XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 4.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 4.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 4.

Mapa přístavů a oblastí ve Velké Británie, ze kterých před "Dnem D" vyplouvaly jednotlivé lodní svazy určené pro pláže Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword, viz text.

Obrázek


3) Plán Operace "NEPTUN" a "OVERLORD".

Už v pradávných dobách rodů, plánovaly jednotlivé rody, jak co nejlépe obsadit oblast sousedního rodu, a to i v době, kdy s ním byly v přátelském vztahu. Stejně tak později státy v době míru měly svůj tajný plán, jak co nejefektivněji napadnout souseda a obsadit jeho území. V době války pak bitva, prohraná i vyhraná, většinou znamenala přípravu bitvy další. V této paralele pak většina historiků říká, že Velká Británie již těsně po porážce Francie v červnu 1940 plánovala a připravovala osvobození Francie.
Winston Churchil, premiér Velké Británie již od června 1940 zaštiťoval a nechal organizovat, řadu tzv. " soukromých armád", které pod heslem " Zapalte Evropu" měly provádět přepady a podporovat a provádět ozbrojený odpor ve Francii a v dalších, Německem obsazených zemích ( viz zde Č 2 u konce: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3981 ). První útok " Britských Commandos" na německé pozice Britové uskutečnili vlastně již 20 dní po skončení evakuace z Dunkerque. A vlastně všechna ta uskupení, které zde nazývám nejprve " soukromé armády", jako Commandos, Special Operations Executive ( SOE) a výsadková vojska o kterých hovořím i u Operace Merkur, Č 1. viz zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4289
, kdy bylo na přímý rozkaz Winstona Churchila výsadkové vojsko zvětšeno z 500 na 5 000 vojáků, znamenalo, že se rozrostla uskupení ve velké svazy a svazky, které, jak si později řekneme, sehrály významnou úlohu v Operaci OVERLORD právě ve dni D - 1 a "Den D".
Ze všech pokynů příkazů a později i zkoumání historických prací Winstona Churchilla plyne, že premiér VB ve válečné době si byl jasně vědom toho, že přes všechny rozporuplné diskuze musí Spojenci provést vylodění ve Francii, Francii osvobodit a odtud útočit do srdce Německa ve kterém musí být zardoušen nacismus a Německo poraženo vojensky.
Britové ihned po porážce Francie pracovali na vojenských plánech - jak se dostat zpět na pevninu Evropy, ale ony plány byly zprvu nerealizovatelné, neboť na ně chyběly zbraně, munice, vojenské jednotky i vyloďovací plavidla. Vše se začalo radikálně měnit vstupem Spojených států do 2. světové války po Pearl Harbouru( po 7. prosinci 1941).
Po konferenci na nejvyšší úrovni - Arcádii - ( prosinec 1941 až leden 1942), začalo Operační oddělení generálního štábu americké armády, v jehož čele v oné době stál generálmajor Dwight D. Eisenhower, rozpracovávat strategický závěr, který na konferenci učinili president USA Roosevelt a premiér VB Churchill. Závěr zněl, že nejprve musí být poraženo nacistické Německo, které bude i přes agresi Japonska "Hlavním nepřítelem". Američtí plánovači, jako první úkol, vyjasňovali otázku - kde a z kterého směru americká armáda spolu s britskou armádou na Němce udeří. Alternativ bylo mnoho - nasazení amerických sil na Východní frontě, útok přes Norsko, nebo Portugalsko a Španělsko, či útok ze Středomoří. Zvítězila alternativa, která využívala soustředění na britských ostrovech, jako nástupiště k útoku na západní Evropu přes La Manche do Francie. Štábní plánovači viděli výhody, kterými byla nejkratší transatlantská trasa z USA do Velké Británie, která umožňovala zkrátit čas obratu lodě a urychlení převozu vojsk a válečného materiálu. Velká Británie, jako námořní velmoc, měla samozřejmě moderně vybudované přístavy a letiště okamžitě využitelná.
Operační oddělení, vedené Eisenhowerem, s těmito závěry seznámilo jednotlivé druhy ozbrojených sil USA, jejichž náčelníci, dle zavedené praxe vznesli řady námitek - především tvrdili, že přímý útok na opevněné západoevropské pobřeží nemá vůbec naději na úspěch. Jako důvod uváděli sílu německé obrany soustředěné v tomto prostoru, dále sílu Luftwaffe - Němci mohli nasadit své, tehdy početné, letectvo. Zároveň zde byla hrozba hladinových plavidel - německé Kriegsmarine - ve francouzských a norských přístavech, a v Baltském moři. Poukazovali na hrozbu tehdy( 1941,1942) velice aktivních německých ponorek, jejichž hlavní základny byly právě na západním pobřeží Evropy a v neposlední řadě i na hrozbu postupně vznikajících, rozsáhlých, minových polí. V začátku roku 1942 bylo jen několik vysokých amerických důstojníků, kteří plán operačního oddělení generálního štábu americké armády, na vylodění v západní Evropě podporovalo. Nejvýznamnější byl hlas náčelníka generálního štábu pozemních vojsk generála Marshalla.

Obrázek


Generál Marshall si nechal od tehdejšího generálmajora Eisenhowera onen první plán podrobně vysvětlit. Zároveň pečlivě prostudoval zprávy vypracované operačním oddělením a nabyl přesvědčení, že jsou závěry správné a návrh schválil. Se závěry vyjádřil souhlas i americký prezident F. D. Roosevelt, který se v té době také neztotožňoval s názorem, který považoval přímou akci proti Německu zatím neproveditelnou.
Náčelník generálního štábu pozemních vojsk americké armády generál Marshall zformuloval dne 2. dubna 1942 hlavní zásady generální strategické linie proti Německu a stanovil tyto zásadní úkoly:

1) V rámci přípravy invaze přes kanál La Manche soustřeďovat vojska a materiál na britských ostrovech - "Operace BOLERO".

2) Připravit útok přes La Manche, útok bude zahájen ještě v roce 1942, ukáže-li se to nezbytným - "Operace SLEDGEHAMMER".

3) Připravit provedení rozsáhlého vylodění na normandském pobřeží a vybudování nástupiště k proniknutí do vnitrozemí - "Operace ROUNDUP".
(Po revizi a doplnění přerostla "Operace ROUNDUP" v "Operaci OVERLORD").


Štáby USA nejprve pracovaly na "Operaci SLEDGEHAMMER"( dohadování nad operací SLEDGEHAMMER trvalo v roce 1942 skoro půl roku), což byl případný malý výsadek u Cherbourgu v roce 1942. Jak si po chvíli řekneme, začaly se postupně plány vyvíjet spíše k "Operaci ROUNDUP" - k velké invazi přes Doverskou úžinu, plánované na rok 1943.
Již od července 1942 pak začali Spojenci "Operaci BOLERO", což bylo masové přemisťování amerických jednotek, zbraní a materiálu do Velké Británie, které mělo americkým i britským silám umožnit "Operaci ROUNDUP". V rámci příprav pak "Operace BOLERO" trvala vlastně celkem 2 roky, neboť "Operace ROUNDUP" byla odložena až na rok 1944, když byla nakonec modifikována (opravena, doplněna a zvětšena) na "Operaci OVERLORD".
Ve stejné době Britové pokračovali ve výcviku a organizaci svých vlastních jednotek pro invazi a byli stále více podporováni Britským společenstvím (Commonwealth) a spojeneckými exilovými vládami v Londýně, jejichž jednotky byly vyzbrojovány přes Brity Američany.
Ohromný "boom" pak začal ve Spojených státech amerických. USA začaly nebývalým způsobem, vlastně již po pádu Francie (červen 1940 - v předběžném nahlášení - v předběžné Mobilizaci - projevilo dobrovolně zájem vstoupit do armády neslýchaných 6 000 000 mladých Američanů a to po tak těžkém vymývání mozků v době IZOLACIONALISMU), posilovat své ozbrojené síly a od té doby byly úspěchy jejich válečného průmyslu přímo fenomenální. I když musely vlastně některé své továrny "postavit na zelené louce" (od základů), aby mohly sériově vyrábět tanky, nebo letadla (ale i lodě a další válečný materiál), americká válečná výroba se v roce 1941 ztrojnásobila, v roce 1942 vzrostla na více než čtyřnásobek a v roce 1943 opět na čtyřnásobek. Spojené státy během 2. světové války, jak říkají některé historické zdroje, předstihly Německo ve výrobě tanků v poměru 4 : 1 a více než 2 : 1 v celkové výrobě vojenského materiálu ( pro Německo pracovala tehdy celá okupovaná Evropa se svými zdroji a průmyslovou základnou). Mimo vyzbrojování své vlastní armády Američané dodali asi 1/4 zbraní pro britskou armádu, převážně z toho na základě Lend-Leasu. Britové na oplátku poskytli Američanům ze své výroby speciální zbraně, pronajali kasárna, letiště a výcvikové prostory pro "Operaci OVERLORD".

Více než 2 roky probíhaly přípravy invaze na kontinent. Generál Frederick E. Morgan, náčelník štábu vrchního velitele spojeneckých vojsk (COSSAC) a jeho štáb v Londýně, zahájili samotné plánování invaze do západní Evropy počátkem roku 1943. Plánovací skupina generála Morgana vypracovala nejprve tzv. "Plán COSSAC" na vylodění ve Francii - od května 1943 se tento plán pak nazýval "Operace OVERLORD". Námořní část celé vyloďovací operace pak byla nazývána "Operace NEPTUNE".
Plán COSSAC původně vyžadoval kombinovaný výsadek tří pěších divizí pro obsazení pláží a dvou dalších divizí, které je měly následně podporovat na tehdy relativně úzké frontě - 48 km. Generál Morgan předložil plán COSSAC spojeneckým představitelům na konferenci v Quebecu v srpnu 1943 a velmi brzo na to jej náčelníci spojeného britsko-amerického štábu v zásadě schválili. I když by stratégové z COSSAC viděli raději větší plán, museli vzít onen vypracovaný a schválený, neboť pro "Operaci OVERLORD", jak to již bylo nazváno, zatím nebyly další letecké, námořní a pozemní síly, které by rozšířený plán vyžadoval. Totiž v roce 1943 bylo i USA zaměřeno na válku v Pacifiku a na boj proti ponorkám v Atlantiku, zatímco Britové tehdy zvažovali i alternativní akce v Norsku a ve Středomoří.
Konec plánu COSSAC učinila schůzka nově zvolených velitelů vylodění v Evropě, generálů Eisenhowera a Motgomeryho, kteří si nad "Operací OVERLORD" sedli koncem roku 1943. Ani jeden z nich nebyl nadšen omezeným rozsahem "Operace OVERLORD" a to jak co do počtu vyloděných divizí, tak i úzkého předmostí. Proto již v lednu 1944 byl plán COSSAC od základu revidován - zahrnoval nově vylodění 5ti pěších divizí na frontě široké 98 km.
Oproti plánu generála Morgana prosadili Eisenhower a Montgomery velkou podporu Roosevelta a Churchilla, čímž dostala "Operace OVERLORD" veškerou podporu v celosvětovém měřítku. Nejvyšší prioritu tím získala "Operace OVERLORD" i co se týká všech spojeneckých zdrojů.
Eisenhowerovy názory na šířku fronty sdílel i admirál sir Bertram Ramsay

Obrázek

(řídil "Operaci DYNAMO", stahování vojsk z Francie 1940 u Dunkerque, vylodění na Sicílii "Operaci HUSKY"), který byl pověřen plánováním a dozorem nad námořní částí invaze - Operace NEPTUNE.
Naposledy upravil(a) michan dne 28/5/2012, 06:31, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 5.

"Operace BOLERO"
masové přemisťování amerických jednotek a materiálu z USA na nepotopitelnou letadlovou loď - do Velké Británie - trvala 2 roky a měla v sobě i některá méně známá "úskalí" - operace v sobě nesla některé i krizové momenty.
Pojďme a připomeňme si některé aspekty z oné operace, operace, která ve svém důsledku, v červnu 1944 pro Spojence znamenala, že měli v "Den D", ale i po něm prakticky vše co pro násilné, obojživelné vylodění, ale i po něm, potřebovali (některé aspekty si ještě řekneme u bodu : 5) Shromažďování spojeneckých sil - pro OVERLORD).
Po konferenci Arcadia (prosinec 1941 a leden 1942) nikdo prakticky nepřipravil britskou veřejnost na tak obrovský příliv Američanů do Británie, jaký ihned nastal. Již v lednu 1942 se první americké jednotky vylodily nejprve v Belfastu a pak ve většině Severního Irska, kde byli Američané rozmístěni prakticky po celou 2. světovou válku. Je třeba si říci, že když v roce 1940 hrozila, v rámci německé "Operace Seelöwe", invaze na britské ostrovy, dislokovali Britové svou armádu v jihovýchodní a východní Anglii. Což znamenalo, že západní polovina Velké Británie měla minimum jednotek a Britové ubytovací prostory, letiště a sklady pronajali americkým jednotkám. Znamenalo to, že americké jednotky byly po celou dobu před OVERLORDEM v západní části Velké Británie, což ve svém důsledku znamenalo, že se i odtud americké jednotky vyloďovaly na normandském pobřeží (tedy po pravé straně z pohledu z Británie, kde byly v Normandii pláže odprava, nejzápadnější Utah, Omaha) a Britové se pak vyloďovali ve východní části Normandie (Gold, Juno Sword).
Pro představu si řekněme hned, že když byly na jaře dokončeny plány "Operace OVERLORD" hostilo obyvatelstvo Velké Británie největší invazní armádu, jaká kdy byla soustředěna na jednom místě. Prakticky polovinu invazní armády tvořili Američané. Ještě si řekněme, že "Operaci BOLERO" umožnila výroba více než 2 500 amerických lodí třídy Liberty, které sloužily k přepravě jednotek a materiálu. Britská strana přispěla přepravou 425 000 mužů na zaoceánských lodích, jako byla "Queen Mary" a "Queen Elizabeth", když ony 2 lodě byly upraveny tak, aby dokázaly přes Atlantský oceán přeplavit během jedné plavby celkem 15 000 mužů. V letech 1942 až 1943 ještě byly s přepravou problémy, ale v roce 1944 byla převaha Spojenců v oceánech a ve vzduchu tak výrazná, že doprava amerických a kanadských jednotek přes Atlantský oceán do Velké Británie proběhla prakticky beze ztrát.
Co na Američany, zvyklé na svůj způsob života, čekalo ve Velké Británii nejlépe popsal Stephen Badsey v historickém pojednání Příprava Operace OVERLORD. Nerad bych něco zkazil a proto historikem shromážděný dojem Američanů raději po překladu ocituji:

"Británie, do níž američtí vojáci vkročili, byla ponurou a skličující zemí, což nijak nesouviselo s počasím. Británie, která si stanovila cíl porazit Německo, se připravovala na válku intenzivněji než kterýkoli jiný člen aliance. Po roce 1941 byly do armády přijímány i ženy. Přes polovinu pracujícího obyvatelstva bylo buď v uniformě, nebo ve válečné výrobě, a polovina národního důchodu šla na vojenské výdaje. Přísný přídělový systém, v průměru padesátihodinový pracovní týden a asi 295 000 civilistů zabitých a raněných při náletech - to vše přispívalo k pocitu únavy z války v zemi, která byla již pátý rok ve válce a kde bylo pramálo příčin k radosti.
Lidé, tradičně nedůvěřiví vůči cizincům přijali svoji spřátelenou okupační armádu neobyčejně velkoryse, ačkoli určitá podezřívavost a jisté potíže byly na obou stranách nevyhnutelné. Příjezd amerických jednotek kamsi do zapadlé kornwallské nebo skotské vesnice, tak vzdálené od jejich domova, obvykle znamenal nenadálý vzrůst cen a odpovídající nedostatek alkoholu a tanečních partnerek pro místní muže. Těm pak bylo náhradou vše možné od žiletek a bonbónů až po americký šarm a hudbu Glenna Millera."


Takhle si vše mnozí američtí historici zapsali, jako shodné vzpomínky amerických vojáků, kteří se vylodili po roce 1942 ve Velké Británii.
O Američanech musíme říci, že v US Army v inkriminované době - 1942 až 1944 stále ještě platila rasová segregace. V americké armádě se to projevovalo tak, že černošské jednotky plnily převážně nebojové úkoly (mnozí víme, že se situace i v 2. světové válce měnila a existovali i černošští piloti na stíhačkách - Tuskeege Airmen - 332. Fighter Sguadron ).
Ve Velké Británii to bylo "trošku jinak", neboť Británie měla kolonie a stále se jednalo o Commonwealth. Slova o "trošku jinak" znamenají, že Velká Británie měla na ostrovech, po celá staletí, své vlastní malé černošské komunity, které však existovaly většinou pouze ve velkých britských přístavech. Tzv. "Indické, Západoindické a Africké imperiální jednotky" byly většinou dislokovány v zámoří a nebyly určeny pro boj v Normandii. Na většinou malých městech, kam se stěhovali američtí vojáci, to pro Brity byl šok, když poprvé viděli černé americké vojáky a ještě nějaký vtipálek mezi ně hodil historku, že "černí Američané byli příslušníci speciálních jednotek pro boj v noci a že mají uměle načerněné obličeje". Historce mnozí skutečně v určité přechodné době věřili. Všeobecně však lze říci, že Britové, stejně jako při ostatních jednáních se Spojenci, americkou praxi rasové segregace jednotek akceptovali, zatímco na chování Američanů mimo oblast své vlastní zkušenosti - například na rasové názory mnoha bílých amerických důstojníků a na vzácné případy vážnějšího násilí mezi bělošskými a černošskými jednotkami - reagovali se zlostnou nedůvěrou...
Je zde nutno říci, to co říkají mnozí britští i američtí historici - k červnu 1944 se zdálo, že Britové jsou téměř stejně unaveni z Američanů jako z války a obě vlády se snažily podpořit lepší vztahy a porozumění mezi svými národy. Závěr, který si z toho vzali Američané pak zněl, že později se více mluvilo o tom špatném, než o tom dobrém. Ve skutečnosti mezi Američany a Brity převažovali přátelské vzpomínky. Samotní Američané však vyjadřovali své skutečné kladné vzpomínky na Británii a britský spojenec se zřejmě s náladami také vypořádal. Svědčí o tom i taková skutečnost, že více jak 70 000 britských dívek se ihned po válce vdalo za americké vojáky a odjelo s nimi do Spojených států.

Když v červnu 1944 "Operace BOLERO" končila, bylo ve Velké Británii soustředěno pro "Operaci OVERLORD" celkem 1 700 000 britských vojáků, 1 500 000 Američanů, 175 000 vojáků z britských dominií (hlavně Kanaďanů) a 44 000 vojáků ostatních Spojenců. K vylodění bylo připraveno 1 300 válečných lodí, 1 600 obchodních lodí a 4 000 výsadkových lodí a plavidel, společně s 13 000 letadly (včetně 5 000 stíhaček a 4 000 bombardérů) a 3 500 nákladními kluzáky.
Britové měli pro Normandii připraveny 3 tankové divize (obrněné divize), 8 divizí pěchoty, 2 výsadkové divize a 10 samostatných brigád. Dále měli 1 kanadskou obrněnou divizi, 2 divize pěchoty a 1 samostatnou brigádu. K použití byla připravena i 1 polská obrněná divize a výsadková brigáda - obě jednotky byly vyzbrojeny Brity.
Američané se svými mnohem většími zdroji měli ve Velké Británii celkem 6 obrněných divizí (před koncem války bojovalo v západní Evropě celkem 16 amerických obrněných divizí), dále 13 divizí pěchoty a 2 výsadkové divize. Desítky dalších divizí se připravovaly v USA.
Pro přímou podporu připravené taktické letectvo Spojenců představovalo 100 perutí RAF a států Commonwealthu (1 200 letadel) a 165 perutí amerického letectva (2 000 letadel). Nutno říci, že soustředění takového obrovského letectva byl mimořádný výkon (podkladem zde je: Stephen Badsey - Příprava Operace OVERLORD).

Vrchní velení "Operace OVERLORD".

Již v prosinci 1941 na konferenci Arcadia zřídili Američané a Britové systém velení, který jim po celou válku umožňoval plánovat a provádět bojové operace společně. Bylo to umožněno spoluprácí, ale i velmi blízkými osobními vztahy mezi prezidentem Rooseveltem, který byl zároveň vrchním velitelem všech ozbrojených sil USA, a ministerským předsedou Churchillem, který si pro lepší velení v roce 1940 vytvořil post ministra obrany, aby mohl lépe plnit důležité vojenské funkce. I když byl americký prezident Roosevelt původním povoláním právník, byl za 1. světové války ministrem námořnictva a dobře rozuměl vojenským záležitostem, když si mezi oběma válkami neustále studoval všechny novinky.

O premiérovi Jejich Veličenstev je z jeho životopisu patrné, že ještě než byl novinářem a politikem, byl profesionálním vojákem - Životopis Winstona Churchilla, viz. zde - konec Č 41, začátek Č 42:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3695
Voják se v Churchillovi nezapřel ani v tom, že se chtěl v "DEN-D" ("D-DAY") vylodit spolu se spojeneckými vojáky v Normandii. Zabránil mu v tom až britský král Jiří VI., který řekl, že se chce vylodit také.
Na Arcadii byl domluven systém občasných setkání Roosevelta a Churchilla a jejich štábů, který vydržel s úspěchem po celou 2. světovou válku. Jednou z nejdůležitějších součástí plánování u Spojenců byl ten fakt, že vrchní velitel spojeneckých vojsk pro dané bojiště řídil všechna vojska bez ohledu na národnost.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 6.

Bylo po Teheránské konferenci ( konané od 28. listopadu a končící 1. prosince 1943), když byl generál Dwight David Eisenhower - http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=674
jmenován (zpráva o jmenování dorazila 10. prosince 1943 do štábu pro Středomoří v Alžíru ) Vrchním velitelem spojeneckých vojsk pro Evropu. Větší podrobnosti o Teheránu, jmenování D. D. Eisenhowera viz Č 40 a 41. zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4915
Eisenhowerovo velitelství bylo pojmenováno - Hlavní stan Vrchního velení spojeneckých expedičních sil - SHAEF (Supreme Headquarters, Allied Expeditionary Force) . Postupně, v šesti specializovaných odděleních, kde pracovaly desítky prvotřídních odborníků od lékařů až po stavební inženýry, tvořilo SHAEF ke konci března 1944 - 759 důstojníků a 6 000 dalších pracovníků. Jednu z klíčových rolí v kolosu SHAEF, zastával Eisenhowerův náčelník štábu americký generálmajor ( od 28. ledna 1944 generálporučík) Bedell Smith, který pro něho pracoval jako náčelník štábu již ve Středomoří, a kterého si Eisenhower vyžádal i pro Operaci OVERLORD.
Protože v dané době měli v koaličním svazku Američané zainteresovaný větší počet jednotek a prostředků, bylo jasné, že volba na velitele musela jasně znít - Američan.
Všechna historická pojednání pak říkají, že generál Eisenhower se díky svým vynikajícím schopnostem, jak řešit spletité politické problémy koaliční války, už za jediný rok, i díky své schopnosti řešit všechny vyostřené situace kompromisy, vypracoval vlastně z velitele brigády, na generála a Vrchního velitele spojeneckých vojsk ve Středomoří. Byla to právě jeho schopnost nacházet kompromisy, která mu přinášela závistivý obdiv ze strany jeho podřízených velitelů. Zároveň však všichni viděli, že Eisenhower kladl důraz na spolupráci a koordinaci na všech úrovních, což mu přinášelo autoritu u podřízených a respekt u politických vůdců, kteří nutně potřebovali vítězství v 2. světové válce.
Jmenování jeho nejbližších spolupracovníků pak vyjadřovalo důležitost zapojení jak britských, tak amerických sil do boje na Západě. Vyjadřovalo skutečnost, že hostitelskou zemí je Velká Británie, že zásadní roli sehraje koordinace spojeneckého letectva, námořnictva a pozemních sil. Také proto byl zástupcem Vrchního velitele spojeneckých sil pro Evropu Eisenhowera jmenován Air Chief Marshall sir Arthur Tedder.

Obrázek


Air Chief Marshall sir Arthur Tedder byl stejně starý jako generál Eisenhower. Během 1. světové války Tedder vstoupil do pozemních sil, kde později přešel do Royal Flying Corps a tak zároveň do RAF (Royal Air Force). Byl velitelem letectva na Středním východě v roce 1941, kde zaváděl použití bitevních letadel a vyvinul tzv. "Tedderův koberec" - dle kterého byly bomby byly shazovány stíhacími bombardéry před postupujícími jednotkami. Byl znám jako "čertík z krabičky" - snadno vznětlivý člověk - , který tvrdě razil zásadu, že vítězství ve válce záleží především na letectvu. Generál Eisenhower si spolupráci s Tedderem, přes některé kritiky - po celou válku velice chválil. Pro britské námořnictvo a letectvo Velké Británie, které mělo bránit samotné ostrovy, Eisenhower vybíral raději Brity, než Američany. Proto také jeho ostatní vyšší velitelé byli Britové. Již zde bylo řečeno, že vrchním velitelem spojeneckých expedičních námořních sil pro vylodění byl admirál sir Bertram Ramsay (* 20. ledna 1883, + 2. ledna 1945). Kdo zná průběh 2. světové války ví, že admirál sir Bertram Ramsay prokazoval neustále značné schopnosti při kombinovaných operacích, nebo se také říká při násilných obojživelných vyloďovacích operacích. Učil se již při evakuaci od Dunkerque v červnu 1940 ( Operace DYNAMO), poté velel vylodění v "Operaci TORCH" (8. až 16. listopadu 1942 Maroko, Alžírsko), velel v roce 1943 při vylodění na Sicílii.
Velením Spojeneckých expedičních leteckých sil - AEAF - byl pověřen Air Chief Marshall sir Trafford Leigh-Mallory. Volba Leigh-Malloryho narozeného v roce 1892 byla dle historiků problematická, neboť prý byl nevyzpytatelný, což bylo známo již z dob, kdy velel v Bitvě o Británii 12. Skupině RAF - viz zde a dále:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4013
Některé historické prameny říkají, že zvláště vypjaté vztahy měl prý Leigh-Mallory s Tedderem - i když se oba shodovali na důležitosti letectva. AEAF se skládala z britské 2. taktické letecké armády a 9. americké letecké armády, které v bitvě o Normandii, jak říkají některé historické prameny, prováděly průměrně více než 3 000 vzletů denně. Dodávají ještě, že Leigh-Mallory mohl při svém velitelství AEAF v Londýně navíc koordinovat leteckou podporu prakticky od celé RAF a USAAF v Británii. O důležitosti koordinace letectva před "Operací OVERLORD" hovoří i spor, který musel řešit generál Eisenhower. Nerad bych něco popletl a proto z historického zdroje Stephen Badsey - Příprava Operace OVERLORD - přesně z překladu cituji:

"Krátce po svém jmenování musel Eisenhower postoupit první velkou zkoušku z velení letectvu. Leigh-Mallory - podporován Tedderem - chtěl, aby těžké čtyřmotorové bombardéry dlouhého doletu umístěné v Británii, které nespadaly přímo pod Eisenhowerovo velení, byly předisponovány k útokům na francouzskou železniční síť, což bylo klíčovou částí strategie AEAF. Cílem bylo zabezpečit vzdušnou nadvládu nad Francií a omezit pohyb Němců na pozemních komunikacích (tzv. 'Trasportion Plan'). Naopak bombardovací velitelství RAF, kterému velel Air Chief Marshall sir Arthur Harris, a americké strategické letectvo v Evropě, jemuž velel generál Carl Spatz (oba byli známí jako 'bombardovací baroni') trvalo na tom, že nejlepší podporou pro 'Operaci OVERLORD' bude pokračování v útocích na německá průmyslová centra. Jejich odpor byl tak silný, že si Eisenhower mohl kontrolu nad strategickými bombardéry zajistit jen tak, že i přes snahu o kompromisy musel v dubnu 1944 pohrozit rezignací. Bombardéry měly pak sehrát hlavní roli v konečném vítězství Spojenců v Normandii."

Dalším zásadním problémem při plánování "Operace OVERLORD" bylo omezené množství výsadkových plavidel, počet vhodných pláží a přepravní kapacita trasy přes kanál La Manche, což znamenalo, že v "Den D" se mohl vylodit jenom zlomek z tehdy shromážděných značných zdrojů SHAEF. První jednotky invazní armády měly být z 21. Skupiny armád, které velel generál sir Bernard Mongomery, velitel pozemních sil přímo řídící boje pod Eisenhowerovým velením. Tehdy při vylodění mělo velitelství SHAEF zůstávat v Británii.
Vyloděná 21. Skupina armád se měla v "Den D" skládat z americké 1. A, které velel generál Omar Bradley, dlouholetý Eisenhowerův kolega a z britské 2. A, které velel generál Miles Dempsey. Až se do Normandie přeplavilo dostatečné množství jednotek, byly vytvořeny další dvě nové armády a generál Eisenhower, spolu se svým velitelstvím, měl převzít velení od generála Mongomeryho. V té době již měla existovat americká 12. Skupina armád, která se skládala z americké 1. A a americké 3. A (další americká 9. A k nim přibyla v srpnu 1944), zatímco Montgomery nadále velel jen své 21. Skupině armád, která se v té době skládala z britské 2. A a kanadské 1. A. Později v srpnu 1944 mělo proběhnout druhé kombinované vylodění, a sice na jižním pobřeží Francie - "Operace DRAGOON" (celá bude později také samostatně popsána) - s vojsky 6. Skupiny armád, které velel generál Jacob Devers, a která byla sestavena z americké 7. A a francouzské 1. A. Nakonec v západní Evropě tvořilo osvobozenecké síly SHAEF pod Eisenhowerovým velením 7 armád, z nichž 4 armády byly americké. Ačkoli "Operace OVERLORD" prakticky začala s převahou britských nejvyšších velitelů, postupně začaly převažovat ve spojenecké koalici jednotky americké.

Historiky je při plánování "Operace OVERLORD" hodně kritizován tzv. "Montgomeryho mistrovský plán". Totiž generál Montgomery již za války tvrdil, že všechny bitvy probíhají podle předem vypracovaného precizního "mistrovského plánu", od něhož se prý nikdy neodchýlil a který neovlivnil ani nepřítel... Mongomeryho kritizovali nejen Tedder a Bradley, ale později i historici a novináři a po válce to vedlo k mnoha sporům. Řekněme si něco bližšího o tom.
Řekli jsme si, že vůbec první plány na "Operaci OVERLORD" a vylodění v Normandii byly vypracovány v Londýně mezi březnem a červencem 1943 spojeným anglo-americkým štábem pod velením britského generála Fredericka Morgana, známého jako COSSAC (tj. Náčelník štábu vrchního velitele ozbrojených sil). Nejprve se zvažovalo, dle plánu, teoreticky, že by se Spojenci mohli vylodit kdekoli od Norska až po jih Francie. Generál Morgan a jeho štáb velmi brzy zúžili výběr pláží na vylodění na dvě oblasti:

a) Nejkratší trasu přes Doverskou úžinu.
b) Vylodění při ústí Sieny v Normandii.

Protože generál Morgan považoval vylodění v Calaiské úžině pro Němce za příliš zřejmé, a protože zde byla pravděpodobná nehouževnatější německá obrana, zvolil nakonec za místo vylodění Normandii (o utajení vylodění - "Operace FORTITUDE" bude v dalším pokračování celé samostatné pojednání).


Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, kvůli přesnějšímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 4. do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, - Spory o druhou frontu - Charles Kirkpatrick, Příprava Operace Overlord - Stephen Badsey, Německá obrana - Detlef Vogel, Operace Neptune - Edward Marolda, Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil, Nigel de Lee - Boje v Normandii, a místy jsem pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 6. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z dalších podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 6. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=67
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“