XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 64.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 64.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 64.

Nejčastěji bombardované cíle od roku 1942 do roku 1944, na které směřovala v Třetí říši

Obrázek

bombardovací kampaň Spojenců.

Rozkaz, který jménem Vrchního velitelství OKW, vydal v 6 hodin ráno Dne D, náčelník štábu generálplukovník Jodl, vydržel v platnosti takřka 12 hodin( skutečnost je spíše 10 hodin, jak si za chvíli řekneme, a jak také říkají některé historické prameny), než jej Hitler změnil. Rozkaz zakazoval použít strategické zálohy německých td na protiútok! Mohl jej změnit jen Hitler, který takřka celé dopoledne ještě spal.
Vypovídá o tom i zápis ministra pro zbrojní výrobu Alberta Speera, který zní, cituji:

"6. června kolem desáté hodiny dopolední jsem byl na Berghofu, když mi jeden z Hitlerových pobočníků řekl, že časně ráno začala invaze. ´Byl führer probuzen?´ optal jsem se. ´Ne, zprávy přijímá až posnídá.´ V nedávných dnech Hitler často opakoval, že nepřítel pravděpodobně začne s klamným útokem, aby odlákal naše jednotky z prostoru skutečné invaze. Tak jej nikdo nechtěl vzbudit a potom být obviněn, že chybně zhodnotil situaci."

Pravidelná štábní konference, za přítomnosti Adolfa Hitlera na Berghofu, začala 6. června 1944 až po poledni. A Hitler ji zase začal zdůrazněním, že je přesvědčen, že k vlastní, té "Hlavní Invazi", dojde později a jinde. A se situací na normandských plážích je se třeba vyrovnat...!
Zaznělo, jak se s ní vyrovnat, a po chvíli přeci jenom Hitler souhlasil s použitím strategických záloh.
Krátce před 16,00 odpoledne se německá 7. A dozvěděla, že jí byly podřízeny 2 tankové divize - "Panzer Lehr" , generál Bayerlein a 12. td SS generála Witta(do 14. června velel 12. td SS generál Witt, který byl ten den zabit v boji, a poté 12. td SS, tedy ještě 14. června, přešla po velení generála Kurta Meyera).
Jenomže v takhle pozdním odpoledni bylo již pozdě, aby obě divize mohly svou největší silou, tanky a SHD zasáhnout do bojů ještě 6. června v prostoru okolo Caen..!
O hodinu později, tedy v 17,00, Rundstedtovo Vrchní velitelství Západ(OB West), upozornilo náčelníka štábu 7. A generálmajora Pamsela, že Vrchní velitelství OKW, si přeje, aby spojenecká předmostí byla zničena ještě večer a v noci 6. června, protože prý hrozilo nebezpečí, že si nepřítel po moři a vzduchem přisune posily...!
Podle nového rozkazu náčelníka štábu OKW generálplukovníka Jodla musely být všechny německé síly, které byly v oblasti Normandie k dispozici, vrženy do prostoru spojeneckého průlomu a vyloděné předmostí mělo být zlikvidováno během noci ze 6. na 7. června.
Náčelník štábu německé 7. A generál Pemsel prohlásil rozkaz za nemožný, neboť 12. td SS nemohla zaútočit hlavní silou dřív než 7. června v průběhu, a "Panzer Lehr" ještě o 24 hodin později, tedy 8. června...!
Přes všechna upozornění, která do OKW poslal přes Hlavní Velitelství Západ, náčelník štábu 7. A generál Pamsel, stejně si náčelník štábu OKW Jodl vedl svou, když dal 7. A na závěr rozkaz - 21. td musí zaútočit okamžitě, a to buď se všemi příchozími posilami, nebo i bez nich!....( my z předchozího víme, že některé svazky 21. td již od rána 6. června 1944 po řadu hodin bojovaly v těžkých bojích se spojeneckými výsadky), a také Jodl rozkázal, jménem OKW, že přísun posil musí být proveden již v noci ze 6. na 7. června.
Je jasné, že noc z 6. na 7. června byla pro Němce vítanou ochranou, jenomže takhle brzo do prostoru bojů přispěchala jediná záloha, která se ráno 7. června dostala do prostoru oblasti Caen - Úderná skupina 12. td, tehdy ještě pod velením brigadeführera (generálmajora) Kurta Meyera (Meyer po zabití velitele divize generála Witta 12. td SS, stalo se tak 14. června, velel divizi až do září 1944), kterou poslal polní maršál Rundstedt již ráno 6. června, aby se přesunula k Lisieux. Bylo 16 hodin odpoledne "Dne D", když generál Meyer obdržel pro svou "Bojovou Skupinu" nový rozkaz, že se má okamžitě a co největší rychlostí přemístit do oblasti Evrécy, což bylo 14,5 km jihozápadně od města Caen. Tady se měl spojit s 21. td a společným útokem měly zničit spojenecké síly, které pronikaly západně od řeky Orne. Jenomže za denního světla byly Meyerovy motorizované kolony velice často napadány spojeneckými letadly. Průměrná rychlost postupu německých motorizovaných kolon se tak snížila až na 6 km za hodinu. Když se setmělo, přece jenom se pro motorizované kolony situace zlepšila, ale vyvstal jiný problém. Německé motorizované kolony do půlnoci 6. června dosáhly Evrécy, ale byly bez PHM, neboť celý den prováděly úhybné manévry s pomalou jízdou a s častými zastávkami. Generál Meyer předpokládal, že ze skladů PHM u Evrécy doplní pohonné hmoty, ale letadla Spojenců jej ještě odpoledne předešla. Němci u Evrécy našli jen ohořelé a zčernalé nádrže, ze kterých se valil dým... O bojích letectva Spojenců si řekneme v samostatném článku.

Celková bilance "Dne D" - 6. června 1944.

Spojencům se v průběhu "Dne D" podařilo proniknout mezi řekami Vire (myšleno zde OMAHA) a Orne (východ SWORDU) do pevnosti, kterou Němci nazvali "Atlantický val" na frontě široké 48 km. Němce se podařilo dokonale zaskočit, a i když místy se ztrátami, překonat jejich obranu a jak už bylo mnohokrát řečeno, Spojenci dokonale vyřadili z boje německé letectvo i námořnictvo. Díky letecké nadvládě Spojenců( ale i liknavosti a špatným rozkazům u německého velení) se podařilo i zneschopnit německé tankové zálohy. "Den D" se zdál být úspěšný, ale v žádném případě ještě nebylo ani zdaleka rozhodnuto. Vždyť večer a v noci 6. června


Obrázek


bylo ještě předmostí na UTAHU izolováno a několik dní trvalo, než se americký 7. as bojující na UTAHU spojil s 5. as na OMAZE ( stalo se tak zcela až k ránu 13. června 1944). Večer a v noci se zdál ještě průlom v oblasti OMAHA nejistý. Také mezi americkým 5. as z oblasi OMAHA a britskou 2. A, která začínala v oblasti GOLD, zůstávala mezera široká 11 km. Další mezera, 5 km, byla, jak jsme si řekli, mezi kanadskou 3. pěší divizí v oblasti JUNO a britskou 3. pěší divizí v oblasti SWORD. Nutno říci, že v "Den D" prakticky Spojenci nedosáhli žádného z cílů, které byly dle plánů "Operace NEPTUNE" a "Operace OVERLORD" stanoveny. Je pravda, že "Hlavní síly" všech útočných divizí byly sice na pobřeží, ale vzhledem k bouři v kanálu La Manche, zaostávala vykládka za plánem o 12 hodin a tak tehdy existovala reálná možnost (samozřejmě po popisu skutečné německé situace, z německých zápisů, který byl možný až po válce, je jasné, že reálná možnost Němců na široce založený německý protiúder ráno dne 7. června, nebo ještě večer, nebo v noci, neexistovala, ale tak přesně Spojenci německou situaci tehdy neznali), že široce založeným německým protiúderem budou invazní síly Spojenců vrženy zpět do moře.
Na všech invazních plážích působily Spojencům potíže podmořské překážky, které bylo nutno odstranit, pokud neměly způsobovat neustále přijíždějícím výsadkovým plavidlům těžké ztráty. Spojenečtí velitelé to věděli, a proto od chvíle, kdy opadl ranní příliv, museli žabí muži a ženijní demoliční oddíly neustále konat svou práci.
V některých historických pracích je na oblasti GOLD ukázáno o jak rozsáhlý úkol se jednalo, s čím vším se museli žabí muži a demoliční oddíly vyrovnat. V oblasti GOLD, což je 5,5 km vyloďovacích pláží, bylo 2 500 překážek, což znamená, že tam bylo 900 tun oceli, betonu a dřeva, když většina překážek byla opatřena minami a dělostřeleckými granáty, které explodovaly i při slabém nárazu. Všechny takto vyjmenované překážky musely být systematicky ničeny náložemi trhavin a po výbuchu byly všechny zbytky odtaženy stranou, aby nepřekážely v provozu v plavebních koridorech. I když Spojenci nasadili všechny své dostupné jednotky v oblasti GOLD, do půlnoci z 6. na 7. června se podařilo vyčistit jen nejdůležitější úseky a při příštím přílivu byla výsadková plavidla schopná připlouvat poměrně bezpečně.
Pro celkový život vyloděných jednotek zůstávalo neznámou veličinou - "Počasí". Spojenci počasí v "Den D", navzdory všem potížím při vylodění (vítr, velké vlny a časově dřív přicházející ranní příliv) hodnotí tak, že se přeci jenom ukázalo být menší nevýhodou, než se předpokládalo před 36ti hodinami, v době, kdy Eisenhower učinil osudové rozhodnutí (místo 5. se bude vyloďovat 6. června). Dokonce poruchy počasí přispěly podstatně k momentu překvapení. Během "Dne D" se počasí ještě zlepšilo a večer bylo hodnoceno jako přijatelné. Meteorologové však nedávali žádnou záruku, že přijatelné počasí vydrží i nadále. V takto popsané situaci zůstávalo klíčovou otázkou zda se Spojencům podaří přisunout dostatečné posily, neboť hrozilo zhoršení počasí. K počasí se vyjádřil i Winston Churchill, když řekl, cituji:

"Byl to prvek, který se vznášel jako sup na obloze nad úvahami i těch největších optimistů."

Ztráty.
Po všech záporných i kladných vyjádření o vylodění si řekněme, že do večera 6. června 1944 Spojenci dobyli pozoruhodného vítězství za cenu přibližně 2 500 mrtvých.
Zde upozorňuji, že všechna čísla, která budu nyní uvádět, nebudou nikdy přesná, neboť všechny historické prameny říkají, že povaha největšího obojživelného vylodění všech dob, přesné vyčíslení neumožňuje.
Většina historiků se shoduje na tom, že ztráty v "Den D" v Normandii nepřesáhly 11 000 mužů mrtvých, zraněných a nezvěstných, když mrtvých by nemělo být víc než 2 500.
Americká armáda o svých dvou úsecích - UTAH, OMAHA hlásila 6 603 mužů mrtvých, zraněných a nezvěstných, ze kterých bylo 1 465 zabito (když na OMAZE hovoří o přibližně tisíci mrtvých za 12 hodin), 3 184 zraněno a 1 954 bylo nezvěstných.
Bohužel přesnější údaje, které by šlo srovnat s americkými údaji, nevydala oficiálně britská 2. A.
Zde se z hlediska britské 2. A hovoří o tom, že v prvních pěti dnech bylo zabito a zraněno 5 259 mužů, ztráty Britů a Kanaďanů v "Den D" prý neměly přesáhnout 4 000 mužů.
U Němců se hovoří za Den D o tom, že 716. (statická) divize byla prakticky zničena a 21. td utrpěla vážné ztráty


Celkem se v "Den D" v oblasti Normandie vylodilo více než 130 000 vojáků ( existují prameny, které říkají 137 000 vojáků) a přes 23 000 jich bylo na francouzské území dopraveno letecky.
Tolik německou propagandou vychvalovaný "Hitlerův Atlantický val" byl prostě prolomen. Všechna ta obranná zařízení, která Němce stála tolik práce a materiálu, prostě nedokázala invazní síly zadržet
.
Stalin v telegramu Winstonu Churchillovi dne 11. června 1944 napsal, cituji:

"Děkuji za zprávu. Jak je patrné, výsadek plánovaný v obrovském rozsahu se plně zdařil. Já i moji kolegové musíme přiznat, že co do rozsahu, širokého záměru a mistrovského provedení dějiny vojenství neznají jinou podobnou akci. Jak známo, Napoleonův plán na překročení La Manche svého času hanebně neuspěl. Hysterik Hitler, který se 2 roky holedbal, že překročí La Manche, se neodhodlal provést ani náznak pokusu o uskutečnění této hrozby. Teprve našim Spojencům se podařilo se ctí provést grandiózní plán překročení La Manche. Dějiny zaznamenají tento čin jako výkon nejvyššího řádu."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 64.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 65.



Obrázek


Plán útoků americké 8. letecké armády pro Den D, včetně náletových směrů pro vysazení vzdušně-výsadkových divizí Spojenců.

A nyní již slíbený popis letectva Spojenců.

7) Letectvo Spojenců nejen v OVERLORDU.

Letectvo obou Spojenců, US Air Force (dále jen USAAF) a Královské letectvo (dále jen RAF) do vylodění v Normandii, ale již dost dlouho předtím a pak hlavně v době vylodění a po vylodění, mělo neustálou leteckou nadvládu nad bojištěm. Leteckou nadvládu si Spojenci vybojovali v letech 1943, ale především v letech 1944 svou činností ve všech možných oblastech. Pojďme a řekněme si většinu oblastí, ve kterých letectvo Spojenců působilo a s jakým úspěchem, a také některé související věci s nasazením letectva Spojenců v souvislosti s vyloděním. Zde jsou pak některé mapy s plány bombardování a činnostmi letectva Spojenců.
http://www.ibiblio.org/hyperwar/AAF/AAF ... index.html
Jednotlivé činnosti a nasazení letectva Spojenců :

a) Průzkum.
b) Vyřazení Radiolokátorů z činnosti.
c) Bombardování.
d) Početní stavy letadel.
e) Značení letadel.
f) Noční nasazení letadel.
g) Směr působení Normandie.
h) Hlídky nad bojištěm.
ch) Navádění a korekce lodní dělostřelecké palby.
i) Bombardování pobřeží Normandie a přímá letecká podpora.


a) Průzkum.
Závěrečné měsíce, dny a hodiny před vyloděním byly ve znamení stovek průzkumných letů letadel Spitfire, Mosquito, Mustangů a Lightningů nad okupovanou Francií, Belgií a Holandskem. Jejich, na tehdejší dobu nejmodernější fotografické přístroje zaznamenaly desítky tisíc snímků, které pro velitele jednotek po vyhodnocení ukazovaly naprosté detaily německého systému obrany pobřeží, které se táhly od Holandska až po španělské hranice. Valnou většinu všech snímků pořídila průzkumná letadla ze středních a velkých výšek, když cíle zabírala kolmo z nadhledu. Mimo již zmíněného byla nízko letící průzkumná letadla vybavena šikmými kamerami pro boční snímkování a pro záběry přední polosféry, čímž se podařilo letounům pořídit detailní snímky důležitých cílů. Spojenecké průzkumné letouny prováděly hloubkové snímkování při vysoké rychlosti podél pobřeží a dělaly snímky pro velitele člunů a čet, pro které zachycovaly cíle tak, jak je budou vidět během přibližování z moře (velitelé člunů a velitelé čet dostali perfektní pohled jakoby ze své lodě, kde místo přistání bylo složeno tak, že viděli horizont svých 120 stupňů, které obsáhne jeho oko přesně tak, jak místo přistání později viděli ve skutečnosti. Viděl jsem jeden takto složený snímek pro přistání v Lion-Sur-Mer, který mnou vypsané věty potvrzuje viz. - Vzdušné boje - Alfred Price str. 131).
Jak jsme již během "Operace FORTITUDE" říkali, bylo pro všechny účastníky vylodění v Normandii bylo životně důležité, aby nebyla prozrazena invazní oblast (známé Calais, nebo Normandie, nebo kde). Což znamenalo, že každý průzkumný let nad západní Normandií musel být prováděn dle, již známého hesla - Tři lety nad Pas de Calais , jeden let nad Normandií.

b) Vyřazení Radiolokátorů z činnosti.
V době před závěrečnými přípravami na invazi bombardovalo letectvo Spojenců, zvláště to byly stíhací bombardéry postavení Radiolokátorů podél francouzského a belgického pobřeží, aby vyřadilo z činnosti segment pobřežní PVO z celého PVOS Říše. Během posledních deseti týdnů před "Operací NEPTUNE", součásti "Operace OVERLORD", plnilo spojenecké letectvo závažný úkol, kterým bylo vyřadit Radiolokátory podél francouzského a belgického pobřeží. A právě v těchto deseti týdnech před invazí uskutečnily letouny typu Typhoon, Spitfire a Mosquito z 2. taktické letecké armády RAF více jak 2 000 vzletů, při kterých bombardovalo Radiolokátory. Byly to jedny z nejtěžších náletů, neboť PVO a z ní právě Radiolokátory, byly velice chráněné a tak je jasné, že útočící letadla Spojenců utrpěla těžké ztráty. Úspěch byl veliký a již jsem napsal, že k 5. červnu 1944 stíhací bombardéry Spojenců vyřadily z 92 postavení RL takové množství (rozbito jich bylo 76), že jich zůstalo jen 16. A i těch 16 prý nebylo plně funkčních, neboť německé PVO invazní oblasti nebylo schopno sledovat invazní oblast (říkali jsme si, že děla musela být naváděna přes akustické přístroje a pomocí nepřesných videohlásek, nepřesných ve tmě).

c) Bombardování.
Již v době předinvazních příprav prováděly střední bombardéry britské 2. taktické letecké armády a americké 9. letecké armády systematické bombardovací útoky na dopravní uzly. Pro systematické bombardování francouzské železniční sítě vypracoval plán, po důkladné analýze, profesor Solly Zuckerman (stejný profesor Zuckerman, který vypracoval i plány na bombardování železnic v Itálii, v době tamějšího vylodění v roce 1943). Jeho důkladně promyšlený plán bombardovacích útoků měl důkladně izolovat Normandii, ale i Calais od zbytku Francie a Říše tak, že výsledky vyvolávaly dojem, že k vylodění dojde někde v prostoru Pas de Calais (Zuckermanův plán se jmenoval - "Transportation Plan"). Pro Zuckermanovy útoky bylo vybráno celkem 72 zvláštních cílů - 39 jich bylo v západním Německu a 33 ve Francii a v Belgii. Do bombardovaných cílů byly zahrnuty železniční uzly, seřaďovací nádraží a opravny železničních vozidel. Stíhačky a stíhací bombardéry Spojenců navíc přelétávaly nad tratěmi a ničily lokomotivy, aby zahltily opravny poškozenými hnacími vozidly. Úspěšnost byla vyčíslena tak, že z 2 000 parních lokomotiv, které měly být počátkem června k dispozici ve Francii a Belgii jich stíhačky a stíhací bombardéry poslaly do opraven, nebo zneschopnily 1 500 přímými útoky, nebo se do opravny nedostaly, protože byla přeplněná již opravovanými stroji, nebo byla opravna zničena v daném sektoru. Následkem bombardování klesla železniční doprava ve Francii na pouhých 13% rozsahu dopravy, která byla prováděna v lednu 1944.
V rámci bombardování pak ještě 9. letecká armáda v únoru, březnu, dubnu a květnu prováděla koncentrované bombardovací útoky na mosty a letiště. K 5. červnu 1944 tak bylo z důležitých 24 mostů přes řeku Seinu, mezi Paříží a před Le Havrem, kde se Seina vlévá do La Manche 18 mostů zničeno a 3 mosty uzavřeny kvůli opravám a zbývající 3 mosty byly, z důvodů neustálé hrozby náletu, používány přes den jen sporadicky. Mimo těchto cílů napadala spojenecká letadla ještě průběžně 36 letišť Luftwaffe ve Francii, Holandsku a Belgii.
V době letecké ofenzívy v dubnu a květnu 1944 provedla letadla USAAF a RAF 200 000 vzletů a svrhlo 195 400 tun bomb. Přestože vzdušné souboje nebyly častým jevem (Luftwaffe byla postupně stahována k ochraně Říše, do přímé PVOS Německa), stačilo mezi 28. dubnem a 6. červnem německé protiletadlové dělostřelectvo způsobit velké ztráty. Na své letecké základny se tehdy nevrátilo celkem 1 953 spojeneckých letadel všeho druhu.

d) Početní stavy letadel.
Početní stavy obou zúčastněných protivníků uvedu tak, jak jsem je zachytil v několika pramenech, když přibližný počet je zřejmý u všech, jen si někdo někde více pohrál s rozlišením kategorií. Tak například jeden z dobře známých a zde již jmenovaných pramenů pan Miloš Hubáček - Invaze - uvádí, že k 1. červnu mělo britské a americké letectvo více než 5 000 stíhaček, které operovaly z britských ostrovů. Luftwaffe v té době byla schopna do směru Západ použít 1 789 stíhaček. Na frontě směrem k Lamanžskému pobřeží měli Němci 169 stíhaček, ale jen 119 jich bylo bojeschopných. Když v jižní Francii měli Němci ještě operační zálohu 140 stíhaček, které však byly obsluhovány nedostatečně vycvičeným personálem a tak prý jich bylo k 6. červnu vlastně jen 33 schopno bojového nasazení.
Jiný pramen pak uvádí, že v předvečer "Dne D" měli Spojenci na Západní frontě nad Luftwaffe jasnou kvalitativní i kvantitativní převahu.
USAAF a RAF tak mohlo vyslat do boje 2 800 těžkých bombardérů, 1 500 středních a lehkých bombardérů a 3 700 stíhaček a stíhacích bombardérů.
Německá Luftflotte 3, které podléhaly všechny jednotky v Luftwaffe dislokované ve Francii, Holandsku a Belgii, která odpovídala za obranu v případě invaze, měla k dispozici jen 140 středních bombardérů, 90 protilodních letounů, 200 stíhaček a stíhacích bombardérů a 56 nočních stíhačů.
Jakmile měla začít invaze, měla být německá Luftflotte 3 posílena o 400 jednomotorových stíhaček od tzv. "Luftflotte Reich", která byla nedílnou součástí PVOS Říše.
Každému je z čísel jasné, že i kdyby bez problému přilétlo 400 stíhaček z Říše, říkám bez problémů, bylo číslo počtu stíhaček Spojenců tak vysoké, že by stejně měli Spojenci převahu.
Jak si za chvíli řekneme, "bez problémů" je právě ta nadsázka, neboť si uvedeme problémy, se kterými byla německá Luftflotte 3 z Říše doplňována.
Z výše uvedených důvodů si proto mohl v předinvazním projevu, který byl poslán ke všem spojeneckým jednotkám, generál Eisenhower dovolit větu, cituji:

"Nestarejte se o letouny nad hlavou. Budou naše..."

Kdo si ještě vzpomene na žehrání některých britských pěšáků v červnu roku1940 u Dunkerque, kteří říkali, že letadla, která na obloze viděli, byla jen německá ( i když to nebyla doslova pravda, neboť vždy jedna peruť RAF nad pobřeží přilétala), tuší proč uvedenou větu generála Eisenhowera historici uvádějí ve svých dílech.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 64.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD Č 66.

e) Značení letadel.

Identifikace vlastních letadel se ukazovala u všech předchozích vylodění Spojenců, pro jejich PVO, jako problém. Jak při vylodění na Sicílii, tak při vylodění v Itálii střílela protiletadlová děla letecké PVO Spojenců na vlastní letadla a způsobovala zbytečné ztráty ještě před samotným nasazením. Bylo nutné provést zásadní značení.
Proto již 5. června byla na křídla a trupy všech typů letadel, která se měla vylodění v Normandii zúčastnit, nebo vylodění zásobovat, a nebo jej podporovat - narychlo natírány černé a bílé pruhy. Jasné a zřetelné černé a bílé pruhy velkých rozměrů, tak měly pomoci PVO Spojenců při identifikaci - vlastní - cizí.

Když se přiblížil soumrak 5. června 1944, začalo se na některých letištích ve Velké Británii rozléhat burácení leteckých motorů prvních letounů - Letadla se speciálními jednotkami parašutistů vzlétala, aby splnila prvotní úkoly za pobřežím Francie, v Normandii, v bližším i o něco vzdálenějším zázemí Atlantického valu. První parašutisté měli připravit půdu pro nejmohutnější vyloďovací obojživelnou operaci všech dob. Byla to letadla USAAF a RAF, která v operaci NEPTUNE, jako součást Operace OVERLORD, začínala.

f) Noční nasazení letadel.

V noci z 5. na 6. června 1944, trvale hlídkovalo 6 nočních stíhacích perutí RAF s letouny Mosquito nad Lamanšským průlivem a Francií, aby tak byla zajištěna bezpečnost obrovské flotile lodí, jakož i neustálým proudům bombardérů, dopravních letounů a kluzáků, které všechny směřovaly na pobřeží Normandie. Později byla operace nočních stíhacích perutí hodnocena jako úspěšná. Takřka žádné německé letadlo nenarušilo plynulý pohyb lodí a letadel směrem do Francie. Píši takřka, neboť přece jenom se jeden souboj té noci nad kanálem La Manche odehrál. Jednalo se o letecký souboj mezi jedním Mosquitem 409. (kanadské) peruti s Ju 188, které bylo na průzkumu jižního pobřeží Anglie. Pilot Mosquita hlásil pravděpodobný sestřel.
Se soumrakem bylo do operačních prostorů posláno také 20 protiponorkových hlídkových letounů "Pobřežního velitelství RAF" vybavené pro noční útoky - létací čluny Sunderland a bombardéry Wellington, Librator a Halifax - směřovaly ke stanoveným hlídkovým trasám u pobřeží Cornwallu - Kornwallu (jižní část tzv. Zátka - Cork - v Lamanšském průlivu). Hlídkové lety odtud nazvané příhodně "Cork" - "Zátka" probíhaly po 24 hodin denně, po dobu několika týdnů před invazí a měly za cíl pokrýt 50 000 km čtverečních mořských vod mezi Bretaní a pobřežím Irska. Jakákoliv německá ponorka, která by se pokusila proniknout do invazních oblastí ze svých základen na Atlantickém pobřeží Francie, musela zákonitě projet tímto koridorem hlídek RAF vynořena, protože délka "zátky" pro ponorky byla příliš velká na to, aby onu "Zátku" mohly překonat - "na jeden nádech" pod hladinou. No a je jasné, že jakmile se německá ponorka objevila na hladině, vystavila se opakovaným útokům letadel pobřežního velitelství RAF.

g) Směr útoků - Normandie.

V době kdy protiponorkové hlídkové letouny přesouvaly své letadla do Cornwallu - Kornwallu směřovaly již bombardéry z bombardovacího velitelství RAF - 551 letadel Lancaster, 412 Halifax a 49 Mosquito - k náletům na deset německých pobřežních baterií, které byly rozmístěny na strategických místech, podél celého pobřeží v Normandii. Když přilétly bombardéry k pobřeží, byla většina jejich cílů zahalena mraky a tak značkovací letouny Mosquito vybavené přesnými radary "Oboe" svrhly pyrotechnické nálože, kterými označily cíle pro ostatní letouny.
Bylo těsně před půlnocí z 5. na 6. června, když vzlétly těžce naložené dopravní letouny a zamířily také z Británie směrem na jih, k Francii. Tyhle konvoje letadel vezly 3 spojenecké vzdušně-výsadkové divize do vůbec největší vzdušně výsadkové operace, která byla kdy uskutečněna.
K místům shozu, která měla krýt západní křídlo vylodění (UTAH), letělo 821 amerických letadel typu C-47 a C-53 (C-53 byl modifikovaný C-47, aby mohl provádět vlečení kluzáků), kterými převážela USAAF výsadkáře a vlekla 104 kluzáků Horsa a Waco. V kluzácích byly příslušníci 101. a 82. vzdušně-výsadkové divize.
K místům shozu, která měla krýt východní křídlo vylodění (SWORD) směřovalo také 266 letadel Albemarle, Dakota, Halifax a Stirling a 98 kluzáků Hamilcar a Horsa. Jednalo se o britskou 6. vzdušně-výsadkovou divizi.
Obě tahle pojmenovaná a vyčíslená vzdušná uskupení v brzkých ranních hodinách již 6. června 1944 někde přesněji, někde méně přesně, vysadily na určených prostorech speciální jednotky vzdušně-výsadkových sil a jejich náklad. Při vzdušně výsadkové operaci bylo ztraceno 21 amerických a 7 britských dopravních letadel.
Jednou z méně známých vzdušných operací, byl neobvyklý let, který se uskutečnil krátce před rozbřeskem. Jednalo se v rámci "Operace NEPTUNE" o průlet dvou letadel Douglas Boston z 342. (francouzské) perutě. Tehdy 2 Douglas Bostony prolétly nízko nad vodou, podél západního křídla invazní flotily. Letadla položila kouřovou clonu, která kryla stožáry spojeneckých lodí před německým vizuálním řízení palby pobřežních baterií podél celého pobřeží Cotentin. Další směny, lépe řečeno vlny bombardérů, přilétaly v desetiminutových intervalech a obnovovaly kouřovou clonu, která značně snižovala přesnost palby nepřátelského dalekonosného dělostřelectva. Letouny Boston z 88. perutě RAF uskutečnily stejnou kouřovou clonu podél východního křídla invazních sil. Hovořili jsme o tom, že chtěly odclonit dalekonosná děla z Le Havru (v Č 58 o tom říkám, že chtěli odclonit z Le Havre děla ráže 406 a 280 mm, neboť nevěděli v jakém stupni poškození se děla nacházejí). Během operace zadýmování a odcloňování německých děl na křídlech byly dva letouny vytvářející mlhu ztraceny.

h) Hlídky nad bojištěm.

Ráno ve 4 hodiny 30 minut dne 6. června 1944 byly noční hlídky Mosquito vystřídány denními stíhacími perutěmi, které začaly hlídkovat nad oblastí invaze. Jednalo se o 6 skupin stíhačů P-38 Lighting http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=200&t=1023
z americké 8. a 9. letecké armády. Lightingy P-38 vzlétaly vždy v turnusech tak, že od svítání do soumraku hlídkovaly nad soustředěním spojeneckých lodí vždy dvě celé perutě.
Odborníci v oné době hodnotili použití Lightingů pro tento úkol kladně, neboť mělo nezaměnitelné siluety dvoutrupého letounu (prý ani ten nejméně duševně schopný protiletadlový dělostřelec si nespletl dvoutrupé letadlo od jednotrupého...) a byla nejmenší pravděpodobnost záměny s německými letadly, která v té době dvoutrupá nebyla v žádném svém typu. Již jsme několikrát říkali, že zvláště dělostřelci od námořnictva Spojenců byli v době bojového stresu náchylní střílet na jakékoliv letadlo v jejich dostřelu, pokud si nebyli bezpečně jisti, že je to letadlo vlastní.
Hloubkovou ochranu nad Normandií zajišťovaly perutě stíhaček Spitfire, Thunderbold a Mustang, které létaly hluboko nad územím Normandie a blokovaly trasy možných příletů německých stíhaček, které by chtěly vlétávat do oblasti výsadků.

Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 64. až do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Alfred Price - Vzdušné boje, - Nigel de Lee - Boje v Normandii, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil - místy pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 66. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 66. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.



Dokončení o letectvu příště.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=60

nyní již na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=80

a nyní také zde:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=100
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“