Stránka 1 z 1

Afrikakorps 1941 Tobrúk Č 1,2,3 a 4

PříspěvekNapsal: 5/1/2006, 12:48
od michan
Afrikakorps 1941 Tobrúk č. 1,2,3 a 4.

Část 1.
Ještě před započetím Italské ofenzívy provedl v Africe generál Ritter von Thoma inspekční cestu. O své cestě podal zprávu veliteli německé armády polnímu maršálovi Waltheru von Brauchitschovi, ten jí projednal s náčelníkem generálního štábu a informovali o ní Hitlera. Závěr generála Ritter von Thoma byl, vzhledem k africkým podmínkám není vhodné nasadit síly menší než čtyři divize. Dále, že nasadit větší kontingent do války v poušti narazí na značné zásobovací potíže.
12. listopadu 1940 vydal Hitler směrnici č. 18, která upřesňovala vojenské cíle a akce v Africe. Z ní vyplývalo, že německá vojska vstoupí do akce až po překročení Egyptských hranic Italy po dobytí Marsá Matrúh. 10. prosince 1940, jak víme přesunul na Sicílii X. letecký sbor. Situace se však britskou ofenzívou vyvinula úplně jinak a Němci museli zareagovat. Počátkem ledna 1941 upřesnil Hitler konečně plán nasazení německé armády v Africe. Poslední podrobnosti definitivně dojednal Hitler s Mussolinim 19. ledna 1941 v Berchtesgademu . Náčelník Wehrmachtu (OKW) polní maršál Keitel vydal 6. února 1941 směrnici k intervenci v Africe. 12. února vstoupil na Africkou půdu Rommel povýšený na generálporučíka. 18. února 1941 zvláštním rozkazem Hitlera, byly jednotky, které vstoupily do Afriky nazvány Afrikakorps ( Deutches Afrika Korps, DAK ). Zároveň bylo zřízeno letecké velitelství s názvem Fliegerführer Afrika. Prvním velitelem luftwaffe v Africe se stal generálmajor Stefan Frölich.
14. února 1941 parník Saarfeld přivezl 39. samohybný protitankový oddíl a 3. průzkumný oddíl. Obě jednotky se po vylodění okamžitě přesunuly na frontu, kde dostaly rozkaz krýt křídlo italské pěší divize „Pavia“ a provést průzkum v oblasti el – Nofilíja a el – Aghejla. 25. února 1941 přiletěla 5. lehká divize a 8. motorizovaný kulometný prapor 28. února. Okamžitě byly poslány na frontu u Syrty. 11. března 1941 dorazil 5. tankový pluk ( od 3. tankové divize), který se stal součástí 5. lehké divize. Tou dobou již Rommel vysílal kupředu hlídky, aby si zajistil přísun čerstvých zpráv o nepříteli.
19. března 1941 odletěl Rommel do Hitlerova hlavního stanu, kde dostal dubové ratolesti k Rytířskému kříži a dozvěděl se, že 15. tanková divize bude přisouvána postupně. Bez této divize nemá Rommel zahajovat žádné ofenzivní akce. V tomto smyslu obdržel i výslovný písemný rozkaz. V Africe se však vrchnímu veliteli italských vojsk v Africe vyjádřil, že jeho plán ofenzivních akcí byl přijat. Na základě toho mu velitel italských vojsk generál Italo Gariboldi dal k dispozici tankovou divizi „Ariete“ a pěší divizi přepravovanou nákladními auty „Brescia“. Rommel nechtěl čekat, protože věděl, že před ním stojící Britové jsou slabí. 23. března zahájil 3. průzkumný oddíl útok na el – Aghejlu. 24. března 1941 dobyly motocyklisté tohoto oddílu při zanedbatelném odporu el – Aghejlu. Dalším cílem byla Marsá el – Brega. Nyní však začal chamsín (písečná bouře), který si vyžádal několikadenní přestávku v akcích.
30. března zahájil 5. tp 5. lehké divize útok na Marsá el – Brega. Přesná dělostřelecká palba Britů útok zdržela a až přisunutí 2. motorizovaného kulometného praporu na levé křídlo a obchvat obranných postavení umožnil průlom. Zde je třeba říct, že Britové nahradili 7. obrněnou divizi, kterou stáhli k odpočinku a doplnění, 2. obrněnou divizí. 2. dubna byla obsazena Marsá el – Brega. 3. dubna byla dobyta Adžedábija a dalšími cíli byly el – Makílí a Derna. Byly vytvořeny čtyři skupiny, které měly u Derny předstihnout ustupující britská vojska.
Jednodenním přerušením bojů a posláním všech dostupných (celkem 800) nákladních automobilů byl přivezen dostatek benzínu.
První skupina, část 5. lehké divize, části tankové divize Ariete , bojová skupina von Schverin a colonny „Santa Maria“ postupovala na Adžebábiji tam se rozdělila a pokračovala k Makílí a zátoce Bumba, to byla boj. skupina „Streich“. Druhá skupina (5.tp, 2 kulom. Pr., část tankové divize „Ariete“ ) postupovala z Antelátu a Solúchu do Kausu. Třetí skupina 3. průzkumný oddíl, 8. motorizovaný kulometný prapor a část pěší divize „Brescia“ postupovala z Benghází na Makílí. Čtvrtá skupina italské jednotky a bojová skupina „von Kirchheim“ útočila z Benghází přes Tokru na Barku a Dermu.
Přesun znesnadňovaly chamsíny, ohromná mračna prachu zvířená jedoucími vozidly a špatné mapy. Italské mapy této oblasti měly odchylky řádově 20 – 30 km. Nejlepší byla jediná ukořistěná mapa britská. Třetí skupině, která postupovala na Dernu se podařilo zajmout generála Richarda O’Connora a generála Philipa Naemeho, které po začátku ofenzívy poslal Wavell k záchraně britů.

O’Connorovi se později podařilo ze zajetí uprchnout. Po invazi do Normandie velel 8. sboru britské 2. armády na západní frontě.
Úkolem třetí skupiny bylo nedopustit spojení ustupujících britských jednotek od Makílí s vojsky z Derny. V noci ze 7. na 8. dubna zahájila německo – italská vojska generální zteč obklíčeného Makílí. 8. dubna přestala britská vojska klást odpor. Nejdůležitější kořistí byl benzín, který proudil do tanků německého 5. tankového pluku, který stál v poušti. 8. dubna 1941 britové bez boje vyklidili Tmíní. Celá Kyrenajka byly dobyta.
Přes značné územní zisky však DAK a italská vojska nedosáhla nejdůležitější věci a to zamezit úniku spojeneckých jednotek do Tobrúku. 9. dubna 1941 nařídil Rommel pronásledování ustupujících jednotek s cílem odříznout ho od Derny, útok však přišel pozdě, celá 9. australská divize (před ofenzívou vystřídala 6. australskou divizi) , unikla do Tobrúku, kde se stala oporou Tobrúku. Značné ztráty však utrpěla 2. obrněná divize.
V Tripolisu se konečně vylodily části 15. tankové divize, které posílily DAK a 10. dubna byla vojska 18 km od Tobrúku a přibližovala se k obrannému perimetru Tobrúku. Rommel chtěl dobýt Tobrúk z chodu, avšak silná palba britského dělostřelectva mu v tom zabránila. Velké ztráty utrpěly zejména italské jednotky.
Bitva u Matapanu zajistila zase na nějaké období možnost projíždět britským konvojům do Alexandrie a tím i možnost zásobování Tobrúku. Britové Tobrúk velice silně opevnili, italská opevnění ještě od února 1941 rozšířili a zkvalitnili. Rozhodli se, že Tobrúk bude bráněn, a že nutně rozdělí Rommelovu ofenzívu na dvě části.
O tom 2. část
ObrázekObrázek

PříspěvekNapsal: 5/1/2006, 12:50
od michan
Afrikakorps 1941 Tobrúk č.2.

Část 2.
Rommel potřeboval pevnost Tobrúk dobýt z několika důvodů. Tobrúk byl přístavem s největší kapacitou v celé Kyrenajce a pevnost blokovala Via Balbia v délce 35 km. Objíždění znamenalo zajížďku 80 km, silniční obchvat postavený v následujících měsících musel vést mimo dostřel dělostřelectva pevnosti. Tím bylo ztíženo zásobování Rommelových jednotek a silná posádka a její výpady ohrožovaly týl vojsk nasazených v Egyptě.
Obranu Tobrúku tvořily dvě linie opevnění, doplněná postaveními protitankových děl a kulometů. Mezi zákopy se nalézaly zátarasy z ostnatého drátu a protitankové překážky. Byly zde stálé betonové pevnůstky, vybudované Italy, vzájemně se kryjící palbou. Obranu doplňovala četná minová pole. V perimetru pevnosti se nacházelo velké polní letiště Tobrúk T2, letadla z Egypta zde přistávala na doplnění paliva a munice.
Němci v prvé řadě Tobrúk neprodyšně izolovali. Od východu blokoval pevnost 39. protitankový oddíl a 3. průzkumný oddíl, na jihu se nalézaly jednotky 5. lehké divize a na západní straně byla rozmístěna italská pěší divize „Brescia“. Samozřejmě moře zůstalo britské. Spojenecká vojska v té době zaujala obranná postavení ve všech důležitých obranných pozicích východně od Tobrúku, tedy v průsmyku Halfaja, Sollum, Bardíja a Sídí el Barrání.
11. dubna 1941 ještě nařídil Rommel části 3. průzkumného praporu dobytí Baradíji, ta nebráněna padla do rukou DAK 12. dubna 1941 a vojska vyrazila na Sollúm. V té době u Tobrúku probíhaly jen šarvátky. Rommel chtěl Tobrúk rychle dobýt, uvolnit tak obrněné jednotky, které potřeboval k pronásledování britů do Egypta.
10. dubna 1941 při rekognoskaci pozic na přístupu k Tobrúku padl velitel 15. tankové divize generálmajor Heinrich von Pritwitz und Gaffron. Jeho „Kübelwagen“ byl zasažen granátem protitankového kanónu. Téhož dne byl zraněn styčný důstojník u italského velitelství v Libyi generálmajor Heinrich Kirchheim.
Útok byl naplánován z jihu na noc 13. a 14. dubna 1941. Předstíraný útok měla provést italská vojska rozmístěná západně od pevnosti, aby tam museli britové soustředit svá vojska. Manévr byl v rovinatém terénu odhalen a baterie protiletadlových 20 mm kanonů určena k likvidaci kulometných hnízd byla zničena dříve než se přemístila do pozic a mohla zaujmout palebná postavení. Když v 2,30 v noci 14. dubna 1941 začal vlastní útok pronikly úderné skupiny 8. praporu mezi pevnůstky R.33 a R.35, v nekrytém terénu však byly rychle odříznuty a přibity k zemi. Zde jsem narazil na bodákový útok australských vojáků na útočící německé vojáky z úderné skupiny. Němečtí vojáci zjevně demoralizováni ( v německé armádě se od roku 1935 bodákový útok neučil, válka na východě ještě nezačala, takže neznali lavinovité útoky ruské armády na bodák ) opustili své pozice a ustoupili. Desátník australské armády John Hurst Edmonson, byl posmrtně vyznamenán nejvyšším britským vyznamenáním za statečnost „Viktoriiným křížem“ . Byl prvním z celkem 17 Australských vojáků v II. světové válce. Obdržel ho za to, že ač zraněn do prsou a krku se účastnil celého bodákového útoku, při kterém zničil kulometné hnízdo granátem, bajonetem pak ještě zabil dva Němce, po skončení boje byl odnesen zpět do pozic, kde krátce nato zemřel.
Německé tanky 5.tp, které měli útok podpořit přijely až 5, 20 ráno. Britská 25. liberní děla (kanónová houfnice ráže 87,6 mm ) zahájila palbu z pouhých 600 metrů, což mělo vražedný účinek. Jednomu Pz Kpfw II F byla dokonce ustřelena věž.II. oddíl 5. tankového pluku ztratil toho dne 17 tanků z 38, jež vyrazily do útoku. Tankoví velitelé měli po akci, kterou nazvali „peklem Tobrúku“, slzy v očích. Byla to první porážka německých tankistů za II. světové války.
8. kulometný úderný prapor v útoku ztratil 75% svého počátečního stavu (z 500 se z akce vrátilo 116 vojáků). Mezi padlými byl i podplukovník Gustav Ponath, před několika dny vyznamenaný Rytířským křížem. Ztráty obránců 26 padlých, 64 raněných, 2 tanky a 1 dělo rozbité. Německé a italské jednotky se pokoušely o útoky ze západu 15.,16. a 17. dubna, ale i tyto útoky skončily bez úspěchu. Těžké ztráty utrpěla zejména tanková divize „Ariete“. Prvním důsledkem těchto neúspěchů, bylo sesazení generála Streicha jenž zůstal jen formálně velitelem 5. lehké divize. Dále následovaly konflikty mezi Rommelem a italským velením, které nepodléhalo Rommelovým vidinám tažení na Káhiru. 19. dubna 1941 prohlédl Rommel východní úsek fronty a nařídil dobýt průsmyk Halfája. 23. dubna 1941 odpoledne byl zahájen útok, po krátkém boji se němci zmocnili pevnosti Capuzzo a přiblížili se k průsmyku Halfája. 26. dubna po několikahodinovém boji přinutili brity k ústupu.
OKH vyslalo do Afriky generálporučíka Friedricha Pauluse (vrchní ubytovatel generálního štábu) jako vlastního inspektora. Ten zakázal útok na východ na Sollúm a povolil generální útok na Tobrúk. První sled měli tvořit německé a druhý sled italské jednotky. Celkem byly do útoku vrženy jednotky čtyř divizí na jihozápadě pevnosti (5. lehká divize, část 15. td, td „Ariete“ a pěší divize „Brescia“). Útok byl zahájen večer 30. dubna 1941, kdy po leteckém bombardování nastoupila pěchota. Prorazila první pásmo opevnění. Útok 5. tankového pluku skončil však bez úspěchu. Podařilo se jen udržet vlom. V následujících dnech probíhaly boje jen o pevnůstky R.7 a R.8. Pokračování útoku znamenalo ztráty tanků pro němce. To si Rommel nemohl dovolit, potřeboval je na udržení průsmyku Halfája.
Ráno 15. května 1941 zahájily jednotky britské 22. gardové brigády nenadálý silný útok na postavení 15. motocyklového praporu bránící průsmyk Halfája. Po obsazení průsmyku dobyla britská vojska Sollúm a pevnost Capuzzo. Rommel poslal do boje oddíl tanků 8. tp 15. td a jednotky protiletadlového dělostřelectva. 27. května se pokusily tyto jednotky znovu dobýt průsmyk. 104. motorizovaný pěší pluk pod velením hauptmana Wilhema Bacha útočil čelně, tanky 8.tp přijeli po obchvatu do průsmyku z týlu. Průsmyk Halfájy byl dobyt.
Průsmyk byl opevněn a zaujala zde postavení 88 mm děla a italské baterie 75 mm, přístupové cesty byly zaminovány. Udržení pozic v průsmyku Halfája mělo velký význam pro pozorování pohybů vojsk ve směru na Tobrúk i pro další obléhání pevnosti.
V této době dochází k velkému posilování protivzdušné obrany Tobrúku. Do Alexandrie dopluje konvoj britských tanků a letadel. Celkem 234 tanků ( mezi nimi „Mathilda II“ a „Mark II“) a 43 letounů Hurricane. 12. května je konvoj v Alexandrii a ihned začíná vykládka a příprava tanků pro boj v poušti.
O tom část 3.

PříspěvekNapsal: 5/1/2006, 12:51
od michan
Afrikakorps 1941 Tobrúk č.3.

Část 3.

15. června 1941 překročily spojenecké jednotky linii zátarasů na hranici Libye a Egypta a zahájily postup k Via Balbia. Spojenecká vojska útočila ve třech kolonách. 4. indická divize (generál Messervy) vyslala 11. indickou brigádu s úkolem dobýt průsmyk Halfája. 22. gardová brigáda a 4. obrněná brigáda vyzbrojená tanky A12 Matilda MK II, měly zničit nepřátelské síly v okolí pevnosti Capuzzo, zatímco dále vlevo ve směru na hřeben Háfid útočila 7. obrněná divize („krysy pouště“, generál O’Moore Creagh). Po dobytí pevnosti Capuzzo se měla 4. obrněná brigáda připojit k 7. obrněné divizi. Německá obranná linie se opírala o dva opěrné body. Kótu 208, přírodní obrannou pozici ležící 30 km na sever od Capuzza a průsmyk Halfája. Obranou průsmyku Halfája byl pověřen hauptman Wilhem Bach (v civilu luteránský kněz). První ztráty tanků způsobilo minové pole, zbytek 88 mm kanony a 75 mm děla Italů.
Na ose 7. obrněné divize, útočící z jihu je kóta 208 s nepočetnými obránci. Jádro 7. td tvořilo 70 tanků, většina A 12 Mathilda. Ráno se obránci pomocí 88 mm děl ubrání odpoledne již zasáhnou tanky 5. tp z 5. td. První den boje stojí 7. obrněnou divizi 47 tanků. Spojenci dosáhli úspěchu jen v oblasti pevnosti Capuzzo, kterou dobyla 22. gardová brigáda a ještě odrazila i protiútok 15. tankové divize němců.
V bojích 16. června 1941 se vyznamenal 8. tp 15. td, jeho útok vedl velitel I. oddílu hauptman Johannes Kümmel . oddíl zničil během krátké doby několik britských tanků včetně 9 ks Mathilda II., tato samostatná akce přispěla k zastavení útoku. Od té doby se pozdější nositel „Dubových ratolestí“ Kümmel nazýval „Lev z Capuzzo“. Útok německých vojsk začal 17. června ve 4,30 hod. předehrou byla akce I. a II. oddílu 8. tp.
II. oddíl převálcoval štáb 4. obrněné divize. I. oddíl 8.p útočil na průsmyk Halfája. V 11 hodin dostaly jednotky 4. indické divize rozkaz zahájit ústup. V 16 hod. dorazily jednotky 5. a 15. divize do průsmyku Halfája. Ústup spojeneckých vojsk skončil až v Sídí el – Barrání. Operace Battleaxe byla poražená. Největší tanková bitva jakou až dosud poušť viděla, skončila německým vítězstvím. Ztráty angličanů činily 122 padlých 259 pohřešovaných, 588 raněných. Bylo zničeno přes 100 tanků. Mnoho dalších poškozených se podařilo odtáhnout. Wavellova tanková síla byla pryč.
Německé ztráty činily 93 padlých, 235 pohřešovaných a 350 raněných. Celkové ztráty tanků činily 12 kusů, poškozených bylo 50, ty se podařilo opravit. Znovu se potvrdila výborná spolupráce německé pěchoty, dělostřelectva a tanků. Zvláště hodnota 88 mm kanonů v těchto bojích byla neocenitelná. Bylo použito podkaliberních granátů Pz Gr 40, které probíjely čelní pancíř tanků A 12 „Mathilda“ Mk II silný 78 mm.
V létě 1941 byl DAK zreorganizován. Byla vytvořena tanková skupina Afrika, jejímž velitelem byl jmenován Erwin Rommel, který byl 1. července 1941 povýšen do hodnosti generál tankových vojsk ( General der Panzertruppen). 5. lehká divize byla přeměněna na 21. tankovou divizi. V Africe se objevila 90. lehká divize, která neměla s 5. lehkou divizí nic společného. Skládala se ze tří pluků 155. pěšího pluku, 200. střeleckého pluku a 361. afrického. 361. africký pluk tvořili bývalí vojáci francouzské cizinecké legie ( Němci, Rakušané, Francouzi, Češi a Poláci ). Velitelem 90. lehké divize se stal generálmajor Max Sümmermann. Po vytvoření tankové skupiny nepřišly žádné posily slíbené Hitlerem.
14. září stáhl Rommel 90. divizi z fronty a dal jí za úkol dobýt britské zásobovací sklady rozmístěné kolem Bír el Chirejgát. Útok skončil nezdarem. Na podzim zahájili spojenci i německo – italská vojska přípravu nových ofenzivních akcí. Obě strany shromažďovaly zásoby pohonných hmot, zbraní a munice. K rozhodujícím střetnutí mělo dojít v polovině listopadu 1941. Dne 18. listopadu 1941 zahájili spojenci velkou ofenzívu s kódovým označením „Crusader“, ta předběhla útok osy na Tobrúk. Operace začala během silné bouře a zuřivého lijáku. Nepříznivé klimatické podmínky dovolily skryté přiblížení spojenců do výchozích pozic k útoku.
16. listopadu se sice Němci zmocnili mapy s vyznačenými směry útoku, ale vyhodnotili je jako směry průzkumných akcí. Rommel začal věřit že má mapu útoku až 20. listopadu 1941, když to hlásilo BBC. 7. obrněná divize ( pouštní krysy) spolu s 22. obrněnou brigádou (tanky „Valentine“ MK III ) a 1. jihoafrická divize, obcházely pozice vojsk osy od jihu, aby po dosažení Bír el Gubí zaútočily na sever.
Směrem na Sollúm útočily jiné jednotky XIII. Sboru : 2. novozelandská divize, 4. indická divize a 1. obrněná brigáda (tanky A 12 Mathilda MK II). levé křídlo této skupiny mělo dosáhnout moře a tím odříznout Bardíji. Stejné uskupení mělo pak prolomit kruh obklíčení u Tobrúku.
Nezkušená 22. obrněná brigáda na jihu byla zadržena u el Gubí italskou „Ariete“ a to mělo vliv na celou operaci. Němci na všech frontách ničili spojenecké tanky. Zadrželi i útok 7. skupiny 7. obrněné divize která útočila z Tobrúku. První dny operace Crusader byly obdobím nerozhodného operačního plánu s protichůdnými rozkazy a omyly.
V noci z 21. na 22. listopadu se 15. a 21. divize přeskupily. 22. listopadu 1941 byla rozbita 7. podpůrná skupina, která se probíjela do Tobrúku.
Bilance první fáze operace Crusader byla následující spojenci ztratili 260 tanků, Němci přibližně 40 tanků, Italové však téměř 100.
Další v části 4.

PříspěvekNapsal: 5/1/2006, 12:53
od michan
Afrikakorps 1941 Tobrúk č.4.

23. listopadu začaly pluky 15. a 21. divize útočit z jihu do týla spojeneckých vojsk, motorizovaná pěchota útočila hned za tanky, do večera vojska ovládla situaci rozbila obranu, ničila dělostřelecká uskupení a po přisunutí 88 mm kanonů rozbila i protiútoky spojenců vedené tanky.
Poražené spojenecké jednotky se stáhly k jihozápadu. V té samé době 21. tanková divize bez 5. tp (bojoval na jihu) na severu zničila větší část 5. jihoafrické brigády a svedla boj s tanky 22. obrněné brigády. Během tankové bitvy 23. listopadu ztratila spojenecká vojska přibližně 100 tanků, němci měli také značné ztráty 14 Pz Kpfw II, 30 Pz Kpfw IV. Dvě třetiny vozidel se podařilo opravit. Bojeschopných však zůstalo jen 61 tanků a 4 velitelská vozidla. Druhá fáze operace „Crusader“ byla sledem tankových bitev svedených na přístupech k Tobrúku. 8. armáda se snažila, pobízena rozkazy generála Auchinlecka, získat za každou cenu úspěch ve střetnutích s německo - italskými vojsky.
Odpoledne 26. listopadu začal útok z Tobrúku podporovaný 30 tanky, které po několika hodinách prorazily k Novozélanďanům. Obležení Tobrúku bylo proraženo. Po několika hodinách byl však znovu německo italskými vojsky kruh znovu uzavřen. Většina spojeneckých vojsk ustoupila do Tobrúku. Nový útok znovu otevřel Tobrúk, o této situaci Rommel nic nevěděl. Podplukovník Westphal odeslal depeši otevřeným textem, aby se Afrikakorps okamžitě nejvyšší rychlostí stáhnul k Tobrúku. Rommel to nejprve považoval za podfuk Angličanů, ale po navázání spojení operační rozhodnutí uznal. 26. listopadu 1941 se k Tobrúku vrátila 21. td a 27. listopadu ráno se vrátila 15. td od Solúmu. Cílem bylo obnovit postavení kolem Tobrúku a navázání kontaktu s 90. lehkou divizí.
Ráno 27. listopadu 1941 při jízdě na velitelství 15. tankové divize padl do zajetí generálmajor Johannes von Ravenstein. 21. td (velení převzal generálmajor Bötteher) odrážela 27. listopadu 1941 útoky 7. obrněné a 1. jihoafrické pěší divize od jihu. 30. listopadu konečně útok 15. td přeťal koridor vedoucí do Tobrúku. Večer 30. listopadu se Rommel dozvěděl, že nemůže v nejbližších dnech počítat s většími dodávkami tanků, pohonných hmot a munice. Zbývalo mu u 21. td 15 Pz Kpfw III a IV a 6 Pz Kpfw u 15. td 28 Pz Kpfw III a IV a 11 Pz Kpfw. Ještě 1. prosince 1941 provedla Afrikakorps poslední útočné akce. To však již byly závěrečné operace „Crusader“. 3. prosince 1941 zbývalo Afrikakorpsu 34 tanků.
2. prosince 1941 považují historici za datum uzavírající operaci „Crusader“.
Němci ztratili 167 tanků, 600 padlých a 2200 nezvěstných i když zničili téměř 800 tanků spojeneckých. 5. a 6. listopadu 1941 byl podniknut zmatený útok, který byl spojenci odražen. Poslední obětí operace „Crusader“ byl velitel 15. td generálmajor Silkow, padl zasažen dělostřeleckým granátem ve věži tanku, ze kterého útok řídil. Velení divize převzal dočasně plukovník Menny, od 9. prosince 1941 potom generálmajor Gustav von Vaerst.
Britové dosáhli vhodnou pozici pro rozvinutí ofenzívy na západ a k dobytí celé Kyrenajky a otevřeli koridor do Tobrúku.
Němci dosáhli taktických vítězství a zadrželi načas útok silnějšího nepřítele.




Použité podklady – Boje v Severní Africe.


Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 – 1945 – Letecká válka 1939 – 1945 – Námořní válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Paul Carell – Lišky Pouště.

PříspěvekNapsal: 25/9/2007, 13:37
od Pegeucko
Česká Televize zařadila Palbu, resp. zdejší sérii "Boje v Severní Africe"

http://www.palba.cz/viewforum.php?f=132

mezi Spřízněné stránky v rámci natáčení nového filmu Tobruk.

Zde jsou ony stránky i zmíněný link:

http://www.ceskatelevize.cz/specialy/to ... iznene.php

PříspěvekNapsal: 25/9/2007, 16:54
od sa58
Není to tak dávno co se mi ozval kuchař který bude vařit pro "krysy". Sice jsem mu moc nepomohl, naháněl totiž nějaké údaje o stavování v poušti. Požádal jsem ho o nějaké obrázky z pouště, snad si na to vzpomene.

PříspěvekNapsal: 4/12/2011, 23:27
od kacermiroslav
Jinak asi každý ví, že na obraně Tobrúku se podílel i čs.prapor pod vedením podplukovníka Karla Klapálka. K obklíčení Tobruku Němci a Italy došlo 11.dubna 1941, ale část oddílů se udržela na svých pozicích i v době, kdy se linie fronty posunula o 100 km na východ. Zásobování tak bylo možno provádět jen pomocí zásobovacích kapacit britského Královského námořnictva. Od 21.října 1941 se na obraně podílel i 11.československý prapor o síle 643 mužů. Tím byla posílená obrana tvořená převážně britskými, australskými a polskými jednotkami. Čs. jednotka dostala za úkol bránit šestikilometrový úsek. Během německé kampaně, která se snažila obránce rozvrátit zevnitř (vysílání v éteru) bylo mimo jiné na čs.jednotky pokřikováno "vylezte krysy!". Proto si Britové, ale i Čechoslováci začali říkat "Pouštní krysy". Na svých pozicích zůstali Čechoslováci až do dubna (tedy i v době, kdy Rommel již dávno prchnul s vojskem na západ), kdy je vystřídali Jihoafričané. V té době (do 7.dubna 1942) ztratili čs.jednotky 14 příslušníků praporu. Dalších 26 jich bylo zraněno těžce a 55 lehce.

Obrázek
(Zdroj: http://hartmann.valka.cz/udalostiww2/cz ... tobruk.jpg)