PALBA.CZ

Ono dnes sa casto rado rozprava o roznych excesoch na letcoch, no v zasade, ako pise aj Zemakt, sa jednalo o dost ojedinele veci. Myslim, ze väcsie riziko bolo sa pridat k odboju a nasledne s nimi bojovat v lesoch.

BTW: Dlouhé zbraně neměli letci nikdy?

Ve Velké válce, a pak nad Afrikou, Ásií obecně jak kdy. V Evropě by se snad nějaký exot našel. V dobrém slova smyslu.

Problém je, přistát s dlouhou zbraní na padáku, když se pomine prostorové omezení v létadle.

A hlabne s nou vyskocit s padajuceho, horiaceho lietadla.

přiznám se, že táhnout se s tím na padáku mne fakt ani náhodou nenapadlo. Ve výše uvedených lokacích (II WW) to bylo kvůli možnosti nouzového přistání v pustině a z toho pak plynoucí zvýšené šance na přežití.

V LW byla lovecká karabina normální součástí nouzového vybavení bombardérů a dvoumístných strojů, teď jsi nejsem jist, ale myslím, že šlo o pušku kde jedna hlaveň byla broková a druhá kulová. U jednomístných letounů byla pouze osobní zbraň pilota.
V rámci spojeneckých letectev pak lovecké zbraně byli používány v tropickém prostředí u vícemístných strojů jako součást výbavy pro přežití, ale nikoli nad evropou. Pouze osobní zbraně letců.

Ale ve všech případech to bylo dostupné jen v případě nouzového přistání.

Tropické stodevítky měli karabinu v trupu za pilotní kabinou

No pokdu skoncili v zajetí v Německu, pak to měli dobré. Daleko horší vyprávění je od lectů !internovaných" ve Švýcarsku. Tam jim šéfovali němečtí zajatci a zacházení a vybavení lágru bylo "velmi luxusní". Doporučuji si nějakou knihu k tomuhle přečíst.

potvrzuji, v neutrálním Švýcarsku paradoxně docházelo k nejvíce sebevraždám zastřelením (ne, že by to byl častý jev, ale souhrou náhod se prý ve Švajcu za dobu spojenecké ofenzivy zastřelilo nejvíc chlapů ze sestřelených bombardérů, 10+ určitě)

A co na druhé straně - nebylo pro posádky 17, 87, 88, 109, 110, 111.... vyskočení nad Británií paradoxně výhrou v loterii co do šancí na přežití WW2? Byl třeba ten 5 letý pobyt v britském zajateckém táboře kdovíjak tvrdý? Bylo běžné, že se třeba němečtí zajatci naučili anglicky?

madrabbit píše:No pokdu skoncili v zajetí v Německu, pak to měli dobré. Daleko horší vyprávění je od lectů !internovaných" ve Švýcarsku. Tam jim šéfovali němečtí zajatci a zacházení a vybavení lágru bylo "velmi luxusní". Doporučuji si nějakou knihu k tomuhle přečíst.

A proč? To těch zajatců bylo tak málo, že by nebylo ekonomické je mít odděleně?

Fricoolinek píše:

madrabbit píše:No pokdu skoncili v zajetí v Německu, pak to měli dobré. Daleko horší vyprávění je od lectů !internovaných" ve Švýcarsku. Tam jim šéfovali němečtí zajatci a zacházení a vybavení lágru bylo "velmi luxusní". Doporučuji si nějakou knihu k tomuhle přečíst.

A proč? To těch zajatců bylo tak málo, že by nebylo ekonomické je mít odděleně?

Protože to byla neutrální země. Bylo jim jedno kdo, s kým, kde, a za kolik válčí. Nebyli to jejich váleční zajatci, byli to internovaní přísl. cizích vojsk.
Samozřejmě tam byli hlídači, a ti měli také udržovat nějaký klid a pořádek v táborech. Ale známe to - i v soudobých věznicích občas někomu dají deku nebo jej dokonce znásilní, a to je za to prodloužení trestu. Úplný pořádek nebylo možno zajistit, a kromě toho, ono ani není nějak moc možností jak ty provinilce trestat. Zavření už přece jsou... tak snad jedině nějaká ta samotka. Jenže to zase naráží na pravidla zacházení, co je možné si dovolit vůči vězni, není dost dobře možné si dovolit vůči internovanci.

A byla internace vždy až do konce války, nebo bylo možné se vrátit do domovské země i dříve (mimo možnost útěku)? Např., pokud se do této otázky vložil velvyslanec atp.

BTW: V zemích jako Švédsko, Irsko či Śvýcarsko měly své zastoupení jak Německo, tak spojenecké země?

Fricoolinek píše:A byla internace vždy až do konce války, nebo bylo možné se vrátit do domovské země i dříve (mimo možnost útěku)? Např., pokud se do této otázky vložil velvyslanec atp.

Nemusela být. Ostatně, ani zajetí... Červený kříž se dost vehementně snažil jak o zlepšení podmínek, tak o navracení internovaných a zajatých.
Dařilo se to zpravidla ve dvou případech:
1) jednak jako výměna zajatců/internovaných kus za kus, tedy "mám tu dva Brity a dva Němce, co kdybych je všechny čtyři vrátil?"
2) jednak když šlo o člověka zranného nebo nemocného tak, že byla prakticky jistota, že nenastoupí zpět do boje. Tato možnost se ovšem prakticky vůbec netýkala lidí, které bylo možno vytěžovat zpravodajsky, nebo je naverbovat coby dvojitého agenta.
Mnohem více lidí se vrátilo např. z Irska, než ze Švýcarska, protože na rozdíl od Švýcarů, Irové hodně fandili Německu - jen aby poškodili "ty zlé" Brity
No, na rozdíl od nich Němci je nestříleli jako zajíce a neposílali do Botany Bay, že

Fricoolinek píše:A co na druhé straně - nebylo pro posádky 17, 87, 88, 109, 110, 111.... vyskočení nad Británií paradoxně výhrou v loterii co do šancí na přežití WW2? Byl třeba ten 5 letý pobyt v britském zajateckém táboře kdovíjak tvrdý? Bylo běžné, že se třeba němečtí zajatci naučili anglicky?

Pokud se nechovali agresivně, tak v podstatě žili na venkově a tam chodili i normálně do práce (neválečného charakteru). Několik jich dokonce v Británii po konci války zůstalo, hlavně ti z východního německa.

Alfik píše:

Fricoolinek píše:

madrabbit píše:No pokdu skoncili v zajetí v Německu, pak to měli dobré. Daleko horší vyprávění je od lectů !internovaných" ve Švýcarsku. Tam jim šéfovali němečtí zajatci a zacházení a vybavení lágru bylo "velmi luxusní". Doporučuji si nějakou knihu k tomuhle přečíst.

A proč? To těch zajatců bylo tak málo, že by nebylo ekonomické je mít odděleně?

Protože to byla neutrální země. Bylo jim jedno kdo, s kým, kde, a za kolik válčí. Nebyli to jejich váleční zajatci, byli to internovaní přísl. cizích vojsk.
Samozřejmě tam byli hlídači, a ti měli také udržovat nějaký klid a pořádek v táborech. Ale známe to - i v soudobých věznicích občas někomu dají deku nebo jej dokonce znásilní, a to je za to prodloužení trestu. Úplný pořádek nebylo možno zajistit, a kromě toho, ono ani není nějak moc možností jak ty provinilce trestat. Zavření už přece jsou... tak snad jedině nějaká ta samotka. Jenže to zase naráží na pravidla zacházení, co je možné si dovolit vůči vězni, není dost dobře možné si dovolit vůči internovanci.

Na druhou stranu, u internovaného se vychází z premisy, že hranici neutrálního (internujícího) státu překročil dobrovolně, tedy že do něj nebyl - na rozdíl od válečného zajatce - zavlečen proti své vůli. Přesné detaily si nepamatuji, ale v podstatě jde o to, že podléhá vojenské soudní pravomoci internujícího státu (podobně jako jeho vlastní vojáci). Takže vysloveně protizákonné nebo jinak vážně excesivní chování potrestat lze, a to v řadě případů i velmi přísně.
Švýcaři to podle všeho brali stylem: "Neotravujte nás, nemáte tu co dělat, vaše spory nás nezajímají - tak buďte rádi, že máte kus žvance a střechu nad hlavou, a ne bodák v zadku. Kdo by se s vámi ještě zatěžoval a řešil, jestli Hans nadával Jimovi nebo naopak...?"