XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 22.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 22.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 22.

Pobřeží La Manche s nejdůležitějšími místy, kde se Operace OVERLORD uskutečnila.


Obrázek


Je jasné, že k správnému a náročnému výcviku, který musely spojenecké jednotky před vyloděním absolvovat, musel SHAEF připravit - pro takový "mamutí podnik" - i fungující a navazující zásobování se vším potřebným. Spojenci musely totiž nejen dobýt předmostí, ale museli předmostí udržet i proti následným německým protiútokům - což byla nedílná součást německé pohyblivé obrany. Ale nejen to. Spojenci museli v rámci "Operace NEPTUNE" vysadit dostatek sil potřebných k průlomu z předmostí a pokračování útoků do nitra Francie... Bylo nutno zajistit a přisunout, pro vzniklé boje, vždy dostatek vojáků, tanků, děl, vozidel všeho druhu, potravin a PHM a to bez přerušení.
Spojenci věděli, že tenhle problém - zásobování - by alespoň částečně vyřešilo rychlé dobytí Cherbourgu, jediného velkého přístavu na poloostrově Cotentin. Očekávat se však ono "rychle dobýt", alespoň v té počáteční fázi, moc nedalo. A pokud by jej měli Němci rychle ztratit, určitě by jej zničili(což se, jak si později řekneme, také stalo), aby jej Spojenci nemohli rychle využívat.
Spojenci proto hledali náhradní, vlastní, na vlastní síly spoléhající, řešení, které by jim v prvé fázi zajistilo soběstačnost.
Mulberry A a Mulberry B.
Vznikl projekt, který navrhli Britové - 2 umělé přístavy - Mulberry A, u Vierville před americkou pláží OMAHA

Obrázek


a Mulberry B v Arromanches, před britskou pláží GOLD

Obrázek


. Umělé přístavy, které měly být umístěny po násilném a úspěšném vylodění u invazních pláží.
Historik Morison, projekty a stavbu oněch mol a pontonových konstrukcí, ze kterých se oba umělé přístavy skládaly, označil za, cituji:

" příspěvek britského důmyslu a úsilí".

Projekt "Mulberry" úspěšně, od zrodu až po realizaci, řídila britská Admiralita a britské Ministerstvo války( již jsem říkal, že celkově na něm pracovalo více než 37 000 lidí, když jen na betonování a výrobě jeho částí to bylo více jak 20 000. Zde je tažen na místo 1 betonový keson Phoenix, ze kterých byl přístav sestaven

Obrázek


).
Historik Edward Marolda - Operace NEPTUNE, k Mulberry mimo jiné napsal, cituji:

"Díky úžasnému úsilí britského zbrojního průmyslu, loděnic, stavebních firem, vládních úřadů a ostatních odvětví britské válečné mašinérie byly oba přístavy Mulberry připraveny pro ´Den D´ včas
( Mulberry v obrazech - http://www.findonvillage.com/0356_the_m ... erries.htm
a zde je i včetně názvosloví o Mulberry B - Umístěném před britskou pláží u Arromanches http://www.ibiblio.org/hyperwar/ETO/Overlord/MulberryB/
).
Royal Navy byl přidělen úkol shromáždit jejich části ve čtyřech prostorech u Portlandu, Poole, Selsey a Dungeness, přetáhnout je pomocí amerických a britských remorkérů přes La Manche a sestavit z nich u předmostí vlnolamy a přístaviště. Spojenci doufali, že tak budou během několika dní po výsadku oba Mulberry v provozu, jeden u britských a jeden u amerických pláží. Každý přístav Mulberry byl navržen tak, aby v něm mohlo kotvit 7 lodí s velkým ponorem, 20 plavidel s malým ponorem, 400 remorkérů a pomocných lodí a 1000 menších plavidel. jeho kapacita byla 7 000 tun vyloženého nákladu denně."

Spojenečtí, zvláště pak samozřejmě britští, námořní plánovači dobře znali ničivou sílu jarních bouří v kanálu La Manche a proto považovali prozřetelně za důležité, vytvořit pro předmostí přístavu 5 hrází "Gooseberry", vlnolamů

Obrázek


, pro ochranu výsadkových plavidel a menších lodí. Hráze měly být vytvořeny potopením vyřazených lodí zvaných "Corncob" přímo u pobřeží. Když byl projekt schválen a stal se součástí Ramsayovy "Operace NEPTUNE", shromáždili postupně Spojenci ve Skotsku 69 přebytečných amerických a britských lodí.
Další důležité přípravy pak zahrnovaly operace v těsném kontaktu s nepřítelem. Znamenalo to, že od začátku roku 1944 začali Spojenci vysílat malé skupinky lodí na výpravy podél celého francouzského pobřeží. Chtěli tak v rámci "Operace FORTITUDE", nejen znemožňovat Němcům určit pravé místo invaze, ale hlavním účelem bylo získat důležité zpravodajské informace potřebné pro vylodění. Tak například v lednu 1944 vyslala Royal Navy několik trajlerů a motorových člunů spolu s miniponorkou, pod velením korvetního kapitána N. C. Willmotta, k normanským plážím do míst, kde se předpokládalo vylodění Američanů. Dva britští vojáci z miniponorky doplavali ke břehu, kde nasbírali důležité informace o písku, velikosti oblázků a o sklonu pláží. Celý svaz Willmotta se pak vrátil bezpečně do Velké Británie.
Musíme zde zmínit i jednu důležitou operaci.
Určitě nejdůležitější informace pro Spojence získali dešifrátoři v rámci nepřátelské radiokorespondence. Americké zpravodajské služby totiž zachytily skutečně "velkou rybu", když zachytily a rozluštily sérii telegramů z Berlína do Tokia, kterou tam vyslal japonský velvyslanec v Německu generál Aoshima Hiroshi. Po právě skončené prohlídce Atlantického valu, vyslal Aoshima skvělou detailní zprávu o německé obraně. Američané četli, rozluštili a předali SHAEF. Samozřejmě ji dostal admirál Ramsay, který v dubnu 1944 sestavil jako velitel definitivní plán "Operace NEPTUNE".
Úkolem Ramseyovy složky spojeneckého námořnictva bylo dopravit expediční síly přes moře, pomoci při zajištění a obraně předmostí na kontinentu a rozvinout zásobovací zařízení tak, aby zabezpečila působení 26 až 30 pěších a obrněných divizí ve Francii. Admirál Ramsey v plánu zdůrazňoval, že tato námořní operace byla "Kombinovaným britsko-americkým podnikem z hlediska veškerých činností, kterými je oba národy podpořily".
Generál Eisenhower, nejenže admirála Ramseye pověřil odpovědností za veškeré námořní síly spojené s "Operací OVERLORD". ale i řízením bojové činnosti těchto sil u invazního pobřeží.
Admirál Ramsey velel dvěma hlavním bojovým uskupením - Západní flotile a Východní flotile.

Západní flotila - velel jí chladnokrevný, sebevědomý americký admirál Kirk, veterán z vylodění na Sicílii - "Operace HUSKY" a velitel výsadkových sil americké flotily v Atlantiku. Jeho kontingent zahrnoval 2 pěší divize z americké 1. A, které velel generál Omar N. Bradley, a které měly zaútočit na pláže UTAH a OMAHA na západním invazním křídle Spojenců.
Podřízenými admirála Kirka byli kontraadmirál Don P. Moon (Svaz U - UTAH) a kontraadmirál John L. "Jimmie" Hall (Svaz O - OMAHA), kteří měli velet vylodění na plážích UTAH a OMAHA.

Východní flotila - velel jí britský kontraadmirál sir Philip Vian, která měla vysadit 1 kanadskou a 2 britské divize z britské 2. A, které velel generál Miles C. Dempsey, na 50 km pobřeží mezi řekou Orne a Port-en-Bessin. Za námořní výsadky na pláži GOLD, JUNO a SWORD byly odpovědni komodor Cyril E. Douglas-Pennant (Svaz G - GOLD), komodor Geoffrey N. Oliver (Svaz J - JUNO) a kontraadmirál Artur G. Talbot (Svaz S - SWORD).

Další Svaz B, který vedl komodor C. D. Edgar a Svaz L, jemuž velel britský kontraadmirál William E. Parry, měly následnou úlohu, když v kritickou dobu měly vysadit 7 podpůrných divizí během druhého odlivu v "Den D" a pak měly budovat umělé přístavy Mulberry a vlnolamy Gooseberry.

Sice se dodržovala zásada, že britským uskupením velí britští velitelé a americkým uskupením američtí velitelé, ale v každém ze svazů nahoře jmenovaných, pluly lodě a různá plavidla z mnoha "mořských národů". Znamenalo to, že pod velením admirála Kirka operovaly britské torpédoborce, francouzské křižníky a holandské dělové čluny, když ve svazu britského kontraadmirála Viana bojovaly vedle americké pobřežní hlídkové lodě dvě řecké korvety a polský křižník.

Poslední přípravy.
Že mohli Spojenci provést invazi do Normandie, umožnilo postupné získání převahy na moři i ve vzduchu. Americké a britské námořnictvo a letectvo, zvláště po celý rok 1943 o převahu těžce bojovalo. A právě v druhé polovině roku 1943 byli spojenci v boji proti ponorkám admirála Denitze natolik úspěšné, že německá ponorková flotila nebyla schopna zabránit soustřeďování spojeneckých vojsk ve Velké Británii a počátkem roku 1944 už bylo jasné, že jsou Němci v Atlantiku v defenzivě. V La Manche byla situace taková, že obtížněji zjistitelná německá bojová plavidla, jako byly torpédoborce, rychlé čluny a minonosky, mohly pronikat do kanálu La Manche prakticky jedině za bezměsíčných nocí. A protože byla Luftwaffe, její stíhačky, zaměstnány obranou životně důležitých průmyslových podniků, dopravních tepen a vojenských cílů na pevnině před ničivými nálety spojeneckých bombardovacích svazů. Měli Spojenci navrch i ve vzduchu. Zkrátka začátkem června 1944 Spojenci plně ovládali kanál La Manche a vzdušný prostor nad ním.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 23.

V rámci příprav na "Operaci NEPTUNE" položily od 17. dubna 1944 britské minonosky, motorové čluny, torpédové čluny a letadla více jak 7 000 min kolem hlavních německých základen Boulogne, Le Havre, Cherbourg a Brest a podél větší části pobřeží Bretaně. Cílem položení min bylo udržet Němce v obraně. Samotné kladení min se samozřejmě neobešlo beze ztrát. Německý torpédový člun potopil doprovodnou loď a kanadský torpédoborec Athabascan a britský torpédový člun narazil na německou minu.
Přes všechna opatření Spojenců nebyl námořní štáb admirála Ramsaye stále spokojen. Námořníkům stále připadalo, že Němci mají proti nim příliš velké množství jednotek, které by mohli vrhnout do boje a zničit spojenecký výsadek. Zpravodajské informace říkaly, že Němci nebudou při obraně Atlantického valu šetřit ani muže, ani lodě. Jako bezprostřední nebezpečí pro invazní flotilu bylo, dle zpravodajců, možno počítat, že Němci proti invazi nasadí 50 ponorek, které rozmisťovali v Bretani, přibližně 100 rychlých člunů a minolovek a miniponorky soustředěné ve francouzských atlantických přístavech. Spojenci museli počítat i se zaminováním důležitých tras v kanálu La Manche.
Spojenci vytvořili ochranu boků invazní flotily mezi Corwalem a Bretaní na západě a Doverskou úžinou na východě, kterou mělo zajišťovat 24 torpédoborců a fregat a zhruba 22 skupin torpédových člunů, motorových a parních dělových člunů a jiných motorových člunů.
Nejdůležitějším opatřením k eliminaci německého nebezpečí nájezdu na invazi představovalo letectvo. Nebývalým způsobem bylo pobřežní velitelství RAF posíleno o další letecké útvary, které hlídkovaly nad vodami mezi Irskem a bretaňským poloostrovem a kolem Skotska. Ochranná 19. letecká skupina měla tolik letadel určených k hlídkování nad přístupy k Normandii ze Západu, že každým sektorem široké oblasti hlídkování prolétávalo ve dne i v noci každé půl hodiny jedno letadlo. Většina ponorek, která by unikla útoku, by byla nucena plout pod hladinou, což by vyčerpalo její baterie ještě dlouho předtím, než by dosáhly invazních tras.
Vůbec první krvavou bitvu svedly jednotky pobřežního velitelství v okolí Skotska. Totiž dne 16. května přikázal admirál Dönitz svým ponorkám, které operovaly z Norska, aby se přemístily do Biskajského zálivu u francouzského pobřeží. V příštích 18 dnech se ponorky musely probíjet britskou "krvavou uličkou" v severním Atlantiku. Letadla britského pobřežního velitelství potopila 7 z 22 objevených ponorek.
V probíhající přípravě na vylodění se pak další letecké útvary Spojenců chystaly ke krytí koridoru pro námořní flotilu, která měla přeplout kanál La Manche a k ochraně zranitelných transportních letadel a kluzáků, které měly přepravit do Normandie 2 americké (101. a 82.) a 1 britskou výsadkovou divizi (6. výsadková). Spojenci jen pro ochranu vyčlenili takřka 2 000 stíhaček, zařazených do 171 perutí. Všechny tyto jednotky byly řízeny z kontrolních stanovišť, která byla umístěna v Anglii, na palubě 3 výsadkových lodí pro tanky a po vysazení na pobřeží Normandie. Některé roje stíhaček zajišťovaly výškové a veškeré ostatní krytí celého invazního prostoru a střídáním byly přítomny dnem i nocí nad vyloďujícími se a vyloděnými jednotkami po celou dobu "Operace NEPTUNE".
Aby se předešlo podobné situaci, která nastala při vyloďování na Sicílii a v Itálii, kdy vlastní PVO lodí střílela na vlastní letadla s výsadkáři, bylo uděláno několik opatření. Byly určeny letové koridory, které se z obou stran přimykaly k trase invazního loďstva. Navíc byli všichni námořníci školeni v rozpoznávání letadel a všechna letadla účastnící se "Operace NEPTUNE" byla opatřena bílými pruhy.
Pro invazní loďstvo, které mělo směřovat ke shromaždištím u břehu jižní Anglie, zformovat se do skupin a pokračovat stanovenými koridory k francouzskému pobřeží, aniž by se lodi odchýlily od kurzu, či najely do vlastních, či německých minových polí, bylo nutné rozmístit podél celé trasy navigační prostředky. Navigačními prostředky na kritických místech byly rozestavené motorové čluny a plovoucí majáky.
Samotné ničení těžkých německých pobřežních děl a betonových opevnění začalo v časných ranních hodinách "Dne D" údery spojeneckých bombardérů, když bombardování dosáhlo svého vrcholu před samotným vyloděním. Navíc byla každému z 5 svazů přidělena skupina lodí pro dělostřeleckou podporu. Skupiny lodí pro dělostřeleckou podporu koncentrovaly svou palbu na 24 zjištěných německých baterií, rozmístěných podél výsadkových pláží. Každé z větších spojeneckých podpůrných válečných lodí bylo jako dělostřelecký cíl přiděleno německé dělostřelecké pobřežní postavení, většinou se čtyřmi děly. Německé baterie byly obvykle vyzbrojené dalekonosnými protilodními děly ráže 4,9 a 6,1 palce umístěnými za dvěma metry železobetonu pevnosti. Mobilní a menší kanóny, které mohly přenášet palbu z lodí na jednotky na plážích, byly umístěny buď v betonových kasematech, nebo maskovány v otevřených postaveních.
Když se přiblížil konec května 1944, směřovaly do přístavů, řek i na otevřené rejdy v jižní Anglii, tisíce válečných lodí všech typů, výsadkových, transportních a pomocných plavidel. Do shromaždišť přístavů se přesouvali také stovky tisíc spojeneckých vojáků. Nákladní automobily OT a SHD se na lodi nakládaly přímo z pláží přes nově vybudované pevné rampy, zvané "hards"
Americké a britské pěší divize a lodě, které je měly převézt přes La Manche, se shromažďovaly ve stejném pořadí, v jakém měly zaútočit na normandské pobřeží. To znamená, že americká 4. pěší divize, která se měla vylodit na pláži UTAH na pobřeží poloostrova Cotentin, se shromažďovala na pobřeží Devonu v Salcombe, Dartmouth a v Brixhamu. Východněji, v přístavech Portland, Weymouth a Poole v Dorsetu to byla americká 1. pěší divize, která měla obsadit pláž OMAHA. Pak dále na východ, v hrabství Hampshire, byla britská 50. (Northumberská) pěší divize v Southamptonu, kanadská 3. pěší divize v okolí Soudhamptonu a v přístavu Portsmouth a britská 3. pěší divize poblíž téhož města a v Shorehamu a Newhavenu. Všechny tři posledně jmenované divize měly zaútočit na francouzskou pevninu přes pláže GOLD, JUNO a SWORD.
Jednotlivé divize druhého sledu a jejich námořní doprovod byl rozmístěn na křídlech spojenecké námořní sestavy. Jednalo se o americkou 29. pěší divizi na západ na pobřeží Devonu a Corwallu ve městech Plymouth a Falmouth a britská 7. tanková divize a 51. (Highlandská) divize kolem ústí řeky Temže v Tilbury a Felixtowe. Bitevní lodě a další těžké lodě dělostřelecké podpory kotvily v Belfastu v Severním Irsku a v ústí řeky Clyde ve Skotsku.
Důležitou součástí a klíčem k úspěchu násilné obojživelné operace, kterou "Operace NEPTUNE" v rámci "Operace OVERLORD" byla, byl výběr dne a hodiny, kdy je počasí a odliv optimální. Již jsme částečně o tom hovořili u pohledu Němců. Zde si řekněme, že kvůli větší překvapivosti a s cílem chránit své vlastní invazní jednotky před německými děly, spojenečtí armádní velitelé obhajovali noční výsadek. Ovšem námořní důstojníci naopak zdůrazňovali, že výsadek za denního světla je bezpodmínečně nutný, a to s ohledem na přesnost dělostřelecké podpory a koordinaci vypouštění a znovu naložení výsadkových plavidel. Zdůrazňovali, že skupiny pro odstraňování podmořských překážek a ženisté potřebují světlo při vyčišťování průjezdu přes německé zátarasy k plážím. Spojenečtí plánovači ze SHAEF chtěli, aby vylodění začalo 3 až 4 hodiny před kulminací přílivu a předcházela mu měsíčná noc, která by usnadnila navigaci tisíců lodí a letadel, které přeplouvají kanál La Manche a zároveň pomohla výsadkářům k dosažení organizovanosti po seskoku do týlu německé obrany. Takové množství požadavků splňovaly na jaře, každý měsíc, jen 3 až 4 dny, kdy v oblasti mezi Anglií a Normandií podobně příhodné podmínky vznikaly. Když štáby a velitelé zvažovali takové množství faktorů, stanovil dne 23. května velitel vylodění generál Eisenhower, jako "Den D" 5. červen 1944. Dva dny po 23. květnu byla ona choulostivá informace "den 5. červen" postoupena námořnímu velení a admirál Ramsay nařídil velitelům otevřít jejich zapečetěné operační rozkazy. Současně zakázal osádkám invazní flotily posílat dopisy a telefonovat a odesílat telegramy. Poté byly 28. května všechny osádky a vojska "uzamčeny" na svých lodích.
(Proces vylodění v Normandii začínal pozvolna.
Nejprve byl 1. dubna vydán zákaz vstupu návštěvníků na celé jižní pobřeží Anglie od Cornwallu po oblast East Anglia. Dne 29. dubna přenesl admirál Ramsay svoje velitelství do Southwick House. Dne 23. května 1944 určil generál Eisenhower 5. červen za "Den D". Dne 25. května bylo přikázáno držitelům nařízení k "Operaci NEPTUNE" otevřít je: Zpravodajci SHAEF provedli poslední vyhodnocení německých dispozic. Dne 28. května je datum vylodění - "Den D" a "Hodina H" oznámena velitelům.
Dne 31. května začíná nakládání lodí a výsadkových plavidel; veškeré osádky jsou "zamčeny na lodích"; Royal Navy pokládá zvukové bóje k označení okrajů německých minových polí. Dne 1. června 1944 admirál Ramsay přejímá velení nad invazní flotilou a oblastí La Manche. Mezi 2. až 3. červnem vyplouvají první lodi dělostřelecké podpory ze Skotska a severního Irska; britské miniponorky vyplouvají k Normandii. Dne 3. června se zhoršuje počasí. Dne 4. června v 3 hodiny 15 minut se invazní flotila dává do pohybu. V 05,00 stejného dne je vydán signál přeložit operaci o 24 hodin /v tomto momentě se "Dnem D" stává 6. červen/. Všechna plavidla se vracejí do přístavů s výjimkou jednoho konvoje plavidel LCT. Dne 4. června ve 23,00 hodin vydává admirál Ramsay povel k vyplutí, aby flotila zvládla úkol k 6. červnu 1944. Dne 5. června ve 4 hodiny 15 minut je vydáno konečné rozhodnutí "Start". Dne 5. června od 23,00 startují letadla s výsadkáři, směr Francie.
Podkladem je zde: Operace NEPTUNE - Edward Marolda.).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 24.

Přes všechna přijatá opatření došlo přesto k několika únikům informací. Tak například při radiové komunikaci byl několikrát jako "Den D" zcela otevřeně řečen 5. červen 1944 a remorkérům byly omylem vydány mapy zálivu kolem ústí řeky Seiny. Ale i tyhle prohřešky proti utajení nebyly německou zpravodajskou službou správně vyhodnoceny a datum invaze jim zůstal neznámý.
Jak již bylo řečeno, dne 1. června 1944 převzal admirál Ramsay velení nad spojeneckými námořními silami, na svém "bojovém" velitelství v Southwick House poblíž Portsmouthu, aby v rámci "Operace NEPTUNE", jako součásti "Operace OVERLORD", zajistil násilné vylodění v Normandii. Hned druhý den večer, tedy 2. června, vypluly 2 britské miniponorky, X-20 a X-23 (značkovači Svazu J a S), z přístavu Portsmouth a lodě dělostřelecké podpory (spojenecké lodě pro dělostřeleckou přípravu tvořilo více než 60 válečných lodí, které ostřelovaly německá obranná postavení a dělostřelecké baterie v každé z pěti z invazních oblastí. Bombardování mělo začalo za rozbřesku a mělo trvat do umlknutí odvetné palby, nebo dobytí pozic. Palba lodních děl byla upřesňována pomocí pozorovacích letadel a předsunutých pozorovatelů. /Brity zvaných předsunutý dělostřelecký pozorovatel - FOB a Američany nazývaných Pobřežní skupina řízení palby - SFCP/ viz mapa OPERATION NEPTUNE - THE NAVAL BOMBARDMENT

Obrázek


, kde jsou názvy a postavení některých z oněch více než 60 válečných lodí dělostřelecké podpory uvedeny: ) se vydaly na svou misi z ústí řeky Clyde.
Britský námořní historik Stephen W. Roskilla o vyplutí řekl, cituji:

"Jako obrovský setrvačník elektrárny, jehož první pohyb je sotva znatelný, ale s každou otáčkou nabývá na energii, až běží hladce rychlostí, na níž byl zkonstruován."

V neděli 4. června 1944, přesvědčen meteorology, že počasí bude 5. června příliš špatné, posunul generál Eisenhower vylodění o 24 hodin. Konvoje, které se už vydaly na cestu, se musely vrátit do svých kotvišť. Všechny konvoje, až na jeden velký americký konvoj, který zachytil opakovanou zprávu, až když se už přiblížil k francouzským vodám na 45 km. Generálu Eisenhowerovi utíkal čas i příležitost, neboť pokud by nebyla do 6. června 1944 invaze zahájena, odliv a měsíční noci by byly příznivé až za 2 týdny. Vojáky, z nichž mnozí již trpěli mořskou nemocí, nebylo možno držet na přeplněných lodích dlouho. Nesměl se ani dát příkaz, aby vystoupili na břeh - obava z prozrazení.
Konečně 5. června ve 4 hodiny 15 minut ráno byla po příznivé meteorologické předpovědi situace jasná (předpovědi počasí se dělaly vždy pro následujících 48 hodin - mezi 4. a 6. červnem 1944 - byl na třech schůzkách generál Eisenhower o počasí informován Group Captainem J. M. Staggem, vrchním meteorologickým důstojníkem SHAEF a RAF. Poslední předpověď zněla, že: Studená fronta se silným větrem a nízkou oblačností pročistila francouzské pobřeží a za ní jde fáze stabilního počasí. Pro "Den D" 6. června 1944 v 7,00 hodin ráno platilo, že na předmostí v Normandii vál západoseverozápadní vítr o síle 3 a přecházel do síly 4. Ve výšce 900 až 2 100 m bylo 50-75 % oblačnosti.).
Po optimistické předpovědi, kratším váhání a do vysvětlení, vydal generál Eisenhower stručný rozkaz prostými slovy, cituji:

"OK, tak pojedem."

(Na rozkaz, OK, tak pojedem, vypluly, dne 6. 6. 1944 i plně naložené LST

Obrázek

).
O vnitřních pochybnostech, o duševních pocitech, generála Eisenhowera hovoří koncept prohlášení v případě nezdaru. Koncept je uložen v Eisenhower Library and Museum a je na něm ještě nesprávné datum 5. června. Přeložená zpráva zní, cituji:

"Našim výsadkům v oblasti Cherbourg-Havre se nepodařilo dosáhnout uspokojivých pozic a já jsem jednotky odvolal. Moje rozhodnutí zaútočit nyní a na tomto místě bylo založeno na nejlepších dostupných informacích. Pozemní vojska, letectvo i námořnictvo učinilo statečně a oddaně vše možné pro splnění své povinnosti. Jakákoli vina či chyba spojená s tímto pokusem padá výhradně na můj vrub."

Ale takhle špatně to "díky Bohu" nedopadlo a zpráva mohla být skutečně založena jen do muzea, aby hovořila pro budoucnost o napětí a duševním rozpoložení velitele tak grandiózní operace.
Pojďme zpět.
Velitel "Operace NEPTUNE" admirál Ramsey onoho rána 5. června 1944 po vydání rozkazu, nastoupil na torpédový člun, který dojel k výhodnému místu u pobřeží jižní Anglie.
Admirálu Ramsey se naskytl pohled na největší invazní flotilu, jakou kdy svět viděl. Invazní flotila proplouvala kolem něho k nehostinným břehům okupované Francie.
Před ní minolovky čistily vody podél jihoanglického pobřeží a 4 koridory vedoucí k místu soustředění, zvanému "Picadilly Circus", což bylo 12 km jižně od ostrova Wight. Od tohoto počátečního místa s poloměrem 8 km vytvořily spojenecké námořní jednotky 5 označených koridorů, všeobecně známých jako "Výlevka", na jih směrem k Francii. Němci měli totiž položenou bariéru z min na západ od Dieppe a na jih od 50 rovnoběžky. V této minové bariéře spojenecké minolovky vytvořily a označily 10 průjezdů se světelnými bójemi. Každý takový průjezd byl široký 360 až 1 080 metrů. Pro Západní Svaz byly přiděleny 4 trasy a pro Východní svaz 6 tras.
(K trasám přes kanál La Manche si řekněme, že flotila pro vylodění, která byla sestavena z 5 Svazů, měla pro Svaz U - UTAH 12 konvojů, pro Svaz O - OMAHA 9 konvojů, pro Svaz G - GOLD 16 konvojů, pro Svaz J - JUMO 10 konvojů a pro Svaz S - SWORD 12 konvojů spolu s pomocnými plavidly. Svazy B a L bezprostředního druhého sledu byly rovněž na cestě z přístavů ve Walesu a východní Anglii. V pečlivých plánech "Operace NEPTUNE" se měl každý konvoj přibližovat trasami označenými A, B, F a K k bodu Z /bod Z - mapa s popisovaným bodem Z - bodem shromažďování - byl 12 km jihovýchodně od ostrova Wight

Obrázek


/, celá flotila by se potom shromáždila v oblasti o poloměru 8 km - známé jako již onen řečený "Picadilly Circus". Odtud pak měly minolovky vyplout na jih, vyčistit 5 koridorů /koridory měly svá písmena R, S, T, U a V/, každý pro jeden Svaz. Ony jednotlivé trasy byly rozděleny na dvě části, aby pomalejší plavidla neblokovala plavidla rychlejší.).
V momentě, kdy se invazní konvoje dostaly do vyloďovací oblasti u břehů Normandie začaly minolovky před konvoji vyčisťovat prostory, ze kterých mělo oněch více než 60 válečných lodí dělostřelecké přípravy ostřelovat pobřežní cíle a čistily také prostory pro vyloďovací plavidla, která v nich spouštěla výsadkové čluny na hladinu. Během této těžké odminovací operace zničily německé miny 2 britská plavidla - torpédoborec "USS Wrestler" a výsadkové plavidlo pro tanky. Vyčišťovací operace ( mapa odstraněných ponořených a také ukotvených námořních min až k plážím řeky Sieny od 6.6 do 30. 6. 1944.


Obrázek


) je velice chválena, neboť stoprocentní vyčištění koridorů přes německá minová pole umožnila tisícům ostatních plavidel invazní flotily dosáhnout bezpečně břehů. Pro celou invazi, pro "Operaci NEPTUNE" je však třeba vzpomenout důležitosti i dalších stovek lodí, které se podílely na kladení bójí, na záchranná plavidla, uhelné lodě a tankery, plovoucí zásobníky vody. Na plavidla pro kladení telefonních kabelů, na zadýmovací trajlery a plavidla pro opravu výsadkových lodí. Všechny podpůrné lodě si počínaly skvěle a díky i jim byla invaze úspěšná.
Kromě min, které, jak si i v průběhu vylodění řekneme, zavinily mnohé ztráty (při špatném počasí přece jenom byly mnohé lodě zahnány mimo koridor, kde na miny najely - zvláště po "Dni D"- atd.) lodí spojenecké flotily, byly pro lodě nebezpečné zejména velké vlny se zpěněnými hřbety a západní vítr o rychlosti 16 až 20 uzlů. Tak se stalo, že malý počet lehkých lodí, které byly většinou přes kanál La Manche taženy, se před dosažením pobřeží Normandie potopil.
Na druhé straně je nutno říci, že takto vzedmuté moře s velkými vlnami, se zpěněnými hřbety a západní vítr, které způsobily tisícům vojáků mořskou nemoc, vyvolávalo pocit touhy po pevné zemi, způsobilo, že německé velení odvolalo z kanálu La Manche hlídková hladinová plavidla...

Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od míst v Č 22. až Č 24. psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání Operace Neptune - Edward Marolda, - Detlef Vogel - Německá obrana, a místy jsem pak použil informace pro text ve svých článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 24. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z dalších podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 24. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142

Doplnění a případnou diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=67&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“