Xa. díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 31.

zásobování Malty, Tarent, potápěči v Alexandrii...

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Xa. díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 31.

Příspěvek od michan »

Xa.díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 31.

Mapa s místy těžkých bojů u Rethymnonu po 20. květnu 1941.

Obrázek

Již vzpomínaný průlom směrem na Heraklion - pro bojové „Skupiny Wiedemann“ a „Kroh“ - nařídilo velení 11. leteckého sboru, ale večer 26. května 1941 tento rozkaz odvolalo. Zároveň přišel rozkaz nový, který zněl, cituji:
„2. parašutistický pluk se udrží ve starých postaveních a bude poutat nepřítele!“
Podle tohoto rozkazu pak rychlými výpady, dne 27. května 1941, rozšířila bojová „Skupina Kroh“ své předmostí a obsadila několik důležitých kopců. Němečtí parašutisté zaútočili na osadu Prinos a obsadili ji. Proti nim stály většinou řecké jednotky a partyzáni.
Jiná byla situace u bojové „Skupiny Wiedemann“. Tady zaútočili Australané ráno 27. května 1941 na východní stranu německých parašutistů velkou silou. Po dělostřelecké přípravě vyrazily v čele útoku Australanů 4 tanky. Německé baterii „Thorbecke“ ze 7. parašutistického dělostřeleckého oddílu (7. letecká divize) se podařilo hned na začátku 2 tanky vyřadit z boje. Potom však také německá dělostřelecká baterie dostala několik přímých zásahů. Ze zbývajících děl se podařilo ještě zasáhnout třetí tank. Čtvrtý tank to již nevydržel, obrátil se a odjel zpět do obranných pozic. Australané tak museli zůstat ležet vystaveni německé kulometné palbě.
Také pahorek se hřbitovem byl ráno 27. a ráno 28. května 1941 cílem australských útoků. „Skupina Wiedemann“, ve které byli i členové štábu, a kterou do té doby vedl major Schulz, všem útokům Australanů odolala. Německé historické zápisy říkají, že „Skupina Wiedemann - v tuto dobu a v tomto místě - bojovala proti desetinásobné početní převaze. A to ještě neměla těžké zbraně, kdežto Australané proti ní těžké zbraně používali. Tak se také stalo, že v ranních hodinách 28. května 1941 prolomili Australané německou obrannou linii mezi 9. a 14. rotou a dostali se až k lazaretu a k Peribolii. V té chvíli se zdál konec bojové skupiny neodvratný. Major Schulz však shromáždil všechny, tedy i důstojníky ze štábu a nařídil protiútok, který Australany zahnal zpět. Nepovedlo se to všude. V Peribolii se Australané usadili.
Během dopoledních bojů dne 28. května 1941 byli postupně zraněni kapitán Wiedemann a nadporučík Paul. Nadporučíci Pabst a Begemann a poručík Bolsen byli zabiti. V celé bojové „Skupině Wiedemann“ zůstali už jen 3 důstojníci – major Schulze a poručíci Klitzing a Kühl.
Parašutisté však bojovali dál.

V té době, 28. května 1941, vydaly obě strany, které se účastnily bojů o Krétu, různě znějící zprávy o situaci a bojích na ostrově.

Vrchní velení německé branné moci oznámilo, cituji:
„Na ostrově Kréta úspěšně pokračují operace v těsné součinnosti horských myslivců, parašutistů a vzdušně-výsadkových jednotek. Německé horské jednotky včera navzdory obtížným terénním podmínkám zlomili tuhý odpor britských ozbrojených sil a povstaleckých band.
Smělým útokem vyhnaly nepřítele z jeho pozic, obsadily hlavní město Chania a pronásledovaly poražené nepřátelské síly jižně od zálivu Suda. Mezi četnými zajatci je i vrchní velitel řeckého válečného loďstva na Krétě.“

No a velitelství generála Wawella v Káhiře dne 28. května 1941 oznámilo, cituji:

„Kréta: Německé ozbrojené síly obdržely vzdušnou cestou nové posily a jsou podporovány stále narůstajícím bombardováním. Němci znovu přešli k novým útokům na naše vojsko v Chanii. To se sice bilo s velkou rozhodností, přesto však muselo opět ustoupit do výhodnějších pozic.“

Bylo 28. května 1941 ráno, když se major Kroh rozhodl, že se svou bojovou skupinou zaútočí směrem na západ, tedy do prostoru, který museli vyklidit před dvěma dny – do prostoru k letišti Rethymnon. Výpad směrem na Prinos však zadržely řecké jednotky.
Ráno 29. května 1941 shodily letouny Ju 52/3 pro bojové skupiny u Rethymnonu munici a potraviny. Jednotlivé úderné skupiny se pak rozešly do tří stran, aby prozkoumaly situaci, a v 17 hodin postoupila celá bojová „Skupina Kroh“ směrem na Kimari a chystala se k útoku.
Bylo večer 19 hodin 30 minut dne 29. května 1941, když bojová „Skupina Kroh“ zahájila útok. Australany překvapivý útok zaskočil a 2. rota tak mohla vybojovat volný průchod po cestě až do Prinosu, kde po této cestě vyčistila od Australanů všechny okolní domy.
Major Kroh zde nechal shromáždit všechny síly, kterým zde u Prinosu přikázal, aby zaútočily 30. května 1941 v 6 hodin 30 minut ráno na továrnu na olej.
Když bojová „Skupina Kroh“ ráno v 6 hodin 30 minut zaútočila, narazila najednou v zatáčce silnice na motocykly, protitankové kanóny a auta s mužstvem. To nebyli ani řečtí obránci, ani Australané, ale byli to muži z 85. horského pluku a 55. motorizovaného praporu horských myslivců. Ti zaútočili na továrnu na olej ještě v časnější ranní hodinu, dobyli ji, obsadili a přitom zajali 1 200 Australanů.
Pro německé parašutisty u Rethymnonu nastala hodina vysvobození.
Pro bojovou „Skupinu Kroh“ to však byl přímo zázrak, neboť v tuto dobu už měla jen 9 důstojníků, 448 mužů a 34 raněných, z nichž mnozí zemřeli v polních lazaretech.

A jak to vypadalo u bojové „Skupiny Wiedemann“?
Tak tady se 29. května 1941 podařilo obklíčeným australským jednotkám od Peribolie prorazit německé obranné linie a jen s malými ztrátami se dostali ke svým. Peribolii pak obsadili němečtí parašutisté.
Ten samý den 29. května 1941 se Australané pokusili dobýt vrcholek s kaplí a znovu proniknout do Peribolie. Více jak 3 hodiny se bojové linie přesouvaly z jedné strany na druhou a pro německé jednotky se znovu vyvíjela situace špatně. Major Schulze, který do té doby vedl „Skupinu Wiedemann“, se už skutečně obával toho nejhoršího, když náhle kolem poledne uslyšeli rachot jiných pušek a kulometů, než byly ty britské. Zároveň uviděli na obloze jasně bílé německé světlice. Přibližně za hodinu prorazila do Peribolie jedna četa z 55. motorizovaného praporu horských myslivců a po chvíli přijeli parašutisté, s kterými přijely i baterie horského dělostřelectva. Horské dělostřelectvo okamžitě zahájilo palbu na australské pozice. Parašutisté ze „Skupiny Wiedemann“ tak konečně měli k dispozici dělostřelectvo.
Dělostřelecké souboje mezi Australany a horskými myslivci trvaly celý den, než byli Australané rozdrceni. Rozdrcení nebylo dokonalé, neboť ještě 30. května 1941 opětovali Australané palbu z děl a minometů.
Dne 30. května 1941 ráno zahájili muži z 55. motorizovaného praporu 5. horské divize útok. To již měli dokonce k dispozici 2 tanky, které byly mezitím na Krétu dopraveny na prámech.
Němci rychle prorazili australské obranné pozice. Australané čím dál rychleji ustupovali.
Do 11 hodin dne 30. května 1941 se vzdalo 1 100 Australanů. Tak pomalu končil boj v oblasti Peribolie.
Z německých historických zápisů plyne, že u Rethymnonu přišly posily na poslední chvíli, a že by zde němečtí parašutisté už nevydrželi ani jediný den. Zároveň zápis říká, že němečtí parašutisté u Rethymnonu bojovali 10 dní proti jednotkám, které měly v boji nejméně šestinásobnou přesilu. A to neměli němečtí parašutisté těžké zbraně.
Jednotky, které se uvolnily se nyní vydaly spěšnou jízdou do Heraklionu, kde byl nasazen 1. parašutistický pluk, plukovníka Bräuera.

Boje u Heraklionu.

Mapa míst bojů u Heraklionu po 20. květnu 1941.

Obrázek

Po nevydařeném přistání u Heraklionu se parašutisté ze III. praporu 1. parašutistického pluku pod velením majora Karla Lothara Schulze začaly připravovat k útoku na Heraklion.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4329
Útok na Heraklion měl začít v časných ranních hodinách dne 21. května 1941.
Ve 2 hodiny 30 minut ráno odešla skupina pod vedením nadporučíka von der Schulenburga a nadporučíka Beckera s úkolem, vtrhnout do města z boku podél pláže. V tuto dobu také zahájil dělostřelecký oddíl palbu ze svých dvou minometů. Minometné granáty vybuchovaly v základní heraklionské bráně. Toto místo nechal major Schulz ostřelovat proto, že se obával, že by brána mohla být zaminována. Ukázalo se, že brána zaminována není a tak minomety začaly ostřelovat strážní věže, ve kterých měli obránci Heraklionu umístěné kulomety.
Přes kouřovou clonu pak vyrazila skupina parašutistů proti západní bráně. Tady se parašutisté pomocí ručních granátů dostali přes barikády a vtrhli do Heraklionu. Zároveň další skupina bojovala v přístavu. Takto se krok za krokem parašutisté probojovali až na tržiště v centru města Heraklionu. Boje o jednotlivé domy v městě trvaly 9 hodin. Ale podařil se hned ten první útok. V jednom z domů u náměstí si zřídil velitelské stanoviště major Karl Lothar Schulze. Již velmi brzy tam začaly přicházet požadavky o doplnění munice, ale štáb neměl jak vyhovět. Munice nebyla. O něco později přišel i řecký velitel Heraklionu, který město vydal do německých rukou. Obě strany podepsaly předávací dokument.
Parašutisté pak vyrazili ve čtyřech bojových skupinách do ulic, aby zlikvidovali poslední místa odporu.
Náhle Němce napadly silné britské jednotky. Němečtí parašutisté se dozvěděli, že Angličané neuznávají kapitulaci města. Parašutisté se začali stahovat k centru. Anglické jednotky sevřely „Skupinu Schulenburg“ do obklíčení a zároveň se někteří Angličané ve městě ocitli sami v obklíčení. Situace v městě byla nepřehledná a major Schulze pochopil, že o město němečtí parašutisté přijdou.
Parašutisté „Skupiny Schulze“ museli Herahlion vyklidit, jen za barikádami u západní brány ponechali zadní voj. Před odchodem ještě vyhrožoval major Karl Lothar Schulz řeckému veliteli města, že město budou bombardovat Stuky a zároveň ho vyzval, aby na to upozornil občany Heraklionu.
A skutečně, pozdě odpoledne dne 23. května 1941 provedly svazy německých střemhlavých bombardérů provedly útok na město Heraklion. Vzduch byl naplněn ječením nalétávajících bombardérů. I když samotné střemhlavé bombardování trvalo jen 10 minut, zasáhly těžké bomby britská obranná postavení. Také Citadela dostala několik zásahů. Při bombardování byly 2 německé letouny sestřeleny.
Naposledy upravil(a) michan dne 7/1/2011, 07:17, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Xa.díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 32.

Velitel 1. parašutistického pluku (7. letecká divize), plukovník Bräuer, seskočil v řadách parašutistů I. parašutistického praporu a již ve 23 hodin 40 minut dne 20. května 1941 vydal rozkaz veliteli I. praporu, aby shromáždil všechny dostupné muže a postupoval s nimi směrem k letišti v Heraklionu, což byl vlastně druhý cíl této heraklionské skupiny (první cíl jsme popisovali v Č 31 – samotné město Heraklion).
Řekli jsme si také, že jedna četa 1. roty nebyla k nalezení. Tato četa pod velením poručíka Lindenberga překročila svou zajišťovací úlohu a mimo její rámec pronikla do pohoří jižně od Gournesu. Tam ji přepadly řecké oddíly a zcela ji zlikvidovaly.
Samotný I. prapor 1. parašutistického pluku přicházel kvůli různým zdržením na bojiště po jednotlivých četách a rotách. Plukovník Bräuer si nemohl dovolit útočit za denního světla a proto rozkázal útok ještě v noci. Přes den by se totiž parašutisté nemohli přiblížit k náhorní plošině s letištěm, neboť by museli přejít přes rovinu, kterou ovládalo britské dělostřelectvo. Zaútočit museli v noci a to co nejrychleji. Byl tady ještě jeden důvod proč museli rychle v noci zaútočit. Totiž na východním okraji letiště byla obklíčena 2. rota pod vedením nadporučíka hraběte Blüchera, se kterou bylo nutné navázat spojení.
Parašutisté začali postupovat, ale jejich postup byl pomalý. Britové se totiž bránili z výborně zamaskovaných a silně opevněných postavení. Tak jak narůstalo světlo svítání, sílila britská dělostřelecká palba. Do postupujících skupin parašutistů střílelo 9 děl, minometů a také kulomety a přidávala se další děla a kulomety.
K německému útoku se postupně přidaly i zbytky II. praporu 1. parašutistického pluku pod velením kapitána Burckhardta. Tady je nutno říci, že ani I., ani II. parašutistický prapor neměl žádné těžké zbraně. Právě to, že neměly žádné těžké zbraně, znamenalo, že skončil útok I. i II. praporu velmi rychle. Dělostřelecká a kulometná palba Britů německý útok zastavila.
Ještě v noci začali Britové útočit na 2. rotu I. praporu i s pomocí 2 tanků. Parašutisté této 2. roty pod velením nadporučíka Blüchera bojovali zoufale. Hrabě Blücher padl do poledne 21. května. Někteří jednotlivci roty ještě stříleli v zákopech a pak se rozhostilo ticho. 2. rota přestala existovat.
Pozdě odpoledne 21. května 1941 byl také celý I. prapor 1. parašutistického pluku zatlačen na západní svah horského hřbetu, asi 2 km jižně od letiště. Tady se prapor zastavil a připravil se k obraně.
Den 21. května 1941 skončil pro obě skupiny 1. parašutistického pluku neslavně. Jediné pozitivum bylo, že pluk vázal 8 024 britských vojáků. Úkoly - z nichž právě důležitý úkol, kterým bylo obsazení letiště v Heraklionu - splněny nebyly. Letiště v Heraklionu bylo velice nutné pro přistání posil na Krétě.
Celý den 22. května 1941 znamenal pro parašutisty v prostoru Heraklion tvrdé boje.
Dokonce dopoledne toho dne přišel k III. praporu ( u samotného města Heraklionu) britský parlamentář, který přinesl poselství od velitele Heraklionu. V poselství se říkalo, cituji:

„Němečtí parašutisté!
Bojovali jste statečně. Nyní však už jakýkoliv další boj ztratil smysl.
Jste jediným malým oddílem na celém ostrově, který ještě nebyl zničen. Váš další odpor je zbytečný. Vážím si vaší odvahy, ale přesto vás žádám, abyste se čestně vzdali. Bude s vámi slušně zacházeno.“

Velitel III. praporu u Heraklionu major Karl Lothar Schulz veliteli Herahlionu odpověděl, cituji:

„Úkolem německé branné moci je dobýt Krétu. Tento úkol bude splněn!“

Jak je patrné z výše uvedených popisů, nebylo v té době žádné spojení mezi III. praporem a I. a II. praporem a velitelstvím 1. parašutistického pluku. To se podařilo navázat až pozdě odpoledne.
Plukovník Bräuer pak vydal rozkaz majoru Karlu Lotharu Schulzovi, veliteli III. praporu u Heraklionu, aby se svým praporem uzavřel silnici směrem na západ v místech, kde se jeho prapor zrovna nacházel. Načas mu odložil úkol – dobytí Heraklionu.
Pro pluk bylo nyní důležité, aby byla zachována bojová síla, se kterou by šlo provést hromadný útok. Proto měl III. prapor, jeho větší část (v obraně měli zůstat na místě většinou jen lehce zranění parašutisté) obejít město z jihovýchodu a útokem vyrazit na kótu 491. Tady měli parašutisté zlikvidovat britské dělostřelecké baterie, které měly na dostřel většinu 1. parašutistického pluku.
Parašutisté z III. praporu se do večera 22. května 1941 dostali do rokle na úpatí hory, kde je Britové nemohli vidět. Tady se uložili k odpočinku, neboť zaútočit měli až večer.
Po setmění a po tříhodinovém výstupu zaútočil III. prapor na kótu 491. Byl to krátký boj s rychlou přestřelkou. Parašutisté vtrhli do prostoru britských baterií a dobyli je. Odzbrojili Brity, rozestavěli hlídky a pak unaveni po výstupech a boji usnuli. Když sem dorazilo německé průzkumné družstvo, které sem na kótu 491 vyslal velitel 1. parašutistického pluku plukovník Bräuer, byl vzhůru jen nadporučík von der Schulenburg, který s několika muži držel hlídku. Nadporučík šel s průzkumem k plukovníku Bräuerovi, kterému hlásil, cituji:

„Bojová ‚Skupina Schulz‘ dobyla dle rozkazu kótu 491. Skupina spí!“

Během 24. května 1941 se plukovníku Bräuerovi podařilo stáhnout všechny parašutisty na jihovýchodní předměstí Heraklionu. Dále na jihovýchod zůstaly pak jen části praporu Schulz s částmi II. praporu, 2. parašutistického pluku pod velením kapitána Schirmera, které se do těchto míst také probily. Tyto jednotky blokovaly silnici z Heraklionu do Pyrgosu a Timbaktionu.
Byla neděle 25. května 1941, když Britové v síle dvou praporů zahajovali útok na německé parašutisty. Oba britské prapory vyrazily přes silnici z jihu na Heraklion a chtěly roztrhnout „Skupinu Bräuer“.
Právě v tom momentu, když postupovaly do útoku se nad nimi objevila eskadra německých Ju 52/3. Britové, jejich pochodové kolony, očekávali spršku bomb a proto se vrhli do příkopů, aby se kryli. Nepadaly však bomby, ale z letadel seskočili parašutisté. Byla to posila pro bojovou „Skupinu Bräuer“ byl to prapor Vogel. Samozřejmě prapor Vogel přivítala britská palba, ale jak se parašutisté dostali na zem, vtrhli do olivových hájů na britské jednotky. Než se Britové dostali z úkrytů, než se stačili vůbec nějak zorganizovat, Vogelův prapor je obklíčil a zlikvidoval.
Pro parašutisty 1. parašutistického pluku tato posila znamenala, že se jejich situace u Heraklionu konečně změnila. Nyní se mohl dokonce 1. parašutistický pluk připravovat na útok.
II. prapor 2. parašutistického pluku, který seskočil jako posila k bojové „Skupině Bräuer“ u Heraklionu, obsadil dne 26. května 1941 kótu 296, která ovládala letiště Heraklion.
Když sem pak Britové tohoto dne zaútočili, tak je parašutisté pod velení kapitána Schirmera odrazili.
Všechny jednotky 1. parašutistického pluku tak byly připraveny k útoku na Heraklion.
Plukovník Bräuer tento útok připravoval na 27. května 1941. Otázku doplnění zásob a munice, vyřešila ta samá jednotka Ju 52/3, která vysadila prapor Vogel, ještě 26. května 1941 večer.
Ráno před útokem dne 27. května 1941 přiletěl nad letiště Heraklion jeden osamocený Ju 52/3, který přivezl parašutistické dělo a k němu obsluhu i s municí. Pilot přistál tak dobře, že mohlo být dělo okamžitě i s obsluhou a municí vyvezeno a umístěno do bojového postavení. Parašutistické dělo zahájilo palbu a vlastně provedlo dělostřeleckou přípravu pro výpad na Heraklion.
K samotnému útoku však nedošlo, protože ráno dorazily na náhorní plošinu Damasta předsunuté odřady 5. horské divize, které postupovaly směrem na město Heraklion.
A právě pod dojmem všech blížících se vojsk a hlášení o nových a nových porážkách, se Britové u Heraklionu vzdali a plukovník Bräuer tak mohl vstoupit do města bez boje.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Xa.díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 33.

Když dorazili horští myslivci z 5. horské divize do Heraklionu a obsadili jej, obsadili také snadno parašutisté letiště a plukovník Bruno Bräuer (mimochodem byl to nadšený parašutista, který byl u zrodu německého parašutistického vojska od samých počátků, jen na té špatné straně) velitel 1. parašutistického pluku, mohl podat hlášení generálu Studentovi, že boj v této části Kréty skončil.

Tady mě nedá, abych neřekl ještě jednu důležitou událost, o které hovoří historická literatura, a která patří ke dni 27. května 1941. V době, kdy do Velké Británie přicházely špatné zprávy o Krétě, podařila se Royal Navy jedna velmi důležitá bojová událost v Atlantiku.
Ano - je to potopení německé bitevní lodi „Bismarck“. Kompletní pojednání o celé operaci je popsáno na www.palba.cz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=233

A pojďme zpět na Krétu.
Po dobytí Heraklionu se ihned horští myslivci z 5. horské divize vydali směrem na Neapolis a odtud pak útočili k zálivu Mirabella.
V noci z 28. na 29. května 1941 postupoval předsunutý odřad horskou cestou směrem na Ierapetru na jižním pobřeží, když se náhle objevily před nimi tanky. Ty tanky však nebyly britské, ale italské. Byl to italský vojenský oddíl, který se 28. května vylodil na ostrově Rhodos a 29.května 1941 pak na Krétě (na Krétě Italové vylodili v Sitii, což je východní cíp Kréty, celkem 2 700 vojáků).
V té době byly bojové oddíly 1. parašutistického pluku poslány také na jih, aby pronásledovaly ustupující britské jednotky.
Britové se ještě jednou zachytili v obraně v průsmyku u Imvrosu.
Tady je však obklíčil 100. horský pluk plukovníka Utze a po leteckém bombardování britskou obranu rozbil a zbytek se vzdal do zajetí.
U Skafia Lutro složilo zbraně více než 10 000 Britů a 3 000 Řeků.
Boje o Krétu končily a 30. května 1941 vydalo Vrchní velitelství Německé branné moci toto oznámení, cituji:

„Operace, zahájené 20. května gigantickým vzdušným výsadkem a směřujících k dobytí britské pevnosti Kréty, se blíží ke svému závěru.
Nepřátelský odpor byl všude zlomen. Útočná skupina, vytvořená v západní části ostrova z parašutistů a horských myslivců, po nesmírně tvrdých bojích ve strašlivém vedru a namáhavém terénu, porazila a rozdrtila nepřítele. Parašutisté obklíčení u Rethymnonu, kteří se osm dní hrdinně bránili velké nepřátelské přesile, byli osvobozeni.
Zbytky rozehnaných britských jednotek prchají, pronásledovány našimi vojsky, k jižnímu pobřeží, aby naloděním unikly dalšímu boji.“

Britské vrchní velitelství generála Wavella pak toho dne vydalo komuniké, cituji.

„Kréta: Ve čtvrtek byly na Krétu vzdušnou cestou přepraveny nové německé posily. Po celý den trvaly operace střemhlavých bombardérů. Naše jednotky obsadily nová postavení. Způsobily německým vojskům těžké ztráty.“

No a 31. května 1941 pak německé vrchní velitelství branné moci oznámilo, cituji:

„Na ostrově Kréta pokračovaly německé horské jednotky v pronásledování poraženého nepřítele směrem na východ a navázaly spojení s jednotkami parašutistů u Heraklionu.“

Další zpráva je pak z 1. června 1941, kdy bylo konečně oznámeno rozhodnutí, cituji:

„Na Krétě úspěšně pokračuje vyčišťování jižní části ostrova od zbytků britských a řeckých vojsk. U Ierapetry došlo ke kontaktu s italskými jednotkami, které se 29. května vylodily ve východní části. Při bojích na Krétě se zvláště vyznamenala rota horských myslivců pod velením nadporučíka Waltera.“

Toho dne, tedy 1. června 1941, Britské ministerstvo války oznamuje, cituji:

„Po dvanáctidenní bitvě, která byla bezpochyby nejurputnější v této válce, bylo rozhodnuto o stažení našich ozbrojených sil z Kréty. Přestože protivník utrpěl ohromné ztráty mužstva i letadel, zřetelně se ukázalo, že nemůžeme na Krétě nebo v jeho vodách operovat s našimi pozemními a námořními silami po neomezenou dobu bez větší podpory jiných vzdušných sil, než jsou ty, které můžeme vyslat z našich afrických opěrných bodů. Do Egypta již dorazilo 15 000 mužů, přesto však musíme připustit, že jsme utrpěli těžké ztráty.“

Ano, je tomu skutečně tak, byly to těžké ztráty. Na tu dobu určitě, a to pro obě strany.
Vždyť posuďme co říkají některé historické prameny.
Čísla nejsou absolutní, ale přibližná.

Německé ztráty: U pěchoty a parašutistů bylo přibližně celkem 51 mrtvých, raněných a nezvěstných důstojníků a 1 172 vojáků, u Luftwaffe to bylo 297 mrtvých důstojníků a 4 464 vojáků.
Podle novozélandských historiků měly britské pozemní síly 15 743 mrtvých, raněných a nezvěstných a Royal Navy udává 2 011 až 2 265 mužů.
Z Kréty pak Royal Navy do Egypta odvezla za 5 po sobě jdoucích nocí 17 000 mužů (generál Freyberg připravil plán evakuace ostrova dopoledne 27. května 1941 a již večer toho dne byla evakuace Kréty postupně prováděna) . Na ostrově musela Royal Navy zanechat 5 000 mužů, kteří zůstali odloučeni od svých jednotek a rozptýleni po celém ostrově Kréta.

A válka – 2. světová válka - ještě stále nabírala svůj strašlivý dech, i když již zasáhla ohromná území – to strašlivé vydechnutí války mělo přijít na ještě ohromnějších územích 22.června 1941, když hitlerovské Německo napadlo SSSR, viz na Palbě.cz - Východní fronta – jednotlivé subkapitoly:
Nejprve úvod:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1188
a pak subkapitoly od 1941:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=7


Použitá literatura:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.

Případné doplnění a diskusi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=206&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořní a vzdušné operace ve Středomoří“