásahu. Protože i jeden zásah z thajských těžkých děl by dokázal francouzský křižník vyřadit z provozu. Strojovna, kotelna, kormidelna, muniční sklady atd., to vše prostě zaujímá dost velkou plochu lodi.

Francouzský křižník mohl obdržet nějaký ten zásah, ale nikde není řečeno, že by muselo jít o zásah/y fatální. Ano, při obdobné kvalitativní úrovni obou posádek by šlo o značný risk, ale na straně Francouzů stojí vyšší počet děl (a vzhledek úrovni ochrany a velikosti protivníka je celkem jedno, že "jen" ráže 155mm) a případně rychlost.

jarl píše: Naopak v samotném boji projevili thajští námořníci nevšední odvahu, kterou ocenila i rozhlasová stanice v Saigonu, která 19. ledna poněkud pokrytecky velebila jejich statečnost a litovala zmařených životů.

Rádio Bangkok zase tvrdilo, že francouzské loďstvo bylo za velkých ztrát zničeno a z vody vylovili tělo francouzského admirála.

jarl píše:Kromě toho je třeba si uvědomit, že hlavním cílem výpadu byla podpora ofenzívy pozemních sil a Bérenger toto zadání nesplnil, takže Thajci výsledek bitvy prezentují jako odražení nepřátelského útoku, což je svým způsobem pravda.

Tento obraz bitvy u Ko Čangu je dodnes prezentován v thajských školách a stal se základem bojových námořních tradic, takže 17. leden byl prohlášen za "den Thajského námořnictva". Jak vidno, i drtivá porážka může být podána jako velký úspěch.

24. ledna 1941 došlo ještě k jedné thajsko-francouzské šarvátce. Francouzské ponorky Pégase a Monge byly vyslány hlídkovat před thajskou námořní základnu Sattahip, kde narazily na thajskou torpédovku Trad, načež se jejich velitelé netradičně rozhodli využít vlastní palebnou převahu, takže ponorky zůstaly na hladině a zahájily palbu z děl ráže 100 mm, načež poškozená torpédovka urychleně vyklidila bojiště a Francouzi se beze ztrát vrátili do Saigonu.