Stránka 1 z 1

Bitva u Rennellova ostrova a japonská evakuace Guadalcanalu

Napsal: 28/7/2005, 18:44
od Nelson
I přes velké vítězství v bitvě u mysu Tassafaronga bylo pro Japonce stále složitější zásobovat své jednotky na Guadalcanalu. Na přelomu roku 1942 a 1943 obnovili Tokijský expres. Metoda přepravy zásob v sudech byla vylepšena tak aby je bylo možno co nejrychleji svrhnout do vody. V noci z 30. na 31.12.1942 vyplula první skupina 10 torpédoborců se zásobami. Operace byla úspěšná, ovšem dodané zásoby a proviant vystačily jen na pět dní. V noci na 10.1. se vše opakovalo, u Guadalcanalu byly japonské lodě napadeny americkými torpédovými čluny. Dva PT byly potopeny ale podařilo se torpédem těžce poškodit torpédoborec Hacukaze. Japonské posily byly dopravovány také ponorkami. 29.1.1943 si novozélandské korvety Kiwi a Moa počíhaly na ponorku I-1 a po vynoření ji Kiwi taranovala. V potopeném vraku našli přivolaní potápěči obrovské množství kódového materiálu a tajných dokumentů. Na konci roku 1942 však v japonském štábu převládlo přesvědčeni, že ostrov není možno udržet a na únor byla naplánována jeho evakuace.

Oproti tomu americké námořnictvo vylodilo jen 4.1.1943 náklad sedmi transpotrních lodí. Kromě toho nově složený TF67 pod velením kontraadmirála Ainswortha ostřeloval dokončované japonské letiště na Mundě. Přitom byl lehce poškozen novozélandský křižník Achilles. Další bombardování Mundy proběhlo 23.1.
Koncem ledna nasadili Američané ke krytí konvojů většinu dostupných lodí. Operace se zúčastnil i z Atlantiku nedávno přeložený TF18 pod velením kontraadmirála Richarda Giffena (křižníky Wichita, Chicago, Louisville, Montpelier, Cleveland a Columbia a 6 torpédoborců). Jeho úkolem bylo přemístit se do oblasti severně od Guadalcanalu a ze severu krýt dopravu posil. Posádky lodí však nebyly připraveny na to co je čeká. V Atlantiku byly hlavním nebezpečím německé ponorky a proto také pluly lodě v ideální protiponorkové formaci. Dvě kolony křižníků pluly v rozestupu necelé 1,5 míle a 2 míle před nimi v půlkruhové formaci torpédoborce. V případě náletu však byla vhodnější plná kruhová formace.

29.1.1943 byl TF18 v 19.20 na úrovni Rennellova ostrova napaden šestnácti japonskými bombardéry G4M. Křižník Louisville byl zasažen torpédem, to však nevybuchlo. Náletu předcházelo několik přeletů japonských průzkumných bombardérů které na odvrácené straně svrhly desítky barevných světlic. Ty měly za úkol nejen osvětlit lodě ale hlavně kombinace různých barev přesně označovaly jeho kurz, rychlost, složení a typ formace. Po náletu admirál Giffen nezměnil kurz ani rychlost a velmi tak Japoncům usnadnil nový útok 15 Bett.

V 19.40 a 19.42 zasáhla dvě torpéda pravý bok Chicaga které po zaplavení strojoven téměř okamžitě zastavilo. Třetí torpédo zasáhlo Wichitu ale opět nevybuchlo.

Ve 20.08 vydal Giffen rozkaz změnit kurz a stáhnout se. Až do poledne následujícího dne doprovázel ochromené Chicago, potom ho nechal ve vleku oceánského remorkéru s doprovodem sedmi torpédoborců. Letecké krytí poskytovaly 4 Wildcaty z Enterprise. Kolem 16.00 však stíhačky pronásledovaly průzkumný letoun a právě tehdy zaútočili Japonci znovu. 11 letounů G4M Betty napadlo Chicago a mezi 16.06 a 16.24 zasáhla křižník čtyři torpéda. Jedno zdemolovalo příď a další tři zasáhla dříve poškozený pravobok. Loď se během několika minut převrátila a potopila. Dalším torpédem byl poškozen i torpédoborec doprovodu. Japonci přišli jen o 20 bombardérů.

Bitva u Rennellova ostrova zdržela o jeden den první vlnu operace KE (evakuace Guadalcanalu). Provádělo ji 20 torpédoborců se silným vzdušným krytím. Letadla ze základny v Buinu potopila třemi pumami torpédoborec De Haven.
První skupina japonských lodí odvezla 1.2. z ostrova téměř 5000 vojáků. Při druhé plavbě 4.2. nalodily torpédoborce 4000 mužů a zbytek byl evakuován 7.2. Jediní kdo při celé operaci překáželi byly rychlé torpédové čluny PT.

Celkem bylo z Guadalcanalu skoro 12000 Japonců a námořnictvo ztratilo jeden torpédoborec. Další tři byly poškozeny. Americká strana přišla o těžký křižník, torpédoborec, tři čluny PT a další torpédoborec byl poškozen.

Až do 8. února očekávaly americké jednotky chránící Hendersonovo letiště nový útok. Mysleli si, že Japonci posilují své divize, ti však už byli pryč. I přes úspěšnou evakuaci však panovalo v japonském štábu zklamání. Popvé jejich jednotky ztratily obsazené území. Také boje ve vodách a ve vzduchu kolem ostrova pro ně znamenaly nenahraditelné ztráty. Jejch chybou však bylo to, že pozdě pochopili že Guadalcanal je hlavním směrem útoku pro rok 1942 a své mohutné síly nasazovali po částech. Přitom plán amerického vylodění na ostrově měl takové nedostatky, že teprve až koncem listopadu začalo být jasné že jej Američané udrží.

Ještě přehled ztrát obou stran:

Japonci – lehká letadlová loď, 2 bitevní lodě, 3 těžké a 1 lehký křižník, 12 torpédoborců, 6 ponorek, 11transportních lodí, 683 letadel všech typů a asi 30000 mužů.

Američani – 2 těžké letadlové lodě, 6 těžkých a 2 lehké křižníky, 15 torpédoborců, 615 letadel a asi 7100 mužů.

Obrázek
Asi poslední snímek Chicaga těsně před potopením.
Obrázek
USS_Louisville_

Napsal: 28/7/2005, 19:03
od YAMATO
Tedy Norade, všechna čest, tvá série článků o bitvách v Pacifiku je výborná! Což má jednu "nevýhodu", není jim moc co vytknout či co doplnit, takže minimální diskuze a pak to vypadá, že není zájem. Ale opak je pravdou, alespoň u mě to platí 100 %!

Napsal: 28/7/2005, 22:24
od Nelson
No to jsem rád, že to aspoň někdo čte.

A klidně tam můžu nasekat chyby aby to rozjelo diskuzi. Jenomže japonská část války je pro většinu lidí španělská vesnice. Většinou jsou známé bitvy o Midvay, Leyte, Okinavu a možná Ivodžimu. Ale termín Marianské střílení krocanů už asi nikoho nekopne, natož tak útok britských miniponorek proti Singapuru. A už vůbec nikomu nic neřekne Chassan a Chalchyn-Gol

Je to stejné jako u pozemních bojů. Na invazi v Normandii si vzpomene asi každý ale když řekneš Falaiská kapsa tak si lidi budou myslet, že je to nějaké jídlo. A stejné je to i s názvy Kursk a Prochorovka.

Napsal: 28/7/2005, 22:36
od sa58
Nědělej tam chyby, akademici z fronty se toho chytnou a budou mít zase o čem minimálně týden tlachat :D . Články jsou super, diskuse tady ale poslední dobou moc neletí. :(

Ta kapsa je plněná čím? :D

Napsal: 28/7/2005, 22:38
od Nelson
Skopovým, skopčáků přece tam bylo dost. 8)

Napsal: 28/7/2005, 22:43
od Radar
Norade i já tvé články hltám, už proto, že Pacifik není moje silná vědomostní stránka…
Takže díky za ně! :wink:

Napsal: 28/7/2005, 22:44
od sa58
Norade, jaké používáš zdroje - Hubáček či internet?

Napsal: 28/7/2005, 22:52
od Bruno
Norad:A stejné je to i s názvy Kursk a Prochorovka.

Tu prvú ponorku poznám :lol:

Napsal: 28/7/2005, 22:56
od Nelson
sa58 píše:Norade, jaké používáš zdroje - Hubáček či internet?
V podstatě všechno. Hubáček podle mne dost spekuluje ale dá se taky použít. Na časy a data mám hlavně Samuela E. Morisona. Těch jeho patnáct dílů námořní války sice nemohlo uvádět zdroje ultra nebo Magic, ale zase měl po válce jako jeden z mála přístup k jakémukoliv bojovému hlášení, k japonským i americkým lodním deníkům a tak různě. Byl to prostě oficiální historik námořnictva.

Poměně objektivní a přesní jsou polští autoři, narozdíl třeba od Rusů.
Jinak mám ale šuplík plný bloků s poznámkama, co jsem za ty roky posbíral. A na netu se dá sehnat taky hodně informací, jenom musíš umět hledat.

Napsal: 28/7/2005, 22:57
od Nelson
Bruno píše:Norad:A stejné je to i s názvy Kursk a Prochorovka.

Tu prvú ponorku poznám :lol:
Jo, já taky. Jenomže myslím že už není.

Napsal: 29/7/2005, 12:49
od Melkor
Všechno jsou to supr články a těší mě to o to víc, protože po přečtení Hoytova Guadalcanalu mě celá bitva o Guadalcanal začala zajímat.

Napsal: 29/7/2005, 21:58
od Nelson
Ještě něco bych potřeboval vědět.
Mám to psát takhle stučně jako doteď nebo to mám rozepsat víc do detailů???
Potom se ale může stát, že články budou klidně i pětkrát delší.

Napsal: 19/2/2006, 09:45
od michan
Ta serie námořních střetnutí, je zde popsána opravdu skvěle, jseš fakt borec.
Přímý účastník bojů o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II, pozdější brigádní generál námořní pěchoty USA a člen štábu vrchního velení amerických vojsk v Evropě ( napsal knihy: "Bitva o Guadalcanal","Staročínské válečné umění" ) a i historická literatura anglo - americká, hodnotí konflikt u Guadalcanalu, jako zastavení japonského pronikání do Tichomoří, které mělo za cíl dobytí Austrálie. Dále jako první útočnou operaci amerických pozemních a námořních sil s vyloděním. Byla i velmi populární u amerických novinářů, kteří zde dali Američanům věty," už jenom neprohráváme".
Tvá otázka, zda rozšířit články, ve světle krutosti pozemních bojů o Guadalcanal a důležitosti toho konfliktu? Jestli něco o těch pozemních bojích máš. Já bych myslel, popiš. Matiniku-řeka, boje o Hendersenovo letiště. Nebo útoky japonců na bodák, " Zemřeš námořní pěšáku, Banzai a pod". Rozhodni, jak myslíš.