První z nich byly dva ponorkové kordony umístěné na spojnici Pearl Harbor – Midway. Podle plánu zde bylo 13 člunů jejichž primárním úkolem bylo ohlásit proplutí amerického svazu. Ten měly vyplout až jako reakce na japonský útok na Midway, případně Aleuty a proto se Japonci domnívali, že postačí když budou ponorky na svém místě 1. června. Protože se však čluny kvůli technickým problémům opozdily, dorazily na určené pozice až o dva dny později. Ani v případě dodržení termínů by to však Japoncům příliš nepomohlo, měly být na pozicích podstatně dříve. TF-16 proplul určenou linií 29.5. a TF-17 31.5.
Druhá chyba byla mnohem vážnější. Jamamotem naplánovaný letecký průzkum Pearl Harboru byl kvůli Američanům zrušen. Generálka v březnu se povedla. Tehdy odstartovaly z Kwajaleinu dva létající čluny H8K1 (ve spojeneckém kódu Emily) přistály u Francouzských fregatních mělčin kde dotankovaly palivo z ponorek a provedly průzkum americké základny. Navíc na podráždění svrhly pár pum. Americká strana věděla, že Japonci nemají letouny s doletem nad Havaj a zpět a proto bylo jasné, že Emilky musely někde natankovat. Jako jedno z možných míst byly vytipovány i Francouzské fregatní mělčiny a proto tam byla zřízena hlídková služba. Do oblasti byly vyslány dvě zásobovací lodě a ve vzduchu neustále kroužily Cataliny. Když sem dorazila 27.5. ponorka I-123 ohlásil její velitel na základnu přítomnost amerických sil. Protože se situace nezměnila ani 30.5. byl celý průzkum Pearl Harboru bez náhrady odvolán.
První boje propukly na dalekém severu. Chvíli po půlnoci 3.6.1942 začaly výtahy na letadlových lodích Rjúdžo a Džúnjo vyvážet na paluby letouny určené k úderu na aleutskou základnu Dutch Harbor. Ve velmi husté mlze se svaz přiblížil k cíli až na 165 mil (asi 305 km).
Ve 2.43 nařídil jeho velitel kontraadmirál Kakudži Kakuta vzlet úderné vlny. Rjúdžó opustilo 6 Zer a 12 Kate (jedna Kate se po startu zřítila do vody – posádku zachránil doprovodný torpédoborec), z Džunja odstartovalo 6 Zer a 11 Val. V mlze cíl nalezlo jen 9 bombardérů a 3 stíhačky z Rjúdža. Radar jednoho z plavidel na americké základně je sice objevil ale to nezabránilo japonskému útoku. Byla poškozena elektrárna, radiostanice, kasárna, několik zakotvených Catalin, shořela část palivových zásob a Japonci přišli o dva letouny. Jeden se zřítil do moře, zatímco pilot druhého se kvůli poškození pokusil o nouzové přistání na jednom z aleutských ostrovů. Japonec se při přistání zabil a lehce poškozený stroj nalezl po několika týdnech americký průzkum. Američané ho opravili a letoun prošel náročnými testy. Podle jejich výsledků se například upravoval i projekt Grummanova F6F.
Mezitím japonské letouny objevily na zpáteční cestě skupinu amerických torpédoborců. Stroje vyslané k jejich zničení je však kvůli husté mlze nenalezly.
Další den Kakutovi letci zaútočili znovu. Způsobili další škody a navíc lokalizovali nové americké letiště. Ve vzdušném souboji však ztratili dvě stíhačky a dva střemhlavé bombardéry. Ráno 7.6. se 1200 elitních japonských vojáků vylodilo na Attu a Kisce. Přepad Adaku Kakuta odvolal protože ostrov byl v dosahu strojů z nově objevené základny.
Výsledky celé operace byly vzhledem k použitým silám velmi ubohé. Skupinu letadlových lodí odplul podpořit i svaz bitevních lodí viceadmirála Široa Takasu, vzhledem ke velké vzdálenosti však na místo nedorazil. Velitel Kakutovy letecké skupiny korvetní kapitán Masatake Okumija byl však nucen konstatovat, že operace nesplnila svůj cíl.
Ráno 3.6. odstartovala stejně jako každý den z Midwaye skupina průzkumných Catalin. Jedna z nich pilotovaná praporčíkem Jackem Reidem objevila kolem 9.00 ve vzdálenosti asi 700 mil od atolu skupinu japonských lodí. Chvíli nepozorován kroužil Reid v mracích a v 9.25 vyslal do éteru dvě slova: „hlavní svaz“. Kvůli požadavku o upřesnění se v blízkosti Japonců zdržoval až do 11.00 kdy dostal pokyn k návratu. Až po návratu se Reid dozvěděl, že objevil jiné neméně nebezpečné uskupení, invazní skupinu dvanácti transportních lodí doprovázených torpédoborci kontraadmirála Tanaky.
Ve 12.30 odstartovala z Midwaye skupina 9 bombardérů B-17 pod přímým velením podplukovníka Sweeneye. O dvě hodiny později se letouny objevily nad Tanakovou skupinou a vysypaly svůj náklad. Nepodařil se ani jeden zásah, Jamamoto byl ale znepokojen už jen samotným odhalením nákladních lodí.
Během noci napadly lodě ještě čtyři Cataliny vybavené radary a vyzbrojené torpédy. Jediným výsledkem bylo lehké poškození tankeru Akebono Maru. Kromě Jamamota se však velitelé ostatních japonských svazů o nočních událostech nedozvěděli. Minimálně v případě Naguma to však byla velká chyba, ten se tak domníval, že je stále vše v pořádku a že Američané nic netuší.
Nagumo se v dopoledních hodinách 3.6. ve vzdálenosti asi 700 mil severozápadně od atolu odpoutal od skupiny doprovodných tankerů, zvýšil rychlost na 24 uzlů a udržoval kurz stále k Midvayi. Touto rychlostí plul celý den a o půlnoci se nacházel o 360 mil blíž. 4. června ve 4.30 dal Nagumo pokyn ke startu letounů. Kapitán-poručík Džóiči Tomonaga vedl do boje 108 letadel. Skupinu tvořilo 36 horizontálních bombardérů Kate (místo běžných torpéd nesly 800 kg tříštivé pumy) ze Sorjú a Hirjú, 36 střemhlavých bombardérů Val z Akagi a Kagy a 36 stíhaček Zero (po 9 z každé lodě). Po startu posledních letadel byla urychleně připravena druhá skupina stejného složení ale vyzbrojená pro boj s hladinovými cíli (torpéda a protipancéřové pumy).
Zároveň se startem první vlny vzlétly i průzkumné letouny. Nagumo se rozhodl pro jednofázový průzkum (v každém směru jen jeden stroj, dvoufázový - dva s časovým odstupem), neočekával přítomnost lodí nepřítele a vlastně i ty letouny které vyslal pokládal za zbytečné. Akagi a Kaga poslaly po jednom letadle na jih, Tone a Čikuma po dvou na východ a severovýchod a bitevní loď Haruna poslala svůj hydroplán na sever. Na katapultech křižníku Tone se však vyskytla porucha a tak oba jeho stroje odstartovaly se zpožděním (jeden dokonce půl hodiny). Toto zpoždění mělo nedozírné následky, neboť právě v jejich hlídkovém sektoru se nacházely americké letadlové lodě.
Na rozdíl od Japonců Američané průzkum nezanedbávali. Ještě před rozedněním začaly Cataliny prohledávat určené sektory a v 5.34 jeden ze strojů ohlásil objevení skupiny letadlových lodí. Než stačily zasáhnout stíhačky vzdušného krytí průzkumný letoun zmizel v mracích. V 5.40 oznámila jiná PBY velké množství letadel směřujících k Midwayi.
Z letišť na atolu okamžitě startovat všechny letouny. Buffala a Wildcaty se ve vzdušném souboji střetly se Zery a z 28 amerických stíhaček bylo 22 sestřeleno a další 4 tak těžce poškozeny, že byly vhodné maximálně do šrotu. Zatím japonské bombardéry bez potíží napadly určené cíle. Během 20 minut poškodily hangáry, elektrárnu, nemocnici, palivové nádrže a menší škody vznikly i na ploše letiště. Útočící skupina však přišla díky protiletadlové palbě o 38 letounů a dalších 29 bylo nutno po přistání na letadlových lodích odepsat. A tak ještě před začátkem vlastního střetnutí letadlových lodí zbývalo Nagumovi jen 167 bojeschopných strojů.
V 6.50, tedy v době kdy končil nálet na Midway se již k japonskému svazu blížily desítky amerických letadel. Od 7.15 se do útoku postupně zapojovaly torpédové bombardéry (6 Avengerů a 4 B-26 Marauder). Následovaly je střemhlavé Dauntlesy a Vindicatory a nakonec i B-17. Velká většina z nich však byla sestřelena aniž by dosáhly jediného zásahu. Velmi však ovlivnily Naguma při jeho rozhodování co dál.
V té době velitel vracející se první japonské vlny kapitán-poručík Džóiči Tomonaga požádal o vyslání další skupiny letadel proti atolu. Nagumo po krátkém váhání souhlasil a pracovní čety začaly okamžitě stahovat připravené letouny do hangárů a přezbrojovat je. Ze skladů byly přiváženy tříštivé pumy a sejmutá torpéda a protipancéřové pumy byly jen ukládány ke stěnám hangárů aby nepřekážely. Japoncům šlo o čas neboť věděli, že tato činnost zabere asi hodinu času a skončí přibližně v době kdy se bude na přistání připravovat Tomonagova skupina. Kdyby se jim podařilo práci urychlit bude možno napadnout Midway hned, jinak je nutno přijmout nejprve přilétající stroje a teprve po skončení je možno uvažovat co dál.
Všichni na palubách japonských plavidel však věřili tomu, že oni jsou ti nejlepší na světě a po střetnutí s nepřítelem a prozatímních úspěších jejich sebevědomí ještě vzrostlo. Už brzy se však měli dozvědět velmi nepříjemné skutečnosti.
Další díly série:
Midway - 1. část, předehra a plány.
Midway - 2. část, první střetnutí
Midway - 3, souboj letadlových lodí
Midway - 4, závěr
Hořící základna Dutch Harbor
Zapálené palivové nádrže na Midwayi
Jeden z Wildcatů kterému se podařilo vrátit. Vrak byl postupně rozebrán.
