Řecko, boj o pevnost Rupel

Obsazení Balkánu, Sicilie, Itálie...

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
mira.recko
Příspěvky: 2
Registrován: 17/10/2011, 09:31

Řecko, boj o pevnost Rupel

Příspěvek od mira.recko »

Původně byzantský název Rupelio znamená úzký průsmyk a svému jménu dělá čest. Místo jako stvořené k obraně. Již v roce 1934 zde byla na místě zastaralého obranného pásu z roku 1914 zahájena stavba důmyslného systému opevnění - Metaxasovy linie, vedoucí od Floriny až ke Komotini. Celkem 21 pevností a více než 6 100 metrů chodeb bylo budováno v přísném utajení. Téměř 3 000 dělníků bylo dovezeno převážně z Peloponésu v podpalubí nákladních lodí, v Soluni naloženo v noci do uzavřených vagónů a drženo v přísně střeženém lesním táboře. Do práce byli dopravováni se zavázanýma očima na mulách. Celý projekt byl výhradně řecký, zpracovaný na Aristotelově universitě v Soluni. Jednotlivé pevnosti měly filtroventilační systém, sociální zařízení se sprchami, komunikační uzly, ošetřovny, dělostřelecké a kulometné bunkry, kuchyně, velitelské místnosti a dokonce i polní kaple. Snahy o propojení jednotlivých pevností byly neúspěšné z důvodu velkých výškových rozdílů. I přesto vznikl promyšlený a vysoce účinný systém, který v podstatě ještě před úplným dokončením úspěšně prošel nejtěžší možnou zkouškou.
Již listopadu 1940 dává Hitler příkaz k vypracování plánů operace „Marita“, útoku na Řecko. Nepatřilo to ovšem k prioritám, změna nastala až po debaklu italského útoku koncem roku 1940. Tehdy Mussoliniho sebevědomá Itálie přes výraznou převahu utrpí zdrcující porážku a je zatlačena až do Albánie. Němci jsou donuceni napravit pošramocenou reputaci zemí „Osy“. Stáhnou na Balkán 12. armádu generála von Lista. Ta se již v Rumunsku připravuje k operaci Barbarossa, k napadení SSSR. Tažení na východ je odloženo o měsíc, což se později vůdci fatálně vymstí. 12. armáda je rozdělena na dvě části, jedna zaútočí z Albánie, kde se nachází jádro řeckých vojsk a druhá pod velením generála Böhma z jižního Bulharska. ( Bulharsko měsíc předtím přistupuje k zemím Osy výměnou za slib územních zisků.) Té ovšem stojí v cestě Metaxasova linie a první na řadě je Rupel.
6.dubna 1941 Němci zaútočí. Přes mohutnou dělostřeleckou přípravu a silnou leteckou podporu ztroskotávají všechny útoky i pokusy o vylodění na gumových člunech. První jednotky jsou zcela rozprášeny. Další dny bojů houstne bombardování, jsou přisunovány nové a nové posily, ale výsledkem bojů jsou jen další citelné německé ztráty. Nezdarem končí nasazení plamenometů, pokusy o zapalování benzínu ve větracích šachtách i pokusy o vyhození pevností do vzduchu. Počet mrtvých stále narůstá a německé velení pod velkým tlakem z Berlína útočí bez ohledu na ztráty. Ty jsou u Řeků minimální a bojová morálka skvělá, odrážejí jeden útok za druhým. Boje trvají téměř nepřetržitě až do 9. dubna. Ten den je hustá mlha, přesto jsou nasazeny i štuky, opět bez výsledku. Ve tři hodiny odpoledne útoky končí, je vyslána německá delegace s výzvou k vydání pevnosti. Odpověď velitele Rupelu majora Georgose Douratsose se stala legendou: „ Pevnosti se nevydávají, pevnosti se dobývají“. Major Douratsos již ale v té době ví, že hlavní řecké a anglické síly v Soluni kapitulovaly. On i všichni jeho muži jsou ale odhodláni bránit Rupel do konce. Ovšem 10. dubna ráno přichází nekompromisní rozkaz ke kapitulaci. V 10.hodin dopoledne je ukončeno jednání s německým velením. To s ohledem na situaci a jako výraz úcty k hrdinné obraně pevnosti přijímá řecké podmínky, takže obránci odchází čestně se zbraněmi, municí, zásobami a řecká vlajka smí být z pevnosti spuštěna až poté, co poslední řecký voják zmizí z dohledu. Přihlížející německé jednotky zdraví odcházející obránce vojenskými poctami. Něco přes 50 zbylých vojáků s velitelem v čele se organizovaně přesunuje do blízkého Serresu a Němci mohou začít sbírat mrtvé a budovat vojenské hřbitovy, dodnes rozeseté po okolí. Téměř dva dny trvá reorganizace zdecimovaných jednotek útočníka.
Zhruba v té době pronáší Hitler větu, že by raději měl Řeky jako spojence než jako nepřítele.
Pevnosti ovšem čeká smutný osud. Jsou obsazeny bulharskou armádou, vydrancovány a svoji dílčí úlohu sehrají až při ústupu německých vojsk v zimě roku 1944. Dvanáctou armádu čeká ještě africké tažení a Douratsasovy muže tři roky kruté německé okupace a pět let stejně kruté občanské války. Za hrdinskou obranu proti nepředstavitelné přesile se ale určitě stydět nemusí ani oni, ani celý řecký národ.
Odpovědět

Zpět na „Jižní Evropa a Balkán“