XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 97.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 97.

Příspěvek od michan »

XIII. díl Operace OVERLORD. Č 97.

Mapa útoků britských a kanadských sborů z britské 2. A generála Dempseyho v rámci

Obrázek

Operace GOODWOOD, včetně většiny tankových a pěších divizí od 18. do 21. července 1944 v okolí Caen.
Britská Operace GOODWOOD.
Po skončení britské Operace CHARNWOOD, ve které se britské 2. A generála Dempseyho podařilo obsadit větší část Caen, ke dni 10. července 1944, se zdálo, zvláště tisku ( ale jak si za chvíli řekneme, nejen tisk, ale i z vojenských kruhů zaznívala kritika, mnohdy směřovaná k "Montymu" - generálu Montgomerymu - veliteli spojenecké 21. Skupiny armád), že se jednotky Spojenců ocitly v Normandii v krizi.
Kdo se podívá zpět do článků a přečte si Č 94. http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5583&f=137
dozví se i o konci americké ofenzívy k 10. červenci, vidí, že u St. Lö uvázli k tomuto datu na několik dní i Američané. Na britském sektoru fronty pak ke stejnému datu německá vojska stále ještě kladla odpor v rozvalinách východní části Caen britské 2. A, čímž jim zahrazovaly cestu na "Falaiskou planinu".

Pro obtížnost a vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, a také kvůli většímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Nigel de Lee - Boje v Normandii, a místy pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 99 na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 99. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.


Špatné počasí, výtečné německé maskování i jen částečně vybudované "Hitlerovy protiletadlové silnice" znamenaly, že do Normandie neustále proudily posily německé pěchoty, "urychleně" sem přisunované z jižní Francie. Dosud nebyl otevřen "Cherbourgský přístav", po hrozné bouři (18. až 22. června) fungoval jen MULBRRY B. Spojenecké letectvo mělo v Normandii ještě málo letišť a nepříznivé počasí zapříčiňovalo, že letecká podpora frontovým jednotkám byla, z Velké Británie, ještě nedostačující. Britská armáda totiž ještě stále neměla obsazeno okolí Caen - prostory, které by byly vhodné k vybudování dostatečného množství polních letišť.
A právě proto byl, od druhé dekády července, ale již částečně před ní, kritizován generál Montgomery, velitel spojenecké 21. Skupiny armád. ( pro lepší a celkové posouzení

Obrázek


popisovaného období vkládám mapu celé Normandie, na které jsou boje od 2. do 24. července 1944, aby bylo možno se podívat na období I. a II. dekády července 1944) Po úspěšném vylodění 6. června - Den D, které u všech vyvolalo euforii, se náhle nenaplňovalo očekávání - ono snadného vítězství. Vystupovali kritikové Montgomeryho ze SHAEF, kde zejména Air Chief Marshal Tedder, ale i další, kritizovali zpoždění spojeneckého průlomu, prý kvůli Montgomeryho přílišné opatrnosti. Mongomery byl pod silným politickým tlakem. Vážné výhrady, proti veliteli pozemních vojsk 21. Skupiny armád, se ozývaly i v britských vládních kruzích, kde zavládla obava z toho, že se invaze ocitla ve slepé uličce. Na druhé straně Atlantiku, na americkém ministerstvu války se také kritizovalo a říkalo - Proč operace probíhají tak pomalu? Netrpělivost projevoval i vlivný americký tisk, když terčem kritiky byl opět Montgomery. Tisk mu vyčítal, již dlouhodoběji, proč se nepodařilo obsadit Caen, když on sám tvrdil, že to bude velmi rychle. Pochopitelně americký tisk ukazoval leckde, - oproti britskému uváznutí u Caen - dobytí Cherbourgu a přetnutí Cotentinského poloostrova americkými jednotkami.
Tady je nutno říci, že pečlivé zkoumání právě řečených problémů (které v dané době nebylo tak úplně možné) pro historiky znamenalo, že si tehdy většina kritiků neuvědomovala, že Montgomery tím, že poutal německé td a většinu německých divizí u Caen, vlastně umožnil obsazení Cotentinského poloostrova a Cherbourgu. Tohle třeba například dobře věděl generál Eisenhower, jenomže na podporu Montyho nemohl tehdy vystoupit veřejně s touto argumentací, neboť by současně informoval Němce o strategii Spojenců.
Na druhé straně i on sám později řekl, spíše později napsal (ve svých memoárech), že si přál, aby operace probíhaly rychleji a s větším důrazem.
(Svědčí o tom i Eisenhowerův dopis Montgomerymu 7. července 1944, ve kterém vyjádřil obavu, že se normandské předmostí ocitá v nebezpečí izolace a zároveň na něho naléhal, aby již zahájil "generální útok". Protože postup nebyl tak rychlý, jak předpovídal Monty, měl Eisenhower obavy, že se jeho plány hroutí. Jedním z důvodů proč byl Eisenhower znepokojen, bylo to, že pokud budou boje probíhat a pokračovat tímhle tempem, při těchto ztrátách, nelze v žádném případě počítat s podstatnějším posilováním pěchoty na normandském předmostí. Totiž britských divizí už více k dispozici v měsíci srpnu nebude. Výcvik nových amerických pěších divizí sice pokračoval, ale ty budou k dispozici až v září. K dispozici budou v dané době převážně americké tankové divize, ale ty, jak víme, nepotřebovaly terén - Bocage a bažiny. Němci začínali shromažďovat dostatečné síly, takže hrozilo, že budou Spojenci zadržováni po celou zimu na předmostí. Když zároveň, kvůli špatnému počasí, bude omezena možnost leteckých operací, a hrozba dalšího vylodění, severně od Seiny, byla již také nepravděpodobná. Generál Montgomery, jak také později napsal, naopak, čerpal svůj optimismus právě ze skutečností, kterými se znepokojoval Eisenhower. Monty věděl, že momentální německá houževnatost jejich obrany - není měřítkem jejich schopností klást dlouhodobý odpor. Dobře věděl, ze všech průzkumů, že německé divize byly v průběhu bojů do 10. července 1944 postupně ničeny. Věděl, že právě soustřeďování německých tankových záloh proti britské 2. A poskytuje a poskytovalo velkou příležitost americké 1. A a že se přibližuje doba, kdy budou Spojenci schopni plně použít všechny tanky, které do této doby vylodily. A my dnes víme, že měl pravdu).

Na 10. července 1944 svolal velitel spojenecké 21. Skupiny armád, generál Montgomery poradu. Na této poradě byl potvrzen "Hlavní strategický záměr" - dál poutat většinu nepřátelských sil na východním křídle(britském) spojeneckého předmostí, aby mohli snadněji pokračovat bojové operace na západním(americkém) křídle.
Generál Bradley, velitel americké 1. A požádal prostřednictvím Montgomeryho generála Dempseye, velitele britské 2. A, aby Britové na své frontě nezahajovali ofenzivní, útočné akce, dokud nebudou doplněny americké muniční sklady( po hrozné bouři a zničení "Mulberry A" - 18. až 22. června, kdy se munice doplňovala jen letecky...) na potřebné množství a dokud bojovými manévry okolo St. Lö nezíská potřebný nástupní prostor( myšleno pro široce založenou americkou Operaci COBRA, kterou v té době plánoval). Vysvětloval, že musí nejprve obsadit St. Lö a zatlačit Němce k silnici, která spojuje St. Lö a Periérs, což si vyžádá přibližně 10 dní (St. Lö bylo obsazeno jak jsme si minule řekli - 18. července 1944). Generál Montgomery, velitel 21. Skupiny armád, s generálem Bradleym souhlasil, neboť chápal obtížnost terénu (Bocage, bažiny a takřka horský terén), ve kterém Američané útočili. Na druhé straně připomenul všem účastníkům porady, že se nesmí dlouho váhat. Na poradě bylo také řečeno, směrem ke generálu Dempseymu, veliteli britské 2. A, že současný příliv posil pro jeho armádu bude trvat již jen několik týdnů. Bylo proto na vážce jak dlouho budou Britové, britská 2. A, schopna zadržovat německé td. Totiž průzkum hlásil, že do německých pozic v Normandii, v minulých 10ti dnech dorazily 4 německé pěší divize a z toho 3 byly nasazeny na britském úseku. To znamenalo, že se uvolnily německé td, které se začínaly přesouvat na frontu americkou. Německý pohyb jednotek směrem na západ museli Spojenci za každou cenu zastavit rychlým úderem, který by umožnil britským tankovým jednotkám zaujmout postavení na strategicky důležitém Bourguebuském hřebenu - jižně od Caen - čímž by byla obnovena pro Němce hrozba mohutného průlomu směrem na Paříž.
Jediné možné řešení bylo, provést mohutný výpad do původního přistání britské 6. vzdušně-výsadkové divize, což bylo východně od řeky Orne. Jenomže tahle oblast východně od řeky Orne poskytovala jen málo místa pro soustředění takového množství jednotek a techniky, aby se odtud mohla rozvinout nějaká větší ofenzíva. Což mohlo znamenat, že by britská vojska byla zastavena dřív, než pěchota dosáhne 13 km vzdálený Bourguebuský hřeben. Proto oba britští generálové, jak Dempsey, tak Montgomery, navrhli skutečně neobvyklé řešení. Navrhli spojit 3 britské tankové divize pod tzv. 8. ts (VIII. sbor), kterému bude velet generálporučík O'Connor. Britský 8. ts měl po těžkém leteckém bombardování nebývalé intenzity vyrazit do útoku u řeky Orne. Tenhle útok ohromného množství (k dispozici bylo tehdy více než 700 tanků ve třech tankových divizích) tanků měla být demonstrace síly, která měla donutit Němce, aby proti Britům nasadili veškeré své tankové jednotky v době, kdy Američané budou útočit na západ od řeky Vire.
Bylo rozhodnuto, že tento útok - s krycím názvem "Operace GOODWOOD" - bude zahájen 18. července 1944 a že mu bude v noci z 15. na 16. července předcházet předstíraný útok z Odonského výběžku, který byl obsazen v průběhu britské "Operace EPSOM". Velká americká ofenzíva - "Operace COBRA" měla být spuštěna o něco déle - 20. července 1944.

Bylo 14. července 1944, když generál Montgomery požádal hlavního maršála letectva Teddera o co největší leteckou podporu pro obě operace a v zápise se zachovalo co dodal, cituji:

"Jestli tento plán bude mít úspěch, bude mít rozhodující význam, proto je nezbytné, aby letectvo udělalo vše, co je v jeho silách."

Montgomeryho požadavek vyvolal u Eisenhowera a štábu SHAEF dojem, že útoky Dempseyho a Bradleyho mají úplně stejný účel. Že skutečně Eisenhower takto uvažoval, dokumentuje i pozdější zpráva, kterou vypracoval pro "Spojený výbor náčelníků štábů", když napsal, cituji:

"Do 18. července, jak britská 2. A, tak americká 1. A, zaujaly postavení, ze kterých měly být zahájeny operace mající za cíl průlomy... Hlavní britsko-kanadský nápor měl být veden z Caen přes řeku Orne na jih a jihovýchod ve směru Seinské pánve a Paříže."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 97.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 98.

Z toho jasně plyne, že si Eisenhower s Montgomerym nerozuměli, pokud šlo o základní strategický záměr a cíl obou operací (nejprve donutit Němce, aby nestahovali tankové jednotky proti Američanům, kteří by provedli tu nejdůležitější operaci).
Jednou z příčin proč došlo k nedorozumění byla i operační směrnice, kterou vydal dne 13. července náčelník štábu generála Dempseyho. Směrnice uváděla, že britský 8. ts bude útočit na jih a tankové divize zajistí postavení v následujících oblastech:
Bretteville sur Laize, Vimont, Argences, Falaise. Onu směrnici vzali s sebou štábní důstojníci britské 2. A, když se odebrali do Velké Británie k projednání podrobností požadované letecké podpory. Tím, že tam bylo jmenováno Falaise, vznikl nevyhnutelně dojem, že britský útok stejně jako americký směřuje k provedení hlubokého průlomu. Když byl Montgomery 15. července se směrnicí seznámen, předal generálu Dempseymu okamžitě písemné instrukce, které jeho záměry mimo vší pochybnost objasňovaly, a ze kterých jasně plynulo, že bezprostřední cíl útoku britských tankových divizí v rámci "Operace GOODWOOD" je limitován - omezen - dosažením hřebene jižně od Caen a že nejde o snahu proniknout až do oblasti Falaise, která je vzdálena téměř 35 km jižně od Caen.
Instrukce Montyho byly značně podrobné a mimo jiné uváděly, cituji:

"I. Cíl operace:
Svést s německými tankovými formacemi bitvu a zničit je do takové míry, aby pro Němce ztratili význam jako základní bojový prostředek.
Proniknutím z Caen získat vhodné předmostí za řekou Orne, a tím zlepšit naše postavení na východním křídle.
Všeobecně ničit materiální zdroje a lidskou sílu nepřítele jako předpoklad k možnému širokému využití dosažených úspěchů.

II. Vliv této operace na spojenecké plány:
Potřebujeme obsadit celý Cherbourgský a Bretaňský poloostrov.
Vítězství na východním křídle nám pomůže dosáhnout toho, co chceme na západním křídle.
Ale východní křídlo je baštou, na které závisí celá budoucnost tažení v severozápadní Evropě; musí zůstat pevnou baštou; jestliže zakolísá, operace na západním křídle se zastaví. Proto využijeme každé příležitosti, která se naskytne, ale současně musíme velmi pečlivě udržovat vlastní stabilitu a zajistit bezpečnou základnu."


Poté během následujících dvou dnů hlásilo spojenecké zpravodajské oddělení britské 2. A, jen neustálé upevňování německých obranných postavení a přisunování záloh do prostoru východně od řeky Orne. Také proto dne 17. července 1944 generál Dempsey úkol 8. ts ještě zúžil a přikázal jeho veliteli generálporučíkovi O'Connorovi, aby se tankové divize soustředily na získání postavení v oblastech Vimont, Garcelles, Secqueville, Hubert Folie, Verriéres. Byly to naprosto přesné rozkazy, ze kterých jasně vyplývaly cíle bojové operace. Jenomže ke škodě Montgomeryho tehdy s nimi nebylo ani částečně ani dostatečně, seznámeno nejvyšší velitelství spojeneckých sil, kde stále převládal dojem, že "Operace GOODWOOD" je jedním ramenem dvouramenného průlomu.
Jenomže jestli jsme dobře sledovali průběh vysvětlování, musí být všem jasné, že britská "Operace GOODWOOD" měla v podstatě vytvořit optimální podmínky pro americkou "Operaci COBRA". Vůbec nebylo důležité kolik území Britové svými tankovými jednotkami získají, obsadí.
Šlo především o to - upoutat většinu německých tankových divizí v bojích, udržet je v britském prostoru - Na Východním předmostí vylodění v Normandii.


Pomocné údery na zmatení Němců a zároveň i přípravu pro nástupní prostory pro "Operaci GOODWOOD" zahájili Britové v noci na 15. července, a to prakticky na celé západním prostoru Východní fronty - od města Caen až po Tilly sur Seulles.
Britský 12. as zaútočil z odonského předmostí, a svým útokem získal první pevný nástupní prostor na silnici, která vede z Bougy přes Evrécy. Britský 30. as, který měl zabezpečit prostor kolem Noyers, a jestliže se mu naskytne příležitost, měl obsadit i vyvýšeninu severovýchodně od Villers Bocage. Prakticky od nočních hodin 15. července, do zahájení "Operace GOODWOOD", sváděly oba britské sbory těžké a nepřetržité boje s německou obranou a odrážely opakované protiútoky německých tanků a pěchoty. To byla ta důležitá pomoc "Operaci GOODWOOD" - upoutání Němců, i když Britové během dvou dnů bojů takřka nepostoupili a měli ztráty u obou sborů 3 500 mrtvých a zraněných. Tyhle boje totiž znamenaly, že sem Němci nasadili 1. td SS a 10. td SS. Takže vlastně dvě německé tankové divize byly plně zaměstnány, dokonce se podařilo, že i německá 9. td SS, jako záloha německého 2. ts SS, musela poskytnout oddíly tanků, aby zde podpořila německé protiútoky.
Nejdůležitější skutečností však bylo, že tyhle boje na britské západní frontě od Caen posloužily k tomu, že si německé velení na Západě myslelo, že Britové hodlají zaútočit ze Západu přes řeku Orne mezi Caen a Amaye, čímž Britové vlastně maskovali pravý úmysl - zaútočit z prostoru od řeky Orne.

Nyní si něco řekněme o situaci u Caen, městě blokovaném sutinami, kde východní část města byla v rukou Němců. Zůstávalo jen předmostí za řekou Orne, což byly oblasti, z nichž byla "Operace GOODWOOD" i přes všechny nevýhody zahájena.
Které to byly nevýhody?
Hlavní nevýhodou byla prostorová omezenost a přeplněnost předmostí za řekou Orne jednotkami. Což znamenalo, že před zahájením ofenzívy se tam mohla z hlavních útočných sil soustředit jen jedna obrněná brigáda. Zároveň to znamenalo, že za výchozí útočnou linií nebyl prostor pro rozmístění dalších polních děl, a tak palebná podpora dělostřelectva pokrývala jen prvních několik kilometrů postupu z postavení západně od řeky Orne. Tyhle úvahy štábů však neodradili velitele britské 2. A generála Dempseyho, který věřil, že německá armáda v Normandii je spojeneckým způsobem boje opotřebována a vyčerpávána a nebude už dlouho schopna, i přes různá doplňování, účinného odporu. Podle jeho zpravodajských informací stály proti britskému 1. as německé jednotky sestavené z 346. pěší divize, prořídlé 16. polní divize Luftwaffe, a prořídlé 21. td SS. Jednotky vyčerpané a rozmístěné v obranných postaveních do hloubky 6 km.

Mapa pozic, které dosáhly svou bojovou činností jednotlivé kanadské a britské sbory od 15.


Obrázek


do 17. července 1944(tlustá černá linie). Stejně jako byly pozice německých sborů v obraně ke stejnému datu. Je vidět i postavení Němců. Zároveň je ukázán postup jednotlivých sborů a divizí od 18. do 21. července 1944 (do skončení Operace GOODWOOD).

Německá obrana v okolí Caen před "Operací GOODWOOD".
Jenomže generál Dempsey trošku podcenil Rommela. Rommel věděl, že otevřená zvlněná krajina mezi řekou Orne a směrem na východ s hřbetem Bois de Bavent byla příhodná pro tanky a tímto způsobem také přijal opatření k zajištění obrany. Německá obrana byla tak ve skutečnosti hluboká, nikoliv 6 km, ale 12 km a byla velice pečlivě zorganizovaná.
Posuďme.
Do 17. července 1944 Němci vybudovali východně od řeky Orne celkem 5 obranných pásem:

1) První obranné pásmo německé obrany bylo obsazeno německou 16. polní divizí Luftwaffe a 272. divizí a některými jednotkami 346. pěší divize. Mělo zachytit ve Vaucelles a v oblasti severně od první železniční trati náraz leteckého a dělostřeleckého přepadu.

2) Druhé obranné pásmo za ním tvořila maskovaná protitanková děla, které chránila německá pěchota. Protitanková děla s překrývajícími palebnými sektory, které překrývaly i sektory palby německé 21. td, zde v druhém pásmu tvořila tankovou zálohu a byla ještě posílena o 36 tanků Tiger a o prapor středních tanků z 1. td SS.

3) Třetí obranné pásmo bylo vybudováno po obou stranách železniční trati Caen - Vimont a bylo vytvořeno z 12ti malých vesniček. Každá z těchto vesniček byla obsazena rotou německé pěchoty a měla 3, nebo 4 protitanková děla.

4) Čtvrté obranné pásmo vytvořilo německé dělostřelectvo na vrcholcích Bourguebuského hřebene až po Secquevillské lesy a potom se zatáčela na severovýchod přes trať Caen - Vimont a dál k Troarnu. Podél celého tohoto hřebene bylo rozmístěno více jak 78 víceúčelových kanónů ráže 88 mm z II. protiletadlového sboru a 12 dalších těžkých protiletadlových děl. Všechna děla mohla provádět jak protivzdušnou obranu (PVO oblasti), tak protitankovou obranu. Mimo toho bylo v celém čtvrtém obranném pásmu rozmístěno dalších 194 polních děl a 272 šestihlavňových minometů (tzv. Nebelwerfer). Celkově to znamenalo, že Němci mohli celý prostor mezi řekami Orne a Dives ostřelovat ze 1 632 zamaskovaných hlavní.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 97.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 99.

5) Páté obranné pásmo bylo vybudováno za linií děl kolem vesnic na hřebenu. Celé páté obranné pásmo bylo obsazeno 6ti pěchotními prapory z německé 1. td SS, které byly uvolněny příjezdem německé 272. pěší divize.
Ještě o 8 km vzadu byly v záloze, na odvrácené straně kopců - hřbetu Bourguébus - zamaskovány tři skupiny německých tanků, určených k protiútokům. Každá z těchto tří tankových skupin měla:
a/ 45 tanků typu Panther z 1. td SS a prapor pěchoty.
b/ 40 tanků Tiger z 12. td SS a prapor pěchoty.
c/ 40 tanků Tiger z 12. td SS a prapor pěchoty.
Tankové zálohy měly skvělý výhled přes otevřená pole směrem k městu Caen. V městečku Collombelles pak měli Němci pozorovatelny na komínech oceláren. Pozorovatelny umožňovaly panoramatický rozhled na celou caenskou oblast a oblast německé obrany.
V německém pásmu obrany, se kterým hodlal polní maršál Rommel odolávat útoku britské 2. A. však chyběl jeden obranný prostředek. Němci neměli miny!
V německé obraně, dle samotných německých zápisů, bylo nutné zaminovat právě úzké hrdlo mezi řekami Orne a Dives, ale vzhledem tomu, že železniční doprava ve Francii byla rozvrácena spojeneckým letectvem, nepodařilo se tisíce min, které zahálely ve skladech u Verdunu, do Normandie převézt.

Zde je ještě mapa celkového vývoje bojové situace na Východním křídle předmostí v

Obrázek

Normandii, v měsících červen a červenec 1944.

Plán útoku Dempseyho britské 2. A, "Operace GOODWOOD".

Štábem generála Dempseyho vypracovaný plán jeho britské 2. A říkal, že začínat se bude mohutným náletem 2 000 letadel. Bombardéry měly zničit všechna německá obranná postavení před výchozí linií útoků britských jednotek.
Právě vzhledem k síle a hloubce německé obrany, o které jsme hovořili, a která byla rozložena východně od řeky Orne, byl úspěch celé "Operace GOODWOOD" postaven především na letecké podpoře.
Totiž při jednáních s hlavním maršálem letectva Harrisem bylo důležité vše nejen vysvětlit, ale především dobře připravit. Hlavní maršál letectva Harris nejprve projevil své rozhořčení nad tím, že armádní jednotky v předchozím útoku proti Caen nevyužily pomoci, kterou jim těžké bombardéry zajistily. Když byl tentokrát seznámen s propracovaností "Operace GOODWOOD", trochu se upokojil. Hlavnímu maršálu letectva Harrisovi bylo řečeno, že tentokrát nedojde k žádnému zdržení a pozemní operace budou zahájeny okamžitě po skončení bombardování, a ne jako při minulém útoku u Caen, kdy od náletu těžkých bombardérů uplynulo skoro 6 hodin než začal útok - což poskytlo německé obraně dostatek času, aby se vzpamatovala.
Při plánování letecké podpory "Operace GOODWOOD" tak nebylo nic ponecháno náhodě - vypracovaný podrobný plán byl pečlivý.
První úder provedou letouny Velitelství britského bombardovacího letectva a napadnou německá obranná postavení po obou stranách útočného koridoru britských tankových jednotek 8. ts. Těžké bombardéry měly použít 500 kg a 250 kg pumy, neboť po stranách koridoru nebudou vadit hluboké krátery, které tyto pumy způsobí. Další 3 vybrané - cílové oblasti budou napadeny těžkými bombardéry americké 8. letecké armády, která použije vysokoexplozivní, šrapnelové a zápalné pumy. Tyto 3 cílové oblasti byly v prostoru jižně od koridoru, tedy v místech kde průzkum zjistil německé dělostřelecké baterie. Pak měly zaútočit střední bombardéry americké 9. letecké armády na německá obranná postavení, která byla zjištěna přímo v koridoru, kde měly postupovat tanky britského 8. ts. Střední bombardéry měly nést především 130 kg šrapnelové pumy, které nerozryjí terén natolik, aby byl neprůjezdný pro tanky.
Ještě během náletů těžkých a středních bombardérů, i po jejich skončení, měly své cíle napadnout stíhací bombardéry 83. a 84. letecké skupiny z britské 2. taktické letecké armády. Stíhací bombardéry měly za úkol napadnout předem vybraná německá dělostřelecká postavení, opevnění a bunkry v celém prostoru operace, stejně jako mosty přes řeku Orne a Dives a oblasti, ve kterých podle zpráv průzkumu měly být soustředěny tanky německé 21. td a 1. td SS a 12. td SS Hitlerjugend.
Během všech bojů "Operace GOODWOOD" měly stíhačky a stíhací bombardéry poskytovat pozemním jednotkám nepřetržitou podporu podle jejich požadavků. K tomu byly vytvořeny "Signální skupiny", které měly udržovat neustálý styk mezi každou z tankových brigád, divizí a velitelství britského 8. ts. Mimo toho byl jeden z tanků v britské 11. td použit jako kontrolní středisko. Byl obsazen zkušeným leteckým důstojníkem, který byl vybaven vysokofrekvenční vysílačkou, jež mu měla umožnit přímý styk přímo s piloty stíhaček.
Dále sem k útoku "Operace GOODWOOD" byly přičleněny celkem 2 skupiny letadel, které měly zabezpečovat průběžně letecký průzkum a zjištěné pohyby německých jednotek hlásit. Je pochopitelné, že byl větší počet stíhaček americké 8. letecké armády a 9. letecké armády připraven chránit během náletů těžké bombardéry a zároveň zajišťovat stíhací ochranu pozemních jednotek. Jestliže k samotné útočné činnosti bylo pro "Operaci GOODWOOD" připraveno přes 2 000 letadel, celkový počet letadel, které měly poskytovat podporu útočné operaci, bývá vyjádřen číslem 4 500, což je určitě číslo impozantní.
Některé historické prameny (Hubáček je jeden z nich) říkají, že přes mimořádně impozantní čísla a propracovanost, měl letecký plán přece jenom chybu, nebo také citelnou slabinu. Totiž chyběly bombardéry, které by napadly německá dělostřelecká postavení na hřebenu za Borguebusem. Generál O'Connor, velitel 8. ts, při poradě vyjádřil své obavy, že až se k hřebenům přiblíží útočící tanky, setkají se tam se silným odporem, právě německého dělostřelectva, které bude těžko možno umlčet. Tehdy se Taktické letectvo nabídlo, že po prvním náletu se vrátí do Anglie, doplní PHM a nové pumy a odpoledne na německá děla zaútočí. Při poradě však velitel britské 2. A, generálporučík Dempsey, řekl, že do té doby, než by letadla přilétla již tanky 8. ts hřeben obsadí. Určitě by nebyl takovým optimistou, kdyby znal rozsah tehdejší německé obrany (oněch 5 obranných pásem).
Po leteckém bombardování měly, za pohyblivou palebnou přehradou dělostřelectva, která měla útočící jednotky doprovázet palbou po trase 6 km, vyrazit do útoku tanky a za nimi pěchota. Hlavní útok z čáry mezi Ste. Honorine-la-Chardonnerette a Escoville měl provádět britský 8. (VIII. ts) ts. Pro "Operaci GOODWOOD" byl připraven tankový sbor, - 8. ts, který byl sestaven jenom z tankových divizí - 11. obrněné divize, která se měla stočit na jihozápad do Bourguebuské oblasti, gardové obrněné divize (Guards Armouret Division, přemístěná z Anglie do Francie koncem června a začátkem července) měla se obrátit na jihovýchod k Vimontu a 7. tankové divize, která měla postupovat přímo na Garcelles Secqueville. Tankové divize měly postupovat nejprve v tomto pořadí jak jsem napsal. V době jejich postupu měla pěchota zajistit boky koridoru. Na pravém jejich křídle měl kanadský 2. as zabezpečit oblast od Colombelles k Vaucelles, když na levém jeho křídle měl britský 2. as vyčistit řetěz vesnic od Touffreville k Émieville a poté obsadit Troarn. Vepředu měla postupovat 29. obrněná brigáda za palebnou přehradou, přičemž měla zanechat divizní pěchotu (159. pěší brigádu), aby vyčistila vesnice Demouville a Cuverville na východním předměstí Caen, a potom měla urychleně postupovat směrem přes hřeben Bourguébus co nejdále na Falaise. Gardová tanková a 7. tanková divize měly co nejrychleji následovat 29. obrněnou tankovou brigádu, přičemž tanky mohly zanechat pěchotu za sebou, pokud by pěchota s nimi nemohla udržet kontakt v oblasti mimo dosah blízké dělostřelecké podpory. Útočící britské tanky a pěchota měly k dispozici Typhoony, které měly poskytovat přímou podporu na výzvu od pozemních návodčích. Při plánování generál Dempsey věřil, že demoralizovaní Němci jsou na pokraji zhroucení a že bude snadné s lehkými oddíly proniknout až do Falais a tak odříznout ústupovou cestu všem německým jednotkám západně od řeky Orne. Zatímco bude britský 8. ts spěchat na jih, bude kanadský 2. as na západním křídle vypomáhat pěchotě a probije se průmyslovým předměstím Caen a vyčistí jej. Na východ od britského 8. ts měla postupovat britská 3. pěší divize podél hřbetu Bois de Bavent, dobýt zde vesnice na jeho úpatí, vyčistit lesy a hřeben a obsadit Troarn.


Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander

Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskusi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=180
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“