XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 37.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 37.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 37.

Oblast OMAHA i se 14ti německými silně opevněnými opěrnými body WN (viz text).


Obrázek


Na mapě je i útes Pointe-du-Hoc, který byl od vyloďovacích pláží poněkud vzdálen.

Oblast OMAHA, Den D, Hodina H - 6 hodin 30 minut.

Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu a kvůli většímu zachování faktů, menší chybovost, jsem většinou od těchto míst použil text z historického pojednání Den D 1944 Pláž Omaha - Steven J. Zaloga a místy pak text z historického pojednání Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey - což jsou podklady uvedeně i u Č 39 na konci.

Některé věty z historických autorů a jejich děl, zde nahoře uvedených, cituji, u některých složitějších vojenských textů, jejich autentičnosti, zachování historické faktografie, ale i atraktivnosti a poutavosti textů, používám celé věty, které převyprávím, mnohdy s vlastním doplněním a vysvětlením potřebného. Jedná se o články od Č 37. až do Č 44, oblast OMAHA: Všechny texty jsou dle osnovy mnou logicky sestaveny. Mnohde jsou ve větách použity informace z historické literatury uvedené na konci článků v - Použité podklady. Celé Č 37. až Č 44. jsem označil - "........"


"Stejně jako v oblasti UTAH, rozhodla o Hodině H i v oblasti OMAHA doba přílivu. I v oblasti OMAHA zněla Hodina H - 6 hodin 30 minut, aby měli ženisté dostatek času na odstranění min a protiinvazních překážek, dřív než budou zaplaveny přílivem.
Již bylo řečeno, že americká oblast OMAHA měla, dle plánu Operace NEPTUNE, rozkazem s označením ON1, dodatek VIII, doplněk B, kvůli kódování sektorů sedm - Able, Baker, Charlie, Dog, Easy, Fox, George.
Sektory pláží, jako např. zvláště silně krvavý sektor Dog - Pes, se rozlišoval vlastním názvem pláže - White - Bílá, Green - Zelená, Red - Rudá, tedy Dog White, dále pak již vzpomínaný Zelený pes - Dog Green a Dog Red - Rudý pes.
Oblast OMAHA se rozkládala mezi Port-en-Bessinem a řekou Vire, když jednotlivé sektory vylodění se táhly do celkové šířky přibližně 6 300 až 6 500 m (někde uvedeno také 4 míle), čímž se OMAHA stala nejširší oblastí vylodění v rámci Operace OVERLORD.
Vyloďovací prostor v oblasti OMAHA, je široká mírně do oblouku zatáčející část pobřeží Calvadosu, jejíž přibližně 6,5 kilometrů dlouhým plážím, dominují, na jejich obou koncích útesy zvedající se téměř kolmo do výšky 30 m.
(Mapa oblasti pláží OMAHA, místa vylodění i s - v textu jmenovanými - vesnicemi.


Obrázek


). Mezi těmito křídelními strmými výspami( samozřejmě vhodnými pro boční dělostřeleckou palbu, tu nejhorší palbu, kterou si lze představit, a kterou zde Němci samozřejmě využili k bočnímu postřelování pláží) navazuje na pláž náhorní plošina dosahující necelý kilometr ve vnitrozemí výšky 50ti metrů, která ovládá celé pobřeží.
Hranu náhorní plošiny, na čtyřech místech, přerušují potoky, které si v úzkých roklích prorazily cestu k moři. Rokle s potoky, svou šířkou vhodnou i pro cesty, byly jediné průchody pro vozidla do vnitrozemí. Tři z těchto čtyřech roklí, vhodných pro cesty, byly blátivé cesty, jen čtvrtý východ tvořila dlážděná cesta.
Byla zde ještě pátá, strmá úžlabina (pro pěší), která vedla k polní cestě.
Obě strany, jak útočník, tak i obránce věděly o důležitosti a významu těchto celkem pěti východů pro výsadek v oblasti OMAHA.

Pevný písek pokrýval, na samotných plážích omývaných přílivem a odlivem, pruh široký 300 metrů a pak následoval násep ohlazeného štěrku, který se ne obvyklým způsobem zvedal do vnitrozemí ( velké množství doplňujících fotografií o OMAHA Beach je na tomto odkaze:
http://www.ibiblio.org/hyperwar/USA/USA ... aha-2.html
). V západní části oblasti OMAHA pak onen štěrkový násep pokračoval k vlnolamu a dlážděné cestě za nimiž ostře vystupovala hrana náhorní plošiny. Zbytky pláže přecházely v pískové duny neprůchodné pro vozidla. Štěrkem se však na řadě míst nedalo vůbec projet. Na vzdálenější straně oněch dun byl široký pás písku, který se vždy na začátku roklí, které vytvořily potoky, měnil v bažiny porostlé chomáči tuhé trávy. Svah zde nebyl již tak strmý, ale přesto jej nemohla na většině míst z důvodů podloží zdolat ani pásová vozidla. Mimo dlážděné cesty v závětří západní výspy byly ostatní průchody, které směřovaly do vnitrozemí, vlastně jen pouhými polními cestami, určenými pro selské povozy, které vedly hustě zalesněným terénem.( Mapa terénu v oblasti vylodění OMAHA


Obrázek


) Většina z uvedených roklí ústila v pevných kamenných vesnicích (které sloužily jako pevnosti) Vierville, St. Laurent a Colleville, a které vlastně střežily každý východ z pobřeží.( Mapa jednotlivých pláží v oblasti Omaha i s vesnicemi z textu, když zde


Obrázek


není zachycen Pointe-du-Hoc).

Německá obrana, oblast OMAHA.
V oblasti OMAHA Němci zbudovali celkem 14 opěrných bodů, které označili WN61 až WN73, když dva opěrné body byly mírně ve vnitrozemí, čímž říkám, že jich bylo 12 těsně za plážemi a od dubna 1944 byla celá oblast opevněna třemi řadami zátarasů, které jsme si již řekli (225 metrů od břehu byly nejdříve překážky ve tvaru bran, 200 metrů od souše, tvořily druhou řadu trámy, či klády, s minami, namířené do moře a poslední třetí pruhy 115 metrů od břehu, byly zaminované, trojzubé ježky, každý o výšce 1,5 metru. Odhalené moře při odlivu mělo své písčité dno nezaminované, ale cesty do vnitrozemí a přístupy k nim byly plné nášlapných min.

Vůbec největším problémem pro Spojence bylo - kolik jednotek německé obrany je na plážích v oblasti OMAHA? (V únoru 1944 vypracovala americká 1. A o oblasti OMAHA studii. Studie došla k závěru, že pokud bude oblast OMAHA bráněna plukem německé pěchoty, její terén poskytne německým jednotkám výhodu, zatímco Spojencům způsobí těžké ztráty. Ale pozor - v tom samém závěru také bylo, že pokud bude oblast bráněna silou pěší divize, stane se nedobytnou!!! Jak za chvíli uvidíme, německé obranné síly rozmístěné v oblasti OMAHA převyšovaly americké odhady více než 3x. A to ještě v záloze byl německý mechanizovaný pluk.)
Obrana Němců za plážemi byla zřízena okolo oněch 14ti opěrných bodů WN61 až 74 (WN - Wiederstandnester). Právě většinu roklí střežil opěrný bod WN, který byl umístěný na vrcholu kopce, nebo po straně rokle.
( Zde je velice důležitá mapa, na které je oněch 5 krvavých roklí, výstupů z pláží, o které se nejprve tak krvavě a těžce bojovalo. Rokle zleva, z pohledu z Anglie, z pohledu vyloďujících se Američanů - F-1, E-3, E-1, D-3 a D-1. Ještě budou mnohokrát zmiňovány.


Obrázek


Zapamatujme si je).
Dva opěrné body WN, vybudované na východní straně pláže na mysu Pointe-et-Raz-de-la-Percée, umožňovaly boční palbu, jak jsem již částečně zmínil, podél pláže a tři další WN, situované za pláží, pokrývaly východy z roklí.
Uspořádání každého WN se lišilo podle povahy terénu, navíc se během vylodění Spojenců 6. června 1944, mnohé z nich ještě dostavovaly. Obvykle se WN sestával z malého krytu, nebo kulometného hnízda - tzv. Tobruku - na úpatí útesů, které bránilo vstup do roklí. Větší rokle přehrazovala zeď, protitankový příkop a zátarasy (ta zeď bránila účinku ostřelování z lodí). K nejúčinnějším opevněním patřily protitankové dělostřelecké bunkry - Bauform 667, vybudované po stranách útesů, jejichž zbraně však byly zacíleny rovnoběžně s pláží. Bunkry kryla na straně od moře právě ona obranná zeď, která dělostřelecké palbě lodí ztížila možnost účinně pevnůstku zasáhnout. Také promyšlené rozmístění bunkrů bránilo spojeneckým tankům v přístupu do rokle, protože německá děla mohla zasáhnout tanky do slabě pancéřových boků, jakoby ze zálohy, z bezprostřední blízkosti, když navíc byla umístěna tak, aby mohla střílet dolů po celé délce pláží (jak víme, dlouhé jen něco okolo 6,5 km). Němečtí vojáci, kteří byli v betonových bunkrech, sice používali některé starší protitankové zbraně, jako byl například již v té době zastaralý 50 mm kanón Pak 38, přesto byly tyto zbraně schopné prorazit boční pancéřování tanků Sherman a účinné byly rovněž proti výsadkovým člunům.
Němci měli v oblasti OMAHA celkem 8 protitankových bunkrů, které disponovaly, mimo jiné, dvěma 88 mm víceúčelovými kanóny. Mimo těchto plně krytých protitankových zbraní měli Němci 3 kanóny ráže 50 mm na podstavcích, které umístili v betonových okopech, a 10 dalších protitankových a polních děl v otevřených postaveních a na různých opěrných bodech. dalšími obrannými prostředky pak byly betonové bunkry, na kterých byly otočné střelecké věže ze starých francouzských a německých tanků. Přímo v oblasti OMAHA jich bylo 5, z nichž 3 se nacházely v opěrných bodech WN66/68 a pokrývaly rokli D-3 Les Moulins. Opěrné body byly obvykle chráněny kombinací všech těchto typů palebných postavení. Například WN61/62 v rokli E 3 Colleville měl k dispozici 2 protitankové kanóny ráže 75 mm PaK 40 v kasematech určené pro boční palbu na pláž, 2 protitankové kanóny 50 mm na podstavcích v otevřených okopech, 50 mm minometný Tobruk a 6 kulometných hnízd. Mimo této obrany si německá pěchota vykopala množství zákopů, které postupně propojovala kryty a chráněnými chodbami. Jen nedostatek betonu (prioritně byl beton přidělován do oblasti Calais) na jaře roku 1944 způsobil, že byl zpevněn betonem jen malý úsek této zákopové linie. V německé armádě se měnily v dubnu, květnu, červnu 1944 priority Wehrmachtu, a tak třeba Luftwaffe a Todtova organizace vybudovaly například v sousedním Pointe-et-Raz-de-la-Percée komplikovaný kryt pro obsluhu své radarové stanice, ale ten kryt vlastně Radiolokátor nechránil, neboť anténa musela být v otevřeném prostoru. V té samé době bylo mnoho klíčových zákopů pěchoty během jarních dešťů kvůli nedostatečnému vyztužení vytopeno, takže se během útoku nemohly používat.
Z celého systému obrany oblasti OMAHA byl nejvíce opevněn Pointe-du-Hoc. Němci zde totiž plánovali umístit 6 děl 155 mm v otevřených postaveních, ale pak opevnění přebudovali tak, aby každé dělo chránil železobetonový bunkr Bauform 671. Navíc se na tomto stanovišti nacházela opevněná dělostřelecká pozorovatelna, umístěná na útesu vybíhajícím do moře a chráněné kryty pro posádku a munici(ještě bude řeč).
Po Rommelových zásazích tvořila většina německého opevnění jen tenkou linii podél pobřeží a pro případ nutnosti zůstaly za hlavní linií německé obrany jen velice malé záložní jednotky.

Spojenci, jejich průzkumy, špatně vyhodnotil situaci, neboť věřil, že celá 352. pěší divize je soustředěna v záloze kolem St. LÓ, a nevěděl o tom, že v květnu 1944 převzala divize obranu oblasti OMAHA ( její dva pluky - GR 914 a GR 916).
Původně byla od roku 1942 oblast OMAHY bráněna jedním plukem 716. pěší divize. Tahle neúplná poziční divize byla roztažena vlastně od města Carentan až k ústí řeky Orne a bránila všechny normandské pláže, mimo oblast UTAH na Západě. Za obranu oblasti OMAHA zodpovídal v letech 1942 až 1943 německý 726. granátnický pluk (GR.726), který zde byl v rámci 716. pěší divize. Německou 716. pěší divizi tehdy tvořili starší odvedenci kolem 35ti let, když čtvrtým praporem 726. granátnického pluku byl i 439. východní prapor zformovaný z bývalých příslušníků Rudé armády. Celá 716. měla výrazný podstav, když z předpokládaných 12 000 vojáků jich měla jen 7 000. Musíme jen říci, že většina vojáků byla umístěna v bunkrech, či polních opevněních s velkým množstvím doplňkových zbraní, včetně 197 kulometů, 12 protitankových pušek, 75 středních minometů a 249 plamenometů.
Dne 15. března 1944 dostala německá 352. pěší divize rozkaz, aby převzala obranu pláží v sektoru Bayeux, v souladu s Rommelovou snahou posílit opevnění v této oblasti.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 37.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 38.

Německá 352. pěší divize a její činnost v průběhu "Dne D".


Obrázek


Německá 352. pěší divize byla zformována v prosinci 1943 poblíž St. Ló ze zbytků, v Rusku zničené, 321. pěší divize. Nově vzniklá divize byla pěší divizí typu 44 a většinu jejího personálu tvořili mladí, čerstvě odvedení vojáci, z ročníku 1925/26, tedy muži ve věku 18 a 19 let. Na rozdíl od 716. pěší divize, měla nově zformovaná 352. pěší divize plný stav. Což znamenalo, že se skládala ze tří pěších pluků - 914., 915. a 916. granátnický pluk (GR 914., GR 915. a GR 916.), z nichž každý pluk měl k dispozici dva střelecké prapory se samostatně číslovanými rotami 1-4 a 5-8. V sestavě pak 13. rota byla dělostřelecká, a byla určená pro přímou palebnou podporu, vybavená byla dvěma 150 mm a 6ti pěchotními děly ráže 75 mm. Dále pak 14. rota každého pluku byla protitankovou jednotkou vybavenou pancéřovkami - "Panzerschreck". V divizní struktuře typu 44 z roku 1944 byl původní průzkumný oddíl nahrazen praporem, jehož jedna rota byla cyklistická a jedna rota byla motorizovaná. Divizní dělostřelecký pluk měl 4 oddíly, 3 z nich po 12 houfnicích 105 mm, čtvrtý oddíl měl 12 děl 150 mm. Divizní protitankový oddíl byl tvořen jednou rotou se 14ti stíhači tanků PzJg 38 (t) Ausf. M Marder III.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=116&t=1037
, jedna rota s deseti útočnými děly Stug III.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=117&t=877
a další s improvizovanými děly 37 mm na nákladních autech Opel. Samotný výcvik německé 352. pěší divize byl ochromen nedostatkem paliva a munice, když se navíc vojáci z této divize museli účastnit budování polních opevnění Atlantického valu. K samotnému výcviku větší jednotky než je rota, bylo jen málo příležitostí. Přesto byla německá 352. pěší divize v roce 1944 celkem dobře vycvičená, určitě na německé poměry, i když některé historické prameny říkají, že oproti americké divizi měli Američané větší palebnou sílu, zvláště v automatických zbraních.
Menší nedokonalosti německé 352. pěší divize v sektoru opevnění Bayeux vylepšilo přebudování opevnění provedené v březnu 1944, které s dodanými palebnými prostředky zvýšilo sílu obrany 3x. Oblast pláže OMAHA, kterou do května 1944 měly bránit jen dva prapory z německého pluku GR 726, ze 716. statické divize, náhle posílila obrana dvou německých pluků GR 914 a GR 916 z 352. pěší divize (GR 726 byl podřízen velení 352. pěší divize) a za úkol dostaly obsadit opevněné pozice na pobřeží a zákopy podél pláží.
Německý 914. granátnický pluk (GR 914.) tak zodpovídal za oblast Isigny/Pointe-du-Hoc západně od pláží OMAHA, německý 916. granátnický pluk (GR 916.) měl na starosti ostatní pláže oblasti OMAHA a východní část pláže GOLD. A třetí, 915. granátnický pluk (GR 915.), a divizní 352. střelecký prapor tvořily součást Bojové Skupiny Meyer (Kampfgruppe Meyer) a byly rozmístěné dále od pobřeží, poblíž St. Ló, a sloužily jako záloha 84. (LXXXIV.) as.

Takto zesílená německá 352. pěší divize zodpovídala za obranu celkem 50 km pobřeží, což neodpovídalo německé taktické doktríně a onen fakt vedl k rozporům mezi polním maršálem Rommelem a velitelem německé 352. pěší divize generálporučíkem Dietrichem Kraissem. Rozpor byl o tom, že Rommel chtěl celou divizi pěchoty rozmístit podél hlavní obranné linie, aby odtud mohla ostřelovat vyloďující se Spojence. Generál Kraiss chtěl mnohem konvenčnější obranu - přímo na pobřeží ponechat jen malý počet vojáků a většinu jednotek umístit za útesy, odkud by mohly, dle německého zvyku a vypracované doktríně doby, protiútokem zamezit jakémukoli průniku. Nakonec byl zvolen kompromis, když v oblasti pláží OMAHA se jeden z pěších praporů přesunul až k pobřeží, kde umístil dvě své roty v předsunutém opevnění vedle již dislokovaného pluku GR 726 a ostatní jednotky zůstaly ve vesnicích několik mil od pobřeží. Druhý prapor pak s divizním SHD oddílem představoval zálohu pro sektor pluku.
Samotnou oblast pláží OMAHA kryl I. oddíl 352. dělostřeleckého pluku (I/AR.352), jehož velitelství sídlilo v Etrehamu. Tento oddíl měl k dispozici 3 baterie 105 mm houfnic. Svá předsunutá pozorovatelská stanoviště umístili střelci v bunkrech podél pobřeží, což samozřejmě výrazně zvýšilo jejich smrtící účinnost, když z "tepla" železobetonového bunkru zaměřovali dělostřelečtí pozorovatelé své cíle na plážích OMAHA. Také II. oddíl 352. dělostřeleckého pluku (II/AR.352) s velitelstvím východně od St. Clement měl oblast pláží OMAHA ve svém dostřelu. Všechny dělostřelecké oddíly byly vybaveny pouze jedním palebným průměrem, což bylo 225 granátů na každou 105 mm houfnici a 150 granátů na každý 150 mm kanón. Několik dní pak kvůli spojeneckému letectvu nebylo možno doplnit zásoby munice. Jako poslední součást německého dělostřelectva do sektoru OMAHA, dorazila dne 9. května 1944 jedna baterie těžkých raketometů (Nebelwerfer) od Werfer - Regiment 84. Za 352. pěší divizí byl ještě rozmístěn 1. pluk 11. protiletadlové divize Luftwaffe, který doplňoval sektor obrany OMAHA o 36 univerzálních kanónů ráže 88 mm.
Řekli jsme si, že spojenecká zpravodajská služba neodhalila v obraně oblasti OMAHA skutečnost, že je bráněna třemi pluky (některá historická literatura uvádí, že spojenecké štáby věřily, že na plážích OMAHA naleznou jen 2 německé prapory v obraně) a ve snaze vysvětlit jejich přítomnost 6. června pak vznikl mýtus, že se 352. pěší divize do blízkosti pláží přesunula až několik dní před "Dnem D", aby prý zde provedla cvičení. Informace pochopitelně neodpovídala pravdě, neboť 352. pěší divize se na plážích oblasti OMAHA nacházela více jak 2 měsíce.
Mezi oblastmi pláží OMAHA a UTAH, na mysu Pointe-du-Hoc byla umístěna německá 2. baterie 1260. armádního pluku pobřežního dělostřelectva (2/HKAA.1260), která byla vyzbrojena 6ti kusy francouzských 155 mm děl a 5ti lehkými kulomety. V červnu roku 1944 byly hotovy 4 z 6 železobetonových bunkrů, určených pro děla, ale časté spojenecké bombardovací nálety přeměnily celou oblast kolem baterií Pointe-du-Hoc doslova v měsíční krajinu posetou krátery - zde je jeden z náletů


Obrázek



- a zde je memento, díry po leteckém bombardování a lodním ostřelování, zarostlé travou a přesto viditelné na Pointe-du-Hoc - 60 let po 2. světové válce


Obrázek


- jak si později řekneme, byla děla z bunkrů odstraněna a přesunuta do sadu jižně od nich. Na původní místo děl u du-Hoc Němci zasadili makety z trámů, které zmátly spojeneckou zpravodajskou službu až tak, že si myslela, že děla se stále nacházejí na svém místě.
Když začala invaze, posílila postavení kolem pozorovatelského bunkru Pointe-du-Hoc jedna rota z GR.726.
Co chybělo obraně oblasti OMAHA určitě, byla letadla Luftwaffe. Ke 4. červnu 1944 měla 3. letecká armáda v severní Francii k dispozici 183 denních stíhaček, ze kterých bylo 160 provozuschopných. Spojenecké letecké útoky na německá letiště ve Francii byly tak intenzivní, že 5. června 1944 muselo být 124 stíhaček staženo z pobřeží na letiště dále do vnitrozemí a ani potřebné PHM nebylo ještě 6. a 7. června k dispozici.

Americké útočné síly, oblast OMAHA.
Zkráceně si řekněme, že americký plán vylodění v oblasti OMAHA počítal s útokem jedné divize, ke které by se odpoledne přidala divize druhá. Spojenci nechtěli totiž vylodit dvě divize hned za sebou a proto rozhodli, že levé křídlo útočné síly bude tvořeno 16. Plukovní Bojovou Skupinou (dále jen PBS, v angličtině RCT - Regimental Combat Team) z americké 1. pěší divize a pravé křídlo 116. PBS (RCT) z americké 29. pěší divize, která byla během první části operace podřízena 1. pěší divizi.
Americká 1. pěší divize, velitel generálmajor Clerence R. Huebner


Obrázek


(jako součást amerického 5. as generálmajora Leonarda T. Gerowa) - "Velká červená jednička" (pojmenovaná podle charakteristické ramenní nášivky) byla nejzkušenější divizí v americké armádě a pro vylodění v "Den D" si ji vybral osobně generálporučík Omar Bradley, velitel americké 1. A.
"Velká červená jednička", americká 1. pěší divize již dříve bojovala v severní Africe a na Sicílii a jako jedna z mála divizí v Británii měla za sebou již bohaté bojové zkušenosti. Dokonce její 16. pěší pluk, který se měl vylodit v první vlně, se výrazně a skvěle ukázal v roce 1943, kdy odrazil německý tankový útok na předmostí u Gely na Sicílii, a proto jeho volba byla jednoznačná.
Americká 29. pěší divize měla na své ramenní nášivce symbolizující spojení tradic Unie a Konfederace, což byl název "Modrá a šedá". Velitelství 29. pěší divize bylo ve městě Baltimore ve státě Maryland, který leží na hranici mezi severem a jihem. Také z toho důvodu její příslušníci pocházely z oblasti Marylandu a Virginie. Původně byly příslušníky Národní gardy a americká armáda, tak jako u všech takových divizí, obsadila velitelská místa profesionálními vojáky, neboť se věřilo, že v Národní gardě jsou hodnosti udělovány dle politické příslušnosti. Americká armáda doplnila i chybějící profese a do "Dne D" byla z 29. pěší divize soudržná bojová síla.
Oběma Bojovým skupinám 16. PBS z 1. pěší a 116. PBS z 29. pěší divize byl přidělen tankový prapor, který zajišťoval palebnou podporu. A tak měla 16. PBS přidělen 741. tankový prapor a 116. PBS měla přidělen 743. tankový prapor.
Zneškodnit německou dělostřeleckou baterii, hlášenou zpravodajci na Pointe-du-Hoc dostala za úkol jednotka prozatímní brigády Rangers složená z elitního 2. a 5. praporu.

Protože děla baterie na Pointe-de-Hoc byla umístěna na vrcholku útesu, museli příslušníci Rangers vymyslet řadu unikátních způsobů, jak útes rychle zdolat a to dokonce pod německou dělostřeleckou palbou. Při výcviku se vyzkoušely různé prostředky, kdy do nákladového prostoru obojživelných vozidel DUKW byly namontovány žebříky. Dokud však nebyly pevně opřeny o paty útesu, manipulovalo se s nimi těžko a proto vojáci Rangers vyvinuli hákovací kotvici poháněnou standardní dvoupalcovou raketou a přenosné odpalovací zařízení. Standardní výbavou úderných skupin Ranger byla rovněž horolezecká lana a odlehčené žebříky. Hlavní útok na Pointe-du-Hoc mělo provést 225 mužů svazu A, tvořeného rotami E a F z 2. praporu Rangers, které měly slézat východní stranu Pointe-du-Hoc, a rotou D, která měla v tu samou dobu zaútočit na západní straně. Svaz B, jehož základ tvořila rota D z 2. praporu Rangers, měl za úkol zdolat útesy na sousedním Pointe-et-Raz-de-la-Percée, aby tak zničili tamní německé pozice. Svaz C, který se skládal ze zbytků 2. praporu Rangers a z 5. praporu Rangers měl v době prvního útoku zůstat na volném moři a až v případě úspěchu později posílit útočné uskupení A. Pokud by se útok nepodařil, plánovalo se jeho vylodění spolu se 116. PBS, která zaútočí na Pointe-du-Hoc z vnitrozemí. Celá útočná operace u Pointe-du-Hoc byla považována za nejnebezpečnější ze všech akcí "Dne D".
( Mapa vylodění v oblasti OMAHA i s Pointe du Hoc


Obrázek


). A ještě jedna klíčová součást spojeneckých úderných vln se musí vzpomenout. Byly to tzv. Demoliční čety speciálního ženijního svazku. Každá z 16ti nasazených čet se skládala ze 13ti mužů námořní bojové demoliční jednotky (NCDU) a 28 mužů armádní ženijní jednotky. Vojáci armádní ženijní jednotky byli vybíráni ze dvou jednotek, které podporovaly úderné vlny, tedy ze 146. a 299. ženijního praporu. Každá z těchto 16ti čet měla za úkol vytvořit 50 metrů široký otvor v překážkách na pláži, aby v nich za přílivu mohly přistávat výsadkové čluny dalších úderných vln. Každé z těchto čet byl přidělen buldozerový tak M4, který na pláž dopravily samostatně výsadkové čluny LCT.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 37.

Příspěvek od michan »

XIII.díl Operace OVERLORD. Č 39.

OMAHA, začátek bojových operací.

Bylo 00,30 hodin "Den D", když začaly spojenecké minolovky čistit průchody v minových polích. Navigovaly je značky umístěné na pláže miniponorkami.
Ve 3 hodiny se operační svaz "O" - OMAHA - přiblížil asi 23 km od pláží, spustil kotvy a připravil výsadkové čluny. Asi ve 3 hodiny 30 minut se úderné jednotky na výsadkových lodích začaly, jejich první lodě, vyplouvat na shromaždiště, když všechny výsadkové lodě 1 vlny byly naloděny ve 4 hodiny 15 minut. Během následující hodiny se postupně výsadkové čluny odpoutaly a pluly na místo setkání, kam měly dorazit v 6,00 hodin. V té době mořské vlny dosahovaly výšky jednoho metru, občas se objevovaly i křížové vlny (křížová vlna je zvláště vysoká vlna, která vznikne při střetu dvou vzájemně protichůdných vln) vysoké až 2 metry. V místech setkání vál nárazový severozápadní vítr o síle 10 až 18 uzlů, což způsobovalo polovině vojáků mořskou nemoc. Až ve 3 hodiny 10 minut, po známých peripetiích (myšleny protichůdné rozkazy v německých štábech), nařídil generál Marcks zálohám svého 84. as, tedy své "Bojové Skupině Meyer", aby se přesunuly směrem na Montmartin-Deville, kde měly za úkol udržet volný průchod mezi obranou německé 709. divize na pláži UTAH a 352. pěší divize na pláži OMAHA.
Tohle rozhodnutí, vyslat zálohy, které měly zneškodnit parašutisty v oblasti, se však ukázalo jako ukvapené a bylo vážnou chybou. Totiž později, téhož rána "Dne D", byly tyto síly potřebné na opačné straně bojiště. "Bojová Skupina Meyer" tak strávila většinu dopoledne pochodováním na západ, a až o pár hodin později byl rozkaz změněn a směr pochodu obrácen - to vše za neustálých leteckých útoků Spojenců.
Letecké útoky Spojenců na pozice divizního dělostřelectva začaly ve 3 hodiny 20 minut, přičemž zvláště silný byl nálet ve 3 hodiny 35 minut na Pointe-du-Hoc. V půl čtvrté ještě spojenecké námořní síly zahalovala tma a viditelnost činila pouhých 16 km. Znamenalo to, že ani kotviště lodí nebyla vidět.
První zprávy o spojeneckých lodích dorazily z pravého křídla německé 352. divize v 5 hodin 2 minuty a v 5 hodin 20 minut hlásili němečtí pozorovatelé ohromné množství spojeneckých lodí plujících na obzoru.
Bylo 5 hodin 45 minut, když se spojenecký operační svaz "O" začal přibližovat k pláži a bitevní lodě spolu s torpédoborci zahájily předběžné námořní ostřelování, které trvalo od 5 hodin 45 minut do 6 hodin 25 minut. Dělostřeleckou palbu spustily dvě americké bitevní lodě "USS Texas" a "USS Arkansas", britský lehký křižník "HMS Glasgow"


Obrázek


, dva francouzské křižníky "Montcalm" a "Georges Leygues", formace 11 torpédoborců a několik útvarů plavidel LCT (R) (raketonosné)


Obrázek


a LCG (dělostřelecké podpory). Mnoho dělostřeleckých pozorovatelů v obranných pozicích železobetonových bunkrů, hlásilo lodní dělostřelbu do vnitrozemí svým nadřízeným, stejně jako hlásili i letecké útoky. První cíle lodního ostřelování byly nejprve v oblastech za plážemi, za úsvitu se pak pozornost válečných lodí zaměřila na jednotlivé cíle podél pláže. Přímé letecké bombardování bylo naplánováno na 6 hodin ráno, ale již jednou vzpomínané rozhodnutí, aby byl shoz bomb zpožděn (některé prameny říkají, že shoz měl být zpožděn o 30 vteřin) způsobilo, že žádná z bomb nedopadla na zamýšlené cíle. Většina bomb neškodně explodovala na pastvinách jižně od pláží!
Ze 446 bombardérů B-24, které se celé akce zúčastnily, jich 326 shodilo celkem 13 000 bomb. V 6 hodin 10 minut připlulo 5 monitorů LCG (L) k pláži a připojilo se svou palbou k ostřelování. Krátce před hodinou "H" se 9 LCT (R) přiblížilo na dostřel pláží a odpálilo 9 000 raket (jedna salva LCT(R) byla 1 080 raket), které však zklamaly, neboť byly velice nepřesné, dokonce pozorovatelé tvrdily, že ani jedna raketa nezasáhla pláž.

První úderná vlna, OMAHA, 5,30 hodin až 7,00 hodin.
Jako první se kolem 5 hodin 30 minut měly dostat s LCT 4 roty Sherman DD, aby získaly dostatek času k plavbě svými prostředky k 4,5 km vzdálenému pobřeží, kam měly dorazit v hodinu "H", tedy v 6 hodin 30 minut. ( vylodění první vlny


Obrázek



a ještě blíž


Obrázek


do mlžného oparu).
Námořní důstojník, který byl zodpovědný za celkem 8 člunů převážejících DD tanky 743. tankového praporu ( podpůrný pro 16. PBS), byl přesvědčen, že moře je příliš rozbouřené na to, aby se tanky sami mohly dostat k pobřeží, a proto se s veliteli tanků dohodl, že je vysadí přímo na pláž. Tak LCT vysadily DD tanky na plážích "Dog Green" a "Dog Red" v 6 hodin 29 minut. Rota B, která se vyloďovala na pláž poblíž rokle Vierville (východ D-1) se dostala do těžké protitankové palby. Výsadkový člun LCT vezoucí velitele roty byl potopen již na volném moři a 4 zbývající tanky Němci vyřadili z boje ještě předtím, než dosáhly pláže. Kulometná palba, která přicházela z německých bunkrů, poškodila několik dalších LCT, ale ty se stačily v pořádku ještě stáhnout. Rota A s tanky typu M4, které byly vybaveny klasickými brodícími nástavci, se vyloďovala přibližně ve stejný čas a zde se 40 z celkem 48 tanků dokázalo dostat na pobřeží.

Bohužel směrem na západ, kde se jako podpůrný pro 116. PBS, vyloďoval 741. tankový prapor, vznikl problém (protože spojenečtí velitelé přesně neurčili, že za vylodění vzhledem k znalosti vln a plavby zodpovídá námořní důstojník, bylo zde použito právo vyššího důstojníka, který rozhodoval vylodit, nebo najet na břeh). Důstojníci 741. tankového praporu převyšovali hodností námořní důstojníky a trvali na vylodění podle rozkazu, tedy v 5 hodin 40 minut a to ve vzdálenosti 5 000 metrů od pobřeží. Jakmile se však DD tanky ocitly ve vodě, okamžitě ve velkých vlnách nastaly problémy. Několik tanků se potopilo hned, protože se jim zbortily plátěné pláště. Ostatní DD tanky se statečně pokoušely dosáhnout pobřeží, ale silný vítr, proud a vlny, a celkový stav moře nakonec způsobily, že se potopily všechny tanky kromě 2 tanků z roty B. Navíc se s nimi utopilo 33 vojáků, když část ostatních bylo z moře vytaženo doprovodnými plavidly. Celou spoušť viděl mladý kapitán LCT - 600 a rozhodl, že vylodí zbývající 3 tanky přímo na pláž. Nakonec se z celkem 32 DD tanků 741. tankového praporu dostalo v pořádku na pláž "Easy Red" pouze 5. Zničením roty tanků ještě nebyl konec. Chystala se vylodit rota A s tanky typu Sherman M4A1, které byly opatřeny brodícími nástavci. Každý LCT přepravoval 2 normální tanky a 1 buldozerový tank. Nešťastný 741. tankový prapor ztratil 2 tanky M4 a 1 buldozerový tank M4, když 1 z jeho LCT najel na minu a potopil se. Z jeho 48 tanků se pak dostalo na pobřeží pouhých 18, tady však byly 3 z nich okamžitě protitankovou palbou okamžitě vyřazeny z boje. Přes všechny ztráty se však zbývajících 15 tanků pokusilo splnit svůj úkol a začaly útočit na různé bunkry a obranné stavby.
První úderná vlna, která se skládala z 1 450 pěšáků a ženistů v 8 pěchotních rotách a demoličních četách, se začala vyloďovat v 6 hodin 31 minut. Každý z výsadkových člunů pro pěchotu LCVP, nebo LCA, či LCI měl na palubě obvykle 31 mužů a důstojníka, tedy 32 lidí, přičemž 6 člunů tvořilo dohromady rotu. Několik LCVP první úderné vlny bylo donuceno k tzv. "suchému vylodění", když uvízly na písčinách 50 až 100 metrů od břehu. Ihned po spuštění ramp se vnitřek plavidel stal ideálním terčem pro salvy z německých kulometů a pušek. Mnoho vojáků se muselo celou cestu brodit po krk ve vodě a byli zasypáváni nepřetržitou palbou. Stejně jako na jiných plážích, i zde v oblasti OMAHA, jednotky první vlny ve výsadkových lodích LCI (L),


Obrázek


nesly na břeh mnohem více vybavení, než normální pěchota, včetně výbušných náloží, munice a doplňkového materiálu, což samozřejmě brodění příbojem obzvlášť ztížilo. Vojáci trpící mořskou nemocí, kterým se vůbec podařilo dosáhnout břehu, však nenašlo mnohdy úkryt. Žádné očekávané krátery po bombách se nekonaly a k nejbližšímu krytu, oblázkovému břehu, nebo k mořské hrázi, zbývalo uběhnout zhruba 200 metrů. Mimo vojáků, které zasáhla německá palba, se jich prostě jednoduše zhroutilo mnoho únavou a jen někteří z první vlny našli nějaký ten úkryt za překážkami na pláži.

Celkově o plážích v oblasti OMAHA bylo napsáno mnoho. Historici se pak shodli, že podmínky se lišily sektor od sektoru.

Rota G ze 116. PBS (RCT) vyloděná západně od rokle D-3 Les Moulins byla přivítána mnohem slabší palbou, než jednotky na jiných plážích, protože požár trávy, kterou zapálilo námořní ostřelování, pomohl oblast vylodění zakrýt. Také část roty F vysazená přímo před roklí D-3 Les Moulins byla částečně skryta dýmem, ale o 3 sektory dále na východ již chráněna nebyla a než se dostala k oblázkovému břehu, utrpěla ztráty 50% mužstva. Rota A 116. PBS a rota C 2 praporu Rangers, které se vylodily západněji na "Dog Green", přímo proti rokli D 1 Vierville, byly zmasakrovány nejintenzivnější palbou s jakou se 116. PBS ve svém sektoru setkala. Zde se totiž přímo v rokli nacházela řada německých opevnění, ale zničující palbou přispěla také podélná palba z opěrných bodů VN72 a VN73, umístěných na mysu Pointe-ed-Ras-de-la-Percée, po pravé straně spojeneckých jednotek. První plavidlo roty A zase najelo na dno asi 900 metrů od břehu a na břeh se podařilo skrz německou palbu dojít jen několika vojákům. Jeden LCA byl rychle za sebou zasažen čtyřmi minometnými střelami a úplně se rozpadl - nikdo nepřežil. Na velitelském LCA roty A byli zabiti všichni vojáci a důstojníci. Vlastně během chvíle byla většina velitelů roty a poddůstojníků mrtvá a jen pár jich bylo jen raněných. Ztráty roty A ze 116. PBS vzrostly až na 60%. Tak 1. prapor ze 116. PBS ztratil 3 ze svých 4 velitelů rot a 16 nižších důstojníků ještě dřív, než vůbec dosáhl pobřeží. Bez velení a pod těžkou palbou se ti, kdo přežili, snažili využít jakékoli dostupné ochrany, což byly většinou nějaké překážky na pláži.
Příště bude stále pokračovat OMAHA.

Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“