XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 85.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 85.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 85.



Obrázek

Mapa bojů v Normandii do 30. června 1944.
Po smrti generála Dollmanna(o okolnostech umrtí viz Č 84.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5537
) byl prozatímním velitelem 7. A jmenován generál Hausser (do té doby velitel 2. ts SS). Jeho plánem bylo napadnout odonské předmostí z východu 10. td SS, kterou měl posílit jeden tankový pluk z 1. td SS. Tahle akce však měla sloužit jen k odvrácení pozornosti Britů a jakmile by začala, měl být krátce nato zahájen hlavní útok proti západnímu křídlu spojenecké obrany, silou dvou tankových divizí SS. Ty měly postupovat podél hřebene k Cheux, kde se měly spojit s jednotkami, které prováděly podpůrný útok z východu. Německý útok měl naději na úspěch, vzhledem k malé šíři spojeneckého koridoru, ale mělo to jeden háček – muselo trvat špatné počasí, které by bránilo nasazení letadel Spojenců.
Právě počasí však Němcům nevyšlo!
Když totiž Němci 29. června 1944 v 7 hodin ráno zahájili svůj útok, počasí se umoudřilo. Mraky se rozptýlily, a tak když se německé tanky stačily shromáždit, spojenečtí letečtí pozorovatelé už dávno nahlásili cíle, a letouny britské 2. taktické armády zasáhly. Letadla napadala klíčové pozice k německému operačnímu prostoru, nepřátelská shromaždiště k útoku, velitelská stanoviště, no a celkově se dá říci i veškerý pohyb německých vozidel na silnicích.
Ještě před 10 hodinou dopolední hlásil generál Hausser, zastupující velitel 7. A, na nadřízené velitelství Skupiny armád B, cituji:

„Protiúder nemůže být zahájen dřív než odpoledne. Naše soustřeďovací prostory jsou bombardovány a pod neustálou nepřátelskou palbou.“

A hlášení odpoledne nebylo o nic lepší, dá se říci, že bylo horší, cituji:

„13 hodin 40 minut. Nepřítel nám působí těžké ztráty nálety stíhacích bombardérů… vzhledem k nedostatku paliva nemohou tankové divize užít všech svých tanků.“

Němci však věrni svému rozkazu přece jenom ve 14 hodin 30 minut zaútočili s tím, co mohlo ještě jezdit, jenomže už bylo pozdě.
Totiž během odpoledne dne 29. června britská 11. tanková divize obsadila vyvýšeninu, která ležela napůl cesty mezi řekami Odon a Orne a z takto výhodného postavení zaměřila na Němce svou přesnou palbu. Co nestíhalo zničit dělostřelectvo tankové divize, ničila děla válečných lodí a bombardování stíhacích bombardérů. A ani onen německý útok, který měl sloužit k oklamání Britů se nepodařil, neboť odpoledne zajali britští „průzkumáci“ na raurayském hřebenu důstojníka SS s mapou a zápisníkem, ze kterého "zpravodajci" rychle vyčetli hlavní cíle Hausserova plánu. Varována byla 15. skotská divize, co se proti ní chystá a tak mohla soustředit své síly, a když ještě obdržela posily, úspěšně čelila německému útoku, který Němci zahájili v 18 hodin pěchotou a tanky v síle tří praporů. Boje probíhaly po celý večer mezi mlázím a živými ploty. Přibližně 6 německých tanků, ale bez podpory pěchoty, kterou Skotové oddělili od tanků palbou dělostřelectva a kulometů, proniklo přes postavení jednoho skotského praporu skoro až k Cheux. Skotové na ně útočili po celé cestě, kterou se německé tanky vydaly. Před setměním toho měly tanky SS dost a zahájily neuspořádaný ústup, při kterém byla řada osamělých a rozptýlených německých tanků zničena.
Během noci z 29. na 30. června 1944 napadlo více jak 200 těžkých bombardérů, které patřily Velitelství britského bombardovacího letectva, oblast u Villers-Bocage, kde se v té době soustřeďovaly německé tanky po celodenních bojích.


Obrázek


Během 30. června 1944 si Němci „lízali rány“, doplňovali jednotky
(

Obrázek


náčrt spojeneckých bojů, kolem řeky Odon, na odonském předmostí, koncem června a v červenci 1944)
, aby 1. července 1944 v 3 hodiny 30 minut ráno, po silné minometné a dělostřelecké přípravě, začal útok německé pěchoty na odonské předmostí kolem vesnice Gavrus. Útok německé pěchoty narazil na těžkou palbu ručních zbraní britské pěchoty a na soustředěnou palbu několika dělostřeleckých pluků, které sem v noci stačili Britové soustředit, pečlivě rozmístit a zamaskovat. Útok byl odražen stejně, jako další 2 německé útoky ten den. Další útok, a tentokrát ještě rozsáhlejší, Němci začali severně od řeky Odon na frontě široké více než 2 km. Do útoku vyrazily tanky SS s pěchotou. Němcům se sice podařilo proniknout čelními postaveními britského 8. as a 30. as, ale měli těžké ztráty a museli se stáhnout do původních pozic, ve kterých začínali dopoledne a odpoledne dne 1. července 1944. Generál Hausser musel přiznat svou porážku, když na Rommelovo velitelství hlásil, cituji:

„Protiofenzíva 1. ts SS a 2. ts SS byla dočasně zastavena vzhledem k intenzivní nepřátelské dělostřelbě a podpůrné palbě z válečných lodí dosahující nebývalé zuřivosti… Úporný odpor nepřítele zabránil naší protiofenzívě v dosažení jakéhokoli významnějšího úspěchu.“

A tak skončila druhá z pouhých dvou německých tankových ofenzív. Ofenzív, o které se Němci pokusili na normandském válčišti během měsíce června roku 1944. Tedy v oněch třech týdnech, které rozhodovaly o osudu vyloděných jednotek a zároveň vlastně o osudu celé západní fronty.
Oba německé protiútoky byly namířeny proti Britům. Oba byly odraženy, přičemž byla do velké míry ochromena celková bojeschopnost nejlepších německých divizí, které mělo velení Západ k dispozici. Vždyť se proti Britům vrhlo celkem 7 z celkového počtu 9 tankových divizí, které se stačily do Normandie do konce června přemístit. V těchto 7 tankových divizích Němci ztratili více jak 350 tanků. Ztráty na lidech dosahovaly 25 až 50% jejich původních stavů. Tak se stalo, že v Normandii za 3 týdny bojů, mohly vyčerpané německé jednotky za cenu těžkých ztrát maximálně tak hájit území kolem Caen, snad ještě podnikat drobné místní protiútoky, neboť Hitler zakázal území kolem Caen vydat.
Generál Hausser navrhoval, po neúspěšné německé ofenzívě, aby byla zachována akceschopnost německých td, jejich stažení z Caen a vytvoření obranné linie, která by odpovídala tehdejším možnostem německé pěchoty. Jenomže tohle vše zmařila porada u Hitlera, v Berchtesgadenu, která tam začala o 2 dny dříve - dne 29. června v 18 hodin. Přítomni byli pochopitelně Hitler, Rundtstedt a Rommel, dále polní maršál Keitel a generálplukovník Jodl. Později se připojil ještě admirál Dönitz, Hermann Göring a velitel německé 3. letecké armády maršál Sperrle. Rommel navrhoval stažení na novou linii na řece Seina směrem k hranicím Švýcarska, když tvrdil, že poslední britská ofenzíva byla zastavena jen díky tomu, že byly nasazeny všechny poslední strategické zálohy. Dále připomněl, že je nyní jasné, že pokud se Wehrmacht z Normandie okamžitě nezačne stahovat, 7. A tam bude zničena a 15. A nebude schopna žádné další vylodění odrazit.
Na Hitlera nic nepůsobilo. Připomněl své nové tajné zbraně a pak tvrdil, že cituji:

„Nesmíme připustit, aby se rozvinula pohyblivá válka, neboť mobilnost nepřítele je daleko větší než naše… Proto vše závisí na tom, abychom je uzavřeli v hranicích jeho předmostí vytvořením fronty, která mu znemožní rozvinutí a potom vedli boj, kterým jej vyčerpáme a přinutíme k ústupu.“

Pak začal Hitler prohlašovat, že to budou Němci, kdo mnohem dřív soustředí více sil a přisunou více zásob, než Spojenci. Dönitzovi a Göringovi přikázal zintensivnit útoky na spojenecké loďstvo, a to všemi zbraněmi, v Seinské zátoce musí být položeny tisíce min.
Celá německá 7. A musí být zásobována přes několik tzv. „Protiletadlových silnic“ chráněných velkým množstvím protiletadlových baterií a hlídkujícími stíhačkami.
A jako obvykle, samozřejmě, všechny Hitlerovy plány a rozkazy daleko překonávaly tehdejší možnosti Německa.
Admirál Dönitz odpověděl, že má v oblasti Lamanšského průlivu pouze 12 motorových torpédových člunů a jenom 8 ponorek vybavených schnorchelem. Velitel německé 3. letecké armády maršál Hugo Sperrle poukázal na to, že nyní potřebuje dalších 1 200 až 1 400 stíhaček, aby mohl dobře chránit přísunové cesty. Hitler zas odpověděl na vše jen něco o „zázračných zbraních“.
Rommel i Rundtstedt se vrátili do Normandie rozezleni a zklamáni, ale především s rozkazem od Hitlera - být agresivní a neústupní v obraně, když celková marnost se ukázala již i v ofenzívě, která skončila právě do 1. července 1944. Ten den se přece generál Hausser naposledy pokusil odříznout odonský výběžek a byl odražen houževnatým odporem skotské 15. pěší divize a britské 49. pěší divize a dělostřeleckou palbou takové intenzity, že ta palba téměř nahradila chybějící letectvo, které v té době nemohlo kvůli počasí vzlétnout.
Tolik tedy k bojové situaci v prostoru Caen k 1. červenci 1944 včetně.

Pojďme nyní na americký úsek fronty v Normandii ve stejném období – od 10. června do 30. června 1944.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 85.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 86.


Boje v americkém sektoru od 10. do 30. června 1944.

V době, kdy britská 2. A bojovala v oblasti Caen, byla americká 1. A, od doby opuštění pláží Utah a Omaha, a to až do konce června 1944, soustředěna na boj s cílem vyčistit poloostrov Cotentin a na něm dobýt město a přístav Cherbourg, na samém severu poloostrova. Nejprve musela však do 12. června 1944 propojit svá předmostí Utah a Omaha, což se jí podařilo, jak již bylo řečeno, prakticky skutečně ten den. Jenomže dobývání a vyčištění oblasti města Carentan se ukázalo jako velice náročné, protože přístupy k městu přetínaly četné vodní překážky, kanály, mezi kterými byly cesty s mosty, jejichž dobývání bylo velice obtížné. Je jasné, že němečtí ženisté zničili nejen mosty, ale i ty cesty. Cesty, které nezničili, tak na ně zamířili svá děla a minomety. Mezi cestami pak již byly jen bažiny a nebo na vyvýšených místech byly živé ploty. V takové oblasti bylo velice obtížné, ale především riskantní, použít tanky, neboť německá víceúčelová 88 mm protiletadlová děla, zamaskovaná ve městě a v okolí města Carentan, do vzdálenosti 1 800 metrů, všechny cesty kontrolovala svou palbou. Město Carentan musela dobývat americká pěchota, bojem muže proti muži, když k boji mohla při dobývání německých obranných postavení použít granáty, bajonety a samopaly. Němci však postup Spojenců zpomalovali protiútoky, kterými napadali výsadkáře ze 101. výsadkové divize (101. vzdušně-výsadková divize byla zařazena nejprve do amerického 7. as a pak později do 8. as), kteří šli od pláží Utah, jako pravé křídlo, stejně jako americké pěšáky z 29. pěší divize (zařazena do amerického 5. as), kteří šli z Omahy, jako levé křídlo obchvatu. V době, kdy parašutisté dobývali Carentan, dům po domu, postupovaly oba dva sbory, americký 7. as i 5. as, tak, že uzavíraly celou oblast města Carentan. Dne 11. června 1944 totiž převzal velení svazu F – 501., 506. vzdušně-výsadkové a 327. kluzákové výsadkové brigády generál McAuliffe. Podle jeho plánu bylo v noci z 11. na 12. června 1944 město Carentan těžce bombardováno a časně ráno 12. června 1944 provedl "Bojový svaz F" dvojitý obchvat Carentanu. Dva prapory 327. brigády vstoupily do města ze severovýchodu, prapory 506. brigády pak postupovaly na jihozápad, aby předešly německým pokusům o ústup a protiútok. Vnější obchvaty obou sborů pak pomáhaly Carentan zajistit, ale jejich čela se nesešla včas. To znamenalo, že velké části německé posádky Carentanu se podařilo ustoupit. Němci zareagovali rychle a ještě 12. a pak hlavně 13. června, ale i 14. června, provedli z jihozápadu několik protiútoků( mapy a částečný popis o bojích okolo Carentanu jsou u popisu - všeobecné bojové situace - viz Č 81., zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5522&f=137 ).

V pořadí druhý protiútok uskutečnil německý 6. výsadkový pluk a jednotky německé 17. divize pancéřových granátníků SS. Prudký útok těchto německých jednotek byl odražen americkými jednotkami bojového velitelství „A“ z americké 2. obrněné divize. Po těchto bojích bylo předmostí mezi Utahem a Omahou propojeno a americké síly se zkonsolidovaly a pak se vydaly na postup z Carentanu, když oba americké sbory, 5. as a 7. as, postupovaly v těsném kontaktu. Jedno z tykadel amerického 5. as pronikalo na jih, kde mělo velice těžký terén, což byly bažiny jižně od Carentan a navíc postup zdržoval nedostatek munice.

Postup na Jih směrem na St. Lö, který se zastavil z důvodů terénu, nedostatku munice, která šla přednostně k dobývání poloostrova Cotentin, a tam na dobytí města a přístavu Cherbourg, a to po 18 červnu. Těžké boje a průlom na jih a jihovýchod se pak rozběhl po dobytí Cherbourgu, ale hlavně až v červenci 1944, kdy sem na jižní frontu byly staženy i jednotky od Cherbourgu.


Obrázek


Útoky směr St. Lö.

Americký 7. as měl postupovat na západ a sever, aby přetnul poloostrov Cotentin a to severní tykadlo mělo dobýt postupně na severu město a přístav Cherbourg. V tu dobu musel generál Bradley, velitel americké 2. A, přednostně zásobovat ty jednotky, které postupovaly severně, do poloostrova Cotentin ( prakticky byl potlačen útok směrem na jih na St. Lö). Přes veškeré výhody, které měl americký 7. as, a později přibyvší i americký 8. as, jako bylo na poměry lepší zásobování, narazili i zde Američané na těžký a pro ně nezvyklý terén a v něm rozhodnou německou obranu. Většina zdržení amerických vojsk na poloostrově Cotentin byla způsobena právě obtížemi, které sebou nese bojová operace v nezvyklém terénu. Bránící se německá vojska na poloostrově Cotentin byla sice početně slabší než americké jednotky, ale byla na poloostrově mnohem delší dobu a terén zde velice dobře znala a uměla jej maximálně využít k obraně. Pokud by Hitler svými rozkazy, naprosto iracionálně, nezasahoval do dění německých jednotek(přikazoval kde se bránit a zakazoval pružnou, pohyblivou obranu), určitě by na poloostrově Cotentin Američany zdržovali ještě déle. Od 10. června 1944 byl totiž americký 7. as Němci zdržován v terénu poloostrova Cotentin, který byl velice vhodný pro obranu a to jak na severu, tak i na západě poloostrova. Orgán, kterým byl „Útvar historie US Army“ popisoval terén směrem na sever k Cherbourgu takto, cituji:

„Terén se mírně zvyšuje a obráncům nabízí důležité výšiny, hojně křižované živými ploty. Opevnění napomáhala německé obraně do hloubky. Nejzazší linie vybíhala od pobřeží u Quinéville, táhla se do vnitrozemí podél vysokého hřbetu k Monterbourg a poté se stáčela jihozápadně. Byla součástí cíle 7. as pro den D, ale pěti pěším plukům trvalo celý týden, od 8. do 14. června, než jí dosáhly a zajistily ji.“

Americká 4. pěší divize musela tuto linii dobývat bojem z blízka, od jednoho živého plotu k druhému, s dělostřeleckou a leteckou podporou. Na samotném pobřeží pak musela americká pěchota spolupracovat s ženisty, kteří jí museli otevírat výbuchy německá opevnění. Po celou dobu některé německé baterie právě z okolí Quinéville stále ostřelovaly pláž Utah a zdržovaly tak příchod amerických posil. Až teprve 14. června 1944 pronikla americká 4. pěší divize na severu hlavní německou obrannou linií směrem na Cherbourg. Americký 7. as měl také při postupu na západ během přechodu řek Merderet a Douve potíže. Totiž dne 8. června 1944 se 325. pěší pluk pokusil o útok podél vyvýšené cesty na la Fiére. Samotnému útoku předcházela silná dělostřelecká příprava a postup pěšáků podporovala přímá palba tanků Sherman. Přesto byl postup americké pěchoty velice obtížný. Zápis o akci říká, cituji:

„Vojákům bylo řečeno, že musejí proběhnout exponovaný úsek 450 metrů na náspu bez zastávky. Ale dlouhý běh proti ústím ručních zbraní a minometů se ukázal nad síly většiny z nich a jen hrstka zvládla počáteční sprint. Ostatní, kteří váhali, byli zasaženi. První ztráty vyvolaly další obavy a cesta se pokrývala mrtvými, zraněnými a váhajícími.“

Další den, tedy 9. června 1944, vydal generál Bradley americkému 7. as rozkaz, aby přetnul poloostrov Cotentin. Americké jednotky však měly i 10. června potíže při překonávání řeky Merderet u la Fiére a Chef-du-Pont. Jenomže Američané útočili neustále a Němce postupně vytlačovali ze západního břehu řeky. Byl to postup pomalý, krvavý, když za celý den se postoupilo jen o pár set metrů. Americký 357. pluk přicházel v průměru o 150 mužů denně a američtí vojáci se museli za takto krvavých podmínek učit základním principům taktiky boje. Jen někteří, kteří přežili dostatečně dlouho se stačili poučit.
Bylo 15. června 1944, když generál Collins, velitel amerického 7. as, vyslal 82. vzdušně-výsadkovou divizi a 9. pěší divizi na západ od řeky Merdret. V té samé době se Němci rozhodli stáhnout na polokruhovou obranou linii od východu na západ poloostrova, aby zmenšili prostor, který měli bránit. Pro americkou 82. vzdušně-výsadkovou a 9. pěší divizi to znamenalo, že narazily vlastně jen na zadržovací oddíly zadních vojů. A tak americká 82. vzdušně-výsadková divize obsadila St. Sauveur-le-Viconte a 16. června přešla most přes řeku Douve. V tom momentě generál Collins, velitel 7. as, rozpoznal příležitost k přetnutí poloostrova, kterou začal ihned využívat. Nařídil své 82. vzdušně-výsadkové a 9. pěší divizi, aby vytvořily 4 plukovní kolony a rychle postupovaly po čtyřech hlavních silnicích směrem na západ. Neměly si všímat nějakých hlídek na křídlech. Tahle rychlost postupu Američanů Němce překvapila. Americké pluky v praporních kolonách tak dosáhly v noci ze 17. na 18. června pobřeží, čímž přetnuly poloostrov Cotentin.
Na severní straně téhle osy, která přetnula poloostrov Cotentin, zablokoval 60. pěší pluk z americké 9. pěší divize německý postup a dál pronásledoval na sever kolony německé 77. pěší divize, která dostala příkaz poloostrov Cotentin opustit směrem na jih. Němci se totiž celou dobu nepokusili o žádný větší protiútok, protože na to neměli jednotky.

Dne 15. června 1944 německý 84. (LXXXIV.) as jen vytvořil na poloostrově Cotentin dvě bojové skupiny. Byla to „Bojová skupina Helmich“, která byla sestavena z jednotek 77. a 91. pěší divize, a dostala za úkol, že má postoupit na jih, aby nepadla na poloostrově Cotentin do pasti. Tou druhou byla německá „Bojová skupina von Schlieben“, která vznikla z pozůstatků 709. a 243. pěší divize, které měly chránit město a přístav Cherbourg.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 85.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 87.

V popisované době již generál Bradley i generál Collins, měli, od svých průzkumů dostatek zpráv, aby věděli, že německá vojska jsou příliš slabá k udržení celé šíře poloostrova Cotentin. Rozhodli proto, že americké jednotky budou postupovat na sever ve třech proudech, když každý proud bude tvořit jedna americká divize. Od západu to byla 9. pěší divize, uprostřed pak 79. pěší divize a na pravém kraji 4. pěší divize, když 4. lehká obrněná skupina měla mezi všemi těmito divizemi překrývat mezery svými lehkými obrněnými hlídkami. Cílem a hlavním úkolem těchto amerických divizí bylo, co nejrychleji se přiblížit k opevněnému městu a přístavu Chrebourg, aby měli Němci jen minimum času svou obranu posílit.
Již 19. června 1944, po silné dělostřelecké přípravě, zaútočila americká 4. pěší divize, jejíž tanky a pěchota začaly obkličovat město Montenbourg, ze kterého chtěly vytlačit německou posádku, aby pak vyčistily hlavní silnici směrem do Cherbourgu. Městečko Valognes Spojenci zničili silným leteckým úderem a Němci jej ani nebránili a utekli. Americká 4. pěší divize pak postupovala na sever na trase v kolonách. No a americkou 9. pěší a 79. pěší divizi zdržovaly jen trosky na cestách. Již 20. června 1944 se německá obrana odpoutala a rychle ustoupila, aby obsadila silná opevnění v předměstí a ve městě Cherbourg. Chtěli ustoupit již dřív, ale zdržoval je Hitlerův rozkaz – bránit každou píď země! Obranná linie, kterou Hitler pak konečně po nátlaku určil , byla vlastně jen pouhou tužkou nakreslená čára. Tato tzv. „Hitlerova linie“ - což byla Hitlerem nově určená obrana města a přístavu Cherbourg - se táhla od St. Vaast-la-Hougue po městečko Vaauville, a byla 48 km široká. Bránit ji mělo jen 21 000 vojáků….


Dobytí Cherbourgu.

Hlavní opevněná postavení samotné obrany Cherbourgu, se rozkládala na vyvýšeném oblouku, který se táhl 6 až 9 km od středu přístavu.

Obrázek


Letecký pohled na obranu města a přístavu Cherbourg s hlavními pevnůstkami.


Obrázek

Boje na poloostrově Cotentin, vedoucí k dobytí města a přístavu Cherbourg od 18. do 30. června 1944.

Další hluboké, různě kvalitní pásmo opevnění, pokrývalo prakticky všechny přístupové trasy. Všechna opevnění v okolí a i uvnitř města a přístavu Cherbourg se navzájem podporovala palbou a byla propojena na různém stupni skrytými a maskovanými cestami.
Němečtí ženisté již dávno předtím než začaly boje propojily přirozené protitankové překážky, kterými byly vodní toky o další protitankové příkopy a ocelové protitankové překážky. Tady byly německými pracovníky „organizace Todt“ naopak „ živé ploty“ – „ bocage“ prosekány, čímž se zlepšil palebný sektor a výhled pro všechny druhy zbraní. Všechna obranná postavení a pevnůstky byly chráněny ostnatým drátem a okolí bylo na některých místech zaminováno.
Různou úroveň opevnění tvořily někde betonové pevnůstky s kulometnými věžemi, minomety, protiletadlovými děly a s kasematy pro kanóny. V mnoha místech to byly s německou pečlivostí zbudované zákopy, s pečlivě maskovanými kulomety a minomety.
Americký 7. as dorazil před takto opevněný perimetr 20. června 1944 a ještě v noci Němce napadl z chodu. Všechny předvoje Američanů německá obrana odrazila.
Generál Collins, velitel amerického 7. as, byl svým zpravodajským zástupcem informován o tom, že posádka, která se bránila v Cherbourgu je sestavena z různorodé směsice jednotek ( pozemního vojska, námořnictva a bývalých zajatců z východu, jakož i ozbrojených dělníků „ Todtovi organizace“), vyčerpaných a demoralizovaných, a že mají nedostatek munice ( mezi obránce byly postupně – dne 23. června - rozdány i staré francouzské zbraně uskladněné od roku 1940. Mnohdy pro ně byl nedostatek různorodé munice). I proto generál Collins ( mimochodem byl to účastník bojů při vylodění Američanů na Quadalcanálu v roce 1942), vyzval dne 21. června 1944 velitele obrany Cherbourgu, německého generála von Schliebena, ke kapitulaci. Němci nereagovali a tak 22. června zaútočily všechny divize 7. as na německá obranná postavení po celém obvodě obrany, ale ty hlavní útoky vedla ze západu americká 9. pěší divize a z jihozápadu 79. pěší divize.


Obrázek


Útoky Američanů na Cherbourg od 22. června do 26. června 1944.

Bylo 12 hodin 40 minut když nad německá obranná postavení přilétlo celkem 10 amerických perutí Mustangů a Typhoonů a zaútočily svými palubními zbraněmi. Ve 13 hodin nalétlo 562 stíhacích bombardérů, které však bohužel zasáhly nejen Němce, ale i své jednotky, protože kouř označující na zemi jejich cíle se, díky větru, vydal na jih…
Ještě pak ve 14 hodin napadlo 11 německých nejdůležitějších cílů celkem 377 amerických středních bombardérů.
Přes všechny chyby a ztráty ve vlastních řadách byl bombardováním splněn ten základní cíl:
Němci, německá pěchota byla zahnána do podzemních krytů.
To se již americká pěchota, ženisté a tanky blízké podpory dali do pohybu. Po celou dobu, po kterou postupovali k německým posicím je chránila palba amerického dělostřelectva.
Úderné americké jednotky postupovaly systematicky a nacvičeným způsobem ničily německá opevnění. Když se přiblížily úderné oddíly k betonovým pevnůstkám tak všechny kulomety a děla pálily do střílen což tlačilo obránce do nitra pevnosti. Ženisté se přiblížily buď zepředu, kde položili plastické trhaviny a vyhodili pevnost do povětří, případně tam vystřelili z bazook. Nebo zezadu vyhodili do povětří ocelová vrata a naházeli dovnitř fosforové granáty a vsunovali dovnitř prutové nálože dokud Němci nebyli zničeni…
Německé jednotky se dne 23. června pokusily o protiútoky, které spojenci odrazily. Na některých místech, v některých pevnůstkách, které americké úderné oddíly při postupu obešly, Němci pokračovali v odporu. Odpor to byl však slabý. Postupně se podařilo americkým vojskům koordinovat letecké údery, dělostřeleckou palbu a postup tanků a úderných oddílů. S údernými oddíly vždy postupoval letecký návodčí a na požádání pak stíhací bombardéry ničily německá hnízda odporu. Stejně tak si úderné oddíly před sebe vyžadovaly dělostřeleckou palbu.
Americké 9.pěší divizi se podařilo do večera 23. června obsadit důležitý bod německé obrany, na skále Bois du Mont Roc jihozápadně od přístavu v Cherbourgu. Z východu se pak podařilo 712. praporu z americké 4. pěší divize útok podpořit, když pěchota s tanky zaútočila na německé postavení poblíž Diogsville. Útok je zapsán v kronice americké 4. pěší divize, cituji:

„ Průzkum se přiblížil na 180 m k německým postavením, když na ně zahájily palbu kulomety. Čtyři přidělené tanky opětovaly palbu a poté projely prvními postaveními děl. Tanky poskytovaly palebnou podporu jak 75 mm kanony, tak kulomety a čety se propracovávaly vpřed. 12 stíhacích bombardérů P 47 napadlo německé pozice bombami a kulomety a s dopadem poslední bomby se rychle přibližovaly tanky a pěchota a zničily nepřítele v krátkém a prudkém boji.“

Ten samý den, 24. června, si německý velitel obrany Cherbourgu von Schlieben postěžoval v radiové depeši velitelství německé 7. A pro Normandii, že jsou jeho obranné síly ničeny intenzivní americkou dělostřeleckou palbou, když největší intenzity dosahovala palba všeho druhu dne 25. června 1944. To se totiž připojila i děla 3 amerických bitevních lodí a také děla 4 křižníků. Za podpory takovéto těžké a intenzivní dělostřelecké palby pronikly americké úderné oddíly 7. as do ulic města Cherbourgu. O tom jak Němci – němečtí ženisté na přímý Hitlerův rozkaz – zničili systematicky přístav v Cherbourgu jsme si řekli v článku Č 72., zde
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5492
Americkým úderným oddílům stále vzdorovaly po 25. červnu ještě pevnosti jako Fort du Roule a Arsenal. viz mapa přístavu.
Koordinovaný odpor to však již nebyl.
Generála von Schliebena se podařilo objevit americkým úderným oddílům v bunkru u St. Sauveur, kde se jim vzdal.
Celkem bylo zajato v dalších dnech v Cherbourgu 10 000 německých vojáků.
Americká jednotka psychologického boje, která byla vybavena mohutnými reproduktory, nakonec musela německé obránce pevnosti Arsenal přesvědčit, aby kapitulovali.
Na některých místech ještě museli Američané i ve dnech 27. až 29. června 1944 bojovat, když definitivně byla všechna místa v Cherbourgu a okolí obsazena k 1. červenci 1944.


Obrázek


Mapa fronty Spojenců k 1. červenci 1944 v Normandii.

Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 85. až do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Nigel de Lee - Boje v Normandii, a místy pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 87. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 87.. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.




Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=180
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“