Pikujuci brizolit
Žádná podobná kooperace mezi Německem a Japonskem na této úrovni neexistovala. Spíše to bylo jakési "porozumění mezi agresory", kdy každý primárně požadoval jiné území resp. jiné válečné cíle.
Z toho plyne i plánování OKW, která se zabývala bezprostředním zátahem. K výletu do Vladivostoku nemělo ani dojít, SSSR měl být poražen ve své evropské části, což mělo vyvrcholit obsazením Moskvy. Do té doby měla být sovětská armáda v troskách a stát neschopen obrany. Kontakt s japonskou armádou na nějaké demarkační linii se neplánoval.
Ohodnocení japonské síly proti SSSR je otázka. V 39 byla Kuantungská armáda sice poražena, ale ne "na hlavu". Tato porážka nezanechala na Japoncích nějaký trvalý následek, ještě v roce 1945 naprosto nerealisticky hodnotili RA a výrazně ji podceňovali. Hlavní determinanty japonského nasazení proti SSSR byly "čínský incident", který vázal značnou část japonské armády a to, že pro potřebu Japonska se nejevilo napadení SSSR jako ideální. Japonské potřebovalo vyřešit svůj problém se zdroji a to by jim obsazení Sibiře nepřineslo.
Jinak si myslím, že Japonsko disponovalo vojenskou silou, která by v roce 1941 umožnila dosáhnout proti SSSR vítězného tažení. Samozřejmě v kombinaci s německou ofenzívou, samostatně na to Japonsko nemělo. Problém sibiřských vojsk RA v té době byl prakticky stejný, jako Kuantungské armády v roce 1945. Trpěla nedostatkem kvalitních kádrů, výzbroje i výstroje což souviselo s "brakováním" pro německou frontu.
Plánování Osy prakticky neexistovalo, Německo a Japonsko plánovali separátně. To, co se ti zdá jako nedotažené bylo proto, že jejich plány určovali "optimistický průběh". Dlouhodobá válka se nepřipravovala a většinou se jednalo o "časově omezené" kampaně. Jak píšeš, Japonsko počítalo s tím, že porazí nepřítele a ten se se svojí porážkou smíří a vzdá se. To, že by se rozhodl vzdorovat dál nepřipadalo v úvahu. Víceméně jak píše
Amenhoteop2.
Paritu USN s Japonskem na pacifickém bojišti dosáhli Američané už po bitvě u Midway, převahu po Guadalcanalu.
Co se týká prvotního útoku, nálet na Pearl Harbor musl být omezený, protože jeho úkolem bylo eliminovat možnost zásahu proti tažení na Indonésii. Víceméně všechny ostatní akce, včetně Filipín a Malajsie byly provedeny kvůli zabezpečí úspěšného obsazení Indonésie. Obsazení PH by se pozice Japonska velmi vylepšila, ale k tomu neměli Japonci v té době prostředky.
Polarfox
To, že si Japonci uvědomovali, že vojenská šance proti USA je nulová platí jen pro menšinu japonských vojáků a politiků. Většina si myslela opak a souvisí to s jejich soustředěním na psychologickou stránku věci a chybným hodnocením morálky vlastní a cizí. Podle jejich vidění světa na tom, co má nebo nemá USA (či kdokoliv jiný) k dispozici nezáleží, jediné co je důležité je jaký jsme já. Podle mě nejlépe toto uvažování ukazuje Kniha pěti kruhů od Musašiho.
No, nedá se říci, že by z pohledu USA probíhalo vše "podle plánu". Tedy pokud bychom to rozdělili, tak na nejvyšší strategické úrovni asi ano, ale konkrétní kroky se museli zcela změnit, hlavně díky úspěšnému japonskému útoku.
Skeptik
Právě o to zhodnotit důležitost Pacifického bojiště mi jde. A tvoje chybné hodnocení
Skeptik píše:
Šlo o to, že tehdejší globální celnici se prostě nacházely v Evropě ... Velká Británie a Francie ...
mě utvrzuje, že je to prospěšná debata. O co mi šlo je právě postihnout onen evropskocenrtistický pohled, který nám zabraňuje náležitě docenit význam Tichomořského bojiště pro globální mocnost jako USA.
P. S. Nemohl by nějaký admin přesunout debatu o východní frontě do příslušného tématu? Aby se zde pokračovalo jen o Tichomoří.
neměli. Chtěli svym nepřatelum zpusobit co největši ztraty a donutit je přijmout jejich podminky. V Rusko Japonske valce take neplanovali že pujdou až do Petrohradu, ale chtěli je velkymi ztratami přinutit jednat.
).