XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 31.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 31.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 31.

Zóny doskoku americké 101. a 82. vzdušně-výsadkové divize. Písmeny A, C a D jsou označena místa shozu 101. vzdušně výsadkové a pomyslný trojúhelník tvořený písmeny N, T, a O okolo řeky Merderet jsou místa shozu 82. vzdušně výsadkové.


Obrázek


nejsou tam ještě písmena E a W v okolí les Forges kam přistávaly posily v kluzácích.

6) Normandie, "Operace OVERLORD", "Den D".

První, úder v "Operaci OVERLORD" měl pro Němce přijít ze vzduchu. K základnímu úderu na německou obranu v Normandii měl velitel spojeneckého expedičního letectva, Hlavní maršál letectva Trafford Leigh-Mallory připravenou ohromnou leteckou armádu, ve které měl k disposici přibližně 11 500 letadel s bílými pruhy.
Ke spojenecké expediční letecké flotile náleželo:

- 1 470 těžkých Lancasterů http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=856
a Halifaxů http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=853
Velitelství britského bombardovacího letectva.
- 1 970 létajících pevností B 17 http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=626
a Liberátorů americké 8. letecké armády.
Těžké čtyřmotorové bombardéry měly ochromit německou pobřežní obranu, komunikace k ní a tím zamezit přísunu posil pro obránce.
Taktickou podporu pro invazní jednotky mělo zajistit:
- 930 amerických středních bombardérů typu Mitchell, Marauder a Boston.
Nadvládu Spojenců ve vzduchu, a to v oblasti La Manche, jakož i v oblasti vylodění a nad Normandii mělo zajistit:
- 1 530 britských stíhaček
- 2 300 amerických stíhaček
Spitfire, Typhon, Lighting, Mustang a Thunderbolt ( některé viz zde: http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
a zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=200 )
Stíhači měli krýt nejen přepravu vojsk přes kanál La Manche, jejich vylodění, ale měli ostřelováním nepřítele podporovat samotné vyloďovací operace spojeneckých divizí na normandském pobřeží.
Pro přepravu celkem 3 vzdušně-výsadkových divizí bylo připraveno:
- 460 britských dopravních letadel.
- 900 amerických dopravních letadel
- 300 kluzáků ( při výsadcích z kluzáků bylo použito 2 typů kluzáků - Horsa a Hamilcar. Typ Horsa glider


Obrázek


, kterých bylo 90% z celkově použitého počtu - unesl 3,1 tuny nákladu - mohl přepravit 29 plně vyzbrojených a vybavených vojáků, nebo Jeep s vlekem. Typ kluzáku Hamilkar - unesl 7,8 tuny zátěže - například 40 plně vystrojených a vyzbrojených vojáků, nebo 2 OT typu Bren i s nákladem, nebo polní dělo s traktorem.).
- 500 průzkumných letadel mělo hlídat vše na moři a nad Normandií, zejména přísun záloh a kolony posil.
- 1 000 dalších letadel Velitelství britského pobřežního letectva mělo zajistit, aby ani jedna německá ponorka nepronikla do blízkosti invazního spojeneckého loďstva.
( Jestli jsem správně počítal a já vím, že několikrát, tak je součet 11 360 - proto říkám na počátku přibližně 11 500, neboť si myslím, že do tohoto počtu patří i letadla pro přepravu štábů a tzv. - Ostatní, která při tak velké armádě klidně být mohla, - oněch 140 kusů letadel tedy mohly být - menší přepravní letadla a kurýrní.)
Šlo skutečně o impozantní síly, proti kterým, tehdy v červnu 1944, vyčerpaná Luftwaffe neměla skoro žádnou šanci( Letectvu Spojenců bude věnováno samostatné pojednání pod názvem - 7) Letectvo Spojenců nejen v OVERLORDU).

"Den D", 6. června 1944, začněme u americké 1. A generála O. Bradleyho.

Plán americké 1.A v "Operaci OVERLORD" v "Den D".
Pro generála Omara Bredleyho vyplynul rozkaz z plánu Operace OVERLORD pro "Den D". Onen rozkaz říkal, že se má, jemu podřízená americká 1. A, vylodit a rozvinout na dvou předmostích po obou stranách ústí řeky Carentan, mezi Saint-Martin-de-Varreville a Colleville-sur-Mer. Na západní straně ústí řeky Carentan, na pravém křídle americké 1.A se měl postupně vylodit americký 7. as ( VII. as) v oblasti UTAH, což už bylo vlastně na poloostrově Cotentin - zde viz mapa vylodění 7.as, její 4. pěší divize s jednotlivými vlnami a v nich i prapory z 8. PBS a 22. PBS .


Obrázek


Rozkaz dál ukládal americkému 7. as, až se mu vylodí jednotky, aby přetnul šiji poloostrova Cotentin a urychleně dobyl město Cherbourg, jehož přístav byl životně důležitým zásobovacím uzlem. Byl to přístav Cherbourg, který měl sehrávat důležitou roli v zajištění logistiky a shromažďování tolik potřebných sil a zajišťovat jejich trvalý a průběžný, nikdy nekončící přísun pro Spojence, a to nejen v celé Operaci OVERLORD, ale i později.
Východně od ústí řeky Carentan, na levém křídle americké 1. A, na pobřeží Calvados, se měl v oblasti OMAHA vylodit americký 5. as (V. as), který měl pokračovat po vylodění na jih, čímž měl krýt postup ( a pravé křídlo) vyloděné britské 2.A.
Zahajovat invazi na poloostrově Cotentin neznamenalo " žádnou procházku růžovým sadem". Totiž již samotné pláže, které se v plánu Operace OVERLORD nazývaly oblast UTAH, byly malé, s písečnými dunami, jejichž výška stoupala k pevnině a vše za nimi Němci zaplavili vodou. S pláží vlastně vycházely jen 4 Východy - cesty (Exit 1, Exit 2, Exit 3 a Exit 4 - Východ 1, Východ 2, Východ 3 a Východ 4. Právě kvůli těmto "Východům" - " Exit", z pláží, byla nasazena, jak si za chvíli řekneme, americká 101. vzdušně-výsadková divize a kvůli přetnutí poloostrova Cotentin a připravení pozic pro útok na Cherbourg i 82. vzdušně-výsadková divize).
Totiž kdyby byly Exit 1 až Exit 4 - Východy z pláží - zablokovány Němci - ocitly by se jednotky vyloděné na pláži UTAH v pasti.

Zde je mapa oblasti vylodění UTAH, na které je vidět místo vylodění a především jsou tam patrné Exit 1 až Exit 4 - Východ 1 až Východ 4, včetně pohybů jednotek 101. vzdušně výsadkové, jejíž jednotky dle plánu vylodění nejprve otevřely Exit 3 - Východ 3, a když zjistily, že došlo omylem (později popsaným) k vylodění u Exit 2 - Východ 2, jiné jednotky parašutistů obsadily urychleně Exit 2 a pak i 1 a velmi rychle, již brzy odpoledne i Exit 4.


Obrázek


Zatopená území v oblasti za plážemi UTAH pokrývala většinu terénu ve vnitrozemí do hloubky přibližně 3 km od pobřeží (viz mapa leteckého snímku na oblast vylodění UTAH. Jsou tam vidět Bocage a na horizontu zatopená území


Obrázek


). Terén se pak postupně zvedal do nadmořské výšky asi 50 m. Vyvýšený terén, který vévodil oblasti, kam musely být shozeny spojenecké výsadky, byl součástí území, pokrytého spletitým mřížovým polí, rozdělených živými ploty - Bocage. O Bocage si blíže řekneme u bojů, kde bude řečeno i jaké prostředky si Spojenci pro jejich překonávání vytvořili, nyní jen, že se jednalo o pole zpevněná velkými hliněnými valy a posázená stromy, jejichž zeleň se nad nimi klenula do výšky až 3,6 metru. Pohyb bojovníků v takovém prostředí byl možný jen po úzkých koridorech, což dělalo z každého Bocage malou pevnost, když obránce pokryl palbou protitankových a automatických zbraní cesty mezi Bocage.
Spojenecký průzkum ukazoval, že Němci měli v americkém sektoru silnou obrannou linii s připravenými zálohami v blízkosti kritických míst. Již jsme si řekli, že polní maršál Rommel měl v úmyslu, zastavit invazi Spojenců již na plážích.
Řekli jsme si, a mapy ukazují, že spojenecká rozvědka identifikovala na poloostrově Cotentin 2 německé divize z 84. as (součást německé 7. A) generála dělostřelectva Ericha Marckse. Z toho 2 pluky 709. pobřežní divize zaujímaly obranná postavení na 80 km východních pláží, na pobřeží Calvados. A 243. pěší divize držela město a přístav Cherbourg (pochopitelně, že v Cherbourgu byly ještě jednotky Kriegsmarine a Luftwaffe).
Samotnému útoku na pláže oblastí UTAH a OMAHA měl předcházet výsadek americké 101. a 82. vzdušně-výsadkové divize, jejichž úkoly jsme si již řekli. Nyní tedy něco blíže o prvním úderu Spojenců ze vzduchu - o výsadcích.

Americký výsadek 101. a 82. vzdušně-výsadkové divize v "Den D".
Jako první si řekneme něco všeobecného, abychom si pak popsali boje jednotlivých vzdušně-výsadkových divizí, a to jak 101., tak 82.
Ještě do února 1944 předpokládal plán vzdušných výsadků, v rámci "Operace OVERLORD", vysazení jen jedné, a to, americké 101. vzdušně-výsadkové divize (101. vzdušně-výsadkovou divizi, její jednotky v době vysazení v Normandii, viz zde v druhém příspěvku na Palbě:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=95
), která měla s podpůrnými prostředky obsadit všechny čtyři Východy z pláže UTAH( Exit 1 až Exit 4, viz mapy výše), pomoci urychlit přesuny amerického 7. as napříč poloostrovem Cotentin a potom se obrátit na sever Cherbourgu. Úkolů to bylo příliš mnoho.
Když dostali Spojenci přidělená další letadla a kluzáky, umožnilo to Američanům, aby vysadili ještě jednu výsadkovou divizi. Tak dostala americká 82. vzdušně-výsadková divize úkol, aby po svém vysazení západně od řeky Douve obsadila město St. Sauveur-le-Viconte a získala pod kontrolu silnice na pobřeží. Tím v plánu americká 82. vzdušně-výsadková převzala část úkolů 101. a dostala úkol přetnout Cotentin. Do popisovaného období spadla květnová Hitlerova intuice, která mu řekla, že v případě vylodění je ohrožen Cherbourg. Stejné myšlení prý měl v květnu i polní maršál Rommel, který v oblasti Cotentinského poloostrova přinutil velitele, aby zdokonalili svá obranná postavení, když na každém místě, vhodném pro spojenecké výsadky, zarazí sloupy 30 cm silné a 1metr 80 centimetrů vysoké, které byly nazvány - "Rommelův špargl" (Rommelspargel). Sloupy byly vztyčeny na většině polí, aby narušily doskokové plochy, nebo zablokovaly přistávací plochy pro kluzáky. Polní maršál chtěl takových sloupů 1 000 na jeden km čtvereční a chtěl je mít spojené dráty....


Obrázek


Na vrcholku každého sloupu měla být buď mina, nebo dělostřelecké granáty, které by byly instalovány tak, aby vybuchly při nárazu do drátů. A Hitler, jak víme, poslal do míst možných výsadků svou 91. divizi, divizi, která byla speciálně cvičena proti vzdušným výsadkům a rozmístěna uprostřed poloostrova Cotentin. A jako zálohu německé 7. A, která by ještě také zajišťovala týl pobřežní obrany, byl jižně od Carentanu dislokován 6. pluk výsadkářů a tankový prapor. Obě tato uskupení byla nebezpečím pro plánované americké výsadky.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 31.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 32.

Spojenecké zpravodajské týmy koncem května 1944 vyhodnocením přicházejících informací zjistily přítomnost německé 91.divize a na leteckých snímcích doskokových ploch pro 82. vzdušně-výsadkové divize se objevovaly tisíce "Rommelových šparglů". Bylo jasné, že plán výsadků musel být upraven. V diskuzích pak šéf spojeneckého letectva, přesněji velitel spojeneckého expedičního letectva, Hlavní maršál letectva Trafford Leigh-Mallory, předpovídal obrovské ztráty a radil výsadky v týlu oblastí UTAH zrušit. Do diskuze se zapojil generál Bradley, velitel vyloďované americké 1. A, který jednoznačně trval na tom, že výsadky za pláží oblasti UTAH jsou důležité a generál Montgomery, velitel vyloďovacího odřadu 21. Skupiny armád, s ním souhlasil. Diskuze se dostala až k Eisenhowerovi, který rázně, po vyslechnutí argumentů obou stran, výsadky nařídil. Podle jeho vyjádření se výsadky měly uskutečnit za každou cenu.
Jen doskoková plocha americké 82. vzdušně-výsadkové divize byla posunuta více na východ (směrem k plážím), tedy po obou stranách řeky Merderet, přičemž městečko Ste. Mére-Eglise bylo na východním cípu cílové oblasti. Také výsadek 101. vzdušně-výsadkové divize byl zmenšen a jeho úkol byl zjednodušen na pomoc americkému 7. as v "Den D", aby zajistila Exit 1 až Exit 4. Americká 101. vzdušně-výsadková divize tak měla dobýt všechny 4 Východy a vyvýšené cesty z pláže, jakož i zdymadlo a mosty přes vodní překážky a příčné komunikace přes oblast invaze. Celkem 3 PVP (PVP - Pěší Výsadkové Pluky), 1 vzdušně výsadkový prapor polního dělostřelectva a 1 ženijní výsadková rota plánovaly začátek svých seskoků v "Den D" na 01,15 až na 01,30 (složení 101. vzdušně-výsadkové divize v Normandii, viz druhý příspěvek na tomto odkaze:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=95 ).
Zbytek divize, zvláště podpůrné prostředky, jejich hladké vysazení, omezovala ta skutečnost, že v místech přistání kluzáků byla malá pole a "Rommelovy špargly". Tudíž výsadky mohly být provedeny v době světla a proto byly dvě kluzákové operace naplánovány na 04,00 a 21,00 v "Den D".
Seskoky americké 82. vzdušně-výsadkové divize měly začít ještě o několik minut později, vysazením dvou PVP západně od řeky Merderet a jedním PVP severozápadně od jejího cíle - městečka Ste. Mére-Eglise. Pro kluzáky 82. se plánovala 3 skupinová přistání. Jedno hned ráno (v 04,00), po přepravě 101. divize, jedno následující po přistání ve 21,00 a jedno za soumraku ve 23,00.
( Zde je mapa útoků 82. vzdušně-výsadkové, které vedly k přetnutí poloostrova Cotentin a 101. útočila tak, aby otevřela Exit 1 až Exit 4 a zabezpečila spojení s vyloděnými jednotkami. Jedná se o boje až do 18. června


Obrázek


.)
Aby nebyli Němci předčasně varováni, rozhodlo velitelství spojeneckého letectva, že obě výsadkové divize nepoletí přímo od Anglie, ale od západu směrem na Cotentin. Všechny americké letouny se tak do svých seskokových zón poloostrova Cotentin přibližovaly od západu (viz mapa v předchozích článcích vylodění Operace NEPTUNE), a asi v 00,15 "Dne D" shodily značkovače, kteří měli označit plochy přistání a vlastní jednotky divizí se měly vysadit o hodinu později. Výsadky byly velice rozptýlené, neboť piloti unikali před protiletadlovou palbou, kterou Němci řídili, nikoliv podle rušených a rozbitých Radarů, ale podle Akustických lokátorů místní PVO. Piloti nedodržovali kurs, nebo klesali pod předepsané výšky vysazení. Mnozí piloti pak chybovali tím, že špatně identifikovali místa shozu. Někteří značkovači byli nesprávně vysazeni a při limitu na osvětlení doskokových ploch, počítaném na minuty, volili navedení přilétajících letounů na ta místa, kde se právě nacházeli.
(Místa shozu
byla volena dle cílů obou divizí - viz mapa

Obrázek


Pro americkou 101. vzdušně výsadkovou byla zvolena místa, která jsou pod sebou označena písmeny A, C, a D - směrem k pláži UTAH.
Západně, tedy vlevo od nich, jsou do trojúhelníku označena písmeny T, N a O místa shozu americké 82. vzdušně-výsadkové divize.
Aby mapa byla aspoň trochu ještě přehledná nejsou na ní ještě přistávací zóny kluzáků, které byly označeny písmeny E a W a nacházely se v okolí les Forges.)



Americká 101. divize odhadovala, že asi 1 500 z jejích 6 600 výsadkářů dopadlo mimo operační prostor divize.

Letouny s oběma vzdušně-výsadkovými divizemi se krátce před půlnocí před "Dnem D" z 5. na 6. června přiblížily k francouzskému pobřeží a po již také popsaných potížích, kdy se rozptýlily formace, se řada letadel odklonila od stanovených kursů. Když se piloti vyprostili z mraků pokrývajících převážnou část oblohy, přibližovali se již k doskokovým zónám v údolí řeky Merderet a pilotům tak nezbýval čas, aby pátrali po signálech značkařů. Navíc měli starosti s protiletadlovou palbou PVO, která se ozývala stále častěji a intenzivněji. Piloti se snažili vyhnout se palbě a když měli výsadkáři vyskakovat, letěla většina letounů příliš rychle a příliš vysoko, takže podmínky k seskoku nebyly vůbec ideální. Štěstím bylo, že Němci neřídili palbu Radiolokátory, ale, jak jsme si řekli, Akustickými lokátory, výsledkem bylo, že z 805ti amerických dopravních letounů, které té noci prolétaly nad Cotentinským poloostrovem bylo ztraceno jen 20. Což zároveň znamenalo, že obavy Leigh-Malloryho se bohudík nesplnily. Letadla také ochránily mraky a manévry pilotů, ale zároveň ty samé ochrany silně ohrozily splnění úkolů, kterými byly výsadkové jednotky pověřeny. Generálmajor Maxwell Taylor, velitel americké 101. vzdušně-výsadkové divize, prohlásil, že, cituji:

"intenzivní protiletadlová palba značně zapůsobila na piloty, kteří byli poprvé v bojové akci. Jejich manévrování potom jen zvýšilo obtíže a riziko seskoku."

A tak byla Taylorova 101. vzdušně-výsadková divize rozptýlena v prostoru 40 x 24 km a někteří z výsadkářů dopadli v ještě větší vzdálenosti. Do rozednění jen 1 000 z 6 000 mužů divize dosáhlo určených shromaždišť a o 24 hodin později jich generál Taylor měl stále jen 3 000( malé skupiny výsadkářů, které se ještě nedostavily na shromaždiště všude působily z léček Němcům problémy).

Útoky 506. PVP ze 101. vzdušně-výsadkové divize.


Obrázek


Podle názoru generála Taylora byla nepřesnost seskoku zčásti způsobena také nedostatečnou instruktáží mnoha pilotů, kteří bez pomoci signalizace ze země nemohli oblast výsadku nalézt. Zmateni mraky a vychýlením z kurzu se na poslední chvíli již nedokázali orientovat.

Americká 82. vzdušně-výsadková divize generálmajora M. B. Ridgwaye na tom byla zpočátku lépe. Její první vysazený 505. PVP ještě využil toho, že Němci dosud plně nerozeznali hrozící nebezpečí a nevzchopili se k obraně. I když 3/4 výsadkářů, 505. PVP, který přistál jako první, bylo roztroušeno v okruhu 5 km od určené zóny, podařilo se je rychle shromáždit a ve 4 hodiny ráno, již rozhodným útokem ještě na neprobrané Němce, obsadili důležité město Ste. Mére-Eglise ( Útok americké 82. vzdušně výsadkové divize na město Ste. Mére-Église provedlo přibližně 360 výsadkářů z 505. PVP, když využili rychlost, překvapení a noční tmu a pronikli městem ve 4 hodiny 30 minut ráno "Dne D". Přerušili komunikace s Cherbourgem a místa německého odporu zlikvidovali. V 9 hodin 30 minut "Dne D" bylo první osvobozené město ve Francii pod kontrolou Američanů, i když se ve 12 hodin začal od jihu rozvíjet německý protiútok. Mnozí z těchto 360 parašutistů byli vyzbrojeni jen pistolí a granáty, neboť si ani nestačili v noci vzít ruční automatické zbraně z kontejnerů a vaků - na snímku je, u silniční značky ležící jeden americký výsadkář s pistolí v ruce, jako symbol těchto odvážlivců.

Obrázek


), čímž Němcům zahradili silnici, která spojovala město Carentan s Cherbourgem, viz mapa útoků amerického 505. PVP z 82. vzdušně-výsadkové


Obrázek

.
Potom však výsadku 82. vzdušně-výsadkové divize začaly potíže.
Totiž pouze 22 z 52 kluzáků nesoucích děla, dopravní a spojovací techniku, nalezlo přistávací zóny. V té době již Němci kladli rozhodný odpor a síly americké 82. vzdušně-výsadkové divize zůstaly rozděleny tehdy téměř nepřekročitelnou překážkou tvořenou řekou Merderet a pásmem bažin.
Z dalších dvou PVP (507. a 508.) z 82. vzdušně-výsadkové divize seskočila západně od Merderetu do plánovaných zón, nebo jejich blízkosti, pouhá 4 % mužů. Zbytek parašutistů se rozptýlil v prostoru obsazeném německou 91. pěší divizí, o které víme, že byla speciálně vycvičena pro boj s nepřátelským vzdušným výsadkem. Zde měly pluky 82. vzdušně-výsadkové divize štěstí, že se jednomu z oddílů výsadkářů podařilo zaskočit v léčce a zastřelit velitele německé 91. pěší divize, generála Falleyho, který se v té době vracel na své velitelství, což na nějaký čas způsobilo v německém velení zmatek.
Když se blížil rozbřesk, více než 100 parašutistů z 82., vedených brigádním generálem J. M. Gavinem


Obrázek


, se shromáždilo na západním břehu řeky Merderet. Vyslané hlídky brzy zjistily, že ze stran je svírají značné síly nepřítele. Pokud neměla být tahle skupina rychle zničena, musela ustoupit, zaujmout výhodnější postavení a poté pokračovat v plnění hlavního úkolu, který zněl zajištění mostu přes Merderet. Jen jediná úniková cesta zůstala otevřena, a ta vedla přes rozsáhlé bažiny směrem k náspu železniční trati, která spojovala město Carentan s městy Montebourgem a Cherbourgem.
Parašutisté, kteří byli obtěžkáni těžkou výzbrojí a výstrojí, museli zvednout zbraně nad hlavu a brodit se zrádnými vodami, kde místy zapadali až po prsa do hlubokých jam naplněných černým, mazlavým blátem. Všude se ozývala palba německých kulometů, již probuzených obránců a parašutisté se neměli kam ukrýt . Postupně se, krok za krokem, v zástupech s generálem Gavinem v čele, prodírali k železničnímu náspu, který mohl poskytnout úkryt. Mnoho parašutistů bylo zasaženo německou palbou a zůstalo ve špinavé vodě, většina však pokračovala dál, až nakonec objevili násep a za ním pruh suché země. Tam ke své radosti našli početnou skupinu příslušníků 82. vzdušně-výsadkové divize a brigádní generál Gavin se ujal velení obou skupin a začal připravovat útok na nejbližší most přes řeku Merderet. Po celou dobu přípravy přicházeli další a další parašutisté, buď jednotlivci, nebo malé skupiny. Kontrola výzbroje ukázala, že naštěstí bylo zachráněno velké množství bazook


Obrázek


a kulometů.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 31.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 33.

Z dobytého městečka Ste. Mére Église směrem na západ k vesnici Pont l' Abbe vedou dvě silnice, na kterých jsou mosty přes řeku Merderet, od sebe vzdálené asi 5 km. V dané době měly neobyčejný strategický význam, neboť pro Němce znamenali jedinou možnost, jak řeku Merderet překročit a přisunout posily k východnímu pobřeží Cotentinu, k plážím UTAH.
Parašutisté 82. vzdušně-výsadkové divize se okamžitě zformovali a na mosty zaútočili. V době přípravy útoku se však k mostům hnaly stejně usilovně silné německé útočné oddíly. A právě o ovládnutí přechodů přes řeku Merderet, o ovládnutí obou mostů, se v "Den D" rozpoutaly nejtěžší a nekrvavější boje mezi příslušníky americké 82. vzdušně-výsadkové divize a narychlo sehnanými, velice silnými, jednotkami Wehrmachtu. Když se začali parašutisté přibližovat k mostům, zesílila německá palba. Parašutisté museli opustit silnice a postupovat členitým terénem Bocage. Mezi parašutisty narůstali ztráty a postup se zpomalil. Boj probíhal celé dopoledne a před polednem dostali parašutisté 82. posily, které přivezly kluzáky, především se parašutistům jednalo o zbraně a výstroj shozenou na padácích.
Okolo poledne "Dne D" držely jednotky americké 82. vzdušně-výsadkové divize trojúhelníkový prostor, ohraničený na jedné straně řekou Merderet a na dalších dvou stranách silnicemi ze St. Mére Église k oběma mostům.
Zápisy z poledne hovoří o tom, že prostor nebyl ještě zcela zabezpečen a stále docházelo ke srážkám s pronikajícími německými hlídkami a se skupinami odstřelovačů, kteří byli roztroušeni v domech a zemědělských budovách. Když odpoledne dosáhli američtí parašutisté těsné blízkosti mostů přes řeku Merderet, začali se zakopávat a budovat obranná palebná postavení, ze kterých mohli ostřelovat mosty a nástupní prostory nejprve z lehkých automatických zbraní. Němci neustále útočili a byly chvíle, kdy se zdálo, že budou muset parašutisté ustoupit. Naštěstí neustále přicházely posily, takže mohla být vytvořena na východním břehu řeky Merderet, okolo obou mostů, obranná linie, která byla zajištěna již tolika palebnými prostředky (dělostřelectvo a minomety v krytých palebných postaveních, postavení střelců bazook a jejich ochrany), že Němci nemohli řeku Merderet překročit. Během mnoha hodin byla situace taková, že samotné mosty byly územím nikoho.
Brigádní generál Gavin si zřídil své improvizované stanoviště uprostřed, již popsaného trojúhelníku a spojky přinášely všechny důležité informace z obranných sektorů.
Němci do útoku zapojili i dva tanky a obranu druhého mostu začala ostřelovat německá protiletadlová děla 88 mm. Tenhle útok tanků generála znepokojil, i když byly tanky zahnány palbou bazook, a tak požádal o další posily z oblasti Ste. Mére Église a radiem zjišťoval, kdy může očekávat podporu jednotek vyloděných na UTAHU. Dostal odpověď, že nejdříve v pozdním odpoledni "Dne D". Vydal rozkaz udržet oba mosty za každou cenu a mosty parašutisté držely. Zápisy říkají, že velkou práci odvedli američtí zdravotníci, neboť zraněných přibývalo a zdravotníci je i v palbě odnášeli do bezpečí, kde jim stačili jen čistit a obvazovat rány, rozdělovat morfium a sulfonamidový prášek. I tak museli řadu vážně zraněných vojáků prozatím ponechat v úkrytech za živými ploty, neboť byl nedostatek prostředků k přepravě a těch pár Jeepů, které přivezly kluzáky, bylo určeno k rozvozu munice. Američané své pozice, přes těžkou palbu a neustálé německé útoky, drželi až do soumraku, kdy německá palba utichla. I když se parašutistům americké 82. vzdušně-výsadkové divize nepodařilo na západním břehu řeky Merderet vytvořit předmostí, dokázali celý "Den D" odolávat útokům německé 91. divize, specializované na boj s výsadkáři. Zároveň bylo německé 91. divizi zabráněno, aby zaútočila na vyloděné jednotky z pláže UTAH. Tím američtí výsadkáři Němcům zabránily posílit obranu na pobřeží , což byl nejdůležitější úkol útočících německých jednotek.
Do večera "Dne D" zahynulo takřka 300 pilotů a vojáků jako obětí německých flaků a havárií. Americká 82. vzdušně výsadková divize ztratila v bojích "Dne D", nebo se utopilo 1 200 mužů a se soumrakem hlásila, že má pod svým velením 40 % své pěchoty.


Americká 101. vzdušně-výsadková divize generálmajora Maxwella Taylora, jejíž jednotky seskočily východně a jihovýchodně od 82. vzdušně-výsadkové divize se přeci jenom ocitly mezi pásmem pobřežní obrany oblasti UTAH a německými zálohami, tedy vlastně v prostoru, kde tolik německých jednotek nebylo. Přes své rozptýlení přece jenom neutrpěla divize tak těžké ztráty ještě dřív, než se její příslušníci stačili alespoň zčásti shromáždit. Ovšem rozptyl byl tak velký, že ve stovkách případů úplně osamoceni, výsadkáři zjišťovali, že jsou vlastně mnoho km od určených doskokových oblastí. V krajině Bocage, která jim připadala úplně stejná, ztráceli úplně orientaci. A právě 101. vydala pro historiky důkazy, že tzv. "Žabka", "dětská cvakačka", jim mnohým zachránila život (když na jiných místech, u některých jednotek britské 6. a i u 82. zvuk připomínající cvaknutí závěru pušky, naopak znamenala smrt), neboť praskavým zvukem se parašutisté 101. svolávali. U 101. zvuk z houštiny, nebo z živého plotu znamenal, že je tam kamarád a ne německý voják, který číhá s prstem na spoušti automatické zbraně.
Ještě než se rozednělo, přistálo, většinou úspěšně, celkem 50 kluzáků s těžkou výzbrojí, takže jednotky generála Taylora byly dobře vybaveny, ale k 6 hodině ranní se jich shromáždila jen jedna šestina. Ale i těchto 1 000 parašutistů obsadilo západní Východy všech cest, vedoucích přes lagunu od pláže UTAH, některé skupiny parašutistů pronikly do postavení německých těžkých děl, kde výsadkáři zjistili, že v postaveních děla nejsou. Zřejmě je Němci po zničujícím náletu provedené britským letectvem odtáhli.

Na jižním křídle vysazené 101. vzdušně-výsadkové divize se Němci urputně bránili a tak se výsadkářům zatím nepodařilo proniknout k řece Douve a zničit mosty.
Druhá vlna 32 kluzáků přistála ve 21,00 hodin, ale po Leigh-Malloryho protestu a kvůli nedostatku pilotů kluzáků většina kluzákových jednotek americké 101. vzdušně-výsadkové divize se dostala ke své jednotce po moři, výsadkovými loděmi, přes pláž UTAH.
S končícím "Den D" měla americká 101. vzdušně-výsadková divize již ztráty 1 200 mužů a měla něco více než 1/3 původního stavu. Svůj úkol, stanovený velením ( dobýt, udržet a uvolnit Exit 1 až Exit 4), uvolnit východy s pláží a chránit invazní vojska před protiútoky Němců byl splněn.

Prostor 101. byl prostorem, kde byl rozmístěn německý 6. výsadkový pluk majora von Heydteho, což byla určitě nejlepší německá jednotka v oblasti Carentanu. Vzhledem k tomu, že major Heydt, nedostal po vylodění Spojenců od svých nadřízených žádné rozkazy, které by mu mohly pomoci se orientovat (spojení s jeho nadřízenými prakticky přestalo po půlnoci fungovat), vydal rozkazy dle svého vlastního uvážení. Zřídil si v ranních hodinách pozorovatelnu na věži kostela ve vesnici St. Come du Mont, která leží na silnici Ste. Mére Église - Carentan a odtud pozoroval krajinu na severu a severovýchodě. Byla to krajina posetá tisíci odhozených padáků a na severozápadě, odkud přicházelo dunění palby bitevních lodí a křižníků, viděl major Heydt, obrovské loďstvo, které obklopovalo mořské pobřeží až na horizontu jeho dalekohledu. Major vyslal okamžitě své 3 prapory do boje - 1 prapor vyslal k útoku na Ste. Mére Église od časných ranních hodin obsazený americkou 82. vzdušně-výsadkovou divizí, 1 prapor odeslal na severovýchod s úkolem bránit Východy z pláží UTAH a třetí prapor odeslal k obraně města Carentan.

V době, kdy americká 82. vzdušně-výsadková uzavřela vnější obranu vyloďujícího se amerického 7. as, rozkázal německý generál Dollman, velitel německé 7. A, soustředěné útoky 91. divize a jednotkám z německé 709. divize západně od řeky Merderet a 6. parašutistickému pluku jižně od města Carentanu. Protože nebyly německé útoky koordinovány a neměly žádnou podporu dělostřelectva a letectva nedosáhly žádného cíle a američtí parašutisté je s velkými ztrátami na životech německých vojáků odrazily.

I když ani jedna z vysazených amerických vzdušně-výsadkových divizí, vzhledem k rozptylu po seskoku, nesplnila přesně všechny úkoly a většinou jejich jednotky přešly do obrany, svou nejdůležitější roli splnily. Přinutily postupně i Němce přejít do obrany, vytvořily tenkou, ale účinnou linii, která chránila pláže invazního úseku UTAH, na kterých se vyloďovaly jednotky amerického 7. as generálmajora J. Lawtona Collinse.
Je proto nutno říci, že navzdory ztrátám a některým zmatkům, které provázel americký vzdušný výsadek, bitvu o úsek UTAH rozhodli právě tito parašutisté ze 101. a 82. vzdušně-výsadkové divizí ještě předtím, než první pěšák vystoupil na břeh. Nebýt jejich odvahy, rozhodnosti a obětavosti, mohla totiž německá 91. divize a 6. výsadkový pluk včas posílit německou pobřežní obranu a vývoj na UTAHU by byl úplně jiný.

Příště již samotné vylodění na UTAHU a OMAZE v " Den D".

Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 31. až do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, - Operace Neptune - Edward Marolda, - Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Alfred Price - Vzdušné boje, - Nigel de Lee - Boje v Normandii, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil - místy pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 33. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 33. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a dotazy prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=67&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“