jmodrak píše: Ale aj v USA. Japonci sa rozhodli po tzv. "generálnom embargu", kedy USA v podstate zatiahli do embarga nielen svojich ako napr. Filipíny, banánové republiky v J.A atď. ako doposiaľ, ale aj Holanďanov, od ktorých Japonci brali ropu. Tak že tu vzniká koalícia, ktorá je vyložene nepriateľská voči Japonsku.
Chudáčcci Japonci, jeden by brečel a litoval je. Takže si trochu shrňme historické události a ne modrákoviny:
1894-1895 (čínsko-japonská válka) - první napínání svalů a pokus o rozšíření vlivu/uzurpování lokálního vedení, boj o Koreu...i přes vojenské úspěchy to bylo politické zklamání, protože intervence evropských mocností téměř anulovala územní a jiné zisky (až na Formosu), ba co více, např. Rusko toho využilo a shráblo smetánku...rusko-japonské vztahy od té doby směřovaly ke vzájemnému střetu....Japonsko, poučeno ponižující intervencí, se do budoucna zastřešuje pomocí anglo-japonské aliance (do budoucna pro VB výkonný, leč dvousečný meč)
1904-1905 (rusko-japonská válka) - zásadní úspěch, Korea definitivně padá do japonské sféry vlivu a je jen otázka času, kdy bude formálně obsazena (viz. dále), upevňuje se vliv v Mandžusku, obsazena část Sachalinu atp., Japonsko dále nabývá na vlivu a prestiži
1910 - Japonsko anektuje Koreu
1914-1918 - Japonsko bleskově vstupuje do války, ačkoli by VB a jiné mocnosti spíše raději viděly zdrženlivější postoj...případně, když už je ve válce, tak aktivnější přispění k válce v Evropě.......jenže Japonsko pouze využívá mocenského/ekonomického vakua v oblasti a kumuluje zisky co se dá, válka je pouze zástěrka, čistočistý oportunismus - zabírá německé državy, rozšiřuje vliv v Číně, kýbluje se na Sibiř........a drží pevně a nechce pustit - z ruského území se pod nátlakem stahuje, Šantung vyklízí taktéž, ale výměnou za jiná práva a ústupky, německá souostroví v Tichomoří mu zůstávají sice jako mandát, ale de facto to nic nemění
1931 - invaze do Mandžuska
1937 - napadení Číny
Obecně se v 20tých a 30tých letech pokračuje v expanzivním kurzu, upevňování vlivu, pokusu o vytlačení západních mocností a obecně budování impéria.
1938-1939 - střety s SSSR, tady ovšem trochu narazili...nicméně další pokus o expanzi
1940 - v Evropě zuří válka a všechny v oblasti zainteresované mocnosti (VB, Nizozemí a Francie) mají starostí až nad hlavu - buď bojují o přežití a nebo jsou již poraženy. Japonsko tedy opět využívá situace a tlačí/expanduje:
1940-1941 - nátlak na vichistickou Francii a obsazení Indočíny
1940 - nátlak na Nizozemí - Japonci vyžadují přesměrování dodávek ropy a další "nevýznamné" prkotiny jako podřízení se japonské expanzivní politice, neomezená práva na průzkum ložisek minerálů a jejich těžbu, neomezená práva na rybolov a lodní dopravu, neomezená práva při startu různých komerčních projektů, atd. atd.
1941 - obsazení Thajska
V roce 1940 také Japonsko přistupuje k Ose a vyhlašuje ty své teze o úžasném ekonomickém prostoru jihovýchodní Asie (=japonské impérium), samozřejmě s Japonskem v čele, což je přímé ohrožení držav a zájmových území evropských států a USA.
1941-1942 - Japonsko napadá USA, VB a Nizozemí.
A teď konkrétně k pár modrákovštinám:
jmodrak píše:V podstate USA nevyvážalo do Japonska ropu, železný šrot, kaučuk a ostatné strategické suroviny od počiatku 30 rokov. V podstate od roku 1931 po Mukdenskom incidente. To viedlo až k vystúpeniu Japonska z Ligy národov v roku 1933.
Embargo přišlo až v roce 1940 a nebylo zase tak drtivé - Američané nechtěli Japonce tlačit tak moc, aby si právě nešli shánět zdroje násilím, tj. nestáli o válku. Byl to hlavně signál, že to USA myslí vážně a že v případě problémů (expanze, stupňování nátlaku na jiné státy) neustoupí. A Japonsko vystoupilo, protože se po něm požadovalo zastavení agrese...
jmodrak píše:Vtedy aj vznikajú prve plány na vojnu s USA v Japonsku - Ko Sakusen.
USA figuruje na čelním místě japonských plánů již přinejmenším od 20tých let, spíše již tak od roku 1907 (poté co Rusko sestoupilo z prvního místa a byla revidována vojenská doktrína).
jmodrak píše: Japonci sa rozhodli po tzv. "generálnom embargu", kedy USA v podstate zatiahli do embarga nielen svojich ako napr. Filipíny, banánové republiky v J.A atď. ako doposiaľ, ale aj Holanďanov, od ktorých Japonci brali ropu.
Japonsko vůči Nizozemí vypochodovalo v září 1940 s drzými a jasnými požadavky, které zcela anulovaly jakoukoli suverenitu Nizozemské východní Indie a byl to příkaz k podřízení se. Nizozemí se rozhodlo vzdorovat, nehorázné podmínky odmítnout a spolehnout se na záruky a krytí z USA.
jmodrak píše:Zase si nemysli, že Japonci sa do vojny so USA a spojencami vrhli bezhlavo. Len jednoducho nemali na výber a čím skôr, tím lepšie.
Japonci měli na výběr několik desetiletí. Ale expanzivní politika a budování impéria posouvalo císařství krůček po krůčku k nevyhnutelnému střetu.
jmodrak píše:Takže USA neboli žiadne nevinné obete Japonskej agresie, ale mali dlhodobo napäté vzťahy a pokiaľ mohli, prikladali polienka.
Mohl by jsi to nějak rozvést? Podívej se na úvod mého příspěvku a chronologii...
jmodrak píše:Ak by nechcela skutočne ďalší konflikt, nepripojili by sa k embargu. Japonci by mohli voziť ropu z Acehu bez toho, aby ich Briti otravovali. Tiež mali na výber, ak nechceli ísť do stretnutia s Japoncami. Lenže oni chceli. A pripravovali sa na to. Reči o tom, aký boli chudáci a ako nemohli, nechceli atď. vyvracia sám Churchill. Skôr chcú ospravedlniť fiasko, čo utrpeli.
Japonci neurvale expandovali, neurvale a halasně vytrubovali do světa své teze o tom svém chatrně maskovaném impériu v jihovýchodní Asii, které zahrnovalo i britské državy...a oni se mohli válce vyhnout? Takže když chtěl Hitler Sudety, tak jsme na vině my, protože my jsme chtěli vzájemný střet a válku a připravovali jsme se na ni?
Nemluvě o tom, že jedinou obranou proti japonské expanzi byla společná fronta zainteresovaných států. Kde navíc jeden nemůže podrazit druhého.
jmodrak píše:Perryho "budíček" bol skôr pokus o kolonizáciu Japonska zo strany USA. Len prípravy na "veľkú národnu katastrofu" a problémy s tím spojené odsunuli ďalšie výboje o 40 rokov. Takže si to "odskákali" Filipíny. O tom, že ako zámienka to bolo využívané a hojne používané, úplne postačuje si prečítať zmluvu. Exteritorialita, " obchodné pásmo" do hĺbky 20-30 km na pobreží, v podstate vzdanie sa suverenity, zrušenie vyberania cla a iné kolonialistické chuťovky, oproti ktorým zmluva o dočasnom pobyte sov. vojsk v ČSSR je vzorom slušnosti.
To je zase kupa nenávistných blbin. Zaprvé to nebylo tak hrozné, zadruhé to Japonsku jen prospělo a zatřetí v tom nebyli Američané sami.
Co si odskákaly Filipíny nevím, ale USA byly v tomto období jasně proti expanzi a držba Filipín byla dost kontroverzním tématem s mnoha odpůrci. Tendence k osamostatnění/zbavení se Filipín svědčí za vše. Dále se USA nepodílely na přímém parcelování Číny, ačkoli bylo možné některé oblasti zabrat.
jmodrak píše:To, že sa Japonci v období Meidži vyhrabali za cenu hladomorov, občianskej vojny a pod. svedčí, že sa zobudili. Mali šťastie na múdrych vládcov.
Bez západního přínosu a technologií by se z toho hrabali o poznání hůře. Otevření Japonska byl ponižující, ale v dlouhodobém hledisku prospěšný krok.