Bitva v zálivu Leyte - 3. část, Sibuyanské moře

Od Pearl Harbouru po Tokijskou zátoku

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Bitva v zálivu Leyte - 3. část, Sibuyanské moře

Příspěvek od Nelson »

I když útok ponorek připravil Kuritu o tři těžké křižníky japonský admirál byl rozhodnut dodržet schéma a časový harmonogram úderu na americké invazní síly. Zvyšil rychlost na 25 uzlů a pokračoval kolem severního pobřeží Palawanu k Mindoru. V oblasti operovala ponorka Guitarro. Několik hodin sledovala japonský svaz ale kvůli jeho vysoké rychlosti nebyla schopna zaujmout pozici pro úspěšný útok. Po obeplutí jižního cípu Mindora brzy ráno 24.10. vplul Kurita Tablaským průlivem do Sibuyanského moře. Zde byl již v 8.10 objeven průzkumným letounem z letadlové lodi Intrepid, součásti operační skupiny TG 38.2 kontraadmirála Geralda Bogana. Po zjištění letounu utvořil japonský svaz dvě kruhové formace, vzdálené od sebe 12 mil.

Američané nyní věděli již o třech japonských uskupeních, 23.10 byl ponorkou Angler objeven Šimův svaz, ponorky Dace a Darter udělaly průvan v Kuritově skupině a přibližně ve stejné době byl ponorkou Bream v Manilském zálivu torpédován (nepotopil se) těžký křižník Aoba. Ten tvořil část doprovodu svazu viceadmirála Sakondžua, který měl dopravit do Leytského zálivu armádní jednotky pro posílení obrany. O Nišimurově podpůrné skupině nevěděli vůbec ale Ozawovu přítomnost předpokládali. Věděli, že pokud Japonci zahájili velkou operaci, jejich letadlové lodě nemůžou zůstat mimo.
Admirál Halsey převzal velení operačního svazu letadlových lodí TF 38 a velitele této skupiny viceadmirála Marca Mitschera odsunul na druhou kolej. Kontraadmirál Morisson ve svém díle o historii námořních operací uvádí, že 24.10. byl Mistcher na své vlajkové lodi Lexington pouhým cestujícím. Původní americké plány předpokládaly, že vždy dvě skupiny letadlovových lodí budou hlídkovat v oblasti a další dvě se vrátí na Ulithi doplnit zásoby. Po ohlášení japonské aktivity však Halsey odeslal natankovat pouze TG 38.1 viceadmirála Johna McCaina. Zbylým třem byly určeny operační prostory v blízkosti Filipín. TG 38.3 kontraadmirála Fredericka Shermana se pohybovala v oblasti východně od severního Luzonu, Boganova TG 38.2 kryla průliv San Bernardino a TG 38.4 kontraadmirála Ralpha Davisona operovala na úrovni Leytského zálivu.

Zhruba 10 minut po objevení Kuritova 1. úderného svazu byl informován admirál Halsey a mezi 8.22 a 8.47 vydal sérii rozkazů jimiž nařídil Shermanovi a Davisonovi přiblížit se k San Bernardinu a napadnout Kuritu. Zároveň odvolal z Ulithi McCaina a nařídil mu natankovat v bojovém prostoru. V 9.10 vzlétla z Boganových lodí Intrepid a Cabot útočná vlna 45 letounů.

Brzy ráno 24.10. byla japonským průzkumem objevena nejsevernější americká skupina kontraadmirála Shermana a po chvíli i zbylé dvě. Z Luzonu odstartovaly v 6.50 desítky letadel a kolem 8.33 napadla první vlna Shermanovu TG 38.3. Ve vzduchu se s ní střetlo sedm Hellcatů z Essexu a podařilo se jim s přispěním protiletadlového dělostřelectva sestřelit asi 50 letadel. Například velitel skupiny fregatní kapitán David McCampbell sám zničil 9 protivníkových strojů. Stejně dopadla i druhá vlna Japonců. Většina z nich se místo na zpáteční cestu vydala směrem ke dnu.
V 9.38 tedy v době kdy zbývající japonští piloti ustupovali, se z mraků vynořil osamocený bombardér Judy a než stačila stíhací obrana zareagovat napadl lehkou letadlovou loď Princeton. Jeho čtvrttunová puma pronikla čtyřmi palubami a explodovala hluboko v podpalubí. Vypukl obrovský požár který po chvíli pronikl na hangárovou palubu.Tam v té době mechanici připravovali šest Avengerů. Stroje vzplály a po chvíli explodovala naložená torpéda. Síla výbuchů byla tak velká, že mnohatunové desky letadlových výtahů byly vymrštěny přes palubu. Již v 10.10 začala posádka opouštět Princeton, na palubě zůstalo jen 490 mužů havarijních čet. O 10 minut později byla nařízena evakuace všech mimo 240 mužů požárních družstev. U ochromené lodě zůstaly dva křižníky a čtyři torpédoborce aby pomohly s hašením, zbytek svazu pokračoval na jih..Většinu požárů se podařilo postupně zvládnout i přes přerušení způsobené dalším náletem. Tentokrát zaútočila asi stovka letounů z Ozawových lodí, jediné stroje které měl admirál k dispozici, byly však zničeny ve velké vzdálenosti od Princetonu. Po obnovení hašení se družstva zaměřila na ohnisko na zádi kde se plameny přibližovaly ke skladišti leteckých pum.
Kvůli možnému ohrožení ponorkami bylo nařízeno vzít ochromenou loď do vleku a odtáhnout ji z oblasti. Lehký křižník Birmingham se tedy přiblížil a posádka začala připravovat vlečné zařízení. V momentě kdy křižník míjel Princeton explodovalo skladiště pum. Záď letadlové lodě byla roztrhána a velká část trosek dopadla na přeplněnou palubu Birminghamu. Kromě obsluh hluboko v podpalubí a na opancéřovaných stanovištích křižníku byl zbytek jeho posádky buď zabit nebo zraněn. Samotná poškození křižníku nebyla až tak vážná, zahynulo však 85 mužů jeho posádky a dalších 300 je dodnes vedeno jako nezvěstní. Letadlovou loď již nebylo možné zachránit a proto ji v 17.50 lehký křižník Reno potopil torpédy.

Mezitím v 10.45 napadla americká letadla Kuritův svaz. První vlna zaútočila na Yamato a Musaši plující v jedné formaci. Každou zasáhlo jedno torpédo a několik pum. Pumy však lodím díky pancéřové palubě moc neublížily, jediným větším úspěchem bylo zničení předního stanoviště řízení palby na Musaši. Druhá vlna také 45 letounů zaútočila v 12.45 a věnovala se hlavně Musaši. Při tomto útoku loď zasáhly čtyři pumy a osm torpéd. Loď zpomalila na 22 uzlů a do trupu se začalo valit velké množství vody. Po skončení tohoto útoku zpomalily i zbylé japonské lodě aby mohly chránit těžce ppoškozenou bitevní loď. Ta však, jak se její příď nořila hlouběji,stále více zaostávala a proto byl jako její doprovod určen těžký křižník Tone a jejímu veliteli byl doporučen návrat na základnu.
Mezi 13.30 a 14.15 napadly Kuritu další dvě skupiny, celkem asi 100 letadel z nichž většina opět napadla Musaši. Opět její boky a palubu trhaly pumy a torpéda, loď zpomalila na 12 uzlů.
Pátá vlna se nad bitevní lodí objevila kolem 15.10. Jen při tomto útoku ji zasáhlo deset torpéd. Byla zničena většina kotelen a dvě strojovny, rychlost klesla na 6 uzlů a loď měla velký náklon na levobok. Celkem ji za celý den podle svědků zasáhlo 19 torpéd a 17 pum. Velitel lodi dostal rozkaz najet s ní na mělčinu u ostrova Sibuyan. To však již nebylo možné. V 18.50 měla celou příď pod vodou, nad hladinu vyčnívaly jen věže s děly 460 mm a přestala pracovat poslední strojovna. V 19.30 dosáhl náklon na pravobok 30° a po pěti minutách se loď převrátila a potopila. Z dalších plavidel byly Yamato a Nagato zasaženy vždy dvěma torpédy a Haruna poškozena několika blízkými zásahy. Těžký křižník Mjókó byl kvůli dvěma zničeným šroubům poslán zpět do Bruneje.Zbytek Kuritova svazu pokračoval k průlivu San Bernardino.

V 15.50 Kurita otočil o 180° a začal ustupovat. Zároveň ohlásil na velitelství, že na něj útočí stovky letadel a požádal o zásah proti letadlovým lodím Američanů. Tento manévr zaregistroval americký průzkumný letoun a ohlásil to Halseymu. O chvíli později však pilot přerušil sledování a vrátil se zpět na letadlovou loď. Proto si již nikdo nevšiml dalšího Kuritova obratu a návratu na kurz k průlivu San Bernardino.

V 20.20 dostal Kurita depeši od Nišimury. Ten ho informoval o své pozici a sděloval, že 25.10 v 4.00 pronikne průlivem Surigao do Leytského zálivu. Kurita měl mírné zpoždění a tak si dal s Nišimurou sraz v 9.00 u ostrova Suluan.

Další díly série:
Bitva v zálivu Leyte - 1. část, úvod
Bitva v zálivu Leyte - 2. část, útok ponorek na Kuritu
Bitva v zálivu Leyte - 3. část, Sibuyanské moře
Bitva v zálivu Leyte - 4. část, průliv Surigao
Bitva v zálivu Leyte - 5. část, střetnutí u Samaru
Bitva v zálivu Leyte - 6. část, mys Engano
Bitva v zálivu Leyte - 7. část, závěr a moje zhodnocení

Obrázek
Japanese_battleship_Musashi.
Obrázek
Musaši v centru pozornosti
Obrázek
Hořící Princeton
Naposledy upravil(a) Nelson dne 6/10/2005, 18:07, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Jen malý dotaz - měly Hellcaty fotokulomet a jak probíhala kontrola sestřelů? Po popisu P. Clostermana si nedělám iluze o počtech sestřelů u američanů.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

Podle toho co vím, tak fotokulometem by měly být vybaveny všechny verze F6F.
Pokud sestřel nebylo možno určit ze záznamu, tak musel mít pilot minimálně jednoho očitého svědka nejen zásahu ale i pádu letounu.

Ale přeháněli piloti prakticky všech států kromě myslím Němců. Ti byli v tomto poměrně přesní. Třeba Američani za celou válku nevyrobili tolik letadel kolik jim jch Japonci sestřelili.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

Ještě dodatek k potopení Musaši.
V době kdy Kuritův svaz tankoval v Bruneji byla loď na všech plochách natřena velmi světlou šedou barvou. Naopak všechna ostatní plavidla svazu měla nevýrazný šedočerný nátěr. Pravděpodobně to udělalo z Musaši volavku která na sebe nalákala většinu útočících letadel. Zasáhlo ji více pum a torpéd než ostatní lodě svazu dohromady.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

jen mě vždy udivovalo kolik toho Musaši vydržela !
Těším se na další díl a celkový zhodnocení.
Včetně toho - "Já se vrátím!"
Obrázek
Leyte_Princeton.
Obrázek
Leyte_Douglas_
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořní válka v Pacifiku“