Bitva v zálivu Leyte - 4. část, průliv Surigao

Od Pearl Harbouru po Tokijskou zátoku

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Bitva v zálivu Leyte - 4. část, průliv Surigao

Příspěvek od Nelson »

Poklidná plavba podpůrného svazu viceadmirála Nišimury skončila 24.10 v 9.18. V Suluském moři asi 50 mil severozápadně od ostrova Negros byl objeven a napaden průzkumnými letouny z letadlových lodí Enterprise a Franklin TF 38.4 kontraadmirála Davisona. Jedna ze dvou pum zabila obsluhu dělové věže torpédoborce Šigure a druhá napáchala drobné škody na zádi bitevní lodě Fuso, oba zásahy však neměly vliv na bojeschopnost zasažených lodí. Viceadmirál se o náletu pokusil informovat Kuritu, ten však depeši neobdržel. Ještě před svým odhalením nařídil Nišimura provést průzkum situace v zálivu Leyte. Těžký křižník Mogami katapultoval hydroplán který pronikl nad oblast vylodění a v 6.50 ohlásil 4 bitevní lodě a 2 křižníky v jižní části zálivu, a několik desítek transportních lodí v prostoru výsadku. Letoun ještě objevil 12 letadlových lodí a 10 torpédoborců asi 40 mil jihovýchodně od Leyte.

Admirál Halsey byl o Nišimurově svazu informován v 9,43. Rozhodl však, že bude napaden důležitější cíl a tím byl Kuritův 1. úderný svaz. Davisonovy letadlové lodě se začaly stahovat na sever a starost o Nišimuru i o Šimovu skupinu přenechala podpůrným silám 7. loďstva jimž velel kontraadmirál Jesse Oldendorf. Velitel 7. loďstva viceadmirál Kinkaid měl při znalosti síly obou japonských skupin plnou důvěru ve schopnosti svého podřízeného. Nepochyboval o tom že nepřítel nepronikne do prostoru Leytského zálivu, předpokládal však, že Halseyho 3. loďstvo kryje severní a východní přístupy k Leyte. Přispěla k tomu i náhodně zachycená depeše odeslaná z Halseyho vlajkové lodi New Jersey velitelům skupin letadlových lodí, že ze čtyř bitevních lodí, dvou těžkých a tří lehkých křižníků a čtrnácti torpédoborců bude vytvořen operační svaz TF 34 jehož úkolem bude hlídat východní vstup do průlivu San Bernardino a případně napadnout Kuritovu skupinu. Kinkaid však již nebyl informován o dodatku této depeše (byl předán mezilodním komunikašním systémem s malým výkonem a omezeným dosahem), že totiž tento svaz viceadmirála Lee bude utvořen až podle potřeby a jen na Halseyho výslovný rozkaz.

Kinkaid vyhlásil 24.10 po poledni pro všechny své lodě nejvyšší bojovou pohotovost. Všechny transporní lodě stáhl do severní části zálivu a připojil k nim i 3 speciální velitelské lodě a křižník Nashville s generálem MacArturem na palubě. Ve 14.45 nařídil admirálu Oldendorfovi uzavřít severní ústí průlivu Surigao a připravit se na noční boj.
Oldendorf si na svou vlajkovou loď těžký křižník Louisville pozval podřízené kontraadmirály Weylera a Berkeyho a podrobně je seznámil s plánem který vypracoval jeho štáb. Silným uskupením skládajícím se z 6 bitevních lodí (Weyler), 1 těžkého a dvou lehkých křižníků (Berkey) a skupiny jíž velel osobně (3 těžké a 2 lehké křižníky) krytých 21 torpédoborci přehradil severní část průlivu. Dalších 5 torpédoborců 54. eskadry kapitána Jesse Cowarda operovalo samostatně v hloubi průlivu a 39 rychlých torpédových člunů fregatního kapitána Bowlinga provádělo radarový průzkum jižních přístupů. Celý plán měl jedinou slabinu a to nedostatek protipancéřových granátů pro děla hlavní ráže. Původně měla celá skupina provést předinvazní ostřelování ostrova Yap (tento plán byl později zrušen) a proto byly jejich muniční sklady z více než 75% zaplněny tříštivou municí. I ta však byla z větší části spotřebována při bombardování Leyte a nebylo možné poloprázdné sklady doplnit (dosud nedorazily muniční lodě). Proto bylo nařízeno připravit protipancéřové granáty pro 5 plných salv a nezahajovat palbu dokud se Japonci nepřiblíží na 10 mil.
Oblast v níž se pohybovaly Oldendorfovy lodě byla široká pouhých 12 mil.Nejseverněji byly umístěny bitevní lodě Pennsylvania, Tennessee, Maryland. California, Mississippi a West Virginia. Asi 2,5 míle na jih se pohybovaly oba svazy křižníků, nalevo Oldendorfova skupina a napravo Berkey.

Ve 22.36 byl Nišimura pohybujíci se Mindanajským mořem mezi ostrovy Bohol a Camiguin zjištěn radarem PT 131. Plul ve dvou skupinách, Fuso a Jamaširo v doprovodu torpédoborce Šigure v blízkosti pobřeží Boholu a Mogami s torpédoborci Mičišio, Asagumo a Jamagumo jižněji vysunuté poněkud vpřed. Celkem tři americké PT vyrazily do torpédového útoku. V 22.50 se dostaly na vzdálenost 3 mil a o dvě minuty je zpozorovaly japonské hlídky. Ve 22.54 je odhalil světlomet a torpédoborec Šigure zahájil palbu která Američanům neumožnila dostat se do pozice vhodné pro útok. Dva čluny byly poškozeny přímými zásahy, granáty však lehkými trupy pouze prolétly a neexplodovaly. V době do půlnoci byli Japonci napadeni ještě dvěmi skupinami torpédových člunů, nebyl však zaznamenán žádný zásah.

V 00.40 Nišimura přeskupil svoji formaci. V čele nyní pluly Asagumo a Mičišio, necelé 4 km za nimi Jamaširo s Šigure a Jamagumo na křídlech a v odstupech 1 km Fuso a Mogami. Celá skupina plula severním kurzem, přímo do připravené pasti.
Ve 2.40 se japonský svaz objevil na radarových obrazovkách Cowardových torpédoborců. Mezitím Nišimura opět změnil pořadí svých lodí, vpředu pluly všechny torpédoborce a za nimi v kilometrových odstupech Jamaširo, Fuso a Mogami. V 3.01 vypustily tři Cowardovy torpédoborce na vzálenost asi 8 km 27 torpéd a pod těžkou palbou se začaly stahovat. Ve 3.09 zasáhla jedna z ryb Fuso a následky byly katastrofální. Bitevní loď vypadla z formace a zastavila. Později ji exploze muničních skladů roztrhla na dva kusy které se ještě nějaký čas držely na hladině.
Ve 3.11 zaútočily další dva torpédoborce. Jamagumo po zásahu torpédem a výbuchu munice šlo ke dnu, Mičišio se také pomalu potápěl a Asagumo přišel o příď. Jedno z torpéd poškodilo i Jamaširo. Další útok následoval po 3.23. Opět bylo zasaženo Jamaširo a torpédo bitevní lodi přerazilo kýl a plavidlo zpomalilo na tři uzle. V 3.40 zasáhlo 5 torpéd ochromené Mičišio a loď se po obrovském výbuchu potopila. V 4.04 zaútočila poslední skupina torpédoborců, 9 lodí 56. eskadry do té doby chránilo Oldendorfovy křižníky ale v 3.35 je admirál poslal do akce. Opět byly zazanamenány dva zásahy na Jamaširu.

Ve 3.51 vydal velící admirál pokyn bitevním lodím a křižníkům, zahájit podle uvážení palbu. Jejich obětí se mimo jiné omylem stal i ustupující torpédoborec Albert W. Grant. Kromě nekolika japonských střel ho zasáhlo 11 amerických protipancéřových granátů 152 mm. Loď byla velmi těžce poškozena, zahynulo nebo se pohřešuje 34 mužů posádky a ochromené plavidlo bylo z prostoru odtaženo torpédoborcem Newcomb.
Další palba už směřovala správným směrem. Během 15 minut vypálily bitevní lodě celkem 285 granátů ráže 356 a 406 mm a křižníky dalších 4281 granátů 152 a 203 mm. Přesný počet zásahů na Jamaširo a Mogami není možné určit ale lodě se po desítkách zásahů z malé vzdálenosti změnily v hromady šrotu. Ve 4.19 se to co zbylo z bitevní lodě převrátilo a potopilo. Mogami se ještě držel na hladině, jediná loď které se podařilo uniknout byl torpédoborec Šigure.

Ve 4.20 vplul do průlivu 2.úderný svaz viceadmirála Šimy. Během následujících pěti minut však admirál poměrně přesně odhadl situaci a rozhodl se ustoupit. Ve 4 30 se Šimova vlajková loď těžký křižník Nachi srazila s ochromeným Mogami a jeho rychlost se snížila na 18 uzlů.
Ve 4.30 obrátila křižníková skupina admirála Oldendorfa na jih a začala pronásledovat ustupujícího Šimu. V 5.20 dostihli Američané Mogami a několika salvami ho zapálili. V domění, že se potápí se americká plavidla stáhla zpět. Křižník však přežil i následující nálet Avengerů a až ve 12.30 jej potopil japonský torpédoborec Akebono. Další japonský křižník Abukuma byl potopen ve 12.42 po náletu 44 armádních bombardérů a Šimův křižník Nachi byl u ostrova Corregidor v Manilské zátoce potopen 5.11. letouny z Lexingtonu.

Ve 4.12 vyslala Kinkaidova vlajková loď Wasatch dotaz Halseymu zda 34. operační svaz hlídá průliv San Bernardino. Odpověď přišla až v 7.04 a sdělovala, že bitevní lodě doprovázejí Halseyho při jeho pronásledování Ozawy.

Další díly série:
Bitva v zálivu Leyte - 1. část, úvod
Bitva v zálivu Leyte - 2. část, útok ponorek na Kuritu
Bitva v zálivu Leyte - 3. část, Sibuyanské moře
Bitva v zálivu Leyte - 4. část, průliv Surigao
Bitva v zálivu Leyte - 5. část, střetnutí u Samaru
Bitva v zálivu Leyte - 6. část, mys Engano
Bitva v zálivu Leyte - 7. část, závěr a moje zhodnocení

Obrázek
Těžký křižník Mogami
Obrázek
Těžký křižník Louisville
Obrázek
Bitevní loď California
Naposledy upravil(a) Nelson dne 17/1/2006, 21:32, celkem upraveno 3 x.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

říkal jsi, že Japonci měli u Leyte skoro štěstí, ale zatím vidím, že posílali svoje lodě na jistou smrt - Generální bitva - spíš generální zabíjačka.

Ale chápu, že měli pocit, že je na stůl potřeba vyložit poslední karty ... jen mě napadá zda to nešlo lépe naplánovat ... a myslím, že ne ... bez letecké převahy určitě ne.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořní válka v Pacifiku“