XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 79.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 79.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 79.

Americké útoky na západním křídle "Americké fronty" ( z prostoru oblasti UTAH a z prostoru vysazení 82. a 101. vzdušně-výsadkové divize), do 18. června 1944, které zároveň


Obrázek


znamenaly přetnutí Cotentinského poloostrova a vytvoření si předmostí pro útok na sever, na město a přístav Cherbourg. Na jihu bylo vytvořeno předmostí k útokům směrem na jih do nitra Francie.

Přes všechna protiinvazní cvičení, přes všechny přípravy po celé období protiinvazních příprav - od konce roku 1941 až do 1944 -, se v německé obraně a v jejím velení, od 6. června, objevovalo váhání a projevovaly se chybné závěry - co a jak nyní provádět?
Spojenci německá váhání viděli a ač i oni měli své váhavce, přeci jenom zareagovali lépe. Spojenci, jako útočník, byli přeci jenom od 7. června agresivnější a na útok byli přeci jenom lépe připraveni, i když ve velení jen nejvyšším. Ve velení jednotek( brigád a divizí), se u některých velitelů, váhavost přece jenom objevovala, jak jsme si u SWORDu ukázali.

Agresivně začal americký 7. as, na "Americké frontě", když z oblastí pláží UTAH, zahájil 8. června útok na sever, aby zlikvidoval německé dělostřelecké baterie, které ze severu stále ještě ostřelovaly jejich pláže, kde se neustále vyloďovaly jednotky a materiál. Zároveň měl útok severním směrem, na poloostrově Cotentin, vytvořit základnu pro postup západním směrem a pro dobytí celého poloostrova, přičemž celkově zájmem číslo jedna bylo, přetnout frontou Cotentinský poloostrov a dobýt město a především jeho přístav Cherbourg! Zároveň americké 82. a 101. vzdušně-výsadkové divize rozšiřovaly od toho dne americkou frontu směrem na Západ a na Jih za linie záplav. Jednalo se o tlak na Němce, který jim hrozil, že ztratí nejen svou nejsilnější obrannou pozici, ale ocitnou se navíc v úplném obklíčení na Cotentinském poloostrově. V té době však ještě nedošlo ke spojení amerického 7. as z UTAHU a 5. as z OMAHY - což se podařilo, jen částečně, až během dne 9. června. I proto rozhodl velitel americké 1. A generálporučík Bradley (aby měl kryté levé křídlo), že dříve, než bude prováděn Hlavní útok - dobytí města a přístavu Cherbourg - musí být nejprve obsazeno město Carentan a útok na město měl být zahájen ze dvou směrů. Význam města Carentan si uvědomovaly obě válčící strany, když maršál Rommel nařídil, že klín (klín, kterým bylo právě město Carentan) mezi UTAH a OMAHA musí být hájen všemi prostředky.

V těchto místech, (kdy se ještě jednalo o boje u pobřeží) připomíná historická literatura ohromnou pomoc amerického i britského námořnictva. Vzpomenuta je například depeše, kterou odeslal americký důstojník z pevniny na palubu britského lehkého křižníku "HMS Black Prince", cituji:

"Přál bych vám vidět, co palba vašich děl dokázala. Zničila některá z nejpevnějších nepřátelských obranných postavení."

Lehký křižník


Obrázek


"HMS Black Prince"
byl součástí ostřelovacího svazu A, který prováděl palebnou podporu jednotkám, které se vylodily na UTAHU. Celých 10 dní pálil na německé pozice podle požadavků velitelů jednotek postupujících z UTAHU a zatlačující Němce do vnitrozemí. Pálil na bunkry, kulometná hnízda rozmístěná v pevných domech, ničil oddíly německé pěchoty zjištěné v lesích, německé houfnice, německá 88 mm děla a bunkry pro německé dělostřelectvo. Byl v palebné podpoře vysoce ceněn.
Paradoxem zůstává to, co cítil a prožíval dělostřelecký důstojník na "HMS Black Prince", korvetní kapitán Scott, který své myšlení z té doby zformuloval do osobních pocitů a stížností, když říkal, cituji:

"Většinu času jsme stříleli jen podle map a nemohli jsme vidět, co naše granáty skutečně dělají."

A dál hovořil, popisoval, že prvních 36 hodin posádka lehkého křižníku musela zůstávat nepřetržitě na bojových stanovištích, a že napětí trochu povolilo, když se zjistilo, že Němci nejsou schopni nějak účinněji odpovídat. Teprve poté dostali námořníci, ocenil, že přednost dostali obsluhy děl, jeho dělostřelci jako první - obložené chleby a čaj a velmi brzy poté i teplé jídlo. Pak také ti, kteří mohli být na nějakou chvíli uvolněni, si mohli lehnout na palubu, kde okamžitě usínali. Říkal, že obsluhy děl byly tak unaveny, že je neprobudilo ani burácení hlavních děl "HMS Black Prince", děl ráže 133 mm, která jim střílela nad hlavami. Podobná situace byla i na ostatních spojeneckých lodích, které zajišťovaly dělostřeleckou podporu postupujícím jednotkám do vnitrozemí Normandie.

V té samé době (8., 9. června), na britské frontě, na jejím západním křídle předmostí, prakticky začínaly další krvavé boje o Caen. Hlavní síly německých jednotek byly stále zaměstnány kolem Caen, neboť německé velení mělo obavy, že by tenhle útok od Caen, byl velice nebezpečný až přijde to hlavní vylodění - u Calais. Jen proto chtěli Němci britské nebezpečí odstranit dřív, než se Britové zachytí na předmostí. Podle zkušeností, které nabyl generál Meyer 7. června, se však ukazovalo, že bude velice obtížné shromáždit dostatek sil pro potřebný protiútok, a to z důvodů síly spojeneckého letectva, když od Luftwaffe prakticky nešlo očekávat pomoc.
Ve stati o letectvu jsme si řekli, že v několika prvních dnech po "Dni D" se spojenecké bombardovací letectvo soustředilo především na silnice a železnice, které směřovaly do invazních prostorů. Podle této doktríny útočily za dne bombardéry americké 8. Letecké armády, na důležité dopravní uzly, jako Lisieux, Falaise, Flers, Argentan a Laigle po obou stranách dvou hlavních silnic a železničních tratí vedoucích z Paříže do Normandie a dopravní tepny v oblasti Nantes-Rennes-Laval, směřující na sever od Loiry. Mimo operací prováděných těžkými bombardéry, útočily na méně významné cíle střední bombardéry americké 9. Letecké armády. Mimo těchto velkých bombardovacích útoků, útočily ještě na všechny silnice a železnice stíhačky a stíhací bombardéry.
Zde si však řekněme, že i když mělo spojenecké letectvo obrovskou ničivou sílu, nepostihlo úplně vše. Prostor Normandie a Francie je rozsáhlý a stejně rozsáhlá je i komunikační síť ve Francii. Říkám to proto, aby bylo každému jasné, že Němci neměli úplně znemožněn pohyb. Faktem však je, že jej měli velice podstatně zpomalen.
O pohybu německé tankové divize Panzer Lehr, která byla nucena se přesouvat převážně v noci, když musela rozptýlit své jednotky z celé divize na 5 různých silnic, budu hovořit za chvíli.
Nejprve si zde něco řekněme o německé "Úderné skupině" z 275. divize, které velení nařídilo dne 6. června, aby se přesunula ze St. Nazare do Bayeux. Divizi trvalo prakticky celý "Den D" a podstatnou část noci, a to za neustálých spojeneckých leteckých útoků, než se shromáždila a než byla naložena na železniční vagóny. Teprve ráno 7. června se vlaky s divizí daly do pohybu. Již několik kilometrů od města Avranches byl první vlak s jednotkami "Úderné skupiny" z 275. divize napaden středními bombardéry a vzápětí hned stíhacími bombardéry typu Thunderbolt. Při leteckých útocích byla zničena veškerá vozidla a vojska utrpěla těžké ztráty. Druhý vlak byl zastaven před Avranches, také náletem, který přerušil trať. Vojáci museli vlak opustit a zbytek cesty směrem na frontu (která se mezitím pochopitelně změnila) museli Němci absolvovat pěšky.
Přestože do německých štábů docházely stále nepříjemnější zprávy o leteckých útocích, rozkázal v časných ranních hodinách dne 8. června 1944 polní maršál Rommel - Útočit!
Tenhle rozkaz dostal i velitel 1. ts SS generál Dietrich, který měl zaútočit mezi Bayeux a Caen silami tří tankových divizí.
Jenomže jak to mohl splnit, když německá 21. td byla stále zaměstnána obranným bojem na obou březích řeky Orne. Německá tanková divize Panzer Lehr ještě nedorazila do prostoru a když konečně dosáhla Caen, měl zbytek té třetí divize 12. td SS takový nedostatek PHM, že jmenovaná divize nemohla být nasazena v plné síle.
Generálu Dietrichovi nezbývalo nic jiného než, že 8. června vyslal generála Meyera a jeho "Údernou skupinu", aby napadla Kanaďany, kteří se zakopali v Putot en Bessin a Bretteville l'Orgueilleuse po obou stranách silnice Caen-Bayeux.

Útok německé "Úderné skupiny Meyer" zjistili Kanaďané tak, že se dne 8. června 1944 před jejich postaveními objevily německé OT, které si přijely ověřovat pozice. Kanaďané se ihned stáhli z předsunutých pozic v la Villeneuve, aby tak vyrovnali svou obrannou linii a již za pár chvil zaútočily německé tanky a pěchota na obranné pozice praporu winnpegských střelců 7. brigády kanadské 3. pěší divize

Obrázek


( mapa bojové činnosti kanadské 3. pěší divize ve dnech 7. a 8. června 1944, když vlevo od ní, z oblasti pláží GOLD, je vidět postup a bojová činnost britské 69. pěší brigády z 50 pěší divize). Tanky a pěchota postupovaly obilnými poli jižně od Putotu. Německý útok byl tak tvrdý, že po celodenním boji v domech a zahradách vesnice byli Kanaďané vytlačeni. Po obsazení Putotu začali Němci útočit proti Bretteville a před setměním prolomila kanadskou obrannou linii skupina 22 německých tanků, které vedl osobně brigaderführer Meyer, který v útoku velel z jednoho z tanků typu Panther (viz zde od TonyHazard: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=116&t=2326
). Německé tanky přejely přes postavení kanadského praporu Regina Rifle. Kanaďané nezmatkovali, zůstali na svých místech a palbou oddělili od tanků německou pěchotu, která tak nebyla schopna provádět podporu. Jeden z tanků Panther se dokonce dostal až k velitelství praporu, kde tank jeden z Kanaďanů zničil střelou z P.I.A.T., když projektil vystřelený z 20ti metrů prorazil pancíř a tank explodoval. Během noci z 8. na 9. června provedli Kanaďané protiútok 1. praporem pluku kanadských Skotů a praporem tanků, které podporovala palba polních děl a těžkých minometů. Útok byl úspěšný a Kanaďané dobyli zpět Putot a po ztrátě několika dalších tanků byl nucen generál Meyer ustoupit.
Ještě před rozedněním dne 9. června byla kanadská linie obnovena a to v původní linii, kterou zaujímaly kanadské jednotky 8. června ráno.
Neúspěch znamenal značný otřes pro německou 12. td SS Hitlerjugend, která po odražení musela zajišťovat obrannou frontu v šířce 16 km před opakovanými útoky Britů a Kanaďanů.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 79.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 80.

Ale ani třetí z německých tankových divizí, tanková divize Panzer Lehr generálporučíka Bayerleina, která do prostoru Tilly sur Seulles jižně od Bayeux dorazila 8. června 1944, nebyla schopna splnit Rommelův rozkaz a zaútočit. Generálporučík Fritz Bayerlein o situaci v těchto dnech hovořil pro britské noviny "Saturday Evening Post" těsně po skončení 2. světové války v článku, který byl uveřejněn 20. 10. 1945, kde říkal, cituji:

"V 02,00 hodiny ráno 6. června jsme byl informován, že přes kanál přeplouvá invazní loďstvo. V 17,00 odpoledne mi bylo nařízeno zahájit přesun na sever. Bylo to příliš brzy, neboť za denního světla nepřátelské letectvo tvrdě útočilo a každý věděl, že invazi bude podporovat vše, co létá. Moje žádost počkat s přesunem do setmění byla zamítnuta. Vyrazili jsme tedy, jak bylo nařízeno, a okamžitě jsme byli napadeni. Do večera jsem ztratil 20 nebo 30 vozidel... Pokračovali jsme celou noc s tříhodinovou přestávkou k odpočinku a doplnění paliva. Po rozednění mi dal velitel 7. A generál Dollmann rozkaz pokračovat, nemohl jsem proti tomu nic dělat. První nálet přišel kolem 04,30 ráno poblíž Falaise. Před polednem to už bylo strašné, moji muži nazývali hlavní silnici z Vire do Beny Bocage cvičištěm pro nepřátelské stíhací bombardéry.
Všechna vozidla byla maskována větvemi stromů a pohybovali jsme se podél živých plotů a okrajů lesa. Silniční křižovatky byly bombardovány a most v Condé pobořen. To sice nezastavilo mé tanky, ale působilo velké potíže ostatním vozidlům. Než den skončil ztratil jsme 40 cisteren vezoucích PHM a 90 dalších nákladních vozidel. Pět mých tanků bylo vyřazeno a stejně tak 84 polopásových vozidel, tahačů a SHD. Byly to velmi vážné ztráty pro divizi, která ještě nezahájila boj."

Stejně jako ztráty vozidel a PHM, působila starosti generálporučíku Bayerleinovi i dezorganizace jeho jednotek. Ve svém článku říká, že mu nebyl poskytnut čas, aby jednotky přesouvající se divize zkonsolidoval. Tak, jak dojížděly jednotlivé části divize Panzer Lehr, byly nasazovány okamžitě do bojů na levém křídle německé 12. td SS Hitlerjügend, která se snažila zastavit útok britského 30. as poblíž Tilly sur Seulles.
Kdo dobře četl situaci všech tří divizí (Č 79 i počátek Č 80), musí mu být jasné, že prakticky všechny divize , které podléhaly "esesáckému" generálu Dietrichovi, byly vlastně plně zaměstnány obranou. O svém stavu podali zprávu maršálu Rommelovi. Po vyhodnocení všech okolností rozhodl polní maršál Rommel dne 9. června 1944, že, cituji:

"německé síly v prostoru mezi řekami Vire a Orne přejdou do obrany a protiútok se odkládá, dokud nebudou skončeny všechny přípravy."

Polní maršál Rommel totiž čekal na příchod 2. (II.) výsadkového sboru z Bretaně a teprve potom chtěl napadnout hlavní britsko-americká předmostí.
Celkovou organizací a přípravou rozhodného protiútoku Němců byl pověřen velitel Tankové skupiny Západ generál Geyer von Schweppenburg a jeho štáb, neboť ani Rommel, ani Rundstedt neměli, jak již bylo řečeno, žádnou velkou důvěru ve schopnost "esesáckého" Oberstgruppenführera Dietricha, nevěřili jeho velitelským schopnostem řídit významné operace.
Ve stejné době, jako se připravovali Němci, připravoval ofenzívu i polní maršál Montgomery se svou 21. Skupinou armád vyloděnou v Normandii. Otázka nyní zněla:
Kdo bude první připraven?
Britská 2. A byla v závodě v získání iniciativy ve vážné nevýhodě, vzhledem k nepříznivému počasí, které zdrželo vylodění divizí Druhého sledu a vykládku munice a zásob. Nepřízeň počasí, ale zároveň poskytovala jistou ochranu německým zálohám při přesunu na frontu, neboť bylo omezeno nasazování spojeneckého letectva. Právě z těchto důvodů se Němcům podařilo u Caen Brity předejít a zmařit Mongomeryho plán na vyslání tankových kolon přes Villers Bocage a Evrécy v prvních čtyřiceti osmi hodinách od vylodění. V "Den D" + 2 tak mohli Němci v nepřehledném terénu Bocage (Bocage - popisuji v Č 73.), mezi Bayeux a Tilly sur Seulles, připravit obrannou linii.

Psal jsem již o tom, že 8. června 1944 odrážely prapory kanadské 3. pěší divize útok německých tanků u Putot en Bessin a Bretteville (do 9. června útok odrazily a srovnaly frontu), na frontě britské 50. pěší divize zatím postupovala 8. samostatná tanková brigáda na jih ve směru Villers Bocage, nacházejícího se 25 km jižně od Bayeux. V nepřetržitých bojích obsadila 8. samostatná tanková brigáda, spolu s pěchotou 151. brigády z britské 50. pěší divize, 9. června ráno vesnici Saint Pierre na pravém břehu řeky Seulles, naproti na druhém břehu, kde se rozkládalo městečko Tilly sur Seulles. Most přes řeku Seulles však zůstal v rukou Němců a k jeho obsazení byla třeba další pěchota, která by umožnila překročit řeku, obsadit město Tilly a pokračovat v postupu. Jenomže velitel britského 30. as generál Bucknall žádnou pěchotu neměl v záloze. Muselo se čekat, dokud Američané nepostoupili na jih podél řeky Aure. Do té doby musel Bucknall ponechat jednu brigádu z 50. pěší divize ke krytí svého západního křídla. Aby vyhověl požadavku polního maršála Montgomeryho, který žádal rychlejší obsazení území ve vnitrozemí, nechal generál Bucknall místo divize pěchoty, vylodit přednostně britskou 7. td a její tanky začaly předstihovat postupující pěšáky. Tak se stalo, že v době, kdy Němci posilovali obranu Tilly sur Seulles, měl britský 30. as sice dostatek tanků, ale k postupu mu chyběla pěchota. Situace u Caen tak ukazovala, že proti německým td v obraně, mají Britové jen málo pěších jednotek, které by byly schopny dobýt Caen přímým útokem. Proto se polní maršál Montgomery rozhodl zatím Caen jen obklíčit, ale každopádně Němce stále napadat. Montgomery tehdy ze svého polního velitelství v Normandii napsal svému náčelníkovi štábu, který byl tehdy ještě v Anglii na velitelství 21. Skupiny armád, generálu F. W. Guingandovi věty, cituji:

"Jestliže mají Němci v úmyslu postupovat ofenzivně a proniknout do našich postavení mezi Bayeux a Caen nejlepším způsobem, jak je porazit, je být sami ofenzivní. ...."

Montgomery měl v plánu, aby na východním křídle britského předmostí britského 1. as jej obešla skotská 51. pěší divize, která se vylodila hned za kanadskou 3. pěší divizí, a poté z nástupiště východně od řeky Orne zaútočila na jih k Cagny, ležícímu 10 km jihovýchodně od Caen. Britský 30. as podle Montgomeryho plánu vyšle svou 7. td na jih k Villers Bocage a Noiersu a poté udeří přes řeku Odon na vyvýšeninu nad Evrécy. Až bude těchto postavení dosaženo, britská 1. vzdušně-výsadková divize, která byla zatím v Anglii, uzavře mezeru mezi Cagny a Evrécy, čímž bude obklíčení ukončeno.
Když Montgomery s celým plánem seznámil velitele spojeneckého letectva maršála Leigh-Malloryho, ten namítal, že z řady důvodů nebude možno vysadit britskou 1. vzdušně-výsadkovou divizi způsobem, jaký vyžadovaly Montgomeryho záměry. Kdo měl pravdu, není možno zjistit, neboť válečná situace se vyvinula tak, že 1. vzdušně-výsadková divize nebyla použita.
Úplně prvním důležitým předpokladem pro úspěch Montgomeryho plánu bylo obsazení strategicky významného hřebenu nad městem Villers Bocage. A právě proto velitel britské 2. A generál Dempsey nařídil britské 7. td prolomit německou obranu u Tilly dřív, než bude dostatečně opevněna a Kanaďanům zároveň přikázal obsadit Cheuxskou vyvýšeninu jižně od silnice Caen-Tilly, a tím chránit bok britské 7. td.
Britský průzkum však zjistil soustřeďování tří německých tankových divizí a generál Dempsey velitel 2. A byl 11. června varován


Obrázek


( Kanaďané 11. června 1944)
, že Němci připravují výpad z Caen. Bylo řečeno, že se konečně shromažďují německé jednotky, které vlastně měly zaútočit v "Den D" + 1.
A protože prvořadým úkolem britské 2. A byla ochrana levého křídla vylodění v Normandii, požadoval Dempsey odložit připravované nasazení britské 1. vzdušně-výsadkové divize a zároveň požadoval letecké bombardování Caen. Veliteli britského 1. as generálporučíku Crockerovi zároveň nařídil změnit útok Kanaďanů tak, aby byli připraveni k obraně. Obzvláště nařizoval Crockerovi, aby si všímali náhorní plošiny nacházející se jižně od městečka Douvres, když řekl až pateticky, cituji:

"Tento kus země je teď srdcem britského impéria."

Rozkaz pro Crockera znamenal, že měl soustředit tankové jednotky a zároveň vytvořit pevnou protitankovou obranu proti očekávanému německému útoku tří divizí. Jenomže do celého dění zasáhlo těžké bombardování německého polního velitelství "Tankové skupiny Západ" generála Geyera von Schweppenburga den předtím, dne 10. června 1944, které je popisováno na několika místech, jako třeba zde, v Č 68.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5485
a také v Č 74. v souvislosti s Enigmou a zprávami ULTRA, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5503
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 79.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 81.

Bojové operace od 10. do 30. června 1944.

Nejprve si řekneme něco o všeobecné bojové situaci k 10. červnu 1944, abychom pak pokračovali bojovými operacemi do 30. června 1944.
Již jsme si řekli, že do 10. června 1944 si spojenecké síly v Normandii zabezpečily své pozice, když již za plážemi na pevnině byly celkem 4 sbory. Ale propojení 97 km fronty se podařilo až ke dni 12. června 1944, viz mapa v Č 73. http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5503&f=137


Obrázek


, zde je pak mapa bojů v Normandii od 13. června do 30 června 1944.
Prostor, který obsadili Spojenci do 10. června 1944 stačil, a to dle tabulek, dokonce 2x, k tomu, aby bylo zajištěno bezpečné zásobování, možnosti manévrování, a aby byly vytvořeny správní oblasti, které se vzájemně podporovaly. Úplně na západě se z pláží oblast UTAH tlačil americký 7. as směrem na sever na Montebourg, další rameno vystrkoval na západ k linii řeky Merderet a další pak na jih, aby oblehl oblast města Carentan. Na jihovýchod od tohoto amerického sboru, z pláží oblasti OMAHA postupoval americký 5. as jižním směrem k řece Elle, když se probil přes zatopenou a bažinatou rovinu kolem řeky Aure.
Východně od těchto amerických sborů se britský 30. as probojovával přes „Bocage“ (popsané živé ploty) jižně od města Bayeux. Východně od něho pak byl britský 1. as rozložen po obou stranách řeky Orne, kde držel prostor severně od města Caen, když některé jednotky měl východně od řeky namačkány na úzkém předmostí. To předmostí za řekou Orne bylo nejprve tak úzké, že jej Němci přehlédli pouhým okem. Všechny posily a zásoby v tu dobu ještě plynuly především z malých lodí přes pláže, i když v té době se již uvolňovaly malé rybářské přístavy ve vesnicích. Zároveň již byly budovány oba umělé přístavy „Mulberry A“ a „Mulberry B“, když A bylo před plážemi oblasti OMAHA a B před pláží GOLD.
Bylo jasné, že původní Rommelův plán, podle kterého měly německé jednotky zadržovat výsadkové síly Spojenců na plážích, bojem z pevností a opevněných míst, a všechny zničit již mezi čarami přílivu a odlivu – prostě a jednoduše ztroskotal!
Jak již také bylo řečeno - jedním z důvodu - proč se tak nestalo, bylo, že Hitler stále věřil, že ten výsadek v Normandii je jen klamný manévr Spojenců, a že ten hlavní výsadek přijde v Pas de Calais, a proto ještě nenechal uvolnit všechny své mobilní a tankové zálohy. To přesto, že von Rundtstedt a Geyer von Schweppenburg o tyto zálohy žádali, aby je mohli použít k zahnání Spojenců do moře. Všechny jednotky Wehrmachtu, které byly přesto poslány do Normandie, byly zadržovány spojeneckou "operací Pointblank", čili ofenzivními leteckými útoky, včetně hlídek, spojenecké taktické 2. letecké armády a podvratnou činností francouzského hnutí odporu. Německá vojska, která se přesouvala tak nebyla schopna přijít včas, aby mohly být rychle provedeny účinné protiofenzívy. Vše, čeho byl v té době Wehrmacht schopný, byla obrana s občasnými lokálními protiútoky. V americkém sektoru tyto lokální německé protiútoky znamenaly, že parašutisté ze 101. vzdušně-výsadkové divize museli podstoupit těžké , nárazové boje, aby vyčistily oblasti kolem města Carentan,

Obrázek


viz zde boje okolo Carentan 12. června 1944.
Carentan byl definitivně vyčištěn a obsazen po odražení posledního lokálního německého protiútoku dne 13. června

Obrázek


a definitivního upevnění pozic 14. června 1944 , jednotkami 501. a 506. pluku ze 101. vzdušně-výsadkové divize a 327. kluzákové výsadkové brigády, když velení těchto brigád převzal, dne 11. června - jako "svaz F" - generál McAuliffe, viz mapa. Místní boje vedly ke spojování a k rozdělování amerického 7. as a 5. as. ( americká 1. A generála Bradleyho), vždy jen na několik hodin trvání boje.
Avšak do 12. června 1944, dobytím města Isigny americkým 5. as a pak společným útokem 7. as a 5. as po křídlech, jehož výsledkem bylo zároveń i definitivní dobytí města Carentan, pak německé protiútoky v této oblasti pomalu ustávaly( hlavní pozice měli Spojenci od 12. června 1944 pevně v rukou).
Dobytí Isigny a zabezpečení prostor okolo města zároveň znamenalo, že se 12. června 1944 propojila hlavní fronta Spojenců v Normandii v šířce 97 km.
V britském sektoru nadále podnikala nebezpečné protiútoky německá 21. td, která stále zkoušela pevnost britské obrany předmostí východně od řeky Orne.

Plány útoků spojeneckých jednotek.
Tak jak se vyloďovaly stále nové a nové jednotky Spojenců a jak se hromadil materiál pro ně, zvažoval generál Montgomery, velitel 21. Skupiny armád vyloděných v Normandii, své další útočné plány. Generál Montgomery předpokládal, že Němci začnou ustupovat za neustálých bojů, když budou při ústupu provádět neustálé protiútoky, léčky a pokládat minová pole. Tyhle druhy bojové činnosti měli Němci provádět do té doby, než dosáhnou svých silných obranných pozic na řece Seině. Pro očekávané útočné operace Spojenců chtěl Montgomery svá vojska na předmostí zabezpečit vším potřebným materiálem, stejně jako chtěl nejprve dosáhnout naprosto zdrcující převahy v počtu mužů. Až by bylo vše shromážděno a připraveno a převaha by byla zřejmá, chtěl "Monty" zahájit útočné operace k prolomení německé obranné fronty. Útočné operace měly být provedeny v jednu stejnou dobu z obou křídel – z amerického i britského sektoru. Anglo-kanadské armády na východě, na levém sektoru, měly směřovat na město Caen, zde by se stočily vlevo a pak by britské jednotky útočily severovýchodním směrem k řece Seině. Ze západu pak měly americké jednotky uskutečnit průlom německých obranných linií a vyslat jednu armádu na jih k osvobození Bretaně. Další americká armáda se měla pohybovat směrem na jihovýchod a pak pokračovat paralelně právě jako to pravé křídlo s anglo-kanadskými vojsky k Seině. Po dosažení řeky Seiny se měli Spojenci připravovat k násilnému přechodu řeky.
Jenomže již 10. června 1944 bylo zřejmé, že Němci se nechovají podle toho, jak Montgomery očekával a jak „Monty“ Němce ze všech front znal. A tak musel své plány změnit. Němci totiž na rozdíl od všech běžných vojenských zvyklostí a dosavadních postupů, když byla překonána jejich pobřežní obrana – nezahájili ústup.
Jedním z důvodů byl opět Hitlerův rozkaz, který trval na tom, že německá vojska budou stát a bojovat tam kde jsou. Budou bojovat o každou píď země a mají raději padnout, než aby ustoupily. Rozkaz znamenal, že se postup spojeneckých armád zpomalil a Spojenci museli přemýšlet jak dál.
V britském sektoru „německé stát“ znamenalo, že byly zmařeny útočné operace k obsazení Caen již v den D. Caen se stalo - vzhledem k tomu, že to byl důležitý dopravní uzel v britském sektoru - kritickým místem. Caen bylo dobýváno skoro 2 měsíce a německá vojska zde prokázala vynalézavost a velké mistrovství při využívání krajiny, kterou bránily. Nesmíme však zapomenout, že jim v tom pomáhalo i počasí, neboť prudké deště (včetně bouře mezi 19. a 22. červnem 1944 na moři) na pevnině připravily Spojence o výhody, které měly - svou naprostou nadvládou ve vzduchu - a ztěžovaly i jejich absolutní nadvládu v dělostřelectvu. Spojenci tak museli své útočné plány přizpůsobovat nejen chování nepřítele, ale i nepříznivému počasí a dalším nepříznivým okolnostem (např. terén). Britská 2. A tak musela podnikat celou sérii ofenzivních operací, jejichž cílem bylo dobýt město Caen, jeho přístav a vzdálenější jižní okolí města. Útoky východním směrem od města Caen byly zablokovány zaplavením údolí řeky Dives a jejího okolí, které navíc němečtí ženisté rozšířili až na záplavy ohromného rozsahu. Také útoky na jih od města Bayeux měly své překážky v podobě řady strmých vršků a krajiny s hustými živými ploty „Bocage“. Všechny britské útoky, ať již to byla „Operace Perch“, „Operace Epsom“, „Operace Charnwood“ a „Operace Goodwood“ nevedly k průlomu do německé obrany.

Měly však jednu neobyčejně důležitou vlastnost, že vytvářely neustálý tlak na německou armádu, takže Wehrmacht v Normandii, za plážemi, nebyl schopen průběžně shromáždit dostatečné zálohy k velikému a úspěšnému protiútoku, který by dostával neustálé posily a zásoby!!!

Zároveň všechny britské ofenzívy zatahovaly do bojů německé posily. Přijíždějící německé tankové i motorizované divize byly i v malých skupinách, tak jak přijížděly na frontu, zatahovány do bojů a musely se tak vlastně mnohdy angažovat ve statické obraně, nebo v nějakém malém lokálním útoku a jejich síla byla zmenšována. Na Němce měla tahle činnost značný vliv ( zhoubný vliv)…. Německé tankové zálohy musely vyčkávat před britským sektorem, protože byly nejblíže k Paříži a k Německu. A dle všech tradičních vojenských zákonitostí, byl právě tento směr okolo Caen tím nejpravděpodobnějším místem, kudy budou chtít Spojenci provést rozhodující útok. Všechno to znamenalo, že německá armáda nebyla nikdy schopna v Normandii převzít iniciativu a přes mnohdy velké množství shromážděných sil( jako pro "Operaci Lüttich") trpěla omezenou možností manévrování.

Stejně jako velitel 21. Skupiny armád, generál Montgomery a velitel britské 2. A generál Dempsey, tak i generál Bradley, velitel americké 1. A, dával zásadní přednost tomu, aby byly zajištěny všechny obranné pozice v Normandii v jimi obhospodařovaném sektoru. V americkém sektoru Bradley věřil, že pokud bude existovat dobře zabezpečené předmostí, bude v něm možnost vytvořit lokální převahu, která je největším předpokladem vítězství. Stejně jako Britové nechtěl ani americký velící generál riskovat velké ztráty tím, že by vyrazil předčasně do útočných operací. Z těchto důvodů také Američané, vedeni generálem Bradleyem až vlastně v půli června rozhodli, že prvním útočným cílem bude vyčištění poloostrova Cotentin a obsazení v něm ležícího přístavu Cherbourg. Ponechat přístav Němcům by znamenalo, nejen trvalou hrozbu v zázemí americké 1. A, ale Spojenci, jak již bylo řečeno, nutně potřebovali nějaký větší přístav k vykládání materiálu. Dalším důvodem pak bylo, že pokud by se podařilo silně bráněný přístav dobýt rychle, utrpěla by tím určitě i morálka německé armády. No a jakmile by byl poloostrov Cotentin a přístav Cherbourg vyčištěn, měla ihned americká vojska útočit na jih.
Americká 1. A pak měla v úmyslu prolomit německou obranu na jihu a přenést boje hluboko do německého zázemí, i když zatlačování nepřítele směrem na jih, vzhledem ke krajině „Bocage“ a záplavám, bylo pomalým procesem provázeným vysokými ztrátami na lidech. Generál Bradley proto chtěl, aby útočné operace směrem na jih byly velice rychlé a byly tak minimalizovány ztráty. Problém však byl zvolit osu průlomu. V nejvzdálenější západní části amerického sektoru americké 1. A byla pustá pahorkatina posetá skalisky, tedy velice špatný terén pro tanky, který neposkytoval ani dobré krytí pro pěchotu. Dále do vnitrozemí se za pahorky rozkládaly rozsáhlé bažiny, které němečtí ženisté ještě rozšířili. Celý bažinatý kraj pak křižovaly přímé dlouhé cesty na vysokých hrázích, výhodné pro obránce. Zdejší močály byly příliš hluboké pro brodění a zase příliš mělké pro překonávání na lodích. Pokračováním pak byla krajina typu „Bocage“ z 1/3 porostlá lesy a sady a zbylá část pak byla pokrytá sítí úzkých políček obehnanými živými ploty. No a v té nejvýchodnější části amerického sektoru pak ležel velký lesní komplex Foret de Cerisy s hustými lesy přetínanými několika silnicemi a cestami, které by každou větší přepravu svedly do jednoho úzkého koryta.
Celému tomuto komplexu krajiny vévodilo město St. Lö, které bylo klíčem k postupu na jih pro americkou 1. A. Obsazení St. Lö Američané plánovali na 12. června 1944. Město St. Lö bylo v celé Normandii křižovatkou husté sítě silnic. Samotné město bylo pobořeno rozsáhlým bombardováním Spojenců mezi 6. a 12. červnem 1944 a zůstalo v rukou Němců. V době, kdy Bradley rozhodoval, že obsadí Charbourg před svým postupem na jih, rozhodli zase Němci, že využijí tohoto času a protože je St. Lö důležitější než celý poloostrov Cotentin, že si připraví dobře obranu. A tak německý plán zněl - udržet St. Lö za každou cenu, aby zůstalo centrem dopravy pro Wehrmacht. Zároveň Němci chtěli St. Lö využít, jako zkoušku morálky americké armády a jeho udržením chtěli případně zlomit amerického bojového ducha. A skutečně boje okolo St. Lö, nebyly jednoduché. K St. Lö vedly těžko přístupné cesty. Když Bradley protlačil své jednotky na západ od řeky Vire a poznal pahorkatiny za nimi, začal se jen pomalu přibližovat k St. Lö. A tak zrovna jako pro Brity bylo důležité Caen, stalo se pro Američany důležité město St. Lö. A právě u St. Lö sváděla americká armáda své nejtěžší boje (St. Lö bylo obsazeno až 18. července 1944 po těžkých bojích na přístupech k městu v „Operaci Cobra“, když dobytí St. Lö bylo součástí celkového průlomu v Normandii).

Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 79 až do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Nigel de Lee - Boje v Normandii, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil - místy pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 81 na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 81. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.




Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:


http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=100
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“